Velká hra | Psychoanalýza

Psychoanalýza Proč lidé zůstávají v nešťastném vztahu

22Feb/13269

Velká Hra

Proč být spolu.

Na čem stojí partnerské vztahy? O co se hraje mezi mužem a ženou? Co hledáme u svého partnera a může nám to vůbec dát? A proč vůbec s někým být?

Je tu nějaký chlap, který by nechtěl mít ženskou? A která ženská by chtěla žít bez chlapa? To jsou samozřejmě zcela zbytečné otázky. Všichni chceme někoho mít a s někým být (snad kromě radikálních feministek, katolických kněží a profesionálních hráčů počítačových her…). Všichni chceme mít toho svého vysněného životního partnera. Svoji velkou lásku. Druhou část našeho srdce. Naší drahou polovičku. Holku, kterou budu mít rád a ona bude mít ráda mě. Pěknou sexy ženskou, kterou můžeme ukázat kamarádům a pochlubit se s ní kolegům v práci. Nebo v ženské verzi: Správnýho kluka, co se o mě postará. Muže, za kterého se nebudume muset stydět. Finančně zajištěného sebevědomého chlapa s "vyřešenou minulostí", který ví, co od života chce...

A protože chlapi prostě chtějí ženskou a ženský chtějí chlapa, nakonec se to vždycky nějak napáruje, ty vztahy se vytvoří a všichni zúčastnění jsou šťastní, že konečně "někoho mají". Minimálně do doby, než oba zjistí, že od toho chlapa nebo ženský nedostali tak úplně to, co očekávali - což někdy trvá třicet týdnů a jindy třicet let.

Žádný vztah totiž nevzniká jen tak ze vzduchu tím, že se nadýcháme cizích feromonů a v mozku se nám spustí chemická reakce. To, co obvykle nazýváme zamilovaností nebo láskou má mnohem záludnější podstatu, než by se mohlo zdát.

 

Chybějící integrita

Všichni máme uvnitř sebe prázdnotu. Nikdo z nás není celistvý, vnitřní integrita každého člověka je "od přírody" (od kultury) porušená. Všichni jsme schizoidní, je to naše podstata, neutečeme tomu. To ale nic nemění na tom, že bysme rádi. Takže se snažíme najít návod na štěstí, snažíme se přijít na to, jak zacelit tu trhlinu v duši. Snažíme se najít smysl života. Ale protože vědomí toho, že je s námi něco fundamentálně "špatně" je příliš tíživé, v praxi to vypadá tak, že se v prvé řadě snažíme najít způsob, jak zapomenout na to, že uvnitř nás vůbec nějaká trhlina je.

A na tomhle lidském snažení vyrůstá veškerá dynamika vztahů mezi muži a ženami:

Klasická freudovská psychoanalýza praví, že to všechno začíná už v dětství. Základní fyziologické rozdíly v anatomii mezi chlapečkem a holčičkou vedou k prvním dětským teoriím, které se točí kolem toho, že holkám očividně cosi chybí a že kluci mají něco, co ony ne. Přestože to v útlém věku začíná u penisu, během relativně krátké doby přestává jít o mužský penis jako takový a nastupuje něco, čemu psychoanalýza říká falus. Falus už není jen penis, falus je symbol, symbol toho, že chlap něco má. Když to trochu zjednodušíme, tak představa toho něčeho se postupem času v lidské psychice transformuje v to jediné, v co se transformovat může: V princip domnělé (!) vnitřní integrity.

Řečeno srozumitelněji: Symbolický falus má každý, kdo vypadá, že vlastní návod na život. Návod na to, jak se vypořádat s prázdnotou uvnitř. Návod na to, jak žít, jak být úspěšný, jak vydělat peníze, jak pochopit svět, jak komunikovat s lidmi... Mít falus znamená jakoby zdánlivě nebýt schizoidní. Mít falus znamená zvládat realitu a "mít to vychytaný". Kdo má falus, je symbolicky šťastný. A protože se jedná o symbol, extrémně silný symbol, bývá obvykle problém vidět, že to, co onen symbol vyjadřuje, je pouze zbožné přání.

Zlomené srdce

Hra o falus

Z pohledu ženy má v základním významu falus úplně každý chlap - už jen tím, že je to chlap. Je to samozřejmě v prvé řadě záležitost nevědomí, odkud však tahle informace prosakuje na povrch, kde se transformuje do věcí jako je společenské postavení, peníze, image a úspěch obecně - ať už v jakékoliv podobě. Nejklasičtějším indikátorem „velikosti falu“ je známý to objem bankovního konta a z toho tradičně vyplývající statut. Manažer, který vydělává čtvrt mega měsíčně má falus ve svém statutu manažera. Ale existují i méně očividné formy falu. Typicky například kolem umělců, specielně výtvarníků, se obvykle točí velké množství žen. Stejně tak spisovatelé či básníci, kteří vypadají, že mají co sdělit, bývají v kurzu. Ale ono kolikrát stačí i taková věc jako být oblíbený v partě vašich přátel. Páni pick-upeři potvrdí, že nic nefunguje tolik jako když umíte bavit lidi kolem sebe.

Pojďme se podívat podrobněji, o co přesně ženám vlastně jde:

Celé to stojí na tom, že žena chce od muže falus, tj. onen princip integrity. U ženy je pocit prázdnoty a neúplnosti většinou méně zastřený a o něco neodbytnější, než u muže. Proto je v hledáčku ženská krása a nikoliv mužská. Ženy prostě vědí moc dobře, co se vlastně snaží svým vyzývavým oblečením, vrstvami kosmetiky a úpravami vlasů a nehtů zakrýt a od čeho se snaží odvést pozornost. Základem ženské psychiky je pocit vnitřní rozpolcenosti (která pramení mimo jiné i z ranného poznání, že chlapečci mají, na rozdíl od holčiček, něco navíc).

Žena tedy doufá, že tu chybějící částečku svého já dostane od chlapa a skrz chlapa. Že chlap jí nějak doplní a "smaže" v ní ten pocit prázdnoty. Tudíž žena od muže doslova požaduje falus a ženy dávají mužům vcelku jasně najevo, že muž je ten, který onen falus má! Proto se od muže očekává, že se bude předvádět a svůj falus vystavovat všem na očích (viz oblíbená drahá sportovní auta). A nejen to! Žena tím pádem nevědomky předpokládá, že muž není prázdný, tedy že on necítí onu vnitřní rozpolcenost a neúplnost! A muž samozřejmě velice rád uvěří tomu, že ten falus má a s radostí se nechá přesvědčit, že je dokonalý bezchybný Princ jehož brnění nemá nikde žádnou prasklinu.

Ženy se tak nabízejí mužům a doslova výměnou za sebe sama od něho v symbolické rovině onen falus získávají. Získávají tedy ono pomyslné doplnění vlastního já od někoho, kdo krizí vnitřní integrity zdánlivě netrpí. Muž výměnou dostává potvrzení toho, že on je ten borec, která TO něco má! Žena se zamiluje do muže ve chvíli, kdy uvěří tomu, že on TO má a že to od něho může dostat a doplnit si tak vlastní identitu, muž se zamiluje do ženy v okamžiku, kdy začne toužit po tom potvrdit sám sobě, že je to pravda (že jeho falus existuje).

A jen a pouze na tomhle předpokladu (že muž má falus, žena ho nemá) vznikají veškeré partnerské vztahy. Tohle je ten důvod proč se do sebe lidé zamilovávají a proč mozek následně spouští příval hormonů a chemických reakcí. A jak už to tak bývá, předpoklad je to bohužel naprosto mylný.

 

Muška jenom zlatá...

Muž je totiž taky schizoid, úplně stejně jako žena. Muž je také vnitřně rozpolcený a ani muž TO (vnitřní integritu, falus...) ve skutečnosti nemá! Je to celé zase jedna velká iluze a falus je prostě jenom pozlátko. Byť neuvěřitelně silné pozlátko, tak silné, že bez hry o falus by vůbec nemohl vzniknout žádný vztah mezi mužem a ženou. Už jen kvůli samotnému sexu - veškeré vzrušení při sexu vychází z toho, co ty jednotlivé části lidského těla symbolizují. Pro člověka (pro ženu obzvlášť) je nemožné mít sex s kusem masa. Může to znít zvláštně, ale veškerý sex stojí (přeneseně i doslova) primárně na symbolice falu.

To znamená, že se nedá suše prohlásit, že falus je "pouhá iluze", kterou stačí prohlédnout, popsat a už se nás to netýká. Týkat se nás to bude stále, protože symbolika falu je natolik základní součástí naší psychiky (a následně celé lidské kultury), že neúčastnit se téhle hry prostě nelze. Neboli hra o falus je jedna z těch her, které nelze nehrát, už jen proto, že nehrát hru o falus prostě není sexy. Což je špatná zpráva především pro všechny chlapečky, co se úzkostlivě snaží nehrát a přistupovat k realitě pouze skrze pravé self.

Proč to tedy vůbec řešit, když jsme stejně odsouzeni k tomu hru o falus hrát?

No protože tvrdohlavé lpění na hře o falus jednoduše nikam nevede a vztah se po čase začne hroutit stejnou rychlostí jako se hroutí ona iluze o vnitřní integritě. Někdy to trvá déle, někdy kratší dobu, někdy to je záležitost pár týdnů, jindy několika let, ale vždycky se nakonec stane to, že si žena tak či onak uvědomí, že chlap ten falus ve skutečnosti nemá. Že ta díra v duši tam zůstává dál. Že ten chlap nevlastní návod na dokonale šťastný život a není a nemůže být tím chybějícím dílkem skládačky. A samozřejmě to chlapovi začne dávat najevo. A v tom okamžiku se ona iluze začíná hroutit, protože muž cítí, že přestává být oním Princem a celá konstrukce padá jako domeček z karet. Na scénu následně obvykle přichází různé snahy o to zachránit vztah, jenž však zpravidla ignorují podstatu problému, kterou je hra o falus.

rozchod
Možných konkrétních scénářů je bezpočet, častým jevem je, že si pár rychle pořídí dítě (žena přivede na svět osobní fyzické zhmotnění iluze falu), čímž se rozpad vztahu posune o dvacet let do budoucnosti zhruba do chvíle, než dospělý falus odejde z domu rodičů a rozchod tak proběhne v padesáti nebo šedesáti letech. To ještě v tom lepším případě; v horším případě si oba řeknou, že už to nějak doklepou a zbytek života žijí s někým, ke komu necítí už nic jiného, než lehký odpor. Případně se celá hra na nějaký čas posune o level výše, muž začne hrát ještě většího Prince, ženská o řád větší Princeznu a následky jsou potom, když to konečně celé spadne, o to horší (zvláště když celá hra vydrží do pozdního věku). Logickým a opět zcela nesprávným závěrem pak bývá to, že partner jednoduše nebyl "ten pravý" a příště to bude jiné, stačí když najdeme někoho lepšího, kdo k nám bude pasovat lépe.

Je mi líto, ale to bohužel nestačí. Žádná "slečna Správná" ani "pan Dokonalý" neexistují a pouze se to celé bude opakovat znovu, jen třeba v trochu jiné podobě a s jinak destruktivním průběhem. Výměna jednoho objektu naivní touhy za druhý objekt skutečně není řešením. O co se musíme chtě nechtě snažit je přestat hledat v tom druhém doplnění a potvrzení vlastní identity, protože tohle jednoduše nefunguje. Partner není a nemůže být žádným ultimátním řešením. Přestože se zřejmě nelze zamilovat bez toho, aby si člověk do toho druhého nepromítl touhu po zalepení vnitřní prázdnoty (o které nota bene většinou ani nevíme, že tam vůbec je), musíme se snažit posunout to někam dál a z té pasti se (společně!) pokusit nějak vylézt ven. Nic jiného ostatně ani nezbývá.

To však nic nemění na tom, že úkol je to téměř nadlidský a minimálně zezačátku se hře o falus pravděpodobně nelze nijak vyhnout, neboť ona je tím důvodem, proč se dva lidé vůbec dávají dohromady. Ovšem vztah tím pádem stojí na perverzi (bez jejíž existence by mimochodem vůbec nebyl možný sex) a energie té perverze se dříve nebo později vyčerpá, a lidé jsou postaveni před jednu strašně nepříjemnou otázku...

 

Proč jsme spolu?

Schválně si na tomto místě zkusíme malé cvičení: Vy, co máte ženskou nebo chlapa, přestaňte číst, zamyslete se a zkuste si odpovědět na tuhle jednoduchou otázku. Proč jste s vaším partnerem spolu? A vy, co jste sami, zkuste se zeptat obdobně: Proč vlastně chci ženskou/chlapa? Dejte tomu alespoň chvíli, než budete číst dál.

...

Máte?

Na co jste přišli? Asi na nic moc, že? No jo, ona ta otázka je taky dost strašná... Co člověka napadne jako první je klasické uspokojení potřeb. Potřeba sexu, potřeba „lásky“, potřeba porozumění, blízkosti a tak dále. Že je tohle slepá ulička jsme si popsali u předchozího článku o štěstí. Ono samozřejmě nic proti sexu a rozhodně nic proti blízkosti jako takové (ostatně blízkost je to, o co tu mimo jiné jde), ale jako odpověď na výše položenou otázku to jaksi nestačí a zavání to tautologií. Stejně tak říct, že jsme spolu protože se máme rádi je zacyklené do sebe - jsme spolu, protože se máme rádi a máme se rádi proč? Protože jsme spolu. Tohle taky nikam dál nevede, takovéhle vysvětlení se točí v kruhu a jak jsme si vysvětlili, energie se vždy časem vyčerpá. Snaha o vzájemnou blízkost nemůže jako odpověď stačit, protože nereflektuje skutečnost, že na světě nejste jen vy dva, vy a vaše láska. Je tu realita, je tu lidská společnost, jsou tu ostatní lidé, je tu samotný váš život, který musí někam vést a samozřejmě je tu i ta prázdnota, se kterou se oba musí snažit vypořádat...

Jinými slovy, vztahy vznikají primárně kvůli hře o falus popsané výše. A to je odpovědí na onu otázku. Jsme spolu kvůli symbolice falu. A jakkoliv nepříjemné je to zjištění, utéct mu nejde.

Problémem dnešních partnerských vztahů je, že jsou pojímány stejně jako úplně všechno ostatní v našich životech, to jest koukáme na ně jako na něco, co nám pomůže dále budovat naši vlastní identitu a uspokojovat naše potřeby. „Mít holku“ je přání ze stejné kategorie jako „mít barák“ nebo „mít peníze“. Spousta vztahů funguje na bázi setrvačnosti a partneři pro sebe mnohdy nemají větší význam, než je uspokojení potřeb a hra na sociální statut (koukejte všichni, jakého mám chlapa/ženskou). A něco takového jednoduše nemůže dlouhodobě fungovat. Je příjemné si třeba na tom sexu nebo zamilovanosti a romantice ujet a užít si to, ale jenom na tomhle to zkrátka nikdy dlouho nevydrží. Láska má být komunikace, ale ne komunikace mezi dvěma individualitami, které si vzájemně snaží potvrdit, jak už jsou krásně za vodou a nemusí nic řešit, protože mají jeden druhého. Má to být komunikace se světem tam venku! Zavřít se spolu v pokojíčku a oddávat se vzájemné lásce má ke komunikaci stejně daleko jako jezdit meditovat na Srí Lanku.

Takže co? Proč teda být spolu? Kam jinam to směřovat, když ne k sobě navzájem a k pomníku naší lásky? Asi nejlepší odpověď, která se dá na tu všetečnou otázku v podnadpisu vymyslet je, že dva lidi by měli být spolu, aby společně pracovali na realitě a aby společně zkoumali svět. Jenomže ono to sice hezky zní, ale hůř se něco takového provádí. Jestli mi připadá něco obzvlášť těžko řešitelné, tak je to problém toho jak s někým být a nespadnout do pasti toho, že se tím cosi zásadního řeší.

Mít vše hotovo

Žijeme v postmoderní době a teprve až v posledních pár letech si pánové začali konečně uvědomovat, že i oni jsou vnitřně rozervaní a že i oni budou muset řešit krizi vlastní identity. Tuhle nepříjemnou pravdu jsme si uvědomili až ve chvíli, kdy byl ženě přiznán společností statut rovnoprávné bytosti a kdy žena přestala sloužit jen jako něco, co má nám chlapům potvrdit samozřejmou pravdu o naší vnitřní konzistenci (byť i toto je do jisté míry feministický mýtus).

Ono ne nadarmo se dnes mluví přímo o krizi maskulinity. Obrovské množství akčních filmů s namakanými drsňáky v hlavních rolích (kteří jsou mnohem víc cool, než 99% mužských diváků v hledišti) dobře ukazuje, kam se ta hra jako taková posouvá a čemu se muži snaží bránit. Hra o falus je systematicky popírána feminizací společnosti, kdy si například muž a žena ve vztahu hrají na oddělenost, svobodu a "volný vztah" a místo toho, aby se snažili o vzájemnou blízkost, zcela otevřeně praktikují takzvané paralelní vztahy a tváří se, jak jsou strašně liberální.

Přitom sexuální vztah mezi mužem a ženou je přirozeně založen na dominanci a submisivitě a vůbec to nemusí znamenat nic negativního. Celá hra o falus stojí na tom, že chlap je „nad ženou“, protože má falus a ona ne a ženám se ta (sexuálně) podřízená role samozřejmě líbí a je to tak v pořádku. Přesto si dnes celé zástupy moderních emancipovaných holčiček jedním dechem uzurpují právo na absolutní nezávislost a druhým dechem si zoufají, že na světě už nezůstali žádní „opravdoví chlapi“. Představy dnešních „normálních inteligentních holek“ o tom, co je to život jsou vpravdě šílené a nezachrání to ani konstatování, že kluci jsou na tom podobně.

 

Kudy kam

Ta otázka proč být spolu zní prostě až příliš šíleně a absurdně, než aby se chtělo komukoliv z nás něčím takovým vůbec zabývat. Copak to sakra nestačí, že se budeme mít rádi? Nestačí no, láska k jednomu člověku (a tím pádem sám k sobě) nikdy nestačí. Bude to chtít i tu lásku ke světu a k ostatním lidem... Lásku k životu vůbec. A zároveň bude potřeba počítat s tím, že hra o falus nás pokaždé nějakým způsobem dostane, protože je zkrátka až příliš mocná a nevidět v tom druhém alespoň trochu toho vlastního spasení v zásadě nelze.

Pro úplnost se ještě hodí zmínit, že z existence hry o falus není možné vinit ani jedno z obou pohlaví. Nelze obviňovat ženy za to, že po chlapovi požadují falus a nelze muže obviňovat z toho, že se snaží ženy zlákat na to, že něco takového vlastní. Muži i ženy se zneužívají navzájem. Tu hru hrají s radostí a chutí obě strany. Neobviňujte šmahem všechny hráče z jednoho týmu, obviňujte v prvé řadě hru jako takovou a zcela konkrétní lidi, kteří nekoukají napravo nalevo a tu hru bezmyšlenkovitě tlačí. Obviňujte sami sebe a svoji nenasytnou touhu po vyřešení vlastní identity.

Je marné vztekat se, že ten člověk, do kterého jsem si promítl svojí zoufalou potřebu sebepotvrzení, nakonec není takový, jaký jsem si myslel, že je a nemůže mi dát to, po čem toužím. A je nesmysl po druhém požadovat, ať mi dá něco, co neexistuje. Dámy musí pochopit, že TO od chlapa nedostanou a pánové si musí konečně přiznat, že TO nemají.

Skončí to pláčem, dokud si ženy budou hrát na Arwen a stavět svojí existenci na tom, jestli budou nebo nebudou žít s Aragornem. Ženská by měla být ochotná po vzoru Eowyn vyrazit do boje sama. A muži si musí uvědomit, že jejich meč, jakkoliv jim ho holky žerou, je tak maximálně ze dřeva a stačí pár úderů a zlomí se v půli. Ty údery od reality přijdou vždy - a čím dříve, tím lépe. Mávat jako chlap mečem nad hlavou a radovat se z toho, že jsem nad něčím vyzrál, jenom proto, že mám ženskou (a tím potvrzení vlastního neexistujícího falu) je stejně bláhové jako radovat se jakožto žena z toho, že ten meč vlastním, protože mám chlapa. Obojí je jen naivní iluze, která ve výsledku plodí jen zbytečné utrpení.

K receptu na štěstí se nepromilujeme skrze svého partnera. Protože žádný recept na štěstí není. Nemá ho nikdo a nikdy mít nebude. Snažit se o doplnění sebe sama je prostě marné. Což ale neznamená, že se ten gordický uzel honby za vlastní identitou nemůžeme pokusit rozetnout spolu.

Komentáře (269)
  1. Asi jsem ignorant, že tohle nevim, ale: co homosexuální páry? Jak funguje tam symbol falu? Funguje ta hra stejně? Protože pokuď se ten symbol v dětství odvozuje od penisu, tak se ta teorie nedá napasovat na vztah 2 žen, či? Má pak jedna z nich falus? Questions….

    • @Esmrld: Když jsem to psal tak mě taky mě napadla ta otázka, jak do tohohle zapadají homosexuální páry… No bude to asi určitě fungovat trochu jinak, ale myslím, že se stejně musíme odpíchnout od toho, že pro všechny lidi bez rozdílu “orientace” platí, že ten, do koho se zamilováváme, nám má nějak vyřešit ten problém s identitou. To znamená v nějaký podobě tam ten princip falu, ve smyslu návodu na život, obsaženej bude.

      I u toho homosexuálního páru je zpravidla jeden z partnerů dominantní a druhý submisivní, tím pádem ta symbolika přechází na toho dominantnějšího. Každýho se nás týká ta prázdnota, každej hledáme všeřešící návod na štěstí a každej si to nějak projektujeme do objektu svojí touhy. To, jak přesně je ta hra nastavená se může různě lišit, ale ta podstata problému (partner mi nějak vyřeší mojí schizoidnost) je pořád stejná.

      Co vím, tak třeba u gayů je docela vtipnej problém to, že většina jich je submisivních a je obrovská poptávka po dominantních gayích. Neboli řečeno nekorektně: Většina gayů mnohem raději nastavuje prdel. Tohle výborně popisoval svýho času Stern, který to konkrétně u gayů třídil na “mužský homosexuály” a “ženský homosexuály” a měl k tomu skvělý teorie…

      Jak konkrétně funguje hra o falus u různejch typů perverzí nevím (pro úplnost: perverze platí i pro heterosexualitu) a nezamejšlel jsem se nad tím. Ale ono se hodí zmínit, že psychoanalýza se snaží nerozlišovat lidi na heterosexuály, homosexuály, pedofily atd. Jestli je člověk něco, tak v prvé řadě sexuál a to, kam konkrétně je ta energie libida namířená, to už je věc druhá. Homosexualita a lidská sexualita obecně z větší části není věcí vrozenou a například takzvaný “gen pro homosexualitu”, s kterým se pár let zpátky oháněla vědecká komunita, je prostě deterministickej blábol…

      Nebo jinak: Co je jakoby vrozené je ta sexuální energie jako taková a to, že se jí snažíme někam nasměrovat, ale to je tak všechno. To ostatní už je věcí vývoje. Lidská sexualita rozhodně není pevně daná. Je to stejné jako s takzvanými psychickými poruchami, které nejsou “porouchanou chemií”, ale přirozenou (logickou) reakcí na prostředí a stejně jako v podstatě neexistuje skutečně “psychicky nemocný” člověk (v tom debilním smyslu, jak je to obvykle chápáno), tak neexistuje homosexuál “od přírody” (který by se narodil s tím, že má v mozku dané, že je homosexuál).

      Je to dokonce tak, že každý v sobě máme kus homosexuála a každý takzvaný heterosexuál si prochází “homosexuálním obdobím”, neboli vývoj lidské psychiky prochází určitými stádii a o co jde je, jakým způsobem ty stádia zvládneme. Záleží pak pouze na tom, jak se naše sexualita vyvíjí v průběhu života a jestli se po cestě někde “nezasekneme”. A i “hotovej heterosexuál” prostě ani omylem není do konce života fixován na opačné pohlaví. Naráží na to mimo jiné třeba tenhle film: http://www.csfd.cz/film/288253-stud/ I pro mě osobně není až tak úplně nepředstavitelný prožít něco intimního s chlapem, přestože když jdu po ulici, tak koukám na zadek ženskejm a chlapy míjím s nezájmem.

      Sexualita je prostě strašně moc flexibilní. Třeba typický jsou známé případy, kdy ženská poté, co je znásilněna, se jakoby “přeorientuje” na ženy a je z ní najednou lesbička. Což prostě totálně nabourává ten současnou společností tlačenej pohled, že homosexualita je něco vrozenýho a že stejně tak heterosexuálové se s tou svojí “běžnou orientací” narodili. Takhle to nefunguje a nic jako pevně daná orientace zkrátka neexistuje.

      • @Mordemy:

        s tou homosexualitou nesouhlasím…mám 2 gaye v rodině a fakticky je to vrozená odchylka..u jednoho to vím od 6 let ale on to věděl určitě i dřív je dost psychicky rozvinutý takže to fakt není žadné mezi, že by si na něco hrál… ví to a dokáže si to přiznat sám před sebou…něco jako když se člověk narodí např. s fyzickým postižením se zakrňěnou končetinou, tak prostě stějně se může stát odchylka v “psychyčnu”…

        tím teda nepopírám, že sexualita není ani trochu flexibilní! A podobně to bude i s “psych. nemocema” kde někdo má ke schizofrenii třeba o 90% blíž než ostatní…

        prostě je rozdíl jestli se holka překlapne na lesbičkou po znásilnění (strachu z mužů) nebo je tak překlaplá od začátku…a IMHO je i tohle překlapávaní nějakým způsobem omezené individuálně, popř. bych se nedivil kdyby lesbička po znásilnění cítila, že něco fejkuje…

        • @hanys: a co je tady jako zacatek? proste ten clovek je narozenej do urcity socialni dynamiky, ktera determinuje smer, kudy muze tryskat jeho libido

          to ze mordemy psal, ze to neni nic genetickyho neznamena, ze o tom nemohlo byt rozhodnuto jiz pred narozenim nebo tesne po

          neboli zase geny vs. memy… proste je blbost, ze existuje gen homosexuality jako vypinac, geny obecne nejsou to dno pytle, geny jsou velmi “ohebne”

          kdyz se narodis na smetaku a nebudes mit co zrat a pak nejakym “zazrakem” se dostanes do “normalni spolecnosti”, tak taky budes delat hodne uchylny veci se zradlem, jako ze se budes treba prezirat nebo ze neusnes, dokud nebudes mit doma konzervy na 10 let v trezoru, rozhodnuto o tom bylo v utlem detstvi a gen se na to pravdepodobne nenajde, i kdyz mozna se nejaky aktivizujou, ale zase jen v dusledku toho prodelanyho stradani

          a samozrejme ze sexualni orientace je menitelna – jde jen o to se trefit; typicky psychedelika delaji s mozkem neco jako “tabula rasa”, ja jsem myslim hodne heterosexualne zalozenej clovek, ale kdyz po me po poziti MDMA&lysohlavek jeden takovej hezkej dreadar na ozore zacal kreslit bahnem nejaky ornamenty a obdivovat moje jizvy, tak to bylo opravdu extremne prijemny, vesely, hravy

          tyhle veci jsou potencialne v kazdym… a opakuju, nejvetsi pitfal je ne je povazovat za dobre nebo spatne, ale za NORMALNI

        • @hanys: Jak “fakticky vrozená odchylka” hanys? Kde máš ty “fakta”? Soudíš na základě čeho? Ano, od 6 to už klidně nějak “vědět” může, byť v 6 letech ho ještě nic moc pořádně nevzrušuje. Ono se to sice nasměrovává už takhle v malým věku, ale pak máš stádium latence, který trvá přibližně do 12-13 let a co se sexuality týče, nic moc se neděje. Až v pubertě se ta zase rozjede na plno a ten sexuální vývoj se dovršuje. Ale to pořád neznamená, že to měl nějak “vrozený” a už v prvním roce života bylo předem jasně dané, že v dospělosti bude na chlapy.

          V čem konkrétně je rozdíl u té holky, co se překlapne na lesbičku po znásilnění a mezi tím tvým gayem z příbuzenstva? V tom, že ten gay se narodil a už na porodním stole měl v těle cosi zakódováno, co určilo, že bude gay? Absolutně ne. Nic takovýho, žádnej gen, co by tohle dělal, neexistuje. Respektive existuje A MÁME HO VŠICHNI, ale v žádným případě to nefunguje tak, že jako čtyřem procentům populace se při narození čirou náhodou jen tak zčistajasna ten gen aktivuje a proto jsou teda gayové.

          Stejně tak všichni máme předpoklady pro tu schizofrenii. To, že Laney, co tu komentovala, má tu schizofrenii diagnostikovanou a je blíž k tomu stavu, než ty nebo já, přece neznamená, že se s tím ta holka narodila. Ano, pravděpodobně už v okamžiku narození byla riziko tý schizofrenie sakra velký, už jen proto, že se narodila očividně do nějaký šílený rodiny. A co jako? Já jsem se nenarodil do šílený rodiny? Jsem schizofrenik? No jsem a nejsem… ten mozek mám pravděpodobně v trochu jiným stavu, než Laney a i při narození jsme samozřejmě měli ten mozek každej trochu jinak nastavenej, ale ta schizofrenie je prostě v každým z nás. Řeší se to tady pořád, že jsme všichni schizoidi. Laney to dotáhla z nás asi vůbec nejdál no a co jako? Těžko z toho vyvozovat to, že to bylo nějak určený genama. Stát se to rozhodně nemuselo.

          Jde prostě mimo jiné o vliv prostředí a souhru obrovskýho množství faktorů (a ano, spousta z těch faktorů má na člověka vliv třeba i před narozením skrz jeho rodiče), ale v zásadě není rozdíl mezi znásilněnou holkou a “přirozeným gayem”. Neboli pointa je, že to “přepnutí se” na lesbičku (blbě se mi hledají vhodnější výrazy) je reakcí na události ve vlastním životě a stejně tak je to s tím gayem, co už v 6 ví, že je gay.
          (fakt doufám, že to tady čte nějaká feministka z feminismus.cz)

          V praxi opravdu není problém, aby se ten 6 letý příbuzný ještě stihl třeba do té puberty zase přeorientovat na ženský. Něco takovýho se MOHLO STÁT! A kdyby se to bývalo stalo, tak jak to potom popsat v intencích toho deterministickýho přístupu? To se jako řekne, že on by “správně” měl být gay, ale není, protože…? Proč? Ne, ono se samozřejmě řekne, že on byl od začátku heterosexuál samozřejmě, jen tak budeme z obliga…

          K tomu vývoji jako takovýmu: To, kam je směřovaný libido nemá nic moc společnýho s nějakou inteligencí. Zase prostě psychickej vývoj není lineární pyramida, to, že se ten vývoj v homosexuální fázi (kterou si procházíme všichni) stočí tím “homosexuální směrem” neznamená, že se z toho člověka stane debil, kterej ustrne ve vývoji a je z něho “tupej gay”, vůbec ne. Jen prostě ta část psychiky jede jiným, než obvyklým směrem – ale zase to nelze rozpojovat psychiky na části, všechno souvisí se vším, specielně v mozku…

          Další věc je, že když vezmeš třeba toho “ženskýho homosexuála”, tak se tam dají určitě vysledovat věci v jeho životě, který vedly k tomu, že je z něho gay. Konkrétně tam třeba bude přehnaná fixace na matku (tuším, že to tak je, ale spíš střílím od boku teď), plus dalších několik faktorů, který z toho člověka udělaly gaye. A tyhlety faktory nelze ignorovat a nelze tvrdit, že oproti nějakýmu vrozenýmu genu na tomhle nezáleží a že to bylo všechno rozhodnuto dávno předtím.

          Prostě všeobecná představa o tom, že lidská psychika je vrozená a nějak dopředu determinovaná genama je prostě špatná. A lidská sexualita je jen další věc, u který ten determinismus neplatí. Věda tu sexualitu hrozně vytrhla z kontextu a bere se to málem jako nějakej úplně samostatnej a nezávislej “vnitřní systém člověka”, který je dopředu určován nějakejma genama. Což je jasný, že se tohle lidem dobře poslouchá, protože na tý sexualitě a na těch hrách z ní vyplývajících do velký míry jede celá ta hra na identitu, takže je úplně logický, že je na to zaměřená pozornost a je tlak na to, aby to vysvětlení bylo co nejjednoduší a pro nás lidi nejlehčí. Ostatně jako úplně ve všem…

      • @Mordemy: jo no, dnesek je o hledani identity a o hledani toho pravyho otce/superega/boha, kterej “nam to preda” (prestoze si hrajem na tu postmodernu, ktera na povrchu presne tyhle veci popira.. o to vic je pozadujem)

        muzska homosexualita, jak uvadis otevrene nebo skryte vzdy submisivni, je presne touhle reakci

        chcem na to radsi po zensku pasivne cekat, nez hrat roli chlapa, kterej to ma predat nebo aspon dovyst do nejakyho konce a je to na nem.. proto je homosexualita tak protezovana a aktualni

        ne ze bych nejak zpochybnoval “pravo na perverzi” homosexualu, ale nechat si tohle udelat s hlavou jsou proste sracky linejch chlapecku a vzdycky byly; nicmene problem neni az tak vyteplenost casti chlapu, ktera tu vzdy byla a bude

        zasadni “problem” nebo spis teziste fenomenu homosexuality je predevsim ten neskutecnej status, kdy se teda homosexualita s velkou slavou prohlasi za normu, coz je proste konecna a k cemu se tedy s velkou slavou v 21. stoleti doslo

        jak rikala T. jednou kdyz sedela v kavarne a k vedlejsimu stolu si prisedli dva chlapci evidentne na prvnim rande a zacali se bavit ve stylu co rodina? co deti? co leasing na auto? co spolecne dovolene? co hypoteka?

        tohle ukazuje na hlubinu naseho silenstvi, to neni jen to, ze jsme slabi sraci, co nachazeji 1000+1 cesticek jak se nepostavit realite, to ukazuje prave i ten black mirror efekt pohlceni

        jak rekl predeseda teplejch – “jsem gay, ne homosexual”.. z toho krize identity strika na vsechny strany

        cituju (a je tam zase to stesti):
        “Co by si ale přesto osmačtyřicetiletý muž ještě přál? Třeba to, aby se homosexuálům neříkalo homosexuálové. A slovo gay bylo zařazeno do slovníku spisovné češtiny.

        “Všichni nás strašně rádi klasifikují slovem homosexuál, ale to spíš patří do ordinací sexuologů, než do běžného života. Opusťme jej. Pořád zavádí, že tam nejde o nic jiného než o ten sex. Ne, to je především jinaká citová orientace. To, co se děje v ložnicích, ať si nechá každý sám pro sebe, ale tohle je hluboká citová orientace, která dva lidi sbližuje a která jim umožňuje na tomto základě vytvářet pevná přátelství,” řekl Hromada na Frekvenci 1.

        Je tedy raději gay? “Ne každému se to třeba líbí, nicméně je to vžité slovo, je to synonymum od anglického slova veselý, šťastný, rozverný,” dodal.

        Jak jsem kdysi cetl na jednom blogu kde to bylo hezky rozebrany – tou legitimizaci homosexuality se z toho perverzniho skryvaneho sukani kdesi ve stinu velkomesta vytratila i ta slast (do jisty miry se tohle da aplikovat i na to zahybani a nevery, kterym se dnes rika “paralelni vztah”), asi proto, aby tam nebyla vina, aby se postavila aspon iluze, ze po ty slasti prijde nechutny existencialni prazdno, ktery je samozrejme nutny, aby clovek pochopil, ze s temahle symbolickejma hrama si nepomuze a neposklada je do nejakyho stesti a naplnenyho zivota.

        Dusledky tyhle gay-normalizace, ktera je uplne vsude, v sexualite (porno) i mimo ni, jsou jasny – pritvrzuje se ve vsem a pote se to prohlasi za normu, aby se muselo pritvrdit o kolecko vic, protoze lidi bez boha potrebujou prave tu perverzi a ne tu middleclass normu.

        • @la tibor: Tohle je hustý, skvěle to ukazuje, že gay je dneska v podstatě pyšnej na to, že je gay. Tím pádem dávat to postmoderní rovnítko mezi homosexualita a heterosexualitu je strašně zavádějící, neboť kolik heterosexuálů se chlubí tím, že jsou heterosexuální? Kolik heterosexuálů otevřeně a veřejně deklaruje svojí sexuální orientaci a staví na tom svůj public image? Jako abych stavěl svojí identitu na sexuální orientaci jako takový a přemýšlel o sobě jako o heterosexuálovi nebo ještě řešil, že by se nemělo říkat heterosexuál ale mělo by se používat nějaký speciální slovíčko na to, to je hodně šílený… Čímž samozřejmě neříkám, že moje identita není postavená na mojí sexualita, jasně, že je, ale pořád platí, že honba za vlastní identitou a pevným jádrem je slepá ulička.

          A co je pak v tomhle kontextu obzvlášť výmluvný jsou ty pochody homosexuálů. To je jako bysme uspořádali se čtenářema tohohle blogu pochod sociálních deviantů a asociálů a vyřvávali jsme po ulicích jak jsme na sebe pyšný a požadovali jsme veřejné uznání toho, že jsme taky lidi jako kdokoliv jinej…

          Myslím, že tu u toho protěžování homosexuality jde mimo jiný o společenskou potřebu odčinění kolektivní viny. Prostě teď jsme pár set let homosexuály ostrakizovali a příležitostně upalovali na hranicích a oni se chudáčci museli schovávat a nemohli naplno projevit svojí přirozenou identitu, takže teď jim to musíme nějak vynahradit a budeme je vynášet do nebes. Ten společenskej tlak je tu proto, že ve chvíli, kdy všichni jedou na individualismus a identitu, tak představa, že by se někomu ta identita upírala, by mohla podrýt tu samotnou ideologii individualismu a “práva na sebeaktualizaci”. Takže ono jak ta feminizace, tak ten uber statut, co mají homosexuálové, je zase jen důsledkem toho, jakým směrem se ubírá všechno ostatní.

          • @Mordemy: ad ty pochody

            Komarek ted napsal cosi o masopustu. Ze masopust puvodne byl o tom, ze lidi ty zvirata, co s nima zili a lidi je meli radi, proste jednoho krasnyho dne ritualne zavrazdili a sezrali. A ne ze necitili vinu, ale citili prave tu ohromnou perverzni vinu a spolecny tajemstvi a to je spojovalo. Tu silu a Holdstockovou silenost z toho citime vsichni. (A trochu to narusuje ten nas obraz stredoveku, kde vsichni zili se slepicema a prasatkama schizoidne v jedny mistnosti a zabijeli je a zrali a nic necitili. Js jsem treba vegetarian, ale jestli bych nejaky zvire zral, tak prave timhle stylem. Ale nemam na to asi odvahu nebo doufam, ze neco tak silnyho jako sezrat kocku, co ji kazdej den nosim, nepotrebuju.)

            Zpet ke gayum – tam to mel byt podobny princip. Kolektivne sdilene “straslive” tajemstvi a z toho plynouci blizkost bohu (jsem presvedcenej ze prave kvuli tomu BYLI homosexualove jemnejsi, videli vic, bylo mezi nima hodne umelcu atd.) Celej princip coming outu a gay prides dela co: vsechny nas hazi do jednoho velkyho kotle se vsema tajemstvima, na ktery proste neumime adekvatne reagovat. Jo, homosexualove se diky tomu skutecne zarazuji do normalni spolecnosti a nyni i ziskavaji pravo uplne normalne vstoupit do armady a uplne normalne muzou jit do Iraku zabijet lidi a pak se vratit domu, v luxusnim buzna shopu si zkusit nakoupit eroticke pradelko, ktere nebude fungovat a pak se zastrelit a jako kazdy normalni a sporadany obcan.

            Postmoderna to dotahla s “respektem k jinakosti” k uplny stejnosti. Mozna za par generaci nebo drive, pokud Zizek nema pravdu a pujde to dal, budeme vsichni bisexualove s paralelnimi vztahy. Vsiml jsem si napriklad, ze na heterosexualnich porno webech je cim dal vic homosexualne ladenych inzeratu (zacalo to nevinne: prodluzovanim penisu). Proc no, proc? Protoze proste porno, tim jak je vsude, uplne stejne jako hnuti za legalitu homosexuality, se vycerpalo. A panove, co se jim u (stale tvrdsiho a dostupnejsiho) porna uz nepostavi, potrebuji stimulaci. Libido si proste hleda cestu a presne v tomhle smyslu jsme vsichni latentni homosexualove. Na velkych webech, co patri do sede zony a nedostavaji priplatky za brand (jako seznam.cz) malokdy najdem reklamu, co nefunguje. Je to marker toho, jak se promenuje spolecnost.

            Cely gay hnuti s heslem ruznost a tou duhovou vlajkou nadherne prispiva k tomu, ze vse bude postmoderne pohlceno a ta duha se bude zdat sediva a dalsi zdroj frikci ve spolecnosti je znicen za cenu schizoidna. Ne, az budou soulozit vsichni se vsema a vedci prijdou na to, ze 100% lidi ma v sobe gen bisexuality, opravdu nenastane raj na zemi. Na druhou stranu treba je to dobre – treba se proste procesy, co se odehravaly na urovni spolecnosti maji prenest “do nitra individuality” a po jakemsi obdobi temna/schizoidna, to bude cele o level jemnejsi. Kdo vi.

            • @la tibor: “Postmoderna to dotahla s “respektem k jinakosti” k uplny stejnosti.”

              Přesně. Strašný…

              Bavili jsme se o tomhle tehdá v čajovně v Ove nad tím článkem z Reflexu o církvích: Postmoderna odmítá dogmatismus, to jest i ten náboženskej dogmatismus a všechno, co je konzervativní a drží se nějaký myšlenky a vše, co nerespektuje všechny ostatní myšlenky je fuj. A tím pádem jsme se dostali do stádia, kde je brutálně dogmaticky tlačeno přesvědčení, že jediný správný přístup je ten “respekt k jinakosti” v podstatě bez ohledu na to jaká je podstat sdělení. Neboť pravda dle postmoderny není jen jedna a všechny pravdy stojí před sebou rovny.

              A výsledek je ten, že místo toho, aby teda svět hrál pestrejma barvama, všechno se utápí v jednolitý názorový šedi, v níž na sebe všichni lidi vzájemně pokřikujou svoje “pravdy”, který už nemají za cíl popisovat realitu, ale slouží jen jako podpěrky pro individuální identitu jednotlivce.

              Neboli zlatá normální “oficiální” totalita. Zlatě když se cpe jeden, byť debilní, názor nebo ideologie. Tahle dnešní současná ideologie, kdy se jakoby cpe úplně všechno najednou skrze tu osobní svobodu + respekt, to je mnohem šílenější totalita, než co jsme tu kdy měli. Možná bude fakt dobrý, jestli se ta energie vyčerpá a přijde něco… hm, jednodušího. Byť obávám se takhle jednoduchý to nebude.

              Ad porno: Tohle je další ukázka toho, kam to uspokojování potřeb vede. Tu energii libida nelze uspokojit, co lze je tlakem na co nejpřímnější uspokojení potřeb maximálně vyprázdnit tu danou perverzi a přesunout se o level výše, k perverzi ještě horší a rozjet to celý nanovo… Viz ten film Shame, co už jsem tu zmiňoval, tam ten hlavní hrdina lítá přesně v tomhle.

              Ad to rituální zabíjení zvířat: Na zvířata byly navázaný rituály u těch přírodních národů, nejznámněji u indiánů, a vůbec všude, kde to zvíře nějakým způsobem přinášelo lidem obživu a bylo otázkou přežití. Když třeba ty indiáni lovili bizony, tak celej styl jejich života stál na těch bizonech a oni ty bizony uctívali a měli propracovanou mytologii kolem nich a bizon byl pro ně posvátný zvíře, ke kterýmu měli úctu. Zabít takovýhle (totemový) zvíře vůbec nebylo jen tak…

  2. ad ” Dámy musí pochopit, že TO od chlapa nedostanou a pánové si musí konečně přiznat, že TO nemají.”

    myslim, ze dokonce ani tohle nestaci

    myslim, ze v tyhle sileny hre chlap, prestoze vi a prizna, ze to nema, to proste hrat musi a zenska to musi pozadovat, jinak se proste dohromady nedaji (ono to tam pises vyse)

    tohle je nejakej kvantovej bullshit, kde se clovek musi naucit integrovat zcela evidentni rozpor

    vzdyt co je ta postfeministicka moderna? zenske hraji hru, ze TO nechteji a chlapi se TOHO vzdavaji a resi vonavky, barvu bot a auta a hypoteku s partnerem; neboli prave to, co pises, ze mame zvladnout je to, na co se zaclo hrat pred par desitkama let a pruser je, ze se to zaclo zrat az moc (a tady fakt nepopiram, ze cely to naivni hnuti za rovnopravnost, feminismus, by nebylo k nicemu); proste te celistvosti se da dosahnout pouze tim prijetim jing-jangoveho paradoxu, kde si zavarime mozek cimsi za hranici logiky.. a to neni nic jinyho nez hodne bolestivej boj az do konce zivota

    • @la tibor: jinymi slovy neni to nic jinyho nez zase ty 3 freudiansky stadia: prijimani (=hrajeme si na falus), odmitani (=nehrajeme si na falus, protoze jsme zjistili, ze neexistuje), integrace (=buh s nama)

    • @la tibor: Vím, že to nestačí, píšu to tam no, že tuhle hru nelze nehrát. Nelíbí se mi to, ale snaha o čistotu je horší, než se snažit to nějak přijmout. Myslel jsem na tenhle paradox celou dobu, co jsem to psal, ale žádný řešení jsem samozřejmě nabídnout nemohl, protože řešení toho paradoxu neznám a neznám nikoho, komu by se na tomhle nějak zvlášť dařilo pracovat. Psal jsem to tam, že mi to připadá strašně těžko řešitelný a jak kokrétně to udělat, nemám páru.

      Každopádně tohle není jediná hra, kterou nelze nehrát, a věřím tomu, že už jen to, že si to ty lidi nějak budou uvědomovat alespoň trochu a budou to schopný pochopit, tak to nějakým způsobem zmenší ty destruktivní dopady, který ta hra nakonec má. To, že nelze žít bez falešného self ještě neznamená, že se nemůžeme snažit nepřikládat pod kotel.

      Jediný, co je jistý, že na tohle musí bejt dva a musí se to ty dva snažit rozetnout společně (což je ostatně závěr a pointa celýho článku a proto tenhle text vznikl…).

  3. ty se te velke hre hrozne branis. vztahy, kde neni, maji ubohy sex (ne jen v posteli). pokud to resis pro sebe, zkoumej, co to dela, jste li v te hre s partnerkou vedome. jasne ze ona te nikdy nedoplni nepotvrdi neoceni ultimatne (ze pak uz bys mel klid) ale to neva, je to proste vecna hra, nahoru dolu success/fail, u zen jsem dost milovana/nejsem. jak to hrat a mit z yoho poteseni i pres bolest – zkus tuto prednasku o 3 fazich vztahu (deida :)) http://m.youtube.com/?reload=2&rdm=mijgfz414#/watch?v=UbCnNSZKsr8

    klicovy je vic pochopit o te prazdnote, vyrovnat se se smrti, pak nemusis tim falem mavat tak hystericky :) jinak dobry clanek je videt ze pises ze sebe

    • @ymladris: Jo, určitě se tej hře do jistý míry bráním. Ono se taky je čemu bránit… Ale snažím se to přijmout a jsem si vědom toho, že nic jinýho, než tu hru přijmout nezbývá…. Ostatně píšu to přímo v článku několikrát, že tuhle hru nelze nehrát a že na ní dokonce stojí i ten sex. A tímhle článkem se snažím říct mimo jiné právě to, že to chtě nechtě musíme hrát, ať se nám to líbí nebo ne.

      Nicméně tím přijmutím hry to prostě nekončí a jsem přesvědčenej, že se musíme snažit zároveň hledat něco dalšího, byť je to zdánlivě naprosto nemožný a ta hra je a bude věčná. Přesto má hodnotu být si té hry vědom, protože už popsání tý hry oslabuje tu destrukci, která z tý hry nakonec nějak plyne. Pokud podstatou tý hry je symbolika, která je nějakým způsobem “vadná” nebo lépe řečeno v praxi vede do nějaký psycha, kdy si ty lidi navzájem vyčítají, že od sebe nedostali potvrzení tý identity, tak je nutný se tím zaobírat a je potřeba to popsat.

      Prostě neznám nikoho, u koho by tahle hra na falus dříve nebo později nějakým způsobem nezačala dělat v tom vztahu bordel a jak jsem psal vedle, tohle se prostě týká všech a plácáme se v tom tak či onak všichni. Tím spíš má smysl o tom psát…

    • @ymladris: +1
      na druhou stranu to braneni se dnes ma velkou hodnotu; nejde se nebranit a jen tak se oddat silenstvi

      dalsi vec: pouzivas “vztahy, kde neni, maji ubohy sex”.. co kdyz to tak i je nekdy adekvatni? tim narazim na stereotyp, kdy dneska jediny co konkuruje plny srajtofli, je “mit dobrej sex”… ma takovou value davat nahoru v ty pyramide sex a penize? Jasne jsme v tom vsichni namoceni, ze to tak je, ale je to fake uplne stejnej, jako ve stary cine bylo pro zenskou nutny mit misto nohy pidi-kopytko… unika celek

      (neco mi rika ze tenhle clanek prekona rekord v poctu komentaru)

      • @la tibor: Jenže zkus provozovat sex a nesnažit se o to, aby byl dobrej, že jo… Zkus šukat holku a nesnažit se jí dát skvělej orgasmus a mít radost z toho, že je jí fajn. Zkus mít skvělej sex a poté si říct “Ale ono to není zase tak podstatný…”.

        To prostě nelze a je nesmysl se o ten “dobrej sex” nesnažit, tady se obávám orálně-anální kolečko (v psychoanalytickým slova smyslu, ehm…) žádnou syntézou nepropojíš. Jasně, že tady se jakoby bavíme o tom, jak vysoko to jako v tej pyramidě stavět, to jest o tom symbolismus, ale řekl bych, že tohle je tak mocný, že to víc než kde jinde prostě není na nás, jak moc vysoko nebo nízko ten sex budeme stavět.

        To je prostě zase ten paradox, že jakmile to teda neodmítneš a jdeš do toho, tak se v tom vymácháš až po uši. Co se sexu týče, tam ta perverze nejde nijak překlenout a jakýkoliv pokusy o to tomu samozřejmě berou ono kouzlo, takže by se o něco takovýho pokoušel leda blázen (případně extrémně odosobněnej schizoid, co už se mu nepostaví ani z toho nejvíc hardcore porna).

        • @Mordemy: samozrejme; jen jsem se proste snazil naznacit, ze napsat to jako ymladris “ty se te velke hre hrozne branis. vztahy, kde neni, maji ubohy sex (ne jen v posteli)” neni koser

          vztahy, kde neni, maji totiz ubohy i ten vztah… coz asi mela naznacit ta zavorka (ne jen v posteli)

          nicmene v ty ymladrisine vete je ten sex postavenej na spici… a ne ze by tam nebyl… nicmene kdyz uz tedy clovek prizna tu symbolickou pyramidu, tak aspon zde na blogu, kde se nesoulozi, by se mel podle me pridat ten disclaimer ty iluzoidnosti (ale on tam asi v te zavorce za tim je, jen je tam tak zvlastne schovanej, skoro bych rekl ze to neni nahoda… proste tam je i neni, neboli vlk se nazere a koza zustane cela, ono borit si svy vlastni myty boli no)

          ta samotna uvodni veta nebo co to je je proste sama o sobe zajimava

        • @Mordemy: ,Zkus mít skvělej sex a poté si říct “Ale ono to není zase tak podstatný…”.’

          Zazils to? Neni to tak tezky, kdyz jsou na to dva. (Ackoliv to zni jako desny klise)

          • @j.: Co jestli jsem zažil? Říct si po skvělým sexu “Ale ono to není zase tak podstatný”? To nezažil no…

            • @Mordemy: Jop, to jsem myslela.
              Jinak jsem se musela pousmat, clanek mi prisel prave vhod. Presto mi pripada, ze v tom textu porad jeste neco podstatnyho chybi, nejaka nesrovnalost v tom, jak ten vztah mezi muzem a zenou (muzem a muzem atd) vlastne vznika, ale nemuzu prijit na to, co presne. Mozna je to jenom moc komplikovany tema, treba se tu nekdy v budoucnu objevi jeste treti clanek ala variace na renesancni tema…

              • @j.: No napadlo mě to už nějakej čas zpět jak to asi má j. rozehraný s chlapama… Přijde mi, že se u tebe tomuhle tématu dlouhodobě vyhejbáme.

                Je to strašně komplikovaný no… a taky zatraceně nepříjemný a citlivý téma. Zvlášť pro lidi, co nejsou single. Mohl by se projevit jeden kamarád, kterej to tu dlouhodobě čte, a kterýmu jsem tu otázku “Proč jste spolu?” říkal ještě před napsáním článku.

                Co v tom postu chybí nevím, možná by bylo hezký říct nějak víc jasně, že si ty dva lidi přece jen můžou navzájem něco dát a tím, že teda půjdou ten život bojovat spolu, tak to může fungovat ve výsledku i podstatně líp (byť to rozhodně není lehčí nebo snadnější nebo tak něco; spíš to je o to větší psycho). Ale tohle tam myslím (doufám) naznačený, že musíme bojovat spolu, tím jsem to právě celý ukončoval to povídání…

                Jinak chtělo to fakt nějakou revizi tohohle tématu. Jedinej další článek vyloženě “o lásce a vztazích” (ehm) tu je Jak funguje láska, což je největší shit-post tohohle blogu a už jsem cejtil delší dobu, že je potřeba napsat něco novýho a celý to nějak revidovat, protože ty krávoviny, co jsem tam psal jsou fakt jak z idnesu…

                Plus v článku o pick-upu je část “Láska jako sebepotvrzení”, kde je deklarovaná právě celá ta iluze, kterou popisuju v postu výše. Když jsem to tenkrát psal, tak jsem věřil právě v to, že hlavní funkcí lásky (vztahu, etc.) má bejt to sebepotvrzení vlastní identity, ale to je bohužel právě ten průser, na kterým to vždycky ztroskotá.

                • @Mordemy: Zkusila jsem nejak dat dohromady tu myslenku o vznikajicicm vztahu. Nevim, jestli to jeste nechtelo chvili nechat krystalizovat. (Krom toho myslim, ze ta pointa neni nic, co bys tady uz nepsal, ale to asi nevadi)

                  Je to ze zivota, takze bych v tom nemela hledat zadnou prisnou konzistenci, ale prijde mi, ze jako kazdej nelinearni system zavisi na volbe vychozich podminek (ktery muzou bejt z nejakyho rozmezi, ale stejne).
                  Tezko rict, jak vztahy zacinaly driv, ale podle me neco je na tom principu, ze se lidi nejdriv dobre poznaji a zacnou spolu zit, sex po svatbe ma nejakej smysl. Tim, ze spolu dva lidi zacnou ten vztah tim, ze spolu uplne na zacatku jenom mluvi, je neco dany. Ti dva to pak berou automaticky, komunikace je soucasti toho vztahu. Kdyz vztah propukne na zaklade nejakyho sexualniho symbolu a dva lidi spolu zacnou zit az potom (vicemene proto, ze se nemusi resit timing a location, kdyz si chteji zasukat) , kazdodenni banality se na to nabalujou jako prazdna skorapka a uz se o nicem vlastne nemluvi. Pak vznikaji soubory temat aka ‘veci, o kterych nemuzu chlapovi rict’ a z naprostejch kravin vyroste nepochopeni a ty lidi se sobe vzdalej.
                  (Aspon ja jsem u hodne lidi okolo univerzit narazila na nazor, ze nejdriv musis holku osukat a az pak muzes zacit premejslet o vztahu, a to je proste kovany a jinak to nejde)

                  Dam banalni trapnej priklad, u kteryho kdekdo predvede paradni facepalm.
                  Zena uvari veceri pro sebe a svyho muze, on evidentne neni z toho jidla nijak extra nadsenej. Ona se zepta, jestli mu chutna.
                  a) ,,Uprimne, ne; ale tak nejsme v restauraci…Jist se to da” Tim uz zena nemuze nic moc rict, aby nebyla za hysterku, ktera dela drama z jedny blby vecere. Zaroven je ji lito, ze jeji snaha nevysla, ale je to jenom blba vecere, zapomeneme na to. Za nejakej cas na muze mozna hystericky zarve ,,Ty nikdy neocenis to, co pro tebe delam!”
                  b) Muz zalze, ze mu to desne chutna, coz zena pozna. Zena nebude obvinovat muze z toho, ze lze, aby nebyla za kravu, co dela drama z jedny vecere. Za nejakej cas na muze mozna hystericky zarve ,,Ty nikdy neocenis to, co pro tebe delam, a jeste se mi nestydis zalhat!”
                  c) Muz je rad, ze ma zenu, ktery zalezi na tom, jestli mu chutna, tentokrat to nevyslo, protoze (treba) nema rad nejaky koreni, ale stejne je rad za jeji snahu – a rekne to, protoze vidi, ze zena je zklamana, ze neobstala v nejaky soucasti svy role.
                  (Samozrejme i tady by mohl zalhat…)

          • @j.: ano, po skvelem sexu jsou dve moznosti

            bud se alibisticky posrat a rict si “ono to neni az tak podstatny” a nebo to vzit jako bozi darek/znameni a zaplout zvesela do vsech tech vztahovych sracek pote, ktere se tou stastnemu a vyfetovanemu sexu samozrejme nemuzou nikdy rovnat

            takhle se da totiz uplne stejne treba i tripovat a pak se da rict, ze to neni az tak podstatny… jen je tu ten problem, ze je to schizoidni jako prase;

            kosmickej narez je podstatnej, je to voditko a prijde mi skoro rouhajici nebrat to vazne

            to jsou zas dve pozice – nenasytnost (kde clovek jde po prozitku a zrealnuje ho) vs. frigidita (kde si clovek drzi ten odstup od prozitku, maje na pameti, ze to dohromady vlastne nic neni)

            • @la tibor: co takhle varianta ”ono to neni tak podstatny protoze to neni to jediny o co tady jde a hlavne to jediny, co mame delat”.

              • @j.: A co to prostě pokorně přijmout, že to přece jenom JE podstatný a že zároveň tu je dalších tisíc věcí, který jsou TAKY podstatný a musíme makat na všem najednou, i kdybysme se z toho měli posrat?

                Máme tendenci to všechno brát furt jako tu zatracenou pyramidu… tohle je víc podstatný, tohle je míň podstatný, tohle není až tak podstatný, tohle je hodně podstatný, furt dokola…

                Alias “šukání je důležitý, ale ne zase tolik, je dobrý když se spolu nehádáme, ale hádat se můžeme, pokud máme prachy na dovolenou, ale dovolená není tak důležitá, podstatný je mít čas věnovat se psovi a chodit s ním na procházky, ale pes musí občas ustoupit když už toho máme dost a chceme si odpočinout, no to je jedno, nemusíme odpočívat, hlavně, když jsme zdraví, no jenže si chci zakouřit a jít v se v pátek ožrat, tak to se holt jednou přežije, mám ještě dobrý ledviniy, jo ale vlastně v pátek je jóga, to je důležitější, tam fakt udělám něco pro svoje tělo a mysl, na středeční jógu už musím zapomenout, jedeme obhlídnout byt”…

                Srát na to. Život je příliš komplexní, než aby se dal celej vměstnat do “pyramidy důležitosti” s pěti barevnejma na sebe naskládanejma příčkama.

                • @Mordemy: ‘A co to prostě pokorně přijmout, že to přece jenom JE podstatný a že zároveň tu je dalších tisíc věcí, který jsou TAKY podstatný a musíme makat na všem najednou, i kdybysme se z toho měli posrat?’
                  Jo, takhle. Rozdil zdanlive v detailu, ale dost podstatnej, z myho pohledu – ackoliv jsem to ani predtim necitila jako pyramidu. Je ale myslim nutny neco takovyho vedet (a rict) jinak mas tendence zustat s tim druhym v ‘bubline’.

                  • @j.: omlouvam se, ze dubluju to co pise mordemy, je to uz trochu trapny

                    jsem holt zvyklej cist ty prispevky odshora a postupne reagovat

                    • @la tibor: V klidu, mě Archimedes nenapadl…

                    • @la tibor: archimedes z PI je bomba

                      klasickej pohled je, ze ta vana nebyla nic, pac proste musel roky makat a skvarit si mozek, odrikat si jako blazen a i kdyz neceho dosahl, dal zit v pustine

                      opozicni je, ze tohle furt dela dost lidi, ale je jim to proste uplne k hovnu, jsou to otroci, co na nic neprijdou, ale archimedes proste do ty vany sel nebo si aspon prozirave poridil moudrou zenu

                      na to se da jet zase kontra-kontrarevoluce, ze archimedes mozna makal jeste o to vic a muze to byt pravda, protoze hodne lidi (si mysli ze) maka a pak jdou podle nejakyho navodu jeste do vany, ale v tom makani jim chybi ten extra super drajv, kterej on mozna mel

                      a na to se da rict, ze hodne lidi se dostane do extra super drajvu a STEJNE na to neprijdou, protoze archimedes, kdyz sel do ty vany, tak se vzdaval vsecho a predevsim svy vlastni identity zapalenyho vedatora, ktera mu poskytovala jasnej falus a klidek

                      a takhle se da jet po tom uroborovi furt donekonecna… fuck off maslow

                  • @j.: Ještě co mě tak napadá k tomuhle tématu:

                    Dneska se dost jede na takový ty “falešný kompromisy”. Je to skvěle vidět v inzerátech na seznamkách, zvláště u holek. Takový ty inzeráty typu “Hledám kluka, kterému nezáleží JEN na vzhledu” nebo méně skrytě “Hledám kluka, kterému víc záleží na tom, co má člověk uvnitř” atd.

                    Neboli vytváří se falešný zdání, že buď to anebo to. Buďto můžete chtít hezkou holku anebo hodnou holku. Nebo chlap je buďto super milenec (ale nestálý) nebo hodnej táta od rodiny (“…s kterým si ale nic moc neužiješ holka… ale to je holt ta cena, kterou musíš zaplatit…”).

                    Tenhle shit jede i v ordinacích psychologů, kdy ženská přijde za psycholožkou s tím, že mají ve vztahu s chlapem nějakej problém a psycholožka hned začne hledat tu pozitivní stránku věci (“…ale chodí domů včas, nepije, je na vás hodnej, peníze domů přinese…”).

                    Je to samozřejmě nesmysl. Důležitý je úplně všechno dohromady. Úlitby realitě ve stylu “On mě sice mlátí, ale jinak je to super chlap, tak to nějak vydržím no…” vedou jen k dalšímu levelu schizofrenie.

              • @j.: no ale potom to prave je sakra podstatny, prave proto, ze jste si mohli rict treba to, co jsi uvedla

                nerikam, ze nedelam podobny mentalni veletoce jako ty, ale tohle razeni veci na podstatny a nepodstatny… kdyz ten archimedes v sudu prisel na definici hustoty, tak co bylo dulezitejsi? to ze rok makal a stavil si hlavu, nebo ze pak byl schopen se na to vysrat, poslechl manzelku a vlezl na 5 minut do sudu?

  4. Minulost(predek)=>Pritomnost(ego)=>Budoucnost(potomek).

    Silnejsi pes mrda (ma potomky).

    Co je na tom nejasnyho?

    • @tom: No silnější pes sice mrdá, ale to neznamená, že si vystačíme jen s tím, že jo (neboť už nejsme psi nějakej ten pátek)… Zvláště když ten potomek je často excuse, aby si lidi mohli dál vzájemně lhát.

      Ty to máš jak s ženou? Všechno suprově klape tome? Už tě nevysílá do světa, abys za ní zkoumal realitu a ona to měla od svýho Prince všechno v klídku a v pohodě naservírovaný? Zvládla už alespoň dát si po x letech ten trip? Už ti neposílá SMSky, když se jdeš bez ní ztripovat do lesa, protože ona se tripovat bojí? Nebo přece jenom tak úplně nestačí ani to mrdání, ani tvůj falus kterej máš v tom, že se o ní staráš ani to, že máte společně dítě…?

      Děláš jako by to jediný, o co na světě jde, bylo udělat si s ženskou dítě a nic jinýho se nemuselo řešit.

      • Bez toho vyse uvedeneho retezce predek>ego>potomek to proste nejde.

        Penis, vaginu, koule a vajecniky proste nemame pro srandu kralikum.

        Jeden druh chobotnice zplodi velice choulostiva vajicka (odumira vetsina) a matka se o ne stara az do vylihnuti. Jelikoz je ochrana hnizda vajicek pro chobotnici vycerpavajici proces, tak vzdy tesne pred vylihnutim matka umira. Potomci prichazeji na svet bez jedineho voditka. Tomu rikam freestyle. Nakonec se potomci nejak dopracujou k tomu, ze zplodi vajicka a kruh se uzavira. To co se deje mezi tim, jsou jen plky.

        • @tom: Jako co nejde? Žít? Dělat něco smysluplnýho…? To podle tebe každej, kdo nechce děti, tak žije úplně zbytečně nebo jak?
          (k tomuhle mě pro změnu napadá další zcela konkrétní člověk, kterej by se tu měl vyjádřit a nevyjdří se samozřejmě… jen si to tu za chvíli přečte a pokývá hlavou ve smyslu “Hm, napsala bych to samý, tak proč se zapojovat”)

          Sorry, ale na dítě to u mě skutečně ještě nějakej čas nevypadá a nemyslím si, že to, co by většina lidí měla mít v palici je, že smyslem života je dítě. Co se mě týče, dítě je to poslední, co teď potřebuju řešit. A když budu trochu ošklivej: Nebyl tohle přeci jenom i trochu tvůj případ? Nebylo to tvoje dítě přece jenom tak trochu… špatnej nápad? (narážím na mail “300 dnů sluníčka aka coming out”)

          Btw neodpověděl si na otázky… Těma otázkama právě mířím k tomu, co je tématem článku – tématem je prostě něco jako “Ne, opravdu to není tak jednoduchý, sehnat si ženskou/chlapa, naprcat si dítě, a žít svůj happy life”.

          A ty to víš ksakru dobře sám!

          • OK. Tak poporade:

            ad 1] No silnější pes sice mrdá, ale to neznamená, že si vystačíme jen s tím, že jo (neboť už nejsme psi nějakej ten pátek)… Zvláště když ten potomek je často excuse, aby si lidi mohli dál vzájemně lhát.

            -Traffic na webu je z 90% porno, cili chceme tohle a hlavne tohle. Je to ten nejsilnejsi pud. To nutkani se do toho druheho ponorit a vstoupit do nej jako duch (splynout…. nevim jak to lepe popsat) je nejvyssi realizace. Jasne, jsou tu i jini (archetyp Caligula), ale na to by bylo lepsi napsat separatni clanek o uchylech (kazdej z nas ho ma kousek v sobe). Darwinismus=hovna. Potomek neni excuse. Je to dilo obou. Kdyz prijde, tak je proste tady se vsim vsudy a je treba se starat = zodpovednost, kde neni misto na kecy. Obrovsky strach lidi ze skutecne zodpovednosti = odkladani rodicovstvi. Lidi si lzou, ale taky si rikaji pravdu. Prirozenost.

            ad 2] Ty to máš jak s ženou? Všechno suprově klape tome?

            -Normalka, nahoru, dolu…. zijem. Nevim jak tva prezentace me integrity souvisi s polemikou nazoru na blogu. Mam pravo se vyjadrovat jen jako opusteny deprivant? A co ty? Kolikrat denne onanujes? Kolik zenskych te poslalo do prdele tentokrat?

            ad 3] Už tě nevysílá do světa, abys za ní zkoumal realitu a ona to měla od svýho Prince všechno v klídku a v pohodě naservírovaný?

            -Tripy jsou moje zaliba, bohuzel nedostal jsem to jeste jako ukol :) Nikomu nic neserviruju. Poznani je cil. Nikdo me nikam nevyslal. Nekdo ma sachy, nekdo ryby, nekdo chlast, ja si dam treba tripa. Co ma byt? Nekdo hraje sachy kvuli zene? Chudak. Snazim se byt zene princem. Je to spatne? Mel bych ji snad koupat ve svych depresich a neschopnosti? Trip za tebe vagon uhli neslozi. Povidani o tripu nekdy ano (Learyho income z knizek).

            ad 4] Zvládla už alespoň dát si po x letech ten trip? Už ti neposílá SMSky, když se jdeš bez ní ztripovat do lesa, protože ona se tripovat bojí?

            -Souvislost teto otazky s tematem me opet unika. On je trip formou kvalifikace do vyssi elitni ligy vnimani reality? Bez tripu neni mozne existovat? Abych mohl zit zivot potrebuju mit za sebou x tripu? Bez tripu neni mozne psat? …Bez zeny lezu po horach, tripuju, spravuju auto, bez zeny si ctu, bez zeny sedim na zachode, dloubu se v nose. Zena beze me dela zase sve veci. A co ma byt? Kdyz tripuju, piseme si sms, volame si. Co je na tom? Mame se radi, snazime se jeden druhemu rozumet a pomahat.

            ad 5] Nebo přece jenom tak úplně nestačí ani to mrdání, ani tvůj falus kterej máš v tom, že se o ní staráš ani to, že máte společně dítě…?

            -“Silnejsi pes mrda” je zname porekadlo, proto ten terminus-technicus. Pouze sex nestaci, to je znama vec. Spolecny zavazek lidi spojuje, je to ostatne i podstatou manzelstvi. Manzelstvi je kvuli detem, ne kvuli levnejsi hypotece, nebo spolecenskemu statusu. Chlap ma byt zene chlapem a zena chlapovi zenou. Zena, pokud neni masochistka, tak s ufnukanou padavkou nebude ztracet svuj “rozpuk” ani vterinu navic, nez bude pro ni nezbytne nutne. Rovnez chlap nebude se zenou, ze ktere se mu ani nepostavi pero. Je to prirozene. Chces lepsi model v tomhle krysim zavode? Musis bojovat. Chlap bojuje falusem, kterej stejne zena v jadru vyhledava. Zena bojuje sex-appealem. Poskytne zene pocit bezpeci frustrovany neurotik? I Woody Allen tim svym “neurotismem” v jadru budoval falus. Mozna, ze ty za timhle ucelem Allenovsky budujes svoje superpero timhle blogem. V tom pripade do tebe ryju a merime si ptaky. To je taky normalka. Ale zpet k paru, k rodicum…. Oba maji byt spravnymi rodici svym detem (napr. nedelat detem to, co delali rodice tobe, je dobry zaklad pro to, proc ty role svym bytim zastitit a zkusit vyvest novou generaci jinak). Ukazuje se, ze spolecny zavazek ve forme deti kolikrat docela staci. Kdyz nekdo potrebuje soustat denne osm panen, je to jeho vec.

            ad 6] Děláš jako by to jediný, o co na světě jde, bylo udělat si s ženskou dítě a nic jinýho se nemuselo řešit.

            -Me proste ve srovnani se zazrakem stvoreni zivota, jeho kolobehem (formou smrti) a s tim souvisejicimi vecmi pripadaji ostatni veci jako uplne malicherne, pomijive, irelevantni, plky. Je me kolikrat uplne putna nejake blogovani, prace, picovinky a bigbit. Na detech ale zalezi uplne a vidim to tak, ze prave proto je treba resit vsechno ostatni, takze se znovu zanoruju do picovinek a bigbitu, ale uz s jasnym cilem: preziti rodiny za kazdou cenu (mineno vazne). Zenska ani tve deti nebudou chtit mit za manzela/fotra sraba, kterej se o ne nepostara. I kdyz se clovek nenarodil s prijmenim Kennedy, nebo s ptakem Lexingtona Steela a bojovymi predpoklady Caina Velasqueze, tak se proste musis vydat na max a makat naplno s tim co mas.

            • @tom: ad [1]: Parafráze toho příkladu s pornem asi takováhle: “Lidi kupujou v obchodech z 90% krávoviny. Chtějí ty krávoviny. Touha po těch krávovinách je strašně silná…” – so what? Prostě budeme dál nakupovat sračky, lidi to potřebujou…?

              K tomu podstatnýmu: Ty ve skutečnosti nepíšeš, co potomek obecně pro lidi JE. Píšeš idealisticky co by potomek měl být! Ale tohle, co ty píšeš ve většině případů nekorespodnuje s realitou a NENÍ to důvod, proč si lidi to dítě pořizujou. Samozřejmě, že to, co popisuješ, je ten ideální přístup a je super, že u tebe tohle, co píšeš, platí. Ano, takhle kdyby to dělal každej a každej by do toho dával tak obrovskej pocit zodpovědnosti jako ty, tak bysme měli ten ideální svět. Ale nemáme. Protože lidi to nedělaj. Ty děti jsou zneužívaný k tomu, aby si jima lidi dokazovali tu velikost péra! Rodiče se dětem dostatečně nevěnujou (ne tak jako ty), rodiče se pro děti neobjetujou (ne tak jako ty) a tak to bohužel chodí. Nelíbí se mi to a radši bych aby to všichni dělali jako ty, ale tak to holt v praxi není.

              Tvrdím, že lidi děti používají jako excuse. Ty píšeš, že “děti nejsou excuse”. I kdyby pro tebe nebyly, tak v praxi holt velmi často jsou! Lidi nejsou tak zodpovědný jako ty, lidi jsou sráči! Sakra stačí když se podívám na svoje vlastní rodiče a jejich vztah ke mně (specielně vztah mojí matky ke mně). To byl prostě excuse jako prase a nedokážeš si představit, jak debilně a složitě se mi kvůli tomu odcházelo z baráku (protože matce odcházel její smysl života…).

              To, že tvoje dítě není excuse a to, že ty si uvědomuješ, že je k tomu potřeba přistupovat s brutální odpovědností a totální odevzdaností jednoduše neznamená, že to tak na světě funguje a že je tohle běžná praxe. Není. Kdyby byla, vypadá to tady jinak. Nechápu, že tohle nevidíš…

              Kolik lidí se na to kouká tak jako ty? Kolik lidí je tak zodpovědnejch jako ty? V tom přístupu k vlastním dětem seš naprosto úžasnej (bez ironie), ale seš bohužel v minoritě. Prostě lidi běžně chlastaj, ubližujou si, gamblujou, jedí nezdravě, koukají na zprávy na TV Nova, chovají se jako idioti a do toho všeho mají vadnej přístup k dětem – tohle je ten takzvaně normální svět, ve který žijem. A proč se (mimo jiné) tohle děje s těma dětma, jsem se snažil právě popsat v článku výše. Snažil jsem se popsat, do jaký hry ty lidi padají a proč a z toho pak vyplývá ten přístup k dětem, kterej v praxi (!) je podstatně horší, než to, co tu tak idealisticky popisuješ…

              Tady vůbec nejde o to, že bych nesouhlasil s tím, že by to nemělo bejt jak píšeš. Jde o to, že realita je jednoduše jiná.

              ad [2], [3], [4]: Stál jsem asi tak metr a půl od tebe, když si vysvětloval, co spolu se ženou hrajete. Přišlo ti to normální tenkrát, připadá ti to očividně naprosto normální stále. Není to něco, kvůli čemu byste se měli rozvádět samozřejmě, ale sakra i tenkrát když si to popisoval, tak si nějakým způsobem uznal, že to není oukej…

              To, že tě žena vysílá do světa jsou tvoje vlastní slova. Tady vůbec nejde o nějaký tripování jako takový. Na tom je to jen dobře vidět. Jestli si žena někdy s tebou sktuečně dá to LSD je naprosto nepodstatný. Co je podstatný je, že se tvoje žena bojí zapojení do světa a nechává tě, abys to prozkoumával jakoby “za ní” a pak jí to v klidu a v bezpečí domova reprodukoval… Sám si říkal, že si to nějak uvědomujete a snažíte se na tom pracovat a pokud si pamatuju, byla to jedna z věcí, kterou sis ty osobně ráno od toho ohně odnášel.

              Proč to zmiňuju to zase souvisí s tím, co je probíraný v tom textu výše. Ta hra o falus funguje i tím způsobem, že ženská se někdy za chlapa i jakoby “schovává” a má ho jako štít před světem a obranu před zapojením se do světa (pro konkrétní příklady nemusím chodit daleko, je to všude kolem). A tohle je něco, co trochu hrajete s tvojí ženou a podle mě si to i přiznal sám a bavili jsme se o tom, tak nevím, co teď děláš, že nevíš o čem je řeč…

              ad [5]: píšeš “Manzelstvi je kvuli detem, ne kvuli levnejsi hypotece, nebo spolecenskemu statusu.” No kéž by! To je zase ten samej problém jako u [1] – idealismus, nic jinýho. Lidi do manželství bohužel často jdou kvůli statutu a kvůli hypotéce a ne kvůli těm dětem. To je zkrátka fakt a praxe. Je to šílený, ale takhle zkurveně to chodí. To, že to tak být nemá, s tím samozřejmě opět nelze, než souhlasit. Ale to neznamená, že manželství JE kvůli dětem. V praxi prostě velmi často NENÍ.

              Jo, dál už začínáš konečně používat “mělo by být” místo toho “je to tak a tak”…

              Tenhle článek jsem psal mimo jiný proto, že mě začalo srát právě to budování péra (falu) skrz tenhle blog. Prostě když se snažíš o nějakou upřímnost a popisuješ tu celou dobu hry, co na sebe lidi hrajou, a najednou ti začnou psát holčičky, jak jsou z tebe hotový a že se chtějí setkat a pomalu se ti nabízí k ošukání (a chtějí ať s nima hraješ hru na falus), tak je to průser. Podle tvojí logiky jsem je dost možná opravdu ošukat měl a s tou nejhezčí a nejsympatičtější si pořídit dítě no… Sorry, asi nemám dostatečně myšlení psa, abych se choval takhle a zneužíval ztracený holky, co doufaj, že jim dám návod na život. To, že jsem si tímhle blogem na sebe ušil bič (vytvořil jsem si ten fal) je něco, z čeho nemám dvakrát radost, protože díky tomu mám akorát o řád horší pozici k tomu cokoliv psát. A ty kdyby sis konečně založil ten vlastní blog a využil svůj brutální potenciál, co se psaní týče a zkusil by sis tu roli admina, tak bys to možná pochopil…

              [6]: Jo, je mi jasný, že pro tebe teď to dítě je na prvním a posledním místě, ono ti taky nic moc jinýho nezbejvá… Ale já to dítě nemám a v nejbližší době ho mít nebudu a skákat z mostu kvůli tomu hodlám. A stejně tak nehodlám veškerej svůj effort v životě zaměřit na vyhledání nejvhodnější samičky, s kterou bych mohl realizovat ten zázrak života v podobě jednoho dalšího živýho tvora.

              Jo, je ti putna práce, blogování, píčovinky, bigbít… všechno plky a sračky, jediný, na čem záleží je děcko. Hm… jasný no, a do toho si jen tak bokem zoufáš, že se nějakej tvůj kámoš sluní kdesi na Ibize a že ty už tam taky dávno nejsi.

              Hele možná sis toho ještě nevšiml, ale na světě fakt nejsi jenom ty a tvoje dítě a manželka a jejich potřeby a nutnost je zabezpečit. To, že k tomu malýmu přistupuješ jak přistupuješ, je obdivuhodný, ale mám fakt pocit, že toho máš až moc plnou hlavu. Jsou tu i další lidi a další věci, který jsou důležitý, další věci, který nejsou píčovinky a plky a o který je dobrej nápad se starat… V článku mám narážku i na tohleto, když píšu, že “Zavřít se spolu v pokojíčku a oddávat se vzájemné lásce má ke komunikaci stejně daleko jako jezdit meditovat na Srí Lanku.” – souhlasím s tím, že to je strašně moc důležitý ta tvoje rodina, ale možná bys měl zkusit starat se i o někoho a něco dalšího…

              • ad ad [2], [3], [4]:
                Nektere veci po druhem proste chtit nemuzes. Nemuzes druheho vmanipulovat do toho, ze ten trip sezere a pak se “dej vule bozi”. Protoze tim, ze do toho druheho dotahnes, tak neses dil zodpovednosti za celou tu realitu potom. Priklad: Kdyby clovek XY po lesnim tripu skocil pod vlak, tak jak prohlasoval (respektujme soukromi), tak bys na to myslel celej zivot, zes to byl ty, kdo to svym dilem spustil. … Verim tomu, ze normalni zivot je, co se tyce lekci, sice pomalejsi nez fofry udalosti na tripu, ale zato je to plnotucna vyuka na rozdil od tripoveho simulatoru iluze. Kdyz se kolem tebe rodi a umiraji blizci, jde to az na dren i bez tripu. Kdyz ti odveze matku zachranka s mozkovou mrtvici a vidis jeji nepritomny pohled, kde je zrejme, ze tim poskozenim mozku se vyparila i ta osobnost v nem, se kterou te pojila soustava vzajemnych vycitek, her, ale i taky spousty dobreho. To je uvedomeni si ducha. To co pak lezi pred tebou je uz jen 75 kilo masa a kosti, u ktereho se modlis aby se tam ten duch jeste na chvili vratil a klidne te zase citove par let vydiral To je ten okamzik, kdy nekdy pochopis ten mechanismus te emoce, kterou te ten clovek, byt nevedome, zasahoval. V tenhle okamzik to je ten Keltnerem popisovany vedomy stav, kdy vis co je ve hre a balancujes na hrane oddelujici emocni hlubiny na jedne strane a chladnkokrevnou lhostejnost na druhe strane. A nejde o stav byt “v klidu”skrze lhostejnost, ale pokud jsi vedomy si toho rozhrani, tak citis, ze jsi nad tim (“v nadakvarku”). Jak rika Philip Anselmo, ultimatni test osobnosti je heroin. Mame snad zacit valit hero abychom vedeli jak jsme na tom jako par (Anselmo si to daval jako kuru proti vyhrezlym plotenkam, a myslel si, ze je natolik bad-ass, ze to zvladne…. dnes mluvi jak po mrtvici)? Nesmysl. LSD neni pro kazdeho a to, ze jsem byl schopen masakralnim rozkladem osobnosti projit ja, me nekvalifikuje k tomu, abych do toho tahal blizniho sveho. Nejsem guru ani saman. Nemam za sebou tisic tripu s tisici lidma abych mohl rict, OK, jdi do toho, at se stane cokoliv, dokazu te z toho na 100% vytahnout. Zena se zapojuje svym vydanim do skutecne reality a ta myslenka toho, ze tim, ze sam sebe na LSD sobecky “urychluju” a tim padem to ve vztahu sidim me uz opustila. Trip vyprcha. Ano ses chytrej jak radio, treba jeste pul roku potom, ale jak jsem uz rekl “LSD za tebe vagon uhli neslozi”. Ztripovany tatinek proste vyzdima do skutecne reality ze sebe mene a decka svyma kecama o Lillym, Learym a podobnych psychonautech nenakrmis (fyzicky i dusevne). LSD me jen pomaha si utvaret jakoby dusevne filosoficky ramec osobnostni integrity, kdy mam v tripovem simulatoru sanci s osahat nanacisto jiste situace. Tohle ale funguje az v dlouhodobem meritku, a po roce uz si krom vyjimek vlastni psychologicke regrese nejsi schopen vybavit vsechna ta dilci tripova sdeleni, takze se do tebe otiskl jen fragment u ktereho posleze stejne zjistujes, ze by ses k nemu dostal i bez drog. Jeden ztripovanej tatinek, ktery obcas vyrazi do lesa v ramci pracovni doby, kterou by stejne v kanclu musel odsedet, v rodine staci.

                Kdyz ti daji v porodnici drobka do rukou a tobe bleskne ve zlomku vteriny hlavou supertrip ve forme tvych neresti, slabosti, neschopnosti, a to male se u toho na tebe diva a ty, sam pred sebou srac, se najednou tomu malemu zazraku stavas bohem, kde velka cast veci se odviji podle toho jak se umis otacet, tak toho drobka nezajima tvoje fnukani “no joooo, ale me to mamka s tatkou nenaucili”, “nemam nikoho, kdo by me pomohl…. nemam gurua, samana a podobne “otcovske figury”. V ten okamzik je to jen na tobe. A spousta lidi jsou naprosti sraci a tyhle prirozene brany normalniho zivota do tripovyho vedomi zamerne obchazeji, brani se mu, boji se rozplakat, boji se pohlednou do sebe a ztratit tvar (masku). Nemaji kuraz na to se podivat sam do sebe. Ovsem, ze to neni nikde napsane, neni “institut” nebo saman, kterej by te k tomuhle vychoval. Cela tahle kultura stoji za hovno, ale to te nijak neospravedlnuje v tom se te zodpovednosti vyhnout. Malemu prckovi nemuzes odeprit boha tim, ze od toho uteces a pujdes soustat o dum dal, kde jeste zavazek nemas (promiskuitu mas preci geneticky v sobe). Tohle je to prave sracovstvi, rict “no jooo, ale kdyz me se postavilo pero jeste taky ze sousedky a tak jsem ji taky vymrdal…. no a pak jsme nemeli ani na rohliky…. konec, zvonec”. Kdyz jsi klidny skrze lhostejnost, je to taky spatne. Sam nechces mit fotra, kterymu budes ukradenej. Opet stojis na stejnem ostri s emocema nalevo, lhostejnosti napravo a drzis se tam silou sveho ducha, intelektu a vedomi si svych slabin. A sam bez jakychkoliv rad vis moc dobre co je spatne, sam sobe jsi soudcem. Od toho tripu se to vazne nelisi, jen nesmis spadnout do rise hoven a ztratit vedomi. S tim, ze se zenska za chlapa schovava… vzdyt jsem rikal, ze se snazim byt sve zene princem. Mam se snad schovavat ja za ni? Mam zene zazlivat, ze ve me vidi oporu a rada se do ni schova?

                Podelani sraci kolem tebe kyhaji jak husy: “meli jste jeste par let pockat”,”meli jste nejdriv vydelat nejake penize”, “vy jste jeste nebyli v Chorvatsku?”, “vy nejezdite v zime na hory?”, “proc si nevezmete hypoteku a nezacnete zit jak normalni lidi?”, “ja bych neznackove zbozi nesnesla…”. Cista dekadence a vsem bych prdele nakopal. To ale nejde. Takovy boj by te stal celou tvoji energii, zivot. Tem lenivym bastardum rozbijes tu jejich “dolce-vita” realitu jen svym bytim (opet Keltner …pozn. nesouhlasim s nim ve vsem, ale teprve stradam moudrost pro to, se mu jednou podivat do duse “v urovni oci”). A ne proto, ze by moje poslani bylo, jim tu realitu rozbijet. Mam ty jejich hovni hlavy uplne na haku, ale pres to vsechno jsou urcujicim faktorem velikosti a kvality tveho lokalniho pisecku. Takze OK hosi, jsme tu na piskovisti, a tem bouracum babovicek, ukricenym kladecum hovinek a podobnym nezralym existencim nezbyva nic jineho, nez jim prinest svetlo skrze vlastni byti. Je to zahul. V praci se to ukazuje na reakcich, zenskych kolegyn, ktere si tady lesti sva “pavi pera” zmrdima taneckama v sexy satech, oralnim sexem na firemnich vecircich (ptaky se kouri jen tem, kdo machaji falusem… cili nadrizeni, prachatejsi, solidnejsi…. notoricky opakujici se klic) a dovolenyma buhvikde. Nad kolegou v sepranem vlnenem svetru, pletenem tchyni v roce 87 ohrnuji nos, a maji ho za podivina. Pritom jim nedojde, ze ten zije podle jineho klice. Svobodne, sam za sebe a pro sve. Vedomy chlap. Chodici falus. Ony ty kravy to ale nejsou schopne to poznat, protoze ztratily v tom hovnim napalu schopnost rozpoznat skutecneho chlapa, ktery vyvedl treba z hnizda uz tri deti, povedene deti. Zaklad pristi generace zmrdobijcu a odporu tomu shitu totalitarnimu, NWO. Chlap bez ruzove kosile a kohoutu na hlave, s kvalifikaci IT specialisty nekolikanasobne prevysujici jejich iluzorni “teamleaderske” pozice na helpdesku, rozumej “zvedace telefonu s anglictinou”. Chlap v praci nakoduje za tri hodky to, zac je placeny, pak poresi nejake fusky a jede do sveho. Na statku nakyda s deckama zase kousek hnoje, nasece travu pro kravy, poreze drevo, osetri vcely. Kdyz prijde nahodou zase krize, jako v 08 roce, a “modelky” z helpdesku makaji tri dny v tydnu za polovicni vyplatu a najednou neni na solarko, na kino, klubiky a zajicky. Neni ani nikdo, kdo by na zmensenem hristi nabiral nepotrebne hrace. Reseni? Prostituce. Oboustrana (chlapi i zenske). Lidi maji detektor toho, ze jde do tuheho a v okamziku podobneho zlomu, jako byl 08 rok, prepinaji do prostitucniho modu. Jsou najednou schopni naprosto vseho jen proto aby prezili v iluzorni hierarchii. V takovych casech nesmi vedomy clovek vahat ani vterinu, nez kopne dalsiho persana do studny, bo jinak nemaji decka co zrat, a ver tomu, ze vahat taky nebudes. To cim se od prostitutu jako dospeli a vedomi lide lisime, neni sada prostredku, ktere mame k dispozici, ale ten vedomy vyber jejich pouziti. Priznam se, ze pomysleni na podrezavani krku, nebo rozmrdanou prdel me celkem lechta na zaludku, ale v urcitych okamzicich ani tohle nesmi byt prekazka pro realizaci kvalitnejsiho cile (napr. hladova vlastni krev, deti) nad mene kvalitnim (nenasytnost nekoho ciziho) a takove casy tu nebyly zase tak davno.

                To Keltnerovske “nebojovani” zni v tech jeho textech vselijak, ale jinak nez svym vlastnim bytim tomu zbytku piskoviste kolem tebe ty memy neprepises. Zaklad je vybudovat sam sebe. Proto jsem napsal tu jednoduchou citaci s tim silnejsim psem, protoze presne vim, ze te to zasahlo tam kde melo. Bylo to mineno jako OK, tak jdi do toho, dej si blondynu, brunetu, tenkou, tlustou, cernou, zlutou. Vyzkousej to. Zkus kratky vztah, dlouhy vztah, zkus svazek, zkus zavazek, zkus zivot naplno. Na zenskych se da brutalne uletet. “Stal jsi na schodech”… vem si, ze za deset, patnact let zmuznis, vydelas cash a budou se na tebe lepit jak vosy na med. Pak budes stat znovu na schodech, treba i nekolikrat do tydne a pokazde s jinou. Bude to tva realita. Kdyz budes mit svoji kralovnu, ktera se ovsem kralovnou stava skrze VASE deti, nebudes na schodech vahat ani vterinu a toho sveho persana ve forme unikarskeho soustaveho archetypu kopnes do studny, protoze proste vis, jak veci chodi a emoce (symbolika pero v pozoru) se nekona. Je to jemna hranice. Ale jadro toho popichnuti je v tom, ze proste jinak mluvi/pise o valce ten kdo ji, byt sebedetailneji studoval, a jinak ten kdo ji odvalcil. Klid v neklidu.

                Beru zpet vyrok o plcich. Tvorba a distibuce informace je value.

                *Kamos na ostrove je pro me neco jako tripovy zablesk poznani. Tak dlouho badas a badas nad tim jak neco udelat az prijde nekdo a udela to. O to vic ostrejsi je to pro me v tom, ze to udela nekdo od koho bych to vubec necekal. Neboj se, vim o tom, lenost, pohodlnost apod. Proto jsem to psal. Je to vyzva a snazim se. Chodim brzo spat, totalne abstinuju, tripuju jen o slunovratech, hulim jednou mesicne, zbavil jsem se vsech lidi kolem, nemam TV, na blocklistu pul ceskeho webu, nenakupuju, studuju, pracuju, publikuju, vyhledavam prilezitosti, nekdy zkousim nemluvit (pain).

                • @tom: Nevím, co ti na to mám napsat a ani se mi nic psát nechce. Nevnímáš, co říkám a vůbec nevnímáš, proč se tu vlastně bavíme, jen si uspokojuješ potřebu tý svojí interakce, jak si psal a ještě po mně chceš, ať to s tebou probírám po telefonu… Potřebuješ interakci no, super… Vole máš interakci v práci každej den s kreténskejma kolegama, co si hrajou na hustý a kolegyněma, co si hrajou na kurvy, tak si to s nima užij. Že tě to tam zabíjí a seš z toho magor je tvůj problém. Já tu nemám nic, naprosto nulovou interakci, veškerá interakce se celý dny sestává z Dobrý den/Děkuji/Nashledanou s prodavačkou v obchodě, sedím tu v prázdným bytě, nemám tu žádnou manželku, žádný dítě, nikoho s kým mluvit, povídám si tu sám se sebou (s lidma, který nejsou v místnosti) a přitom ani neceknu, nikomu si nestěžuju a rozhodně nikomu nevolám mobilem, že si chci povídat. A ještě se budeš chlubit, že plánuješ letos vipassanu – wow, big deal!

                  Přestože jasně napíšu, že mi vůbec nešlo konkrétně o LSD a že jestli si dá tvoje žena tripa je nepodstatný a že tu nejde o tripování jako takový a nemluvil jsem o tom, tak stejně vyplodíš sáhodlouhej odstavec, kde mi vysvětluješ, jak fungujou tripy a že nemůžu nikoho do ničeho nutit… Jasně, že můžu a jasně, že budu. Lidi se neustále navzájem do něčeho nutí a radši to budu dělat otevřeně, než skrytě (aniž bych o tom věděl i já sám a hrál si tak na nezapojenost a čistotu…). Máš odpovědnost no a zároveň jí má i ten samotnej člověk. Ani se skokem pod vlak to není nakonec pouze tvoje vina, ale ten idiot, kterej pod ten vlak skočí za to nese taky svojí vlastní odpovědnost.

                  Ale je alibismus říct “já si nemůžu bejt na 100% jistej, že toho člověka zachráním a dokážu ho tím provést”. Takhle ten život nefunguje. Musí se riskovat. No risk – no gain. Nemůžeš si to dopředu připravit a zajistit tak, aby si eliminoval možnost, že se něco stane. Ono se může něco stát a ano, klidně můžeš na tripu skočit z okna nebo následně pod vlak. A to jen kvůli tomuhle se mám držet zpátky a tvářit se, že mám čistý ruce? To jako když neřeknu ani popel, budu mlčet, nijak do ničeho nikoho nebudu tlačit a pak se jeden člověk po tripu rozhodne, že skočí pod vlak, tak se mně to jako netýká? Už to není moje starost a není to moje odpovědnost, protože já jsem přece NIC NEUDĚLAL? To je právě úplně vedle tohle, protože právě ve chvíli, kdy do ničeho nikoho netlačíš a dáváš těm lidem jakoby tu “svobodu” a necháváš je ať si to poserou úplně sami všechno, tak v tý chvíli máš tu odpovědnost úplně největší. Máš odpovědnost za to, že nic neděláš…

                  Nicméně zopakuju znovu: Je úplně putna, jestli tvoje žena někdy sežere psychedelický drogy. Šlo mi o tu hru na Prince a Princeznu. Pokud se chceš dál tvářit, že je to naprosto oukej a co se tohohle týče, tak absolutně není co řešit, tak prosím, v tom případě se není dál o čem bavit a článek výše je pro tebe úplně zbytečnej a máš to samozřejmě všechno totálně na háku stejně jako ty kolegy v práci, že ano…

                  K tomu dítěti opět napíšu jen, že mě to fascinuje, jak k tomu přistupuješ, ale taky už mě to unavuje to neustále znova poslouchat. Furt jenom dítě, dítě, dítě, dítě… dokážeš konečně pochopit, že mi tohle prostě teď nic neříká? Nebudu mít teď dítě a “teď” znamená “v nejbližších pěti letech”, kapišto?

                  Ale dobrý, půjdu teda “budovat sám sebe” no a balit holčičky a chodit s nima na zkurvený schody na brněnským nádraží, abych se mohl cejtit jako uber king… Nač čekat, jdu do toho teď hned, voblíknu si ten svůj fajnovej dlouhej černej kabát a půjdu se postavit před zdejší střední školu a až vyjde nějaká hezká, o hlavu menší sedmnáctka, tak to na ní vybalím a do dvou tejdnů jí mám v posteli. Sice mám v ruce velký hovno, ale pořád jsem stokrát bohatší než kterejkoliv její spolužák a keců mám v rukávu tisíckrát víc a kvalitnějších, než kdokoliv z celý její školy. Navíc umím fakt cool hlubokej pohled z očí do očí… Zkusím si to no všechno. Vrátím se o pět let dozadu a budu zase balit ženský no, to mi teď strašně pomůže, to je přesně to, co potřebuju. Jo ale ty vlastně píšeš, že mám nejdřív “zmužnět a vydělat cash”. Hm, pravda, takže si nejdřív radši pořídim toho velkýho zlatýho čuráka, ať mám s čím machrovat a nemusím balit jen středoškolačky. Good, to zní fakt jako plán! A ještě nesmíme zapomenout na to, že to pak všechno musíme pěkně uzavřít tím dítětem, že jo. Hlavně děcko, bez toho to “fakt nejde”.

        • @tom: tak to je tedy kurva málo

    • @tom: videl jsi nekdy vodu pod jezem? jak se tak viri a vetsina se vraci zpet PROTI proudu? tak nejak si predstavuju evoluci

      proste predstava, ze nejaka informace se siri pouze a jen skrz DNA a DNA je dno pytle tu uz byla rozebirana a ja ji proste nezeru; samozrejme plati, ze potomek je prirozena cesta jak ta informace z tebe muze pokracovat a jde to “tak nejak samo”, ale to je tak nejak vsechno

      informace se siri skutecne MNOHA kanaly a prave proto ma smysl se starat o svet kolem sebe; deti je na tomhle svete dost, DNA je variabilni a da se prizpusobit ruzne informaci, kterou pak dejme tomu replikuje; proste ten prenost informace po te vertikale, kterou jsi napsal je jasnej, ale nejak je podhodnocena horizontala – prenos informaci napric tou pritomnosti

      • @la tibor: Tohle mi pripomina jeden muj davny pubertalni vyrok, za kterym si uz uplne nestojim – ze materstvi je pro luzry, kteri nezvladli zanechat na svete zadnou informaci nebo prispevek jinym zpusobem.

        • @j.: tak v tom bych byl jeste striktnejsi – loseri nenechaji na svete zadnou informaci a ani ty deti jim nepomohou, jak se samozrejme upenlive snazi; zdravim zde jednoho svyho 21 letyho spolupracovnika, jenz byl svoji slecnou temer uvrtanej do decka v situaci, kdy slecna je zcela zavisla na rodicich, odmita aby ji ten typek zivil, strida jednu humanitni VS za druhou atd., chce si uzivat studentskeho zivota (ktery by vymenila za identitu materstvi) – to je beznej scenar

          To, ze si clovek udela deti, ktery zabijou bud sebe, nebo maji slusnou sanci ze budou jeste zmatenejsi a zasebevrazdi se nejak jejich dalsi generace, to neni predavani zadny informace. Kdyz zreplikujes nulu, dostanes nulu. Samozrejme to neni tak hrozny, v kazdym cloveku je kousek neceho, ale kdyz si poridis deti kvuli identite a ne kvuli tomu abys predala tu informaci, tak pravdepodobne jediny co predas, je zase a jen ta prazdna ne-informace.

          Kdyz se podivas na svet, tak tu pobiha az moc techhle prazdnejch skorapek, ktere delaji veci, protoze se tak delaji a porizuji si deti, protoze nevi kudy kam. A nas cas a nase energie je omezena – tudiz mi prijde, ze skoro ma value snazit se injektovat info do jiz existujcich lidi, kteri po NECEM samozrejme vsichni prahnou jako houba po vode.

          Rodicovstvi (hezky jak jsi pouzila slovo materstvi) neni pro losery, co nezvladli zanechat zadnou informaci; ale jedna strategie loseru jak to tu doklepat jsou skutecne deti a upnuti se na ne. To proto je vetsina starych lidi tak uboha, to neni zadna mozkova degenerace dana opotrebenim bunek, ty bunky se opotrebujou, protoze ty lidi se kdysi davno podelali, pak si dali existencialni timeout ne nepodobnej uzivani antidepresiv a pak zjistili, ze jsou totalne v hajzlu, tak moc, ze zbyvaji prave a jen vymluvy na objektivni stari. Cest vyjimkam, co makaji dokud zijou.

          Nepopiram genetickou informaci, ale je to proste jeden ze stripku, kterej nelze dat stranou a nelze ho vyzdvihnout, podobne jako nelze z dnesniho sveta odstrihnout penize a nelze pouze na nich nic stavet. Zvlast u lidi, kteri se od zvirat lisi prave v tom mnozstvi predavanych negenetickych memetickych informaci.

          Pozn na zaver: se vzacnosti se pomalu z rodicovstvi opet stava spolecenskej falus, kterej ted pres dekadu byl zivot single bez zavazku.

          • @la tibor: Informace o prazdnote je taky informace, prave proto to ty deti prijmou. A potom, mozna, pokud vubec – akceptovat fakt, ze ti rodice od narozeni cpou spatnou cestu je dost tezky, proto to ma asi takovej dopad.
            Jak se z tohohle muze stat spolecenskej falus, kdyz kazdej aspon v mladi cejti tu povrchnost a prazdnotu – jak to, ze fakt ‘delaji to tak vsichni’ vyhraje?

            Btw, pamatuju si jeden prastarej clanek v Maximu. Kluk zkousel chodit po Praze sam s kocarem a cizim miminem a zjistil, ze na nej holky lip reagujou a ze by snadnejs vybudoval citovou vazbu (‘chlap, kterymu nekdo sveri maly dite se o me urcite taky postara’) a rozhodne to vsem doporucoval.

            • @j.: jo informace o prazdnote je informace a je potreba to akceptovat, podobne jako neco destruktivniho je nakonec “jen” informace, kterou je potreba integrovat

              ale to neznamena, ze to mame delat MY – svym zpusobem je tu dost lidi, co se pro to obetovalo, znicili si zivot, nerikam, ze by se teda meli porad ctit a melo by se jim klanet, ale oni proste hraji roli idiotu a tim davaji cloveku prostor..jen to uchytit no, to je tezky, pac zaroven je clovek temi dementnimi memy ovlivnen

              no je to falus presne tak jak popisujes, nejakej chlapec s deckem je proste reklama na starajiciho se tatinka, kterej je zadany zbozi, protoze kdyz ho holka vidi, tak ji hnedla naskoci projekce jejiho zivota jak z reklamy, kde po ranu strika do sklenic cerstvy dzus a rodina se liba vybelenymi chrupy ve dverich a vse je jasavy cervnovy den po cely rok

            • @j.: Díky za tip s kočárkem!

            • @j.: Každej v mládí cejtí tu povrchnost a prázdnotu, ale vyrůstáme v prostředí, kde je existence povrchnosti a prázdnoty systematicky popírána. Nejnověji skrze black mirror effect, kdy hlášky o “povrchnosti a prázdnotě” můžeš běžně slyšet v populární reality show v hlavním vysílacím čase. Všichni pokývají hlavami, řeknou si něco jako “Hm, je to skutečně tak, hrozné jak jsou všichni (OSTATNÍ) povrchní a prázdní” a show jede dál.

              To je realita ve který žijem. Jde se tou nejsnadnější a nejschůdnější cestou. To, že na konci je jícen sopky, to se bude řešit až budeme stát na kraji útesu. Je to jako ve Star Wars, dark side je snadnější, svůdnější a rychlejší. A mnohem rychleji se díky ní dá získat Síla (falus)! Padawan, co se dá k temný straně získá za neadekvátně krátkej čas mnohem větší moc a schopnosti, než by získal kdyby byl na světlý straně. Za tu moc se ovšem platí, ta moc člověku stravuje duši a když pak po letech zjistíš jako Radek, že tě to nakonec připravilo o mnohem víc, než si získala, je najednou strašně těžký ještě něco cejtit…

              Tváříme se, že povrchnost je vždycky záležitostí těch druhých a prázdnota je jen dočasná depka, “to bude dobrý Aničko, on ten Pepíček nebyl chlap pro tebe, s Frantou ti bude líp”… Anebo to teda víme, že jsme povrchní, ale máme pocit, že když budeme povrchní “správně”, to jest dostatečně “cool”, že za to přece jenom něco dostaneme a bude to fungovat. A průser je, že stejně jako ten pick-up a triky s kočárem, tak i tahle povrchnost opravdu nějak funguje a dá se na to jet slušnejch pár let. Pro konkrétní příklad není potřeba chodit daleko: Viz tvůj starej blog, o kterým jsi věděla, že je to povrchní sračka, ale nevzdala si se toho, dokud ti tady na tomhle blogu nebylo řečeno, že to je sračka. Ale jak to, že si s tím teda najednou skončila? Vždyť jsme ti řekli jen něco, co už si dávno věděla. No protože tu jde o víc: Dokázala si se vzdát svýho symbolu povrchnosti, svýho falu, svýho shit blogu až ve chvíli, kdy si od reality dostala příslib něčeho lepšího! Až ve chvíli, kdy ti články na tomhle blogu byly schopný sdělit, že tu je něco funkčnějšího, než tvorba povrchní self-image skrze fotečky vlásků (sorry, že to zase vytahuju).

              Samozřejmě není to nic špatnýho a je super, že ses na to vybodla a jdeš po něčem hlubším, ale zase to krásně ilustruje to, jak v tom světě hledáme ty symboly a jak se jich potřebujeme držet a stavíme na nich celou svojí existenci (sám v tom nejsem jinej samozřejmě). Jen chci říct, že to je trochu hra s ohněm, tenhle výměnnej obchod něco za něco, falus za lepší falus… A i o tomhle je článek výše, že se nejsme schopný týhle hry pustit.

              S těma rodičema to funguje obdobně. Je naopak velmi jednoduchý přijmout informaci, že rodiče tlačí špatnou cestu. O čem jiným je celá puberta? O tom, že “já nebudu jako táta/máma, já to budu dělat líp”. Jenže nebude to dělat líp, jenom si to neuvědomí. Jediný, co se stane je, že člověk vymění jednu sračku za druhou, přičemž obojí to pochází ze stejný kupy hoven. Točí se to úplně stejně jako u voleb. Jedno volební období je v parlamentu pravice, lidi to nasere, tak se zvolí levice, zase se lidi naserou, opozice sesbírá plus body za vymezení se vůči vládnoucí partaji a vyhraje volby. A takhle rok za rokem. Poslední dobou už to nějak nefunguje a lidi místo oranžovýho zla nebo modrýho zla vybírají rychlokvašky ne na jedno, ale na půl nebo čtvrt volebního období…

              Ta spirála je čím dál šílenější, životy a vztahy se bortí čím dál rychlejc a lidi se zvládají zničit a posrat si život čím dál dřív. Ten společenskej falus nefunguje, respektive přestává to držet pohromadě (proto tu máme finanční/ekonomickou/sociální/kulturní krizi). Jenomže jak to přestává “fungovat” (jak se zvyšuje rychlost toho, jak se boří ta iluze), lidi se snaží plavat a paradoxně na ty sračky šlapou o to víc (jak popisoval ve svým komentáři tom) a o to víc se tu nedá dejchat.

              Ad Maxim: Jojo, starej tupej pick-up tohle. Už jen to, že máš na vodítku psa rapidně zvyšuje tvoje šance (“Jeje, pejsánek” + ideální excuse na oslovení, když necháš psa ošmuchávat slečně botu). Dále šance zvyšuje když jde chlap po ulici s jinou ženskou/kamarádkou/etc (“Oh, je oblíbený u žen”). Ideální je mít samozřejmě kamarádku, která v klidu počká, než si řekneme neznámé slečně o telefonní číslo . Nebo když chlap přistupuje k holce ne zepředu čelem, ale z boku pod úhlem 55° (je to údajně méně konfrontační a ženská se necítí balena tak “napřímo”, ehm). A tak dále a tak podobně… Jak jsem psal výše, problém není, že by to nefungovalo (bohužel to do vysoký míry fakt funguje a ta Síla v tom je). Problém je kam to člověka dovede

  5. Nové vlákno k: @j.: Rozumím, co tím chceš říct tím vhodným nastavením podmínek… V zásadě asi souhlas, jen teda hned na začátku komentu musím říct, že ta hra o falus je myslím natolik univerzální, že to stejně nijak neosereš. Podle mě vztah vyroste na (sexuálním) symbolu VŽDY, bez ohledu na výchozí podmínky a bez ohledu na to, jakým konkrétním způsobem se ti dva dají dohromady a jestli spolu budou spát už dvě hodiny po tom, co se potkali, nebo až po půl roce. To jest stojím si za tím, že 100% vztahů vzniká na hře o falus (s různejma modifikacema v závislosti na tom, jak přesně jsou ty lidi perverzní, viz ta diskuze o homosexuálech nahoře), i kdyby tam bylo k tomu sto padesát dalších pozitivních věcí jako je třeba ta snaha o komunikaci a to, že se ty dva lidi budou snažit vzájemně vnímat. Protože strašná sranda je, že i ta komunikace je pak ve výsledku ten falus přece! Jestli se dá kluk s holkou dohromady kvůli drahýmu autu nebo tomu, že se jim společně hezky povídá, to není až tak důležitý.

    Neboli jsme zpátky u toho, že se nelze nezašpinit. Snaha zahrát to nějak čistě celý a nastavit “čisté” výchozí podmínky, aby pak ten vztah jel na něčem jakože “reálným” (komunikace) a tím se dostal z okovů té ošklivé hry, to je prostě jen ratkoidní snaha o pravý self a čistotu. Stejně to nijak neřeší tu hru o falus – hru o identitu (!), hru o návod na život. I když si teda kluk s holkou budou prvních pět let jen povídat a tvářit se, že jsou nejlepší přátelé, a teprve pak na to hodí oficiální nálepku V-Z-T-A-H, začnou spolu šukat, zařídí si společný bydlení a vezmou se, stále to neřeší podstatu problému. “Pouze” se jim bude spolu pravděpodobně mnohem líp žít a bude se jim to míň zasekávat na těch krávovinách, ale přesto budou muset řešit to, že čekají, že ten druhej nějak zaplácne tu prázdnotu. Ale ta prázdnota tam bude pořád, bez ohledu na to, jak moc hezky a čistě se ti dva dají dohromady. Tohle co popisuješ je vlastně jen přechod od falešnýho k pravýmu self. Neřeší to problém.

    A ještě hůř: Ten problém se nakonec vždycky projeví a může se to projevit na nějaký úplně hovadině typu toho “Chutná ti můj milý oběď, co jsem ti uvařila?”, ale co je pod povrchem vždycky nějak probublá na povrch.

    Jinak ovšem souhlas s tím, co píšeš o tý komunikaci a tak… Je fajn, když to začne nějak jinak, než že se dva potkají na diskotéce (tj. v prostředí, kde je ta hra na falus záměrně umocněná) a vožralý se vykousnou někde na záchodě. Má svojí hodnotu netlačit na to, že se musí hned šukat. Je hezký si spolu první tejden, měsíc, rok, “jen” povídat… Je fajn, když jsou k sobě lidi schopný mít blízko i kvůli něčemu jinýmu, než kvůli vidině nějakýho “partnerskýho vztahu”. A ono to teda zase těžko rozpojovat že jo, ta blízkost mezi lidma vede svým způsobem automaticky i k tý intimitě tělesný (sexuální)…

    No ještě co jsem chtěl říct k těm vstupním podmínkám: Ono tou úpravou vstupních podmínek se nedá ta hra osrat, ale rozhodně je fakt, že se dá díky tomu vyhnout spoustě sraček a utrpení. Snad. Asi takhle bych to upravil…

    Co mi ale teda přijde nejpodstatnější není ten způsob, jak to ty dva spolu na začátku sehrajou (jestli sex až po svatbě nebo hned první noc po pařbě, na který se seznámili). To, co dělá mnohem víc ten difference je vůbec samotnej způsob, jakým ty dva lidi žili svý životy PŘEDTÍM, než se potkali. Typicky polepšenej pick-uper (ať trochu helfneme Radkovi) bude mít dost problém dostat svý vnímání vzhledem k ženskejm do takový polohy, aby tím tu holku nesral. Jestli si někdo do vlastní hlavy tlačí X let poučky o tom, jak sbalit holku a tím si ženský obecně objektivizuje a zneživotňuje, tak ten jeho vztah k ženám (pokroucenej léty pick-uperský teorie) nezmění jen tak přepnutím tlačítka. Hlavě bude trvat sakra dlouho, než se srovná. Vidím to sám na sobě, jak ty hovadiny mám i po těch letech ještě pořád trochu v palici a jsem tím ovlivněnej. Nebo pokud si holka hraje od patnácti na kurvu a tu hru na falus sama tlačí, tak bez ohledu na to, jak moc hezky a “komunikačně” začne vztah s jejím novým boyfriendem, tak to bude sakra makačka nezanášet do vztahu ty roky, kdy se jel nějakej shit.

    Ty vstupní podmínky jsou totiž nejen to, jak ten vztah začíná. Nejpodstatnější vstupní podmínky jsou mozky těch dvou lidí a to, v jakým ty mozky jsou stavu. Hlava je formovaná desítkama let života, kterej se odehrál předtím, než se ty dva lidi setkali. Tudíž vytvořit “laboratorně čistý podmínky” nelze už kvůli tomuhle, protože ty dva jsou poznamenaný vším, co se jim za těch X let jejich životů přihodilo. V jaký rodině vyrůstali, jakej byl vztah k matce/otci, jaká byla puberta, co ty lidi hráli na střední a vysoký škole se spolužákama atd. Neseme si s sebou všechny naše traumata a démony a nevyřešený komplexy a už jen tohle tam bude dělat bordel. Nestačí se potkat a hrát to od začátku nějak ideálně, hezky a čistě. My už čistý dávno nejsme…

    Nakonec teda k tomu konkrétnímu vtipnýmu příkladu… To je vono, že se pak řeší takovýhle blbosti jakožto důsledek mnohem vážnějších skrytejch věci, co jsou pod povrchem. Otázka jestli chlapovi chutná jídlo je úplně debilní a správně by na tom nemělo bejt co řešit. Když mi to nebude chutnat, tak to jíst nebudu, řeknu že je to hnusný, během deseti vteřin se zjistí proč je to jídlo hnusný a klidně sám udělám něco jinýho nebo se příště to jídlo ani vařit nebude. No big deal. Ale vím na co narážíš no, vtip je v tom, že se u takovejhle hovadin vykrystalizuje to napětí a pak se celej ten konflikt nebo už ta následná neupřímnost, povrchnost, strach atd. odehraje na nějaký takovýhle maličkosti no… To je obecná záležitost, většinou ty hádky se všema idma začínají kvůli nějaký zdánlivý hlouposti, ale pod povrchem tý hlouposti leží zakopaný důležitý věci. Ono to samozřejmě NENÍ o tom jídle, ta otázka jestli je to jídlo dobrý nebo ne je vedlejší…

    Komunikovat spolu no… I když je to hustý a bolí to. To ”Ty nikdy neocenis to, co pro tebe delam!” na konci příkladu a) je úplně přesný a jak vystřižený z časopisu pro ženy. Myslím, že když spolu lidi žijou a snaží se tlačit na komunikaci, tak je jasný po dvou soustech hnusný polívky, že tady nejde o polívku. Nemusí na sebe ty dva lidi řvát kvůli obsahu soli v tom litru vody, co mám na talíři, ale můžou se alespoň nějak… hm, hádat kvůli tomu, co je pod tím (nebo se k tomu alespoň snažit dostat). A ono tam vždycky něco bude… Nejhorší, když jsou ty lidi úplně tupý a nejsou schopný chápat ani takový věci jako že tu vůbec nějaký ty role a hry a podobný hovadiny jsou a předmětem hádky je pak fakt ta debilní polívka. To už zase souvísí s tím, jak ty lidi žijou ten život, o co se snaží, jestli jezdí k moři aby ukázali kolegům v práci, jak jsou cool a že na to maj apod., všechno je to propojený…

    • Ještě doplnění, co mi problesklo hlavou teď: To, že ty výchozí podmínky závisí hodně na tom, v jakým stavu jsou mozky těch lidí a co za shity ty lidi sami sobě prováděli PŘEDTÍM, než se ti dva potkali, ještě neznamená, že je jako nějak lepší (vhodnější), když jsou ty lidi, co se mají dát dohromady “nezasažený životem” (tj. většinou tím, že si ten život a vnímání nějak sami rozesrali). Ono totiž hlavní průser a to, na co je potřeba si dávat pozor je stále ta touha po čistotě. Jestli je něco hodně šílená slepá ulička, tak chtít “čistou” holku/chlapa. Na tom je to ostatně celý postavený ta hra o falus, na tý představě, že ten druhej je neschizoidní a čistej.

      Když to vezmu přímo u sebe, tak moje nejstrašnější úchylka je právě ta absolutně nereálná a absurdní “čistá holčička”. Strašnejch let jsem byl zaseklej na tom, že chci čistou holku, to jest absolutní NEschizoidku a Bílou Princezničku. Samozřejmě jsem to neviděl a nebyl jsem si to schopnej uvědomit (a přišlo mi to normální chtít “obyčejnou hodnou holku”, jak jsem tomu říkal), ale ten archetyp dokonalý Princezny ve mně byl zalezlej strašně silně už od střední školy (kde jsem jednu “Princeznu” znal, byl jsem do ní blázen a měl jí pak v hlavě ještě x let potom).

      Dneska už je důvod jasnej: Odmítal jsem tu špinavost světa a držel jsem se toho, že sám jsem bílej. Odmítal jsem se zapojit a zašpinit se a chtěl jsem to všechno dostat naservírovaný no… a dostal jsem akorát tak přes držku samozřejmě. To je vůbec největší omyl každýho pořádnýho schizoida; i ve chvíli kdy člověk něco předstírá, pořád si říká, že to vlastně “není on”, protože přece kdesi tam uvnitř jsem to JÁ a navenek je to jen ta maska, áno… Smůla no, právě ta maska je to JÁ a vevnitř je jen další maska; jedna se (navenek) směje, druhá se (uvnitř) mračí a ve skutečnosti jsou na tom obě stejně = obě jsou to masky (viz Mordemyho avatar).

      Jak nad tím přemejšlím, tak ta představa dvou “čistejch schizoidů”, nezasaženejch životem, který se potkají a budou spolu žít čistej život pravýho self, mi už teď připadá dost šílená… Takže už jsem z toho asi vyléčenej…

      • @Mordemy : ‘To jest stojím si za tím, že 100% vztahů vzniká na hře o falus (s různejma modifikacema v závislosti na tom, jak přesně jsou ty lidi perverzní, viz ta diskuze o homosexuálech nahoře), i kdyby tam bylo k tomu sto padesát dalších pozitivních věcí jako je třeba ta snaha o komunikaci a to, že se ty dva lidi budou snažit vzájemně vnímat. Protože strašná sranda je, že i ta komunikace je pak ve výsledku ten falus přece!’

        Jo, s tim souhlasim, ale z tvyho podani mi to pripada nejak beznadejny. Diky ty komunikaci musi obema tem lidem brzo dojit, o co tady jde, a ze to musi bejt, poznas, na cem je ten druhej zaseklej a on to pozna u tebe a nakonec zalezi na nejaky ‘praci’ do ktery se ty lidi bud pustej nebo ne.

        I kdyz ono to vlastne je beznadejny, v jistym smyslu, ze jo.

        ,To, že ty výchozí podmínky závisí hodně na tom, v jakým stavu jsou mozky těch lidí a co za shity ty lidi sami sobě prováděli PŘEDTÍM, než se ti dva potkali, ještě neznamená, že je jako nějak lepší (vhodnější), když jsou ty lidi, co se mají dát dohromady “nezasažený životem” (tj. většinou tím, že si ten život a vnímání nějak sami rozesrali).’
        To je zajimavy, touha po cistote. Kdysi jsem si vymenila par mailu s holkou z nejakyho fora, ona mela diagnostikovanou nejakou posttraumatickou poruchu, takze mela ‘nekolik osobnosti, pricemz cas od casu prevezme rizeni nekdo jinej’, ale neprislo mi, ze by nejak moc jela ten statut nemocnyho cloveka a byla docela otevrena komunikaci. Tenkrat mi bylo asi sedmnact a psala jsem ji, ze mi pripada, ze se neco zmenilo nebo zkazilo, ze nejsem asi schopna cistejch citu, vsechno mi pripada zasazeny necim. A ona mi napsala, ze nic jako cisty city neexistuje, protoze muzes tak maximalne koukat na krasnou hladinu jezera a snazit se ignorovat, ze na dne je hnus a bahno. (Coz jsem tenkrat nejak kategoricky odmitla.)
        Zasazenost zivotem je dost komplexni tema, jde tady vubec posoudit co je lepsi a co je horsi? Oboji je jenom nejaka vychozi podminka.

        • @j.: Hele myslím, že to JE beznadějný, ale vůbec to není špatně. Veškerá snaha o to vyřešit vlastní identitu je vždycky beznadějná a právě proto musíme jít dělat něco jinýho… Přesně jak píšeš, nakonec je to stejně jenom o tej práci, tj. o tom, co ti dva půjdou spolu dělat! Nedá se žít tak, že se budeme snažit jen sobecky vypořádat s vlastní existencí. Všichni existencialisti na tomhle dojeli – všichni ti básníci a spisovatelé a umělci, co spáchali sebevraždu nebo se uchlastali a ufetovali k smrti, to udělali proto, že právě viděli tuhle beznadějnost; že sami sebe nevyřeší no… A byli to takový sobecký kreténi, že když teda zjistili, že jejich upocený JÁ nebude nikdy dokonale šťastný, tak to zabalili. Tyhle lidi se normálně vysrali na všechny kolem sebe a na svět jenom proto, že oni sami nemohli bejt dokonale vnitřně integrovaný.

          Furt řešit sám sebe a nějaký svoje “čistý city”… to se nikdy nehneme z místa. Seš zasažená úplně vším kolem sebe j. a jiný to nebude. Není na tom moc co řešit. On ten prožitek tý “ztráty čistoty” nebo jak to nazvat je taky jenom kec. Ani před tím sedmnáctým rokem si nebyla čistá. To sis akorát prvně všimla toho, že nejseš Princezna a zabolelo to. Žádný čistý city si nikdy neměla. Neexistuje nic jako “nezasaženost životem”….

          My se máme podílet na realitě a máme do ní zasahovat a nechat se zasahovat, jinak nejsme nic než ty tomovi sobecký psi. Tady je prostě tisíc věcí, co se dá dělat a ne jen pro sebe nebo svoje dítě. A když teda člověk kouká i nějak ven a ne furt jen dovnitř, tak proč to koneckonců nedělat ve dvou, že jo? Proto furt píšu, že se to musí stejně ve výsledku směřovat ven ten effort. Zavřít se ve dvou do pokojíčku a doufat, že nějak rozetneme hru o falus a identitu, to fakt fungovat nebude…

          Což neznamená, že nemá smysl snažit se to nějak dekonstruovat a tím to oslabit. Ale tady přece nejde o to “jak se tý hře vyhnout”, to vůbec nemá jít tímhle směrem ty úvahy. Jde tu o funkční cestu. Co je funkční je to pokorně přijmout, že jsme po kotníky v bahně, a přesto se snažit na něčem pracovat. Prostě se hraje hra o falus, fajn, budeme se s tím asi muset nějak poprat v životě no. Holt je to jen další šílenej aspekt reality a našich životů, stejně nezbejvá, než žít, tak do toho! Nebudeme přece stát paralyzovaný na místě s hlavou v dlaních a smutným výrazem a prohlašovat, že něco nejde. Možná nejde no, možná jde, ale od toho jsme lidi abysme se snažili o nemožný! Sebrat víru sakra a jedem!

          Tady to skrz tuhle diskuzi rozhodně nerozetneme a nevyřešíme nikdo z nás. Můžeme se maximálně snažit najít nějaký vodítka, dekonstruovat ty různý aspekty tý hry (otázky typu “Chutná ti polívka?”), povídat si o tom, jak to funguje a nefunguje a můžeme si říct, co přesně konkrétně je dobrý dělat zrovna teď, ale to je tak všechno… A co jediný má smysl jsou pak ty konkrétní věci a kroky, který z toho vyplynou (u tebe je to stále zvládnout ten odchod ze školy a z kolejí například).

          Nelze si to dopředu předpřiravit a pak to rozjet čistě ten vztah a nelze to takhle udělat absolutně u ničeho. Takhle je to všude, nejen u těch takzvanejch partnerskejch vztahů (ten termín mě začíná štvát). Nezbejvá, než skočit do toho po hlavě a řešit za chodu všech těch sto padesát miliard věcí, co se objeví a snažit se no… To je holt život. Jsme schizoidi, co by rádi jeli všechno čistě a dokonale, ale to máme smůlu. Koukni jestli se zrovna dáváš s někým dohromady, jak si naznačovala tou strašně nenápadnou větou, že ti tenhle článek zrovinka přišel vhod, a psychuješ tady z toho, abyste honem rychle udělali vše “správně” a nespadli jste do něčeho, tak se samozřejmě uklidni; je to v pořádku, nic se neděje. Co se cení je snaha (vnímat), vůle k tomu něco dělat a ta samotná práce. A ty si nehraješ na blbku a nesnažíš se ty věci ignorovat, a to je fakt super základ. Jen nemůžeš chtít všechno hned. Nemůžeš po Bohu požadovat žádnej level osvícenosti a “nadakvárkovosti” (a to i kdyby si byla ochotná se snažit sebevíc). Buď zkrátka pokorná a měj víru, že to půjde… Nic si nechystej, to nefunguje. Jdi to prostě testnout, snaž se na max a neulehčuj si to. That’s all.

          A mysli na to, že na světě nejseš jen ty a tvůj boyfriend.

          • @Mordemy: Tomu falu se prostě nedá vyhnout ať chceš nebo ne. Pro někoho ho prostě máš tím, jakým způsobem funguješ a právě proto, že nemáš a ani nechceš mít tu super káru, nebo podobný symboly.

            Najít někoho úplně čistýho asi nejde, ale přesto být sám není ta úplně nejlepší cesta. Být sám je podle mě v podstatě pohodlnější a podělanější varianta, než to hledání a zkoušení. Bez toho, že něco zkusím a pracuju na tom se nedá nikam dostat.

            • @holden64: Jo no, je to vtipný, ale falus může bejt i v tom popírání falu a odmítání tej hry.

              Bejt sám/nebejt sám: Asi to nemůžeš brát takhle jednoduše a šmahem si myslím, jakože bejt sám není vono, bejt s někým je to ono… Není to černobílý. Je to daný tím, kde se v životě nacházíš. Někdy prostě nemáš nárok na to s někým bejt (neměl by ses o to snažit). Navíc s někým žít fakt není nic automatickýho, co bys měl od života dostat. Tohle by si měl člověk alespoň trochu zasloužit…

              Fakt bych řekl, že hodně záleží na kontextu toho, jak je rozehranej celej ten život jako celek. Vím třeba o lidech, který by v jejich situaci jednoznačně MĚLI bejt sami, ale místo toho se plácají v nějakým vztahu prostě proto, že chtějí někoho mít (symbolicky). Konkrétně jeden kdysi vcelku blízkej kámoš, co je se svojí holkou už snad osmej rok někdy od svejch sedmnácti a je úplně v prdeli (neboť holka je naprosto šílená piča), tak jemu by se zlepšil život asi tak o 300% kdyby se s ní rozešel a byl sám. Jenomže chlapeček je brutálně fixovanej na to, že teď “má holku” a protože je strašně stydlivý a nedařilo se mu žádnou holku sbalit (a tahle jeho ho sbalila sama), tak se toho drží jako klíště. Totálně ho to ničí, on to ví, co půl roku slibuje všem lidem okolo sebe, že se s tou žensou rozejde (schizofrenie samo o sobě) a samozřejmě stále nic. Přitom spolu už ani nespí (nebo cca dvakrát do měsíce tuším), jejich vztah je úplný psycho a peklo, ale hoch je přesto přesvědčenej, že samotnýmu by mu bylo hůř. To je nepokora a sráčství tohle, nic jinýho… A ten člověk se chce do budoucna živit vyděláváním na netu samozřejmě – což absolutně nemá šanci s něčím takovým začít a něco rozjet, když žije s tím, s kým žije…

              Prostě někdy bejt sám fakt dává smysl a je to nejlepší věc, co se dá udělat. Jako jo, bejt bez ženský je v určitým smyslu snazší možná… Ale rozhodně ne ve chvíli, kdy máš například nutkavou potřebu něco hrát a účastnit se života na úrovni normalizovaný reality, kde pokud nemáš ženskou, seš looser.

              A řekl bych, že tohle, co jsem popsal je typická doména ženskej (ale i těch chlapů asi), kdy se ty vztahy s oblibou nechávají dojít sto kilometrů za hranici šílenství, jen proto, že se lidi bojí být sami. Však kolik ženskejch je ochotno se pustit jedný větve, když nemají jistotu, že už se drží další? Holčičky se skoro všechny snaží chodit ze vztahu do vztahu a nerozejdou se s klukem dřív, než mají “jistotu”, že je další klouček chce. Vůbec mi přijde, že takhle začíná spousta vztahů, že se ženská nechá sbalit jiným, případně když teda dostane kopačky od kluka, tak okamžitě obratem skáče do dalšího vztahu, rychle-rychle přece nemůžu bejt bez chlapa… Však kolik ženskejch je schopnejch bejt bez kluka víc, než pár dní nebo tejdnů? Holky jsou podělaný strachy z toho bejt samy a holka, co je sama, dokonce působí jakoby “divně” v tom svým sociálním okruhu (mnohem víc, než chlap).

              Hledat, zkoušet… nevim, prostě přijde mi kolikrát fakt efektivnější třeba nějakej čas nehledat a nezkoušet a energii využít “pohodlně” a “sobecky” na vyčištění vlastní hlavy. U mě to v tom posledním roce fungovalo myslím přesně jak mělo, vědomě a cíleně jsem si řekl, že nebudu běhat za ženskejma, a soustředil jsem se prostě na to, co jsem měl udělat a fungovalo to. Odešel jsem ze školy, našel si práci, odešel jsem z domu, přestal jsem kouřit, nechlastám, daří se mi docela vnímat atd. Je otázkou jak by to vypadalo kdybych měl ženskou no. Možná by se mi to dělalo všechno hůř, možná líp, kdoví…

              • @Mordemy:
                To být sám, nebýt sám jsem myslel v dlouhodobějším horizontu. Když jsem ukončil jeden dlouholetej vztah, tak jsem si tu samotu užíval a věděl jsem, že něco takovýho už prostě nechci. To, že bych ale byl sám po zbytek života si ale neumím představit.

                Fakt je, že někdy může člověka potkat to nejlepší aniž by se o to nějak snažil a usiloval o to.

                • @holden64: Ono ty věci přicházejí z reality bokem a často úplně nečekaně. Chceš holku a nic jinýho tě nezajímá? Nedostaneš jí. Anebo hůř: Dostaneš jí (a pořádně si to vyžereš!). Lidi nakonec vždycky dostanou co chtějí, ale chce to pokoru. Jak si ty věci začneš vynucovat, život ti to omlátí o držku…

              • @Mordemy: ,,Však kolik ženskejch je schopnejch bejt bez kluka víc, než pár dní nebo tejdnů? Holky jsou podělaný strachy z toho bejt samy a holka, co je sama, dokonce působí jakoby “divně” v tom svým sociálním okruhu (mnohem víc, než chlap).”

                Tohle je pravda, a prislo mi to hrozne divny. Ne ze bych mela kvantitativne velkou zkusenost, ale ve vsech … dvou … pripadech jsem se rozesla ja (ackoliv jsem samozrejme nemela nikoho ‘v zaloze’), protoze jsem citila takovej tlak, ze je to prece lepsi, protoze jinak by mi za nejakej cas asi hrablo, a od okoli jsem se dockala prekvapive nepochopeni.
                V podstate prisly na radu takovy ty rady ‘musis se naucit zachazet s chlapama’.

                A ano, desne nenapadne jsem neco naznacila – pochop proc jsem vycukana: Dva nesmely lidi se dali nejakym zahadnym zpusobem dohromady (asi takovej pocit ‘je to jako slapnuti na slepo, ale pripada mi, ze je to dulezity, takze i pres ten strach to zkusim’), tyden na to spolu zacnou bydlet (protoze prizdisraci cekaji treba az po prvnim roce spolu, protoze se bojej, ze to ten vztah nevydrzi – ale proc potom ten vztah udrzovat), ted je to mesic od te doby.
                Za tyden se vracim do CR, kde me ceka spousta prace, jako treba najit si byt a odstehovat se z koleji, a vymyslet si nejakej zdroj obzivy, protoze rezervy mam tak na dva tri mesice.

            • @holden64: no o tom to je… tohle je treba falus identity “orbital” a premejslim intenzivne, co s tim dal

              protoze co je falus: to co v momentalni situaci chceme, nemame to, ale bud to nedo ma nebo verime tomu, ze to ma

              zivot je CESTA za falem, to dulezity je bojovat s tim presvedcenim, ze nejde o ten falus sam o sobe, ale o tu cestu, ktera samozrejme konci jeho znicenim/dekonstrukci a ne uctivanim

              co jinyho jsou vsechny ty japonsky anime: fullmetal alchemyst – jdou si pro vlastni telo, evangelion – jde o mir na zemi, death note – tam je falus moci samou o sobe + dobro lidstva, berserk – to je primo filozoficky pojednani o falu a ceste, ke guts na ty ceste je a griffith jde po falu misto aby pochopil, ze je na ceste atd.

              • @la tibor: mě se zdá, že orbital má mnohem větší falus, než by sám chtěl. tak nějak to cítím. ale možná se pletu

                • @holden64: myslím, teda samozřejmě tu identitu “orbital”

                  • @holden64: to nebylo spatne to napsat tak jak jsi to napsal; identitu/masku od jadra nejde oddelovat, co si navarime, to si sezerem

                    jasne ze ma a akcie tohohle brandu pujdou proste nahoru, protoze je to vedouci znacka jednoho odvetvi (sazkar, “nezavisly” freelancer), ktery jde nahoru samo o sobe, protoze spolecensky podvedomi dojde samozrejme pres sileny veletoce k tomu, ze pracovat pro korporace je skutecne ale skutecne na hovno

                    takze se vsichni vrhnou na internet, kde budou hledat a vytvaret orbitaly

                    to blby a strasne vtipny na tom je, ze ja fakt nemam co nabidnout; kdysi jsem si myslel, ze by bylo super, kdyby ten mainstream falus byl v necem mene idiotskem nez v postaveni managera v nablyskanym audi, ted mi zacina dochazet ten pruser toho, az se to skutecne stane

                    no nebudu tomu rikat pruser nebo zase dostanu pres drzku, jen je to o kolecko zamotanejsi, na druhou stranu realita se z toho zase vylupuje o akvarko dale

                    jinak mas samozrejme pravdu, chytlo me to jak se dalo, z toho, ze jsem nechtel zadnej status, symbol, zezlo atd. se stalo po blackmirrorovsku presne to, proti cemu jsem se snazil celej zivot uhybat (snazil, ne ze jsem vzdycky uhybal, byly chvile, kde jsem pekne svinsky prilil do ohne sam, protoze jsem nebyl bdelej a stydim se za to)

                    ted s tim falem proste ziju a ucim se s tim pracovat, v tomhle dharmabum mel pravdu..nemuzu pred tim utikat… mohl bych tvorit dalsi uzasne weby, kde by se jen tak debatovalo a byly by tam jen striktni informace, nebo by to k tomu smerovalo, ale k cemu to, kdyz lidi pak vypnou pocitac nebo precvaknou na facebook to de “hlavni” symbolicke hry? dokud jsem tohle nevidel, tak bylo v poradku to delat, jak jsem to delal, ale ted uz nemuzu, to by byla presne takova ta srabacka regrese

                    nemyslim tim, ze pujdu kandidovat do voleb, jen se proste meni muj vztah k lidem, ze uz jim neverim, ze by se jim mel/mohl dat prostor a oni to nejak pochopi… proste fasisticky je zahodno je nechat vymachat v tom vsem intenzivne a se zapojenim interakci a symbolu vcetne tech penez s tim, ze to vzdycky sejme i me… jojo penize fakt fungujou, tak dobre a hrozive, ze neni divu, ze lidi maji napr. kecy, ze mezi prateli nebo v rodine se penize nemaji resit – ono by se pak lidi taky dozvedeli velice nepekne veci… symptomaticky je jak se lidi hadaji o dedictvi (anebo jak se o nej naopak NEHADAJI a schizoidne daji ruce pryc).

                    • @la tibor: on ten falus, kterej sis vytvořil, aniž by jsi to sám chtěl, je totiž mnohem silnější, než ten “umělej” v podobě tý super káry. takže jsi k tomu tak nějak přišel v dobrý víře, že budeš chtít ostatním ukázat cestu, kterou ne a dopadlo to takhle no.

                      moc možností jak z toho ven nevidím. Jedna je ta, že to prostě budeš hrát až do konce, což je peklo. a druhá, že tu identitu necháš “umřít”, jenže jak píšeš masku od jádra neoddělíš a podle mě ten falus vznikne znova, jen pod jinou identitou.

                      ale možná tě napadne něco jinýho.

                    • @holden64: To je nesmysl se toho falu nějak “zbavovat” a hledat “cestu ven”. Proč? Kam ven? Co se tím řeší tou smrtí Orbitala? To je zase jen snaha o čistotu tenhle směr uvažování…

                      Ty jo to je vlastně hra na ULTRA falus! Alias úplně nejčistší člověk jest ten, který ten falus nemá – a tím má ten největší falus ze všech. Phuh. Zasranej black mirror a postmoderna… Zní to fakt blbě, ale dost možná teprve kdyby se Orbital nechal umřít, tak by tím vznikla ta pravá “legenda”.

                      Z tohohle nelze ven. Tady fakt nezbývá nic jiného, než to akceptovat a tu roli přijmout, jakkoliv šílený to je…

                    • ted jsem tu asi 2 hodiny psal a prepisoval dlouhy komentare a zakoncim to tim, ze nevim

                      ted jsem tu zas neco placal a fakt je to nejaka slepa skvrna

          • @Mordemy: Ak to chápem správne, tak aj v prípade vzťahov, ide o to čo je asi mottom tohoto webu a síce to žižekovské, že treba hľadať tretiu cestu, ktorá však neexistuje a napriek tomu hľadať.

  6. odpovědět v tom vlákně nejde, tak budu pokračovat tady
    ona se ta diskuze trochu posunula od původního smyslu toho článku, který byl o falu v partnerských vztazích.
    Ten orbitalovskej falus je jinej a je otázka jestli je na něm něco špatnýho. Pro určitou skupinu lidí (sázkař) je hodně silnej a velkej a myslím, že prostě může být unavující to, že s každým novým příchozím musím řešit dokola pořád ty stejný věci. No a protože prostě mám ten falus, tak to ty lidi chtěj ode mě a ne od někoho jinýho.

    takže nechat Orbitala “umřít” by byla podle mě škoda, protože má co dát a ukazovat a o to snad přece šlo ne. všichni ty weby určitě dělat nezačnou, ale vezmou si z toho třeba jen část, ale i to má hodnotu. Na druhou stranu bych chápal, kdyby to chtěl udělat sám.

    • @holden64: Partnerský vztahy nebo jiný, pořád je to jeden a ten samej symbol, akorát se trochu mění kontext a to, jak to působí. To je jedno, že článek je “o falu v partnerských vztazích”. Platí to obecně Zkus si to totiž vztáhnout na něco jednoduchýho a srozumitelnýho a uvidíš, že to má prostě obecnou působnost. Orbital je “ten bohatej chytrej sázkař, co umí vydělávat prachy a žije ve vlastním baráku v Brazílii”- tohle působí jak na chlapy, tak na ženský. Už jen ty prachy prostě samy o sobě, i kdyby jinak na Orbitalovi nebylo naplácnutýho vůbec nic jinýho. Ženský by se Orbem chtěli nechat šukat, chlapečci ho sice šukat nechtějí (většinou), ale zase by rádi “byli jako Orbital” (umět sázet, mít prachy, barák s bazénem v Brazil atd.). Jasně, třeba pro sázkaře (zvláště začínajícího a neúspěšnýho) to bude trošičku jiná ta symbolika, než pro někoho, kdo ví o sázení prd (a kdo klade klasický rovnítko mezi sázení a gamble). Dále třeba pro lidi, který prohlédli, že umět vydělat prachy a emigrovat z ČR úplně nestačí, jsou tam další úrovně – chápe tohle, umí tamto, má holku, dělá admina na fóru atd…

      Založ si vlastní fórum nebo i jen blog a uvidíš, jak ti budou lidi lézt do prdele nebo se vůči tobě vymezovat už jen kvůli tomu, že seš admin. Stačí mít červenou barvu nicku mezi stovkami modrých a adminský práva a už tím seš v tý pomyslný falický hierarchii v tom daným prostředí nahoře. Ono to záleží na prostředí a kultuře samozřejmě, ale pokud se v tom prostředí pohybuješ, tak nemáš na výběr a ta symbolika na tebe působí. Furt je i Orbův falus jako číkoliv jinej je obecná záležitost. Symbol je prostě symbol. Celý je to prostě o tom “symbolu návodu na život”, o ničem jiným. Není nějakej extra rozdíl mezi tím, když nějakej osmnáctiletej nováček přijde na sázkaře a jediný, co vidí na Orbitalovi a ostatních profi sázkařích je ta schopnost vydělávat prachy, nebo když jsem přišel na Orbův blog já, kterej jsem ty prachy odmítal, ale chytal jsem se pro změnu tý jeho “moudrosti” (nebo jak to nazvat). Je to furt ta samá hra.

      To nejhorší, co můžeš pro Orba udělat, je cpát mu, že jeho symbolickej falus je nějak “jinej”… Je to prostě jen roztočený o x levelů výče, ale stále je to ta samá písnička. Pořád je to o tom “Člověk XY je cool a vypadá to, že má návod na živo”. Tentokrát návod, který vypadá, že integroval a překonal spoustu těch “nižších jednoduchejch falů”. Ale stále je to totéž. Čím konkrétně někomu připadá danej člověk cool, to není až tak podstatný (někdo žere víc ty prachy, jinej zážitky s psychedelickejma drogama a úvahy o lidský duši). Přes kolik úrovní nadakvárek je to překlenutý a kolik úrovní reality je v tom integrováno v tom falu, to stále nic neřeší. Ten způsob, kterým to funguje zůstává stejný, co se mění je maximálně nějaký dílčí nastavení a řekněme něco jako hloubka (nadakvárkovitost).

  7. Otázka je , jestli hra o falus není jen nějaký fraktál vztahu muže – žena, potažmo jakéhokoliv jiného vztahu. Nechci tady upadat do stereotypního a neoblíbeného rozdělováni na mužské a ženské uvažování (vím, že idos nebo dos nebo co je stejný), ale přijde mi, že hra o falus je spíš mužský pohled na věc a mužské vysvětlení (stejně jako má v té hře o falus každý svou roli – jak muž tak žena). I když nepopírám, že ženy tuhle hru taky hrají – ať už nějakému chlapovi, nebo samotné před sebou (ale vlastně stejně v důsledku na nakonec na nějakého chlapa). Myslím spíš, že hra o falus je jen akvárko a že by se možná mělo, přijit na to co je zatím. Ale možná taky nemělo – napadá mě k tomu citát z Frommova Umění milovat, něco ve smyslu: rozsápal jsem lidskou duši na kousky (abych ji jako poznal), ale jediné čeho jsem dosáhl je, že jsem ji zničil. Jinak ani teď nevím, jestli jsem úplně k tématu, protože jsem četla jen článek a nějaké komenty (né uplně všechny). Jen ještě okrajově k falusu Orbitala, tomu vlastně odpovídá Mordemy –je potřeba hledat třetí cestu (tzn ani smrt, ani ponoření..pochopitelně nevím, jestli jste už k něčemu nedospěli). Třetí cesta je fakt náročná no.
    Jinak taky musím Mordemy ocenit, jak pracuješ na designu stránek, například mě baví refreshovat už jen kvůli tomu, který ze symbolů se mi tam ukáže – je to skoro jako věštba tarotu :)
    Fakt to má sílu.

  8. ještě to, že ženský hrajou tu hru samy na sebe i ve smyslu, že jim chlap tu díru zaplácne – to je v tom samozřejmě taky obsažené, ale myslím, že si ženský obecně mnohem víc uvědomují, že nezaplácne a jedou valstně na tu hru o falus i přes to, protože je to ta hra. Teď jsem v kolečku, protože z tohohle existuje výstup a to odhalení té hry – a pak vlastně zjišťování, co je za tím – a to už jsem u svého komentu výše. Jen jsem chtěla doplnit to o těch ženských. (že to rozdělení na mužské a ženské není alibismus, nebo něco, že bych neviděla, že je to blbost – a zároveň není, hihi a že ženský ji taky hrajou)

    • Odpovím souhrnně na oba komenty @rita a @rita:

      Ahoj rito, jsem rád, že si něco napsala. Ale ty jo ženská uvědomuješ si vůbec, jak moc si tomuhle článku konkrétně ty stála modelem? Ještě jsem ti to specielně psal v mailu… Pamatuješ si ještě, co jsme řešili do osmi do rána v lese za Brnem a k čemu jsme došli? Moc nerozumím tomu, jak můžeš specielně ty říct, že to je spíš “mužský pohled na věc”, když tebe jako ženskou to dostává úplně brutálně tohle. Jestli je tohle jen nějakej mužskej pohled na věc, tak mi teda řekni, na čem podle tebe vyrůstají ty partnerský vztahy, když ne na tomhle? Tohle není “hra kterou hrajou chlapy se ženskejma” ani “hra kterou hrajou ženský s chlapama”, v tomhle jsou namočený oba tábory až po bradu. Nepopisuju přece jak se chlap dívá na ženskou, popisuju celkově tu dynamiku toho…

      Absolutní nesouhlas s tím, že si holky mnohem víc uvědomujou, že chlap jim tu díru nezaplácne. Co si ženský mnohem víc uvědomujou je EXISTENCE tý díry v duši – a právě tohle vědomí generuje naopak zásadně větší touhu po tom jí něčím ucpat! Proč se potom ta hra hraje tak, že falus má chlap a ženská se jakoby podbízí tomu chlapovi a ne naopak? Vždyť celý to stojí právě na tom, že ženská si myslí, že chlap na rozdíl od ní není obtěžkán prázdnotou a že chlap má něco, co ženská nemá… A chlap se rád nechá přesvědčit, že to tak je. Společně si to stvrdí a hrajou si na to, že mají konečně ten smysl života.

      Ukaž mi jedinou holku nebo jedinýho chlapa, který se v praxi dokázali přenýst přes to, že jim ten druhej zaplácne tu díru v duši. Neznám nikoho (a tím myslím fakt nikoho a to včetně Orba a T.). Jsou lidi, který jsou třeba ve fázi, kdy si na tom ještě stále ujíždějí a užívají si zamilovanost, romantiku atd., to jest lidi, kterejm se ještě iluze nezhroutila a pak jsou lidi, kterejm už se to hroutí a pomalu si to začínají uvědomovat a v tom vztahu to tak či onak dělá bordel. Ale je to bordel nevyhnutelnej zřejmě, neboť ta iluze je natolik silná, že na tom prostě zřejmě pofrčíme všichni celej náš život. A přesto je hezký pokusit se o nějakou transgresi.

      Ta hra je šíleně mocná a jakkoliv jí můžeme chápat na nějaký logicko intelektuální úrovni, tak nás to stejně dostává stále. Co je za tím akvárkem jsem psal. Hra o vlastní identitu. Hra o zaplácnutí té díry. Ta hra JE odhalená (minimálně článkem výše), ale odhalením hry se automaticky z tý hry nedostáváš. Odhalením toho, co ty sama hraješ, přece nenastává Ráj Čistoty na Zemi. Jsou prostě hry, který nelze nehrát. Odhalujeme to tady v článku i v diskuzi a rozhodně nemám pocit, že jsme tím odhalením té hry kamsi postoupili (spíš souhlasím s tím citátem, že tohle téma dost možná vůbec nemělo bejt otevřený…).

      U těch měnících se symbolů by to správně mělo fungovat tak, že tam bude nastavenej časovej rámec v kterým se ty obrázky budou proměňovat. To jest mělo by tam napevno být třeba 5 minut jeden symbol (bez ohledu na refresh stránky a bez ohledu na to na jaký stránce zrovna seš). Fungovalo to skvěle dokud tam bylo těch obrázků míň, ale když jsem tam uploadoval asi tak dvacátej, tak ten time frame přestal fungovat a už se to jen randomově mění při každým refreshi. Takhle při troše trpělivosti a klikání vystřídáš během pár minut všechny obrázky, to není úplně ono. Lepší by bylo, kdyby sis musela vždycky počkat nějaký časový interval, než se tam objeví jiný symbol – to by bylo mnohem víc nasrávací ;) Zkusím to ještě doladit nějak, jede to přes plugin, tak to není úplně ono…

      Věřím, že to má sílu a smysl ty symboly. Na tý hlavní page není nahoře nic kromě textu a ty symboly okamžitě strhnou zrak a zapůsobí to okamžitě při vstupu. A celý by to mělo bejt v ideálním případě o tom, aby se člověk zamyslel na co se to vlastně kouká, že jo…

      • @Mordemy: no jo, dyt ale ja netvrdim, ze stojim mimo, ani netvrdim, ze nastava nejakej raj cistoty na zemi. prece to je jasne – snazime se tu spolecne na neco prichazet a ja tim, ze to takhle popisuju se z toho nechci nejak vylucovat (natoz snad rikat, ze jsem nekde nad tim), spis se to snazim nejak uchopit. Oba tabory jsou tam stjene a uz tohle je proste trochu zavadejici, protoze primarne jde o cloveka – ne o muze a o zeny (coz jsou lide – prijdu si ted jako debil to takhle polopaticky sdelovat).
        Já nevím, co třeba víc zkoumat tu díru? Je to vůbec doopravdy díra?
        Já si jen nemyslím, že hra o falus je konečná. Myslím, že to jde prostě dál. A i dál za tu vlastní identitu.

        jo, presne zamyslet se na co se clovek kouka. Ja tam mela napoprve batmana a rikala jsem si, jestli ho jako volas – jako nejakej tvuj, nebo neci jiny, falus :)
        ne vazne, je to super a funguje to.

        • @rita: No nevim, mě to zní zase trochu jako excuse. Píšeš teda, že je potřeba rozkódovat to, co je za tím a nějak se dostat dál. Ale v praxi seš stále v Brně, kde celej život děláš co? Hraješ tu hru s polovinou brněnskejch chlapečků a účastníš se toho (vím, že je to otravný ti to furt předhazovat to Brno, ale tohle je prostě jádro problému u tebe). I když jsme to rozebrali v tom listopadu spolu a ty si to pochopila, tak mi stejně o pár týdnů později pošleš dopis, ve kterým napíšeš, že to Brno není tak strašný město… Prostě kde je v tvým případě ta snaha o to se dostat za tu hru? Čím makáš na tom s tím průserem něco udělat?

          Kdybys teď napsala, že si se odstěhovala z Brna, tak ti to budu rád věřit, že se u tebe cosi hejbe. Ale seš tam stále (nebo ne?) a jen hledáš důvody proč tam zůstávat a dál tu hru hrát. Dokud se nehneš z Brna, kde si hraješ na tu holčičku a podbízíš se chlapům přesně ve stylu tý hry, není se moc o čem dál bavit bohužel. Není to o uvědomění si her. Konkrétně v tvém případě je to o tom zvednout zadeček a vypadnout ze štatlu. Víš to sama Rito, řeší se to furt dokola s tebou už roky…

          Samozřejmě cílem je se pokusit jít za tu hru o falus a já taky myslím, že by to mohlo jít dál. Nebo v to doufám alespoň… Anebo ještě jinak: Musíme se o to pokusit no, chtě nechtě (viz zbytek tý diskuze, co si nečetla, tohle už tu zaznělo právě taky).

          No ta díra je prostě ta schizoidnost naše. Ten vnitřní rozštěp, ta inkonzistence. Zkoumáme to tady stále, Dvětváře jsou tématem tohohle blogu… (btw po přečtení jsem měl chvíli nutkání si změnit nick).

          Holdenovi nebo někomu (teď nevím už jestli to byl on) se tu napoprvé zobrazil hákový kříž a samozřejmě to zapůsobilo okamžitě a Holden hned psal komentář “Proč je tady ten hákáč ksakru?”; pak si všimnul, že se to mění, tak psal ať to zase smáznu ten jeho koment. Ale bylo to moc hezký, jak to mělo ten instantní silnej efekt.

          • @Mordemy: Rozmýšľam nad tím, či aj odchod z Brna nieje iba únik-analita. Ostať v Brne a neposrať sa z toho by azda malo value, či nie?

            • @Mr. Nobody: Když seš naloženej v sudu s kyselinou, která tě rozežírá, je nesmysl snažit se na to zvyknout. Jediné, co se dá udělat je z něho vylézt.

              • @Mordemy: Pamätám sa na tú debatu. Keď sa na to pozriem takto, tak to čo hovoríš dáva zmysel.

              • @Mordemy: @Mordemy:
                otazka zni vylezt a prchat pred kyselinou? nebo vylezt na kraj, tam balancovat, namacet si nohy a snazit se vytahnout dalsi lidi.

                • @pd: zacni makat, odpovedi prijdou a bude jich vic nez bys chtel; jen prijdou z jiny strany nez bys je hledal

                  dalsi lidi lze dostat nekam dal jedine pravdu tak ryzi, jako ted predved mordemy v rozhovoru s j. [z celeho srdce gratuluju k dalsi casti falu :D]

                  proste vylez a rozhlidni se, pravdepodobne zjistis, zes nikam nevylez, ale to je jen takovej vtipek, po kterym se to neda zabalit

            • @Mr. Nobody: @Mr. Nobody: tohle mi kdysi psal nejuspesnejsi.cz ohledne emigrace…jakej je to unik atd. a ted pise nekde z jizni Asie

              nakonec se to jako nejakej unik asi ukaze, ale to neni duvod pro to nezmenit nic a sedet na prdeli

              samotny sezeni v brne je unik pred realitou, je uz myslim hodne dobre identifikovanej, tak tam neni co resit; jina situace je u chlapecka, kterej treba sedi v Horni Dolni a chce se nejak rozhybat, pak i to Brno ma mozna smysl (i za predpokladu, ze ho pravdepodobne sezere, to holt bude jeho dalsi boj, ve kterym opet bude muset ukazat odvahu, jako kdyz se sebral z vesnicke tancovacky a vydal se do Brna)

              V Brne se nic nedeje. Kasparek a spol. proste budou sepisovat svy petice do aleluja, bude tam to pohodlicko at se clovek vyda doleva nebo doprava. Proste genius loci neni nic jinyho nez neco jako gravitace symbolu, ktera vzdycky ohne nase uvazovani v souladu s tim symbolem, ke kterymu jsme pripoutani. Analne-oralni perverze je pro brnaky treba vyjezd do jizniho Spanelska, kde sockuji v Granade v jeskynich nebo aupairismus nebo vyjezdy se startup parties do kalifornie, kde vzdy nastane bounce back.

              Analita by mela byt cestou ven a ne zpet, to blby na ni dnes je, ze se pouziva jako pubertalni vzdor na kterej nenavazuje ten skutecnej krok do prazdna, ale navrat a ujizdeni si na tom vecnem kolecku mam-nemam. I proto se mi prave libi z buddhismu ta nadstavba bodhisattvu jakozto symbolu lidi, co vzdali hledani domova/bodu gravitace. To neznamena, ze nikde neulpi, ale znamena to, ze si clovek uvedomuje, ze s nasim presvedcenim a potrebou “nekam DEFAULTNE patrit” neni neco v poradku.

              • @la tibor: Ja tvoju existenciu v Brazil nevnímam ako únik. Mne sa ako fajn story na tvojom webe páčil ten pán čo od niekaľ prišiel postavil funkčnú pizzerku a zase zmizol.

                • @Mr. Nobody: HAHA.

                  Podivej, jestli to unik byl nebo je, neni jisty, dokud neumru. Vzdycky tady muzu zacit delat picoviny, vzdycky se muzu postavit do pozice Johna Vanhary alias expodvodnika z Brna, co na podnikanivusa.com radi lidem jak delat byznys atd.

                  Ten pan byl podvodnik s naprosto rozjebanym zivotem pocinaje zdravim, zenou a konce byznysem. Kdybych pokracoval v psani blogu, tak by tam byly veci! Ten pizzar me okradl, stejne jako dalsi lidi/tentokrat cesi, co tam prijeli pote. Pizzerie byla naproste pruser, ale zaroven bych tezko hledal neco jinyho v zivote, kde bych se naucil tolik veci o lidsky ubohosti.

                  Cos cetl na blogu neni realita – je to zaznam, toho jak na me veci pusobily. Jinak to nejde, ale karty se pocitaj az na riveru jo? A to uz vubec nic nerikam o Belgicanech (ty lidi co mi prodali barak), ktery sem dotahli hromadu expats a okradli vsechny v silenym ponzi schematu na pomerancich a ted se snazi potichu zmizet neznamo kam (podobne prave utikali z Belgie sem).

                  Ono by bylo zajimavy, kdybych to sepsal, mozna k tomu nekdy dojde, ale ja proste fakt nemam slov pro to, co jsem videl. A nemyslim to negativne, proste tu bylo strasne moc bolesti a znechuceni lidma, ale funguje tu nejakej katalyzator, ze to, na co lidi normalne cekaji desetileti se tu udava v radu let (na tripu v radu minut).

                  • @la tibor: Problém je zase v tom, že i ty průsery lidi nejsou schopný pobrat. Nebo to spíš nevidí nebo nechtějí vidět a nebo (v nejhorším případě) je to black mirrorovsky přesunuto do něčeho jako “Podívejte jak ho to zocelilo, on ve všech tě sračkách a bolesti našel své true self!”

                    Neboli s tím sepsáním a publikováním bych to viděl zhruba takhle (v bodech):

                    I. Nepiš to na blog, sepiš rovnou knihu a nazvi to Pravda o Brazílii.

                    II. Nech si to vydat nakladatelstvím Jan Melvil Publishing (předním to lídrem v oblasti knih o osobním rozvoji) – nemá smysl se tvářit, že to jako text o osobním rozvoji neskončí, takže proč to tak neoznačkovat rovnou, že jo…

                    III. Udělej k tomu web v jehož záhlaví bude obrázek tvýho strhanýho zamračenýho obličeje s pár mrtvolama v pozadí a nad tím velký nápis “Kniha, kde není nic než Pravda”.

                    IV. Jdi spáchat sebevraždu.

                    • @Mordemy: nene Mordysku, ja si pockam ty 3 mesice a Pravdu o Brazilii vydas ty sam. Jako vzdycky :D A pritom budes na ovarisovy diete rejze s cibuli rano v poledne a vecer.

          • @Mordemy: genialni
            jak se vsude cpou popundery a lightboxy tak dalsi verze by mohla byt pres celou stranku nahodnej symbol a u toho checkbox “akceptuji hakovy kriz/penis/srp a kladivo jakozto symbol + souhlasim s podminkami uzivani psychoanalyza.com”… po tomhle soku, kde je cloveku cosi osklive nuceno v reklamnim stylu, kde to ale vsichni prechazeji, by si ty TOS mozna i dost lidi precetlo a zamyslelo se nad nima

            • @la tibor: Chci tady na Psychoanalýze vyhodit sekci O MNĚ a dát místo toho sekci O WEBU a přemejšlel jsem, co tam naházet kromě oznámení, že se tu nejede demokracie a nikdo tu nemá na nic nárok… Stvořit nějaký úchylný TOS podmínky, na který by se dalo vprostřed šílený diskuze se schizoidem odkázat, to je docela dobrej nápad ty jo…

          • @Mordemy: no, tys mi napsal email, kde jsi me upozornoval na tento clanek (i presto, ze vis, kdo sem chodi a co tady dela). ja jsem ti odepsala, že o něm vím, ale že si nejsem jistá, jestli k tomu mám co říct. Nakonec jsem teda něco napsala, ale jestli slo o to, aby se mohla zhodnotit nejaka moje situace (btw, hýbe a posouvá – to jsou slovní vazby, který tady pak způsobují, že si lidi myslí, že jde o osobní rozvoj) tak dobry no, tak ja k tomu uz nemam co dal rict – sam si to vlastne psal.

            • @rita: Ale houby, neupozorňoval jsem tě na článek jako takovej, co jsem psal a na co jsem nasraně “upozorňoval” bylo to, že specielně lidi, kterejch se téma nejvíc týká, jako obvykle držej hubu (a že tak je to vždycky).

              Na tvojí situaci už dávno není co hodnotit. Psal jsem v mailu, že má smysl snažit se popsat svůj příběh (!) kupříkladu (ergo popsat třeba ten vlastní zásek a proč v něm ten člověk je) A/NEBO se pokusit to posunout dál celou tu “teorii hry o falus”. Třeba.

              Nevim prostě, fakt mě přišlo, že zase jen hledáš nějakej excuse a způsob, jak napsat, že to v tom Brně není tak strašný, takže jsem se samozřejmě musel ozvat a znovu říct něco, co je dávno jasný, jako co jinýho můžu na to napsat? Pro tebe by mělo hodnotu už jen třeba říct (veřejně) jak strašně seš v píči. To jsem od tebe neviděl nikdy prostě, vždycky to za tebe musí udělat někdo jinej nebo tě do toho přímo navézt. Ale ty se tomu spíš pokaždý strašně divíš a znovu a znovu si to uvědomuješ, abys na to o pár týdnů později zapomněla…

              Pokud to teda nebyl tenhle případ, že bys hledala nějakou výmluvu, tak se ti samozřejmě omlouvám.

      • @rita:, @Mordemy: To Rity prirovnani k tarotu bylo uplne presny, ted mi doslo, ze ty obrazky pouzivam trochu jako karty – vidis symbol, kterej muze znamenat hodne veci, ale tebe z toho souboru moznejch vyznamu napadne jeden jako ta informace ktera uz nekde v tobe je, ale neuvedomujes si ji.

        Pravdepodobne debilni otazka ohledne falusu a zaplacnuti diry v dusi – mluvi se o tom tady dost zhnusene; jak do toho pak zapada fakt, kdy se lidi od sebe navzajem neco nauci, tj. posunou se nekam dal, dojde k predani nejaky informace?

        • @j.: me dost. ja si dokonce myslim, ze ta hra je svym zpusobem v poradku. ze to jde dal – jak pisu vyse – tim myslim potom ten rozpad te iluze, jako, ze vlastne zalezi na tech lidech co s tim udelaji. Myslim, ze jde taky dost o to “byt spolu” .

        • @j.: mozna to prestrelim uplne moc, ale napadlo te, ze lidi se od sebe neuci vubec nic? ze se muzou ucit napojenim na boha? ze komunikace a sdileni neni o nejakym prenosu informaci, jako kdyz stracis usb s nejakejma datama do compu, ale ze to je skutecne sdileni toho, co vidime vsichni, kdyz jsme schopni rozostrit vnimani a ridit se tim, co tam je? Mozna to nejak vzajemne vtipne doplnit, tj. dat tam tomu druhemu to, kde ten druhy pro toho prvniho vytvari mezeru, prave proto, ze je to ten vtip. Asi jako kdyz si hraji dve kotata.

          Ale hra na ucitele a zaky je dobra k jedny jediny veci – ze zak pochopi, ze je s ucitelem na jedny lodi a to co od nej chce, skutecne nema sanci dostat. Furt dokola, ze? Chces toho proste prilis mnoho a presne tohle to vzdycky zabije. Pruser je, jestli jsem to pochopil, ze jsi momentalne zamilovana a realitu si proste ohybat budes uplne stejne jako v tom predchozim komentu.

          Mam ted plnou hlavu ty pani tady a chci po ni jednu jedinou vec, kterou ona neni ochotna akceptovat a bude makat na vsem jen ne na tom, aby to akceptovala: ze ji nemam co ucit. Ze proste plati, ze kdyz bude makat, tak se to vyplati a veci budou fungovat lip nez ted, kde stridave psychari, ze dochazeji love a stridave se uklidnuje tim, ze jsou na tom lidi hur a stridave busi do wordpressu, az dela hovadiny a par takovych her. Ze plati, ze je nesmyslny si neustale vykladat taroty a nachazet tam spasu v podobe magicke figury zvnejsku, coz ma byt chvili ten a chvili onen a momentalne jsem to samozrejme ja. Jasne, ne kazdej si vyklada taroty fyzicky a zere je takhle doslova – ale kdo z nas si je nevyklada v hlave? Kdo z nas se neupina na nejakej vnejsi nesmysl, co ma prijit a tim se maji veci posunout do vice zadouciho postaveni?

          • @la tibor: Prvni odstavec – to je neco, co dela tahle stranka, ackoliv mi to doslo az casem.

            Napadaji me trochu ruzovejsi myslenky nez jindy, jo. Ackoliv prvotni iluze se nastesti rozpadla pomerne dost rychle. Nesnazim se v tom koupat. A porad mi zustava pocit, kdyz se mi ‘neco nezda’. Proto jsem to napsala jako ‘debilni otazku’.

  9. @j.: Hele j., nedá se jinak, vůbec nevím, jak to mám napsat, včera jsem si myslel, že to mám, pak jsem ten koment smazal, dneska ráno jsem si opět myslel, že to mám, nakonec se zase ukázalo, že ne, už fakt nevím…

    Prostě a jednoduše: My dva tu na sebe něco hrajeme, že jo… tak nějak celou dobu asi… Ty to cejtíš, já to cejtím, visí to tady už od toho prosince, co ses tu objevila, lidi, co to tady čtou už to taky dávno vidí, hrát už se to dál nedá, specielně ne teď po tom oznámení, že si se dala s někým dohromady. Tady vzniklo nějaký pouto mezi náma skrz tu brutálně intenzivní diskuzi po tvém příchodu sem a od tý doby tu kolem sebe tancujeme. Bylas mi tenkrát sympatická, postupně jsem tě začal mít hodně rád a poslední dva, tři tejdny jsem už jen čekal, kdy se konečně dostaneš zpátky do ČR, abych se s tebou mohl potkat (což byla z mý strany největší kravina si tohle malovat, ale holt jsem nenasytnej debil, co místo toho, aby makal a soustředil se na to, na co má, tak myslí na “nějakou” j. z blogu a vymejšlím krávoviny).

    Ono to bylo myslím vcelku logický, kam tohle naše setkání tady na blogu mohlo vést. A ono to tím směrem nějakou dobu vedlo řekl bych… Navíc nevím jak jinak, než skrz to, co tady s tebou proběhlo, by se mělo mezi lidma něco vytvořit. Nakonec to nevede nikam teda a ono je to dobře. Takže game over. Žádnou hostilitu nemám chuť projevovat, není proč ani nebudu dělat nějaký jiný teatrální gesta kromě tohohle komentu. Ale hrát to tady s tebou dál (a bejt na tebe hodnější, než na kohokoliv jinýho zde) už nemůžu.

    Naprosto netuším kudy kam odtud, jako jak se s tebou dále bavit kupříkladu. To teď stejně asi nerozetnu. Mno, půjdu si teď vyžrat navztekanost za to, že věci nedopadly tak, jak jsem si v hlavičce naplánoval a to je asi tak vše ode mě v tuhle chvíli.

    • @Mordemy: Nejakou dobu to tam vedlo.
      Nicmene jsem kvuli tomu taky brecela zlosti, ze je to nejaky moje debilni prokleti, ze jsem zenska, protoze to kazdou komunikaci s muzi svede do takovehle roviny. Az ted me napada, ze nechapu, proc je tohle vlastne problem, resp. ten problem je ve skutecnosti ten, ze se ta komunikace pak z nejakeho duvodu prerusi. Takze mame cesta a), ktera teda nevyjde, a cesta b), ktera mi prijde jako blbej napad, no a treti cesta?

      • Třetí cesta bude, že si tu teď Mordemy dá self-ban, ty dostaneš adminský práva a vyzkoušís si jaký to je bejt v roli admina Psychoanalýzy. A až ti sem začnou chodit ztracený chlapečkové, co neví co se životem, a ty se o ně budeš snažit starat, tak si povíme, jak snadný to je nesklouznout do “takovéhle roviny”… Ale jako jo, člověk vždy dostane, co si zaslouží, a patří mi to no…

        Ta komunikace se přerušuje kvůli chlapskýmu egu, ješitnosti a uraženej pýše samozřejmě. Jestli chceš komunikaci, tak se můžu zkusit tvářit strašně osvíceně, že jako žádný ego vlastně nemám a uvidíme, kam to povede. Kdyžtak se z toho zblázním no, nic horšího se stát nemůže…

        K tomu, kam ta komunikace s chlapama vede u tebe: Kdyby ti to skutečně tak strašně moc vadilo, že se ta komunikace s muži stáčí do týhle roviny, tak by sis bývala nevedla ten svůj holčičkovskej bložínek o svejch krásnejch vláscích a neměla bys plnej deviantart uměleckejch fotek vlastní maličkosti. Neboli tvářit se, že ty za nic nemůžeš, je podobný, jako když se ženská diví, že ona přece naprosto nemohla za to, že jí někdo znásilnil. Prostě si o to říkáš a sama to chceš a má rozhodně hodnotu zamejšlet se nad tím, proč se ti tohle děje. Ale rozhodně v tom nejsi nevinně a nejsi z obliga (už jen tím, že to tys přišla sem hledat komunikaci). Ta hra se hraje oboustranně. Ono pročpak asi ze sebe necháváš po kousíčkách tahat info o tom klukovi? Pročpak měsíc mlčíš a pak pustíš jen nenápadnej hint? Pročpak čekáš, než se tě zeptám a vytáhnu to z tebe, místo toho aby ses tady “na běžné rovině” bavila o tom, jak bojuješ? No protože ono to je přeci jenom příjemný, že jo, a tu identitu to nějak podrží… Zároveň by sis samozřejmě chtěla jako pravá schizoidka stejně udržet ten odstup, protože ta blízkost je strašně ohrožující a z blízkosti máš tendenci panikařit (a i proto se to teď tak snažíš “vychytat” ten novej vztah).

        Urvat si z tý hry to příjemný a pak dělat, že seš nad věcí, za nic nemůžeš a ta hra se tě vlastně vůbec netýká, to prostě fungovat nebude. Stejně tak nebude fungovat to, že si na jedný straně necháš svýho kluka a na druhý straně “na běžné rovině/kamaráda” Mordýska, kterej na tebe bude hodnej a bude ti radit, co dál se životem. To je úplně to samý jako s tím sexem – lidi si spolu nemůžou jen tak zašukat, udržet si od toho odstup a říct si, že to vlastně nebylo tak podstatný. Všechno má následky. Uvědom si prostě, že si se dala s tím chlapcem dohromady měsíc potom, co jsme tu do tebe naládovali tunu energie. Těžko se tvářit, že to spolu nesouvisí. Prostě je to šílený, ale energie toho tvýho aktuální vztahu jede i na tej naší (společnej) hře a na tom, co se tu odehrálo mezi námi dvěma (a na tom, že tě tu kdosi tři týdny v kuse vnímal a věnoval se ti). Ono to je logický, v určitým smyslu jsme tě tu s Orbem prostě “učinili atraktivnější pro realitu” a ta upgradovaná j. pak vyrazila do světa a dopadlo to tak, že sis hnedle nabrnkla chlapce. To jest z tvý strany tam samozřejmě byl zájem o tohleto (o to stočení se do “takovéhle roviny”), to bys jinak v tuhle chvíli byla stále ještě sama. A dávala si to najevo a cejtil jsem to z tebe. To, že si pak uhnula vedle (a proč si uhnula vedle), to už je věc druhá…

        • @Mordemy:
          Hele, ted to zni jak z ordinace psychologa, ale jako decko (tak do sestnacti teda) me spoluzaci ve skole tyranizovali, ze jsem oskliva a mam krepaty vlasy (meli jsme jen brezovej sampon) a dvacet let stary hadry (mama setrila, takze jsem nemela zadny obleceni koupeny pro me)… to je dost dobry, normalne bych si na to uz ‘nevzpomnela’.

          Ja vim, ze to souvisi s tim rozhovorem, co jsme tu meli. Na konci toho jsem mela pocit, ze jsme to nejak utnuli a mela jsem v podstate vypadnout tady z ty stranky a zacit neco delat.
          Takze jsem zacala mluvit vic s jednim clovekem z laborky. Nekolik tydnu jsme zustavali ‘v praci’ denne do jedny nebo dvou v noci, rozhovor zacinal okolo paty, pul sesty.
          ,,Bavit se tady na bezne rovine” me pobavilo. Ted tusim proc. Nechtela jsem sem psat v tom obdobi, kdy okolo me byl zamilovanej opar. Po par dnech se ten opar ale stejne zhroutil a uz jsem se tomu nebranila.

          Jedno ale nechapu – jak to, zes necitil, ze je to falesna iluze.

          • @j.: No moment, jako CO přesně je podle tebe falešná iluze? To, že jsem se tě snažil cejtit a vnímat tě? To, že jsem se ti tu věnoval, když si sem přišla totálně ztracená a na sračky a s naivníma představama o tom, jak to na světě funguje? Když si tu valila klasický kecy o vědeckým přístupu k realitě a my ti to tu stále dokola vysvětlovali, až už to La Tibor nevydržel a poslal tě s tím do hajzlu? Co byla jako iluze? Tvoje zhroucení na záchodě na základě toho, co tu proběhlo byla taky iluze? To, že tě mám rád kvůli tomu, jaký spojení tady mezi náma vzniklo, to je prostě jasný a tak to má být a není na tom absolutně nic v nepořádku. Stejně tak mám rád Velsana kupříkladu a pořád na něho myslím. Nebo ratku (s kterou teď nemůžu mluvit a musel jsem jít dát ban, protože to je jediná komunikace, která v jejím případě teď dává smysl).

            Tys přišla za mnou, ne já za tebou. Tys žrala od začátku hru o falus a dávala si mi najevo, že mám “návod na život”. Přečti si ještě jednou článek, přečti si jak funguje ta hra a vzpomeň si, co se tu odehrálo. A přečti si znovu otázky z mýho předchozího komentu (“…pročpak asi ze sebe necháváš po kousíčkách tahat info o tom klukovi? Pročpak měsíc mlčíš a pak pustíš jen nenápadnej hint? Pročpak čekáš, než se tě zeptám a vytáhnu to z tebe, místo toho aby ses tady “na běžné rovině” bavila o tom, jak bojuješ?”). Odpověz si na tý otázky a zjistíš, že kdo tady nechápe (nechce chápat) “falešnost iluze” seš teď ty. Opakuju znovu, tancovali jsme tu OBA (a tancujeme kupodivu nadále, protože to vyžaduješ a hrozně se ti nechce tu hru opustit). Prostě ty nejsi sama, ty seš teď s někým. A s někým seš proto, protože si se mnou hrála tu hru. Neboli v symbolický rovině není ten tvůj “člověk z laborky” nikdo jinej, než já. Ono to zní egoisticky, ale kdo tě nakopnul k tomu, že odcházíš z toho debilního akademickýho prostředí a budeš si hledat byt a práci?

            Btw čte ten tvůj klučina tenhle web? Nebo lépe: Dala si mu přečíst, co se tu odehrálo? Dala si mu přečíst to, co tu teď píšeš? Dáš mu přečíst to, co píšu teď já? Chápu, že ti připadá, že nemáš moc jinejch možností teď, než si hrát na dámu a tvářit se, že si byla a seš hrozně nad věcí, ale to neznamená, že ti to odkejvu a řeknu, jak jsem rád, že seš “šťastná” (byť i takhle debilně jsem to chtěl v jednu chvíli podat). To, co si udělala (sama sobě) a to, co děláš teď, prostě je průser a není to v pořádku a bude ti to dělat bordel (a ano, průser by byl i kdyby ses dala dohromady se mnou). Dát se dohromady s člověkem z labu ve chvíli, kdy se konečně rozhoupeš k odchodu ze svýho prostředí (plnýho labů a lidí z labů) prostě není dobrej nápad.

            Můj part je prostě ta nepokora. Tady nikdy nešlo o to držet si od lidí odstup. Jak říkám, fakt nejsi jedinej člověk, z tohohle blogu, kterýho mám rád. To, že jsem si ujel na tom, že chci nádavkem něco hezkýho, to je můj problém samozřejmě, protože jednoduše nemám nárok na nic hezkýho v tuto chvíli a to, že jsem nedostal holčičku s vláskama je jen další informace a přesdržka od reality. Moje nepokora je v tom, že místo toho, abych pořádně makal a měl za tři měsíce, až dorazím do Brazílie, co žrát a čím zaplatit benzín do auta, tak jsem si představoval, jak tě do tý Brazílie vezmu sebou a plánoval jsem, jak budeš se svojí angličtinou, která je lepší, než moje, psát texty k webům, co spolu vytvoříme.

            Seš nepokorná stejně jako já. No jasně, že si měla vypadnout z týhle stránky a začít něco dělat (což teď už fungovat nebude). Místo toho si trávila čas sezením do noci v labu, kde si hrála balící hru s nějakým mladým vědátorem. To, do čeho jsem spadnul já ve vztahu k tobě, do toho si spadla teď ty ve vztahu k tomu vědátorovi, akorát si dostala danajskej dar v podobě toho, že on ti na to kejvnul a skočili jste spolu do postele. Kam se s tímhle dostanete jsem sám upřímně zvědavej…

            • @Mordemy: ,,Moje nepokora je v tom, že místo toho, abych pořádně makal a měl za tři měsíce, až dorazím do Brazílie, co žrát a čím zaplatit benzín do auta, tak jsem si představoval, jak tě do tý Brazílie vezmu sebou a plánoval jsem, jak budeš se svojí angličtinou, která je lepší, než moje, psát texty k webům, co spolu vytvoříme.”

              Ze tohle jako budoucnost byla iluze, protoze to se nemohlo stat.
              To je tvoje cesta, ke ktery jsi me chtel prispendlit.
              Nebo je to ta moje everlasting default idiocy, o ktery jsi vedel, aneb j. zenouci se po hlave do neceho po svym a od zacatku jako ovce, i kdyz by mohla mit informaci, ktera by ji mozna usetrila nejakej hassle ‘bez ujmy na obecnosti’. Tys nic nerek, a ja jsem se taky na nic nezeptala.

              On to tu necte, protoze je nemec. Takze pokazdy, co tu u toho sedim, mu to prekladam. On prave konci, tj. zrovna se chysta vypadnut z univerzity jako ja.

              Jo, vybavuje se mi linie z My deti ze stanice ZOO, o tom, ze kdyz dva fetaci rozhodnou odvykat spolu, nikdy to nevyjde – coz je asi tak zhruba to, co myslis. Ve skutecnosti je to trochu dal, v podstate tesne pred tim krokem do temnoty, ted zalezi na tom, jestli to nekdo z nas neposere.

              • @j.: No ne, tak tohle bylo samozřejmě jasný from the start. To vím celou dobu, že je to blbost. Ale takhle ta hlava funguje. Člověk ví, že je něco krávovina, který by se neměl chytat a stejně to dělá, protože prostě CHCEŠ něco hezkýho a přestože dostáváš sto padesát signálů, že je to v tuhle chvíli krávovina, stejně si to ve svojí tvrdhohlavosti prosadíš. La Tibor mě za tohle seřval už mnohokrát v mým životě (this case included) a já to na něho ještě dva dny zpět valil stylem “hele vím, že to s tou j. naprostá blbost, ale…”. Demence prostě. Ta hra byla nevyslovená akorát mezi náma a oficiálně tady, ale jinak je to veřejný tajemství. Paní P. ze vsi V. u O. se teď musí válet smíchy po podlaze, protože ta tohle viděla už v prosinci a hlásila to, že je prý strašná sranda, co tam spolu Mordemy s tou j. hrají.

                Ono zkrátka vědět něco tak úplně nestačí. Nestačí tu iluzi prokouknout. I když to vidíš, je ti to kolikrát k prdu a s hlavou ti to stejně udělá strašný věci. Všichni víme všechno, jen jsme prostě srabi a chytáme se pozlátek a já jsem úplně stejnej jako všichni ostatní. Nejsem žádnej dokonalej psychoanalytickej robot, co dělá vždy všechno správně a přesně tak, jak se má. Jsem slabej sráč jako každej a až mi zase bude třeba hanys tvrdit, jak jsme s La Tiborem strašně hustý a lepší a drsnější, než ostatní, tak ho odkážu na začátek tohohle vlákna.

                No nakonec jsem se nějak uklidnil, přebral si to, akceptoval, a napsal jsem ten první koment, kde jsem se prostě musel snažit bejt pokornej a popsat jen tu svojí část a svojí vlastní blbost. A nepopisovat tam tu tvojí část tý hry, protože by to akorát vyznělo jako nějaká jedovatost a že ti to chci dát sežrat. Z čehož sis vydedukovala, že to je jenom nějakej můj osobní confession, který se tě ani moc netýká a seš jen chudák pasivní objekt Mordýskovi touhy. No týká se tě no. A dostáváš to sežrat až teď, protože samozřejmě v tuhle chvíli už nemám jinou možnost, než říkat celou pravdu, zvlášť když si takhle (dost necitlivě) vynucuješ komunikaci…

              • @j.: Ještě teda ať k tomu máme nějakej trochu konstruktivní závěr (nějak cejtim, že ty už k tomuhle asi nic moc nenapíšeš):

                Je to “v pořádku”, pokud to poserete. Respektive “už se stalo”. Důležitější, než něco neposrat, je se z toho nezesrat. Z tebe strašně sálá ta schizoidní snaha o to mít to tentokrát čistý a jet to naprosto dokonale celý. Ale to nejhorší, co můžeš udělat je opět (potřetí) zpanikařit, utéct a vykašlat se na to, jakmile se něco posere. Počítejte s tím, že se to posere a počítej i s tím, že třeba opět začneš bláznit a mít pocit, že se z toho zcvokneš. Prostě makejte, nic jinýho nezbývá. Makejte spolu a nebuďte srabi. Praštili jste do toho, tak se snažte a hlavně z toho nezdrhejte při prvním náznaku potíží! Tý práce, kterou je potřeba udělat, je víc, než dost, a v tý temnotě to nikdy není prdel a bude to bolet samozřejmě, ale tak to zkrátka funguje a nelze si to nijak dopředu předpřipravit tu čistotu.

                Taky jdu makat. Tak good luck!

                • @Mordemy: Chtela jsem napsat, ze ta vynucena komunikace ted taky neni one man show, a ze se tim taky nicis, ackoliv nekouris a nepijes…Ale pak jsem to zavrhla jako ne moc validni informaci, protoze mas jiny veci na praci, ze jo, takze nema cenu to tady dal analyzovat.

                  Hele, to posrani se jsem dostala pred nekolika dny sezrat uplne paradne, je to az k smichu: Zacala jsem panikarit, ze nezvladnu vydelat prachy, tak jsem se asi pred tydnem podelala a napsala jsem otci o penize (oni s mamou nejsou rozvedeni, ale nezijou spolu a on si me odecital z dani, takze jsem si mela ‘kdyztak rict’). ”Penize na cestu domu.” Ve ctvrtek jsem dostala pet tisic. Dva tisice letenka. V patek rano 1/3/ jsem se probudila s nateklyma podebranyma ocima. Pojistena do konce unora. Osetreni u lekare 2500 Kc. Antibiotika 500 Kc. (Jsem debil.)

                  Takze taky hodne stesti.

                  • @j.: Už tu není moc co analyzovat na tomhle no, už se jen točíme v kruhu. A jo, možná to je i nějaká sebedestrukce no, nevím…

                    S těma prachama je to “geniální”. Stručně řečeno – kdyby sis neřekla otci o prachy, tak ti ty oči nenatečou. Tohle je o držku mít tam to záchranný lano od rodičů, to akorát zvyšuješ šanci, že to poděláš (podobně funguje i jakýkoliv pojištění). Já to měl ještě tak debilní, že mě do tohohle přímo nutily matka s babičkou, že mě budou jako dál nějak podporovat (vyměnou za to, že k nim budu jezdit a navštěvovat je). Teď v lednu už jsem udělal radikální čin, že jsem tam zase totálně vynuceně přijel (potom, co mi babička brečela do telefonu, jak se jí po mně stejská), vlítnul jsem tam, oznámil jsem “Už sem nebudu dál jezdit, nazdar!” odešel jsem, ve městě jsem koupil novou SIMku do mobilu, starou jsem zahodil a od tý doby s rodinou nekomunikuju (rovná se: “Nemůžu si od nich nechat strkat cash”). A je mi paradoxně mnohem lehčeji díky tomu. Bude se ti fakt dělat všechno líp, když nebudeš spoléhat na rodiče a když se rozhodneš, že tam žádný lano mít nechceš.

                    Jinak ještě jednou připomínám, že máš super angličtinu a umíš psát, tzn. co mě napadá tak kromě tý dělnický práce někde v továrně má smysl zkoušet i třeba dělnickou psací práci na netu, tj. dělat nějakýho freelancera přes copywriting (use google), po tom je dneska docela poptávka. Viz weby typu freelancer.com. Je to fakt jen příklad na základě toho, v čem já se jakž-takž vyznám. Vůbec neříkám, že to máš jít dělat zrovna něco takového, jen tak nastřeluju, že máš různý možnosti. Prostě THINK BIG a OUT OF THE BOX. Hledání práce nekončí na úrovni oficiálních inzerátů v novinách typu “hledáme ZŠ/SŠ/VŠ s tou a tou kvalifikací na pozici tu a tu”. Můžeš rozhazovat sítě a zkoušet věci na několika frontách zároveň.

                    A neboj se zeptat případně. Samozřejmě ti neřeknu konkrétně co a kde přesně máš dělat a ani ti nebudu navrhovat ať jdeme na něčem makat spolu (tahle možnost už je zavřená teď), ale v nějaký obecný rovině ti poradit můžu, takže kdybys přemejšlela tímhle směrem, že budeš třeba něco zkoušet na netu, tak se neboj ozvat.

  10. Tvůj blog mě baví.Co se týče hry na falus..Mě nejvíc baví tu hru vůbec nehrát.Je to možnost,která nás lidi odlišuje od zvířat, ty totiž jednají pudově a tak nemají možnost rozmnožování odmítnout VĚDOMĚ. Já smysl života nevidím v tom množit se tady bezhlavě jak houby po dešti,ale v tom že se člověk v rámci svých omezených možností rozhodne jak chce žít a neustale to rozhodnuti koriguje podle všeho,co pro nej život připraví. Já žiju sám, protože jsem panem svého času a ne ztrácím energii na neustálé partnerské dohady,kompromisy a domluvy, očekávání a vyčítání, plánování a plnění,nemám rád dusné ticho, kdyz člověk zapomene na nejaký bezvýznamný výročí atd…S tím souvisi i skutečnost, že PLNĚ respektuji, když kdokoliv má smysl života v dětech a přeju těmto lidem, ať je jejich cesta naplňuje.

    • @Alkyone: Ahoj, tak teda vítej na fun-blogu! Nejsi sám, kdo to tu čte pro pobavení…

      Myslím, že ta hra o falus není o tom rozmnožování se (byť Tom se mě tu v diskuzi výše snažil vehementně přesvědčit o opaku). Je to fakt spíš o tej identitě a falus je symbolickým vyjádření toho “návodu na život/štěstí” a “návodu na to, jak získat domnělou vnitřní integritu” (a tohle se pak, pravda, může transformovat třeba do toho dítěte a Tom si může říkat, jak má konečně dokonalej, nedotknutelnej smysl života). Ale jak tu zaznělo v diskuzi s holdenem, ta hra se hraje i například mezi heterosexuálníma chlapama, kde kluk obdivuje “úspěšnějšího chlapa” a chce být jako on (viz sazkar.net/forum, kde je to na denním pořádku). A tam jde samozřejmě rozmnožování jaksi stranou – maximálně se to dá vysvětlit ve stylu “Hledám u úspěšnějšího chlapa návod na to, jak bejt sám silnější chlap/pes a namrdat si dítě”.

      To je takovej ten klasickej determinisckej pohled, že jako ta lidská láska a věci související mají ten jedinej účel a to společně si vyšukat dítě. Můžeme to dítě samozřejmě vědomě odmítnout (zvlášť když existuje antikoncepce), otázkou je zda i přesto na nás ty sexuální pudy nepůsobí… (jasně, že působí) Ono odmítl si dítě, oukej, nebudeš mít dítě, odmítl si teda i to, že budeš někdy žít s ženskou, fajn, nebudeš teda žít s žádnou ženskou, to je tvoje vědomá volba. Ale když vezmu už třeba jen ten samotnej sex, tak pokud ses nenechal vykastrovat a nepodstoupil si fakt krutou hormonální “léčbu”, tak se obávám, že z toho zdaleka nejsi venku. Nevím, jak řešíš svojí potřebu sexu, jestli si honíš u porna nebo chodíš za kurvama nebo máš šukací kamarádku s kterou se tváříte, že jste se vědomě rozhodli nehrát hru na falus, ale ať je to jak chce, sex řešíš tak nebo tak.

      Když zůstaneme čistě u toho sexu, tak Tom měl jednou skvělou hlášku, že se nelze třeba dívat na porno a představovat si, jak šukáš tisíc ženskejch, a zároveň se tvářit, že seš monogamní – převedeno na tenhle případ: Nelze se dívat na porno a zároveň prohlašovat, že vlastně nepotřebuješ ženskou a vědomě ses rozhodl, že s žádnou nikdy žít nebudeš.

      Řekl bych, že rozhodnout se “jak žít” nelze nijak moc dopředu. Musíš pracovat s tím, co máš a bejt schopnej udělat hodně radikální řez ve svým myšlení. Ve chvíli, kdy si jakoby uděláš plán na dalších dvacet let a pak už to budeš jen korigovat, seš rázem na úrovni plánovačů timemanagementu a GTD, to jest máš strašně omezenej rozhled (omezuješ si ho sám tím, že si nastavuješ tunelový vidění). Člověk by měl bejt ochotnej totálně a od základů překopat svoje vnímání a pohled úplně na všechno v životě. Dneska se všude skloňujou takový ty hesla jako “být otevřený novým podnětům”, ale v praxi to stejně končí u toho GTDčka. A bejt pánem svýho času je už zase jen takovej ten moderní self-help mýtus. Seš zapojenej do světa ať se ti to líbí nebo ne a je tu tisíc a jedna věc, který ovlivňujou tvůj čas a kompromisů děláš denně sto padesát. Jo, máme tendenci dělat tohle, co popisuješ, že si jako nalajnujeme ty věci x let dopředu a naplánujeme si, jak bude ten náš život vypadat, ale mám čím dál větší pocit, že to nefunguje ani v relativně krátkodobým horizontu…

      Btw jak ses teda (v rámci svých omezených možností) rozhodl ten život konkrétně žít? (kromě toho, že to teda bude bez dětí a ženský)

  11. No honička u porna je jasná volba-ne jako projev zoufalství,ale čistě pragmaticky: propláchnout prostatu, uvolnit dopamin a i nějaká kalorie se u toho spálí :) nemám nouzi o zájem žen,ale takhle je to jen na mě, kdy se mi chce a to mi vyhovuje. Jak žiju? Chodím do práce, kde mě to ne že super baví, ale cítím se tam dobře a nemám důvod si zoufat, mám byt který jsem si zařídil podle svého a jsem tam rád, jezdím na kole, posiluju, relaxuju s jointem kdyz mám chuť, hraju playstation, s kamarády v lete děláme ohen, nebo něco grilujem na chatě, hodně čtu btw. Znáš Castanedu? a tak pořád piluju svůj omezenej čas na teto Zemi, aby se dalo říct, že žiju tak jak v rámci nevyhnutelnych omezení muzu plnit svůj sen o svobodě. Mimochodem vztahu jsem par měl abych poznal jak to chodi a to mi stačilo. Své šamanské období plne houbiček, LSD , Salvie a MDMA by vydalo na samostatnou kapitolu.

    • @Alkyone: Oukej, to máš teda fakt dobrý ty jo ten život, to se jen tak nevidí, aby to měl někdo takhle skvěle vychytaný jako to máš ty. Hele a co teda teď… když to tak pěkne šlape všechno… budeš… dělat… dál?

      A ještě se zeptám: Čteš to tady nějak déle? Pár dní alespoň? Četl si i nějaký další posty nebo diskuze na tomhle blogu? Co třeba minulej článek o štěstí a naplňování potřeb? Víš o co mě jde: My tady dost poslední dobou probíráme tu hru na identitu a kam vede právě ta snaha o to žít si ten život tak nějak “vychytaně”, a “svobodně” a jen sám pro sebe… určitě si to musel zaznamenat, že jo. Chápu samozřejmě, že to někomu jako seš ty může připadat k smíchu, ale stejně: Proč jsi tu? Taková blbá otázka, že jo, ale přeci jenom si napsal komentář, tak mě tak napadlo, proč bezproblémovej člověk jako ty, sem vlastně píše? Seš vlastně super vzor dokonalýho úspěšnýho svobodnýho chlapa, myslím, že vyjádřím myšlenky každýho čtenáře tohohle blogu, když řeknu, že bysme všichni chtěli bejt jako ty, že jo…

      Jen teda jestli nám můžeš nějak prozradit, proč si sem teda přišel? Jestli jako za zábavou nebo to má nějakej jinej důvod ještě…

  12. Partner/ka nie je ani nemôže byť konečné riešenie, mne to príde skôr len jak začiatok. Len integrovaný môže byť integrovaný. IMHO to s tým párovaním mi príde napriek všetkému (alebo práve preto) kľúčové, možno je to len alternatíva, ale skôr by som povedala že je to jediná možnosť ….

    Okay, za predpokladu, že sme schizoidi od prírody (danosť) tak pachtenie sa za zacelením (integrita) je motiváciou existencie. Motivácia ale nestačí lebo je podmienená vôľou a tá je krajne nespoľahlivá, chce to čosi konštantne razantné. Je túžba dostatočne konštantne razantná ? Povedala by som, že je.
    Kedy sa túžba zjavuje ako silný koncentrát, esencia ? ……

    A preto myslím, že cesta k zaceleniu vedie skrze muža/ženu.
    Úskalia popisuješ v článku. Mne tam ale chýba čosi podstatné prečo sa veci nedaria.
    Napadá mi:
    Tajomstvo ZISKU je stejné ako tajomstvo KOMÉDIE.
    Načasovanie.

    • @Coco: Ahoj, vítej.

      Určitě to je jen začátek. Akorát to právě máme tendenci brát jako ten konec – jako to konečný řešení. A je to všude kolem nás tahle informace, že tohle je to ONO. Například jak tradičně končí filmy? Odchodem šťastného páru vstříc zapadajícímu slunci… anebo naopak ty jakože “realističtější” a víc “ze života” končí tím, jak jsou hrdinové totálně na kaši a jejich život už nemá dál význam, neboť se jim nepodařilo dostat toho pravého/pravou (protože chudák pravý/pravá úplnou náhodou umřeli při autonehodě nebo se ufetovali k smrti).

      Skvělý jsou v tomhle bondovky: Spousta bondovek končí nějakou scénou, ve který se James Bond zrovna chystá na pláži (nebo v motorovým člunu) vítězoslavně ošukat další z dlouhé řady bond-girls (potom, co jí odněkud zachránil nebo co společně zabránili ovládnutí světa nějakým tím bad guyem). Ale v dalším filmu už je James Bond opět sám, bez ženský, a čeká na něho další úkol.

      Klíčová otázka je tedy následující: Co se stalo v čase mezi těmi dvěma filmy? Co se stalo mezi okamžikem, kdy se Bond dal na konci filmu dohromady s dlouhonohou dream girl a začátkem dalšího filmu, kdy již opět nezadaný Bond plní další nebezpečný úkol? (© Slavoj Zizek)

      Je prostě potřeba se ptát “Proč vůbec partner/ka?”, k čemu, kam to má vést, proč vůbec být spolu… A když se nezeptáme dobrovolně, realita se zeptá za nás a bude to bolet o to víc… Pokud ovšem nejsme James Bond, kterýho to samozřejmě začalo úplně jednoduše nudit ten vztah (furt taky poslouchat nějaký řeči o tom, že bysme měli společně najít jinej smysl života, než je zabíjení lidí a chlastání protřepanýho/nemíchanýho suchýho martini, kdo by tohle vydržel, že jo…).

      Prostě jestli jsme schizoidi a nelze tomu uniknout, proč teda potom nehledat motivaci vlastní existence v něčem trošku jiným, než ve snaze zacelit tu vlastní schizoidnost? A není to jen o tom partnerovi/ce, těch konkrétních způsobů, kterejma se lze pachtit za zacelením tý díry v duši je spousta. Ale kupodivu žádnej to neumožňuje nějak uzavřít, tj. žádná tužba nemůže bejt naplněná… Prostě to nejde. Má smysl bejt spolu, pokud to dává smysl a je za tím snaha o to naplnit Plán, ne proto, abysme zacelili díru v duši. Důvod, proč se věci nedaří je ten, že “dařit” se zkrátka nemůžou, jestliže jediný, o co jde, je to doplnění tý identity. Žádná cesta k zacelení není. Když na tomhle ustrneš, budeš na věky nešťastná/nasraná, že tam furt ta díra je a ty s ní nemůžeš hnout. Smiř se s tím, že tam je a jdi dělat něco jinýho… Společně s tím partnerem.

      • @Mordemy:
        čo sa stalo s Bondom v čase medzi tými filmami .. no nestalo sa nič.
        Lebo „Bond“ je len symbolické meno pre postavu, ktorá sa chová určitým spôsobom. Bond je pán Novák, Bond je Dežo. V každej epizóde je iný „Bond“. Či myslíš, že je to furt ten samý len reinkarnovaný do iného chlapáckeho tela :D ? btw. časový odstup medzi prvou a poslednou epizódou je pekných pár rokov, takže kráska z prvej je v čase poslednej stará alebo mŕtva pani, ledaže aj ona frčí reinkarnom do fungel nového cool tela zas a znova naprieč všetkými epizódami stejne ako James hehe, no ale ja si vážne nemyslím, že by bondovky sledovali zrovna tento koncept ………

        K zbytku, čo píšeš mám dojem, že si tak úplne nerozumieme a okay skúsim to vysvetliť inak – povedzme rečou tvojho kmeňa, nech sa zosynchronizujeme v pojmoch: Nabrnknú sa dvaja schizoidi i započne vzťah (ktorý ako vieme sa furt a znova rozpadá v samotnom princípe tak či onak) Čo sa ale stane ak vzťah za pomoci účinného nástroja pretavíme. Čo je tým účinným nástrojom ? domnievam sa, že tým účinným dokonca jediným možným použiteľným nástrojom je komunikácia. Cieľom tavenia je získať použiteľný produkt. Niečo tvrdšie než je mäkota vzťah. Tým produktom je LÁSKA.

        Poďme pre istotu ešte inak a zoberme takú tú mincu, čo má v strede dierku. Schizoid je minca o dvoch stranách (self&falošné self) s dierkou uprostred – prázdnota. Čo sa stane ak tú dierku zaplníme ? No stane sa to, že schizoid sa zacelí, nadobudne integritu! Všakovaké pokusy o zacelenie dierky (prázdnoty) zlyhávajú a tak sa pýtam, či to nie je LÁSKA a to dokonca the one and only, ktorá do tej dierky zaklapne. KLAP. Lebo ak áno, tak muži sú pre ženy stejne tak kľúčoví ako ženy pre mužov. Nu a po zaklapnutí TO ešte len začne. Začne(me) sa hýbať. TO = REALITA.

        Ak majú muži a ženy medzi sebou problém a že ho majú je evidentné (falická vec) tak potom sú sami sebe sú problémom ..a zároveň jeho jediným riešením! ………………..

        • @Coco: No jistě, že je to stále ten samý Bond! Samozřejmě, že ano. Jde tu o tu symboliku přece a o tu postavu! To je úplně jedno, že ho hraje každou chvíli někdo jiný a že se Bondův svět posouvá v čase a jednotlivé filmy jsou jednotlivé mise, na které je Bond povoláván. Co se týče Bondovi osobnosti a přístupu k životu a především toho, co postava sděluji divákovi (!), zůstává Bond stále stejný. Pořád pije suché martini a pořád se představuje hláškou “Bond… James Bond”. Je tam sice nějaká jakože dějová kauzalita mezi těmi jednotlivými díly Bonda (kdy dějově je například Casino Royale jakoby “první Bondova akce”…), ale tohle není podstatný. Každý Bondův film je světem a příběhem sám o sobě a všechny ty příběhy začínají a končí stejně (Bond bez ženský – Bond s ženskou), přestože je naznačena právě ta provázanost, tj. fakt, že “předchozí mise končila tím, že se dal dohromady s ženskou”. Tady se nebavíme o reálným příběhu ze života, tohle je popkultura a popkulturní symbolika. A ta otázka, co se stane mezi těmi dvěma filmy je opět symbolická. Podstatný je to sdělení, který Bondova postava předává v tomhle kontextu divákovi.

          Myslím, že si rozumíme, a já jsem pochopil už v tom prvním komentáři, co se snažíš říct. Jen s tím prostě nesouhlasím. Ani ta LÁSKA není final answer. Dokonale ti to v odpovědi popsal La Tibor – tady prostě nejsou žádný závěry a konečný odpovědi. Nemáme je. Nikdo je nemá. Ta mince bude vždycky děravá, ať použiješ jakejkoliv nástroj.

          Láska jako komunikace samozřejmě ANO, ale je podle mě zoufale marný a neefektivní snažit se veškerou energii tý vzájemný komunikace narvat do snahy zacelit tu díru v minci. Ta energie profičí tou dírou do ztracena a nevyřeší se absolutně nic.

          Je to asi dost častej problém koukám, že si lidi představujou tu díru jen jako nějakou puklinu, která má přeci jenom dno. Ale nepředstavoval bych si to jako nějakou díru “v prostoru” (v něčem pevným), kam stačí narvat dostatečnou hmotu a zaplácnout to tím. Tu prázdnotu bych vizualizoval spíš jako kosmologickou černou díru, jako void, jako nicotu, která pohltí všechno, co do ní narveš. Je to bezednej kanál. Dokonce bych tu paralelu s černou dírou viděl i v tom, že čím víc energie do tý černý víry narveš, tím masivnější ta díra bude – tuším, že takhle dokonce přímo ty černý díry ve Vesmíru fungujou, že časem se jejich masa zvětšuje jak pohlcujou další a další energii. To jest čím víc se budeš přímo zaměřovat na zavření tý díry a budeš se věnovat tý černý díře jako takový, tím horší to bude.

          (teď mě napadá, že jestli něco ve Vesmíru není “jen tak”, tak jsou to ty černý díry…)

          Zkrátka je úplně jedno, co do tý díry všechno naházíš. Zavřít prostě nelze. A proto nezbývá nic jinýho, než se jít věnovat něčemu jinýmu, než je zavírání tý díry. Černá díra tu bude pořád a čím víc si s ní budeš zahrávat a čím blíž se k ní dostaneš, tím větší je šance, že tě to dostane. Když se s chlapem seberete a půjdete se věnovat tý díře, tak se “nezaklapne” nic – jen do ní oba zahučíte. Chápu, že ta analogie s mincí a “zaklapnutím” se snaží narážet na tu symboliku jing-jang, ale řekl bych, že takovejhle výklad je jen výsledkem tý naší zoufalý západní neschopnosti vyrovnat se s věčnou existencí černý díry.

          Jediný, co se dá dělat je zaměřit to úsilí směrem “od” té díry, tj. směrem od vlastní schizoidnosti a rozštěpení. Směrem do světa a k lidem. Ale to v žádným případě neznamená, že se ta díra nějak “zmenší” nebo “zaplácne”. Maximum, co lze čekat je, že když budeš koukat někam jinam, než do nicoty, tak se z tý beznaděje nezblázníš (možná). Ale to je tak všechno.

          • @Mordemy:
            To zdelenie, ktoré Bondova (alebo ktorákoľvek iná) filmová postava odovzdá divákovi je v indivindi hlave každého jednotlivého diváka. Ty konkrétne si si z toho zobral to čo si si zobral, resp. čo si z toho vzala tvoja hmota za očami, kde sa odohrávajú kreácie od výmyslu sveta ovplyvňované miliardami info z prostredia, dobre to vieš ……….

            Láska nie je final answer, láska je iné píšem to tam.
            Cez dieru energia neprefrčí, pretože tá energia nie je nasmerovaná do diery ale do vzťahu.

            Ja viem, že s la Tibor máte na vec iný názor a to je len dobre (ty ešte váhaš, la Tibora už tá skepsa tlačí dolu, stačí ho vnímať a je to zrejmé) ale skúste sa tomu čo zmieňujem trošku otvoriť a ženskú optiku jednoducho využiť. Nejde o boj ale o spoluprácu.

            • @Coco: ‘Láska nie je final answer, láska je iné píšem to tam.’ Ono to tak na me pusobi taky, jaks pouzila ten symbol nejake taveniny, pouzitelny finalni produkt, po kterym az teprve ‘neco’ zacina. Tak to prece neni.

          • @Mordemy:
            Ahoj, čo takto o čiernych dierach trochu inak ..
            Čo tak nebrať kozmologickú čiernu dieru ako prázdnotu, ale ako bránu .. bránu do ďalšieho vesmíru … nie som vedec tak budem písať štýlom debila čo o tom vie de facto gulové ..

            Čiernych dier (brán do Xpočtu vesmírov) môže byť v skutočnosti veľa, to len my vidíme jednu (tuším, že za pomoci technológie vidíme nejakú hlavnú obrovskú), pretože sme súčasťou len jedného z vesmírov. V tých ďalších vesmíroch môžu byť tiež mliečne dráhy, alebo niečo také, či tomu podobné, alebo aj niečo celkom iné čo (tu i tam) vytvorilo podmienky pre život ako taký a to vo forme akú zakúšame aj my tu, alebo v bezpočtu iných formách, o ktorých sa mozgom akými disponujeme my neprisnije ani v tých najdivokejších snách ……

            Čierna diera priťahuje gravitačnou silou ..tak čo ak to volanie, to nutkanie, o ktorom som písala la Tiborovi a ktoré nás tak sužuje nie je nič iné než symptóm prítomnosti gravitačnej sily (čiernej) diery v nás.

            Čiernej diere vďačíme za existenciu vesmíru, v ktorom žijeme.
            Čiernej diere v nás vďačíme za existenciu. Takže všetko je v úplnom poriadku a jej zapaltávaním by sme vlastne išli sami proti sebe. Čo ale s tou (gravitačnou) silou, ktorá nás do čiernej diery v nás neprestáva ťahať. Ak čierna diera nie je prepad do ničoty ale je to brána, tak tú gravitačnú silu treba mmt. pokiaľ tu teraz žijeme jednoducho vziať na vedomie a prestať sa snažiť ju odstreliť. Ono je totiž dosť možné, že tá gravitačná sila raz má poslúžiť na prechod bránou z tohto vesmíru von inam a to v okamžiku smrti.

            Ak čierna diera nie je ničota a beznádej a má svoj účel, nemali by sme ju pociťovať ako príťaž ale vziať ju ako holý fakt a neriešiť ju. Ale nie neriešiť ju z dôvodu beznádeje, ale neriešiť ju preto, že zaoberať sa ňou je tu teraz v našom žití jednoducho irelevantné.

            V kontexte s týmto je prázdnota, ktorú pociťujeme .. zdanlivá! To čo pociťujeme NIE JE prázdnota.

            Okay, vyrábať lásku rýdzo za účelom patlania diery zavrhujem.

            • @Coco: Přesně tak, je tam gravitace právě a stahuje nás to do tý díry a přestože se tý nicoty obáváme, táhne nás to k ní a my se k ní přibližujeme skrze vlastní sebedestrukci. Protože tady jde i o to, že realita je jakoby “nepřátelská”, ta lidská psychika je v neustálým rozporu mezi tou realitou, kde je ta práce a kde je to těžký a tou děsivou, ale přece jenom úlevnou nicotou, z který jsme ostatně nějak vzešli.

              Prostě na jedný straně je ta černá díra a na druhý straně je fraktál reality a my ve svý schizoidnosti poskakujeme někde mezi tím a táhne nás to střídavě ke světlu a k temnotě. A to už jsme prostě u něčeho, kde jdou nějaký ženský/mužský pohledy stranou a celá hra na falus je podružná. Tohle platí obecně a prázdnota vs fraktál je jak u chlapa tak u ženský.

              Psychoanalýza to přímo popisuje tohle, že libido, to jest životní energie člověka (nejen sexuální) má tyhle dvě strany, že je pud života a pud smrti (neplést s true self a false self, tohle je něco jinýho) a lidská psychika je v konstatním rozporu sama se sebou, kdy jejím základem není žádná harmonie ani vyváženost sil, ale naopak se nám to v tej hlavě pořád mele a právě a jenom díky tomu pohybu a střetu těch sil jsme vůbec schopný se nějak hejbat.

              Věřím tomu, že to není beznadějný a to proto, že někde ve fraktálu reality je zřejmě obsaženej Plán. Máme v sobě zabudovaný rádio, který přijímá Signál a my se na ten signál máme “jen” naladit a přijímat ho. Tj. když vnímáš realitu a snažíš se bejt ve spojení s fraktálem, tak přijímáš na nějakým levelu podprahovaý informace a ono tě to nějak vede. Tudíž ta informace “jak žít” někde v tý realitě je, ale jen ve formě rádiovejch vln, ve formě vodítka… Samozřejmě jsme srabi, takže zdrháme zpátky k nicotě, kde je to pohodlnější a “bezpečnější”. A jsme nenasytný srabi, takže chceme ten Plán vidět hned, teď, vcelku a s výhledem na dalších tisíc let a ještě ideálně dostat do ručiček dálkový ovládání, kterým si to budeme moct přiohejbat podle sebe. A tehdy nám samozřejmě Bůh ukáže prostředníček a vysměje se naší nepokoře do xichtu a my jsme z toho pak o to víc v prdeli a všechno zase vzdáváme a jsme dál ti srabi, co se bojí udělat krok do neznáma. A právě proto je ta víra a pokora tak esenciální, protože bez toho se zkrátka člověk nehne a bude jen oscilovat jako opička na gumičce mezi vlastním sráčství a nenasytností…

              Tohle jsem se snažil popsat v tom postu Útěky domů, že furt jako zdrháme zpátky, protože vidíme, že to nemáme pod kontrolou a nemáme žádnej vlastní funkční plán. Musíme se holt vložit do rukou Bohu a věřit, že to s nám ten zmetek myslí dobře…

              • @Mordemy:
                nič také ako ničota – prázdnota neexistuje, my pociťujeme gravity brány a furt to cítiť aj budeme lebo gravity je ready nás kedykoľvek odtiaľto vytiahnúť bránou von. Že kedy to bude záleží tak trochu aj na nás (selfdestruction).

                Inak brána (čierna diera) nie len vťahuje ale za určitých podmienok aj vyplúva (to nie je fiction ale science) takto vznikol aj náš a možná ďalších Xvesmírov. To s bránou je isteže v rovine špekulácie, ale príde na to.

                No a keď la tiborovi dolu píšem o Bohu ako o Strede stredu, tak mi napadá, že Boh (Stred) je čierna diera, ktorá za určitých podmienok vypluje info ……………….

    • @Coco: @Coco: Ahoj. Zacnu od konce, kde nechapu to tajemstvi zisku a komedie, ackoliv delani zisku je komedie a tim, ze jsem treba ja komediant, dokazu vydelavat, ale nevim jestli je to ono, rekl bych ze spis ne.

      No a co se tyce tuzby, tak fakt nevim. Tuzba by se dala prepsat jako libido a normalne bych s tim souhlasil, ale zacinam mit pocit, ze existuje neco jako vira, co pohani taky a mozna i efektivneji/presneji. Zvlast z pohledu buddhistu to co ted napisu bude vypadat jako snaha privlastnit si jejich falus, ale odpovedne muzu rict, ze v posledni dobe me skutecne tuzby opousteji, ale dostal jsem se k tomu skrz vlastni zbabelost, kdy bylo nutny si pripustit, ze jsem stejny jako vsichni ostatni, reaguju stejne na stejny podnety a prave to je to, co drzi svet, kterej se porad toci v kruhu. Proste a jednoduse jsem prohral. Neni TO mozne. Snaha o celistvost, doplneni, splynuti, at uz na urovni jedince nebo paru nebo komunity neni mozna. Snaha o celistvost s muzem/zenou je porad “jen” variace na osobnostni rust. Nikdo se tomu nevyhnem, ale mirit timhle smerem a slapat na to zamerne znamena nastoupit do endless loop. Zjisteni toho, ze to nejde, skutecne JE frustrujici.

      Tusim ze tohle je ta past stredniho veku, kde lidi konci a jdou se honit za vlastnim ocasem, to existencialni prazdno tu proste je a pani ucitelka ani rodice nam o tom nic nerekli, hlavne proto, ze se tomu snazili v te dobe marne utect. Tady se zacina chodit na pivo nebo na ryby…

      No a ted to zajimavy – pivo a ryby potrebuju nejmin v zivote a verim, ze to je diky socialni izolaci – snazim se vyhnout temhle vsem lidskejm picovinam a jsem proste zvedavej, co z toho vyleze zpoza rohu a predevsim se snazim pateticky receno “pomahat lidem”, tj. hrat s nima jejich hry, tj. ztvarnit figuru (archetyp), kterou maji lidi v hlavach a na kterou marne cekaji a posleze se snazim jim rict, usty te figury, ze ta figura neexistuje. Tedy ta pomoc je opet vlastne jen likvidace nebo potlaceni nadeji. Muj problem je, ze stale dochazi k urcitejm prokrastinacim ohledne par kravin, ktery me neposunou dal – proc, je jasny, videl bych jeste ostreji tu samou bez-nadeji a jeste na to nemam koule (respektive se na to sam pred sebou vymlouvam). Nicmene nemam to pivo a ryby, abych se jich chytl. Mam zcela jasne par kravin, ktery az udelam, tak bude zivot jeste tezsi, protoze budu mnohem schopnejsi, bohatsi, organizovanejsi… a tim padem budu moct a muset hrat ty hry s lidma jeste vic a uvidim jeste vic ubohosti a bolesti a budu to citit a nebudu schopen s tim nic delat.

      Nemam zadny zavery – jen to, ze clovek porad zije, tezko rict, zda lip, ci hur, protoze veskery referencni hodnoty, jako mira ekonomickyho blahobytu nebo ta “mira celistvosti” neexistuji; ale porad se zije – cim “dal” se clovek dostane, tim je zvot tezsi – je to fakt jako batoh. Ale porad je z ceho brat. Je to zazrak. Je to neco za akvarkem. (Tady sem se ted pri psani zasek, protoze naposledy slovo “zazrak” pouzil tata, kdyz vysel na jednu z poslednich cigaret z nemocnicniho pokoje na Porubsky onkologii, pohledl smerem na blikajici svetylka smerem na Vresinu a v tech bolestech a zmatenosti, kdy nemoh ani poradne artikulovat prohlasil s nadsenim 5 leteho ditete: “To je zazrak”. Proste na tom dne se skryva zazrak osviceni a ne v nejake vychytanosti. Proto jedinej spravnej trip je spatnej trip. Proto uroboros. Proto si to fakt nezaridime: at sami, s partnerem, ditetem, komunitou atd.)

      Jednoduse receno: nemuzem to naprimo vzdat, nemuzem prestat hrat a i to libido a jeho marny snahy o celistvost tu budou. Ale opravdu nema smysl toho nejak moc cekat. Nebude totiz nic. A to bych rad zcela konkretne zde rekl asi po 101x Mordemymu a jeho cekani na schizoidni holcicku, co to vsechno pochopi a bude mu “rovna” a o to vic j., ktera tady na neco prijde a s bourlivosti NaOH prevede veskerou energii do nadeje na nejakej vztah ci co.

      Lidi fakt se proberte – zacit tady atom po atomu vytlouct nejakej prostor, kde clovek zvladne aspon pochopit hry v jakejch jsme namachany, je strasne tezky, ale zvladat to ve dvou je mnohem tezsi. Samota je predevsim dar a nepokorny lidi, co ho nechteji prijmout, samozrejme dostanou toho svyho soputnika (a posleze i ty deti) a zjisti, ze se vse jen miliardkrat ztizilo a je to porad “na nich”. Nepritelem neustale zustava nepochopeni symbolickeho sveta a kdyz se vam do toho sere krome osobnosti ve vasi hlave jeste nekdo dalsi tak to opravdu neni jednodussi. Samozrejme ze v ten moment cloveku uz nic jinyho nezbyva. Ale budte proboha radi, ze jste sami, kdyz jste sami. A pokud nejste, tak pokorne prijmete, co jste si nadrobili; byt s nekym je taky dar. Vsechno je dar. Vynucovat si neco na realite je nesmysl, kterej se cloveku vytlemi do ksichtu.

      Ted napalim od boku: ale mam ten pocit, ze hodne lidi, co tedy neco uvidi za nasi realitou, si chce nekoho poridit k sobe jako pojistku pro to, aby nesesel z cesty. Tady za barakem mam takovej 15 metrovej kriz na nemz sedavaji supi a takovy lidi bych tam vesel (za nohu samozrejme, at se smazi na tecch 50stupnich a klovou ho supi). Chapete, co za zrudnost timhle delate? Pokud si nejste jisti se svoji virou, tak zalezte nekam do kouta, dokud si ji jisti nebudete. Ono vas to po par letech nebo desitkach let prestane bavit (si) neverit (pote co zjistite, ze stejne v zadne dire nejste a soustavne podvadite a naserete se sami na sebe, ale musite se nasrat fakt PORADNE, nejaky emo rezani do stehynek, at svejch ci jinejch, fakt nepomuze).

      • @la tibor: .. ‘nejakej vztah ci co’, to je docela presny. Neni ale pravda, ze je nutny snazit se na vic frontach?
        Dostala jsem neco, co jsem desne chtela nejakej cas zpatky. Cokoliv jinyho, nez to prijmout a zacit neco delat, by bylo neco jako utek.

        • @j.: Takže to, že sis pořídila chlapa má být výrazem tvojí snahy? Seriously?

          • @Mordemy: ‘snazit se na vic frontach’ byla reakce na to co napsal LT, ze jsem vzala vsechnu svoji energii a preorientovala ji na ten vztah. Coz tak neni. Mam na praci jiny veci, krom toho jsem zacala zit s dalsim clovekem, i kdyz to nebyla ta jednodussi cesta.

            • @j.: Tohle už je ovšem jen ex post racionalize, nic jinýho, že tohle byla jako záměrně těžší cesta a ty sis jí uvědoměle vybrala. Už vidím, jak si seděla do dvou do rána v labu s němcem a jediný na co si myslela bylo “No jo, ale ono tohle je ta TĚŽŠÍ cesta, že jo…” Samozřejmě, že NE. Seděla si tam a jediný, po čem si toužila bylo něco hezkýho. Neboli platí to, co píše LT – vzala si tu energii a narvala si jí do vztahu. Tečka.

              Fakt se uklidni j., tohle už začíná bejt vážně hodně velký psycho, jak se to snažíš celý převrátit. To je vážně k ničemu a děláš si to všechno jen o to těžší. Běž hledat byt, ať máš kde bydlet a práci, až máš čím platit nájem a co žrát. Tohle má teď prioritu a ne vysedávání na tomhle blogu a přesvědčování sebe sama.

              • @Mordemy: Neuveris, bylo. Nejen myslela, i mluvila. A psala, na papir, s datem; mozna existuje analyza, ktera dokaze, ze ten datum neni fejk, nevim.

                • @j.: Seš blázen pokud máš potřebu v tomhle případě něco dokazovat nějakou chemickou analýzou. Mě ani nikomu tady nemusíš dokazovat ani zbla. Jediný, na čem záleží je tvoje vlastní svědomí, který se zodpovídá jedině realitě a Bohu.

                  Tohle není žádnej zatracenej souboj nebo argumentační přetahovaná. Realita se vždycky nakonec projeví a vybublá nějak na povrch. Aktuálně probublává skrz to, co je cejtit z toho, co píšeš. Reaguju pouze na to, co z tebe vnímám.

                  • @Mordemy: OK, vnimas to, co tam skutecne je. Jsem totiz jeste v Nemecku, kde jsem si protahla stay o jeden tyden ve zbabely snaze o oddaleni navratu do CR. Velka chyba a vidim to kazdou minutu.
                    Nejses magor, kterej by se placal v litosti nad tim, ze jsem to posrala s nekym jinym a ne s tebou, samozrejme ze ne. Presto se te to taky nejak tyka a ovlivnuje te to.

        • @j.: Tady je to celý o distribuci energie. Jediný, co si skutečně od reality dostala a co má smysl přijmout byl ten nášup energie a poznání. Pak už je to tvoje svobodný rozhodnutí, co s tou energií uděláš a jak jí využiješ. Tys jí dobrovolně vzala a narvala jí do tý naděje na vztah (jak píše LT). A protože si to takhle z části “vyplejtvala”, tak už ti například nezbejvala energie na to dělat ty skutečně podstatný věci jako vydělat si prachy na letenku z Německa domů a musíš proto volat rodičům a půjčovat si od nich prachy a samozřejmě ti z toho všeho jako projev toho flawu natečou oči.

          Ten svůj vztah si nedostala. Ten sis vydupala (jako jsem si ho chtěl vydupat já) a použila si na to ten balíček energie, co si dostala od Boha. A ano, teď už ti nezbejvá, než přijmout to, co sis vydupala a nezdrhat od toho.

          • @Mordemy: V tom prvnim odstavci jsi spis popsal sebe, ne?
            Ten point tech prachu byl prave v tom, ze jsem je nepotrebovala a presto jsem se posrala a napsala jsem tomu tatovi.

            • @j.: Ne, skutečně jsem popsal tebe, tím jsem si jistej, jakkoliv se ti to může nelíbit. Víš dobře, co je za tou myšlenkou “snažení se na více frontách” – rozhodně to není to, že si sama pro sebe urveš něco hezkýho, místo toho, abys dělala, co máš (a právě ze svý současný pozice tohle můžu posoudit, protože jestli někdo dostal dárek od reality, tak Mordemy v podobě toho, že NEDOSTAL to, co chtěl).

              A ano, to se stává, že se lidi posrávají, když mrhají energií tam, kde nemají.

              Asi budu muset držet hubu a počkat, až ti to samý napíše La Tibor, protože když to slyšíš ode mně, máš tendenci to převracet a jen to odrážet zpátky v nějaký marný snaze dokázat, že je vše v pořádku.

              • @Mordemy: Hezka byla ta nerusena samota, kterou jsem mela, a to ze s nekym ziju neni neco krasnyho zabalenyho zamknutyho v krabicce. Nic neni v poradku. Lidsky vztahy jsou perturbace a vzdycky budou.

                Hele, tezko rict ted. Ale tys se mnou chtel prestat mluvit, psals neco v tom smyslu, ne? Nevim, mozna je to videt.

                • @j.: Pořád jen racionalizace. Říkáš jakoby A, ale v podtextu je z tebe jasně cejtit B. Není to těžko říct, tohle prostě vidím jasně.

                  Chtěl jsem s tebou přestat mluvit, protože to bolelo, ale to je holt život a nezbývá mi, než to zkousnout. Pokud to chceš hrát na to, že ti říkám něco, co není pravda, jenom proto, abych tě odsud vyhnal a měl jsem od tebe klid nebo abych ti zničil tvůj vztah nebo se ti pomstil za něco nebo nevím co proboha, tak klidně pokračuj dál tímhle stylem. Svědomí mám čistý.

                  Ta hra teď fakt není zase tak složitá, abych neviděl, o co tady jde. Skutečně to nemusí končit takhle debilně. Každopádně platí pro tebe pravidla jako pro kohokoliv jinýho a stejně jako jsem dal ban ratce, kterou miluju, tak ho dám klidně i tobě a prostě pokud budeš tvrdohlavě lpět na krávovinách, tak odsud poletíš. Sáhni si do vlastního svědomí a zamysli se nad tím co a proč teď děláš. Ale sloužit ti jako pojistka pro tvůj vlastní klídeček prostě nebudu (a je mi jasný, že nejlíp bych ti to pojistil tím kdybych se s tebou skutečně přestal bavit – což je to, po čem v tuhle chvíli očividně prahneš).

      • @la tibor:
        Ahoj, tajomstvo zisku je stejné ako tajomstvo komédie. V načasovaní.
        Myslela som iné .. zober si burzu ako taký extrémny príklad. Nie nejaký kancel, ale ten bordel kde sa predáva a nakupuje a predáva a nakupuje a predáva ….vo výsledku je zisk toho, kto vymákol to načasovanie. S komédiou je to ešte jednoduchšie. Ide o načasovanie pointy v anekdote, vtípku, hre.

        Mno a tak nejak si ja predstavujem to načasovanie aj v tom kto s kým, v skutočnosti ide ale hlavne o to – kedy. Obe strany musia byť ready. Ak nie sú, neklapne to (viď to čo píšem Mordymu vyššie).

        Popísal si toho hodne a ešte sa k tomu azda vrátim, mmt len toľko, že túžbou nemyslím libido, ale niečo ako volanie, taká tá nutkavá potreba alebo ako to nazvať, skrátka to niečo v nás čo nás núti patlať tú dieru a zaboha to nutkanie nejde odstreliť nech čo robíš a čímkoľvek sa na praktickej úrovni zrovna zaoberáš, vždy sa to začas objaví zas …

        Jo a ešte k tvojmu tatkovi, onko pacienti berú na eliminovanie fyzických bolestí ťažké fety .. a tie zážitky u onko takto treba aj vziať. A inak … na tom dne sa neskrýva zázrak osvietenia podľa mňa, dno je totálka, je to kapitulácia a katatónia. Veľmi často psychická, tí autentickejší to dotiahnu až na fyzično.Tam by som nič použiteľné fakt nehľadala.

        • @Coco: K tomu, co je ve skutečnosti to dno:

          Teď tu dostal Alkyone ban za ignoranství. A co ignoroval? Tu bolest. Bolest svojí, bolest ostatních lidí, bolest světa! Jestli je někdo katatonik, tak je to právě Alkyone se svým “dokonale bezchybným” životním stylem, kde ho nic netrápí, o nic se nestárá, všechno je v poho, chodí si v klidu do práce, hraje si na playstationu, griluje s kámošema na chatě, honí si u porna, příležitostně si dá nějaký ty psychedelický drogy za účelem výměny informací (aby mohl bejt ještě o něco efektivnější přizdisráč) a je “strašně spokojenej”. Přitom ten člověk je v prdeli víc, než kdokoliv jinej v týhle diskuzi, a až se mu jednoho dne ta růžová blána, kterou si kolem sebe napatlal, protrhne, tak to bude mít solidní grády počítám…

          Alkyone není schopnej a ochotnej snášet ani trošičku tý bolesti a právě proto je naprosto neschopnej života s kýmkoliv dalším, kromě sebe.

          Cejtit bolest a nebát se ponořit ke dnu je základ i tej lásky…

          • @Mordemy:
            Alkyone je katatonik psychický a sprepitujem že jak vyšitý! súhlas.

            Cítiť bolesť a nebáť sa ponoriť je základ.
            Ale nie ponoriť sa ku dnu Mordy, to ne e ……
            Na dne sú len šutre, riasy a všelijaké bizardnosti prírody (pozri fotá čo vyhodil oceán pri tsunami, to len obrazne povedané pre predstavu myšlienky) dno sú nočné mory .. a kto vydrží ich spoločnosť ? .. no ale tak je tu aj tá možnosť, že niekto si to ošahať chce, mne také chcenie ale zaváňa deštruktom.

            • @Coco: jasne ale co ted, ma clovek pravo odmerovat si jak daleko nad dnem… jakym zpusobem pak ale? Mam trosku obavy, ze jednak jsme vsichni velmi lini a neobjektivni a je to cesta do pekel a defacto skoncime jako alkyone. Alkyone je proste vygradovane ulevovani si, protoze “to nejak stale jde”.

              Jen nastrel zas: dost mozna prave komunikace a druzi lide jsou tim meritkem. Potrebujem se navzajem ne k tomu, abychom spolecne makali, ale abychom se neznicili. Abychom se stopli jako to udelala ta archimedova manzelka.

              Ale koho tady kurva stopovat od prilisny radikality, kdyz vsichni hrajou socialni tanecky na povrchu a lidi, co se plazi vysilenim u dna videt proste fakt neni. S timhle ucelem jsem kupoval barak v brazilii, at si sem lidi prijedou odpocinout – ale on nikdo na zadnej odpocinek nema narok. Nikdo se nepusti, kazdej se boji toho dna, misto toho, aby tam zapadl pekne po ksichte do bahna a pockal si na to, kdo/co ho zvedne.

              • @Coco, @la tibor: Ještě pořád mi nějak připadá, že má celkem potenciál projít nějakým “řízeným ponořením se na dno”, kdy se nějak utlumí/eliminuje ta destruktivní síla, která vzniká, když se to boří (když člověk procitá). Přeci jenom si myslím, že ten šaman může udělat relativně hodně a korigovat to celý, aby to nesklouzlo do nějaký šílenosti jakože ten člověk začne posílat úplně všechny kolem sebe do hajzlu a ničit vztahy (místo aby se je snažil prostě dekonstruovat)…

                Viz se mnou Ozora. Byť ano, nějak tam bylo u mě nakročeno už předtím k tomuhle a já to chtěl a nebránil jsem se tomu. Druhá věc je, že po Ozoře jsem se na půl roku zesral no… Třetí věc je, že jsem nakonec skutečně z domu odešel a s těma věcma hnul, přestože jsem promrdal půl roku času tím, že jsem se snažil komunikovat se všema kolem sebe (s rodiči a s lidma ve škole), když jsem prostě měl jen odejít a opravdu se na všechny na nějakej čas “vysrat” (dát jasně najevo, že tohle teď musím udělat a prostě to udělat). Čtvrtá věc je, že je tu zase další akvárko a tentokrát už to není tak jednoduchý a klesat někam na dno ani nějak moc nejde vlastně (neb sebedestrukce mi prostě postupně přestává fungovat).

                Ten klasickej ponor na dno má asi smysl u lidí, co jsou zaseklí někde hodně na začátku v normálnosti. Pak už to moc nefunguje. A je vtipný, že to i tak zkoušíme znovu, dostat se skrz to dno kamsi nahoru, ale takhle jednoduchý už to v tom dalším akvárku není a musí se vymejšlet další věci (přichází na řadu ta víra kupříkladu).

              • @la tibor:
                Přesně jak říkáš, všichni nakonec skončí jak Alkyone(Stern).Není daleko doba, kdy orbital nabízel téměř jako doporučenou literaturu Carlose Castanedu. Kdo četl pozorně Brazil blog, tak ví, že tato zem byla zvolena náhodně a to velice narychlo, kde hlavním důvodem odcestování, byla zvýšená pozornost z finační kriminálky..takže o nějaké pokoře a vyžrání si toho pomyslného dna nemůže být řeči.
                Tímto chci hlavně říct, že se neustále zapomíná, že všechno je v POSTUPNÉM VÝVOJI..ty názory se vyvíjejí v intenci hledání té třetí cesty, která ač neexistuje, tak nás mění.
                Vydělávání peněz jako symbolu doby, kdy platí nikdy není dost vyděláno je stejná past jak je „ jen ta moje rodina“ teď Toma zde na blogu či Františka“ ze sázkaře.
                Mordemy na mě jistě začne křičet „a co mám do hajzlu dělat, mám se vysrat na Brazil a jít do korporace nebo makat do lesa a později nadávat, že jsem měl udělat to či ono dřív rychleji?“ Nevím nemůžu soudit, realita ukáže co byla lepší cesta k Bohu. Jen vím, že nic jako komunita nefunguje, nefungovala u mě kdysi v řecku a nefunguvala ani u orbitlala v Brazil, kde ho ojebali i v jeho vlastní pizzerce.Vždy to končí ve sračkách.
                Jediné co můžem udělat je měnit sebe, jako součást celku k lepšímu. U mě je např. dříč na realitě ten, který si vezne dítě z děcáku a poskytne mu rodinu a je úplně jedno kolik na tom ztratí value a co mu unikne za příležitosti.

                • @quake: Však Castanedu nabízí jako doporučenou literaturu stále – jen s disclaimerem typu “uvědomte si, co to vlastně čtete”. Ve Sternovejch knihách je taky stále value a ty knihy jsou skvělý a stále ho můžu doporučit – minimálně jako připomínku toho, kam se člověk dostane, pokud sere na svět a na lidi. Tzn. je zase dobrý číst to v kontextu toho, kam to toho člověka nakonec přivedlo, v tom je v podstatě ta největší informace (stejně jako u Castanedy, kterej skončil dehonestovanej kvůli krabičce prášků na bolest z popelnice za jeho domem).

                  Nechápu, v čem by mělo bejt pokorný nechat se zavřít od státu – tj. nechat se dostat systémem. Když by třeba na tebe jako na sázkaře přišli z kriminálky kvůli daňovejm únikům (jen blbej příklad), tak se jim taky “pokorně” vydáš nebo co? Nevím, jestli znáš podrobnosti, rozebírat je tady nebudeme, ale Orb nikoho nezabil ani nikomu nevykradl barák ani nic na ten způsob a dokonce ani sám nic moc neudělal, aby mělo smysl si něco “pokorně vyžírat” kdesi na dně cely. Jako k čemu by to bylo dobrý? Tohle platí obecně, třeba spousta lidí na netu podniká v šedý zóně ekonomiky a nevydím na tom nic nepokornýho a už vůbec si nemyslím, že by za to ty lidi měli jít sedět a něco si “vyžírat”. Když dám ještě jeden blbej příklad, tak kdyby na tebe přišli za to, že si z internetu stahuješ nelegálně filmy (legislativa je myslím teda, že stahovat je dnes můžeš; takže jen příklad), tak si taky půjdeš sednout? Myslíš, že by to mělo smysl?

                  Názory se sice mění postupně v intencích třetí cesty, ale když už něco vidíš, tak prostě nemůžeš couvnout a jít dělat něco zpátky v akvárku, z kterýho už si dávno vylezl – nebo můžeš, ale pouze pokud to dává smysl a je to efektivní. Pokud je někdo schopnej vydělat na netu v šedý zóně ekonomiky o pár řádů větší prachy, než v ofiko korporaci, tak jednoduše nedává smysl na žádný úrovni reality, v tý korporaci bejt. Základem cesty k Bohu je vnímání a tu realitu nemůžeš vnímat, pokud seš kupříkladu zaseklej v normal jobu mezi normal lidma, co hrajou na playstationu a o víkendech jezdí grilovat na chatu. Vliv prostředí na tvojí hlavu je naprosto zásadní a jestli má něco value, tak je to právě změna prostředí. Nevím, co Brazílie přinese a naplánovat si to nemůžu, ale ať tak nebo tak, value v tom bude.

                  Jasně, že se má pracovat na celku (na mřížce reality). Ale celek nerovná se zdaleka společnost. Celek nerovná se stát se zákonama. Celek je svět a realita jako taková a ta stojí daleko NAD nějakejma oficiálníma zákonama toho kterýho státu nebo pravidlama společnosti. Cílem je být spolu a to, že se ty vztahy serou a snaha o vnitřní integraci (zacvaknutí čehosi do černý díry) nefunguje na žádný úrovni, ještě neznamená, že se teda budeme všichni jen starat sami o sebe s nějakou úlitbou typu “dělám tím lepší společnost a lidi”. Nemůžeme po realitě a lidech požadovat ať jsou lepší. Lidi jsou prostě lidi a lidi jsou sráči. S tím nic nenaděláš, tak to bude navždycky. Ale srát na lidi přesto nemůžeš.

                  A jakej je prosím rozdíl mezi tím, když si to dítě vyšukáš sám a když si ho vezmeš z děcáku? Co je na tomhle za hrdinství prosimtě? To už můžeš rovnou posílat peníze do Afriky nebo se v hospicu starat o umírající lidi. Taky tím vykonáš spoustu dobra a pomůžeš tím lidem. Ale tohle není žádný dření na realitě, tohle je prostě excuse, když nevíš, co jinýho bys dělal se životem… Když už ti jde tolik o děti bez rodičů, tak vydělej pár desítek mega a zafinancuj další děcák. Pomůžeš tím mnohem víc, než jednomu dítěti, vytvoříš prostor pro to, aby spousta a spousta dětí měla s kým žít a aby měli rodinu. Výsledek bude podstatně efektivnější, než když si ty sám vezmeš to jedno dítě. Efektivnější a stále stejně marnej a pohodlnej. Starat se o lidi jde totiž asi tak tisíci způsobama, na to fakt nemusíš mít dítě (ani vlastní ani z děcáku). Samozřejmě pokud na tom trváš, můžeš si pořídit to jedno dítě, o který se budeš starat, abys už pak měl navždy výmluvu proč srát na všechny ostatní lidi a na veškerej svět kolem. A nikdo ti nebude moct říct ani popel, protože se přece tak oddaně staráš o to jedno děťátko a utekla ti kvůli tomu spousta životních příležitostí, že ano… Ne, prostě dítě fakt není to ono, po čem by se tu mělo jít. Tohle končí pokaždý v nějaký strašně podivný odpustce vůči realitě a ty lidi se za to mají tendenci schovávat.

                  • @Mordemy:
                    ad„A jakej je prosím rozdíl mezi tím, když si to dítě vyšukáš sám a když si ho vezmeš z děcáku? Co je na tomhle za hrdinství prosimtě? To už můžeš rovnou posílat peníze do Afriky nebo se v hospicu starat o umírající lidi.“

                    Já v tom cítím zásadní rozdíl, když si ho vyšukáš, tak ho přidáš k těm 7 miliardám lidí, co už se tu v těch sračkách potácí.
                    Když si ho vezneš z děcáku, tak můžeš pomoci někomu konkrétnímu dát lásku. Rozhodně bych to nesrovnával s činem manažerů nějaké korporace, která na vánoce rozdává plyšáky či vydělat pár desítek mega a zakládat děcáky.

                    ad práce na realitě vyděláváním peněz na netu v šedé zóně ekonomiky
                    Předpokládám, že to vydělávání má vyšší cíl a povede to např. k implozi společnosti jako takové, nastavení zrcadla, rozkrytí her a tím k přiblížení se k celku.V tom případě ti fandím a Bůh s tebou.

                    • @quake: Nerozumím tomu proč zrovna to dítě. Lásku můžeš dávat i lidem, co jim je 20, 30 nebo třeba 50 let. Něco podobnýho zkoušíme i tady. Na to si fakt nemusíš brát z děcáku miminko. Tohle, co tlačíš, je prostě pořád ten ekvivalent Tomova/Františkova starání se o rodinu. Navíc to nikdy nekončí tím, že máš jen někoho rád, spíš naopak, to “mít rád” je jen takový hezký teplý světýlko, co se počítá je to zda toho člověka nějak posouváš tou svojí lásku směrem k Bohu (realitě). Zvláště u rodičů je tohle markantní: Matka mě neustále opakovala, jak mě má strašně ráda – ale co z toho kurva, když mi nedokázala předat žádný užitečný info o životě a jen ze mě tou svojí láskou udělala sráče? Láska k někomu je ošemetná záležitost. Láska je odpověď, ale pouze ve vztahu ke světu. Lidi slyší slovo “láska” a hned is představujou, jak se s někým hladí po vlasech – ale co když to nemá být o tomhle? Co když ta láska a “láska jako komunikace” má bejt mnohem obecnější?

                      Ani ta láska nemá sloužit k tomu vlastnímu vykoupení se. Řešíme to paralelně s Coco teď, že tu vlastní díru v duši překvapivě nezaplácneš ani tou láskou. A tahleta láska k dítěti mi právě přijde, že k tomuhle má strašně silnou tendenci směřovat. Vím bezpečně, že moje matka si mě pořídila právě proto, abych jí samotný zaplnil její vlastní existenční prázdnotu (a ano, právě proto mě mimo jiné má tak strašně ráda). Malinkatej Mordýsek nepřišel na svět za účelem přiblížení se k celku, ale ve snaze dostat od reality falus a eliminovat pocit prázdna. A není zdaleka sama, která to takhle udělala a je otázkou, jestli vůbec lze mít dítě bez toho, aby člověk do týhle pasti zahučel, možná fakt ne. A o to víc si myslím, že u většiny lidí by se téma dítě mělo nechat ležet…

                      Ad vydělávání prachů: Ideálně ANO, má to mít vyšší cíl samozřejmě. Ale je to jedno s druhým, to rozdělení na vyšší/nižší cíle je trochu umělý a ty vyšší cíle můžeš některý naplňovat i bez prachů kupříkladu. Ačkoliv dostatek peněz na to, abys dokázal nějakou diverzní akcí podkopat společnost nebudeš mít nikdy zřejmě. Viz Janeček a jeho miliardy. Co ten člověk dokázal se svojí pozitivní revolucí? Velký hovno. A dobře mu tak. Musel bys bejt ochotnej sáhnout k Tyler Durdenismu a jít vyhazovat do povětří mrakodrapy, aby to mělo nějakej impact na stav society jako celku. To každopádně není ten směr, kterým to vést si myslím…

                      Ale ten cíl je už jen to, že když máš ty prachy, máš mnohem víc možností jak něco dávat druhejm lidem a i jak bejt prospěšnej tomu celku (a to dokonce i tej společnosti kolikrát). Například můžeš nabídnout Mordemymu, ať se jede na léto do tvýho baráku v Brazílii starat o kočky. Můžeš se starat o nemocnýho otce, kterej ti umírá na rakovinu (těžko by tohle Orb dělal, kdyby byl v normální korporátní práci 8-17 Po-Pá). Můžeš nechat bydlet mladou Pandu ve svým bytě Ove. A máš mnohem víc možností rozkrejvat ty hry (máš větší moc je rozkrejvat), protože právě můžeš bejt například tou figurou a bořit tu hru na figuru přímo ústy té samotné figury (viz La Tiborův koment) – prostě kdo jinej, než “Orbital, Velký Podnikatel” boří zažitý stereotypy o tom, co má v hlavě takovej milionář?

                      Není to lineární, ty možnosti se fraktálovitě rozevírají, když něco děláš, nemusí za tím bejt jeden jedinej důvod (emigrace do Brazil může bejt ZÁROVEŇ kvůli tomu, že tě serou lidi v Čechách, ZÁROVEŇ kvůli tomu, že po tobě jdou cajti, ZÁROVEŇ to může bejt dobrodružství a hrdinství a ZÁROVEŇ to může bejt pokora). Běžná kauzalita A–>B–>C–>D je nedostatečná. Zapojení se do celku skutečně nekončí na úrovni toho, že si vezmu z děcáku dítě a budu se o něho starat a vydělávání prachů nekončí u toho, že si v Jižní Americe koupíš barák.

                    • @quake: Ještě k těm dětem výstižně:

                      http://jdem.cz/zjpy2

              • @la tibor:
                Cítiť bolesť a nebáť sa ponoriť je základ.
                Myslím že nejde o ponory dolu a ani o ponory hore (byť high) ide o to ponoriť sa do stredu a oscilovať tam, lebo iba v strede je pohyb& progres. Boh nie je hore (ako sa mnohí domnievajú) a nie je ani dole, on je Stredom stredu no a v tom strede sme mu skrátka bližšie. Niekto viac a niekto menej …

                Napísala som to svojou optikou, ale tak snáď tam nájdeš synchron cez optiku akváriek.

                Add komunita v Brasil: každá komunita sa časom rozpadá, lebo akékoľvek uzavretie sa a to kdekoľvek a s kýmkoľvek vygraduje do ponorkovej nemoce, zdroje podnetov na všetkých úrovniach sa vyčerpú a je vymalováno (viz ku príkladu Pláž movie) a je to to samé ako život v uzavretom páre muž/žena mmch……

                • @Coco: stred je fajn, ale zapomnela jsi tam dat dalsi podminku – kdo hleda stred je stejnej jako ten, kdo se snazi plavat na hladine

                  TOS TOHLE FAKT NEPOCHOPILA?

                  ja jsem nasel svuj uzasnej stred, krasne jsem v nem plaval, hladina daleko, dno hluboko, vsechno vychytany, stesti tam bylo hodne, pohoda jazz

                  pak se to cely zesralo, nevim esli sem klesl na dno nebo vystoupal na hladinu… nicmene nejde o to, ze se to zesralo – v tom zesrani jsem mel moznost videt, co ze jsem delal v tom obdobi plavani ve stredu a sorry, to opravdu NEBYL zadnej stred

                  ten stred je jen magicky prirovnani k tomu, ze jeste nemame boha, ale vidime vic nez ostatni a utesujem se tim, ze mozna zranujem min nez ostatni a mimochodem to vubec neni pravda, slecna K. by mohla potvrdit

                  nene, proste ta graficka a opet pyramidalni analogie je spatne; clovek se muze utapet a opajet ve svem stredovem vybalancovanem rozlozeni, ale pokud ma opravdu odvahu to testnout, podivat se na to zdalky (a dnes ani LSD nedokaze zarucit, ze se to stane), vyplavou na povrch velmi nepekne veci

                  jestli nejaky stred existuje, tak jedine pro ty, kdoz na nej zapomenou a makaj, nebudu tvrdit, ze po nem neposilhavam, ale prave proto, ze o nem tady ted kvakam, tak mi je zapovezen

                  sorry, ale takhle to nefunguje..ohledne komunit jsi me nepochopila (tusil jsem to kdyz uz jsem to psal), ambice jako plaz, romanticka laska, nebo komunity 60.let jsou samozrejme nesmysly; spatne se mi to popisuje a defacto me sere uz cokoliv kamkoliv psat, ponevadz je to dezinterpretovany; lidi dneska uz nejsou schopni ani dojit do iluze ty lasky nebo komunity (a je to dobre, je to vyvoj); lidi nejsou schopni prekrocit svuj vlastni stin, prave proto, ze si ho jsou vedomi az prilis; ta dalsi vec je, ze v konfrontaci se stinem vyplavou napovrch prave tyhle stredovy sracky a kazdej z nas to zaskli novodobym hledanim balance

                  clovek, co te okrade rekneme o pul mega a pak ti slibi 30 tisic, to zahraje tak, ze je to fer a ze mu mas byt vlastne vdecnej – to neni nejaka vyjimka, tohle v sobe mame my vsichni hledaci stredove rovnovahy; mozna si myslis, ze to uhlidas a ja ti garantuju, ze zrovna na ty symbolicky rovine, ktera rezonuje s tvym pribehem v tomhle ujedes, ale do brazilie te zvat nebudu, aby to bylo videt; a to i proto a predevsim proto, ze uz jsem videl dost a vypada to, ze jsem jedinej divak v hledisti (teda mam dvojroli divaka a herce)

                  Proste zijes ve velmi zkratkovity iluzi, kterou neprohlidnes, dokud neudelas to, ze z ni vypadnes. Nic noveho. Samozrejme, ze mi napises po vzoru black mirror ze ne, ale na to proste nemuzu rict zhola nic.

                  Proste kecu o hledani rovnovahy, premysleni o vecech do detailu mam uz plny zuby. Lidi, se kteryma jsem nad tim stravil leta debat VZDYCKY skoncili na tom, ze nebyli schopni dodrzet dany slovo. A nasledne se z toho posrali a zakryvanim stop spachali a pachaji totalni zlo (mam uz i dost debat na tema zda to nedodrzene slovo je nebo neni pruser, protoze kazdej se jen omlouva a vymlouva). To, co mame je pochopit, ze slovo dodrzet az tak neumime, jinak receno hresime a hresit budeme, ale v navaznosti na to proste musime makat znova a znova.

                  • @la tibor:
                    Ahoj, nuž najskôr hádam k dezinterpretácii ..
                    však ono je obecne známo, že každú sek náš mozog skrze receptory prijíma milióny info, ale spracuje len pár malinko tisíc, no a ktoré to sú závisí od stereotypu myslenia mozgu, pričom majme na zreteli, že mozog každej hlavy si sťahuje unikátny súbor info. Takže ak nám proťajšok rozpráva o tom ako a čo ne/myslíme (tie večné spory a k smrti únavné dohady) v skutočnosti odhaľuje stereotyp myslenia vlastnej šišky. Preto tie nedorozumenia v intrapersonálnej komunikácii – komunikačný šum. A nie len v komunikácii intrapersonálnej, ten komunikačný šum sa týka aj zaujímavejšej oblasti,ale to nechajme teraz spať …….

                    Stereotyp myslenia je akvárko a jeho steny sú búrané jedine podnetmi! Ľudský mozog je koncipovaný k aktivite, progresu a nie k vegetovaniu v bubline šťastia, a ako živý orgán potrebuje potravu, aby ŽIL. Čím kontroverznejší podnet tým masívnejší brainstorming a väčší rachot skla (je to všade, v politike, ekonomike, ľudské práva all around the world etc.) To uzavretie (sa), vymedzenie etc. kde si subjekt pláva vo svojej polievočke (a často si ju na rôznych frontoch čo je vidieť aj v mnohých postoch tuná prihrieva) je ťažko kontraproduktívne.

                    Okay,pre kompaktnosť sem vsuniem fantazmagóriu, ktorú som započala s Mordemy:
                    ….. nič také ako prázdnota – ničota v nás neexistuje, my pociťujeme gravity brány a furt to cítiť aj budeme, lebo gravity je ready nás kedykoľvek vytiahnúť bránou von. Že kedy to bude záleží tak trochu aj na nás (selfdestruction). Inak brána (čierna diera) nie len vťahuje ale za určitých podmienok aj vyplúva (to nie je fiction ale science). Takto vznikol náš a možná ďalších Xvesmírov. To s bránou je isteže v rovine špekulácie, ale príde na to. No a keď ti píšem o Bohu ako o Strede stredu, tak mi napadá, že Boh (Stred) je čierna diera, ktorá za určitých podmienok vypluje info ………………….kto sa dotkne Boha (Stred) je vytiahnutý bránou von stejne tak ako všetci v okamihu smrti. Je tu ale zásadný rozdiel. V mmte keď sa dotkneme Boha (Stred) splynieme (smrť), ale na rozdiel od tých, ktorí umrú sebadeštruktom (vo všetkých jeho formách) ten dotknuvší sa Boha (Stredu) splynie bezozbytku (nirvana). Zbytky každého zo selfdeštruktérov sa znovuzrodia v kompakte organizmu a celý cirkus utrpenia pre nich začne nanovo a zas a znova až pokým nepochopia! (nie je toto náhodou aj koncept buddhu ?) a ono to dáva aj zmysel, pretože čierna diera nie len že vťahuje a vyplúva ale ide ňou cestovať v čase (science about fiction) …………….

                    Ty si nenašiel svoj úžasný stred la tibor, ty si v tom strede ani len neosciloval, ty si sa v tom strede vymedzil do bubliny šťastia a vymedzil si sa voči zbytku stredu preto, že nemáš falus.

                    Nu a teraz si iste ťukáš na čelo čo to tu tá blbka Coco kecá, čo za výplody mysle, nie je ona pomätená ? Vieš, ono nejde o tú moju fantázia či je ne/pravdou, je to len myšlienkový experiment, ktorým sledujem cieľ.

                    Celým týmto blogom sa ako červená niť ťahá jedno slovo: Viera.

                    Viera je fenoménom skutočne zázračným. Vo viere totiž dochádza k posilneniu skrytých tvorivých síl života. Viera sa tak stáva silou, ktorá dáva človeku skutočnú moc tvoriť (aj) svoj vlastný život. Vo viere je všetko – možné! Nechápme vieru ako uctievanie božstiev, ale dajme ju do kontextu s insidným nastavením – je to primárne o chuti a ochote prijať vlastnú tvorivú silu ako nástroj, ktorý koná (aj) zázraky. VERIŤ v možnosť jeho uchopenia a túto možnosť využiť a aj použiť. Tento nástroj ide použiť konštruktívne, alebo aj deštruktívne, je to ako o tom noži, ktorým sa dá ukrojiť chlieb, ale aj zabiť a je na (vedomom) rozhodnutí človeka ako nástroj použije. Ten nástroj je od Boha (zo Stredu, z čiernej diery ano z tej vskutku len pomyselnej prázdnoty) ale ďalej už Boh nerieši, to každý jeden z nás. Neobracaj sa na Boha (nehľaď do čiernej diery), z nej vzišiel ten nástroj, ale použiť ho môžeš ba musíš len ty sám! CHCIEŤ veriť, la tibor.

                    Moja fantázia o čiernej diere je fantázia. Pointbreak: Fantázia je dôležitejšia než poznanie (A.Einstein) pretože ona tá fantázia totiž k skutočnému poznaniu vedie!

                    Občas mi napadne čo by sa stalo ak by A.Einstein stratil vieru v to čo „vyfantazíroval“ a vyhlásil by svoje dielko za vtip. Ľudstvo by prišlo o značnú časť poznania a jeho by vyhlásili za blázna!
                    Desivé …..

                    • @Coco:
                      Ahoj Coco, jestli ti do toho muzu trochu kecat…

                      ,Čím kontroverznejší podnet tým masívnejší brainstorming a väčší rachot skla…’
                      Mozek ma myslenkove stereotypy, i v tom jak vnimas ostatni lidi, a to se behem zivota meni; mozek se dokonce fyzicky prestavuje (to je nejaka neuroscience z Britanie). Ale tohle prestavovani behem zivota ustane ve chvili, kdy clovek ziska pocit, ze ted uz je vsechno dobry a ‘neceho jsem dosahnul’ nebo ‘neco jsem prekonal’ a ted uz je to za mnou a pohoda. I to, ze ta prestavba je fyzicka, ukazuje, ze nemuze byt uz jasnejsi, ze jde o TVOJI iniciativu. Je to spis tak, ze muzes dostat naprosto nenapadnej podnet a vsechno se prebuduje, pokud to dovolis – zalezi na tom, co jses ochotna videt a pripustit. Nemyslim, ze dostanes zvenci neco obriho, a brainstorming a najednou je vsechno jiny. Informace jsou nenapadny.

                      (A tohle je samozrejme jen experiment, kterej se te netyka)

  13. Ja se na tvůj blog dostal nevimužjakým odkazem a hrozně mě zaujaly články jak jsem přestal tripovat a o štěstí, ten neobvyklej pohled na to, to se jen tak nevidí ke čtení, buď jen zpravodajství co má lidi ohromit, vystrašit a dojmout nebo hledám na netu fakta, ale tohle… Mám rad kdyz lidi chtějí jít do hloubky az dřeň toho všeho balastu co je na nás navrstveno za cely život vinou výchovy a vůbec světa kolem nás. Sám jsem měl období, kdy jsem nedělal nic jiného, než rozbit všechno co na me bylo navrstveno a prohlédnout “za zrcadlo”. Nakonec se to podařilo s pomoci Salvie. Jen jsem pozoroval svět a lidi zmenenym stavem vědomi abych byl schopen prohlédnout pravé tu HRU co na sebe lidi (nejen partneři ) hraji. Není to hezky pohled ale nakonec člověk stejně najde jen pokoru, přestane lidi soudit a posuzovat a zbyde jen hluboké pochopeni pro všechny myslitelné druhy chování a reakcí. Je to neustálá práce takto Vnímat svět a nepřijde to samo od sebe… Líbí se mi závěr “jak jsem přestal tripovat ” je to holá pravda můžeš mit vize jako dalajláma, ale pokud je nezůročíš v realitě( a tím nemyslím vynaleznout perpetuum mobile nebo zformulovat myšlenku která zmeni svět ) je to nanic. Mělo by ti to pomoci si uvědomit hloubku všeho dění a tím i upravit tvoje reakce na jakoukoli skutecnost v zivote. Alespoň tak jsem ja vždy vnímal důvod proč se pouštět do různých drogových experimentu.

    • @Alkyone: Zopakuju teda znovu otázky:

      Co teď budeš dělat dál? (když už to máš všechno tak parádně vychytaný)
      Proč si sem vlastně přišel? (-//-)

      (btw: nebylo by od věci začít používat tlačítko REPLY)
      (btw 2: ještě stále doufám, že si ze mě spíš jen děláš prdel, na stranu druhou tohle, co popisuješ je už dneska běžná praxe ala paní Vodňanská, takže to možná fakt myslíš vážně no…)

  14. Nedělám si prdel:) dal budu dělat to co me bavi + řešit běžný povinnosti dokud nenatahnu brka:) co bys chtěl taky jinyho dělat ? Plánovat pětiletky? Je třeba mit zázemí a pak už přece volný čas, koníčky atd. proc jsem na tvem blogu ? najednou jsem si čet ten článek o tripech,nejak jsem zadal do googlu halucinogeny, abych si početl nejaký zážitky lidi a jejich zkušenosti a mohl to porovnat s tím jak jsem to vnímal ja.

    • @Alkyone: Ah, už mi to došlo, jsem to ale trubka – ty seš tu proto, aby sis mohl POROVNAT zkušenosti… jasný, známá to výměna informací přece, jak jinak, o nic jinýho tu nejde, že jo…

      Už mě to nebaví dělat si tu srandu z tvojí tuposti, beztak to nevnímáš (tváříš se tak). Takže jednoduše:

      Seš totální ignorant, blázen a debil. Nemá asi cenu snažit se ti to vysvětlit, protože ve svý ignoranci se budeš beztak jen usmívat a porovnávat si to se svým pohledem, že ano. Vždycky mě zajímalo, z jakýho typu lidí se dneska stávají masoví vrazi. No teď to vím no… Tvůj přístup k životu je naprosto šílenej a je mi z něho regulérně na blití. Necejtíš absolutně nic.

      Kde jsou v tvým životě ostatní lidi? Kde je tam jakejkoliv smysl nebo alespoň nějaká snaha tomu ten smysl dát? Kde je tam jakýkoliv zapojení se do světa? Nemáš ženskou a je jasný proč: Někdo tak neuvěřitelně egoistickej a omezenej mít ženskou jednoduše nemůže – a ty to víš a proto hodláš do konce života zůstat u porna. Protože mít ženskou by znamenalo snažit se vnímat druhýho člověka a něčeho takovýho není retardovaný dítě jako ty schopno.

      Když ti napíšu, proč seš kretén, nepochopíš to. Když ti napíšu, že tě čeká smrt v totální agónii, neuvěříš mi. Faktem je, že si nepochopil ani písmenko z tohohle blogu a já ti to nemám jak sdělit. Seš stejně tupej jako postava z tohohle videoklipu: http://www.youtube.com/watch?v=1lyu1KKwC74

      To, že v tom nejsi sám a tenhle přístup je dneska normou, na tom nic nemění. Pokud si skutečně tripoval nebo snad ještě tripuješ, tak už fakt nezbývá, než prohlásit, že tripy skončily a jsou definitivně pohlcený black mirrorem (už je nelze doporučovat naprosto nikomu).

      Seš 100% idiot a budoucí sternoid. Pro psychopaty tvýho kalibru tu fakt není místo. Bye.

      • @Mordemy: no treba prijde doba, kdy proste zacnes davat bany hned; tihle silenci kdesi za hranici jsou identifikovatelni od prvni vety uplne stejne jako spammeri, vlastne to je takovej mentalni spam. Taky jsem se kdysi bavival se spammerama na foru – 5x, 10x, 100x jsem se snazil vysvetlit, ze on tam skutecne jen “nedava informaci”, ve ktere “je uplne nahodou affil”. To je marny. Podstata debility je prave to prekroceni hranice, kdy si clovek utvori nejaky mechanizmy v hlave, kde proste nevidi, jakej je srac.

        Na to zadnej web nema paky, nebo je nema tak bezprostredni. Ani nevim proc, ale zdravim Ratku, ktere se to co se tu deje a Mordemyho ban vubec, ale vubec netyka :D

        PS. Alkyone jsi skutecne debil a je mi z toho smutno (veselo mi je z toho, ze nebudu cist tvoji odpoved, neb ten ban vzal Mord na sebe). Castaneda btw. je dumyslna past na nase magicky mysleni. Je mi u prdele, jak to ten typek myslel, na 90% jsem presvedcenej, ze to myslel asi tak “hezky” jako Stern, to ovsem nic nemeni na tom, ze zadnej jinej autor/guru nenastavuje zrcadlo lip nez on. Nase schizofrenie, kde chodime do prace, delame veci, ktere nas az tak moc nebavi a ve volnem case hltame magicno vcetne politiky, je prave Castanedovym dilem a odkazem [uchylne Tensegrity atd.] desifrovana. Problem je, ze to co je do oci bijici SKORO NIKDO NEVIDI.

        • @la tibor: Však jeho první věta byla “Tvůj blog mě baví.” a to mi bylo okamžitě jasný, že je zle a co za kreténa sem přišlo. Bylo zajímavý, že jsem si udělal mentální kličku (si uvědomuju teď), že jako tu odpověď budu psát “pro někoho jinýho” (pro někoho dalšího imaginárního, kdo jako cejtí, co říkám; prostě jsem ho přestal vnímat a mluvil jsem k ostatním)… No pak už jsem viděl, že nemá smysl snažit se jít na to formou normálního vysvětlování, tak jsem zkusil bejt ironickej a říkal jsem si “co kdyby”. Čekal jsem alespoň na nějakej maličkej záblesk zdravýho rozumu ve stylu “To má být ironie Mordemy?” nebo tak něco. Nestalo se no…. Vysvětlovat něco tomuhle člověku fakt nemá smysl a další ghost-wizard je pravděpodobně na svět…

          Toho Castanedu jsem odložil po přečtení poloviny jedný knihy (nějaká třetí kniha v pořadí tuším z tý série o tom učení se u šamana). Přišlo mi to celý nějaký podivný prostě. Dneska nedokážu rozšifrovat jestli jsem viděl tu schizofrenii nebo v tom bylo to, že to na mě tehdy bylo naopak až příliš magický a nenormální, ale už jsem se k němu nikdy nevrátil. Možná mě to dokonce tenkrát “nebavilo” (neměl jsem tu normální realitu rozbitou natolik, abych se byl schopnej něčeho magickýho chytat…).

          • @Mordemy: to me castaneda bavil, chytnul me uplne se vsim, no pred tema 15ti lety to zralo cely Brno (jak jinak)

            proste kazdej sepne u neceho jinyho – Castaneda byl pro me idealni fake, pro tebe neco jako pickup; samozrejme me tu v ramci Castanedovy mytologie zlomyslne napadlo rozebirat kdo je stopar a kdo snivec, ale to by jen odvedlo pozornost

            nicmene Castaneda proste je dulezitej pro dnesni pretechnizovanej svet, kde by kazdej chtel zmizet do pouste Sonory a lusknutim prstu nechal mizet klobouk a prichazet na VELKA VZRUSIVA TAJEMSTVI; to zasadni je, ze v predpekli se cloveku asi skutecne podari stvorit takovej svet schizofrenika, kde mu mizi klobouk pod rukama v hyperprostoru

            Castaneda je i blackmirror, protoze on to tam vsechno pise; resp. pamatuju se na jednu knizku jedne z tech carodejek, ktera zjednodusene je o tom, jak ji vezmou teda do uceni a ona celou dobu ceka, kdy ji osukaji jako spravni guruove… no a oni to neudelaji, povidaji si s ni o tom a pak odhali, ze na to vlastne porad jeste ceka, tak to znovu odhali a nakonec z toho vyleze, ze ta zenska si vlastne nedokaze nic jinyho, nez byt na konci presto vsechno ojeta, predstavit. To je proste dokonalej obraz naseho sveta a to, ze prave tahle pravda pritahuje ty nejvetsi posuky, kteri se ji snazi pohltit tim, ze citujou Castanedu presne tak jak nebyl minen, nez mu konecne houklo z toho, ze hraje tu hru pro miliony nebozaku, co chteji toho magickyho ucitele.

            • @la tibor: Ježiš, to už si jednou popisoval tohle s tou ženskou, co se u nich učí… zapomněl jsem na to – strašně rád jsem zapomněl. No do prdele práce, to neee zase tohle… :D

              Ono to není nic novýho, klasickej black mirror, ale takhle napsaný to zní strašně. Prostě učitel někomu řekne, že nemůže být učitelem a právě tehdy se stává učitelem o to větším. Tak vysvětlí i tohle, že právě díky tomu se ještě posílila ta figura, který se je potřeba zbavit, a tehdy se to opět posílí. Tak to znovu vysvětlíš a stane se zase jen to, že se to posílí… nekonečná hra a nemůžeš dělat vůbec nic. I když tu ženskou neošukali, i kdyby se pak zvedli a odešli a už jí nikdy neviděli, tak opět PRÁVĚ TEHDY se to posílí celá ta hra úplně nejvíc a ona prostě půjde za jiným šamanem, kterej bude takovej debil, že jí to udělá. A když to nebude ten druhej, tak to bude třetí, čtvrtej, pátej a když to teda nebude sex, bude to něco se stejným významem…

              A je to přímo aplikovatelný na jakejkoliv typ šamanství, bez ohledu na předmět učení a bez ohledu na pohlaví, tj. za sex se dá dosadit cokoliv od “naučí mě to a to” přes “ošuká mě” až po nejobecnejší “doplní mi identitu” nebo prostě jen “dostanu TO (falus)”. Lidi to prostě nepochopí a stejně nakonec každej čeká, že to něco dostane i kdyby se stokrát řeklo, že nemůže a nesmí (a právě tehdy to ten člověk čeká nejvíc).

              Tady nelze dělat nic, jen zklopit oči a tiše doufat, že ten člověk tu smyčku sám přeruší, stane se šamanem a vyzkouší si tu naprostou šílenost a zkurvenost tý role… Strašný prostě.

              • @Mordemy: je to strasny, ale genialne vymysleny, protoze ten kdo sklopi oci a najde pokoru, tak prave dostane tu “zeleznou viru”, protoze tohle sklopeni oci je ten nejtezsi a mozna jedinej boj, do kteryho ma smysl se poustet

                to co celkovy vysledek trochu kazi je to, ze ta vira probubla – bud to z nej lidi citej, nebo se mu proste zacnou veci darit, a skrz tu roli/autoritu je pak ten clovek vtazen zpet do hry jako Castaneda, kterej verim na zacatku vedel co a proc dela a na konci chcipal na raka obklopen 5ti milenkama a vuci svetu skryval i to, ze bere analgetika (coz se na spravnyho samana nehodi ze ano); samozrejme tohle nekoho strasne nasralo, takze reporteri oblehli tu jeho vilku kdyz chcipal a vybirali mu popelnici a skutecne tam nasli obaly od painkillers a tim dokazali jednak ze Castaneda neumi porucit vetru desti a jednak, ze jsou totalni debilove + ta nejmaldsi zenska se zabila, jak jinak nez zoufalym skokem z utesu, kde na ni svete div se necekal magickej most do jiny dimenze (tohle musela udelat, protoze Castaneda proste zhebnul na luzku jako kazdej jinej clovek a ona v tu chvili nebyla schopna ty pokory videt toho cloveka jako cloveka, co nese tezky brime gurua, ktery prameni z vseobecny nedospelosti a snahy neco dostat a byt nasmerovan, protoze to tak mohla videt uz leta zpet, ale byli v ty hre proste namoceny prilis… a jestli doufali, ze PAK to bude jednodussi, tak chyba lavky)

  15. Nově k @Coco: Argument typu “my si vlastně jenom vzájemně nerozumíme – ve skutečnosti spolu 100% souzníme, chyba je pouze v interpretaci” už byl na tomhle blogu asi tak v padesáti podobách. Není to o tom, že si nerozumíme Coco, my chápeme, co říkáš, ty chápeš taky, co říkáme, ale prostě s tebou nesouhlasíme a vidíme to jinak. Tohle musíš pochopit, protože jinak se budeme jen dál točit v kruhu údajnýho “vzájemnýho nepochopení” a jen si tu budeme donekonečna vysvětlovat “jak to ten druhý myslel”.

    Je úplně jedno, jak to nazveš, jestli nicota, existenciální prázdnota, černá díra nebo třeba Střed. Plácat se tu v pojmech a ohýbat každej z těch pojmů o centimetry, jenom proto, aby to dávalo jakž takž logickej smysl, s tím se nikam nedostaneme. Můžu ti tady z fleku vymyslet padesát různejch teorií, který budou logicky soudržný a budou dávat smysl. Ale ve chvíli, kdy se podle toho budeš snažit žít a začneš tu realitu dle tý teorie testovat, skončíš ve sračkách. Tady to není žádnej filozofickej kroužek, kde se cvičíme ve fantazírování. O co tu má jít je držet se Plánu, kterej už vymyšlenej je a je někde tam venku… Realitu není potřeba vymyslet. Realita už tady je a my se máme jen nechat vést a pokorně přijmout to, že to nebude procházka růžovým sadem v jehož středu je něco hezkýho a pevnýho, co bysme mohli nazvat naší identitou a mohli jsme to tak někam zaklapnout. Jasně, že nejsme úplně prázdný, je tam někde ta konstrukce, který říkáme Já a bez tý si nejsme schopný ani dojít pro rohlíky do krámu. A je tam někde i ten Bůh, to jest nějaká složka, která je společná (!) pro všechny lidi bez rozdílu (viz mytologie národů napříč světadíly, kdy je stejná symbolika společná pro všechny civilizace v historii a stejný motivy se neustále opakujou).

    Ale to něco zkurvenýho, ošklivýho a strašně depresivního tam uvnitř nás je taky a neuděláš s tím ani hovno, i kdyby sis vyfantazírovala cokoliv. Prostě to do sebe nezapadá, je to tam jak zkurvenej střep v mozku a lidi chcípaj a končí ve sračkách tím víc, čím víc chtěj tuhle pravdu zakrejt. Neintegruješ to, nezalepíš to, neosereš to (ani tou smrtí a buddhistickou reinkarnací) a budeš s tím žít do konce svýho života. A tohle je něco, co je myslím už solidně otestovaný (!) právě v tý lidský historii. O to, o co se teď snažíš ty, už se snažily zástupy lidí před tebou a dostalo to úplně každýho. Pokud chceš, klidně promrhej svůj život tím, že budeš další trouba, kterej se bude snažit dokázat, že to tak není a dojede na to (jako na to dojelo pár miliard lidí před tebou).

    Víra není (nemá být) o tom, že něčemu věříš tak silně, až se to jakože stane, tj. že tvoje víra změní to, jak věci fungujou – takhle podaný to není víra, ale obyčejný magický myšlení, alias naše známá postmoderna. Víra není nástroj. Platí sice, že “your focus determines reality”, ale to ještě neznamená, že si můžeš svojí vírou tu realitu komplet nadefinovat, nařezat si jí na hezký srozumitelný plátky, vysnít si nějaký šílený teorie o Středu a ono ti to bude fungovat. Nebude. Jen strávíš život tím, že se o to budeš pokoušet a pak prostě chcípneš a budeš jen další z dlouhé řady idiotů, co si mysleli, že můžou osrat realitu. Ani pes po tobě nešťekne.

    • @Mordemy:
      Ahoj, ľudia spolu nesúznia, môžu sa na seba vzájomne “vyladiť” a rozumieť si (aj komunikačne trebárs) a to je tak maximum čoho môžu imho dosiahnuť. Sú síce nejaké hlášky o dosiahnutie súznenia pri tantrickom milovaní, ale k tomu zrejme vedie pre väčšinu z nás vskutku ďaleká cesta ..

      @j. Schopnosť mozgu meniť stereotyp nie je samoúčelný, tá tvárnosť je fantastická, ale k čomu zmena stereotypu na úrovni hmoty ak sa neodzrkadlí v zmene prístupu subjektu.

      Isteže, je to často práve ten drobný nenápadný podnet (aha efekt), ktorý spustí brainstorming.
      Sme divní, chceme sa rozvíjať a zároveň neradi opúšťame svoju zónu komfortu, no ale bez toho progres nenastane a tento rozpor je tá črepina v mozgu.

      Prestavba stereotypu myslenia ustrnie vo chvíli, keď máme v mysli falus.

      • @Coco: Teď jsem dočetl Mýty od Campbella a na konci knihy je tam citovanej nějakej chlápek, co zkoumal mozek a měl teorii, že hlavní funkce mozku, nervového systému a smyslových orgánů není produkující, ale eliminující. Tj. potenciál vědomí spočívá teoreticky v tom, že jsme schopní vnímat úplně všechno, celej Vesmír a podstatu všeho a jsme schopní si vzpomenout na úplně všechno, co se nám kdy přihodilo – ale mozek dělá to, že působí jako filtr, který nás chrání před obrovskou záplavou informací, a filtruje to, co se zdá aktuálně prakticky použitelný (k přežití a k tomu aby člověk mohl vůbec nějak v praxi fungovat a zvládal se o sebe postarat a nechcípnout).

        To znamená, že ten potenciál rozšiřování vědomí tam je a je obrovskej, ale protože vnímáním se nenajíme (pokud náhodou nechcete jíst jen pránu) a musíme udržovat tělo v chodu, mozek a celej nervovej systém záměrně to vědomí redukuje (abysme ze samýho osvícení neumřeli hlady).

        • @Mordemy:
          Ochranný mechanizmus mozgu (filter) neznamená mechanizmus obranný. Je to ochrana, ktorá rozvoju vedomia nebráni. A má to všetko živé (takým ochranným mechanizmom pre Zem je atmosféra ku príkladu a je toho bezpočet) a má to aj mozog, nič viac a nič menej.

          To nie je stop osvieteniu, je to stop ožiareniu! Pretože ožiarenie je hirošima – je to deštrukt. Osvietenie je subtílna forma ožiarenia a ak ho tu niekto dosiahne -> jeho myseľ bude svietiť, tak mu to sakra musí stačiť . Nie je radno byť neskromným! S ožiarenou (rozpadnutou) mysľou tu toho veľa neporiešime a budú z nás zombie alebo smutné figúrky kdesi za bránou ústavu, pre život nepoužiteľné.

          Mám insidné nutkanie zložiť sem celý elaborát, myšlienku o tom, že termín schizoid nie je vygenerovaný náhodne, myšlienku o poňatí (vnímaní) ľudí F20 (psychiatria uvádza 1% populácie nemenne už desiatky rokov), myšlienku o tom, že veci zanechávajú stopy a nie len na úrovni hmoty, ale stejne tak na úrovni mysle ……………………

          Urobiť to aniž by som riskovala (sebe a iným) chaos, frustration, alebo deštrukt ? No možno urobiť, ale postupne vo vlastnom balance + timing.

          @ stred nie je harmónia ale disbalance! (fraktál)
          Harmóniou je balance racionalita&vnímanie. Len tam kde je balance vstúpime do disbalance – otvorení. PARADOX.

          Mmt to vidím tak, že (pre mňa) je čas pohrabať po zime lístie a za odmenu sa ísť vyšantiť na lúke so psom.

          So long …..

  16. Clovek nema narok na samotu… nikdy nejsme samy ,tak jako jsme samy od sebe nevznikli jen tak nahodou. Za samotu se chceme jen schovat a ulehcit si,ale nakonec nezbyde nic nez vylezt a jit neco delat…spolecne.

    Deti a hra na schovavanou je jiste jedna strana listu. Nedokazu si ted uvedomit, zpetne, zda jsem chtel neco zacelit a proto jsem si ve vztahu poridil(i) deti ,fakt nevim v tuto chvily a premejslim nad tim uz par minut. Kazdopadne co jako ted ? Mam od toho vseho utect a schovat se za samotu? Jasne ze to tak necejtim a ikdyz jsem par mesicu byl a nebyl sam, bylo vsechno pro mne mnohem lehci a to na rovinu.
    Ted vidim jak kopirujem a snazime splynout s okolim a vidim to na detech co mam moznost pozorovat. I na tom svym.
    A jedine co muzu delat vysvetlovat dokola, to jak jsem prebral informace ja sam a zde je videt narame taky ten symbolysmus falu, ze tatinek je bran jako nosic informaci a da se na nej i ekdyz je ta informace invalidni (kazdej si nesem informace jak jsme schopny je zpracovat) Pak je dobry videt ze to stvoreni ma svoji hlavu a snazi se to delat po svym a myslim ze je dobre kdyz to tak zkousi o to to je hodnotnejsi.
    Jasny je ze zivot v paru nebo rodine a pak i komunite je o vzajemnych kompromisech, balancovani, hrani her, vyzadovani falu, lhani, hrani si na spravnaky, okradani se, pomahani..treba i spalenim mostu a postaveni novych a toceni se v kruhu jak to popisuje LT. Tocime se neustale v kruhu protoze nemame koule na to zabloudit…
    Jsem rad za Brazilii, vidim co to se mnou zatim udelalo a co to dela s tema co prijeli za mnou v druhe vlne a jsem uprime zvedavej na Mordemyho co to udela s nim.

    • @Svetobeznik: Ahoj Světoběžníku! Jsem věděl, že se ozveš…

      Myslím, že ta samota je někdy vyloženě dobrej nápad a kolikrát až když je člověk trochu víc sám (třeba mimo ty běžný sociální interakce), tak má prostor pro to něco dělat. Neboli samota někdy dává smysl a funguje. Ale to samozřejmě neznamená, že se to bude používat účelově a že budeme například zdrhat z nějakýho (nejen partnerskýho) vztahu jen kvůli nějaký vidině toho, že “potom” to jako najednou všechno půjde a člověku se bude dařit dělat všechno to, co teď ne… Dá se to dělat už teď. Dá se to spojit všechno. Funguje to obecně tahle představa, že “až udělám X, budu moct dělat Y” – a přijde mi to jako čím dál větší sračka.

      S dětma taky pořádně nevím, je to strašně těžká otázka tohle. Ono samozřejmě je podstatný co je teď no, jak říkáš, máš malýho Světoběžníka o kterýho se je potřeba postarat, spíchnul sis ho se svojí Světoběžnicí, tak se koukejte snažit, to jako není moc co řešit na tom… Každopádně myslím, že pro lidi, co si to dítě ještě nestihli pořídit je to šíleně drsná otázka jestli dítě ano, protože si fakt nedokážu představit větší závazek vůči světu, než mít vlastního syna/dceru. Stvoříš dalšího člověka a můžeš za to ty. Další samostatný vědomí, co se bude muset chtě-nechtě potýkat se životem a bude muset nést tu tíhu. Nikdo se ho neptal na to, jestli se chce narodit, prostě se dva lidi sebrali a toho třetího člověka vytvořili a on tu teď je a musí žít. Brutální prostě, furt to nějak nepobírám tohle…

      Navíc tohle ti prostě na dalších pár desítek let sakra zásadně určí “smysl života” ať se ti to líbí nebo ne a ať je to hra na schovávanou nebo není… A není cesty zpět a říct si po dvou letech “Hm, mě se to vlastně vůbec nelíbí vychovávat dítě a starat se o něho”, to prostě nelze. Jde cokoliv jinýho, můžeš emigrovat, můžeš změnit zaměstnání, můžeš dělat milión věcí, ale nemůžeš opustit svoje dítě. Prostě ne. Tady není žádná možnost volby. Budeš se o něho starat a basta. Ani chcípnout už pak sám nemůžeš, když máš to dítě, nemůžeš se na to vysrat, nemůžeš se zničit, nemůžeš to vzdát… máš zodpovědnost z který není úniku a to jak toho člověka vychováš, co mu předáš a nepředáš a jak se k němu budeš celý ty roky chovat, to ho naprosto zásadně ovlivní na celej zbytek jeho života. Hustý…

      Co udělá Brazílie s Mordem na to jsme zvědaví všichni.

  17. Jo ZODPOVEDNOST je to slovo za kterym mas tendenci vsecko o se ti nehodi schovat :D. Starat se musime nejenom o deti a prijde cas kdy bude treba je opustit tak ,aby se vratily tak nejak vic svy…
    Jsme zkostnately a ten prcek je proti nam ohebnej jako proutek a nasava to tu do sebe jak houba. Oproti zivota v evrope je to fakt dost podstatnej rozdil jak si tu zijem. Neprotestuje…plave v mori jako mala rybka, ted to more myslim obrazne. Nemame tisic veci co jsme meli v cr a proste jde to bez nich a myslim ze lip…neslysel jsem slovo narku na to jak si tu ted zijem a je to sakra zacatek :D. Hele Svetobeznice nam tu pere na valse :D, pravda je ze v ramci efektivity jsme tu pracku uz zaplatili a snad nam ji privezou jak slibili. Mala si sama kupuje zmrzlinu nebo acai ve favele,kde se casto pohybujeme a vi ze kdyz neco chce tak za tim musi jit. Viz malej pribeh toho jak to taky jde… deti proste maj dar ze kdyz neco chtej tak to ve vetsine pripadu dostanou… v takovy hale ve favele kterou postavilo mesto pro ty chudy deti tady se poradaj i ruzny festas[oslavy narozenin deti] a buh vi co vsecko. Proste hraje tam muzika pro prcky nafouknuty balonky, trampolina a skakaci hrady a mala tam proste chce… tak jsem ji rekl at tam jde … ne tati musis se jit zeptat jestli tam muzu… no ty to chces tak bez… sebrala se a sla a za 2minuty mava pres plot ze je tam…a kazdejch par minut prilitne jak je to skvely a kolik ma kamaradu… no jsem fakt zvedavej kam nas to zavede toto vsecko…
    Co se tyce vztahu tak muzes veci ve dvou zefektivnit a ne ze muzes proste musis… a tady se mi to zase jenom potvrzuje. Stejny to je i s komunitou podle myho nazoru a samozrejme jednoho dne se muze vsecko posrat, jakoze uplne a totalne a nebo se to proste jen rozpadne tichounce, tak jak to vvzniklo. Otazka je co je v danej moment lepsi…

    • @Svetobeznik: Jasně no, mám pocit, že mně třeba ta zodpovědnost i dost chybí, že bych jako chtěl víc zodpovědnosti právě. Ono to totiž taky není prdel když jakoby nic nemusíš, nikdo a nic tě do ničeho nenutí, nemusíš se o nikoho a nic starat… to je docela na zbláznění a někdy se docela blbě hledá důvod, proč vstát ráno z postele (kvůli sobě? hmmm…). Samozřejmě, že tu zodpovědnost ve skutečnosti mám a mám jí spousty, například za svoje rodiče, s kterejma se prakticky nebavím, za bráchu, za každýho člověka, kterýho znám, za každýho kámoše, za tenhle blog, za lidi na blogu, za svět obecně atd. Ale zdá se mi to poslední dobou nějaký strašně abstraktní a daleko všechno… Teď jsem šel městem a musel jsem se zastavit a šáhnout si na plot u silnice, abych se přesvědčil, že ten plot existuje (že existuje nějaká tvrdá hmotná realita). A mám strašnou chuť jít udělat nějakou úplně obyčejnou fyzickou (viditelnou!) práci, tj. jít třeba vykopat díru nebo složit uhlí nebo tak něco (a nemůžu, i ten zkurvenej sníh, co by se dal býval odházet, už roztál). No dneska mi z toho všeho nějak jebe…

      Ty děti jsou v tomhle skvělý, v tý bezprostřednosti, ale víš jak, oni prostě mají toho tatínka a maminku, mají tu záchrannou síť, mají toho zhmotnělýho fyzickýho dokonalýho Boha nad sebou, kterýho se vždycky můžou přímo zeptat “Maminko? Tatínku?”, zeptají se co a jak když si neví rady a dostanou odpověď. A jedou dál a skáčou si v nafukovacím hradu a žerou zmrzlinu. To se to pak žije… Mám skoro chuť začít přemejšlet tím směrem, že by se jim to jako mělo nějak omezit a vzít co nejdřív a to trauma přechodu do dospělosti nějak uspíšit, ale to je asi stejná blbost jako brát dětem Vánoce (jestli vzpomínáš na tu dlouhou debatu na chatu na Sázkaři, jestli by se s dětma měli nebo neměli slavit Vánoce, když je to tak zprofanovaný a komereční a dělá jim to s hlavou všechny ty věci…). Ale myslím, že tohle, cos udělal, že ses nešel zeptat ty, ale nechal si jí ať si to jde zařídit sama když tam chce, to je právě to ono, takhle je to naprosto skvělý…

      Je super, že říkáš, že je pak budeš muset nějak opustit ty děti… Připadá mi bezvadný, že tu je ta puberta, ve který se tohle opouštění rodičů rozjede tak nějak samo od sebe a dítě se začne vymezovat a samo si bořit ten boží piedestal, na němž spočívá ten rodič. To by vůbec nic nemohlo fungovat, kdyby to zůstalo jen na nějakým svobodným rozhodnutí rodičů. Ty rodiče by se těch dětí nepustili a nenechali by je odejít a bylo by to strašný psycho.

      Zefektivňovat vztahy… no jo, chce to prostě tlačit na realitu. Bejt spolu nestačí, mít se rádi taky ne. Přitom by to bylo tak hezký a jednoduchý, kdyby stačila jen ta láska nebo tak něco…

      • @Mordemy:
        Hele je tu to zase Svetobeznice prijela o pul roku dele nez mela a to proto, ze se snazila neco udrzet co, se po jejim odjezdu totalne rozpada a jen si tu agonii prodlouzila…Takze nezbyde nic jineho nez firmu kterou ma v cesku v lete prodat, protoze je ten pribeh podobnej pizzerce v Brazil a kdyz lidem neco das aby se postarali, tak jsou schopny to posrat a to vic nez dokonale. Prdel je to, ze to poserou nejvic sobe a prijdou na to, az kdyz je po vsem…takze to zase zafungovalo jak melo :D.

        Ja si tu tou manualni praci odpocivam :D porad analni faze. A mam takovej pocit ze nekde bylo receno ze prace se nehleda, prace se vytvari … tak do toho…

        • @Svetobeznik: Mohl bych jít umejt nádobí, to mi vždycky hrozně pomůže :D Nemusím nad ničím přemejšlet, nic vytvářet, odpočinu si u toho, je to jednoduchý a jasný, na jedný straně máš dřez plnej špinavejch věcí, na straně druhý máš volnou plochu, kam to odkládáš… bereš jednu věc za druhou a omejváš je, boží prostě, skvělej relax, práce snů tohle. Akorát to vždycky strašně rychle dojde to špinavý nádobí a člověk musí jít dělat něco přece jen trochu užitečnějšího…

          Musel si holt jet napřed a tu Brazil jí tam “předpřipravit” no… nebyla se asi schopná pustit toho, co měla v ČR, dokud nebylo nějak jasný, že je kam se přemístit jinam. Tak to je no. Taky to mám v podstatě připravený od Orba; ta fáze, kdy se to tam všechno hroutilo a rozesíralo a odehrávaly se tam ty největší šílenosti, tomu jsem se vyhnul a jedu už do “hotovýho” no… takže jsem trochu jako ta tvoje žena, taky jsem musel trubka čekat, než se mi rozpadne iluze toho, že má nějakej smysl zůstávat ve škole a doma u rodičů – a byla to taky jen agónie samozřejmě…

          • @Mordemy: tak dobry je to vedet ze jo…
            nadobi je dobra vec kazdej den si to tu v ty jedny praci meju a meju :D a jeste budu do konce mesice nez se posunu dal. Neefektivita nastala pred par mesici tu bejt a trvalo mi to nez jsem se rozhoupal celejch 6tejdnu…
            Ale peknej chat jsme si ted udelali :D

          • @Mordemy: 4 roky tu na tebe cekalo vykopani a vytvoreni najezdu pro garaz, ktery by ti zaplatilo zpatecni letenku 2x

            stacilo chtit, tohle se neda proste okecat

            (a ted neco pozitivnejsiho a hruzostrasnyho zaroven, kde se ty karty proste odkrejou: takovy prace tu je hodne a je i lip placena nez v Cesku)

            • @la tibor:
              to je vic nez hozena rukavice pro Morda :D

              muzes si na Orbove kralovstvi poradne manualne zamakat wow :D

              • @Svetobeznik: no nema smysl to asi tajit, mord sem jede sekat tu zahradu, kdyz parkplac udelal ten anglican v duchodu… rukavice byla hozena vzdycky… kupodivu orbital nepotrebuje hromadu chytrejch kecu, kterejma zasobuje internetovy podvedomi dostatecne, ale potrebuje makajici lidi a uplne stejne lidi nepotrebujou moje kecy, ale moji praci a eventuelne moje prachy, coz je taky moje prace (ale pokud mozno nejmin jako falus a nejvic jako prostredek k preziti a tvoreni banku), ono je to docela lapidarni

                spis se snazim rict, ze cela ta anabaze s resenim (fyzicky i jiny) prace je proste zbytecna – prace jsou mraky a fury a bohuzel cim vic to nekdo resi, tim vic se praci vyhyba… tohle plati 100%

                • @la tibor:
                  souhlas cim vic to nekdo resi ma tendenci tu energii placat na kecy ze neco nejde… to znam dokonale vyvracovat tvrzeni jak neco nejde nekolik hodin a pak to ten dotycnej udela za 1/3 doby co jsem s nim travil… je to tak vsude.

                • @la tibor: Chci sekat zahradu. Moc chci. Jsem se něco nasekal a navykopával věcí na naší zahradě v Rychnově… tam toho bylo vždycky spousta kolem baráku…

                  Jsme tyhle práce dělali s babičkou, ona pokaždý přišla a tak roztomile se zeptala “Půjdeme spolu dneska pracovat? A v kolik hodin by se ti to tak hodilo, abych věděla?” a pak jsme šli někde rejt nějakej záhonek nebo rvát ze země kořeny od nějakýho keře nebo stromku nebo sekat kopřivy za barákem. A bordel z toho se vozil v rozvrzaným třicet let starým kolečku takzvaně “za mlejn”, kde jsme pokaždý museli koukat jestli tam není “doktorka” (sestra malíře, co žil v tom bejvalým mlejně a umřel a ona to zdědila a jezdila si tam z Prahy vždycky “odpočinout” = válet si šunky), která si dělala nárok na kus pozemku u lesíka, kterej jí oficiálně nepatřil a kam jsme vozili veškerej bordel ze zahrádky a sypali jsme to tam pod kopeček na hromadu.

                  • @Mordemy: no a ja ti a si nic jinyho nepreju

                    ale brazilie mi v tomhle ohledu dala strasne moc; vzdycky jsem chystal co s lidma dal, “az tu zahradu zvladnou posekat”, ted se budu pripravovat na opak

                    koneckoncu tocit se v kruhu by byla zase moje lenost, radsi o tom nebudu moc psat, abych se nechyt do toho samyho

                    • @la tibor: nechapu, co ten odkaz znamena v reakci na muj post

                      ze mi Brazilie nedala az tak moc a ze to precenuju?

                      nic proti tomu Dunning-Kruger efektu, ten jiste pusobi, ale jak rikaji sazkari “co je na tiketu, to se pocita”… kecu muze mit kazdej kolik chce, ale na svete existuji objektivni meritka a pokud se to chyti za ten spravnej konec, tak objektivnim meritkem muze byt trh/penize

                      pokud se sazkari dohadujou, jestli ten nebo ten tym s urcitym kurzem ma hodnotu, tak proste to JE objektivne meritelne

                      obdobne je dost dobre meritelneho mnoho dalsiho a me Brazilie dala strasne moc informaci o lidskym uvazovani, nasi propojenosti, implicitnim prizdisracstvi atd., tyhle veci jsem zacal testovat a pouzivat na analyze trhu a opravdu funguji (stastnej z toho nejsem) – mam v hlave clanek prave o tomhle, Mord rikal, ze ho zverejni zde

                      Jinak ta info v clanku je jak rikam neco co je pravda, ale nektere partikularity jako “Nezaujímejte stanoviska k věcem, o kterých máte málo znalostí” jsou uz ten prizdisracskej postmoderni nesmysl. Clovek samozrejme musi zaujimat stanoviska i s tim, ze se bude permanentne nebo stale do jiste miry mylit. Na Pravdu si sahnout nemuzem, takze mame dve moznosti – bud sedet na prdeli, nic nedelat, nic nevymyslet a nic netestovat anebo zkouset veci porad dokola. Nektere ne ze budou fungovat, ale budou fungovat lepe nez to, co funguje ted a to je cela evoluce.

                      Ten clanek rika, ze jsme proste zaslepeni idioti (pravda) a ze se te zaslepenosti mame vyhnout jinou zaslepenosti a to tou, ze proste se vyhneme vsem situacim, kde muzeme byt zaslepeni, protoze nejsme schopni otevrit oci (a to je silena kravina). Clovek se musi proste nutit si ty oci otevirat a prave tenhle proces, kterej je cloveku, ktery neustale hleda svoji bezchybnou identitu, uplne cizi a VZDYCKY BUDE. A proto nas to hledani pravdy bude vzdycky bolet a temer vzdycky zamirime uplne spatnym smerem a to obzvlast pokud se budeme vyhybat te bolesti… pak je to 100%. I proto to absolutne nezeru lidem, kteri to maji bud vychytany anebo si drzi tu stredovou hladinku.

                      Takze tim odkazem rikas proc delas to co delas jo? Fajn no. Jak ti rekl Mordemy, to chapem od zacatku. A nefunguje to. To o cem se tu pise a mluvi je proste vyhybani se takovyhlemu alibismu, ze nas mozek a potazmo nase ego, vzdycky zamiri na spatny cil.

                    • @la tibor:
                      Označiť prácu ľudí, ktorú vygenerovali poznatky supermozgov naprieč históriou za sračku je myslím trúfalé. Ale budiž, ak si komplexný génius, ktorý všetkých einsteinov, darwinov, watsonov, russellov etc. strčí do kapsy tak to bude revolúcia. Nemyslím ale, že sázkarina a pár rokov v brasil ti k tomu budú stačiť, takže u teba platí:

                      Nejméně schopní lidé své schopnosti přeceňují nejvíce.

                      ledaže použiješ autoreflexiu ako nástroj k formovaniu vlastnej osobnosti ………..

                      Pokiaľ ide o pravdu: o tom pojednáva mentálny model ku príkladu aj tu http://www.growjob.com/clanky-personal/informace-vs-znalosti/

                      Na tvoj článok sa budem samozrejme tešiť.

                    • @Coco: Tomuhle se říká “argument autoritou” a “argumentace ad hominem”. Postuluješ nějakou “pravdu”, hodíš odkaz na článek kdesi a následně se schováš za všechny supermozky v lidské historii, které měli úplně samozřejmě stejný názor jako máš ty (dokladováno dalšími články). Zároveň dehonestuješ oponenta poukazem na to, že on rozhodně nemůže být chytřejší, než všechni ti chytří lidé, na které odkazuješ. Tím pádem prostě musíš “mít pravdu” jaksi automaticky, protože kdo jsme my oproti nějakýmu Einsteinovi, že jo… to dá rozum. Tím pádem nemusíš obhajovat tvrzení sama za sebe, nemusíš psát žádný vlastní zkušenosti, nemusíš dokladovat žádný vlastní testování hypotéz, prostě řekneš, že “britší vědci zjistili, že…”, přepíšeš těch pár závěrů z jejich zjištění, uděláš mezi tím logický mosty, a seš z obliga a veškerá diskuze tím končí.

                      Vady to má následující:

                      1. Vytváříš umělý rozpor. To jest snažíš se nás přesvědčit, že my popíráme všechno, co Darwin kdy řekl a tváříme se, že jsme chytřejší. To jest stavíš nás proti Darwinovi, přestože s Darwinem se my sami nepřeme. My nejsme v rozporu s těmi supermozky ani s evolucí ani s teorií relativity. Jsme v rozporu s autorem toho článku, kterej ze závěrů těch supermozků v lidský historii dělá další vlastní, úplně kokotský, závěry. A stejně jako on, i my se tady snažíme dovézt teorie těch lidí z historie někam dál, ale jdeme na to prostě jinak, než přes postmodernu. Navíc Einstein a Darwin už jsou přeci jenom nějakej pátek po smrti a jsou tu prostě další lidi, který můžou převzít jejich otěže, reflektovat aktuální stav lidstva a společnosti a posunout to celý někam dál (samozřejmě teď jsem se nepřímo přirovnal k Einsteinovi, což je ode mně strašně troufalé, že ano…).

                      2. Závěry oněch “britských vědců” prostě používáš mechanicky a účelově a je to trapný. Kecy typu, že La Tibor přeceňuje své schopnosti, protože je “nejméně schopný člověk” to je vážně stupidní, tenhle typ hlášek jsem používal na internetu naposledy když jsem chodil na střední školu. Když budeš chtít, můžeš napasovat sto dvacet podobnejch citátů vytrženejch z nějakýho článku kdesi, na kohokoliv se ti zlíbí a vždycky to bude nějak “pasovat”. Ale je to prostě tupý, neodráží to nic z reality a je to je na úrovni toho když navztekaný dítě přemejšlí, jak někomu co nejošklivěji rozbořit bábovičky.

                      Teď ta diskuze s tebou sklouzla k něčemu hodně hloupýmu a tímhle způsobem se bavit fakt nedá. Přestaň házet odkazy na vědecký články, přestaň tady klást nerovnítko mezi La Tibora a lidské supermozky napříč historií a především přestaň fantazírovat a tvořit naprosto umělý konstrukty, který nekorelujou s realitou. Nezáleží na tom kolik si v hlavičce vytvoříš nejrůznějších teorií o tom jak něco funguje; je to všechno k prdu, pokud seš zaseklá a nevnímáš. To seš pak jen jak zaseklej gramofon, co pořád dokola opakuje jednu výseč na tý pásce. Otevři oči, pusť se toho rigidního technickýho přístupu, vykašli se na čtení vědecko psychologickejch článků a prostě se nech vést… Bude to mít podstatně lepší výsledky, než tohle, co děláš teď.

                    • @Mordemy:
                      Ďakujem za spätnú väzbu. Je to ako vyhrať milión, sú to dary. A práve som od teba dostala 1mega!

                      Interakcia.
                      Aby fungovala je nutné nemávať jeden druhému pred nosom falusom, ale zapojiť sa do nej. Platí to pre mňa, teba, la tibora, pre úplne každého .. kto o to stojí.

                    • @la tibor: jo fajn, ale to je coco tvuj zasranej problem

                      kvuli chudkaum, abych je neposlapal, jsem mimochodem si daval ohromne bacha na to, abych nemaval falusem a je to na hovno

                      to jako jsme si vsichni rovni nebo co? nasrat… co delas TY krome toho, ze si povidas na blozich; kdybys trochu do hloubky sledovala co delam a ne jen ten falus, tak vis ze davno nesazim, podarilo se mi toho se vzdat a delam jiny veci (weby) a prave proto, ze jsem se na sazeni vykaslal v nejlepsim, tak me to zas nekam posunulo… ne nebudu rikat co a jak, protoze az tak moc si falus nafukovat nechci (i kdyz kdyz to takhle napisu, tak to opet bude vypadat jako jeste vetsi falus)

                      tohle je proste ubohy; uz mam fakt chut nahodit sem svoje jmeno, fotku zivotopis a jako kdysi meisy si i vyfotit pero at muzem jit dal

                      ta ad hominem argumentace..no nasrat..samozrejme ze kazdej by mel strcit do kapsy newtony a einsteiny do prdele!!! co jinyho je evoluce nez neustalej posun a bojovani na hrane?

                      co kurva delas ty a kazdej kdo cte tenhle clanek? KURVA PROBUDTE SE, tohle neni argumentacni krouzek a opravdu NEBUDE a i kdybyste se podelali a morda do toho nakonec dotlacili, tak mu tu domenu proste ukradnu a bany budu davat ja

                    • @la tibor: jinak jak muzu se snazim rikat CO a PROC me brazilie a emigrace dala a ze to je neco univerzalniho a nedocenenyho

                      bohuzel tam plati ano, ze to dala brazilie ME a jinak to nemuzu psat..je mi lito, ale nemuzu

                      pokud to na nekoho pusobi tak, ze si na tom buduju identitu, tak by bylo mozna dobry kdyby drzel hubu a moc kolem toho nepovidal, protoze prave tim se to cele kolem identit zacne motat a presne se mine to, kam se to ma dostat

                      k mordemymu a jeho sekani travy, k newtonovi a jablku co mu spadlo na hlavu a k la tiborovi, kterej se snazi delat terenni psychoanalyzu skrz to ze se nechava ojebavat a hrat hry s lidma co chteji a snazi se je nezabit, protoze v tom poznava svy vlastni hry

                      proste je mi lito – vysral jsem se na skolu, na rodinu, na postaveni a zil par let v hajzlu, ztracenej, bez zachytnyho bodu..tehdy jsem sekal tu zahradu… tehdy nebyly blogy, takze jsem nemohl rozebirat kazde stebelko, co jsem usekl a ano o to jsem to mel lehci, stejne jako newtonovi stacilo se podivat na padajici ovoce… vypada to nefer, ale je to fer, celej svet se posunuje a vzdycky je to o tom prekrocit cosi, co vypada jako hranice naseho vesmiru; pak je tam dalsi a dalsi

                      ale tyhle diskuze, furt dokola o tom co by se melo, mohlo, co delat s falem, esli ho ppuzivat nebo schovavat… to je proste kurevsky mimo

                    • @la tibor: tyhle growjob/blowjob weby krasne ukazujou dve veci:

                      1. jednak blackmirror pohlceni pravdy, ktera je otocena do nesmyslu

                      2. ze jejich smyslem neni jednoduse vyrust (to je skoro sprosty slovo), ale neustale rust nebo se spis zabyvat rustem; podobne jako weby o hubnuti nejsou o tom jak proste zhubnout, ale jak furt dokola hubnout a resit to; zhubne se proste tak, ze se nezere KONEC TECKA FINITO pokud chce clovek vyrust, tak proste musi porazit svoji slabost KONEC TECKA FINITO

                    • @la tibor: “…ze jejich smyslem neni jednoduse vyrust (to je skoro sprosty slovo), ale neustale rust nebo se spis zabyvat rustem…”

                      Exactly. Naprosto přesně vyjádřen problém celýho GTD a takzvanýho “timemanagementu a osobního rozvoje”.

                    • @la tibor: ,,jinak jak muzu se snazim rikat CO a PROC me brazilie a emigrace dala a ze to je neco univerzalniho a nedocenenyho”
                      Tohle se neda pochopit, kdyz to clovek nezazil. Neda se do toho uplne nahlidnout ani pres ty debilni staze a Erasmy, ktery jsou mimochodem hrozne nasilny, protoze nutej cloveka, aby se treba po roce nekde (kde pokud ses toho schopnej, tak proste zijes a nevidis to, ze za nejakej cas odjizdis, cimz vlastne ‘nic nema cenu’) vratil na misto a do stavu, kde byl kdysi, a delal, ze se nic nestalo. Coz casto nejak jde, protoze na letisti po navratu cekaji maminka a tatinek a vsechno je zase tak jak bylo.

                    • @la tibor:
                      Balíček 1mega od Morda obsahoval info, ktoré som si vzala k srdcu, info o autorovi postu, výstraha banu included.

                      Mno je to Mordovo teritórium a s kompetenciou beta ma môže odtiaľ vyhnať ako psa a to kedykoľvek. Nevošla som sem utrhnutá za zelena (ambíciu vkladať sem životopis nemám) a chcem veriť, že nie sme psy…………………

                      Emigrácia je jedna z foriem hľadania seba samého, ktorú si si vybral latibor a aj iní, nejde ju ovšem odporučiť univerzálne. Tých foriem je bezpočet, aj v tom je krása kreativity Plánu (keď tak) …………….

                    • @j.: To je přesně ono tohle. Můžeš jet kam chceš “na výlet”, ale dokud seš oficiálně zaháčkovaná na škole a celej ten trip je s výhledem na to, že se pak stejně vracíš přesně tam, kde jsi skončila, má to potom celý takovou pachuť a je to vlastně neustálej regres. Řešili jsme to s tebou no, že to jsou pak všechno v podstatě jen marný útěky z toho prostředí…

                      U mě byla učebnicovej příklad tohohle Ozora, kde jsem měl první psychedelickej trip, všechno se tak krásně otevřelo, všechno jsem uviděl, neuvěřitelnej zážitek atd. a pak jsem se já idiot samozřejmě vrátil domů k mamince (místo toho, abych okamžitě od rodičů a ze školy odešel) a za chvíli to bylo všechno v háji zase… Nebo ne úplně, ono tam ty informace zůstanou v člověku, ale jsou zastřený a vytratí se ta energie toho. Takže prostě po Ozoře následovalo půl roku utrpení a plácání se na místě (u maminky), než jsem se konečně rozhoupal a udělal to, co jsem měl udělat hned, jak jsem se vrátil z Ozory. Dokonce kdybych v tom srpnu 2011 těsně po Ozoře řekl, že chci jet do Brazil a zeptal se na to, tak jsem tam jel bejval už tenkrát… Ale protože jsem trubka, tak jsem si to musel celý protáhnout o rok a půl.

                    • @la tibor: coco je z kokosu, ja ji dam do nosu

                      kurva jaky hledani sebe sama? ja jsem ztracen, moje identita nedrzela pohromade uz nejakej patek pred odjezdem a jestli po necem netouzim, tak po tom abych ji nasel zpatky

                      jo, chapu, ze ti to prijde divny a jak pise j. je to nesdelitelny, ale mohli byste mi treba uplne iracionalne verit… a ne neni to zadna latiborova cesta, je to jedina cesta, ktera zbyva a ktera kdy zbyvala, protoze jinak proste tam vzdycky bude maminka s tatinkem na tom letisti a diky tomu budou vzdycky s vama po celou dobu

                      je potreba dojit do takovy (sociokulturni) vzdalenosti, ze svet prestane davat smysl..asi jako kdybyste meli varit jidla bez soli; proste najednou zmizi utociste nebo neco takovyho, vsechno je nepohodlny, jako kdybyste meli sedet na hrebiku a je dokonale jedno jestli jedete rozhrkanym busem nebo sedite v luxusni hospode v centru sao paula anebo po navratu na Vaclavaku; tohle se v UK, skandinavii, nemecku nebo recku proste nezazije a uz vubec ne na preddefinovanym studijnim pobytu; je otazka nakolik to je mozny zazit pro nekoho prichoziho, kdo bude dovezenej autem z letiste a jeho ukol je sekat zahradu… tipuju ze i to bude takova kavicka v Benatkach, no doufam ze ne, ale kdyz jo, tak je potreba bejt pokornej, vychutnat si ji a zkusit co nejvic makat… co taky jinak

                      Lidi co se tu snazili zit a zivit (viz. akce pizzerie) na tohle narazili. A ten des z toho posunuti reality si prozili. Ze svetobeznika http://bigglobetrotter.blogspot.com/ je cejtit to samy jak mu to proplachuje mozek, ale on se drzi narozdil od akce pizzerie.

                      Takze jeste jednou, tohle neni zadny hledani pravyho self. Ja, ty, on, ona, ono jsme docela nezajimavy konstrukty reality z niz vychazime a neni potreba po tom patrat. Kdyz mam pred sebou dort tak k tomu abych poznal jak ho vyrobit nepotrebuju jeho chemicky a fyzikalni analyzy, ale potrebuju recept. Trapnej recept, par slov. Potrebujem poznat mytologii spolecenstvi z jakyho pochazime, je potreba se dostat k nadakvarkovym infomacim – memum, a to nejde zevnitr. To jde jedine jako cizinec a jako cizinec na vlastni kulturu se lze divat jedine, kdyz se clovek stane nejak nasincem jinde (respektive cim vice se jim stane, tim lepe).

                      I z tohohle pohledu jsem fakt zvedavej co se stane s timhle odvekym kreativnim postupem v souvislosti s globalizaci a unifikaci. Pred par set lety jste mohli jet v Brazilii kamkoliv a dostali jste toho, kolik jste chteli. Ale dneska to uz neni a ubyva to vsude. Vejdete do hotelu a aspon na prvni a druhy pohled muzete hrat hru na to, ze jste v Praze. Hostely jsou stejny vsude po svete, univerzity tipuju taky. Velke supermarkety jako Carefour taky. Ted jsem si koupil to auto a zase ta iluze “normality” (dokud nenarazite v noci do rezervniho kola, co lezi na silnici pred bourackou misto vystraznyho trojuhelniku). Budou v budoucnu lidi litat pryc z planety zeme jako kosmonauti a osadnici nebo dovnitr na nejakych silenych psychedelikach jako psychonauti?

                      Kdyz budu hodne otevrenej, tak jsem proste podelanej to spolknout cely, protoze absolutne netusim co s tou fontanou napadu a vizi mam jako delat, zvlast kdyz kazdej na koho narazim se me snazi ojebat, misto aby se do ty fontany taky ponoril a prestal omilat svoje zaseky a mam furt pocit, ze je to trochu malo, abych si tam surfoval sam jako pani Vodnanska. Takze si hezky sednu do auticka, radici paka je na svym miste, volant taky, vsechno je v poradku a pak krapnu proste do toho kola na silnici a vsechno je zase v hajzlu, protoze ty dvere zpatky k nejaky identite jsou proste zabouchly a ani omylem nestaci delat co delam a coz se navic porad sere, protoze jsme proste neskutecne slaby a tupy stvoreni, co si libujou ve svych slastech a strastech a navic jsme vzajemne brutalne nakazlivy.

                      Coco to co sem cpes, pri lasce bozi, jsou proste a jen cancy, ktery maji cloveku ulehcit jeho zivot, rict mu ze to neni az tak hrozny, ze ma pravo si odpocinout, trosku te identity si uzobnout (treba tim, ze “nebudeme mit stanovisko k necemu, cemu nerozumime” a diky tomu nase identita nebude prvni na rane jako kreten a nase sebevedomi nebude porad na hadry). To je to, co je tak hezky ukazany v poslednim pokuseni Jezise Krista. Hele ja vubec nerikam, ze nedopadnu jako zatuhlej starec zijici z podstaty. Ze si reknu, ze uz to staci, pak se posadim na ten kamenej falus a budu odpocivat asi jako Mordemyho otec, kterej je se svym platem udrzbare naveky zabezpecen a jezdi na dovolenou k mori a to je proste finalni argument… tak presne takovej pak s valkou a smutnou pravdepodobnosti mozna taky mit budu.

                      Ale zatim jsem se na to nevysral tak jako ty a skutecne me k tomu nepresvedcis. Nepresvedcila me k tomu zprostredkovane ani girlfriend meho (ex)programatora, kteremu dala na vyber mezi ji a mnou a jelikoz sex se mnou se programatorovi moc nelibil, tak byla volba vcelku jasna.

                      Po ty katastrofe, kde jsem napsal j., ze uz nebudu reagovat a jako obvykle jsem to porusil, uz ti nemuzu napsat ani to.

      • @Mordemy: jo mas porad chut jit delat fyzickou praci, ale ten snih vzdycky roztaje a vzdycky se da zit dal i bez ni a sahat na ploty a pak kolabovat u tahnuti ikea zidle

        holt v urcitou chvili nezbyva uz nic – jen clovek a udelat to… a nebo o tom mluvit, premitat, obvinovat se, unikat tomu, priznavat to a dusit se tim, ale zbejva proste to jediny: clovek a ukol a to je ta efemerni Realita – proste to pradlo na ty valse vyprat a posekat krovi na zahrade

        vetsina magickejch ukonu nefunguje (nefunguji tim vic, cim jsou lidi chytrejsi a dokazou dekomponovat ten placebo efekt, kterej je defacto k hovnu a je to ten trik na mozek, o kterej nejde a tim nejlip placenym placebem bez debaty jsou deti btw. a hned za nima partner – viz. to jezeni chlupu z vyroku “deti me zmenily”, “chlap me uklidnil”, ktery je snad jeste ok, ale naprosto spatne je to pouzivat stylem – chci vyresit zivot -> poridim si deti; chci se uklidnit -> poridim si partnera/ku)

        a ty co fungujou jsou prave jeste vetsi pruser, protoze jsou pouzivany a zneuzivany presne jako ty deti a partner; je to jako zit jen pro zivot a nechtit platit plnou cenu; je to porad snaha na neco vyzrat a osrat to… je to jako pomalovat si ve vezeni zed, aby se tam cloveku lip dejchalo

        proc tohle pisu – treba se ti nekdy naskytne prace, dejme tomu na zahrade, kde mas pocit, ze se o to MUSIS starat a ze ti to pomuze oproti stavu nyni, kdy te vlastne nic nenuti a defacto muzes klidne na blog psat ty nejvetsi pravdy a delat si v soukromi nebo vlastni hlave co chces, kdyz to prezenu; no tak pak to proste jednodussi neni; kdyz clovek dela tu praci “pro sebe”, tak prave tam je nejmensi moznost uniku – je tam prazdno jen ja a prace; kdyz tu praci delam treba pro nekoho, tak tam je vzdycky moznost rozjet hry, dostat toho druhyho dovnitr, nekde se v tom vsem schovat (cim lip tim vic se mluvi o odpovednosti)… secteno podtrzeno myslim ze i proto delam praci “rad” a “nejlip” sam pro sebe… protoze je to skutecne nejjednodussi… nemit kam uhnout ve smyslu ze ani 1% pruseru neoutsourcuju na nikoho jinyho a vyzeru si to

    • @Svetobeznik: zavede vas to doufejme tam, ze se taky dokazete jednou sebrat a jit za ten plot; a treba nezapomenete na to, co mate v sobe a jednou ty deti zpoza toho plotu vyrvete (podobne jako jste to udelali ted s evropou) – protoze ono je tam vsechno (balonky, skakaci hrady a pritomnost) a nic (od zivota indianu v pralese se zivot brazilcu az tak moc nelisi a je jedno ze maji predrazenej iphone na predrazeny splatky)

      k valse (pokore) gratuluju

      • @la tibor:

        tak takovejch je samozrejme vic…
        to co mame v sobe postupne zjistujeme …
        no a myslim ze deti tu nebudou nasakly tolik tema evropskejma srackama a snad tech 6tydnu v cesku bude bez uhony…ale jak vime prostredi kterymu jsme vystaveny nas ovlivnuje vsechny…

        • @Svetobeznik: tak tady jsou ti anglicti expats s 12 letym blondatym chlapcem, kterej je defacto Brazilec a to hodne zivej brazilec po tech 5ti letech v brazilsky skole..je skoro na case ho poslat do buzerujiciho prostredi, je sileny to tak napsat, ale snad je to pochopitelny

          proste lidskej zivot a nasi historii, kde jsme vylezli z pralesa, je potreba respektovat mam ted po tech par letech zde nejak v hlave..je dulezity na to nezapomenout, jaky to bylo, i kdyby jen proto abysme kroutili hlavou a meditovali nad tim, proc jsme to vlastne sakra opustili

          mam pocit, ze brazilec zije s lidma mnohem vic nez clovek zapadni kultury SOUCASNOSTI, ale ze to na tom zapade je proste jen drawback a nadechnuti (ktery dejme tomu trva nejakych 100-200 let od dob revoluci a naivniho komunizmu), ktery bude po tyhle sileny facebookovy schizoidni ere vystridany nejakym jeste vetsim narezem nez regresi do pralesa (ten prales nemyslim hanlive, ale proste ty plastovy zidle podel dalnic, kde jezdej cyklisti v protismeru a tahaji osly, do toho se tam motaji nadupany predrazeny SUVcka, co jsou splaceny middle class rodinama s 25% urokem p.a. a myto stoji treba 5kc/km je dzungle)

          • @la tibor:
            snad to chapu a vidim to podobne

            to ze ale brazilci kupujou veci na predrazenej urok je pro nas nepochopitelny pac vidime veci trochu jinak oni to nevidi no… my jsme si kupovali baraky taky na levny hypoteky a respektive v evrope to jede porad stejne… stejne tak vis ze tady jsou marze o dost vyssi tedy i spousta veci je tu predrazena bez splatek… stejne jako unikum ze si neco koupis pres net a jde ti to 40-50-60dni…nebo pro koupeni pracky musis pobejt s prodavajicim u pro nas neslmyslnejch papiru a bez CPF si nekoupis spoustu veci a nenastartujes ani simku.
            Je to jinej svet v tomto smyslu a dzungle je tu vsude okolo v tom sirsim slova smyslu. Pocitam ze olympiada se zaradi na poradi nejvetsi brazilske kradeze, tak jak to vidim a to vidim zdaleka…

            • @Svetobeznik: hele nulovej urok nechapu 2x tolik: v brazilii to dava aspon smysl v tom, ze ty uroky se ufinancujou, i kdyz lidi ze sebe udelaji jeste mnohem vetsi otroky nez v cesku (kde zas muzes makat jak chces, ale na plat sofistikovanyho nebo makajiciho brazilce proste nedosahnes – tim myslim, ze makajici brazilec samozrejme vydela mnohem vic diky tem marzim)

              v evrope ze sebe lidi udelaji otroky tak jako tak, ale jeste se ty uvery zhroutej, protoze krize 2008/2009 samozrejme dal pokracuje

              proste uvery nechapu vubec: jsem si jistej, ze KAZDEJ clovek, co je zapalenej do prace muze vydelat za svuj zivot z nuly treba miliardy dolaru a jestli mu to z nejakyho dvodu nejde (vydelat prvni tisic nebo milion), tak nad tim ma premyslet a zkoumat to a najit si edge a ROI a ne se to snazit prebit hrubou silou uveru skrz paku

              prave v ty neuverovosti a financovani z vlastnich zdroju cejtim urcitou poctivost v tom, ze clovek cejti veskery ztraty sam a “je v realite”; zaroven se nejak vyviji i s bankem a postupne si uvedomuje tu odpovednost, co s penezma prichazi..odpovednost za svet kolem

              samozrejme to je teorie, kdyz pulka sveta frci na levnejch uverech a druha na drahejch, tak je potreba s tim nejak pracovat a vnimat to, protoze takovej svet objektivne je

  18. Nově ke @Coco: Jistě, že emigraci LZE doporučit univerzálně! Žiješ v úplně stejný zemi a kultuře, v který žil La Tibor, působí na tebe úplně stejný věci jako působily na něho, a když emigruješ jako to udělal on, tak ti to umožní se na celý to český (evropský) prostředí jako celek podívat “zvenčí” (z nadhledu). A samozřejmě tohle je úplně univerzální a má to obecnou hodnotu. Úplně pro každýho je dobrý uvědomit si, kde vlastně žije a mít nějakou možnost srovnání. Ta informace, kterou z toho vyextrahuješ, má univerzální použitelnost. A jak píše j., dokud tohle nezažiješ, tak to nepochopíš, respektive můžeš pochopit nějak intelektuálně a logicky ty pozitivní důsledky toho (když budeš například poslouchat, co La Tibor píše), ale není nad to mít u tohohle tu osobní zkušenost a prožitek (podobně jako u psychedelickejch drog, kde i když si o tom přečteš spoustu článků a trip-příběhů, tak ten zážitek změněnýho stavu vědomí si tím nenavodíš).

    Ty seš fakt strašně zaseklá v tom postmoderním uvažování. Zapomeň na to, že “každý máme svojí pravdu/realitu” a zapomeň na to, že pro každýho platí něco jinýho a každej si může to “hledání sebe sama” dělat sám a podle sebe a “vlastní formou”. Absolutně ne. Věci mají obecnou platnost a je v nich univerzální hodnota. Je univerzální hodnota v sociální izolaci a v tom nepracovat v korporaci a neřešit vztahy s kolegy na pracovišti a pokud možno se neúčastnit her, který hrát nemusíš (a platí to pro všechny lidi univerzálně a řešíme to tady na blogu už nějakej ten pátek). Je univerzální hodnota v tom nechlastat alkohol (opět úplně každýmu člověku tohle pomůže, když s tím chlastem přestane). Stejně tak je univerzální hodnota v tom mít auto, když potřebuješ občas někam zajet nebo židli, která ti nekurví záda, když většinu dne trávíš sezením u počítače…

    Obecně tohle jsou všechno takzvaně “věci s value“.

    Jasně, že jsou například lidi, který nesedí u počítače a nikam nejezdí, takže například pro ně to hodnotu nemá mít auto/židli. Ale pokud takovým člověkem seš, tak to pro tebe platí. Analogicky k emigraci: Seš člověkem, který žije v nějaký kultuře, v nějaký konkrétní zemi a na nějakým konkrétním kontinentě zvaném Evropa a tím pádem se tě týká to, že emigrace má univerzální hodnotu (neboli tohle je skutečně ZCELA univerzální pro každýho člověka na týhle planetě). Jistě, že ta konkrétní cesta je pro každýho nějakým způsobem individuální podle toho jeho životního příběhu, ale to neznamená, že jako pro každýho platí něco jinýho a co je pro jednoho pozitivní, pro druhého je negativní nebo bez hodnoty. Však napiš, co děláš Coco a jakej život žiješ, na tom bude hned v praxi vidět ta univerzálnost…

    Právě ta univerzálnost je to, o co tu kráčí. Když tu neustále opakuju to slovíčko s velkým R, tak tím pokaždý myslím to, že Realita JE univerzální a platí v ní univerzální pravidla a je to celý o tom hledat tu univerzální value (hodnotu). Není to samozřejmě tak, že každý zákonitě MUSÍ emigrovat nebo že to je jako jediná cesta. Ale rozhodně platí, že to má obecnou value a lze to doporučit univerzálně, protože to info, který člověk dostane do hlavy tou emigrací a to, jak moc to ovlivní vnímání reality (nejen ve vztahu k tý domácí kultuře a zemi), je obecně použitelný a má to smysl úplně pro každýho.

    • @Mordemy: Nedávno jsem nad tím přemýšlela, protože jsem v Německu potkala lidi, co nikdy nebyli v zahraničí ani na těch pár měsíců, a oni prostě nejsou schopný pochopit, jak vypadá ‘integrace do cizí kultury’. V tu chvíli si to třeba neuvědomíš a až zpětně vidíš, co jsi vlastně dělal a jak tě to prostředí dostalo. Třeba jsem někomu říkala o Glasgow, a on nechápal, proč se tam nechci vrátit, ještě když tam mám tak dobrou nabídku na phd a pořád valil takový to že si můžu přece najít byt v nějaký slušnější čtvrti a trávit všechen čas na univerzitě a ignorovat to, co se děje na jihu, protože se mě to přece netýká, ale tohle prostě nejde, když to víš předem, je ti z toho blbě stejně. Nevím, jestli je dobrý to moc rozebírat, kdybych věděla co tohle obnáší, asi bych srabsky nikam nejela, protože jsem hroznej srab a vycukaná ze všeho. Lidi v zásadě nechtěj vědět, myslím. Takže to nějak rozebírat buď nemá smysl nebo je to kontraproduktivní a jde jenom říct vyzkoušej si to a neteoretizuj tady o tom (což vlastně říkáš).

      • @j.: to je dost dobrej postreh, ze kdybych to byval vedel, tak bych do toho nesel

        asi se srabsky pripojim a klidne bych do toho i pridal ty psychedelika a rozhodne i pokus o sebevrazdu (coz mi ale skutecne nebrani v tom emigraci vsem vrele doporucit a z tohoto pohledu i plne chapu Coco a jeji obrany)

        tohle je proste zakerna j.-poznamka, ale pokud si JA definuju jako neco, co chce prave stesti a to spociva nejak dost na cocoidni definici sebe sama, tak jsou tyhle tripy nekde na urovni sebevrazdy

        nicmene tady nerozhoduje jen JA

        a prestoze bych do toho nesel, kdybych videl, co to prinese (s emigraci jsem prokrastinoval cele dva roky, behem nichz jsem byl jeden z nejstastnejsich lidi na svete), tak jsem za to hrozne rad

        a druha poznamka – rad bych prestal bejt takovej srab, co se chce temhle zazitkum porad vyhybat a ceka na to, az ho do toho dokope realita [coz je defacto vyhlaseni valky egu, ale tak zle jsem to opravdu, ale opravdu nemyslel]

        • @la tibor: jinak jeste doplnim – to je to proc Glasgow nestaci; nevim presne jak to funguje, ale nahodim tohle:

          je to natolik odlisny, ze to cloveka rozhodi, ale neni to natolik daleko, aby nam to nepovolilo se vratit zpet; je v tom samozrejme “pouze a jen” ta symbolika, kdy se tam leti 90 minut nizkonakladovkou a je to Evropska unie a predevsim lidi jsou mozna streleni nebo ujeti, ale porad jsou v jejich chovani poznat lidsky vzorce; brazilskej venkov zafungoval, brazilska middle class realita by uz mozna nefungovala..myslim ze delici carou je skutecne nejaka do jisty miry autenticka kultura nezasazena globalnim facebookovym stereotypem…ktera mimochodem na ten brazilskej venkov dorazi a samozrejme ze jak jinak nez s emigranty (nebo imigrujicimi memy skrz media)

      • @j. + @la tibor: K tomuhle bych dodal, že ono kdyby to člověk býval věděl, co ho čeká a rozhodl se do toho nejít, tak by se to k němu stejně časem dostalo nějak jinak a hlavně ten stav “pohodlí”, kterej by si tím prodloužil, by se zase jen vrátil se všema úrokama. Ten srabáckej klídeček nikdy nevydrží. Informace z reality vždycky prosáknou na povrch. Oddalovat dodání informace jen prodlužuje utrpení. Je mnohem lepší jít do toho a z utrpení udělat bolest – neboť bolest má smysl; utrpení bejvá pozvolnější (pohodlnější), ale to množství bolu je nakonec stejný nebo větší (čím víc se oddaluje ten přenos informace z reality).

        I tady platí ten nepříjemnej princip rovné výměny jak je popsanej ve Fullmetal Alchemist. Nelze udělat něco z ničeho. Nelze si zajistit pohodlí a klídeček jen tak zadarmo. Platí se za to utrpením, který přijde spolu s tím, jak se člověku do tý jeho růžový bubliny tlačí informace z reality, který je samozřejmě od začátku součástí (jakkoliv si chceme hrát na to, že jsme čistý).

        Tudíž co my víme dopředu, je, co bude obnášet to, když to NEUDĚLÁME (když se nevydáme za hranice, když si nedáme psychedelika, když neskočíme z okna…). A možná právě tohle vědomí toho, co leží před náma, když budeme srabi, nám nakonec umožní to něco přeci jenom udělat.

        • @Mordemy: jo to je to jediny smysluplny, ale stejne si do toho vzdycky primicham tu cukrovou berlicku, co pak zhorkne na jazyku

          anebo to za me udela nekdo jinej… pamatuju se treba pred odletem do brazil, kdy T. chudak ani nevedela, ze tu taky skonci, me vcelku nadsene na zaklade svych vyjezdu za hranice prala at si to tam poradne uziju a ja se tehdy pochopitelne strasne nasral, byt to jakoby nedavalo smysl

          na mucidlech nebo necem hodne blizkym si to clovek fakt neuziva

          to debilni na tom je, ze prave diky tyhle tyranii uzivani si do toho clovek stejne spadne a pak ma tendenci si to teda zkusit uzit (at to mam za sebou a muzu uz pak makat)

    • @Mordemy:
      Ahoj, emigrácia je univerzálna jedine v tom pohľade zvonku. Takým pohľadom zvonku môžu byť ovšem aj iné formy (tento blog je jedným z príkladov). Cestovaním som strávila pár rokov a nenašla som sa ani v sahara desert, ani pod statue of liberty, ani v paláci v uae, ani ani ….

      @ la tibor & growjob:
      sme v situácii keď einsteinovia sú pre nás pevný pilier, na ktorom a s ktorým ide stavať – transformovať víziu v pravdu. Samozrejme, že i výstupy vied ide spochybniť, ale s tým sa nikam nedostaneme, my tým výstupom musíme skrátka veriť, musíme chcieť veriť, pričom je fajn si uvedomiť, že viera udáva smer a chcenie je palivom.

      Einsteinov netreba prečurávať, je treba supermozgy (historické i aktuálne) využívať! v opačnom prípade sa púšťame do stavby na hlinených nohách a s prvým prílivom vízia odpláve …………

      Sú weby a weby, (nie len) growjob si ide komerčnú líniu – ale ako inak dostať info k plebsu než komerčne, keď ľudia sú v nej až po uši. Growjob môže byť stejne tak blowjob ano, príde na to KTO číta …………………….

      PS: K analógii chudnutia toľko, že s nežraním sa k normálu tela v kondícii nikto nedoberie. Táto oblasť je exaktne preskúmaná, keďže ale s fyzickou hmotnosťou som problém nikdy nemala, nebudem skúmaním psychologického dopadu na výživu strácať čas.

      • @Coco: ‘musíme skrátka veriť, musíme chcieť veriť, pričom je fajn si uvedomiť, že viera udáva smer a chcenie je palivom.’

        Věřit a chtít věřit je ale něco úplně jinýho. Buď věříš a nepotřebuješ nic chtít, nebo něco chceš a tím pádem moc nevěříš, místo toho spíš doufáš v ‘něco za něco’.

        PS – Oblast hubnutí je exaktně prozkoumaná a výsledek je to, že je k dispozici strašně informací, kterýma když se začneš probírat, tak nevíš a díky tomu na tobě pravděpodobně někdo vydělá. Všichni tvrdí že ‘omezit něco je jediná cesta’ nebo ‘omezit něco jinýho je jediná cesta’ nebo ‘jíst všechno ale v maličkých porcích 5x denně je jediná cesta’ ale podstatou toho všeho, když si to pořádně projdeš do důsledků je ‘jez do polosyta’, no rocket science.

        • @j.:
          Chcenie je palivom pre udržanie viery.
          V živote som už stretla pár trosiek, ktorým došlo palivo a nechci nahliadnuť do ich duše.

          PS: Touto oblasťou sa fakt nehodlám zabývat.
          Je mi to k ničomu. Tých, ktorých sa to týka a majú v hlave burgra miesto mozgu, odpurúčam k odborníkom (v CZ Cajthamlová&Havlíček)

          • @Coco:
            Stejně nesouhlasím. Víra nejede na palivu, prostě cítíš, že tam je nějaká ‘nit’.

            Však nejde o hubnutí, ale o to, že opravdu existujou principy, které platí obecně. Teoretizování v nich spíš udělá bordel, taky proto, že se snažíš něco očurat vytvořením nějakýho systému tak, aby to (překonání něčeho) bylo zdánlivě jednodušší. Na tý výživě se to dá zrovna pochopit úplně krásně, jak to funguje.
            Proč opovrhuješ lidmi, co ‘mají burgra místo mozku’?

            • @j.:
              Neopovrhujem nimi, je mi z nich smutno.
              Jedlo je ich alkohol, tabak, piko, heroin ……

              Mechanizmus živej viery ako ju cítim som vyjadrila.
              Viac k tomu nemám j.

              • @Coco: Problém je, že to, co cítíš jednoduše není víra. Ty necítíš žádnou nit (moc hezký vyjádřeno btw), jen bys hrozně moc ráda a tak na to zcela uměle a mechanicky tlačíš v sobecký touze tu víru “dostat” a ono ti to samozřejmě o to víc uniká…

                Je to vlastně vcelku jednoduchý: Nemáš víru, protože nemáš pokoru (nejsi jí kvůli svojí sobeckosti, tvrdohlavosti a odmítání bolesti schopna). Cesta k tý víře ovšem je skrz pokoru. Dokud si budeš jen brát informace z reality (a z growjobu a koneckonců i z Psychoanalýzy) a budeš se stále jen snažit o to si něco urvat, zůstaneš dál v prdeli a nebudeš dělat nic jinýho, než valit stupidní kecy o chtění.

                • @Mordemy:
                  ehm ..
                  Okay, pár dní ago píšem, že celým týmto blogom sa ako červená niť vinie jedno slovo: Viera. M.i. i tvoj blog vznikol na vlne viery, že veci sú tak a tak. No možno sú Mord a možno nie sú. Že to nemáš exaktne podložené sám předesíláš a je to okay, ale chce to v obdobných prípadoch predsalen nejakú premennú a tou je to chcenie, ktoré vdýchne viere život.

                  .. si spomeň čo sa stalo, keď si nedávno prestal (byť na chvilku) chcieť veriť v koncept falu. Stačilo presmerovať chcenie z chcenia veriť v hru o fal smerom ku chceniu “zažít něco hezkýho” a celý koncept aj s falom pálil do kopru, bo mu došlo palivo.

                  Chcenie je kľúčové ne že ne.

                  • @Coco: Napsala si to o té víře a teď se akorát ukazuje, že vůbec nemáš ponětí, co to vlastně je.

                    Víra není “víra v něco”, je to přesně naopak. Víra není, že “věřím, že něco je tak a tak”, a víra není “víra ve vlastní názor” proboha. Nějaká exaktnost nebo neexaktnost je naprosto podružná věc. Tohle není víra v nějakej můj mindset a názorový paradigma, která jsem si sám vytvořil. Tohle je kurva víra v Boha.

                    Seš úplně mimo prostě a už mě to nebaví ti to vysvětlovat stále dokola, zvlášť když to samý teď řeším synchronicitně >jinde< .

                    Ta poznámka ke hře o falus je už zcela nesmyslná. Zaprvé jsem nic nikam nepřesměrovával a za druhé nechápu, co má nepokora (“chtít něco hezkýho”) společnýho s chtěním – jo vlastně chápu, ty právě tohle neustále tlačíš ten nepokornej přístup… Koncept falu je každopádně symbolický vyjádření hry, která se nedá nehrát, protože na tý symbolice stojí veškerý vztahy mezi chlapama a ženskejma a tím pádem potažmo celá společnost. Nezaleží na tom, jestli to chci nebo nechci hrát, hrát to prostě musím, není na výběr. Můžu maximálně nepřikládat pod kotel a záměrně si na tom neujíždět a nebalit zmatený holčičky, co zoufale hledají potvrzení vlastní identity (což ve výsledku není úplně málo tohle dělat). Ale to je asi tak všechno, co se týče “chtění” a toho, jak moc můžu tu hru svým chtěním ovlivnit.

      • @Coco: Nenašla si se, protože neustále nechápeš, že jedinej způsob, jak “se najít”, je přestat se konečně hledat. To jest přestat fantazírovat a tvořit si umělý konstrukce, na kterejch budeš stavět to svoje JÁ. A ono taky jedna věc je cestování a výlety (s tím, že víš, že “doma” seš v ČR), druhá věc je regulérní emigrace s tím, že v tý zemi budeš permanentně žít. Nevím co znamená to cestování v tvým případě, ale ono bejt někde pár tejdnů nebo i měsíců “na výletě” má sice taky hodnotu, ale emigrace je asi něco trochu jinýho…

        Pevný pilíř tu není vůbec žádnej kromě tý víry. Například věda nezná nic jako “pevný pilíř”. Věda zná pouze hypotézy a stejně jako Newton byl supermozek a s jablkem a gravitací to bylo v tý době přelomový (a platí to nadále), tak když přišel Einstein, tak prostě postavil Newtona na hlavu a ukázal, že to zdaleka nestačí koukat se na to tak jednoduše jako Newton. Ne, že by ten Newton neměl s tím jablkem pravdu, ale celý je to PODSTATNĚ komplexnější a Newton už je prostě nepoužitelnej a vývoj moderních technologií by s Newtonem možnej nebyl. Jeho teorie skutečně mají určité zásadní vady, který jsou v rozporu s teorií relativity, která je zase jen další hypotéza, která se časem reviduje, protože je nedostačující.

        K tomu “chtění”: Jako CO konkrétně CHCEŠ mi řekni? (a na tuhle otázku by mě fakt zajímala odpověď, protože ať si na odpovím jakkoliv, vždycky mi z toho vyjde nějaká moderní GTD sračka)

        Jediný, co máme je víra a tou vírou se máme nechat pokorně vést. Tečka. Chtění jsou už ty potřeby a jejich uspokojování a to je slepá ulička. Je jedno, co chceš, je jedno, jakou potřebu si budeš uspokojovat skrz to chtění. Stavět se na tom prostě nedá, protože chtění je nikdy nekončící průser, kdy uspokojení toho chtění (když dostaneš, co chceš) nic neřeší, protože pak chceš prostě jen víc a když dostaneš víc, chceš zase víc a s tím se nedostaneme nikam. Je to zase jako s tou černou dírou, která všechno pohltí – chtění je jako lejt benzín do kanálu. Funkční cesta jde zkrátka někdy PROTI potřebám a tím pádem PROTI našemu chtění.

        Weby typu growjob nejsou něco takovýho absolutně schopný předat. Tam se prostě jede lineárně A–>B—>C–>D až Z, kde A má být nějaký výchozí bod té “stavby” a jen se jako ty další dílky skládají na sebe. Má jít jakoby o to se prostě jen chtít posunovat na ty další stupínky a tím jakoby (osobně) růst a rozvíjet se v tom vytyčeném směru (viz Alkyone a jeho přístup ve stylu “vytyčím si nějaký směr a pak už to budu jen korigovat”). Je to hovadina. Opět jediný, co se stane je, že se to transformuje do nikdy nekončící potřeby uspokojovat nějakou potřebu po seberozvíjení se…

        Budovat něco je sračka prostě. Jde tu o vědomí a vnímání (a naladění vnitřního rádia na frekvenci Boha) a to se neděje skrz to, že budeme stavět nějakou pyramidu. “Osobní rozvoj” nemá být posilování ega a to, že mu půjdeme na ruku. Každej skok o akvárka nahoru je doprovázenej tím, že ego symbolicky necháme chcípnout: http://psychoanalyza.com/kriseni-ega/

        A to je opět něco, co weby typu growjobu absolutně nereflektujou. Protože čtenáři by velmi neradi slyšeli, že to bude doprovázený bolestí a depresema a člověku z toho bude tak blbě, že by nejradši chcípnul. Myslíš, že tady někdo nějak zvlášť “chce” odkrejvat všechny tý šílenosti z kterejch je ten svět složenej? Myslíš, že mi je z toho dobře a uspokojuju si tím nějakou potřebu? Jak už bylo řečeno, jsme srabi a nejradši bysme nevěděli nic a žili si v tom klídečku sladký nevědomosti, protože realita kurevsky bolí! Problém je, že zahnít si v soukromým klídečku (bohužel/naštěstí) nejde, protože i k sebetupějšímu člověku ta realita a ty informace budou prosakovat. Neboli nevědomost a nezasaženost světem a životem je zase jenom iluze a zbožné přání. Zasažený jsme všichni (všichni jsme schizoidi) a zůstat “hloupý a nedotčený” prostě NELZE (tyhle snahy končí v protialkoholních léčebnách). Stejně jako nelze žít život vychytaným stylem, kdy mě jakože nic moc netíží, protože si tak v poklidu pracuju, hraju hry na playstationu, jezdím na chatu grilovat a jinak se o nic nestarám (kromě nějakýho toho osobního rozvoje prostřednictvím výměny informací).

        Prostě ten growjob web je jako celek sračka. Přestože tam jsou obsažený nějaký hodnotný a pravdivý informace, celkovej ráz toho webu je zase jen ten osobní rozvoj a budování identity bez jakýkoliv snahy o to nést nějaký břemeno. Ten web naprosto neobsahuje koncept víry.

        A ty prostě taky žádnou víru nemáš Coco, ty máš skutečně jen a pouze to chtění (víry). Proto se chytáš takovejhle sraček a obhajuješ to tady. Máš nějakej neurčitej a vágní pocit, že by víra mohla bejt užitečná věc, kterou bys mohla použít jako efektivní nástroj pro posílení toho svýho domečku z karet, na kterým tolik lpíš, a to je asi tak všechno, co se o tej tvojí takzvanej “víře” dá říct. Víra opravdu není o tom, že jí použiješ na to, abys sama něco dostala (to jest NENÍ to nástroj, kterým cosi vyextrahuješ a získáš, NENÍ to vyměnnej obchod). Víra je odevzdání se a to, že zapomeneš na budování a hledání sebe sama a jdeš dělat něco jinýho (a to sebenalezení přijde bokem – to jest nakonec dostaneš informaci, že žádný sebenalezení se konat nebude, ale PŘESTO je to nějakým způsobem v pořádku).

        • K tej emigrácii stačilo použiť slovo imigrácia a ušetrili by sme si prsty@Mordemy:

          K otázke, ktorá ťa zaujíma: chcieť čokoľvek v zmysle očakávania je u mňa pasé. Samozrejme mám tendenciu chytať sa starej známej autistickej guľôčky, nie som z obliga plus je tu X ďalších vecí ………….

          Na zvyšok zareagujem pozdejšie.

          • @Coco: Nereaguj dokud nepochopíš, co jsem se ti snažil sdělit a dokud si neujasníš proč tu podle nás meleš hovna.

            • @Mordemy:
              Ďakujem Ti za všetko, naozaj
              Maj sa.

              • @Coco: tohle jsou vsechno nauceny fraze, ktery mimochodem skutecne toho druhyho vnimajiciho cloveka bolej. Mord tady s tebou stravi x hodin a unikas skrz jakousi spolecenskou floskuli, ze je hezke pri rozlouceni podekovat. Hloubs a hloubs. Byla jsi dotazana co delas – tak aspon rekni “fuck off ty zmrde, je ti do toho kulovy”. Ale ne proste, hlavne kecat o vecech kolem a prozitek/kontakt zadnej. Metoda plastikovy asertivni pannenky je cool, ale je jasny, co za ni je: ohromnej strach o sebe sama.

                Vsichni na tuhle hru maji pravo, vsem se prihodilo nescetne prikori, kazdej z nas si muze najit argumenty proc prave jemu se jich prihodilo jeste vic a proc on si muze syslit svoji bublinu a v ni vegetovat, ale to je holt uvazovani, ktery nikam nevede.

                Prisla jsi sem, neco povidala a bylo ti receno, ze ti neco zasadne unika a snazili jsme se te konfrontovat treba skrz tvuj zivot s tim, co to je (protoze to je neco co tu fungovalo napriklad u velsana), protoze opravdu stoji za to to videt a par lidem se to tu uz podarilo. Tenhle tvuj odchod je panickej utek ne nepodobnej napr. Mr. Nobodymu onehda. Je to zbytecny. Tolik pro “poradek”, kdyz uz komunikace neni mozna.

                • @la tibor:
                  nie je nič na tomto svete, sú len pocity, feeling ……..
                  Prehrala som. Prehrala som svoj boj o vede a fantáziách. Je ráno, svitá a ja tu plačem jak želva, nevidím na písmenká a bolí ma srdce, bolí to preveľmi a tu v tej samote a s prázdnymi rukami a v mojom plači ma hladí Boh ..ako už toľkokrát ………

                  Boh nestvoril ženu z mužovej hlavy, aby mu vládla, nestvoril ju z jeho paty aby mu otročila, ale stvoril ju z jeho rebra, aby bola jeho Srdcu najbližšie.

                  kiežby muži vnímali ženy Srdcom, oh kiežby………………………………………

                  • @Coco: Jestli pláčeš kvůli “prehranemu boji o vede a fantáziách”, tak už ti teď snad musí bejt jasný, o co tady jde ne? Předmětem nebyla ta “věda a fantazie”, to bylo prostě celou dobu zástupný téma, a bylo to vidět velmi brzy, že to jsou všechno jen kecy, za který se z nějakýho důvodu schováváš. Právě tohle se ti tu snažíme celou dobu vysvětlit a proto jsem se to několikrát snažil přesměrovat tu diskuzi na tvůj vlastní život, protože jsme se prostě točili v kruhu a bylo zřejmý, že je to jen nějakej fejk a obrana od tebe…

                    Když se člověk snaží takhle hloupě bojovat, tak obvykle dostane přes čumák a prohraje no, to není nic nečekanýho. Bojem s náma tady skutečně nic nezískáš a přesně ve chvíli, kdy začneš bojovat, tak už si prohrála. A to, že se nakonec takhle snažíš utéct z bojiště, tím taky ničeho nedosáhneš…

                    Jednoduše seber odvahu a napiš o co tady jde a v čem se plácáš. To jest napiš konečně ten důvod, proč seš vlastně tak nešťastná a proč si sem vůbec začala psát a neschovávej se za žádný vzletný fantazie a teorie o fungování světa.

                    Normálně vylož karty na stůl a přestaň se snažit o nějaký vítězství v boji. Tyhle argumentační bitvy jsou marný…

                  • @ALL:
                    <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 muži vnímajú ženy hlavou, alebo sexfalom, alebo aj aj, lebo sú pomýlení a ženy sú pomýlené jakbysmet a je to len samé nešťastie a je to tryzna a tragédia detí keď muž opúšťa ich matku pre pičku, alebo pre ženu s mužským mozgom, ktorá mu bude podľa neho rozumieť a pička raz vyvanie a mozgy muž vs. mužožena budú súperiť = ničiť sa vzájomne a všetko sa to vždy zrúti do totálky a to pre všetkých zúčastnených vrátane tých detí, ktoré stratili čo stratili a ich srdiečka plačú ešte tam v tom detstve, alebo kedykoľvek v budúcne, lebo deti si skrze mamu a tatka vytvárajú obraz o tomto svete ……..

                    Tú hru je prinútená hrať úplne každá žena a to aj tá, ktorá nestratila kompas a to preto, aby sa k mužovi vôbec dostala a bolo jej tak umožnené vstúpiť mu do Srdca. Vstúpiť mu do Srdca a byť mu tam nablízku po všetky jeho dni a noci, aby tam svoju ženu muž stále cítil a mohol ísť do sveta kamkoľvek chce a dobýjal ho Srdcom plným a tak skvelý ako len muž dokáže byť! Muž bez ženy nie je nič a stejne tak žena bez muža, bez neho je len bludička, ktorá blúdi svetom a hľadá muža, ktorému by naplnila Srdce.

                    Jedine muž symbolom impotentný vníma ženu Srdcom od začiatku a naozaj si ju k sebe privolá a ona príde, aby mu vošla do Srdca a spočinula tam, naplnila ho, naplnila ho sama sebou! A splnením svojho poslania pre Neho sa i ona naplnená ucíti. A niekedy si muž takú ženu aj privolá a v mmt keď mu vstúpi do Srdca sa on z toho zoserie, lebo taký pocit možno nikdy nemal, alebo aj mal ale neprestáva žiť v predstave, že žena chce love a perly a baráky a tým strachom, alebo tou pomýlenou predstavou ju vyženie a to najprv zo Srdca a potom aj fyzicky …………………….

                    Kto je schopný toto pochopiť keď všetko je v tomto svete na hlavu, kto … /:

                    Som v druhom trimestri života a zmáha ma hrať tie hry a budem blúdiť a čakať na volanie a možno budem čakať márne a do konca svojho života. Vkladám sa do rúk Boha, on vedie moju cestu, vždy viedol len som mala pre neho rôzne mená. A zas tu len plačem a pritom musím pracovať, aby som nezhebla hladom …… C´est la vie

                    @Mordemy vzal si mi môj záchytný bod v chaose, vzal si mi moju pomyselnú autistickú guľôčku, ktorou pre mňa bola veda a fantázia a ja som ti za to vďačná celá tak jak som! Urobil si niečo čo som nechcela, ale potrebovala. Napriek bolesti, ktorú si mi odobratím guľôčky spôsobil som Ti za to/práve preto vďačná. Ešte raz ďakujem a ďakujem Ti veľmi pekne. V živote by mi nenapadlo, že sa toto stane!

                    Želám Ti silu v Tvojom boji i skrze tento blog a tiež naplnenie Srdca, nájdi si tú svoju, tú čo v Tebe raz spočinie a uľahčí ti tvoj neľahký život a to samé želám i Tebe alfa @ la Tibor, well done!

                    S láskou a nateraz
                    Coco

                    • @Coco: jedine co jsem z toho pochopil je, ze bud nemas chlapa nebo je to radnej psycho-vztah.

                      Coco co nechapes na dotazu “co delas”? Chapu ze ti je cca jako me.. co dal? Opustil te chlap kvuli nejaky pragmaticky zensky a nechal te s detma uprostred prazdna? Ono to vypada jako pozadavek mimo, protoze dost lidi pise/rika svy pribehy a je problem se dostat za ne. Tady na psychoanalyze se zajel opacnej extrem, psat vsechno v obecnych frazich asi prave kvuli tomu, ze se to tu hemzi bohem, symbolicnem a hovny. Zadny loupani brambor a zijistovani cen benzinu.

                      Ale skutecne mam ten pocit, ze by se ted hodilo v par vetach popsat sracky v jakych jsi. Je to tezky. Je to potreba.

                      +++++++++++++++

                      Jinak to co tam popisujes to je presne ta hra o falus, ktera vypada na papire lakave, same Srdecko atd, ale pokud si na ni lidi nejak chteji ujet, tak skutecne ujedou az do Smrdaku. Na svete jsou proste i jiny hry a tahle s tim falem, co si ho mezi sebou prehazuje chlap se zenskou jako horkej brambor, si zacina brat monopol na vyklad reality a je to uz dost nefunkcni.

                    • @Coco: Na to povídání o tom, jaké je to mezi mužem a ženou reagovat nebudu, jsou to krávoviny, byť je z toho cejtit konečně upřímnost a bolest. Jen je to prostě celý mimo – specielně hlášky typu “Muž bez ženy nie je nič a stejne tak žena bez muža, bez neho je len bludička, ktorá blúdi svetom a hľadá muža, ktorému by naplnila Srdce”… Takhle to NENÍ samozřejmě, přestože se tak třeba v tuhle chvíli cejtíš a něco tě hrozně moc bolí. Tohle, co si napsala je ta past, do které se padá, tj. ta past, o které je článek výše a kvůli který seš zřejmě takhle na sračky…

                      Každopádně fakt by to chtělo nechat těch vzletných popisů a napsat úplně jednoduše, polopaticky, a banálně CO SE TI STALO a CO DĚLÁŠ (kde teď seš). Seš teda ženská ve středních letech se dvěma dětma na krku nebo jak? (to je tak jediná konkrétní informace, kterou jsem z toho schopnej vyextrahovat).

                      Jinak ty závěrečný věty o tom, jak ti něco strašně pomohlo a vzal jsem ti “záchytný bod v chaose”, tak to ještě stále úplně nežeru, protože to píšeš jen proto, abys to tady mohla uzavřít a jít brečet a utápět se dál v bezvýchodnosti a fantaziích o dokonalém muži, který tě bude vnímat Srdcem. A to jako sorry, ale takhle tě to uzavřít nenechám.

                    • @Coco: jinak ze je zelva o sobe tvrdi i moje matka o generaci starsi, a taky je to cely sladkobolny jako pohled Tany Fischerovy

                      jo, tak se da prozit pulka nebo vetsina zivota a bude se to porad tocit v kruhu uplne stejne jako se v kruhu toci zivot chlapu, kterym “komunisti nedovolili vystudovat” a podobny blaboly

                      a jestli se da rict o necem, ze je to skutecne objektivne k nicemu, tak je to nechat dojit veci presne do tohohle stadia; i delat levnou slapku u silnice nebo vyhazovat do povetri budovy je lepsi nez tohle

                      fantasticky, jak se zde stava pravidlem, ze Mord napise clanek na nejaky tema, ktery rika, ze spolecensky zazity axiom A neplati a jako vosy na bonbon se sleti komentatori s tim, ze je uzasne, jak nekdo napsal o tom, ze A plati a ze by se to cele melo dale rozvijet atd., pricemz ten clanek ma obvykle nasranou konotaci z toho, jak moc samozrejme lidi berou, ze A plati a jak se to vcelku k nicemu omila

                      To neni ani omylem chyba ve slohu, a neni to TO nedorozumeni. To je proste prachsprosta slepota nekde na hrane autosugestivniho popirani. Mozek je fakt fantastickej organ.

                    • @la Tibor:
                      @Mordemy:
                      no mne už z toho deficitu spánku do mozgu tuším naskákalo sedem trpaslíkov, že tu dávam srdiečka!

                      Každopádne žiaden psycho-vzťah a chlap a dve deti atd., sa u mňa nekoná, no drama, ale stejne tá vec muži&ženy ma neprestáva žrať …..

                      A zas som sem fukla nejaký fantasy konštrukt čo by medzi ženami a mužmi mohlo byť a nie je a potrebujem nakopať do prdele!! ………
                      a pozerám, že už som to aj schytala :D tak dík.

                      Vieš čo je autistická guľôčka Mord ? ale předesílám, že to bude zas veda tak radšej nič asi ………….

                      Mozog je fakt fantastický orgán la Tibor a ten môj potrebuje spánok! nech nepíšem shity

                      neutekám potrebujem sa len dať dohromady ..

                      PS: škoda, že sem nepíšu nejaké ženy čo v tom majú jasno, by (mi) to pomohlo

  19. @Coco: A zase jsme se dozvěděli velký prd, kromě toho, že seš solidně rozsekaná, protože… kdoví. Už z tebe taky začínám bejt unavenej podobně jako kdybych sám nespal…

    Takže to zkusíme teda úplně trapně a debilně. Vytvořím ti tady takovej malej dotazník se stupidníma otázkama jak někde na úřadě – stačí to jen vyplnit (lehčí už ti to asi udělat nemůžu):

    Otázka 1): Kolik je ti let? (15, 18, 25, 35, 55, 73…?)

    Otázka 2): Rodinný stav? (svobodná, vdaná, rozvedená, vdova…?)

    Otázka 3): “Partnerský” stav? (žiješ s někým ve vztahu, šukáš s někým, žiješ sama, máš milence, seš zamilovaná…?)

    Otázka 4): Máš nějaké děti? (kolik, jak staré děti, pohlaví dětí, žijí s tebou nebo s někým jiným…?)

    Otázka 5): Jaké máš zaměstnání, popřípadě čím se živíš? (student, nezaměstnaný, zaměstnanec, živnostník, podnikatel? + náplň práce, v jaké firmě, jaká je pracovní doba, docházíš denně do nějaké firmy nebo pracuješ z domu, děláš někde oficiálně nebo načerno, z čeho platíš nájem…?)

    Otázka 6): Jak a kde bydlíš? (pronájem, vlastní byt, vlastní dům, společně s rodiči, sama, na studentském privátu, se spolubydlícíma, u přátel, ve squatu, na hlavním nádraží, pod mostem…?)

    Otázka 7): Jaká je tvoje minulost? (alias “jak jsi se dostala do stavu ve kterém se právě nacházíš…”? to jest co předcházelo stavu popsaném v odpovědích na otázky 1-6?)

    Prosím o odpovědi.

    • @Mordemy:
      Tak na to ti sere bílej tesák.
      Nemáš zač.

      A du spát!

      • @Coco: Ano, běž. A nezapomeň napsat, že nikam neutíkáš…

        Vzletný kecy, fantazie o fungování světa a teorie o falu to jo, ale odpovědět na zcela konkrétní úplně primitivní otázky, co se týče tvýho vlastního života, to už ne, co?

        Seš sračka Coco.

        • @Mordemy:
          Ahoj, nenadávaj mi pls. mmt to nie je potrebné, ja dotazníky hádžem do koša úplne všetky a migrifičom zo štatistického úradu za zavretými dverami ukazujem prostredník, do súkromia nech mi nelezie nikto, môže ho zdieľať a bude srdečne vítaný, ale nie tuto a takto, lebo ktovie kto každý to tu číta a ľudia sú rôzni a vieš to ..

          Mordy, sadla som si k vám s bildom a došli mu baterky, som tu nedostala že 1mega ale 100mega, zmenili ste môj prístup k sebe samej a tým k iným a vieš, to najdôležitejšie – našla som vieru v Boha .. akoby som zrazu pomenovala to čo som cítila už dlho. Vieš, ja nie som pokrstená, ani nič (rodičia mi v tomto nechali v hlave blank a som za to rada) a vždy som náboženstvá považovala iba za legendy a inotaje, cirkvi za manipulátorov, sangy za komunity etc. a fičala som si na Hitchensovi a spol.. K náboženstvám sa nepridám ani teraz, tú niť, ktorú spomenula aj j. skrátka nejde zdieľať s nikým, asi ju má v sebe každý len to ignoruje a tá niť je titerné ale mocné puto a je treba ju opatrovať a sám pre seba ….

          Budem tu, ale chcem dať priestor aj iným a to čo som sa tu naučila budem konfrontovať, či som to pochopila správne. Možno teraz zas schytám od teba kopanec do hlavy, ale napísala som to najlepšie ako som vedela.

          Dobré ráno!

          PS: k tomu čo som napísla o Srdci muža a o žene ma inšpiroval citát, ktorý mi 8.3. pristál do emailovej schránky, ten citát, že „Boh nestvoril ženu z jeho hlavy, aby mu vládla, z jeho päty aby mu otročila, ale z jeho rebra aby bola jeho Srdcu najbližšie“ a možno je pre mužov a ženy toto tá tretia a jediná možná cesta, ktovie …….

          • @Coco: Odmítám se s tebou jakkoliv dál bavit a reagovat na cokoliv dalšího, co napíšeš, dokud stručně a jasně nepopíšeš svůj příběh a co seš zač. Takže buďto vyplníš ten debilní dotazník, kterej jsem dal dohromady jenom proto, že si ignorovala předchozích pět výzev, ať o sobě něco napíšeš, nebo to teda popíšeš nějak vlastními slovy a bez té dotazníkové osnovy, anebo jsme spolu jednoduše skončili a máš utrum.

            Do soukromí si tu lezeme úplně běžně a stejně tak běžně se to dělá mezi lidmi, kteří se k sobě chtějí dostat nějak blíž. Když odhlédneme od toho, že jsme na internetovým blogu, tak kdybysme spolu tuhle diskuzi vedli v čajovně, tak mi taky řekneš, že do soukromí ti nikdo lézt nebude? Kdybych se tě několikrát zeptal na něco osobního, tak bys mě taky pokaždý odpálkovala a udržovala to dál ve vzletný filozofický rovině? Byla si několikrát dotázána kdo seš a tenhle dotaz je zcela legitimní a normální a ty odmítáš reagovat a sereš na nás a držíš si odstup. Takže já tím pádem dál odmítám reagovat na tebe.

            V tuhle chvíli v tvém případě tu bez “lezení do soukromí” absolutně není možná žádná další komunikace a dokud tohle nepochopíš, tak na tebe budu srát stejně jako ty sereš na nás.

  20. @Coco: Každým komentářem, který sem napíšeš, si říkám, že si na tom hůř a hůř a jen víc zalízáš do své ulitky a nechceš o sobě nic říct (opravdu si nedokážu představit, jak by ty údaje mohl někdo zneužít).
    Napíšeš sice dlouhý komentář, ale k čemu, když je prázdný. Tos tu víru jako jen tak najednou našla? Prostě někde sedíš u pc, čteš Mordemyho blog a najednou – jéé to ja ta víra, už věřím! – tahle nějak?

    Já využiju té možnosti analýzy mě a ukážu ti, jak snadný je odpovědět na ty otázky:

    Otázka 1): Kolik je ti let? – 22

    Otázka 2): Rodinný stav? – svobodný, kdo četl fajnblog, ví proč

    Otázka 3): “Partnerský” stav? – s nikým ve vztahu nejsem, i když bych chtěl. Vztah je teď ale pro mě představa něco ideálního, co mě vysvobodí z toho jak žiju, a proto ho radši nehledám a nechci otravovat druhým život, když nevím co s tím svým.

    Otázka 4): Máš nějaké děti? – ne
    Otázka 5): Jaké máš zaměstnání, popřípadě čím se živíš? – živnostník, pracuju z domu vyděláváním na reklamě affiliate, PPC systémy anebo píšu články na zakázku. Pracuju z domu, teď zhruba 6-8 hodin denně, pronájem neplatím, protože jsem u rodičů. Dávám jim sice peníze na pronájem a jídlo (není to ale moc reálná suma, 3k) ale myslím, že ty peníze mi někde spoří.

    Otázka 6): Jak a kde bydlíš? – odpověď v předchozí otázce. Od letošního ledna bydlím zase u rodičů, předtím jsem bydlel 2 roky sám v garsonce v Brně. Neplánuju tady ale zůstat dlouho, chci jít zase brzo někam do vlastního, jen už ne do města.

    Otázka 7): Jaká je tvoje minulost? – asi do 16ti jsem byl klasickej introvert a ňouma, pak jsem objevil pickup, osobní rozvoj a podobný sračky. Vždycky si říkám, že mi to něco dalo (něco určitě jo, všechno mě změnilo), ale mohl jsem se zajímat o něco, co by mě nasměrovalo líp. Pár let jsem jezdil na diskotéky a pickup zkoušel. V poslední době už ale diskotéky nedávám, cítím se tam blbě a už si tam ani nezatancuju. Pickup ve mě zůstal, ale nepodporuju ho dál. Souběžně s tím, se rozjíždělo moje podnikání. Tam to aspoň bylo lepší a tam jsem “rostl”, zatímco v osobním životě to nebylo pořád nic moc.

    • @Radek:
      Ahoj Radku,
      vieru, ktorú som skrze tento blog našla bol proces! nepadla mi do klína ako newtonovo jablko a proces to bol šílený (celú dobu čo som sem písala som sa cítila ako na tripe, neužívam psychadeliká moc sa v tom nevyznám len 1raz som mala papier tak to dokážem pripodobniť, no a u mňa ten ´trip´ zrejme spôsobila absencia spánku, vieš posledné týždne spím vkuse max tak 3-4 hodiny denne, niekedy 5 a deficit spánku mení vedomie) K tomu Bohu (u mňa) by som povedala tak, že sa mi´objavoval´povedzme v symboloch, ktoré tu všade boli a sú a ja som ich s tým vytripovaným mozgom akurát vnímala! …………. nechcem k tomu priveľa písať, dosť ťažko sa to slovami popisuje, možno sú to blbosti a mne neprestáva šušťať.

      K tomu dotazníku za mňa už len toľko, že nejde ani tak o zneužitie a nič proti Mordymu ani nikomu, seriously! ide o to, že pre zdieľanie súkromia je (pre mňa) dôležitá face to face komunikácia (pre citlivé zdelenia až intimita), potrebujem ľudí vidieť a byť videná s mimikou, rečou tela atd., pretože je to tak efektívnejšie, nedochádza k dezinterpretácii slov, v ktorých sa človek navyše neraz stráca.

      • @Coco: Hm, tak to máš holka blbý, že je pro tebe neskousnutelná jiná forma, než face-to-face komunikace, protože na tu můžeš rovnou zapomenout. Buďto se naučíš sdílet citlivé a intimní věci veřejně tady na blogu nebo si už holt nepokecáme. Prostě se naučíš, že rozhovor na blogu může být to samé jako rozhovor face-to-face a překonáš ten svůj útlocitnej schizoidní odstup a konečně popíšeš svoje soukromí anebo poletíš. Výběr je na tobě.

      • @Coco: Včera jsem se na téma sdílení informací s někým zrovna bavila, zjistila jsem, že čím jsem starší, tím jsem míň ‘opatrná’. Jde o to, že když někoho k těm informacím pustíš (ať už tady úplně veřejně, nebo face to face s nějakou iluzí soukromí a uzavřenosti), co se stane, když se tím ‘něco podělá’? (Tím poděláním myslím hlavně ten pocit po tom a nějakou reakci – evidentně máš strach z toho, co se PAK stane – tak to tím myslím) Seš tváří v tvář zodpovědnosti za to, co jsi doopravdy udělala. I za to, jestli sis dala práci se vyjádřit pořádně, pokud jde o internetovou diskuzi. A musíš s tím něco dělat.

        • @j.:
          Iluze soukromí, opravdu je to iluze j. ? Opravdu ………………… je ?
          Milá j., pomyslela si niekedy na to čo muž vyjadruje sexom ? čo vyjadruje svojou agresiou, nehou a mlčaním .. ? prečo žena predstiera orgazmus ? pomyslela si niekdy na to, že sex je komunikačný nástroj muž&žena par excellence …. ? pomyslela si na to, že agresiou telo na telo muž vyjadruje svoju bolesť ?? že nehou ženu uctieva ….. akoby sa miloval sám so sebou. Pomyslela si vo svojej hre niekedy na to, čo cítia muži keď hraješ na viac strán ? pomyslela si, prosím ……………..

          PS: si tak racionální a technická, ak je toto tvoj nástroj ako sa dostať k mužovi tak to beriem a rozohraj si to na viacerých frontoch, ale jedno ti tu povedať musím! klameš sama seba, potieraš svoju ženskosť a to je trístní!!

    • @Radek: Jsem u tebe ani nevěděl, že ještě žiješ u rodičů. Vždycky jsem si tě představoval spíš jako toho “svobodnýho pick-upera s vlastním bytem”, do kterýho si vodíš po úspěšný pick-up akci zmatené holčičky a przníš je tam (haha)… To vlastní bydlení asi fakt není úplně blbej nápad, ne? Prachy na to máš, postarat se sám o sebe už taky zvládneš, tak co u rodičů…? Vlastně ani pořádně nevím jak to máš rozehraný s rodiči? (asi vztah s otcem bude to podstatný u tebe tipuju)

      Pod odpověď na otázku 3) se podepisuju. Taky jsem tak jako rozervanej, že bych na jednu stranu chtěl, na stranu druhou vím, že si do toho projektuju to vysvobození se z něčeho (a tu úlevu, kterou to má jako přinést) a to je samozřejmě blbost a nechat vztah vyrůst na tomhle by bylo špatně.

      Jinak “otravovat druhým život” je vcelku žádoucí, to jest je žádoucí se zapojit do komunikace s druhejma, protože ono co se svým životem nevíme pořádně nikdo a bude to takhle myslím víceméně napořád… ale je fajn brát to nějak pokorně no, že si prostě nebudeš pořizovat holku, když cejtíš, jak moc seš ztracenej…

      Ad 7) Ty bys taky furt někam rostl ty jo… :D

      • @Mordemy: Měl jsem poslední 2 roky svůj vlastní “byt”, ale říkalo se mu Pavoukov a moc pro holky to tam nebylo, blíž to mělo k tomu bytu z Klubu rváčů. To bych měl asi napsat nějakej článek o tom, jak takovej vůdce v reálu vypadá :)

        Vlastní bydlení by pro mě bylo ideální, ale chyběl mi předtím kontakt s lidma. Chodil jsem 1x za týden na nákup a pak už jsem mluvil akorát s řidičem dovozu pizzy. Teď doma je to z tohoto pohledu lepší, ale zas tady pořád musím “bojovat” o svoje názory (nevim jak to vysvětlit), jako vlastně všude, kde chybí pokora.

        Prachy už by teď na vlastní bydlení byli, ale chtěl bych ještě tak měsíc, dva pošetřit. Tím že bych si teď zvednul výdaje bych si dost zpomalil podnikání a není to peklo, před kterým bych utíkal, spíš chci víc osamostatnění.

        U rodičů to mám rozehraný tak napůl. Klíčová je u mě spíš mamka, protože taťka je a býval docela často pryč, jezdí jako řidič kamionu. Není to ale úplně ten klasický případ, kdy není 14 dnů doma.
        Nějaká otevřená komunikace o víře nebo tak s ním moc nejde, protože to prostě nebere a žije dost nepokorně. O tom, co by se mělo dělat mluví akorát u piva :)

        S mamkou je to v tomhle lepší, snažím se jí Boha nějak vysvětlit a jí by to možná mohlo dozvaknout, jenže se nechala nalákat takovýma těma ezoterikama, který do toho přimíchali tolik sraček, že to je už úplně něco jinýho. I když taky něčemu věří, jde úplně na jinou stranu a hledá právě to osvícení sebe.
        Říkám ji o svých tripech a braní drogy. První prolomení ledů sice bylo nepříjemný ale od té doby jsme v komunikaci mnohem víc otevření a aspoň trochu shazujem ty masky. A když ne, tak už většinou odmítám nějakou další diskuzi, protože mě to akorát sere..

        Se vztahy v tom mám teď chaos, asi jsem si uvědomil, že jsem fakt celou dobu jednal jak psychopat a hledal holku šíleným způsobem. Já jsem prostě nějakou holku viděl, líbila se mi, tak jsem si vyprojektoval že bude akorát pro mě a pak jsem se ji snažil sbalit (většinou to dřív nebo později vyšlo). Teď jsem to porovnával s tím, jak vznikají vztahy lidí okolo – nějací dva lidi se spolu často vídají, zjistí že si vyhovují, je jim spolu dobře a navzájem si něco dávají tak to posunou “na jinej level”..to je imho (z praxe) mnohem větší blízkost než to moje vůdcování.

        Já jsem na tom s komunikací pořád dost blbě, s většinou lidí se bavím hodně přes masku. Zatím se mi daří jen vybírat si určitý lidi, se kterýma nemusím předstírat a s těma pak trávit většinu času. Ale cítím, že už mluvím líp i s některýma ostatníma lidma, takže to vidím dobře :)

        • @Radek: To s tou tvojí mámou mě trochu připomíná to, co jsem udělal po Ozoře, že jsem se vrátil domů k rodičům a snažil se s nima komunikovat a jakoby napravovat to, co se předtím dělalo blbě, co se komunikace týče (přitom jsem z toho domu měl prostě vypadnout, jít bydlet sám a na komunikaci s rodiči se vysrat). No můžu ti říct jen to, že stejně budeš muset tu maminku opustit a třeba se s ní i přestat bavit, pokud to bude potřeba… Tudíž ono to není úplně efektivní snažit se teď nějak komunikovat s rodiči, podle mě bys od nich měl normálně vypadnout a postavit se na vlastní nohy a především si zkusit bejt doopravdy sám, protože tahle zkušenost ti asi ještě pořád chybí… A myslím, že v tvým stavu, kdy seš čerstvě “rozvedenej” s pick-upem, nemůžeš udělat nic lepšího, než bejt fakt HODNĚ sám.

          Jestli ti chyběl kontakt s lidma a proto si šel bydlet zpátky k rodičům, tak mi to přijde jako docela průser (regres). Měl si to zvládnout prostě tu náhlou samotu a ne od toho zdrhat… chápu, že to byl šok no, přestat chodit na diskotéky a hrát tam nějakou povrchní pohodlnou komunikaci s lidma, a místo toho bejt sám v bytě, ale v tom je právě ta hodnota tý samoty zvládnout bejt fakt úplně sám – totiž on pak každej kontakt s druhým člověkem (třeba i na netu) má najednou úplně jiný grády, protože ta samota ti právě umožní vidět tu hodnotu tý komunikace a už to pak jednoduše nemůžeš dělat tak povrchně jako dosud.

          To jak píšeš “…s většinou lidí se bavím hodně přes masku. Zatím se mi daří jen vybírat si určitý lidi, se kterýma nemusím předstírat a s těma pak trávit většinu času…” upřímně moc nechápu, respektive nechápu to, že máš kolem sebe vůbec dostatek lidí na to, abys je mohl takhle třídit. S kým vším se to prosimtě stýkáš, že kolem tebe existuje nějaká “většina lidí, co se s nima bavíš přes masku”?

          Můj face-to-face kontakt s lidma se teď de facto omezuje výhradně na pokec s prodavačkou v obchodě a taky mi z toho občas jebe, ale k rodičům se prostě už vracet nehodlám, ženskou si taky nebudu pořizovat jen aby mi nebylo smutno, a nějaký povrchní nezávazný konverzace někde s kamarádama po hospodách už neprovozuju dlouho…

          Prostě jednoduše řečeno ty si ještě pořád neodešel z domu a pořád ses ještě nepustil Radku a nejseš ochotnej snášet bolest (kterou pocítíš až právě v tom odloučení, kdy pro tebe pojem “většina lidí” přestane dávat ve vztahu k tvýmu okolí jakejkoliv smysl). Myslím, že by mělo value jít pryč od rodičů i za cenu toho, že by si zvednul výdaje a zpomalil podnikání. Ty výhody podstatně převáží nevýhody a ve výsledku ve chvíli, kdy odejdeš z domu, tak budeš mít i víc prostoru pro to vydělávat peníze a půjde ti to líp a tím pádem se ti to vyplatí i finančně. Seriously.

          Ono to teď k tomu svádí no, věnovat se rodičům a mluvit s nima, ale uvědom si, že ty jim ze svý pozice stejně hovno sdělíš, protože pro ně seš pořád ten malej chlapeček o kterýho se oni starají. Maminka ti asi pořád pere a vaří a z pozice synáčka, co se nechá obstarávat, jí prostě nevysvětlíš nic – nebude tě poslouchat. Pro ní je to jakoby jí nějaký dítě vyprávělo pohádky, ona pokýve hlavou, řekne, že je to hezký a tím to končí. Maminka si zaleze zpátky ke svý ezoterice a na nějaký vysvětlování her, masek a Boha zase zapomene. S rodičema se prostě nedá komunikovat, pokud u nich bydlíš a vysíš jim na krku. Tam ta komunikace bude vyznívat do ztracena. A bojovat tam o nějaký svoje názory už absolutně nemá význam, seš v roli děcka a dokud od rodičů neodejdeš a tím děckem přestaneš bejt, maminka tě zkrátka nebude brát vážně.

          K těm vztahům: Je fakt, že velká část vztahů vzniká tím způsobem, že se ty lidi potkávají někde dlouhodobě (typicky ve škole nebo v zaměstnání…) nebo se seznámí skrz svoje přátele a známý a tak, ale tohle je prostě pro lidi, co se snaží udržovat si ten sociální okruh kolem sebe a který jedou tu normalitu. Když budeš bydlet sám v bytě pryč od rodičů a budeš pracovat z domu a mít kontakt jednou týdně s prodavačkou v obchodě, tak se asi těžko budeš někde s někým “často vídat”. Ale zároveň je nesmysl chodit mezi lidi nějak účelně, jen za účelem toho, aby ses seznámil (to už jsme zase u pick-upu). Takže ono tohle neskloubíš nijak dohromady tu sociální izolaci (která je potřeba k tomu, aby si člověk vyčistil hlavu od těch her, co se hrajou všude kolem) a nějaký pravidelný vídání se s nějakou holkou. Nebudeš se holt s žádnou holkou pravidelně vídat, jelikož zkrátka nebude kde a žádný holky nikde potkávat nebudeš, tak to holt je. Prostě co znamená v praxi “často se vídat”? To jako budeš s nějakou jakože “kamarádkou” jen tak chodit pokecat do restaurací na kafe nebo spolu budete chodit nakupovat oblečení? Nebo začneš chodit do nějakýho kroužku, aby ses měl kde setkávat s holkama a udělal sis nějaký kamarádky…?

          Provozovali jsme tohle dlouho s jednou holčinou ze střední, že jsme se vždycky jednou za čas sešli a důvěrně pokecali někde u kafe stylem “Tak co je novýho?”, ale tohle je prostě psycho a končí to obvykle v nějaký hře a křeči. Tenkrát když jsem ještě chlastal, tak si ta holka se mnou odmítala dát byť jen kapku alkoholu, protože “co kdyby se něco stalo mezi námi” (má chlapa dlouhodobě). Pozdějc když už jsem nepil, tak jsem se minulej rok ještě na VŠ snažil vymyslet nějakou změnu, ať prostě zase nejdeme po půl roce jen na nějaký kafe někam, a tak jí říkám, že teda spolu vylezeme na Zelenou bránu (taková malá věž v Pardubicích) a ani do toho se mnou nešla (protože to samozřejmě má úplně jinou symboliku lézt s někým na věž, než jít si vypít kafe, jako se to dělalo posledních pět let). Samozřejmě jsme to probrali a vysvětlili jsme si tu hru, ale holčina stejně podělaná strachy. Zval jsem jí tenkrát i na houby do lesa k Brnu, taky nepřicházelo v úvahu… Teď zase psala před Vánoci jestli si jako půjdeme někam sednout na kafíčko, že jsem se skoro třičtvrtě roku neviděli, a psala to ještě takovým odporně formálním stylem jak kdyby sjednávala obchodní schůzku… No poslal jsem jí do háje, taky o čem si dál povídat, holka se stále ještě plácá na VŠ, kde to nesnáší a kam chodí jen protože neví co se životem, nechá se de facto živit od svýho kluka s kterým bydlí a hraje si na Princeznu, když jí to vysvětlíš, všechno ti odkejve a dál si hraje na blbou; sice trochu vidí nějaký ty hry a to, jak je to všechno sick, ale absolutně postrádá odvahu nebejt normální. Tam ta komunikace nedává smysl už delší čas, respektive je to nějak na mrtvým bodě…

          • @Mordemy: Budu reagovat jen tak trochu, protože ty toho vždycky napíšeš tolik (imho až zbytečně) a už je to zas týden od toho, co jsem tu psal minule a tak bych to dneska asi nenapsal úplně stejně. Já o tom, jak to teďka budu mít, přemýšlím skoro pořád, nebo aspoň dost často a navíc mi to myšlení vždycky o víkendu rozjede nějaká droga, včera trip, minulej týden xtc, předminulej týden houby…Takže to co napíšu jeden víkend, bych už dneska třeba takhle nenapsal a zas to vidím jinak..

            Ad rodina a domov – zjistil jsem, že tady u nás už toho fakt moc neudělám, měl jsem pocit, že by se to tu dalo změnit, ale rodiče se doopravdy nechtějí a nedokážou nikam posunout, jen o tom mluví, takže tam energii věnovat nebudu. Je to jako když říkal Morfeus, že někteří lidi jsou už moc seklí na systému na to, aby se mohli odpojit..
            Nejde ani o to, že by mě měli za syna, kterýho musí vychovávat, já už se snažím žít max. samostatně a vliv rodičů je tak minimální. Nemyslím tím jen to, že platím našim za bydlení, ale to, že se o ten barák starám, uklízím, vařím..

            Jsem už rozhodnutej, že někam emigruju, hledám teď ještě zemi a šetřím prachy. Sice jsem psal, že na bydlení mám, ale myslel jsem to tak, že teď “pasivně” vydělávám dost na nějakej obyč pronájem, ale jinak hotovost moc nemám, jen minimum ani ne na letenku. Už to ale začínám nějak plánovat a vymyslím, jak to financovat.

            Ad kontakt s ostatníma – žiju teď na vesnici, kde znám tak 80% vrstevníků, velkou část ostatních lidí a taky plno lidí z okolí. Kamkoliv dneska vyjdu potkám někoho známého, se kterým se bavím. Ať jdu na diskotéku, na poštu, jedu autobusem..znám stovky lidí ale nikomu z nich nevykládám, že mě fakt nebaví si tady pro sebe z toho světa něco ukrojit, nejlíp co největší část..sice se s každým hned nebavím “o smyslu života”, ale víš, že ten konzum názor se projeví v konverzaci hned.
            Proto nasadím tu masku a nějak to přežiju, většina z těch lidí pro mě nejsou důležití a vidím je jen jednou za čas. Vím, že tohle bych dělat neměl, ale tady v ČR to fakt měnit nehodlám, poprvé v životě souhlasím s tím, že Orbovo odcestování kvůli povaze národa, má smysl.
            Naštěstí tady mám i pár lidí, se kterýma můžu mluvit otevřeně a kterým můžu tyhle věci vysvětlit a oni se to snaží pochopit a přemýšlí o tom aspoň, takže těm se radši věnuju víc..zjistil jsem, že když se tohle snažím dělat u těch, co mě nechápou, tak mě to spíš táhne k jejich straně a myšlení a ztrácím kontakt s Realitou..

            Ad vztahy – včera na tripu jsem o tom dost přemýšlel a myslím, že vztahům bych měl dát asi fakt trochu klid. Na jednu stranu bych nechtěl, ale cítím, že ani ty vztahy vzniklé z potkávání nejsou o moc lepší a jak říká Orb, je to stejnej průser. Na první pohled mi to připadalo rozdíl, ale ve skutečnosti to není to podstatný a takovej vztah může být podobná sračka.
            Já to teď vidím tak, že to moc řešit nebudu a nebudu nikoho hledat, budu prostě makat na emigraci a tak pak na tom, abych mohl dělat něco víc pro druhý, než pro sebe. Pokud během té cesty najdu holku, která chce jít stejnou cestou, tak to bude super, pokud to tak nebude, tak to tak prostě nebude a budu se s tím muset smířit.

            Ty kamarádký vztahy, jak popisuješ docela dobře znám, naštěstí jsem si někdy loni díky vám tady na blogu uvědomil, jak je to povrchní a o ničem a nabídky na takový schůzky dneska odmítám. Pokud si chce někdo “jen tak pokec” a vím, že nepochopí pokoru, konzum atd. tak pro mě nemá cenu se mu věnovat a hrát si tam na něco..
            Mě k rozdělení lidí většinou stačí test tím, že danýmu člověku o sobě řeknu o tom, jak často a jaký drogy beru. Většina z nich mě pak má naštěstí za feťáka a už moc po pokecu netouží.

            • @Radek: Oukej, tak jen krátce tentokrát: Jak se ti jeví Radku nápad úplně s tím přestat s těma víkendovejma “drogovejma relaxama”? Prostě přestat s tripama a to zcela (bez ohledu na konkrétní látku)? Přestat s alkoholem, s trávou, s houbama, etc… Tripovat třeba jen jednou za půl roku nebo jednou za rok nebo přestat tripovat úplně? Bylo by to k něčemu myslíš? (případně negace té otázky “Je k něčemu to, že teď každej víkend tripuješ?”)

              • @Mordemy: No mám to v plánu. Rozhodně chci přestat hulit, ale nevím, jestli to dneska neposeru, chuť mám strašnou. Ostatní drogy neberu ani nijak účelově, spíš někam jdu a někdo tam ty drogy zrovna má, tak si dám. Ale všechno už omezuju a nic z toho nevyhledávám. S alkoholem jsem na tom teď asi nejlíp, tam jsem se bál nejvíc závislosti. U zbytku s tím dokážu a chci přestat, kromě trávy by mě to mělo být jednoduchý. Určitě to k něčemu bude, myslím že teď toho čistá hlava dá víc, než drogy.

                • @Radek: bohuzel ta nase nejdrsnejsi droga je ta, kterou uz vubec nevnimame a je inkorporovana takrka do “osobnosti”

                  ale je funkcni zacit to rozmotavat z jakyhokoli konce, jen si od toho proste nic moc neslibovat nebo se to prehlidne, protoze se pak deje hodne veci najednou… podobne jako na tripu.. je snadny ujet si na LSD vlastne na cemkoliv, ale pokud to neni s presahem, tak je to plejtvani materialem

                • @Radek: Přesně tak, čistá hlava bude užitečnější. Klidně bych to spojil i s tím chozením kamsi a přestal i s tímhle, už jen proto, abys nebyl pokoušen. Protože říct, že to “nevyhledáváš” a dál chodit na akce, kde si “čirou náhodou” ty drogy pak dáš, to je drobet… jak to říct slušně, “pokrytecký”.

                  Jinak bude to mít mnoho dalších pozitivních výsledků když přestaneš, například to, že už nebudeš moct na lidi machrovat jakej seš hustej psychedelickej feťák/věřící/smysluplnej/pokornej/… Ono totiž jedním dechem mluvit o pokoře a zároveň popisovat, jak seš každej vejkend pod vlivem nějakejch látek, to je trochu trapný. Trip má bejt svátost, jednou za čas… ty to polykáš jak lentilky.

                • Moje aktualni teorie:

                  Byt cistej je zaklad. Huleni je cheating jako kazdej jinej. Kdyz si nejakou svoji tezkost clovek pomuze prekonat tim, ze si da prda a uleti do rause, tim vic se mu to vrati pozdeji zpatky do sracek. Je to jako struna, na kterou kdyz brnknes, tim vic a dele rezonuje obema smery (dobro-zlo). Proste akce spousti reakci a nejou dobu to dozniva. Psychedelika cloveku umoznujou narusit ten prenos te rezonance v case do tveho ega tim, ze ten proces urychli a ty si tu navratovou hodnotu te sve akce vyzeres nejak rychleji a zbytek toho casu jsi jakoby svobodnejsi (dojezd tripu …. nekdy trva i pul roku). OK, zname. Fajn. Co ted? Zkusit to same bez drog. Samozrejme, ze to je mazec, ale existujou urcita pravidla, jak tim jit.

                  Ctu ted neco s TGM a dosel jsem k zaveru jako LT, ze mimo ten prenos pokrevni (deti, rodina), je velmi platny i ten ne-rodinny.

                  • @tom: Řekl bych, že efekt toho “zrychlení” u lidí pomalu přestává fungovat – nemyslím tím u konkrétních jednotlivců, ale jaksi plošně, bez ohledu na to jak moc ten který člověk fetuje a jestli si třeba dává trip poprvé nebo podesáté. Stejně jako přestávají “fungovat” ty tripy, protože se z nich vytratila ta drsná symboličnost, která svým způsobem dělala ten efekt. Jde o to, že tripování se v posledních snad teprve dvou letech rozmohlo do takový jakože “módy”, to jest dát si trip se stalo součástí toho “osobního rozvoje”.

                    Prostě dříve se tripoval proto, aby se lidi mohli vzdát svýho ega, aby zapomněli sami na sebe, aby si všimli člověka, kterej je vedle nich a cejtili nějakej pocit sounáležitosti a toho, že jsme v tom všichni spolu. A fungovalo to nějak.

                    Dneska si lidi dávají houby naopak proto, aby to svoje ego posílili a tripujou tak v podstatě “sami” – stejným stylem jako když se jdeš s kamarádama ožrat – sice jdou všichni jakoby dohromady ve skupině a podávají si vzájemně flašku, ale de facto jede každý “na svoje chlastací triko”. Těch lidí, co si tak porůznu každou chvíli kdesi dávají houby nebo LSD/náhražku_LSD nebo to plánujou pozoruju na netu čím dál víc…

                    …a čím dál víc platí, že toho tripa už prakticky nelze nikomu doporučit, protože to “vyžrání si” zkrátka nějak nepřichází. Jestli si tu zaznamenal člověka, co se podepsal jako Alkyone, tak ten psal, že taky tripoval, přitom to byl naprostej magor a očividně to nijak zvlášť vyžrat nedostal. Samozřejmě, že časem to vyžrat dostane, ale doby, kdy se lidi přímo na/po tripu válely v křečích nebo skákaly z okna, už jsou asi nenávratně pryč…

                    • @Mordemy: pamatuju se, ze to tu bylo i pred 15 lety, ale me od tech tripovacich skupinek zachranila moje tehdejsi socialni vysinutost

                      proste si lidi vzali tripa a sli do mesta za zabavou a soutezilo se treba v tom, kdo komu udela drsnejsi peklo

                      pak se vsichni sesli “na byte”, coz bylo takovy to pronajaty sockoidni misto, kde bylo hodne psu, parket a zadnej lux a obcas odtama nekdo odpadl se schizofrenii, ale jelo se dal… mladi pribyvali a ze starych se stavali alkoholici, co se snazili zapomenout

                      co tehdy nefungovalo byla ta strasne rychla vymena informaci, takze slo o izolovany skupinky, byt se synchronne vyvijejici

                      dneska jak rikas, je toho plnej net – to uz neni synchronicita, to uz je normalni snehova koule, tedy presne ta moda

                      rozdil je v tom, ze dneska uz od toho neni uniku; tehdy byl prostor..ja citil napr. urcitou brnenskou psychedelickou skupinu, ale vetsinu casu jsme byl vne te skupiny a defacto tam bylo hodne prostoru na to machat se pak ve vsech srackach…dneska neni zadny “vne”, frci v tom nejak vsichni, ta gravitace psychedelicke kultury je omracujici pro kazdyho, koho pohlti – viz ty travellers skupinky na ozore… jeste kdyz jsem prijel do brazilie mi to prislo proste uplne uzasny, takhle zit nekde s dodavkou napul z odpadku nebo klidne to vylepsit tim, ze z ni budu vydelavat na netu (to bych byl uplnej free master king)… ted jsem z ty predstavy uprimne zdesenej a dekuju bohu ze sem se toho nechyt

                    • @Mordemy:
                      Jak tohle může napsat někdo, kdo měl první trip ani ne před 2 rokama a pak se z něj stal šaman co nejmíň půl roku propagoval LSD/trip snad v každým svým příspěvku/komentáři.

                    • @Nechapu: Nechápu, co na tom nechápeš a co ti jako vadí, troubo. Trip propaguju stále, ale už tam vidím i ten další rozměr, že je možný dát si trip a přežít to bez doteku reality. A problém je právě v tom, že tohle se lidem daří čím dál víc podle mě (kvůli tomu, jak to bylo asimilovaný a tripy se staly COOL). Ano, bohužel jsem tomu sám napomohl tím, jak jsem to tenkrát valil a dneska už si víc rozmyslím, než někomu řeknu “Měl by sis dát trip.”

                      Každopádně pro lidi s normálním vnímání, co jsou zaseknutý někde na základním levelu normality a při slově “drogy” se jim hlavička automaticky kroutí do strany, je už samo o sobě to, že si dají “zakázanou psychedelickou látku” dostatečně účinný, mocný a použitelný a má to ještě jakž-takž i tu symboliku.

                      Samozřejmě tím, že si do sebe někdo nacpe trip se samo o sobě nic ultimátního neřeší, ale tohle jsem nikdy netvrdil. V článku o mým prvním tripu je například detailně popsaný, na čem závisí “úspěšnost” tripu (set a setting) a je tam jasně řečeno, že je nesmysl si prostě jen tak “dát trip” někde doma u televize a na tom se nic nemění. Jediný, co se “mění” je to, že vidím postupně další souvislosti a ty tripy jsem schopnej si zařadit do širšího rámce reality.

                    • @ Nechapu

                      Pokud se po/na prvnim tripu z cloveka nestane saman a krizak, tak je neco HODNE spatne. To tam musi byt. Objevit a prozit archetypalni postavy; ne o nich jen kecat v intelektualnich diskuzich.

                      Ta druha vec je ta, aby clovek pochopil, ze to navzdory tomu, ze je to to nejopravdovejsi, co clovek kdy zazil, jsou proste archetypy a symboly. Neni to realita a neni to iluze. Nelze se tim stat a tim byt a nelze to jen tak hodit za hlavu. Tohle je treba ta uloha pruvodce na tripu a prvnim tripu, aby do toho vnesl prave tuhle “rejpavou” poznamku na konci – jakoze ted to nebude cele ani omylem v poradku. A ackoliv se o tohle v poslednich letech snazim, tak se mi to nepodarilo tem lidem sdelit, protoze prvni trip je asi na urovni toho, kdyz male dite zahledne Jeziska. Je tezke prijmout v takovym stavu, ze to co se deje ma zasadni hodnotu, ale bohuzel nekde jinde, nez to clovek zrovna pocituje. Tj. v tom navratu do sedive reality.

                      Mordemyho pribeh a popis by tak mel byt branej prave jako Hobitova cesta k tripu a zpet.

                  • @tom: ty pravidla mi prijdou relativne jednoduchy a jsou v jadru kazdyho nabozenstvi od krestanstvi po budhismus

                    relativne jednoduchy na to, aby se rekly a jsou samozrejme to nejtezsi na celym svete

                    proste se podivat na svoje prednosti a slabosti, ktery budou ale vzdycky unikat; na to, co formuje ego vcetne toho, ze u lidi, co zerou psychedelika je ego formovany bojem proti egu a podobne lahudky

                    a pak dojit do bodu, kdy to clovek proste rozmrda a tohle je vlastne to samy jako kdyz schizofrenik nici svoje pravy self, pricemz je tam jedna jedina vyjimka – musi to bejt bez snahy o to znicit celej svet (vztek, zlost, nasranost apod jsou v tom berserkru vcelku v poradku – tady teda muzu mluvit jen ze svy zkusenosti, ale myslim ze je to univerzalni – clovek to co chtel proste nedostane a nakonec to nedostane ne proto, ze by mu to svet nemohl dat, nebo by si to clovek nemohl vydupat… v tom je ten trik… ono se da prijit na ten algoritmus jak si to vydupat… trik je v tom to pak proste neudelat)

                    kdyz mi bylo 20, tak me sralo, kdyz nekdo mluvil o tripu bez tripu, ale za tim bylo to, ze jsem citil, ze ten konkretni clovek je zbabelec a chce se vyhnout jakymukoliv tripu… ted uz trip bez tripu akceptuju… proste tripovat je jako hrat nejakou strategickou pocitacovou hru a ziskavat v ni zdroje a valcit; tripovat bez tripu je proste jit do lidskyho symbolickyho sveta a bojovat s tim vsim tak nejak ne v hranicich pocitace nebo nejakyho herniho serveru, ale v full scale zemekouli

                    co chybi je pokora v tom, ze se lidi nechteji vzdat pohodli… ted mi pise typek co se mi stara o servery, jak ho serou policajti, ze mu na jedno z jeho dvou aut davaji boticku kazdou chvili… ale kurva na co na ty ceste potrebuje clovek dve auta nebo i jedno, kdyz zije v praze? Pokud mu na nej davaji boticku a neni to proste efektivni tak je na case se jich zbavit. Clovek nema pravo na auto ani na pravidelny denni jidlo. Tohle je furt dokola. Co kurva delas ty tome cely ty leta? Sedis na prdeli nekde v kanclu. Co delas se zdrojema? Mas uzasnej excuse starani se o to decko, o zenu, nadherny no… ale pak proste zadnej trip bez tripu nebude. Ty si myslis, ze nejak na to prijdes, aniz bys je do toho zapojil, aniz bys do toho zapojil vsechno? Nebo si myslis, ze to prijde nejak gradualisticky, protoze oni jsou slabsi a ty silnejsi? Tak to se pletes a nikdy ses neplet vic… trip je o tom vyzrat si to do dna a vyzrat si v nem i ty leta kdyz byl clovek totalni srab a myslis, ze kdyz se ty leta nahromadi, ze pak to pujde nejak gradualisticky? Pak to nejspis pujde tak, ze se ten clovek zabije.

                    Pak je jeste dalsi faze, kdy lidi prijmou askezi, ale nejsou schopny od ni upustit, to se stalo jednomu typkovi tady v Brazilii. Sice ma trip bez tripu, ale jaksi neni/nebyl schopen vyuzit jeho potencialu. Ono vzdat se ty askeze je taky slusna fuska. Btw. v tom trochu lita i Mord. I askeze, na kterou si clovek zvykne, je zasek a pohodlnost.

                    Na celospolecensky urovni se to uz deje na urovni celych statu. Lidi, co se za necim hnali, se prestavaji hnat. Zbavuji se dluhu, ktere uz nejsou dobre, ale spatne. Ale tohle je taky na hovno. Nepohodli, ktere si udelame pohodlny, je proste taky na hovno, protoze trip prichazi prave z ty nekomfortnosti. “Comfort zone” je termin, co je ted v hype.

                    To, co je potreba je prustrel pravdy. Napriklad: “jsem se zenskou, prestoze si nerozumime; ja se bojim odejit a ona me tak nejak toleruje, kdyz nebudu moc placat a nakonec jsme v comfort zone… to co je nakonec dulezity jsou deti, ze ano…. no a ted tohle chce videt napsany jako na kusu papiru v knizce a jit dal…uvedomit a priznat si, ze tohle je naprosto fatalni ubohost a uvedomit si, co nas k tomu vede… vychova? predchozi vztahy? nebo jsme proste jen tak ubozi?… jak z toho ven, kdyz cokoliv udelas, ti da silene po drzce a vrati te zpet do toho stavu, takze jediny co muzes je chodit do prace, na prochazky s deckem a obcas si dat tripa a premyslet o tripu bez tripu… ale trip bez tripu je uz davno tady a jmenuje se VYSLOVIT PRAVDU.

                    * tohle byl samozrejme pouze priklad, nic osobniho, bereme to uplne teoreticky na tomhle vznesenym blogu, kde diskutujeme o nazorech

                    • 1] Citim, ze ta sila zvyku (“comfort zone”) funguje naprosto vsude. Proste si zvyknes. I kdyz se zvednes a jdes o dum dal, tak i tam si zvyknes. A takhle se da zvykat na spoustu veci. Ve vedomem stavu je to asi to tzv. “umeni trpet”.

                      K tomu co delam ja…
                      Osciluju. Ucim se. Cely zivot me ujizdi vlak a ja ho chytam za pet minut dvanact a to proto, ze si do te doby jakoby neuvedomuju, ze nejaky vlak vubec jede. Snazim se rozvinout si ten cit pro realitu, kdy ti dava najevo kudy by to zrovna slo a kudy momentalne ne. Ja prave nejsem vubec zadnej tripper, zacal jsem s tim az kolem tricitky a rychle se to vycerpalo i diky postrehum Orbitala apod.

                      Se zdrojema jsem na tom jednoduse, protoze nemam co bych dal, krom sebe. Takze, kdyz polevim, vsechno se sype. Prosel jsem zajimavyma vecma a bylo obdobi, kdy jsem o praci v teple, pod strechou, v kancelari na kompu snil. Ted za tim kompem sedim, snazim se neztratit pokoru, protoze vim jake to je makat s fyzickym fondem churaveho literata v mrazu nekde v dire, ale zaroven se z toho snazim neposrat a nedostat se do toho stavu “komfort zone”.

                    • @la tibor: umeni akceptovat bolest, jo

                      a bolest prichazi z konfrontace

                      a zbytek jsem radsi smazal, nejak mi dochazi sily

            • @Radek: jen bych dodal 2 veci

              to co rikal Morfeus a opakuje se to treba i u Ayn Rand je omyl; prave to je mozna jedno z nejvetsich mysterii sveta, ze opravdu je to mozne pro kazdeho

              nejak citime, ze cim dyl se clovek placa ve srackach, tim je to horsi, zamotanejsi a nebere to konce; respektive ten radikalismus potrebnej je natolik radikalni, ze mame pocit, ze to nemuze nikdo zvladnout..ale to je ten omyl, ve kterym se vsichni udrzujem (neboli tvy rodice spis tebe presvedcili svoji neschopnosti a alibismem, ze na to nemaji, to ale neznamena, ze na to nemaji… zdanlive to na veci nic nemeni, ale meni to hodne… nebudu to ted rozebirat, at je to dle zadani strucnejsi)

              je to vsechno asi tak tezky, jako prestat ted kourit, ale mozny to je… s naprostou pokorou, kdy si clovek prestane hrat na sebe divadlo, rikat si kdyz nebudu kourit, tak nebudu smrdet, nebudu mit rakovinu, nebudu mit hnusny zuby atd… tohle trejdovani sama se sebou nikam nevede, funguje to jedine, kdyz si clovek prizna, ze to je fakt naprosto v prdeli a ze kdyz prestane/nebo neco udela, tak za to proste nedostane absolutne nic a jeste si navrch uvedomi, jakej ze to byl kreten, ze vubec neco chtel

              staci “jen” tohle prozit skutecne “srdcem” a stane se zazrak, ale jakmile ho jen koutkem oka chces zahlidnout, uleti ti jako Eurydike Orfeovi (mimochodem presne o tom je ta bajka)

              druha vec: ten narod mame v sobe, tim nepopiram, ze odcestovat nema smysl, ale abych to nejak popsal, to odcestovani je nejak jen prvni separace, pak probehne teprv konfrontace s tou jinou kulturou, kde clovek objevi ten “narod” v sobe

              a nevim, jestli lze takhle generalizovat pro kazdou emigraci – muj tip je, ze tohle bude fungovat jen v dost odlisny kulture a mimo mesto (aspon me jako mestakovi – pro tebe to naopak muze byt mesto, ale to nevim)

              a tech penez je potreba fakt hodne, hodne moc… v cesku vsechno zvladame na tight budget, protoze o spouste veci vime, jak funguji a jak je obejit – vime ze MHD je levny a taxiky jsou/byly relativne drahy; vime ze MHD se da jet na cerno a kdyz dojdou love tak se da jet stopem; vime kde se levne nazrat, vime kde je wifina zadarmo, vime kam muzem a nemuzem chodit, vime ze cyklistum mame davat na cyklostezce prednost, ale chodcum na silnici ne az tak… spousta takovychhle veci je jinak jinde a jsou s tim extra naklady a ne maly

        • @Radek: clovece tohle je fakt psycho

          ja vubec nevim jak to popsat, asi jako tu pizzu prolozenou strepama

          dam sem jen par RECNICKYCH otazek: co kdyz mas mluvit prave jen s prodavacem pizzy? proc by sis mel kupovat byt, kdyz nevis vubec co delat – nestaci ti najem (pak taky muzes investovat do neceho co ma vetsi ROI)? co udelas po tom, az zjistis, ze to co neni maska, je taky maska? co kdyz ty vztahy vznikle z potkavani jsou taky pruser? Proc neni pro holky misto, ktery tak nejak vyplyva z tvyho zivota a prace? Znamena to, ze nakonec je pro holky lepsi maska nez pravy self? Nebylo by nakonec nejlepsi prestat tyhle veci porad resit? Je to vubec mozne?

  21. Je ti jasný,že tímto článkem jsi vlastně řekl,že jakákoli pratnerská láska nemůže vydržet a po čase je to jen setrvačnost?

    • @rýpal: No já se úplně jednoduše zeptám CO má teda podle tebe vydržet? Co myslíš tou “partnerskou láskou”?

      Protože jestli to má bejt ta hra, tak ta samozřejmě z podstaty věci vydržet nemůže a je to tak v pořádku a právě proto vznikl tenhle článek. Právě proto je nesmysl na tý hře (na tý “partnerský lásce”) lpět, protože ano, po čase se to jakože “vyprázdní” – ve skutečnosti se stane pouze to, že se ta prázdnota naplno ukáže, tj. ukáže se to, jaký je to celou dobu a na jaký iluzi si ty dva ujížděli.

  22. Zdravím, „pane učiteli“.

    Tak hlásím, že se nemusíš obávat, že by tě někdo obviňoval z mé sebevraždy pod vlivem psychedelik (pokud si tedy ještě vzpomínáš, žes takové obavy vyjádřil). Přežila jsem, i když to byl bad trip (tedy nějakou dobu mi trvalo, než jsem se k houbám vůbec dostala, ale říkala jsem si, že by mě takové okolnosti asi měly učit trpělivosti). Nevím, jestli to mám popisovat (jestli by byl takový popis někomu přínosem), ale obecně se ten zážitek dá shrnout tak, že různé negativní pocity, které běžně mívám, se několikanásobně zintezivněly do těžko snesitelného stavu. Se SF (přestože neexistuje) mi to tedy nepomohlo, protože místo prožitku spojení se světem jsem prožívala naprostý opak a z lidí jsem měla panickou a paranoidní hrůzu. Vědomí prázdnoty všech jevů (i sebe samé), a z toho plynoucí snahy nelpění na čemkoli, jsem měla už předtím, takže nový byl vlastně jen ten prožitek (toho, k čemu jsem dospěla původně úvahami). Zážitek to byl rozhodně zajímavý (nejsilnější a tak nějak tragikomický), ale nevím, co zásadního si z toho vzít do praktického života. Nejprve mě to tedy spíše demotivovalo v jakékoli konání. No ale to asi stačí k oznámení o své existenci.

    Mám dvě otázky k tématu článku: Dá se říci, že jediný rozdíl mezi partnerskými a ostatními vztahy je sex? Jaký je význam sexu v životě? (Omlouvám se za svou tupost, ale stále mi to nedochází.)

    Ještě mám vedlejší otázku: Jaký je význam sugesce (jaký k ní má člověk zaujímat postoj)? Nějak se mi nechce věřit, že na ní stojí způsob žití, jak některé teorie tvrdí. Takové vytváření si vlastního světa zdánlivě všemocným člověkem mi připadá jako obcházení pravdy (či spíše její znásilňování nebo stavění si dalších kulis pro naše soukromé divadýlko). Víra (ve smyslu řekněme moudrosti) by přeci měla stát na empiricky dosažených faktech nikoli na síle sugesce, hm? Pak ale někdy nastává problém obtížného rozlišení toho, jestli něco funguje proto, že to stojí na pravdě nebo díky síle sugesce. Každopádně nepohlížet na způsoby dosahování cílů (použití pravdy nebo použití sugesce), ale pouze na motiv a výsledek asi není nejlepší. Mířím tím vlastně k tomu, že když si člověk zvolí nějaký cíl a posléze způsob jeho dosažení, stojí jeho konání ze začátku na pouhé víře, že to bude fungovat. Ta počáteční „slepá“ víra tam asi musí být, aby vůbec mohl začít jednat, ale po nějaké době by měl dojít k poznání, zda zvolený způsob funguje či nikoli (pak už to není víra, ale znalost). Ale pokud funguje, pak proto, že je skutečně funkční, nebo proto, že si to vsugeroval? Ono touhle magií se dá dosáhnout zřejmě téměř všeho, ale je to riskantní cesta. Vlastně se jen ptám, jak ji odlišit o té „skutečné“ cesty a jestli je to vůbec možné a žádoucí. Jestli sugesce nakonec není tou „skutečnou“ cestou či nemá-li s ní být kombinována. (Píšu asi nesmyslně, takže ignorace jako odpověď je na místě.)

    • @Inés: Tys do toho šla sama? Tos teda měla více odvahy než rozumu ;) … Každopádně podle toho co popisuješ už teď alespoň víš proti čemu stojíš. Mohly tě potkat lepší věci než “tragikomickej zážitek”, ale alespoň už víš o čem tyhle drogy asi tak jsou a co přibližně dovedou. Rozhodně máš můj obdiv za ten leap of faith (dovedla tě k tomu víra v něco – podpořená něčím, co sis někde (na netu) přečetla?) a snahu se sebou něco dělat. Rozhodně budou další šance a příležitosti k použití podobnejch nástrojů. Přečti si něco o setu a settingu aneb jak se to dělá –> minimalizuje to průserovost. Já se od začátku držel osvědčených rad a internetových návodů, takže badtrip se dlouho nekonal a bylo to takové konzumní. Až po několika seancích se cosi změnilo a moje realita přestala dávat smysl, rozpadla se na jednotlivé střípky a ty složily realitu novou. Vyděsilo mě to tehdy k smrti, ale od té doby si připadám jako lepší verze sama sebe.

      Druhou část Tvého textu bohužel příliš nechápu a má reakce na ni by byla bezcenná. Snad jen… Přemýšlej o své minulosti a sleduj sama sebe – kolik příležitostí zabila/zabije tvá SF… Znám ten pocit, rozhodně nejsi sama ;)

    • @Inés: Ahoj, pouvažoval bych nad záměren se kterým si do toho tripu šla. A taky bych doporučil před dalším výletem něco nastudovat – http://knihy.abz.cz/prodej/moudrost-hub-samansky-rozvoj-duchovniho-vedomi (dostupné dokonce i v knihovnách ^_^).

      Co si představit pod pojmem sex? Rytmické pohyby, strkání něčeho někam, heh? Mě nejvíc sedí sex jakožto forma komunikace. Význam sexu v životě je podstatný – komunikace je nezbytná – ale existuje spousta forem komunikace.

      Napravo nahoře na stránce je ten obrázek fraktálu, kde jsou popsány tři části reality, ta sugesce by se snad dala připodobnit k “imaginery”. Víra ,hmmm, symbolic? Možná naopak, každopádně se jedná o syntézu obou, obě jsou součástí reality a mají význam.
      Ale že by víra měla stát na empiricky dosažených faktech? Fakta nejsou, jsou to pravděpodobnosti toho, že se něco stane.
      Víra jde zevnitř, fakta z vnějšku, tam vnímám zásadní rozdíl.
      Dosahování cílů… Tak někdo třeba žádný cíle nemá.

      • @Lelek: jak popisuju niz..

        jsi blizko, vira i sugesce jsou o tom obrazku, to cejtis dobre, ale je to trochu jinak, viz jak pisu nize

        sugesce je o tom, ze clovek prirazuje a falesne “veri”, ze symbolicke slozky reality (nebo dokonce i ty imaginarni slozky jak pises [haha tady je otazka zda vubec jsou]) jsou realne a rozhodne se to pouzivat/aplikovat; on symbol, ktery je prave takhle aplikovan ztrati tu symbolicnost dost mozna

        symbolika a vira jsou spojeny – je to o tom spravnem chapani symbolu; je to i o tom chapani toho fraktalu imaginary-symbolic-real, protoze ten sam je symbolem (a proto je to fraktal, je to symbol popisujici symbolicno, jakozto treti cestu mezi real a imaginary)

        spravne chapani symbolu je proste pochopeni napriklad toho, ze kdyz si koupim na ebayi plastovyho buddhu a dam si ho na stolek, tak ano je to kus nejakyho uhlovodiku co ho opracujou deti v kambodzi a proda mi ho nadnarodni firma, ale to NEZNAMENA, ze v tom buddha neni; zaroven to ale neznamena, ze tam ten buddha je; plus zaroven chapani symbolu znamena, ze clovek chape i to, ze vetsina lidi symboliku nechape, ale to jim vubec nebrani v tom, aby ji neustale pouzivali, zneuzivali, vrtali se v ni a pak to bud popirali nebo adorovali

        k tomu empirickymu faktu: faktem proste je, ze my vsichni zijem v symbolickym svete (a kocky asi taky) a neni z toho nekam moc uniku; rikat si ze souloz je jen omezeni an nejaky fyzicky pohyby je dead end, protoze 99% lidi co tohle rekne pak jde stejne nekdy soulozit, uzije nebo prozije si to nejak (o dost intenzivneji nez cekani na tramvaj) a nema pak vysvetleni, co ze to jako bylo, ale na diskuzich bude dal tvrdit neco o pohybech…

        to 1% poctivcu, co si bude vedomo toho, ze na diskuze psalo neco v tom smyslu, ze soulozeni nebo jakykoliv jiny symbolicky obrad [podanim ruky pocinaje a placenim penezi konce], nema zadnou realnou validitu, to 1% lidi posedlych vlastni konzistentnosti soulozit skutecne prestane, zblazni se, stane se schizfreniky a v supermarketu ho zbije ochranka pri pokusu ukrast jahodovou marmeladu, indulonu a tucet vajec (a nikdo se uz nedozvi ze marmelada, indulona a ten chleba mely slouzit k nejakymu zachrannymu SYMBOLICKYMU obradu, kterej ma rekonstruovat realitu)

        Te pozadavek empiricnosti je polozenej tak jakoby brutalne, ale je na nem hodne. Ve staroveku bylo symbolicky mozne verit na to, ze buh je na nebesich, nebo ho tam umistovat. Dneska, pod tihou poznatku, musime hledat boha jinde, protoze po obloze empiricky litaji druzice. A sorry, kdo rika ze ne, je dogmatik a kreten a fakt by mu nemel byt dan prostor. Koneckoncu takhle zacinaji Campbellovy Myty.

    • @Inés:
      to je dobre popsany ten bad trip..ja nevim, co od toho vsichni chcou :) zintenzivnit tu nocni muru k nevydrzeni, kdyz nejsme schopny poslechnout, to je proste to ono… jen nejit do toho pohodlicka, ze se na to prave clovek vykasle, rezignuje (a prdne mu v kouli tim trapnym smerem)

      Rozdil mezi partnerskymi a ostatnimi vztahy je presne takovej, jakej si ho ten hlupak, co potrebuje tohle skatulkovat, nadefinuje. Jo, nase kultura to definuje nejak. Myslim, ze na tohle zasvecene odpovi poradna Ona Dnes nebo tak nejak a s trochou “stesti” se to da resit do konce zivota. Vcelku jisty mi ale prijde, ze partnersky vztahy po par letech jsou vesmes hodne asexualni, takze ani ta definice z Ona Dnes nebude moc platna.

      Sugesce/magie je proste to, kdyz se necemu symbolickymu dava realnej vyznam. Neni odpoved/postup, jak se magii vyhnout. Neboli jak se propracovat k vire. To je zas ten schematickej pyramidalni pristup ke svetu, kde se deti obraci na pana ucitele a davaji mu otazky typu “co je okurka”, “co je logaritmus” nebo “proc se stavi domy z cihel” a ucitel je tlacen k nesmyslny odpovedi. Opet zadas od sveta prilis mnoho a prehlizis to malo, co nejak vime. Vira nedava takovyhle odpovedi, proto je to vira. Vira je proste jako kdyz nekomu neznamymu pujcis treba prachy, nemas paku jak je z nej dostat, ale veris, ze je dostanes a cely to delas proto, ze to treba povazujes za spravny. Nijak necekas odmenu, nebo usnadneni nebo porozumeni nebo buhvico. Proste z hlediska nejaky uzitecnosti tam neni nic nez krev, bolest a slzy.

      Takze magii se snazis vyhnout, veris ze se ji vyhybas a zpetne pravdepodobne zjistis, ze se ti to (skoro) nikdy nepovedlo. A proto tu jsou takovy instituce jako zpoved nebo odpusteni. Verit v nejakej rad, snazit se ho uplatnovat a systematicky failovat, priznavat si to a plazit se po zemi je proste totalne uncool. Z dnesniho ekonomizujiciho pohledu, kde je prijeti filozofii smenovano za nejaky likvidni stesti, vira absolutne nedava smysl a je to neco uplne jinyho, nez co v tom vetsina lidi hleda si troufam tvrdit.

      • @la tibor: Pripomina mi to pohadku Mrazik, jak se Ivanek snazil delat dobry skutky a porad to nebylo ono a pak si jen tak mimochodem vzpomnel, ze ta babka nebude moct chodit bez hulky a ze ji musi tu hulku donyst (a v tu chvili prestal byt medvedem)

        • @j.: ja uz si ho nepamatuju, ale jo, je to ono

          dobry skutek, tj. to, co odpovida Bohu, neboli to, co ten rad sveta zase trochu posune, je proste to, co se trefi do nejaky funkcnosti a ne do toho pozlatka

          jenze opet je i tohle nebezpecny, opet to svadi k nejakymu deleni na pravy a falesny self, na jadro a obal; proto bylo receno, ze my ty skutky neposuzujem (z cehoz zase plyne dalsi nesmysl, a to je to postmoderni – ze je to jedno)

          Proste jsem presvedcen, ze verici clovek nemuze nikdy vedet, ze dela dobro. Ta mezera a nejistota “v jeho srdci”, kterou mimochodem kdyz si lidi uvedomi, tak zacnou hledat viru a boha, aby byla nejak zaplacnuta… tak tahle “drobna nedokonalost” nebo receno s fight clubem “drobna prasklinka na patre, kterou si nesmite lizat a stejne to delate”… tak tahle mezera ultimatni nejistoty se zvetsi.

          Ta mezera je, verim :D, prave to real, anebo nejake symbolicke real, co je proste o nadakvarko blize. A jedine diky vire tohle clovek je schopen ustat, kazdy den znova vstat a neschoulit se do klubicka a nevymyslet si picoviny, jako ze potrebuje vysokou skolu, partnera, medove kolacky, danoveho urednika nebo sochu Jezise Krista k tomu aby mohl existovat.

          Diky vire je dokonce mozny citit i nejaky uspokojeni (bojim se pouzit to slovo), i kdyz picujete na celej svet a zhebavate a smejete se tomu jak po 1001x vas to zase chytlo a zas se litujete. Vira je totiz to jedine funkcni, co evoluci skutecne naplnuje (a to ne nijak nahodne, ale zevnitr a kazdej jeji krok je zapalcenej tou krvi a potem). Vira ma naprosto vsechny nevyhody, ale jednu vyhodu, ktera je totalne podcenovana – a tou je proste prislusnost ke svetu. Podcenovana je ta vyhoda proto, ze to neni “vase” vyhoda a nase kultura si tak nejak zavedla aximy, ze jen “co je moje, to se pocita”.

          Mimochodem veskerej komunitarni altruismus, kde se vsichni deli o vse atakdale je v tomhle svetle SYMBOLICKYM, nikoliv realnym ukonem a tak by se asi mel brat. Tj. pozvani k jednomu stolu, sdileni domu, sdileni hudby na party, dary, sdileni postele (nebo manzelky), tu neni proto, ze je to nejak spravne v duchu jako se to snazi prosazovat levicaci, tj. ten kdo neco ma, se musi delit s nekym, kdo nic nema. Tj. neni to nic real, kam se to neustale posunuje. Real je samozrejme to, ze pokud nekdo neco nema a citi, ze to potrebuje, tak ma premyslet a makat aby to mel. Pozvani k hostine nebo starani se o lidi je proste snaha o spolecnej prozitek boha, kterej pak jednak muze byt symbolicky v kazdym trivialnim ukonu, pokud maji vsichni zucastneni pokoru a jednak je tenhle ritual prozitku boha a komunikace (ja vim, ze ty vis, co se tady hraje) samozrejme dulezitej na to vyladeni se a k tomu, ze clovek proste dal lip maka.

          Tolik teorie. Az tohle nekdo pochopi, at se prihlasi, dame si zmrzlinu. Ale jestli (=az) to zas posere nejakou kokotinou jakoze chce dva kopecky nebo se bude dohadovat o tom, kdo to ma platit anebo pri tom lizani bude mlet nejaky picoviny o imaginary/real/symbolic a nebude se soustredit na to zasrany lizani zmrzliny, tak prisaham, ze mu ji narvu do krku a kornout pichnu do oka. (ted si uvedomuju ze v tomhle by se nejakej radoby vtipnej radoby freudian vyzil, no budiz, necham to tak)

    • Ne, nešla jsem do toho sama, „hlídal“ mě přítel (i když ho moje experimenty se sebou rozčilují a užívání drog odsuzuje). Prý jsem lehkovážná, takže jsem set a setting výrazně neřešila (místo jsem tedy zvolila úplně špatně, to je fakt) a vlastně ani nevím, kolik přesně jsem si toho dala. Nechtěla jsem se příliš důkladně připravovat (měla jsem pocit, že bych neměla). Nečekala jsem splnění jakýchkoli mých očekávání (to, co člověk čeká se většinou nesplní vůbec a nebo v takové formě, v jaké se mu to nakonec vůbec nezamlouvá). S tím, že bych mohla mít bad trip, jsem počítala a možná jsem ho i chtěla. Už jsem tu před časem psala, že by mi nevadilo se zhroutit (i když jsem si to možná naivně představovala jako velkolepou fénixovskou smrt s následným znovuzrozením). Možná nejvíc jsem doufala, že mi houby předhodí mé vlastní sebeklamy (které u druhých vidím tak jasně a u sebe nikoli), abych mohla prozřít. Nechtěla jsem si jimi primárně „léčit“ SF. Tu už teď ani moc neřeším, páč je vskutku lepší se nevnímat jako sociální fóbička (raději se nedefinovat, když si tedy na své nicotnosti neujedu jako krysař). Někdy je asi lepší příliš nepřemýšlet než něco uděláme (protože pak se jen nacházejí důvody, proč to „nemůžeme“ udělat), ale prostě to udělat (tak si občas hraji na yesmana). Říkala jsem si, že cokoli přijde, bude k užitku… Popravdě mě vcelku překvapily dvě věci: absolutní nemožnost úniku (dokonce i smrt se zdála neschopnou poskytnou řešení) a pak ten pocit prázdna a nicoty (kterou jsem si vždy představovala jako totální absenci čehokoli a letargii) byl vskutku nepříjemný, přestože i samotné nepříjemné pocity jsou z podstaty prázdné a tedy by neměly mít takový vliv.

      la tibor: No jo člověk je prostě permanentně nespokojen a nikdy nemá dost (i ony dary psychedelik jsou mu málo).
      Takže všeobecně platí, že by měl člověk využít všeho, co je mu dáno (hrát se všemi kartami) s tím, že nelze na některých možnostech lpět (a stejně tak nutno nelpět na nelpění) či některé ignorovat a využívat je vědomě (udržovat si bdělost). Zároveň je nutno se vyvarovat hodnocení a souzení na „dobro“ a „zlo“ nebo na méně a více důležité, protože to je relativní a opět tím inklinujeme ke lpění na údajném „dobru“ (chyba škatulkování je tedy přehlížení rovnocennosti a vzájemné jinjangovské propojenosti všech jevů). Motivem lidského konání, které je nevyhnutelné (tedy i volba zdánlivé nečinnosti je projevem činnosti), má být funkčnost (užitečnost), ale zároveň je třeba počítat s tím, že jí nedosáhneme. Podmínkou funkčnosti je opuštění vnímání světa z pohledu antropo(ego)centrismu (tedy i opuštění té snahy budování a urvání si něčeho pro sebe). Rovnováha je ve středu (ona zlatá střední cesta mezi dobrem a zlem, askezí a požitkářstvím,… syntéza všeho) a je nutné na ní pracovat neustále (připomíná mi to jeden citát říkající, že život je jako jízda na kole – nelze chtít udržet rovnováhu a přitom stát na místě). Chápu to správně nebo jsem zase v něčem mimo? (Je mi jasné, že už musí být únavné vysvětlovat lidem to samé pořád a pořád dokola, aby se po té úmorné práci zjistilo, že nepochopili vůbec nic. Takže počítám i s tím kornoutem v oku.) Připadá mi, že du na všechno pořád nějak debilně. Dalo by se říci, že jakýmisi vodítkem k funkčnímu jednání může být intuice? (Tedy s tím, že sám hlas intuice není vždy dostatečně rozpoznatelný mezi ostatními hlasy v hlavě a stejně jako vše ostatní nenabízí jistotu.)

      • @Inés: Nejsem teď ve stavu se moc rozepisovat, sám mám solidní bad trip, specielně ty poslední tři týdny, co jsem v Brazílii – snažím se napsat novej blogpost, ale nevím kdy to napíšu…

        Nechci to příliš hodnotit, každopádně ten tvůj (bad/adekvátní) trip mi přijde dobrej a v něco takovýho jsem u tebe doufal…

        • @Mordemy: Jasné, chápu. Však ani nemám právo požadovat po tobě (a po komkoli), aby ukájel mou potřebu odpovědí… Už jsi mi beztak věnoval dosti času a energie (a minimálně jednu dobrou radu). Tedy nechám tě tvým starostem se sebou samým a nebudu otravovat. A nechť tě síla provází, poutníku:)

      • @Inés: ” Nečekala jsem splnění jakýchkoli mých očekávání ” lehce koliduje s tim, ze jsi se vykaslala na set a setting, coz je to, o cem jsi se zde uz docetla a bylo to zdurazneny.

        Takze tam muselo byt ocekavani, co se jako stane, kdyz si sahnes rukou na kamna. Aspon ocekavani, jestli jsme nekecali nebo neco kolem toho.

        Tak sis sahla a je fajn, ze chapes, ze to unavny je no. Holt to je muj zivot na druhou stranu, tu volbu jit se cachtat do bazenu a srat na lidi mam stejnou jako bezdomovec pod mostem, co muze jit zacit cuchat redidlo a oba mame stejnou excuse – ze jsou lidi ignoranti :)

        Bojim se tady neco rict na ty otazky, protoze dost cejtim, jak si to tvrdohlave zase prizpusobis. V ty rovnovaze my tahame jen za jeden konec provazu, ten vyvazujici druhej jsem presvedcenej neni nas byznys. Tak je to treba s funkcnosti. My se mame jen snazit. To ze nejaky ID a buhvijaky pudy pujdou proti nam je vec druha, jak o tom zacnem spekulovat je to v riti. A my zarucene zacnem, to je ten “pruser”.

        Doporucuju na tohle zkouknout Vash the Stampede na doporuceni Morda. Tam je to totalni dilema ukazany hodne dobre, ale defacto se tim zabyva jakakoliv japonska manga (z cehoz plyne ze nejen japonska manga, ale bude to nejakej ustredni stredobod tamni kultury a ta triska v oku tamni spolecnosti a jestli se dneska mluvi o japanizaci, tak to bude i nas problem; btw. ono ty japonsky kresleny serialy konci idylicky, ale porad je to jen takove to tripove svetelko).

        Proste jinak receno – jak chces zapracovavat pozitkarstvi nebo jine hrichy? To samo o sobe je tim zakladnim a nejvetsim hrichem – Pychou. Pychou na to, ze mam tak velke a silne ego, ze si s tim muzu hrat jako Stern s hovnem. Ze me to vlastne nedostane. Ze po postmodernu, to spatne vlastne neni tak spatne, protoze jde o nejaky stred, kdese to nejak nakonec vyvazi a vsechno bude v poradku. To je ideovej zaklad postmoderny tohleto a pricina vsech pruseru. Takze ne. Zlo existuje, clovek se za nej musi stydet, kat a modlit se, ze ho nebude delat. Neni to zadnej ekvivalent dobra pres negativ. Se zlem a destrukci nelze delat to co s dobrem a necim kostruktivnim, co miri k bohu a myslet si, ze to skonci nejak suprove.

        Ale ty jsi samozrejme prilis pysna na to tohle prijmout a vubec se ti nedivim. Vsichni jsme.

        Hele cesta k ty debilite je fakt nejak rozvolnit ego, ale ne nejakou dementni meditaci, ale proste pochopenim toho, ze jsme fakt v hajzlu. Ze jsme v situaci, kde mame byt jakoby na dvou mistech, zvladat protichudne veci zaroven (a to opakuju neni balancovani dobra a zla, ale snazit se o dobro a vedet zaroven, ze ten boj je prohranej… cimz proste prijmout tu vyzvu, ze lepsi uz to fakt nebude a co je jeste horsi, prave tahle ultimatni deprese a nenaplnenost je to jediny, co zbejva jako palivo do zivota a dalsiho snazeni, pricemz pokuseni 1000 a 1ne excuse tu porad je).

        • @la tibor: Pravda, chtěla jsem se popálit a zřejmě si to i masochisticky užít. Tedy “zdravý vztah” k bolesti by měl být v tom ji přijmout jako nevyhnutelný průvodní jev žití, ne si ji záměrně způsobovat, hm?

          Měla jsem teď nedávno takový řekněme sen (vnuknutí), který zřejmě vyjadřoval to, co popisuješ. Že budu vždycky utíkat před “temnotou” (pudy apod.) za “dobrem”. Vždycky to tak bude ať se mi to líbí nebo ne a dělat to prostě musím. A nemá cenu se snažit temnotu přeměnit na něco vznešeného, protože by mě tím spíše pohltila (doslova to bylo vyjádřeno tak, že by mi uřízla hlavu). A nakonec i ta snaha utíkat je marná, protože mě temnota vždy dostihne a i skrze ono dobro bude ke mně pronikat a já nikdy nebudu čistá a tak jako tak zemřu. K tomu mě ještě napadá, jestli onen útěk má být také jen symbolem např. mé nepřipravenosti. Každopádně, pokud si to vykládám správně, tak to snad už chápu.

          Tvá slova mi před časem evokovala film Begotten a jen jsem si pořád říkala, jestli je žití skutečně tak brutální a fatalistické. Ta neustálá kafkovská snaha vyhrát předem prohraný proces. Ani není podivné, že se tomu člověk zuby nehty brání. Opravdu mě to děsí a zároveň jsem vskutku příliš pyšná si to přiznat (a obávám se, že bude ještě nějakou dobu trvat než to skutečně přijmu a třeba to zcela nepřijmu nikdy).

          To anime zkouknu, díky za tip. Ona konfrontace naší mentality s tou japonskou je věru zajímavá. Cítím z jejich kultury to ospravedlňování životní brutality…

          • @Inés: mel a nebude…

            nic nebude, kdyz budou lidi porad jen krafat, vsechno vedet a hovno delat

            ted je tu mordemy no… on to mozna jednou napise a mozna i nic nenapise a bude to nejlepsi

            uz nebudu psat nic ani ja radsi

            vsechno kecani je na hovno, pokud clovek nevypadne tam, kde ma pocit, ze sedi na sudu se strelnym prachem a neni kam se vratit

    • S dovolenim si tradicne rypnu ohledne tech par otazek plus neco navic:

      1] Rozdil mezi partnerskymi vztahy a ostatnimi vztahy je jen to, co pro to sama udelas/neudelas. Je to sice takova “LaTiborovina” rict, ze to v tom je i neni, ale proste to tak je.

      2] Vyznam sexu v zivote? Slovo sex je prazdy symbol. Biologicky, duchovni, mysticky apod. vyznam lulinka a pipky je poceti/reprodukce/synteza/bod neurcitosti/etc.

      3] Sugesce je soucast vnimaciho retezce udalosti a zpusob motivace k cinum. Jadrem sugesce je u prijemce chteni. Sugesce je i neni skutecnou cestou, opet “LTovina”, ale tak to proste je. Plati princip relativity vseho. “Mechanika” viry se muze zdat jako zdanliva konstanta, ale zalezi na nas a jeji relativni charakteristiku naplnujeme my jako lide, cimz definujeme jeji neurcitost. To je podstata naseho bozstvi, svobodne vule, dane bohem.


Zrušit odpověď