Testování reality | Psychoanalýza

Psychoanalýza Brno - Skleněnka - Žumpa

25Nov/12179

Testování reality

Jak jsem přestal tripovat.

Kde leží hranice osobního poznání a jaké jsou limity uvědomění? Proč je touha náš největší nepřítel a jakým způsobem lidé nejčastěji trpí? A jak do toho všeho zapadá naděje?

Většina lidí se dělí na dva základní typy. Na ty, co tvrdí, že vědí, co mají se svým životem dělat, a na ty, kteří říkají, že nemají nejmenší ponětí. Do první skupiny zpravidla spadají lidé, kteří adoptovali jeden z mnoha zdánlivě funkčních životních přístupů, které jsou nám pravidelně servírovány na stůl, ať už prostřednictvím klasickým médií jako jsou noviny nebo televize nebo moderněji prostřednictvím populárně naučných knih o osobním rozvoji, zenu a zdravé výživě. Do druhé skupiny patří lidé, kteří vesměs přešlapují na místě, bezradně rozhazují rukama, a (bohužel zcela správně) tvrdí, že ta první skupina je úplně mimo.

Druhá skupina je na první pohled sympatičtější a upřímnější. Už jen proto, že je lepší říct „nevím“, než si pro jistotu vybrat primitivní bezpečnou cestu nalinkovanou společností. Jenomže ten problém není v tom, že nevíme, co se životem. Problém je v tom, že my to naopak víme až moc dobře! A právě proto je tak zatraceně těžké se hnout. Právě proto lidé volí buďto pohodlný středostavovský život (první skupina) anebo jsou naopak zaseknutí na místě a „neví, co mají dělat“ (druhá skupina). V praxi pak většina z nás osciluje někde mezi oběma polohami a postmoderně se to celé zacyklí v něčem typu „Nevím, co mám dělat, tak se snažím alespoň nechcípnout, vydělat nějaký peníze, něco si užít a mít blízko sebe někoho, kdo v tom bude se mnou, však co víc chtít od života, že jo?“

Ale to zrovna nevypadá na úplně nejvhodnější řešení toho, jak žít.

 

Poslední trip

Měsíc zpět jsem byl v oblíbeném magickém lese u Brna. Co se přímo Brna týče, byl jsem na něho tentokrát připravený, takže mě nesrazilo do kolen jako při poslední návštěvě. Jeli jsme ve třech. Brněnská slečna K., ostravský triper TT. a já. Nikdy předtím jsme se ani jeden navzájem neviděli, ale během pár minut jsme se všichni tři bavili jako kdybychom se znali několik let. Původně jsme sice jeli na houby, ale nakonec jsme si dali papír, neboť TT. houby kupodivu nikdy neměl a když složitější pointu trochu zkrátím, tak je plánují až společně s manželkou, která zůstala doma a jen bez ústání komunikovala SMS zprávami. Malý čtvereček papíru jsme si dali do pusy poněkud šíleně už na parkovišti u marketu kus před lesem a zhruba za další hodinu jsme dorazili na místo. Než jsme rozdělali oheň, byla skoro tma a chemikálie nám začaly pomalu proplachovat mozek.

Psychedelické drogy samozřejmě rozšiřují vnímání, ale co to vůbec v praxi znamená? Většinou to, že vám ukážou váš aktuální zásek, respektive váš současný stav, ve kterém se nacházíte a dají vám nápovědu k tomu, co je potřeba dále udělat a jakým směrem se dát. Přičemž to má svoje úskalí, například to, že pokud psychedelika začnete tímhle stylem sobecky používat a trip si budete dávat účelově, nebude to fungovat. Dost podobným způsobem fungují například tarotové karty nebo různé meditační techniky. Trip vám za jistých okolností naťukne skořápku, ukáže vám vaše akvárko a umožní vám vnímat jakou cestou z toho ven.

Snad netřeba dodávat, že u spousty lidí to znamená, že jim dojde, že vůbec nějaký zásek mají. V opačném případě, kdy už dávno víte, jakým směrem se máte dát, ale místo toho stojíte na místě a neděláte nic, vám psychedelické drogy sdělí už pouze to, že jste líní nepokorní idioti. Dokonce i tohle (že jsem líný nepokorný idiot) jsem věděl ještě předtím, než jsem na tenhle trip jel, tudíž asi aby mi nebylo líto, že jsem se vůbec nic nového nedozvěděl, dostal jsem ještě trochu jinou informaci, která zněla velmi prostě: „Žádný další tripy, žádný další ježdění do lesa, momentálně víš úplně všechno, teď je potřeba na tom makat. A mazej!“

A takhle nějak jsem přestal tripovat.

Tedy ono to bylo celé trochu složitější. Nejdřív jsem si jako vždycky vzpomněl na to, jak úžasně fraktálovitě je propojený celý svět a Vesmír a jak všechno, co na světě existuje jsou jen fragmenty z jedné velké Spirály. A snad poprvé jsem se tomu nedivil a nežasl jsem nad tím, ale v klidu jsem to přijal jako něco úplně normálního. A fungovalo to. A co je hodně zajímavé, nějak to ve mě tentokrát zůstalo o fous trvaleji, než je zvykem a v tomhle případě mi po skončení tripu nepřipadalo, že bych toho návratem do normální reality nějak příliš ztratil (jako se mi to pravidelně stává).

Nu, netrvalo dlouho a u ohně jsme zjistili, že nás s K. pojí naprosto stejný zásek (neschopnost vzdát se vlastního pohodlí a jít makat na realitě) a že jsme na tom velmi podobně. Snad jen s tím rozdílem, že K. se rozhodla, že bude vytrvale tvrdit, že vlastně vůbec neví, co by teď teda měla dělat a jak na té realitě makat. Takže jsme s TT. jednoduše převzali otcovské role a začali jsme holce popisovat, jak funguje Fraktál a proč to celé má smysl a proč nic jiného nezbývá (což ona už dávno věděla, jenom se pořád tvářila, že jí to není jasné). Probrali jsme co se dalo, od ekonomických principů přes náboženství, židy a Steva Jobse až po finanční krizi a starověké kultury. A takhle jsme všichni společně vydrželi celou noc až do rána.

Původně jsem si chtěl při odchodu z lesa natrhat zásobu hub a usušit si je, ale teď už jsem věděl, že psychedelika budu muset teď nějaký ten pátek nechat ležet. Vrátili jsme se do Brna a rozloučili jsme se. TT. nasedl do auta a odjel a my s K. jsme odkráčeli na hlavní nádraží. A tam se odehrál ten nejlepší závěr, jaký si mohl tenhle trip přát:

Uzavřeli jsme pakt, že teď budeme makat. Každý sám. A to bylo všechno. I přesto, že jsme v tu chvíli, na schodech brněnského hlavního nádraží, chtěli být spolu. Ale věděli jsme, že na to prostě teď nemáme nárok. Takže jsme si řekli „Ahoj“ a šli jsme se starat každý sám o sebe. Kdo čekal nějaké epické rozuzlení v podobě dalšího velkého poznání nebo alespoň parádní šukačky, toho zklamu. Neříkám, že to bylo úplně jednoduchý, ale když jsem nastupoval do vlaku, uvědomil jsem si, že už jsem hodně dlouho tak intenzivně necítil, že jsem něco udělal správně.

 

Bonbóny pro děti

Podstatou schizoidnosti je nezapojenost do světa. Člověk může chápat cokoliv chce, ale když odmítá být toho všeho součástí a odmítá se podílet na chodu reality, je veškeré uvědomění k ničemu. Bohužel odmalička jsme programování za tu práci na světě něco očekávat. Bouříme se a trucujeme, pokud odměna nepřichází hned, po první odpracované hodině. Ještě horší je tu odměnu vidět kdesi v dálce a neustále se po ní dychtivě natahovat. Celý život se pak díváme za obzor, do budoucnosti. Ale jen málokdy pomyslíme na to, co je teď. Přitom když se člověk uklidní a zapomene na všechny ty věci, které od života čeká, tak teprve tehdy může vidět, kde zrovna v životě je a může rozeznat dobré od špatného, smysluplnou cestu od té klamné.

Celé je to totiž o vnímání přítomnosti a o tom žít tady a teď. Naše schopnost předjímat budoucnost nás akorát ruší v soustředění. Nic není důležitější, než tenhle okamžik.


Můj problém byl vždycky ten, že jsem se díval příliš dopředu a tolik jsem dychtil po odměně, že jsem nakonec jen málokdy nějakou dostal a místo toho jsem jen (po právu) trpěl. Protože naše tužby nás zrazují. Máme tendenci ulpívat na vybájených ideálních představách toho, jaké by to mohlo být, a těmi představami se pak mučíme. U mě tou představou byl vždycky nějaký ideál toho, jak fungovat ve světě, nějaká čistá, dokonalá cesta, způsob, jak sice žít v realitě a mezi lidmi, ale nezašpinit si při tom ruce a dostat všechno, po čem toužím. A tahle naivní hloupost mě držela zpátky setsakramentsky dlouho.

Říká se, že naše tužby nás pohání. Řekl bych, že naše tužby nám naopak spíš zatemňují myšlení a jsou zdrojem většiny špatných pocitů. Už jen ve chvíli, kdy jsem se popustil představy, že ještě někdy zažiju společný magický výlet do reality nebo že uvidím někoho z těch, koho mám rád, začaly jít věci nějak líp a dělat to, co dělat mám, mi jde snáz. Neustále si představovat a toužit po tom hezkém, vás může nakonec paralyzovat stejně jako vědomí toho, kolik práce vás čeká.

V posledních dnech mi dochází, že tu skutečně nejde o nic menšího, než o život. A ten život je mnohem větší nářez, než jsem si kdy dokázal představit. A pokud si to poserete tak extrémně, že předčasně umřete, žádný další pokus se nekoná. Tečka. Takže už jen proto je potřeba brát věci pokud možno hodně vážně a na rozdíl od některých lidí si nemyslím, že je dobrý nápad snažit se brát věci s nadhledem. Což na druhou stranu neznamená, že v tom všem není zakomponován jeden velký Vtip a není se čemu smát. Jen to chce nepokoušet se realitu zlehčovat. Protože to je většinou jen snaha té realitě útect.

 

Vědět nestačí

Aby bylo možné cítit se špatně, je nutné splnit dvě vzájemně provázané podmínky. Zaprvé: Musíme si uvědomovat a vidět víc a dál, než je náš aktuální stav. A zadruhé: Toužit potom, aby náš stav byl jiný, než je teď. Pokud jsou splněný obě podmínky a my se svým životem nic neděláme, trpíme. A trpíme vždy a pouze tehdy, když jsou obě podmínky splněny.

Člověk se cítí špatně proto, že něco chce. Proto, že po něčem touží, a nedostává se mu to a zároveň zhruba ví, po čem to vlastně touží. Přičemž podstatné je, že pokud se cítíte blbě, tak to víte velmi dobře. Bez touhy a uvědomění by lidské utrpení nikdy nemohlo být tak efektivní. Protože utrpení má tu hlavní funkci, že nás má donutit k tomu se zvednout a jít pracovat na tom, abychom svojí touhu naplnili. A to, čemu říkáme naděje, je pak často jen zdrojem dalšího sebetrýznění – doufáme, že se věci samy obrátí k lepšímu, ale taky víme, že se to nestane, dokud na tom my sami neuděláme tu práci a samotná představa odměny, která má po té práci přijít, nás svazuje.

Čím víc si v životě uvědomujeme a čím víc chápeme to, jak věci fungují, tím jasnější je obvykle další krok, který máme zrovna ve svém životě vykonat a tím dále vidíme za něj a dokážeme chápat následky toho kroku. Ovšem paradoxně tím tíživější ono vědomí potom je a tím těžší je onen další krok zvládnout! Protože vidíme před sebou tu obrovskou práci, která nás čeká a uhýbáme před ní. Chceme to zadarmo, snadno, bez práce... Protože ten další krok může znamenat vzdát se pohodlného života na dalších několik desítek let. Dříve jsem měl vždycky pocit, že nevím, co mám dělat a jakým směrem mám jít. Ale přitom jsem to věděl vždycky a vlastní nevědomost jsem si pěstoval proto, abych nemusel spatřit jednoduchou a tvrdou pravdu. Už víc, než rok vím i dost konkrétně, co mám dělat, akorát to poznání mělo tak obrovskou sílu, že mi notnou chvíli trvalo se s ním vyrovnat a sebrat na to všechno energii.

Nakonec není většího pekla, než vědět, co by člověk měl dělat, a nedělat to. Ačkoliv hledání výmluv a lhaní sám sobě to pak už jenom zhorší; zvláště pokud už se pravdy jednou dotknete. Jdete tím jen sami proti sobě, stejně jako když se schováváte za něco jiného (třeba i za jinou práci, u které se rozhodnete zapomenout, že zrovna tahle práce ten smysl prostě nemá). A to vím já, stejně dobře jako to ví K., jako to ví TT. i všichni ostatní.

My totiž víme. Jen se snažíme zapomenout, protože ta pravda nás obrovsky tíží a dává pořádně zabrat ji nést. Ale tomuhle se vyhnout prostě nedá. A nelze to obejít ani předstíráním vlastní nevědomosti ani útěkem po snazší cestě. Navíc v jisté chvíli už vás nějaké uvědomění dál nepustí a jediná informace, kterou dostanete od vlastní hlavy stejně jako od reality je „Jdi a buď toho všeho součástí!“

A nezbývá, než se zvednout a jít si to ověřit.

Komentáře (179)
  1. Hodně dobré a průzračně napsané.

    Na to, že by jsi měl přestat tripovat jsem už nějakou dobu myslela, ale z všelijakých důvodů jsem ti to nepsala, tak mám z tohodle článku/tvého poznáni fakt radost a přeju pokračování v cestě s co nejméně záseky.

    Ještě mě napadá jen doplnit, že utrpení o kterém píšeš (z rozporu mezi tím co chci a tím co mám) není to jediné které na nás tady čeká. Určitou porci utrpení si prostě ponesem i když ty nástrahy popisované v článku zvládnem. Pořád je tady například smrt lidí/zvířat, které máme rádi a tam nezbyde než tu bolest akceptovat, nedá se jí nijak zbavit a ani není dobrý nápad to zkoušet.

    • @schizoida: Ahoj, je skvělý, že je tu k tomuhle článku první komentář od tebe. Původně jsem měl v textu něco jako “Mimochodem podezírám jednu schizoidu, že má na tomhle všem svůj nezanedbatelný podíl, za což jí děkuji a zdravím” (plus jsem samozřejmě ještě zdravil jednu paní ze vsi… však ona ví kde). Pak jsem to teda z toho článku smazal a řekl si, že ti napíšu mail, kterej jsem pak taky nenapsal. No a nakonec si se tu objevila přímo v komentářích, takže bylo správně, že jsem se udržel a nepsal nic do článku ani do mailu.

      Tys prostě moc dobře věděla, proč si máme já a K. dát společně trip (a byl dobrej nápad to udělat takhle a nepsat mi, že mám přestat s tripováním, protože to by určitě moc nefungovalo). Slečna K. se pak po cestě na nádraží dokonce vyjádřila, že má skoro pocit, že ten náš společnej trip byl na ní dokonce nějakej set-up (jako ode mně a od tebe), ale on to byl prostě set-up od reality (protože schizoida určitě nic vyloženě neplánovala), a jen proto měl tenhle last trip svůj velkej smysl. A děkovat a odvděčit se za to má zase jen tý realitě, a ne schizoidě (byť jsem na tebe ten poslední měsíc kvůli tomu myslel a snažil jsem se to pořád nějak vhodně sesmolit do článku, kterým bych ti i nějak poděkoval nebo tak něco…).

      Ad. utrpení: Jo, to je dobrý zmínit tohle, jsou lidi, který by si z toho mýho popisu utrpení mohli vzít nějakou šílenou informaci typu “Utrpení se dá úplně zbavit” a mohli by se o to jít pokoušet.

      • @Mordemy: chteli jste psat bolest, ne utrpeni; je zajimavy jak to schizoida porad zamenuje utrpeni bolest; pricemz sama jako velky objev pred casem prisla s nejakym citatem, ze “bolest je nevyhnutelna, utrpeni neni nevyhnutelne”

        K tomu bych teda opet dodal, ze ten citat je platnej v kontextu. Tj. kdyz tu absenci utrpeni chapem jakozto schizoidni a NEnaplnitelnej ideal, ktery by fungoval, kdybychom vse delali spravne, tj. po buddhisticku se zbavili spatnych myslenek, ocistili karmu atd.

        Coz je strasne hezke, clovek za tim musi tak nejak postranne jit, ale rozhodne to nezrat tak moc, protoze jak rika zase jina knizka “boddhisattva je cisty clovek, jehoz cistota spociva v tom, ze se vedle boje se svoji spinavosti s ni naucil i zit a chapat ji, a prave tim s ni bojuje” nebo tak neco. Coz uz jsme zase u tech koanu.

        • @la tibor: Jo, je to rozdíl. Zdá se mi, že v článku to mám správně. Tam skutečně nemyslím bolest, ale myslím to utrpení = něco, co si na sebe zcela zbytečně přivoláváme sami jen tou svojí nenasytností. A vtip je v tom, že tím, že jsme všichni schizoidi, tak tam vždycky bude přítomno to (jakoby zbytečné) utrpení, které si sice děláme sami, ale do jisté míry to prostě nikdy nebude jinak, stejně jako nikdy nebudeme čistí a na vždycky budeme schizoidi.

          Vůbec mi přijde, že obecně vzato jít přímo za jakoukoliv z těhle věcí kolem čistoty/špinavosti, identity/ega/duše atd. prostě nelze a ve chvíli, kdy se na to člověk přímo zaměří, tak je to v háji. Pamatuju si to specielně ze školních let, že kdykoliv jsem se snažil nějak přímo tyhle věci řešit, tak jsem se dostal k nějakýmu nefunkčnímu zkázonosnýmu řešení. Viz. typicky moje snaha o čistotu a to, že jsem se snažil s lidma mluvit pouze napřímo a pouze pravdivě – výsledek byl katastrofální a naprosto k ničemu (protože z toho vylezlo jen pachtění se za pravým self, což nefunguje).

          Jako já tu na blogu tyhle věci rozebírám vesměs vcelku napřímo, ale bylo by právě dobrý, kdyby to lidi nechápali tak, že jako lze udělat nějakou přímou konkrétní akci, kterou se přímo konkrétně hne nějaká konkrétní složka osobnosti (nebo nevim jak to mám jinak napsat). Ono to je všechno ovlivnitelný strašně moc nepřímo a je to zase úplně to samý jako s těma nefunkčníma tripama, kdy když to člověk pojme účelově a prvoplánovitě (tj. když si jde napřímo zatripovat s tím, že “Ha a teď použiju LSD k tomu, abych dostal informaci!”) tak to pak prostě nefunguje.

          A asi i tohle jsem chtěl říct tímhle článkem, že ten pohyb pak, než co jinýho, připomíná drift.

          • @Mordemy: jj, v clanku je to spravne, to bych se ozval.

            Ono to vubec neni spatne ani pod clankem prave. Proste jsi prijal posunutou terminologii nekoho jinyho. Ta poznamka je spis na schizoidu, protoze mi sama par tydnu dozadu odcitovala to o bolesti vs. utrpeni a ted se zase jakoby posunula zpet.

            Reknu to teda natvrdo: spojeni bolesti a utrpeni se nam naramne hodi. Proc? Protoze se nam kurevsky nelibi predstava, ze nejaka nase bolest, kterou si spojujeme s nasim utrpenim tak, ze si to zaroven hyckame a zaroven to nesnasime, mohla byt funkcni a trpet pro ni nebylo treba, jenze to je ta slozitejsi cesta. Kdyz trpime, tak nekde je i slast; muzeme si s tim hrat a zabijet nudu. Kdyz clovek neco boli, tak to proste “jen” boli, ale defacto je to totalni nuda, protoze vas neco boli, ale vy musite jit dal s tim, ze ta bolest je brime, co ho prijimate, vite proc a nepomuze proste zhola nic.

            Ted sedim v nemocnici vedle postele umirajiciho otce. Neustale v bolesti a na hrane utrpeni, kam se to muze kdykoliv preklopit. A my skutecne chceme, nebo spis je v nas jedna hodne silna psychicka sila, ktera to do utrpeni proste preklopit chce. Magicke hratky se slovy bolest=utrpeni nam pro to proslapavaji cestu.

            • @la tibor: Přesně takhle jsem to myslel, když jsem to psal. Sám mám prostě neustále tendenci začít sám sebe trápit (způsobovat si utrpení) hned jak začnu cejtit bolest. Prostě veškerá sebedestrukce je jakoby zbytečnou amplifikací bolesti, kterou bych měl prostě akceptovat a ne proti tomu furt bojovat – protože jak proti tomu začnu bojovat, je z toho nepokora a okamžitě to sklouzne do toho zbytečnýho utrpení, který si už způsobuju sám (tím, že ničím sám sebe). A to je v kostce to, proč je sebedestrukce tak “příjemná” a proč je to skutečně sebe-destrukce, tj. to, že my sami sebe ničíme a děláme to my…

              Vůbec to, že člověk cítí bolest vede často k tomu, že má okamžitě tendenci se jí chtít zbavit (řešili jsme pod článkem Cenzura informací), místo toho, aby jí přijmul. No a protože jak píše schizoida, tý bolesti se nemáme chtít hned zbavit a nejde to, tak proto, že nám to nejde (a my máme zafixováno, že by to “mělo” jít), tak za to cítíme vinu (že nejsme schopní zařídit, aby nám bylo fajn). A ta vina je tak tíživá, že se za to jdeme potrestat sebedestrukcí. A tehdy přichází na řadu utrpení.

              A tohle je to, co má na mysli křesťanství, když mluví o odpuštění (sám sobě). Pokud budeme neustále cítit vinu za to, že cítíme bolest, půjdeme akorát hloub do agónie. Musíme odpustit sami sobě to, že nám není skvěle, ale že nás něco bolí a že je to tak v pořádku a netrestat se za to.

              Tvůj otec ví, že si za tu bolest může sám, ale ta vina ho stahuje ještě hlouběji.

      • @Mordemy: tohle byste (proboha nikdy “by jste”) snad měli zfilmovat. To je tak hutný, já to četl jako úžasný příběh, byť už je v tom i návod.

        • @Lisak: Už to určitě někde zfilmovaný je. Nebo alespoň literárně zpracovaný do toho příběhu to už určitě někde je (v nějakým mýtu). Ty lidský příběhy se vesměs opakujou už od pradávna… mění se jen rekvizity.

          Jinak teda vítej na psychoanalýze.

        • @Lisak: dobrej joke
          slecna K se na x let zasekla ve filmovede a jestli s necim musi zachazet fakt opatrne, tak jsou to filmy

  2. ano souhlasím. bolest přichází a odchází dle toho co mě potkává a co zrovna zakouším. ztráta milovaného, soucit s trpícím, fyzická bolest zranění. to vše je přítomno. utrpení si pak přidělávám navíc sama. patlám se v něm a hňahňám jako oběť.

    Asi ztotožnění se s rolí oběti rozhoduje zda se jedná o přirozenou bolest jako součást bytí nebo o iluzorně vytvořené utrpení které nám role oběti navozuje.

    • @ratka: S tou rolí je to fakt. Tím se to pak celý posiluje. Role je s oblibou používána pro zbavení se jakýkoliv odpovědnosti – lidi si pak akorát začnou hrát na chudinky a trpí a trpí a jinak nedělají nic (však co bych taky měl/a dělat, když jsem jen ubohá oběť…?). Ta role oběti je prostě strašně pohodlná. Člověk dá od všeho ruce pryč a jediný, co musí dělat, je vydržet zůstat smutnej a v depresi. A když by to náhodou až tolik nešlo, tak se tomu trochu pomůže starou dobrou sebedestrukcí a bude zase “ouvej”.

      Vůbec to slovíčko “utrpení” je samo o sobě takový šikovný… ze slova utrpení se dá vytvořit sloveso trpět a z něho pak slovo trpitel. Kupodivu když se podíváme na slovo “bolest”, tak tam nic takového udělat nelze (proč asi, že jo…).

      Teď mě ještě napadá, že na roli oběti stojí dneska celej psychoterapeutickej průmysl, kdy zákazník (kterýmu terapeuti většinou skutečně říkají klient!) přijde do ordinace a je s ním automaticky zacházeno jako s obětí, které se přihodilo něco ošlivého a smutného… Ukažte mi jedinýho terapeuta, kterej by dokázal svýho klienta regulérně otco-fašounsky seřvat za to, jakej to je kretén a jak si sám nasral do gatí a co si teda vůbec dovoluje lézt někam na terapii (třeba). Neříkám, že je to zpravidla vyloženě dobrej nápad tohle udělat, ale někdy by to skutečně sedlo a ví to myslím i ten terapeut, že by třeba tohle pomohlo tomu člověku zdaleka nejvíc – ale stejně s tím člověkem sehraje tu hru na obět a zachránce. I v případě, že to není efektivní.

      • @Mordemy: Tak na to jsem taky zvedavej a taky tipuju, ze to vetsina doktoru neudela a ze by to bylo dobre. Ale v souladu s antipsychiatrii: vis co by to s nima muselo zpetne delat? Ono se to bere ocamcad-pocamcad ze ano? Kazdej clovek, pokud se ma skutecne pohnout, tak je to prace na roky a uprimne receno, aspon v Cesku, ne nijak dobre honorovana, vezmem-li v uvahu, ze clovek je placenej za hrani/byti superega. On tam nejak trh bude pusobit… Vnitrni korupce terapeuta, pohodlicko, kde ma svoje klienty, kterym se vzdy udela o neco lepe a po chvili prijdou zaplatit za sezeni znovu nebo udelaji kolecko jinam atd. To jiste pusobi. Supervizor neni zadnej outsider, tak se urcite dostavi nejakej Stockholmskej syndrom…

        Kdyz jsem se jeste pohyboval v jedny psychoanalyticky rodine, tak jsem presne kvuli tomuhle psychoanalyzu povazoval za kecy. I proto, ze jsem videl u te pulky, co nebyla terapeuticka, ale klientska, ze to s nima proste nic podstatnyho nedelalo. Uplne stejne jako LSD – neco to otevrelo, ale lidi se pak chovali porad jako kokoti, byt trochu vic extravagantni. Fantasticky na tom je, ze nejdriv jsem tu celou rodinnou sub-kulturu psychoanalyzy musel opustit s tim (rozejit se se slecnou z te rodiny), ze uz v tu chvili jsem dost vedome prijal vse, co predstavovali (tj. jak jsem zacal tvrde pracovat, tak jsem zacal vic uvazovat v symbolickych terminech). Resp. dokud jsem byl opozici, tak jsem tam byl trpen, jako pomateny element; ale ve chvili, kdy jsem se podvolil tomu co predstavovali a sel do toho hardcore, jsem byl vypuzen. Proste fraktal je vsude.

        • @la tibor: V tomhle kontextu je dobrý uvědomit si jak se v médiích neustále omýlá téma privatizace zdravotnictví a toho, jaký strašný/úžasný to má mít dopady, kdyby byla sféra zdravotnictví soukromá. Vtip je v tom, že u psychoterapeutů to už dávno zprivatizovaný je. Jde o to, že obecně je i psychoterapie placená normálně zdravotní pojišťovnou a za sezení se nic neplatí (stejně jako se nic neplatí za to, že máš chřipku a jdeš ke svýmu obvoďákovi; ale toho obvoďáka platí tvoje pojišťovna).

          Jenomže zaprvé tohle se týká jen sítě “normálních” terapeutů s “normální” licencí, kde se jede pár určitých druhů psychoterapie (tzn. například psychoanalýzu ti nikde žádná pojišťovna neproplatí a psychoanalytik musí chtě nechtě výbírat za sezení peníze) a zároveň je tenhle systém terapií nastaven tak, že klient může na tyhle “obyčejné psychoterapie” docházet zpravidla tak maximálně jednou za čtrnáct dní (ale spíš tak jednou za tři týdny nebo jednou za měsíc), protože když by ten člověk chodil každý týden, tak terapeut nemá s čeho žít, protože pojišťovny obecně hradí maximálně 2-3 sezení za měsíc (a pokud potřebuješ víc, máš smůlu a terapeut tě nevezme; obecně mají terapeuti kvůli tomuhle strašně narvanej rozvrh a věnujou se najednou sto padesáti lidem a všem s přestávkama několika týdnů vždycky). S takovou “intenzitou” sezení se ta terapie samozřejmě neuvěřitelně vleče a než se k něčemu dohrabeš, je to na rok, na dva. A samozřejmě se jede na to, aby to bylo co nejrychlejší a nejfunkčnější řešení (byť ne nutně nějaká píčovina, ale prostě něco, co tě alespoň na pár dalších měsíců nebo let postaví na nohy). Kdyby se měly řešit skutečně hlubinné věci, co řeší psychoanalýza, klient by se kvůli tý četnosti sezení nehnul ani za pět let.

          Takže kromě tý normální sítě psychoterapeutických ordinací, který jsou navázaný na stát a systém zdravotního pojištění, tu jede paralelně síť terapeutů, který se živí jako normální podnikatelé, klienti jim normálně platí za jejich služby, a oni dělají třeba psychoanalýzu, kde by to teoreticky nemuselo fungovat tak sráčsky, že to ten psychoterapeut bude brát “ocamcaď-pocamcaď” a bude hrát s klientem celou tu hru… ačkoliv v praxi v tom asi nebude takový rozdíl, protože oba typy terapeutů (ti placení pojišťovnami i podnikatelé) potřebují prachy a potřebují klienty. Byť ti pojišťovnami placení terapeuti mají myslím vcelku shitský plat, proto mají tak strašně narvaný rozvrhy (většinou čekáš několik měsíců, než se dostaneš na první sezení). Každopádně funguje tu co se týče “duševního zdraví” možnost si připlatit za kvalitu řekněme a místo na normální systemickou terapii nebo na gestalt jít k psychoanalytikovi – pokud máš na to platit tisícovku za jedno sezení.

          S tou rodinou je to hezký. Myslím, že tě vypudili právě proto, že cejtili, že svým hardcore přístupem bys jim všem nastavil zrcadlo a ukázal jim jejich sráčství a oni už by nemohli tu terapii používat jen jako relax na způsob nedělní zpovědi.

          • @Mordemy: no tenhle system rozhodne nemuze podporovat skutecnou psychoanalyzu, ktera necim pohne

            protoze to neni jen o nejakym osobnim rozvoji; je to taky o tom porozumet systemu a tim padem zmenit svoje chovani v nem a to v prvnim pripade predevsim znamena hodne radikalni zmenu spotrebitelskych navyku (samozrejme smerem pro system nezadoucim -> snizeni sportreby -> snizeni HDP)

            druha vec je, ze s dekompozici osobni mytologie samozrejme souvisi dekompozice spolecenske mytologie a clovek, co chape tu analne-oralni hru na ty co system zerou a na ty, co an nej nadavaji, obvykle oboje najednou, je skutecne nezadouci osoba, da se rict parazit

            • @la tibor: Ano, systém nemůže podporovat něco, co by ve výsledku vedlo k jeho zániku. Alias staré známe “buddhistický mnich si v marketu nic nekoupí a mít stát plný mnichů, hospodářství se zhroutí”.

              To mi teď pomohlo si uvědomit, v čem dělám chybu v jiný diskuzi na netu. Je to prostě tak, že s tím, jak koukám na společnost a to, jaký by mělo bejt moje místo v ní, tak jsem prostě parazit a psychopat a nemá smysl se snaží obhájit, že to tak není, viz http://jdem.cz/wwy44 (diskuze se tam čte odspodu)

  3. Ahoj,
    já jsem z toho článku trochu zmatená. Možná, že jsem to jen celý od začátku špatně pochopila a pak tedy sorry.
    V první části píšeš jak si se zakoukal do slečny a ona patrně do tebe, ale nešli jste do toho protože? Strach z toho co by to přineslo (z budoucnosti?), kolik sil by to stálo, co by to zničilo, kam by vás to posunulo.
    Nemáte nárok mi zní dost jako výmluva. Jakože snazší je se tomu vyhnout i když to přinese utrpení.

    Pak v druhé části úplně otočíš a píšeš o tom žít tady a teď.
    “Naše schopnost předjímat budoucnost nás akorát ruší v soustředění. Nic není důležitější, než tenhle okamžik.”
    K tomu se přímo nabízí otázka co jste teda dělali na těch schodech?

    V poslední části jakobys to dotáhl do konce a definoval sis proč trpíte a tedy co udělat abyste netrpěli.
    Celá ta poslední část už je skoro trochu moc, jak pro natvrdlíka. Speciálně ty dva poslední odstavce, kde jí dokonce parafrázuješ “protože ta pravda nás obrovsky tíží a dává pořádně zabrat ji nést”.

    Celý moje nepochopení plyne z toho co píšeš na začátku, že v tom okamžiku na schodech si se rozhodl dobře, ale ve zbytku článku, že to byla chyba.

    Takže jak? Co je tedy ta snazší a těžší cesta?

    “A nezbývá, než se zvednout a jít si to ověřit.”

    • @Marta: Ahoj.

      Nu, tak předně se slečnou už prostě nejsme malý děti, abysme se “zakoukávali”.

      Dále to poslední, co slečna nebo já teď potřebujeme, je se do někoho zakoukávat nebo něco podobnýho a myslím, že to víme velmi dobře. Řešili jsme celej trip, že teď máme makat. A právě proto jsme na tom nádraží šli každý po svým, místo toho, abysme spolu třeba ještě strávili odpoledne v Brně a já nevím co ještě. Tam to celý prostě bylo o síle symbolu právě tý chvíle, která nám měla pomoct rozetnout ten náš zásek (kterej je neschopnost pořádně makat na realitě). Toť vše. Vůbec jsme si nedefinovali, jestli jako teď spolu budeme chodit nebo tak něco, to bylo mnohem víc intuitivní a vůbec jsme nemuseli takhle po lopatě nic říkat. Šlo tam v prvý řadě o to, jestli mám odjet o půl desátý dopoledne vlakem nebo jestli mám zůstat ještě v Brně (plus samozřejmě v podtextu tam bylo miliarda dalších věcí, ale to neznamená, že to bylo nutně o nějakým vztahu). To bylo to “být spolu”. Vůbec to nemuselo znamenat nic typu, že spolu budeme chodit nebo tak něco. Mohli jsme spolu třeba jen strávit fajn odpoledne a dosdílet trip (což slečna avizovala už před odjezdem na trip, že tohle chce, ale TT. musel jet brzo domů do Ostravy, takže už jen tím, že jsme se my tři rozdělili, tak to už jakoby padlo tohle).

      Ale podstatný bylo, že jsme věděli, že máme jít makat. Teď! A dělat cokoliv jinýho, než jít makat, prostě nedávalo smysl a jevilo se to jako blbost. O tom je celá ta scéna na schodek. Protože my jsme oba líný a nepokorný blázni a ten trip nám to dal velmi jasně najevo. Takže co po tripu? Budeme se někde válet v čajovně v Brně nebo sedět na hradbách pod Petrovem a plkat? No jasně, že ne. Půjdeme prostě makat. Protože to je to jediný, co v tom okamžiku (!) dávalo smysl. Všechno ostatní bylo irelevantní. V ničem jiným nebyla obsažena ta symboličnost. Kdybysme ještě celý odpoledne strávili společně a teprve pak si šli v poklidu jakože makat, už by to zdaleka nemělo tu sílu a ztratilo by to právě tu symboličnost.

      Takže se to utlo dřív, než mohlo nějaký zakoukávání vůbec začít a přestože slečna je moc fajn a milá holka, tak ona mohla stejně tak bejt klidně kluk a ta scéna by se odehrála pravděpodobně úplně stejně. Takže zopakuju to, co jsem psal v článku: Žádný zakončení to nemělo (ani v podobě “zakoukání se”), je mi líto. Chápu, že jako ženská sis z toho příběhu vypíchla tu jakoby romantickou část, ale tenhle článek skutečně není o tom, kterak se Mordemy zamiloval a ta scéna na schodek nebyla myšlená jako to ztěžejní na tomhle článku (čímž teda fakt nechci urazit slečnu K.). Ten příběh toho, jak se udál náš trip je tam proto, že to s tím vším prostě souvisí. Ale píšu fakt primárně o utrpení a o tom jaký to je bejt v tom zaseknutej a snažím se to nějak analyzovat a rozetnout (jako ostatně vždycky tady na blogu). Ten příběh k tomu sedí a je to skvělá ilustrace a lidi na tom můžou pochopit to řešení celýho probému (nápověda: řešení je jít makat a nevymejšlet blbosti, když si to člověk nemůže dovolit a je sám pořádně mimo…).

      Nějakej strach z budoucnosti/kolik by to stálo sil/ostych/jak bysme se navzájem ničili nebo si ubližovali/etc. tak nic z tohohle si myslím nehrálo roli.

      Mimochodem ta výmluva by přišla na řadu právě ve chvíli, kdy by se s tou slečnou cokoliv rozjelo. Protože začít za takovejch okolností třeba vztah (nesnáším tyhle definice) by byla naprosto ultimátní výmluva, jak nemuset jít dělat to, co je aktuálně nutný dělat (kupříkladu vydělat prachy na další nájem).

      Jinak teda jak už tu bylo mnohokrát řečeno “Láska je komunikace” a je to společný makání na věcech. Jsem fakt rád, že už se mi několik let nestalo, že bych se do někoho sobecky “zakoukal”, protože jednak u mě tohle byla téměř vždy totální sebedestrukce a hlavně nějaký “zamilování se” je prostě něco, co už se mi naštěstí neděje. Jsou lidi, který fakt dá se říct až miluju a je to díky tomu, jak blízko k sobě máme a co se týče nějaký potencioální ženský, s kterou bych měl chodit, tak prostě tady to nefunguje jinak, než to funguje u kohokoliv jinýho, koho mám rád. Tzn. nebudu tu rozdělovat na nějakou partnerskou lásku, zamilovanost, zakoukanost, apod. a stydím se za to dodnes, že tady na blogu je naprosto vylízanej schizoidní článek o lásce (kterej tu nechávám jen proto, abych si mohl připomenout, jakej jsem byl kokot; a je příznačný, že sem z vyhledávačů na tenhle blog právě skrz tenhle článek chodí hodně podstatná část návštěvníků).

      Ještě závěrem: Úplně nejsnazší (nejhorší) cesta by bylo to, kdybych slečnu začal na tripu ze svojí nadřazený pozice balit a valit jí do hlavy, jak jsem hustej a kdybych jí nechal sežrat to, že mám falus (návod na život). Mimo jiné i tohle jsme na tom tripu někdy ve tři hodiny ráno v lese rozkrývali. K čemu všemu jsme došli to už nemůžu úplně prozrazovat, protože se to mimo jiné týká i osobních věcí tý slečny a to by se k tomu leda tady musela vyjádřit sama.

      A úplně závěrem: My tři, co jsme na tom tripu byli, víme, co se odehrálo, víme jak se to odehrálo, navzájem se chápeme, a rozumíme si. A rozebírat to tady budeme jen do určitý míry. Protože to bylo společný dobrodružství a bylo to posvátný a součástí posvátna jsou pak i tajemství, který se mají zachovávat.

      • @Mordemy:
        Ok. Já předpokládala, že v tom čtu něco jiného než bych měla,
        ale pro mě to vypadalo tak očividně, že jsem si nemohla pomoct.

        Sorry za to zakoukávání, ale tak to podle mě funguje. Potkáš jedince s kompatibilními geny k těm tvým, tělo aniž by se tě na něco ptalo začne vyplavovat hormony, který tě zdebilizují a mají donutit k rozmnožování -> zamilovanost. (článek o lásce jsem nečetla)

        Čistě obecně jestli chápu dobře to co znamená “makat na realitě” tak “vztah” nemusí být nutně na škodu. Podle mě to může být další motivace proč nebýt líný a makat, jako třeba nutnost platit nájem.

        • @Marta: kompatibilni geny, bozicku v testicku

          Koncept genu je proste jen mainstreamova vymluva, ktera je tlacena vsude kolem proto, aby se lidi symbolicky zbavili odpovednosti, nic jineho.

          Pokud veris na geny a na to, ze kdyz potkas toho praveho jedince s geny tobe kompatibilnimi, tak musis automaticky roztahnout nohy… tak ti skutecne nic jineho nezbyva.

          I pokud neco jako na v idnes.cz neustale tlacena deterministicka chemie existuje, tak ji clovek musi dat prostor. To rozhodnuti s tim bojovat je na kazdem. Je mozne se rozhodnout nebojovat s hormony. Je mozne se rozhodnout nebojovat s geny.

          Uz nekolikrat zde bylo receno, ze geny nejsou neco jako dana matrice, ale jsou variabilnim systemem, ktery se jednak neustale meni a mutuje a jednak se geny neustale “zapinaji” a “vypinaji”.

          Vsimnete si jak s tim lidstvo bojuje. Pred triceti lety tu byly geny, co neco jasne detrminovaly (a “nazor” Marty je mentalne z te doby, byt vedci udelali pokrok a tusim ze za nej nekdo dostal nobelovku). Dnes tu tedy mame geny co metyluji a demetyluji sve castecky a tim je zapinaji a vypinaji, ale aby nase realita, kde nikdo za nic nemuze a veci se jen tak deji, byla zachovana, tak se jaksi predpoklada, ze to zapinani a vypinani genu probiha jaksi nahodne tak,jinak receno ze buh hraje v kostky.

          I kdyz bije do oci, ze to cele zavisi na kvantovych jevech [podle McKenny souvisejicich s vedomim], kde se mohou dit dost zvlastni veci, tak tu porad bude snaha zachovat iluzi uplne deterministicke reality. Proc? Aby nam bylo dovoleno vse, pochopitelne. Aby vse co se stane (rozumej podlehnuti nasim nejvetsim slabostem, ktere jsou jak to chvilkove nejprijemnejsi tak i dlouhodobe to nejdestruktivnejsi) melo perfektni kryti. Abychom si zachovali iluzi, ze jsme ti dobri.

          Mila Marto, zijes v mainstreamove iluzi, ktera je takrka neprustrelna a zijes v ni proto, ze chces byt slaba, “svobodna” a nenest odpovednost. I to je duvod proc se ozyvas Mordemymu. To, co udelal, ti narusuje realitu, protoze jsme lidi a vztahujem se k ostatnim. To, ze se nekde s nekym s kym mohl nevyspal [alt. to ze se nekde neozral; to ze nekde neco neukradl…], i kdyz je v clanku nadherne napsano to pnuti a touha neznamena nic jineho, ze jsi totez mohla udelat ty v uplne stejne situaci nekdy v minulosti, kde mas zatridene, ze jsi to jinak nemohla udelat. Hola realita je, ze mohla.

          To, co Mordemy udelal, ti narusuje koncept. To, proc to sem Mordemy napsal, co napsal, bylo presne z tohohle duvodu. Aby te dostal. Ne tebe, ale urcitou spolecenskou iluzi, ktera podporuje slabost a ktera nas sere, ale zaroven nas stahuje a kterou si radsi nechcem uvedomovat.

          Holt te dostal jako Sterna, kterej taky nemuze mlcet a musi se sem vracet porad pod novyma identitama a oponovat. Rype se to v tom voidu reality. Receno s Fight Clubem, je to ta prasklinka na patre, po ktere bychom nemeli prejizdet jazykem, protoze to jen situaci zhorsuje, ale porad to delame.

          FYI: tu slecnu znam roky a v situaci jako Mordemy jsem s ni byl taky. No mozna jsme s Mordem geneticky pribuzni :D, ale spis je to o tom, ze slecna K, samozrejme na nevedome urovni, stejne jako kazda mlada baba i jako ty (mozna jsi uz stara, tak v tom pripade v minulosti – DOUFEJ(ME) ze v minulosti; nebo jsi mlada a teprv se chystas tenhle koncept pouzivat), pouziva sexappeal k tomu, aby unikla sve slabosti a mohla ji hodit (symbolicky) na nekoho jineho. Coz samozrejme funguje jen jako magicky ukon po urcitou dobu, kde baba sexem rada plati za iluzi toho, ze neni slaba a chlap tuhle hru prijima. Zamilovanosti se nazyva prave tohle obdobi, nez se vsechno zhrouti a zacnou se vykladat karty na stul. Zmeny v hormonalnich hladinach jsou spise postrannim a naslednym efektem toho psychotickeho obdobi zvaneho zamilovanost; nejsou jeho spoustecem. Slecna K se v tomto vubec nevymyka realite, naopak ma tohle projete do mrte a s intenzitou a je v tom fakt dobra! Jeji strach ze starnuti (stejne jako starnuti kazde zenske) ma samozrejme co do cineni prave s tim, ze ji je jasne, ze za nejakou dobu nebude mit co smenovat, protoze “stavnatost” se vytrati a ty karty budou lezet na stole. Pokusy starnoucich zen o tuhle smenu konci jako Kunderovo gesto v Nesmrtelnosti.

          Vim, ze jeden z nefer argumentu v diskuzich je neco jako “tohle vime vsichni”. Je to hnusna, ryzi a drsna realita, ale je mi lito, takhle proste veci jsou. A vime to vsichni. I me trvalo dost dlouho sepsat to vyse popsane, protoze i me samozrejme podstatnou cast zivota “bavi” si hrat na to, ze to tak neni. I me bavilo si povidat se slecnou K po Skype, kdyz ji jakoby nahodou spadla podprsenka atd. Fuck off :D Tohle nema s genama co delat, tohle ma co delat s nasi posranosti pred prijetim bolestivosti reality.

          • @la tibor:
            Mrdat čůrák kurva. Lepší?

            Jaj.. ty víš opět všechno nejlíp že?

            Geny: bla bla.. nevím co je za problém.
            Já napsala, že když vezmu 10 chlapů, kteří jsou podle nějakých daných měřítek
            stejně “hezcí” tak 10 různým ženám se bude fyzicky líbit jiný chlap aniž by dokázaly definovat proč.
            Prostě nějak vědí, že s ním by měly “geneticky” nejlepší děcko. Tak to snad v přírodě funguje. Eliminace rizika “vad”.

            Článek: Na článek jsem reagovala, protože v něm vidím zásadní rozpor.
            Nejdřív mordemy popíše scénku na schodech a udělá to co by udělalo (a v minulosti x krát udělalo) 9 lidí z 10 včetně mě.
            Podá to jako správné rozhodnutí. Podle mě spíš tu lehčí cestu.
            A zbytek článku, ať už mluví o čemkoliv, podle mě popisuje, že by se měl dělat přesný opak.

            Stern: To co dělá Stern, ale děláš denně (právě teď) i ty i Mordemy.
            Prostě klasický someone is wrong on the internet.

            • @Marta: no jak rikam, zijes ve svy genovy iluzi; geny nejsou zdaleka jediny prenasece informaci

              Nechapu co si hodlas prosazovat na webu psychoanalyza.com. Psychoanalyza je prave o tech ne-genetickych informacich. O memech, mytech a symbolech.

              Jak se vyjadril jeden biolog, prirodni vyber u lidi uz nefunguje. Z jednoduchyho duvodu: Prezijem fakticky vsichni. Jenze evoluce jde dal, a to jemnejsimi cestami.

              Zensky nejde o geny, zensky jde o identitu, o naplneni (falem). Az za par let propukne geneticka revoluce a budem si menit geny na pockani, bude to jeste o kolecko brutalnejsi.

              Tohle neni someone is wrong. Tohle je Mordemyho blog a snazi se tu prezentovat info. To neni someone is wrong. To je prijd sem a zapoj se do toho nebo vypadni a zakoukavej se do koho chces a klidne si na tom delej PhD. Tady se proste da jen zopakovat, ze se jed ena axiomaticky linii, ktera rika, ze ta tvoje vedoma ignorance vyusti v pozdejsi nevedomej kolaps. Deal w/ it.

              • Neznamy zapomenuty zdroj, ale celkem aktualni:
                Byla provadena srovnavaci studie ohledne vzajemne pritazlivosti. Skupina chlapu poradne propotila defaultni tricko. Slo o zaslepeny test, cili anonymni vzorky, systematicky vyber, placeba (asi vyprane trika). Zenske pak v nejakem rezimu cichaly k trikum a vyhodnocoval se dojem (zdroj subjektivity). Zeny byly nekterym druhem vzorku odpuzovany (smrdel jim) a nektery druh vzorku je naopak pritahoval (vonel jim, ci co). Ukazalo se, ze u kombinaci paru, ktere se navzajem pritahovaly je vyssi vzajemna geneticka ruznost (diverzita). Kombinace paru, ktere si “smrdely” pak ukazovaly vyssi miru geneticke spriznenosti (zrejme spolecni predci nekdy daleko v minulosti). Nevim jak to bylo s prokazatelnosti pravdivosti dojmu, ale nabizi se deterministictejsi varianta testu, kdy jsme schopni sledovat vzruseni primo v mozku pomoci EEG. Zda se tedy, ze prinejmensim nektere informace ohledne partnera (feromony?) vyhodnocujeme zcela nevedome a verze stavebniho retezce (DNA) v tom zrejme hraje roli.

                • @tom: jo ten clanek musel cist kazdej aspon 10x

                  je to proste kravina: DNA neni “dnem pytle”, neni to atom bioreality; geny se meni a nemeni se nahodne… meni se v navaznosti na tom, jak se clovek CHOVA a prave od toho chovani se odvozuji zpetne vazby treba i na DNA, ktera pak plni fuknci spis takove biologicke cache

                  zcela urcite bude napriklad platit, ze vetsi geneticka diverzita bude korelovana s kulturni/memovou diverzitou; je fantasticky jak proste lidi apriori DNA vycleni z te info mnoziny a udelaji z ni neco deterministickeho

                  mimochodem ten samy clovek jinak voni/smrdi treba v pohode/stresu/odpocaty/unaveny/soustredeny; ty pokusy tohle prece nemaji sanci zachytit a kdyz mozna neco zachyti tak to vubec nemusi byt DNA, ale treba prave ta momentalni nalada, kde bude platit samozrejme zakladni pravidlo vesmiru o pritahovani protikladu, tj. submise pritahuje dominanci atd.

                  Coz opet rozebrano do mrte je fake jak prase. Receno se Sternem, je to oralne/analni perverze. Neexistuje nikdo, kdo vyresi nase problemy. Nemuzeme se zacvaknout do nekoho, kdo na nas ceka jako puzzle, aby vyresil nase prusery a nedostatky. Zivot je o tom pochopit, ze tahle nase nadeje je jen nase magicky mysleni, ktery vzdy se zda funguje, ale po urcity dobe se rozpadne a vse podlehne jeste vetsimu chaosu.

                  Jsme sami v tom, kde si to neprejeme a myslime si, ze na to nemame silu a jsme spolu tam, kde je nam to prave nepohodlne.

                  • @la tibor: klicem toho, co presne za informaci nese DNA je reverzibilni pozmeneni genomu – metylace viz. napr zde: http://osel.cz/index.php?clanek=6581

                    s tou metylaci pada mytologie DNA jako presne dane matrice a opetmame realitu hodne fuzzy a kruhem jsme se vratili do stavu pred obejvem genetiky

                    mechanizmus jak se DNA metyluje a de-metyluje je samozrejme neznamej, ale aspon zde je logicky pracovat s hypotezou, ze de/metylace zavisi na tom, co delame a jak pracujem s zivotem, hrama, systemem, symbolama a nakolik se snazime zit mimo realitu; receno hardcore, clovek/entita co nerezonuje s realitou proste bude realitou vyloucen a bude to znat na jeho DNA, zdravi i energii s niz dal dokaze (ne)replikovat realitu

                    nadto kazdy tripper tohle vsechno behem tripu citi asi tak samozrejme, jako ja ted klavesnici pod prsty; ted uz jen zbyva to testnout zivotem – to zakoukavani se “jen tak” uz par miliard lidi vyzkouselo a vysledkem je svet v jakym zijem; tj. svet lidi zijicich defacto jako zvirata

                    proste musime zkusit se v situacich jako byl mord na tech schodech otocit; a vubec neni od veci o tom pak dat vedet; ted to zdanlive nesmyslne otoceni na schodech (kde se Mord vzdal nejake sladoucke holcicky a sel se namisto toho hadat s celym svetem) vrta v hlave par desitkam lidi a to je to ono

                  • Ta souvislost s aktualnim rozpolozenim tela, vedomim a pak i tech pachu dava smysl.

                    Ja to vidim tak, ze DNA(***) je zatim plne nepochopeny zpusob zapisu informace, nabizejici kvanta variant vzajemnych souvislosti pro stavbu komplexniho fraktalu (lidske telo, biomechanicky stroj). Ze z nejake zakladni instrukce muze byt odvozeno x miliard jedinecnych forem ukazuje aspekt kvality tohoto kodu. Dokazu si predstavit, ze s dnesnim brute-force analytickym pristupem bylo mozne pochopit nektere dilci souvislosti a priznaky. Ostatne business s vylepsenyma plodinama, nebo cilene zmeny na urovni kmenove bunky za ucelem odstraneni priciny vzniku nekterych dedicnych chorob jsou toho dukazem. Ovsem dokazu si rovnez predstavit i to, ze si tu instrukci doplnujeme svym zivotnim stylem sami a podle toho se odrovnavame a nebo udrzujeme. To, ze geneticka pribuznost zpusobuje zvysenou pravdepodobnost nejakych defektu u potomku je taky zrejme, takze ta geneticka diverzita u sexualnich paru hraje roli. Indikator smrdi/voni je jen jeden z mnoha. Ono plodit potomky neznamena zahaknout se nekomu na krk nadosmrti, ale po urcitou dobu ta intuitivni potreba vazby dava smysl (vyvedeni potomstva). Samozrejme, ze existuje cesta jak do toho protejsek uvrtat spoustou dalsich tanecku a her (demonstrace schopnosti ziskavat statky, schopnosti poskytnout bezpeci, schopnosti empatie, schopnost uplacat to vsechno hubou (picking)), to vsechno ale cili na jine silne aspekty naseho biosu (chamtivost, strach, atd.) a navic to pada ve srovnani s tim hlavnim, sexualni pritazlivosti . Ono problemem k uvedomeni si toho, jsou ty hry, kteryma je to vsechno obrovsky zastrene, ale kdyz si predstavis totalni punk, ze mas totalni svobodu vyberu, tak je pravdepodobne, ze by ses prosoustal postupne k urcitemu typu protejsku, ktery by ti sedel tak nejak vic nez ostatni (subjektivni kvalitativni aspekt). Vzhledem ke stavu spolecnosti, ve ktere zijeme a pokroucenym pravidlum vseho mozneho, nejen vzajemneho souziti, si tohle vetsina lidi v zivote ani nestihne uvedomit. Samozrejme principem “nahodneho” vyberu je mozne, ze se takovi dva, vzajemne si vyhovujici, potkaji a klape jim to. Citi se naplneni, a nez si na to kolikrat nejak zvyknou, stihnou zestarnout = pokles hladiny hormonu (sexualni utlum), cili hnaciho stroje tohohle rozmnozovaciho zavodu, ktery v nas je prokazatelne zakodovan (sexualni chtic), ovsem dnes je na tom postavena domena toho “sukani”, ale skutecny ucel jsou deti. Vubec to nemyslim tak, ze vzajemna “geneticka” harmonie, znamena oduvodneni proto, se na nekoho povesit a jakoby utect od svych problemu. To je podle me ten symptom lpeni, akorat lpis na nejake iluzi o tom druhem. V tomhle kontextu je uplne absurdi vselijake to “chozeni”. Jako pocatecni faze vzajemneho otukavani to dava smysl, ale “chozeni” s nekym treba 5 let jen tak? A vzajemne se u toho usvecovat z nezajmu, kdyz vime, ze to cele je prirozene jen chvilkove, prchave a za jinym ucelem? “Pro sakra s nekym byt? Budeme spolu “chodit”, aby jsme mohli soustat, ale pritom nechceme mit deti? Toto je rozpor jako prase! To chozeni je pak jen korupce, predplatne na vrz, na pocit bezpeci, pohodli. A nemyslim tim tu pocatecni fazi toho, ze se dva poznavaji, ale tu perverzi toho, ze tuhle fazi potom dale umele prodluzuji. Jeden druheho pak nevedome citove vydira a drzi ho v sachu pro sve sobecke potreby. To je vzdavani se vlastniho vedomi skutecnosti a je to podobne tomu chlastu, jen se utika od intuitivniho pocitu nezbytnosti ukolu reprodukce. To je jen hra na monogamii v promiskuitnim prostredi. Otazkou je, jestli to cele neni jen dusledek sobectvi, ze na sebe nikdo historicky nechtel prebirat zavazek ve forme potomku, kteri nebyli jeho. Dobrym prikladem jsou nektere puvodni indianske kmeny, kteri tak nejak zeny a muze sdili a potomstvo pak pecuji vsichni rovnou merou (coz je typicky napal pro ego), takze je sance na vhodnou kombinaci vajicko-spermie a udrzuje se tak zdravi a socialni provazanost kmene. Nicmene i tady je snaha, ze se primarne hledaji partneri se sousednich vesnic…

                    *** Podle me je take ta vzajemna pritazlivost komplexni vztah spousty dalsich veci, nejen DNA. Ale DNA je tak nejak synonymum pro to vsechno ostatni, protoze z ni je spousta veci odvozenych. Nejde jen o pachy, vzhled, rasovy typ, ale i o mentalni set, ktery je opet dany kombinaci hormonu a mechanismem jejich vymesovani. Samozrejme tohle vsechno v interakci s okolnim prostredim, coz se ukazuje udajnymi poznatky, ze velka cast nasi DNA se sklada z tzv. “odpadni DNA” tvorenou viry (mutageny). To je, jakoby se reklo, ze krom Slunecni soustavy je zbytek galaxie odpad, protoze tomu nerozumime. Menime se uz v prubehu naseho zivota, ta dedicnost skrze generacni reprodukci je jen jedna z fazi. Meni nas prostredi ve kterem zijeme, intenztia slunecniho zareni, chemikalie se kteryma prichazime do styku (jidlo, piti, …cigara jsou silny mutagen), biorytmus, hormonalni vlny skrze emoce atd. Takze to, ze “neco” citis, je jen elegantni zkratka celeho toho sloziteho procesu vyhledavani a porovnavani.

                    • @tom: Tady je pak prostě vidět ta neskutečná propojenost všeho se vším, kdy když na idnesu vyjde článek o “genetický kompatibilitě”, tak důvod, proč je ten článek sračka není to, že by ty informace o tom kterak DNA předává informace, byly blbost, ale blbost je ta skutečnost, že se ten článek snaží narvat realitu do malý plechovky od fazolí. Ve skutečnosti je to všechno strašně veliký a provázaný a každej ten jednoduchej a primitivní mainstreamovej popis se tý realitě vzpírá a je rozcupován na kousíčky při první testnutí realitou.

                      Vyjádřím se k těm dětem:

                      Už na tripu jsem říkal, že to s těma dětma mi prostě ne a ne docvaknout. Co popisuješ chápu na tý logický úrovni, ale jediný, co u toho cejtím je nejistota. Vůbec tam nejsem schopnej intuitivně (jako u jinejch věcí, o kterejch píšu/diskutuju) cejtit, jestli jako tohle je správně nebo ne nebo jestli tam něco sedí nebo nesedí nebo tak něco.

                      Úplně původně jsem nechtěl mít děti, abych na ně nemusel bejt tak zlej jako moji rodiče na mě (můj pohled cca do patnácti let věku). Pak jsem byl přesvědčenej, že chci mít děti a ty důvody byly nějaký sračky z vědeckýho časopisu jakože smyslem života je splodit potomstvo nebo tak něco. A vím, že jsem to měl jen jako “názor” a necejtil jsem to ani za mák. Pak jsem se teda tohohle zbavil a že zase děti mít nechci, protože to není potřeba. A pak jak jsem začal tripovat a ty věci se začli spojovat, tak už jsem to přestal řešit a přestal jsem na to mít názor s tím, že tohle fakt řešit nemusím (a nemám).

                      Každopádně ten tvůj vztah k dětem je mazec a to jak si to s těma dětma popisoval, tak to mi rozhodně pohnulo s realitou. Akorát nemám nejmenší ponětí kam. Mně prostě myšlenka stvořit dalšího člověka a převzít za něho komplet odpovědnost, ale pak se tý odpovědnosti začít postupně (velmi rychle) vzdávat, jak to dítě roste, to je pro mě pořád hodně neuchopitelný a de facto se k tomu z nějakýho důvodu vůbec nejsem schopnej nějak smysluplně. Prostě mi to hlavu odpaluje někam k Marsu, když se to snažím analyzovat.

                      Mám taky ještě hodně zakódovaný, že lidi si pořizoujou děti kvůli tomu, že neví co se životem, a že většina dětí vzniká z jinejch pohnutek, než jak to ty popisuješ. Vůbec si myslím, že mít dítě by měl bejt strašně moc uvědomělej a posvátnej akt a nenapadá mě nic nářezovějšího a rituálnějšího, než tohle… Což teda vzato do důsledku, když “vedlejším produktem” každýho sexu bývá obvykle dítě, je fakt na pováženou (antikoncepci jako věc kultury a technologie nepočítám).

                    • To je vec, kterou si nenatrenujes. Tomu se da jen odevzdat. Uvedomele rodicovstvi je naproste odevzdani se osudu, obrovske zhrouceni jednoho egoistickeho a sobeckeho archetypu toho, ze mas neco pod kontrolou, mastrujes si svoje skilly, tunis cashflow, sledujes svet se zistnymi umysly, ja, ja, ja, ja…. Sice se ujistujes spontannima cinama, ze ti jde i o ostatni (kdyz nekomu zkusis pomoct), ale ve finale te ta lhostejnost stejne dozene a zjistis, ze ti zalezi predevsim na sobe (krom nejakych zablesku spontanniho punku). Vsechno z toho je marne, nicotne a pomijive ve srovnani s tim, co s tebou udela rodicovstvi. Ani jsi tu hru kolem poradne nestihl pochopit a bum, najednou jsi tvurcem reality sam a jsi na druhe strane a pritom porad soucasti i te puvodni urovne. Najednou to nemas v moci, zatimco plod roste sam v tele matky. Zazrak stvoreni, pritom tak bezny. Snaha o to, se vuci vsemu vymezit a mit na vsechno nazor je marna. Nikdy neobsahnes vsechno a jen se donekonecna zapletas na urcitem levelu. Kde misto abys postoupil dal, tak lpis na egoisticke touze mit vsechno pod kontrolou v te casti reality, na jejiz absolutni hranice stejne nedosahnes, jelikoz zivot je neco jako limitni funkce blizici se absolutni hodnote prave v tom bozskem nekonecnu.

                      Resit/neresit? Vzdyt jste o tom psali o kousek vys. Je to jako jit tak nejak postranne a pritom to moc nezrat. Byt diteti bohem, tim nejsilnejsim symbolem je pro rodice duvod, proc to delat vedome.

                      Ty jine pohnutky jsou smutne, ale ta laska to v tobe dokaze probudit a tato skutecnost je alfa-omega bugfixu dnesni spolecnosti.

                      Kdyz je clovek schopnej zevrubne analyzovat trhy, kalkulovat svoje ksefty, donekonecna rozebirat aspekty reality a tak by si mohl dat dohromady jednoduchou vec, ze mame v tele jen jisty vymereny cas a okno vhodne pro reprodukci je nekde mezi patnacti a petatriceti roky. Ono ta nezbytnost toho makani je vynucena i timhle. Neni mozne se flakat a jet podle nejake stare zidovske doktriny Frankfurtske skoly “deti proti rodicum” a hrat si na rebela i v petadvaceti letech a pritom chodit domu na buchty k mamince. Pak se clovek v petatriceti divi, ze furt tak nejak nema jeste potrebnou zakladnu a chtel by jeste to a tamto. Zakladni sablona je zrejma, pro pruchod iteracema reality soucasneho sveta potrebujeme rodinu. K cemu nam bude, kdyz vsechno pochopime, vydelame balik penez a pak si to vemem do hrobu a nic tu nezustane? Je treba publikovat, psat knihy, menit svet a utvaret svuj otisk do reality, kdyz citime, ze ten defaultni je spatny. Bez potomku se ale ta kontinuita pretrhne. Navic je to docela bizarni dodavat odvahu a odhodlani jinym a pritom se sam vyhybat te nejprirozenejsi veci :).

                    • @tom: najz no… ten prvni odstavec se mi dostavil i bez deti, ale souhlasim s tim

                      ja jsem na horni hranici toho okna a asi sem to prosvih, co nadelam, zivot jde dal a dite si nezaslouzim

                      jak jsem tu uz psal, geny jsou overrated, asi je to predani zivota s nima snazsi, ale na druhou stranu hodne veci musi jit diky genum samo – takze pokud se nekdo pokousi se svetu odevzdat bez deti a alternativou bez voditka, tak by to taky melo mit smysl… no kdybych si to nemyslel, tak se ted pujdu samozrejme zabit

              • @la tibor:
                Hehe.. “Tohle neni someone is wrong. ” ..to seš celej ty..

                • @Marta: Kterej z La Tiborovejch stalkerů ty vlastně seš?

                  • @Mordemy: ono je to defacto fuk

                    je to proste clovek chycenej v mainstreamu, co to logicky musi dal sirit

                    posledne jeden takovej prskal, ze me vystreli z bot, nevim jestli jste to sledovali; no chci rict, ze to miva obcas i stastnejsi konec, kdy clovek, co se neustale objevuje s novejma identitama, aniz by se zamyslel, proc pro_boha_mrtveho porad za tim latiborem/mordemym leze mu neco vysvetlovat, kdyz je mord/tibor ten nejvetsi kreten pod sluncem… typek po dost osklive zmene nicku kupodivu sklapnul a zacal cist

                    jedina moznost, co me napada, proc si lidi porad meni identity a/nebo lezou sem na psychoanalyzu psat porad to same, je sternovo vysvetleni: “ze jsme odpad lidstva, co musi byt eliminovan” atd.

                    To je super, jenze pokud pripustime, ze napriklad Mord je odpad lidstva, tak proc ho nenechat shnit na jeho blogu a nebavit se s nim? Proc Stern a spol musi vest svoji valku za cistotu spravneho nazoru?

                    Jednoduse proto, ze lide NEJSOU nezavisli. Ze to, ze tu nekdo napise, ze u pritazlivosti nejde od DNA, ale o jemnejsi zalezitosti v softweru symbolu a her skutecne NARUSUJE a OHROZUJE jejich realitu.

                    Neboli ve zkratce receno, kazdej dalsi mamlas, co sem chce zduplikovat a protlacit velky objevny nazor z mainstreamu jen sam sebe popira a dava jen a jen palivo pro dalsi clanky a dokonce aktivne tvori obsah psychoanalyza.com, protoze ac Mordemyho clanky jsou cizelovane do druheho a tretiho zahybu, tak celej ten komedialni fraktal, se ukaze az pak zde v diskuzi.

                    Taky si to predstavuju z pohledu Morda: no jestlize mel pochybnosti o tom jestli to na tech schodech nahodou neudelal blbe, tak ted mi z toho vychazi, ze musi mit tech pochybnosti o dost min. A to zase ukazuje dalsi uzasnou vlastnost reality: ze kdyz clovek mysli na ostatni, tj. napr. se patla hodiny s nejakym clankem, aby neco predal, tak dostane unikatni odpovedi na to, na co se ve skrytu duse pta.

                    • @la tibor: Naprosto přesný.

                      To, že sem chodí spousta psychoušů neustále si něco dokazovat je prostě jen konečným důkazem toho, že ty věci dělám správně. To, že tenhle blog není oáza klidu je prostě dobře, protože na tý konfrontaci s magorama se jako v zrcadle odráží ta mainstreamová zabedněnost, kterou tady na blogu popisuju. A zároveň se ukazuje, jak strašlivě křehká ta konstrukce je, protože stačí napsat pár článků a lidi se můžou přetrhnout, jak si mění IP a nicky a znovu a znovu tu přesvědčujou sami sebe, že Mordemy fakt, ale fakt, ale doopravdy tu pravdu nemá a nemá a nemá! Skutečně jasnější potvrzení toho, že nejsem mimo, si ani nemůžu přát.
                      (no koukejte na toho arogantního parchanta Mordemyho, takovej alibista ty vole…)

                      Jinak začal jsem tyhle reinkarnace brát takový jaký jsou. Jako fragmenty reality. Ono právě jak říkáš, je to vlastně jedno, kdo to je. Protože tady se nebanujou konkrétní lidi (ti jsou nezabanovatelní, protože není problém přijít znovu), tady se banujou sračky a banujou se v symbolické rovině tím zákazem té jedné IP, z které to ten člověk píše. Člověk si jí může změnit, ale s tím taky musí změnit to, jak píše a musí změnit i svůj styl myšlení. A co je obzvlášť skvělý je, že tímhle způsobem se ten člověk postupně sám programuje na to chápat ty věci správně, řekl bych. Protože vem si takovýho Sterna, kterej se musí velmi snažit pochopit, o čem se to tady vlastně bavíme (aby se pak mohl pokusit efektivně oponovat). A čím víc se snaží si to narvat do hlavy a pochopit to, tím víc ho to ovlivňuje a tím víc se přibližuje tomu konečně udělat nějakej průlom a pochopit to, jak věcí jsou. Takže každá další nová identita nějaký psychopata vůbec nemusí bejt něco negativního, jelikož s každým dalším posunutím se ten člověk dostává blíž a blíž tomu, o co tady na tom blogu jde. Je to sice trochu kreténská cesta dělat to takhle, ale myslím, že to funguje.

                      Viz ten tvůj příklad s Línou mrdkou. Sledoval jsem to a tam to prostě zafungovalo a on s každou změnou nicku víc a víc opouštěl svůj kreténismus, až mu to došlo, o co tady jde.

                    • @la tibor: taky presny… “Jinak začal jsem tyhle reinkarnace brát takový jaký jsou. Jako fragmenty reality.”

                      Tohle je dost znat treba v japonsky kulture mi prijde. Nase kultura ma tendenci vsechno >prepersonifikovavat<. My se snazime rozlisovat lidi na dobry a zly; na pratele a nepratele. Logicky kazdej ma v sobe v necem nepratelskyho ducha a je jen otazka kdy na nej narazime a pak toho cloveka prohlasime za zleho (protoze dobry clovek nema ani kapku zleho ze, podobne jako beloch nema ani kapku cernosske krve). V dalsi fazi se uz hrozime toho zleho natolik, ze debilitu svych pratel radeji prehlizime, aby nam vubec nekdo zbyl. A v tyhle fazi uz realitu nevnimame vubec. Ten fragmentarni/ducharskej pristup proste podle me funguje lip. Jen se musime smirit s tim, ze lidi nevidime jako 7 miliard vicemene stejnych panaku a panenek.

                      Tak nejak to souvisi i s tim, co je zivot. Ten u nas taky spojujem s egem, ale zivot neni ego, zivot je neco pod tim, co plyne. Ten princip je popsanej v ty teorii sobeckyho genu, ale samozrejme to neni jen o genu. Je to o zachovani informace obecne, nejen te geneticke.

                      A uplne stejne Stern neni Stern, Stern hraje Sterna. A ucel je aby Stern zacal hrat mensiho debila nez zhroucenyho Sterna. Az to v urcitou chvili precvakne a clovek ma na vyber jako v Mementu nebo Shutter Islandu znova skocit do ty stejny hry, kvuli svymu strachu, nebo se pokusit vystoupit, pricemz soucasti vystoupeni je asi opetovne vstoupeni do te hry, ale tak nejak se soucitem a pokorou. A ne vzit brokovnici a strilet ty debily.

                      Neboli rozdil mezi tebou a Breivikem je proste existence tohohle blogu :D Ta rezignace nasranosti na nove identity mi prijde jako hodne dobrej posun. Samozrejme clovek do toho nemuze jit na silu a kdyz cloveka nekdo sere, tak budiz no, je potreba mu vyrazit zuby. Ale kdyz se to podari uklidnit jako v poslednich mesicich, tak to je to ono.

                    • @la tibor: “Stern neni Stern, Stern hraje Sterna” – exactly.

                      Mordemy není Mordemy, La Tibor není La Tibor aneb ego je umělej konstrukt, osobnost je shit, a uvnitř každého člověka nedlí žádné unikátní jádro, které je třeba objevit, ale všichni tam máme to samý.

        • @Marta: Už jen doplnění, aby to pro tebe bylo srozumitelný:

          Pokud připustíš, že láska dvou lidí je celá o tom, že jsou “genově kompatibilní” a když někoho potkáš a “zakoukáš se do něho”, tak to znamená, že se ti spustila v těle chemická reakce kvůli tý “kompatibilitě”, tak tím z lásky a jakýkoliv mezilidský komunikace děláš něco na úrovní páření divokých kachen. Geny sice hrají svoji roli (všechno hraje svojí roli), ale tohle prostě není to podstatné. Lidi mají svobodnou vůli a mají možnost se rozhodnout, jestli tu lavinu hormonů, která ti začne v těle spouštět miliony věcí, nechají spustit nebo ne. U každýho “zakoukání se” je vždycky (!) nějakej okamžik, kdy si člověk může říct, jestli do toho jde nebo ne. Prostě tu ruku na stavidlu tý hráze, která celej ten hormonální kolotoč spustí, máme my a záleží to na nás.

          Lásku si děláme sami. Není to žádná mystická síla, kdy tě Amor střelí do zadku a ty se zamiluješ a není to ani žádná “vědecká síla”, kdy do sebe geny zapadnou jako stavebnice lego a tím se spustí zamilovanost. Jsme to my. Když se zamiluješ, je to proto, že se chceš zamilovat a že to potřebuješ a nehodláš tomu odolat.

          Proto je pak i ta láska dobrovolnej akt a tím pádem za to neseš odpovědnost. A nelze se vymlouvat na nic typu “když já ho mám ráda/jsem do něho zamilovaná, tak co mám dělat, já si nemůžu pomoct” nebo říkat věci typu “lásce neporučíš” (protože kupodivu poručíš; byť to samozřejmě není tak jednoduchý jako že si řekneš “Tak a seru na to, nic cejtit nebudu” – to už je zase pro změnu schizoidnost a tej je taky dobrý se vyhnout).

          • @Mordemy:
            Se vším vesměs souhlasím, až na to že si poručíš. Sice jsem nebyla zamilovaná už dlouho, ale nemyslím si, že bych si v té situaci dokázala nějak poručit. JÁ. Vy možná jo.

            Přikládáte moc velký význam slovům a psanému projevu. Použila jsem “zakoukání se” místo vhodnějšího “ji ošukat voe” a už se to se mnou vezlo.

            Kdyby K. byla ohyzdná šereda tak bys asi s ní “být spolu” nechtěl. Toť vše.

            • @Marta: No jasně, že bych chtěl “být spolu” i kdyby byla K. ošklivá šereda. Psal jsem, že by to dopadlo podobně, kdyby to byl kluk. Přečti si ten článek o bytí spolu. To fakt není o nějakým šukání tohle. Šukání je spíš bonus. Pokud je to pouze o šukání, zavání to vždycky průserem.

              • @Mordemy:
                Já vím co jsi psal. Vím co myslíš tím “být spolu”. Vím, že sem šukání nepatří. Slovíčkaření..
                Když jsem si ten článek četla, tak jsem z toho pochopila, že se ti líbila jako člověk ,ale i jako ženská.
                A žes s ní chtěl být spolu nejenom proto, že se ti líbila jako člověk, ale i jako ženská. Zjevně jsem se sekla.

                Ale v tom případě nechápu v čem byl problém, proč nebýt aspoň chvíli spolu, když vás teda netížily žádný zbytečný hry.
                Jako už řeším kraviny, ok. Nechme to tak.

                • @Marta: Och božínku. No pokud skutečně trváš na tom podat to takhle po lopatě tak prosím:

                  Jo, líbí se mi jako ženská. Jo, je to roztomilá holčička z brněnskejch kaváren, má skvělej schizoidní úsměv a já jsem perverzní a na tomhle si ujíždím. So what? Je tu asi tak tisíc dalších faktorů, který jsou drobet důležitější, než tohle.

                  “proč nebýt aspoň chvíli spolu” – protože na to nemáme nárok, tečka. Protože jsme líný. Protože já jsem zaseklej v hledání ideální cesty a ona taky a být “chvilí spolu” by bylo jen ulehčování si od bolesti. Protože by to bylo jako dostat bonbónek zadarmo (akorát by nás to srazilo ještě níž).

                  A nějaký “jen tak na chvíli” je prostě krávovina z idnesu. To už si můžu rovnou jít zašukat s kurvou.

                  • @Mordemy:
                    Dobře teď z toho zas děláš šukání ty. Tak si už vyber o co šlo.

                    Chápu, že “jen tak na chvíli” je kravina s opačným pohlavím.
                    Nevidím v tom, ale žádný problém se stejným pohlavím. (jak si psal, že by to bylo to samý kdyby byla kluk – to určitě).

                    Takhle bysme tady mohli zjevně vrzat do nekonečna. Takže já si dám zdejší klasiku autoban :). Čau a ber to s nadhledem :D :D

  4. Hodím to na nové vlákno @Tom: Mně je to jasný, že na tohle se nedá připravit. Stejně jako se nedá schizoidně se připravovat na život a člověk to musí řešit všechno za běhu a právě o tom to je, protože pak je všechno spojený a ne oddělený.

    Každopádně nemyslím si, že pokud si neuděláš dítě, tak že tu po tobě nic nezůstane. I kdybych těď umřel a například tenhle blog se vypařil, tak tu po mě zůstane to, co jsem doposud udělal. Ten otisk v realitě, kterej jsem zanechal v myslích lidí, který to tu četli. Tím, že umřeš, nic z toho nezmizí. Prostě už jen ty konkrétně jako entita nejseš nadále přítomnej v realitě, ale to neznamená, že všechny tvoje předchozí akce nemají smysl.

    Na týhle úrovni mi prostě nepřijde nějak zásadně odlišný předávat něco svýmu dítěti nebo komukoliv jinýmu ze svýho okolí. Navíc mít dítě automaticky neznamená, že se mu ten člověk odevzdá, stejně tak odevzdat se jde řekl bych i jinak, než jenom pro to dítě. Ale beru, že tam je to asi to nejsilnější, co může bejt. Každopádně když se podívám na tu spoustu rodičů, který teda nejsou odevzdaný ani omylem a pořád jsou to stejný dementi a sobci, tak mi to dítě prostě jako řešení samo o sobě nepřijde. To máš jako s čímkoliv jiným, dítě samo o sobě nic neřeší – můžeš mít dítě a bejt pořád stejnej kretén jako předtím, akorát to ještě navíc posrat tomu dítěti a nacpat mu do hlavy ty svoje blbosti. Vždyť přece takhle to funguje u většiny lidí, proto je společnost taková jaká je. I to rodičoství je prostě věc jako každá jiná, není to nic čistýho, i ten vztah rodič-dítě je součástí tý zkurvený reality společenskýho systému a to dítě se do toho narodí a člověk tím, že přivede na svět dítě, nijak neočistí a rozhodně se automaticky nestane to, že přestane bejt sobeckej parchant a jediný o co se najednou bude starat bude dítě. To by to prostě na světě vypadalo hodně jinak, kdyby to takhle bylo.

    Co jsem teda myslel hlavně, že nepobírám, je to samotný zplození novýho člověka, že prostě ty můžeš za to, že někdo další začne existovat – tohle mě odrovnává, když nad tím začnu přemejšlet (specielně pokud si představím, že to můžu udělat taky).

    Jako jednoznačně v současný době naprosto nemám na to udělat něco takovýho, jak popisuješ, to jest odevzdat se tomu dítěti takovýmhle způsobem (a samozřejmě proto mi tohle téma tak nesedí). A právě otázka, jestli toho vůbec kdy budu schopnej a hlavně jestli je tohle vůbec reálný. Mě to připadá trochu moc idealistický, protože bych řekl, že rodiče mají ke svým dětem obecně hodně ambivalentní vztah a uplatňujou na něho různý majetnický sklony apod. Viz prostě moje matka, která mě milovala tak moc, až mě to dusilo (protože si mě přivlastňovala pro sebe). Psychoanalýza taky mimo jiný popisuje, jak dítě je pro matku falus, tzn. matka s tím dítětem získá falešnej pocit toho doplnění sebe sama. Ale tenhle pocit časem vyprchává a proto pak jsou ty matky ve stáří tak v prdeli, protože dítě vyroste, osamostatní se a ta máma zjistí, že falus už (opět) nemá. Prostě už jen z tohohle důvodu nějaký skvělý čistý odevzdání se prostě nemůže existovat, protože takhle drsnej není nikdo

  5. pro lepsi srozumitelnost zde budu hrat slecnu K

    Situace na schodech nebyla, mila Marto, se sexualnim, ani nijakym jinym (zakoukavacim) podtextem. Byla proste o blizkosti a proziti stavu veci tak jak jsou, jejich prijeti a naslednem rozhodnuti / vyreseni. Proto tam Marto, misto me mohl klidne stat kdokoliv jinej, treba nejakej hlavonozec. Zadna hra tam, LaTibore neprobihala, v tom byla ta situace jina, nez situace, ktere se odehraly (supervystizne slovo) mezi nami. Na druhou stranu, byla to tvoje slova ( na jednom z nasich lehtivych skypu:) ze kdyby se situace nestaly, tak jak se staly, tzn pokud bysme na sebe NAVZAJEM tu hru nehraly, tak jak jsme hraly, nedostali bychom se do aktualniho stavu – tj alespon jakemusi bodovemu priblizeni uprimnosti. Je to cesta kratka – situace s Mord (i kdyz ted me napada, ze asi fakt mate stejny geny, protoze tam urcite v mem chovani a rozhodnuti (ano, ja jsem byla toho nespolecneho rozhodnuti soucasti, nejen hrdina mordemy, co odmitl sladkou holcicku) mela vliv prave nase spolecna zkusenost). A cesta dlouha, mozna ta prvni – tj to jak to bylo mezi nami. Ma smysl se tema hrama prohrabovat, rozebirat je a resit je, ale fraktal funguje dal a dal a od toho ta realita je, respektive ti ostatni lidi, ze se na sebe reaguje. Znas me mozna LaTibore roky, ale nemluvili jsme spolu asi rok a pul a dost pravdepodobne ani v blizke dobe mluvit nebudeme, takze mi prijde scestny, ze hodnotis moje aktualni chovani. Coz uz je samozrejme nase dalsi hra.
    Tome, ja myslim, ze mas pravdu. Deti jsou budoucnost. Mozna nekdo jako LaTibor namitne, ze to rikam proto, ze jsem zena, coz je dokonce mozna i pravda , ale zase se to toci kolem toho jednoho bodu – coz je jakasi pokora a uprimnost a odevzdani se, vira. Proste uvedomeni si her a vzadni se jich a zaroven prijeti her, ktere se hraji s nejlepsim svedomim, nebo tak neco. Je to presne o byti nad dualitou. Proto Mordemy, jsou i matky, ktery jsou shopny nechat svoje dite vyrust a odejit z domu. Nehlede na to, ze uz jenom tim, ze tohle vidis, je sance, ze se tomu vyhnes (pokud nebudes srab haha). Opustis dalsi akvarko a presne tim posunes realitu, celou pochopitelne.
    K te lasce. Mas pravdu LaTibore, ze geny nejsou jedina informace z balicku, ale na druhou stranu jsou informace dost zasadni, protoze zpusobuji samotnou (fyzickou) interakci. Proste telo taky komunikuje at clovek chce nebo ne, a i kdyz pak to samotny rozhodnuti delas ty (coz je Marto to poruceni si – ve smyslu nepodlehnuti pohodlne slabosti – kratkodoba uleva, a prijmuti bolesti s tim spojene – nadeje na dlouhodobejsi ulevu, ovsem bez zaruky). Tohle myslim je hodne jiny u chlapu, kteri by ojizdeli kde co (ale zase je to stav, ktery se da psychicky zmenit -aspon si to tak predstavuju), nez u zenskych, ktery k sobe jakoby pripousti jen TOHO jednoho chlapa (a potazmo s nim maji potomka).

    • @slečna K: no tak ty osobni veci komentovat nebudu; koneckoncu pro me je to win-win situace; bud jsem se nemylil anebo jo, a v tom pripade je zmena mozna a to je pak bomba… tady bych se normalne ptal na banalni konkretni veci, ale nebudu a specialne s tebou ne, protoze v tomhle zivote to uz je proste tabu

      jen k tomu “Mozna nekdo jako LaTibor namitne, ze to rikam proto, ze jsem zena” – to rozhodne nereknu, uz i proto, ze mam vedle sebe jednu zenu, ktera deti proste nechce a ja jsem ten, kdo se snazi o pokoru to prijmout

      Tom ma decko a je to fajn, ze je z nej tak nadsenej. Delam ted s jednim Portugalcem a ten to toci taky zhusta. Je to fajn: odevzdat se, nechat se vysat a umrit jako prazdna a pokorna schranka. Ale je to skutecne jedina cesta k nesrtelnosti? Leary popsal tusim 24 cest k nesmrtelnosti, Kundera to taky resil. Na konci evangelionu je nesmrtelnost lidstva, nebo aspon jeho posledni vyslana informace jakysi zmutovany humanoidni robot, vykopnuty do vesmiru.

      Ja bych s timhle tak hned hotovej nebyl proste. Dost mozna prave tenhle blog, bude to jediny, co po nas zbyde (Totalita Mord-orb v roce 2022 vam facebooky spali na virtualnim ohni).

      Ta neustala predstava o chlapovi, co ojede kde/co me zarazi. Zrovna ty po interakci se mnou, bys mela vedet, ze je to nesmysl. Ano muzes donekonecna tvrdit, ze LT je vyjimecny, ze situace s Mordem byla uplne jina atd.

      Takhle: nejsem zenska. Ale po rozhovorech s jednou z nich vim, ze ta slabost chalpu a zenskych co se sexu tyce je stejna; byt samozrejme ta hra za tim je jina. Zensky v tyhle hre chteji zpocatku falus, chlapi ho vystrkujou do sveta. Pokora chlapa je v tom, ze nemachruje a neojede koho muze. Pokora zensky je smireni se s tim, ze (takto) falus neziska.

      Amen.

      • @la tibor:

        no je to nejak provazany, protoze tys psal nejaky veci z minulosti a podal jsi je tak, ze jsi ze me udelal v te situaci, ve ktere jsi nebyl, nevedomou sexualni manipulatorku. Ani Mordemy si nemyslel, ze kdyz zustane v Brne, ze si zasukame, i kdyz by to samozrejme mohla bejt jedna z variant, ale stejne tak by mohla bejt varianta, ze zalozime blog, nebo zjistime, ze si nemame co rict, proste to nikdo nevedel. A videli jsme v tu chvili, ze je tam nejaka moznost nejake (jakekoliv) reality, ale rozhodli jsme se ji neprozkoumavat, protoze jsme videli, ze mame delat zrovna neco jinyho.

        ad predstava o chlapovi. vzdyt to tam pisu v tom poslednim odstavci, ze je to mozny ovlivnit. neznamena to, ze kazdej chlap ojizdi kde co, ani ze LT je vyjmecny.
        jo, tvuj posledni odstavec presne. akorat ja proste zase nejsem chlap.

        ad nesmrtelnots. jedina cesta k nesmrtelnosti jednotlivce to neni. Ale nakonec i Leary ty děti měl. Možná je to nějaká připosranost ty děti mít přesně kvůli převzetí té odpovědnosti jen jakoby v něčem jiném. Je to v necem dost podobny tomu, jako udelat si dite jen tak s nekym “omylem”.

        • @slečna K: No jenomže ty bohužel seš sexuální manipulátorka. A ještě k tomu si hraješ na to, že je to nevědomý no… Jako chápu, že v tom seš zaseklá dlouho a teď se to prostě ze dne na den nezmění, ale chce to fakt prostě alespoň přijmout ty věci jak jsou a ne stát se založenejma rukama a říkat, že nevíš a nerozumíš. To se fakt nikam nedostanem.

          Jistě, že jsme mohli společně symbolicky třeba založit nějakej společnej projekt, na kterým by se makalo, kdybych tam teda v tom Brně zůstal. Ale to prostě nešlo, protože by to zase zůstalo jen na mě. Stejně jako na mě zůstalo napsání tohohle trip reportu, kterej si slíbila, že dodáš ty a vykašlala si se na to. Zůstat v Brně a vymejšlet něco společnýho, to by znamenalo akorát umožnit ti dál hrát to, co si hrála celou dobu. Proto nešlo skutečně udělat nic jiného, než prostě jet pryč.

          • no vsak neslo a ja celou dobu nerikam nic jinyho, nez ze to bylo spravne. mame teda ty vzpominky na ty schody ale asi rozdilny, protoze ja si pamatuju, jak jsi rikal, ze jak chci, ze muzes jet tim dalsim vlakem odpoledne a co budeme delat. to je ale uplne jedno. situace, co jsme rozebirali na tripu, si samozrejme pamatuju a uvedomuju a je z toho nejake solution. A nehazu ted odpovednost na tebe nebo dokonce na latiobra, nebo nedej boze po vas nechci abyste za me neco odmakavali. vic k tomu asi nemam co rict, protoze to bude dal bud potvrzovat nebo vyvracet co jsi tu ted napsal a o tom to jak oba (nebo snad vsichni) vime neni.

            • @slečna K: Ale no tak. Jasně, že jsem nejdřív uvažoval o tom, že teda pojedu později, ale podstatný je, že pak jsme došli k tomu, že teda skutečně ne a že je to blbost (já jsem musel dojít k tomu, že je to blbost). Takže ne, nemáme ty vzpomínky na schody rozdílný. Ani v tomhle, ani v ničem jiným.

              Každopádně pokud je to tak, že si ty věci teda odmakáš sama, tak směle do toho. Můžeš začít třeba tím, že vypadneš z Brna. Sama.

        • @slečna K: tohle je dost dementni (zdravim pani P. z vesnicky V. u O. – ani nevim proc) – proste musim drzet hubu, pokud mam pravdu ukaze se to a value to ma beztak jen pro tebe

          k tem detem: to je mozna problem lidi, co neumi vzit odpovednost za svuj zivot proste; tak to vidi i v tom, ze jsou jakoby priposrani vzit odpovednost za dite; no pokud to takhle nekdo ma tak ma pro nej dost blbou zpravu – odpovednost mame za vsechno, jen nemame silu to tak brat a jsme priposrani z te ohromne potencialni odpovednosti, toho odkud vubec zacit atd.

          takze bojujem s detma a nevidime ten vetsi boj; ze mame odpovednost za uplne kazdyho cloveka, na kteryho se krive podivame v autobuse, protoze nam rano preteklo mliko

          deti jsou proste overrated: tim nerikam, ze kdyz je nekdo ma, ze pro nej nebudou nejakym cislem jedna, ale v tom je zakopanej pes, podobne jako v pristupu k egu vs. zbytku sveta

          Muj dojem za posledni roky je nasledujici: snazim se starat o lehce prerostle deti, o ktere se rodice nepostaraly a prace mam nad hlavu.

          Neboli tenhle detskej problem je podobnej problemu zviratek: kdyz chcete pejska, je spravne si poridit psa s papirama – GENETICKY CISTEHO, nebo si vzit ratafaka z utulku? Hlasuju s JK pro dvojku :D

          Koan pro dnesni den: ma vetsi smysl se starat o deti nebo o umirajici?

          • Ma smysl se nadechovat nebo vydechovat? Oboji je prirozene a nezbytne.

            Neni to jen o detech, ano zodpovednost mame za vsechno. Vzdyt mit deti, neznamena se na to vsecko ostatni vysrat a nemusi to byt nutne jen o ztrate energie.

            Prispevek do vasi diskuze o tom “jak se zenska na chlapa povesit chtela”:
            http://www.youtube.com/watch?v=5LILChvqUo4

            • @tom: Heh, ten panáček v tom klipu je přesnej.

              • @Mordemy: a co vlastně má teda dělat žena? Ona se stejně dřív nebo později na toho chlapa pověsit musí…nebo se pletu?

                • @hanys: Myslím, že nemusí. Ale je dobrý si říct, co to znamená:

                  Nepověsit se na chlapa neznamená, že si každej z tý dvojice bude udržovat odstup a každej si pojede napůl na vlastní triko a napůl jako bude s tím druhým. Vůbec tím není myšlena nějaká emancipace nebo nezávislost ženy nebo tak něco. Jako jednoznačně je to o tom spojit to dohromady. Víceméně se na sebe pověsit navzájem a odevzdat se tomu druhýmu a mít všechno v životě společný a navzájem se podporovat (a podpírat).

                  Ale prostě problém je, pokud ta ženská hodlá víceméně všechno hodit na toho chlapa a výměnou za to teda roztáhnout nohy. Prostě o tomhle to být nemá. A pokud je ženská v tomhle zaseklá, tak ten vztah nemůže fungovat. Protože taková ženská si i automaticky bude vybírat typy chlapů, který jí tohle budou žrát a který ze sebe nechají udělat toho velkýho zachránce a rytíře na bílým koni. Jenomže dříve nebo později se to zkurví, iluze se začne bořit a ten vztah jde prostě do háje, protože stojí na totální lži (nestojí na odevzdání se, stojí na obchodu).

                  Průser je, že de facto pouze o tomhle je veškerá lidská sexualita a veškerý ty sociální a jiný tanečky kolem balení ženskejch. Že ženský hledají chlapa, kterej ze sebe nechá udělat toho skvělýho borce, kterej se o ženskou dokáže postarat a táhnout to za dva (teď tím nemyslím finance).

                  Na druhou stranu to, že za takovýhle konstelace začne vztah asi nemusí úplně vždy dopadnout tak tragicky. Ale vtip je v tom, že aby ten vztah vydržel, tak musí přežít to zhroucení tý iluze, díky který ten vztah vůbec začal! A to je většinou dost o držku… Ve výsledku o tomhle je prostě úplně každá vztahová krize a na základní úrovni je tohle důvod, proč se páry rozcházejí a dávají dohromady.

                  • @Mordemy: dokonce v tomhle modusu dochází k domácímů násilí (psychickému a fyzickému) které je důsledkem tohoto uspořádání. teda důsledkem nesvéprávnosti obou.

                  • @Mordemy: ta fáze o které píšeš je fáze boje o moc. tu moc mají oba střídavě v závislosti na funkčnosti svých nástrojů a vzájemně se o ni přetahujou. dobrým a funkčním nástrojem je “onadona” ehm :o)) a nástrojem je i mužská síla, iluze jistoty a s tím související nadřazování a kontrola. Může to být i prohozeno, kontrolvoat může žena pak je její “onadona” nefunkční ale zase může mít jako nástroj dítě a tak… prostě hnusné odporné mocenské hry. tohle není žádné parnterství. a tahanice mohou být s děckem nebo bez.
                    Vemte si že jako dítě se nejdřív musíte identifikovat s tím kdo jste a odkud pocházíte, pak začnete vyvíjet aktivity a vytvářet vztahy (sexualita) a pak začnete bojovat o moc. A někdo v tom boji o moc prostě zakysne. ztvrdne a zabetonuje se a nedostane se dál. opět ať s děckem nebo bez.
                    ten další krok je srdce. otevření srdce, to jediné dokáže překonat boj o moc a vytvořit láskyplný partnerský vztah. ty bojůvky o moc se dostanou do nižších pater. otevřené srdce dokáže otevřít cestu ven. otevřít cestu vnímavosti a proazit skořápku omezených mpozenských bojůvek.
                    Nebála bych se dětí. Ony provázejí náš život. Když se nám podaří překonat třetí úroveň omezených sobeckých bojůvek tak nás děti nijak neomezí. naopak obohatí nás.

                    • @ratka: Jo, k tomu není co dodat, je to prostě tak. Jen jsem popisoval ty sračky, který jsou v tom defaultním základu a v kterejch se plácáme všichni a který mi samozřejmě vadí. A vadí mi především proto, že se jim asi nedá vyhnout (nedá se vyhnout tomu projít si nějakým způsobem tenhle boj o moc a udělat to jen proto, aby se na tom mohlo ukázat, že je to ne kravina).

                    • @ratka: ne nedá se jim vyhnout. proto taky fugnujeme v čase, abychom to všecko stihli. vstoupit do řeky, topit se v ní a naučit se v ní plavat

          • @la tibor:
            To koan:
            oboje!
            „… lidé se domnívají, že jsou svobodní, protože si jsou vědomi svého chtění a svých pudů, ale ani ve snách nemyslí na příčiny, jež vyvolávají jejich touhu něco chtít a k něčemu zaměřovat svůj pud, protože jim nejsou známy.“
            „Lidé se mýlí, když si myslí, že jsou svobodní.“
            „… nemluvně se domnívá, že svobodně touží po mléce, rozhněvané dítě po pomstě a bázlivec po útěku. I opilec se domnívá, že mluví ve shodě se svobodným rozhodnutím své mysli slova, která by později raději vzal zpátky. Stejně tak blázen, žvanil, dítě a mnoho jim podobných … a tak nás naše zkušenost stejně jako náš rozum jasně poučují, že lidé se pokládají za svobodné jen proto, že jsou si vědomi svého jednání, ale o příčinách, které je determinují, nevědí vůbec nic. Nevědí také, že rozhodnutí mysli nejsou nic jiného než samy pudy, které jsou podle momentální dispozice těla různé.
            Svobodná věc „existuje pouze z nutnosti své přirozenosti a je pouze sama sebou determinována ke svému jednání.“ Je to příčina sebe sama a „její esence v sobě zahrnuje existenci, neboli to, čeho přirozenost lze chápat jen jako existující“. To je Substance – „substancí rozumím to, co je samo v sobě a co je chápáno ze sebe sama“. Argumentuje, že taková věc může být jen jedna a že je to Bůh, „absolutně nekonečné jsoucno, tj. substance sestávající z nekonečného počtu atributů, z nichž každý vyjadřuje věčnou a nekonečnou esenci.“
            Změna, která nastává, když nahlédneme, že veškeré stavy jsou aktivní, protože jsou to stavy jediné substance, která je determinována pouze sebou samou. Mysl, která poznává tyto pravdy, dochází stavu rozumové lásky k Bohu. Tato láska je radostí z toho, že skutečnost tvoří celek vzájemně provázaných věcí. Je naprostou spokojeností, protože mysl si je v tomto stavu vědoma toho, že nepomíjí, a je i nejvyšší aktivitou, protože jejím zdrojem je sama esence mysli – její jednota s Bohem.
            Svoboda jako další aspekt stavu existence, jako rozumová láska k Bohu, je možností společnou všem věcem. Přesto jen málokterému člověku se jí podaří dosáhnout, protože vyžaduje nejen značnou kultivaci myšlení, ale také neobvyklou integritu, velkodušnost a – skromnost.

    • @slečna K: Ahoj, oukej, identity si tu samozřejmě pořeš jak uznáš za vhodný, psal jsem, že je to na tobě, co spojíš dohromady.

      Pokud mám teda vůbec něco napsat na tenhle tvůj komentář, tak prostě asi bude potřeba ten náš příběh a ty následný schody trochu rozvést a celý to odkrejt. Fajn, pro začátek předpokládejme, že na schodech neprobíhala žádná hra. Kde ale probíhala hra byl celej náš společnej trip, kde jsme celou noc řešili tvojí vlastní velkou hru, která není o ničem jiným, než o tom, že po chlapech požaduješ návod na život (alias chceš chlapa, kterej TO – falus/integritu – má). Nebo-li je to o tom, že chceš odpovědnost za svůj život přehodit na chlapa, pověsit se na něj a nechat ho, ať tu odpovědnost má za vás za oba. Tuhle hru hraješ už strašně dlouho a tímhle způsobem defaultně přistupuješ k chlapům. A zcela automaticky si tohle hrála i na tripu. Celej trip si nedělala de facto nic jinýho, než že si po nás s Tomem chtěla, abysme ti dali ten návod, respektive abysme řekli, že my VÍME. A stejně jako jsem ti celou noc vysvětloval, že ani ten tvůj La Tibor NEVÍ (rovná se “nemá návod”/nemá falus), tak jsem ti vysvěloval, že ani já nevím. Ty si tam seděla u ohýnku a vytrvale dokola opakovala, že tomu nerozumíš a není ti to jasný, což byla zase jen obrana, protože kdybys připustila, že ti to jasný je, tak bys už tu svojí hru nemohla dál hrát a musela bys to opustit a místo podbízení se chlapům bys musela jít a začít skutečně něco dělat se svým životem (například vypadnout z toho šílenýho prostředí v Brně, kde si roznášením nápojů po kavárnách a čajovnách dokazuješ, že seš ještě pořád zajímavá pro ty chlapy, na který bys mohla tu svojí odpovědnost potencionálně přehodit, a který tě tam samozřejmě chodí balit; a proto v tý shitský práci zůstáváš).

      Tohle všechno není žádná novinka a zopakovali jsme to během tripu asi tak pětatřicetkrát. A zhruba stejněkrát jsme zopakovali, že řešením je jít makat a nehledat tyhle jednoduchý řešení. Ty si opět tvrdohlavě opakovala, že naprosto netušíš, co bys měla dělat a takhle to šlo celou dobu až na brněnský nádraží. A teprve na brněnským nádraží jsem konečně přišli na jednu zcela konkrétní, úplně jednoduchou praktickou věc, kterou můžeš udělat. A samozřejmě v tý chvíli prostě byla blbost dál utužovat nějakou blízkost, ale muselo tam proběhnout to, co tam proběhlo, tj. symbolicky se vzdát (!!!) toho, že ještě budeme v brně někde sdílet konec tripu, a místo toho jít hnout s vlastním životem. To je celá podstata tý scény na schodech. Vzdát se toho hezkýho a snadnýho, na který ale prostě teď není nárok. Protože ty nemáš nárok na to si užívat s chlapama a nemáš ani nárok na to chtít s Mordemym dosdílet trip, když seš tam, kde seš a když především naprosto odmítáš převzít za to odpovědnost (a jen tvrdíš, že nevíš/nerozumíš/nechápeš). A jak píše La Tibor, až prostě začneš stárnout a budeš zjišťovat, že tě v brněnskejch kavárnách už nikdo nežádá o telefonní číslo, tak to už bude trochu pozdě, protože v tý chvíli zjistíš, že už nemáš vůbec nic.

      A tomuhle se je právě potřeba vyhnout a proto do tebe celej trip hučím a snažím se ti pořád dokola vysvětlit tu jednu základní jednoduchou věc, kterou je to, že ani La Tibor ani já ani nikdo jinej, to za tebe v tý realitě neodmakáme. A můžeš se roztomile culit a usmívat se a opakovat, že tomu nerozumíš, jak dlouho chceš, ale budeš prostě dál v prdeli. A LT s tebou dál bude odmítat komunikovat. A já s tebou nebudu sdílet tripy a nebudu ti tu tvojí hru “já jsem chudák zmatená holčička, co si sama neporadí” žrát.

      Když se obratem vrátíme na začátek k tomu, jakej podtext měla nebo neměla ta scéna na schodech, tak ten podtext je prostě logicky úplně stejnej jako byl celej ten trip. Řečeno konečně naplno: Na těch schodech jsem to byl já, kdo rozhodl, že půjdeme makat. Ty si tam stála a ještě i na těch schodech, po všem, co bylo řečeno na tripu, si to odmítala a “chtěla si být ještě se mnou”. A když jsem říkal, že je to blbost, jen si dál vytrvale hrála stále tu samou hru, tvářila si se, jak je to strašně těžko pochopitelný a jak je to obtížný. A byl jsem to já, kdo se musel zvednout, rezolutně říct “Ahoj” a víceméně útect z těch schodů (to jest nenechat se do tý tvojí hry vtáhnout zpátky).

      Takže pak ex-post prohlásit, že v tom nebyl žádnej podtext, když celá tvoje životní filozofie stojí na tom, na čem stojí (a řešili jsme to nadopovaný chemikáliema od osmi do večera do deseti do rána), je prostě, nezlob se na mě, blbost, kterou ti sežrat nemůžu. Stejně jako jsem ti nesežral to na těch schodech a nesežrali jsme ti to s Tomem ani na tripu a naopak jsme se ti celou dobu věnovali a opravdu jak malýmu dítěti jsme se ti to snažili pomoct rozkrýt a ukázat ti, jak z toho ven.

      To, že pak přijdeš sem na blog a celý to popřeš je jen dokončení tý hry slečno K., protože na schodech jsme přišli na to, že můžeš něco konkrétního symbolickýho udělat a ani po měsíci si to samozřejmě neudělala (a ještě mě v mailu de facto seřveš za to, že jsem tě já zablokoval; což je opět jen házení odpovědnosti na druhý lidi).

  6. Ahoj Morde. Pěkný čtení…nejvíc to vystihuje ten podnapis “Jak jsem přestal tripovat” a pak slovo “zacyklí”..to prostě vystihuje vše.. :) … ale pořád nechápu jednu věc…v minulém článku píšeš o kabelkách, kde v podstatě naše fyzické tělo je ta kabelka…na tripu je prostě vnitřek(mysl, duše) schopen se od toho těla vzdálit…popsal bych to jako v seriálu NGE kdy prostě Eva s Shijnim uvnitř roztrhala své “brnění” díky kterému mohla být ovládána a ona pak byla jenom holá podstata sama sebe a on byl s ní propojený…takže je tohle pro tebe duše?

    • @hanys: Čau hanys.

      No ono je to provázaný to tělo a “duše” řekněme (psychoanalýza přímo tomuhle co myslíš ty říká “psyché”, my se klidně spokojíme třeba jen s výrazem “psychika”). Myšlenka, že naše fyzický tělo je ta kabelka je hezká, vyloženě takhle jsem to nemyslel, ale v zásadě to lze pochopit i tímhle způsobem. Ale když už je něco kabelka, tak kabelka = ego. A šlo mi o to, že mi s sebou tu kabelku zbytečně vláčíme a zatěžuje nás. Už jsem tu psal článek o egu, kde je vysvětlený, že mi na tom našem já prostě moc lpíme. Potažmo o tomhle píšu neustále, že většina průserů, který sám sobě člověk provede, vzniká z toho, že příliš lpí sám na sobě (na svým já, na svým pravým self, na svým falešným self, etc.).

      A to, co se děje na tripu (když to dobře jde), je, že prostě na tom svým já a na tý kabelce napěchovaný názorama, lpíš o něco míň. Záměrně píšu jen “o něco míň” a neříkám nic jako že se toho svýho těla zbavíš úplně, byť i takovýhle zážitky jsou možný. Ten tvůj příklad s brněním je hodně dobrej a chápeš to myslím správně. My žijeme celej život ve svým brnění a jsme doslova uvězněný ve vlastním těle. Žižekovsky řečeno “Jsme mimozemští vetřelci ovládající humanoidní těla.”

      Ono pak teda zase to tělo, tím, že je napřímo fyzicky v realitě, tak to tělo je první linie obrany i útoku. Skrze tělo vnímáš a stojíš nohama na zemi (doslova i obrazně). Pak když jsou lidi jó hodně odosobněný, tak právě přes to tělo se snaží vrátit do reality – tím, že ho začnou ničit. Viz. ten mnohokrát zmiňovanej příklad holek, co se řežou žiletkou do nohou (rukou). Tím, že cítí tu bolest, tak se dostávají zpátky do reality (protože tělo je napojený na realitu). Problém totiž je, že to vězení (brnění) si lidi tvoří v prvý řadě uvnitř vlastní hlavy tím duševním rozštěpem na pravý a falešný self, kde to pravý self se obrní (!) a falešný self je vysláno do světa.

      Snad je to trochu srozumitelný.

  7. Jinak když už je řeč o těch dětech, tak samožřejmě je sračka dělat něco aby tady zůstal po někom otisk v realitě…to je podle mě akorát strach ze smrti…tohle prostě není žádný důvod…jak přesně ten důvod pojmenovat pro věci které člověk dělá sám neumím, možná otevírat lidem oči a tím dělat svět lepším, ale určitě to není taky dokonalé pojmenování… ale k těm dětem – bavil jsem se se známým, který má malé dítě. O výchově prostě jestli ho nechat v těch systémových sračkách od začátku a pak mu něco naznačovat a zase mu to celé rozbít, nebo prostě ho neposílat ani do školy a vychovat si ho jakž takž sám. Na první pohled se může zdát lepší druhá alternativa, ale ten člověk pak určitě ztratí schopnost do určité míry bavit se lidma z mainstreamu co jen někde potká a tím bude mít dost omezený život…chtělo by to nalézt nějakou alternativu…

    • @hanys: Tuhle diskuzi o dětech a jestli je lepší to dítě třeba nedávat vůbec do školy a vychovávat ho sám, jsem před časem otevřel přímo na chatu na fóru. A ještě jsem do toho symbolicky přimíchal to, jestli dítěti rvát do hlavy Vánoce a dárky a zářící stromeček. No je to strašně složitá otázka. Osobně se přikláním spíš k možnosti dvě, to jest pokud nenechat to dítě zkurvit systémem a samozřejmě je tu ten velmi silnej protiargument, kterej uvádíš, a to, že si prostě to dítě neosahá tu sračkoidní mainstreamovou realitu a pak to pro něho bude možná ještě těžší všechno chápat. Je to neřešitlený dilema, protože poslat to dítě do školy když víme, co ta škola s tím dítětem dělá (viz ten odkazovanej článek o egu a o školství), tak to mi připadá jako fakt hodně šílená věc. Na druhou stranu možná je podstatně šílenější to dítě do tý školy neposlat a snažit se ho (schizoidně?) schovávat před světem a ochraňovat od všeho zlého. Tenhle problém podle mě má jen samý špatný řešení (respektive žádný to řešení není kdovíjak ideální; ale tak to holt chodí všude).

      Jinak ten otisk v realitě sračka není, to je naopak dost zásadní. Ale ono tu jde taky o to jakej ten otisk má bejt. Pokud bereš “otisk v realitě” jen jako něco manipulativního, že si jako urvu kus tý reality pro sebe a udělám si dítě proto, abych já sám sebe mohl dál šířit, tak to je samozřejmě blbost. Tohle tím však myšleno nebylo. “Otisk v realitě” má být to, že se člověk tý reality účastní a zapojuje se do ní! To je to podstatný na tom a tohle tím Tom myslel, když psal o tom otisku, že to dítě je právě strašně silný zapojení se do světa, specielně když k tomu přistupuješ jako Tom, kterej právě to dítě nepojímá sobecky, ale snaží se tam fakt bejt pro něj a odevzdat se mu.

      • @Mordemy: @quake: jasně že to není sračka, protože všechno je nějaký otisk…ale dělat něco kvůli toho aby PO TOBĚ něco zbylo sračka je (prostě ty tady ten blog taky nepíšeš, aby sis za 100 let řekl jo mám tam 200 milionů návštěv tak po mě něco zbylo- ale myslím, že se chápem)…ale jeslti je to takhle tak se omluvám to je samozřejmě dobře…pro mě je rodina jedna z nejlepších věci v mém životě, nebo aspoň pár lidí z ní a to pochopení s nima…i když je rodina jenom nějaký symbol…to samé bych mohl cítit s jinýma lidma ale bohužel takové lidi neznám zatím… a s tou výchovou- možnost neposílat jej do školy atd. je určitě nebezpečnější, ale zase kdo ví co z toho člověka nakonec může být, třeba to bude osvícenec co bude rovnou konat…ale vem si to na triko, že se z toho taky může posrat a skončí kdo ví kde…

        • @hanys: No právě, vem si to na triko… ale jak píše La Tibor, odpovědnost je vždy a za všechno, takže když ho pošleš do tý školy, tak to TAKY MÁŠ NA TRIKU. Akorát prostě lidi si tohle neuvědomujou, protože přece máme povinnou školní docházku a jsou na to zákony a vymyslela to společnost, tak co my s tím, že ano, my jen děláme to, co Marie Terezie před pár stovkama let zavedla… Prostě poslat dítě do školy nebo neposlat, tam ta odpovědnost za tohle rozhodnutí na tobě leží úplně stejně! Nemůžeš od toho dát ruce pryč jenom proto, že to dělají všichni ostatní… co když se to s tím člověkem (dítětem) posere právě kvůli tomu, že si ho do tý školy poslal?

          Jasný, nepíšu tenhle blog proto, aby to tady vyselo dalších sto let jako odkaz budoucím generacím. Píšu to kvůli tomu, co je teď, kvůli lidem, který jsou teď a tady na blogu a čtou to, píšu to kvůli komunikaci s nima, píšu to proto, abych jim mohl prostřednictvím tohohle blogu něco předat, abych jim mohl pomoct, abych mohl ovlivnit jejich životy… a tenhle účel to vesměs plní. Jinak samozřejmě tenhle blog i dost zásadně ovlivňuje můj vlastní život a píšu to i “pro sebe” mimo jiné. Ale to už je právě na tomhle vidět, že je nesmysl to takhle rozdělovat, protože je to všechno provázaný vzájemně a jsou tu jak ty sobecký důvody, tak ty nesobecký důvody, alias nikdo nejsme čistej, a čistej není ani tenhle blog (ani milé sázkařské fórum ani jeho oblíbený admin).

          To, že to máš takhle nastavený s rodinou je super. Důležitý je si uvědomit, že lidi v rodině se neliší od kterejchkoli lidí jinde a to, že cejtíš porozumění s lidma z rodiny znamená, že úplně ten samej kontakt můžeš navázat i s někým mimo ní. Jak píšeš, ta rodina je symbol a ono to bude chtít i ten symbol trochu pobořit, jakoby prohlédnout tu exkluzivitu, že ta rodina jsou jen lidi jako všichni ostatní a nejsou ničím výjimečný (teda samozřejmě, že jsou, protože je to tvoje rodina a jsou tam strašně silný vazby, ale chápeš, co chci říct…).

          • @Mordemy: jo to je dost výstižné. Akorát, když se to děcko pošle do školy a posere se to, tak už je to v podstatě vyzkoušené, ale když ho tam nepošleš a posere se to tak to bude novinka takže proto to tak debilně obhajuju…takže samozřejmě je to všechno o tom převzít tu odpovědnost…s tou rodinou spíš teprv poznávám s kým to porozumění můžu navázat a ským ne…takže v tom je to fajn, ale zase to chce posouvat dál samozřejmě…

            • @hanys: Haha, přesně takhle na to taky koukám no, že prostě když ho pošlu do školy, tak je v zásadě jasný, jak to dopadne a jak to bude probíhat a tak ksakru proč tu realitu neotestovat a nezkusit to jinak.

        • @hanys: no jasne ze nejde o to PO TOBE; jde o to aby to NECO bylo (pokud mozno hezkyho a vtipnyho)

          kdyz orbital udelaji skvelou skladbu, tak nejde o to, ze to udelali orbital, ale o to, ze ta skladba je proste skvela

          zrovna tak kdyz se mord stara o web, tak jde o to at je o necem ten web, at to dava smysl v roce 2012, at to je clankem vyvoje nebo nejakym organickym mistem setkani

          druha vec je, ze to je nedostiznej ideal, za kterym je treba jit, ale neni to tak jednoduchy (skladby orbital budem vzdy vztahovat k orbital; morduv blog k mordemymu, protoze treba i jen ta sablona je vybrana nejak v rezonanci k jeho podvedomi a interpretaci psychoanalyzy atd.)

          • @la tibor: Ten nedostižnej ideál je, že Mordemy je jen nějakej stín nebo zhmotnělá energie bez osobnosti. Na druhou stranu ono tím, že i autor má svůj příběh, tak to má prostě svojí šťávu (jak tam do toho různě vědomky a nevědomky míchám svoje zastrčený perverze).

            Btw. ta šablona už mě taky napadla. To není náhoda ani omylem, že jsem jako design pro tenhle blog vybral právě tuhle šablonu. Specielně ta její černobílost je prostě hodně výmluvná (Laingovská).

            Ono přesto, že si to jeden náš společný známý grafik nemyslí, tak Mordemy má kupodivu vcelku estetické cítění, jen se ho trochu bojí používat, protože já když začnu třeba kreslit, tak se na tom papíře přede mnou začnou vynořovat fakt hodně šílený a prapodivný věci (a tvary) a vždycky se toho leknu a hned raději zase kreslit přestanu.

            Obecně ty weby, který dělám, vypadají všechny vesměs stejně, a už jsem si to i uvědomil a snažím se to porušovat.

    • Mainstream? Omezeny zivot?

      Kolegove v mem okruhu si tim prosli o x let drive, psavali dopisy do TV, do rozhlasu, na vladu, co ze za hovna se to ty jejich deti ve skolkach a skolach musi ucit, co za hovna to proboha davaji ve studiu kamarad atd. Darilo se jim v te ranne fazi bez zasahu statu vytvaret pro decka trosku lepsi svet, mimo mainstreamove kanaly, ale to byl jen chvilkovy prekmit, ve skutecnosti to teziste posunuli jen o malinko. Ted maji decka ve skolach a sledujou, jak jim frustrovane ucitelky (*) formatuji hlavy nesmyslama. Bohuzel se s tim da dnes jen smirit a byt detem maximalni oporou v tom marasu a brat to tak, jak to je. To ovsem neznamena to vzdavat. Je treba do toho vseho kolem kopat vsi silou a furt. A ne jen rozbijet, ale vydat ze sebe i neco tvurciho. Chces utopii? Fajn, ale jakou, kdyz si ji nejsi schopen ani predstavit? Jde o to porazit vlastni lenost a zacit vic davat nez brat a hlavne necekat nejake plody ovoce sve prace. Jednak proto, ze to je pak jen jiny level zistnosti, jednak proto, ze ve fraktalu paralelnich realit butterfly efekt funguje treba i s dlouhou periodou. Spousta lidi vykysne na tom, ze kdyz se nedostava vysledku hned, tak polevi. Je treba napnout vsechny sve sily a schopnosti a jit zacit davat. Existuji komunity na urovni celych vesnic, kde se dari drzet personalni obsazeni spolecensky dulezitych postu podle nejakeho radu a takovy dobry reditel zakladky dokaze udelat divy. Kdyby delal LT reditele skoly, tak udela paradni otisk v tech orchovanych generacich. Timhle se ucinne formuje realita. Proto to je systemem tak obslapnute. Diteti se rozbiji realita furt, dite neulpiva, dite si hraje. To, ze se ti neco rozbiji, je az v okamziku kdy lpis. Ostatne typicka vec pro trip, ktery ti neco “rozbije” jen tehdy, pokud je co rozbit. Skutecne cisty clovek zadne rozbijeci soky nezaziva a trip proziva jinak, viz. treba ten Albert Hoffmann.

      Kultura je jeden z nastroju. Kultura je komplexni retezec symbolu. Zmenou kultury zmenis chovani mlade generace, proto Lady Gaga. Se staryma pardama uz nepohnes, jenom zbranema a represi, kdezto deti naformatujes snadno, skolskym systemem, kulturou atd.

      (*) Frustrovana ucitelka/ucitel je zbran hromadneho niceni a v tak dulezite spolecenske funkci by mely byt povinne pravidelne psychotesty a bezpecnostni proverky. Protoze krom blbych rodicu malokdo zkurvi vyvijejici se detsky charakter tolik, jako defektni symbol ucitele. A je otazkou, kdo zkurvil charakter rodicum. Pokud bychom sli dale a dekodovali ty retezce krivd zpet do minulosti, mozna bychom dosli az k ere katolizace a vime, ktera bije. Ty svinarny z minulosti se nam proste cyklicky ve vlnach vraci i spolecnosti jako celku. Jakmile nekde vznikne vlna nekonzistence, a je jedno zda vinou nasili (i kdyz to bylo pravidlem), vznikne tolik poskozenych charakteru, ze to pak rezonuje ve spolecnosti jeste dlouho. Nasi ulohou je si tohle uvedomit, ten mezigeneracni butterfly efekt.

      • @tom: Ja nevim no. Vlastne s tim naprosto souhlasim a vlastne vubec ne. A i to je duvod proc v zivote nepujdu delat reditele skoly.

        System podle me vubec nepotrebuje reformu. System je system, jeho soucasti je kapitalismus, trh, nasrane ucitelky a nasrani slabi jedinci, co se z toho nedostali ne tim, ze by enco prekrocili, ale protoze se nesnazi. Nevidim duvod, proc se starat o deti dementnich rodicu, kteri decko posadi do skoly a cekaji na stastnou nahodu – osviceneho ucitele. Je dost lidi, co se snazi dostat treba sve deti pryc a jestli ma smysl nekde se snazit – tak prave tam. (A tohle je muj dost velkej problem pri starani se o otce: na vetsinu veci dlabal a treba ted na netu je par lidi co se snazi, v Brazilii taky a vubec si nejsem jistej, jestli nemam byt jinde.)

        Prijde mi proste nemoralni podporovat neschopne a nesnazit se odmenit ty, co se snazi.

        Ale to posledni, co potrebujem, je reforma systemu, kde budou osviceni lidi delat ten system lepsi. Jestli neco system umi, tak infiltrovat sebelepsi myslenku, zplostit ji a udelat z ni hovno. System je koneckoncu realita a vyslednice lidsky demence a proti tomu se neda bojovat, protoze tim se tim systemem clovek stava viz. predchozi clanek Cerne Zrcadlo. System je proste potreba vzit na vedomi jako temnou stranku reality a dal nic. Detem se venovat a ukazovat jim prave tu dualitu od zacatku. Nenechat je spadnou do naseho schematickyho mysleni stylu: neco je zle, tak se tomu vyhnu nebo to zabiju. Lepsi je: neco je zle, tzn. je to nezivotaschopne a streli se to do paty samo. Je lepsi byt v blizkosti toho ve strehu a nemyslet si, ze to porazim. To neni nase prace. Nase prace je cizelovani splyvani s proudem (ktery system treba podemila), ale ne mavani mecem.

        To se mi to keca, kdyz deti mit nebudu :D Ale vyhybat se skole do puberty asi nejde. I kdyz je mozny, ze dojde k nejakymu kvantovymu skoku a vse se nejak presune na sit. A to bude chvile, kdy bych se bal ze mi ujede vlak. Uz dnes deti bezne nebehaji po venku. Za me bylo bezny v 6ti letech cestovat sam linkovym busem, dneska se vozi do skol i 13 lety “deti” autem. Ten trend prechodu na sit je jasnej. Pak uz ani nebude mozny decko izolovat od kolektivni mytologie/systemu.

        • @la tibor: mávaní mečem asi naší prací není, že se něco zboří a začne se od nuly stejně ničemu nepomůže protože se to jednoduše zase vytvoří…
          nějakým posunem by mohli být ty 3D tiskárny, kdy bude k dostání všechno pro všechny…ale i pak třeba ti chudí budou mít na věcech “nálepku” z tiskárny…

          • @hanys: vsechno nebude k dostani pro vsechny a bude to do oci bijici stale; jen bude zrejmejsi o co vlastne jde – pujde o tu nalepku, resp. o znacku, symbol, status toho handmade vyrobku toho 1%, neboli bude jeste vic bit do oci, ze jde skutecne jen o “mentalni hru” a ne o objektivni vlastnost Adidasu, jak se tu nedavno kdosi snazil tlacit. Ta nalepka nebude pro vsechny.

            na krete jsem byl v nejakym palaci-muzeu; asi pred 5k lety tam byl prvni splachovaci zachod na svete snad; staralo se o nej nekolik maniku a odklonili kvuli nemo do kralovske komnaty potok; misto oken meli nejaky prusvitny kuze

            tedy z tehdejsiho pohledu mel dnesni bezdak za prosklenou vitrinou nadrazi lepsi zimu a on ji i takovou ma; kdyz to vezmes materialisticky… tak proc je bezdak v hajzlu a kral co mu ficelo z potoka na zadek a nemoh si zavrit okno (prehanim samozrejme), se az tak blbe necitil?

            protoze co se pocita jsou symboly (at zaslouzene nebo ukradene a fejkovane jako audi na uver); jde o nase relativni postaveni, o hru, o to jak to cele dava smysl, o to jak jsme schopni cist realitu (anebo o to jak tohle vsechno dokazeme uspesne predstirat)… to je to co se pocita a to v zavorkach je to, co by asi mela nejaka obecna moralka odsuzovat, protoze ackoliv se to pocita, tak to dovede cloveka ke zkaze

            jenze ono je to brandovani naprosto zjevne uz ted – bude to pak zjevnejsi? prijde ta revoluce? nebo se lidstvo bude muset zblaznit zase jeste o trochu vic, aby bylo schopno prirazovat dvema na atom stejnym vyrobkum uplne jine atributy, misto toho, aby priradilo jine atributy tem pribehum, ktere dovedly 2 ruzne lidi tam kde jsou, takze jeden si koupil “genuine” popelnik a druhej “ukradl kopii”. Jak tohle zabezpecit na globalni urovni? No pokud se neznicime, tak se to dozvime. Ja bych ted moc na globalni prichod Jezise nesazel. Ale kdo chce mit oci otevreny, tak to uvidi. Jestli bude fungovat to rceni o sto opicich, co precvaknou stav se uvidi, ale to by nas asi nemelo moc zajimat.

            Co by nas melo zajimat je proste ten vyvoj smerem k IP rights, ktery budou dost spatne chranitelny a jedine kde se bude vydelavat bude prave na dusevnim vlastnictvi (a jeho “kradeni”, zabezpecovani atd.)

            Bude tu nova valka, sil dobra a zla :) A kolem toho, pokud se nic nestane, bude poskakovat komparz, co se bude klanet novym kralum tak jako dnes [a zaroven s nimi bojovat a reformovat kralovstvi tak jako ekolog misto penez zavadi uhlikovou stopu a je to totez], kdyz kolem projede nadupany Lambo, kterymu se lidi pokloni prave tim, ze si ho vsimnou. Pricemz rozdil mezi konskym povozem a skodovkou je temer nekonecne vetsi nez mezi skodovkou (co stoji v garazi tech klanejicich se) a lambem a kdyby tohle nekdo ve stredoveku, nebo spis za osvicenectvi, kdyz vyhral Rozum, videl, tak by tomu neveril nebo by prohlasil, ze Dabel vyhral. Proto krestani furt melou neco o antikristu.

      • @tom: Souhlasím, ale každá mince má dvě strany. Současný systém je nastaven tak, že zničí sám sebe. Třeba je to potřebné, aby se lidstvo mohlo posunout na další level. Bez této naporosto uchylné doby by jsem asi nevyužíval PC, připojení k internetu nebo by nikdo nevyslal vozítko na Mars atd…

      • @tom: Tohle je fakt strašný. Boj proti mainstreamu je už specielně dneska mainstreamem sám. Skejťáci taky začínali původně jako antisystémovej performance, kdy ty kluci přidělali na prkno kolečka a proháněli se s ním v ulicích a “ohrožovali chodce a slušné lidi”. A kde je tahle subkultura dneska? Korporace mají celý sítě obchodů s hadrama pro skejťáky a mainstream na tom všem rejžuje těžký prachy a skejťák se dokonce sám o sobě stal obrovským symbolem mainstreamovýho konzumerismu a celý tý imbecilní ideologie typu “Buď svůj, svobodnej a free” (Vem si prkno a rozjeď to, jenom na skejtu seš svobodnej!).

        A takhle je to se vším. Je tu prostě problém s asimilací pravdy (viz. minulej post na tomhle blogu) kde každý, sebepravdivější vyjádření je postupně pohlceno systémem a stává se systémem samým. Boj proti systému nelze vyhrát, protože ve chvíli, kdy začneme se systémem bojovat, tak už jsme prohráli. Jediný, co má smysl, je držet se od mainstreamu pokud možno co nejdál (nebo když řeknu to samý v negaci “pokud možno nežrat systému jeho hru víc, než je nezbytně nutný”).

        Jeden ředitel školy to nezachrání. Děcka vylezou ze základky, přijdou na střední, kde už sedí ten klasickej debil, co nechává učit frustráty, a dětičky čeká akorát o to větší šok. To je zase ten samej problém jako s tím, jestli ty děti vůbec do tý školy posílat. A to jen v tom lepším případě, protože dětičky tráví taky nějakej čas doma s rodičema a ty na ně mají taky podstatnej vliv. Tzn. už někde na začátku při výběru žáků by se ty děti museli nějak ručně segregovat na ty, se kterejma má smysl pracovat a na ty, který už jsou příliš “ztracený” (třeba).

        Myslím, že to, jak by věci měly nebo neměly být víme všichni. To, jak věci jsou, je věc druhá a to prostě nezměníme. Nezměníme to systémově v rámci společnosti a v rámci generací dětí. Podle mě konkrétně LT je mnohem užitečnější v tý pozici ve který je, když se věnuje jednotlivě zcela konkrétním lidem, než kdyby seděl někde v křesle ředitele školy a řídil osvícenou školskou organizaci. Tam by mi to přišlo jako plýtvání energií.

        Hippies mluvili víceméně stejně jako ty Tome, mluvili o systémový změně. A ani globální komunita s desítkama milionů členů nic nezmohla a ten systém nijak zásadně neovlivnila. Naopak hippies skončili v totální deziluzi ne nepodobný těm kolegům z tvýho okruhu. Hippies “pouze” zůstali brutálním symbolem pokusů učinit neučinitelný – tj. změnit základní psychologickou strukturu společnosti, změnit její nevědomí. A to prostě nelze. Ten příběh se táhne tisíce let dozadu a celý se to valí jako obrovská lavina kupředu a ani stodeset osvícenejch ředitelů neudělá ve společnosti dostatečnej bůgr na to, aby se změnilo něco podstatnýho. Tu energii je prostě lepší cpát do konkrétních jednotlivců v našem sociálním okruhu (a těch je vždycky víc, než dost).

        • @Mordemy: good point s tema 60.letama; na to bychom nemeli zapominat, ze je to cesta projita, vyzkousena a dopadla jako Steve Jobs

          kdo nezna, tak zopakuju perfektni serial/trilogii presne o vyse uvedenem (vcetne zaveru, ze I. hippies se nepodarilo nic z toho co chteli, komunity jsou nemozne II. vse je v poradku): http://en.wikipedia.org/wiki/All_Watched_Over_by_Machines_of_Loving_Grace_(TV_series)

        • Smeroval jsem s tim reditelovanim na doktrinu te frankfurtske skoly, kde je jasne povedomi toho, ze se staryma kusama uz se lehce nepohne (valky), ale jde to lehce s mladyma skrze symboliku (kultura). Takhle prislo na svet par vln. Povalecna revolta mladych vuci rodicum, rezonujici jeste dodnes. Samozrejme je tam co do intenzity tech vln casem utlum az k nule, ale s tim se pocita. Zadna ideologie neprezije veky. Vsechno to tak nejak bezi zdanlivym chaosem a korektury probihaji vlnama. A ta ma pointa je, byt tim, kdo ty vlny dela (samozrejme je delame vsichni a furt, ale velka vlna pohlcuje male). Je tomu tak prinejmensim 200 let, kdy zacalo byt zrejme, ze univerzity a vzdelani obecne, je pro deti cesta ven z toho marasu co tu byl. 150 let to fungovalo a vzdelani se s vetsi pravdepodobnosti dostavali k prilezitostem delat velke vlny (bez kontextu penez). Ted jsme jen v dobe, kdy maras zahltil i skoly.

          Skejtaci> Vim o tom prd, ale hazu to do jednoho kyble s tim “extreme sports” lifestylem. Kdyz to neni jen poza, tak ti lidi si zazijou dobre tripy. Nekdo lita na houbach, nekdo na prkne. Oboji se da delat pokrytecky a oboji te svym zpusobem rozseka. Kdyz nejsi TRUE boarder, tak se bud nekde rozsekas na skale, prohulis se do tupoty a spadne ti performance, nebo se na to casem vyseres a stafetu prevezmou jini a po tobe nestekne pes. A NEBO to delas naplno a mezi tema kdo se vyzna zanechas sakra stopu. To samy je v hudbe. Mainstream vi hovno o Simonu Posfordovi, ale to, ze nasmeroval treba Tiesta, to uz na mainstream dopad ma zcela konkretni, jen to nevi. Chybi vedomi te skutecnosti, coz ovsem nevadi tomu si tu hudbu vychutnat. Je to jako vetve stromu. Posford je vetev, ze ktere rostou dalsi. Kazdy z nas je vetev.

          Jako utopisticky priklad by byl, ze by si to tu precetl nejaky arcizid z nejvyssi banky a sel se polit benzinem jako tu:
          http://www.youtube.com/watch?v=MWOJyegyRbM
          Ta symbolika je totiz v tom, ze ten chlapek z klipu je vlastnik kolotoce. Ten kolotoc je jasnej ne?

          • Hipici> Nevim o tom nic. Cetl jsem jen nejake veci od Alberta Hoffmanna a v souvislosti s dnesnim stavem jsem si odvodil kam to asi vedlo.

            Trosku teorie:
            Uvazme, ze by si dal cely svet povinne 1000μg LSD. Vsichni by prozreli a uvedomili se sebe sama jako jednotu se zbytkem atd. atd. Co pak? Obrovska kulturni a socialni vlna, ktera by ovsem rezonovala a slabla treba tisice let. Nastal by treba publikacni boom, vsichni pisalci by psali tripreporty a spousta jinych veci. Kazdopadne by se to jednou vycerpalo a po x generacich by sklouzli vsichni opet ke svemu defaultu a byli by tam kde predtim. Takze cilem je, se posunout v tom svem defaultu. Bez pretaktovanych myslitelu. Hippies nedojeli sami od sebe, system je evidentne eliminoval. Kdyby se nestahlo z legalniho trhu LSD, tak dnes prisel Landa na slavika v batikovanem tricku. To nevymrelo samo od sebe, jen se systemove utnul pramen. Neco jako ve stylu “Aha, vam delaji dobre mandarinky? Tak je zakazeme.” Prave naopak, nasilna frakce systemu musela vynalozit sakra usili se toho vseho zbavit. Co stoji za tim, ze general XY odmitl splnit rozkaz utoku na stat ABC? Chladny kalkul, nebo otisk nejakeho vedomi (zablesk lasky)? Podle me hipici rezonujou ve spolecnosti doted, ale oni rostou z kmene Hoffmanna a Hoffmann zase z…. atd. Proste Hoffmann udelal sakra vlnu. Ted jde o to, zda cekat na dalsi a nebo byt tim kdo ji udela sam. Nic jineho neni. At tak, nebo tak, vsecko pomine.

            • A jeste o level dal:

              A) Ono i byti doma u maminky je naprosto stejne jako byt pryc a valet sudy. Stejne to muze clovek hodnotit az na uplnem konci. Kde je konec? Kdy je konec? Co kdyz se ukaze, ze jsme si nasim veskerym bytim snizili level inkarnace v pristim zivote? Melo pak smysl to valeni sudu? Nebylo lepsi radeji zustat doma a milovat se s bliznimi?

              B) Co kdyz je byti doma u maminky jen zasterka vlastni lenosti? Lenost se neceni a bum, inkarnace level -1.

              Je to pro evropana sice nezvykle, ale treba indove takhle uvazujou: “V tomhle zivote jsem jen programator, ale kdyz budu zit spravne, tak priste uz vyjde treba ten manager nebo kral”. Zni to vselijak, ale berme to. No a past level 2? Co kdyz ta touha byt pak kral (ploduchtivost) = inkarnace level -1. A takhle donekonecna. Jooo, kdyby nam tak nekdo rekl, jak to delat…. Ale to neni zase nic jineho, nez potreba “samana”. Proste fakt nezbyva nez sam za sebe a co nejlip jak dovedeme a je uplne jedno zda v Brazilii nebo v Dolni Lhote. Utikat, nebo si to udelat dobre tady a ted? Z tohoto kontextu se daji odvodit vsechny ty perverze, kdy citime, ze bychom meli neco delat/nedelat, ale jedname opacne (vede nas k tomu lenivost, zvidavost atd.).

              • @tom: no jedna vec je utikat a druha vec je si uvedomit, co clovek dela a nejak oklikou z toho zacit tezit

                tohle je na emigrantech dost znat; clovek nakonec dojde k tomu ohromnymu voidu a vidi prazdno; vidi predevsim svoji kulturu, ale i na ty nejak prestane zalezet; vidi svoji marnou nadeji atd

                tyhle veci proste neni mozny prozit bez odchodu a s odchodem z domova je to uplne to same

                odchody maji hodnotu, protoze je to silnej symbol; clovek se vzda domova a pohodli a s hlavou to udela moc

                i ta definice boddhisattvovstvi o tom hodne rika: je to clovek, co se prestal snazit hledat domov (e.g. odesel a pochopil ze nema nadeji se vratit)

                Utikat nema smysl a delat si dobre tady a ted nema taky smysl.

                • Ty vole…. tohle me ted trklo o vikendu, ale nevim kde.

                  Mozna je to jen nejaka bajka, ale “Moudry vojevudce, vedom si toho, ze bude celit presile, motivoval sve muzstvo k boji tim, ze po dopluti na ostrov a i misto boje, nechal lode spalit. Muzstvo vedelo, ze se nema kam vratit a odrazilo se to i v boji. Zvitezili.”

                  ODCHOD je zaklad. Je to synonymum neulpivani. Ciste joginsky vzato by slo “odejit” kazdy den pri jakekoliv cinnosti, ale jelikoz jsme vice zapleteni s realitou, tak toho jen tak nejsme kolikrat schopni. On je to vlastne ten pritomny okamzik, kdy se vzdame tech vazeb atd. Ale furt je tam to pouto toho, ze vime, ze v nejhorsim jsme furt doma…. coz ovsem na druhe polokouli s bananem v kapse nefunguje a o to je to vic true a zaroven i cheating (protoze k tomu abychom to citili jsme museli zmizet).

                  • @tom: Co mě tak napadá a jak bych to ještě rozvedl je, že základ je VZDÁVÁNÍ SE něčeho. Odchod už je pak ta podmnožina toho vzdávání se (člověk se nemusí vzdát jen toho domova, byť většinou s tím je spojenejch pak X dalších věcí, když člověk odjede třeba do Brazil). Každopádně obecně to vzdávání se bych chápal jako přesnej opak toho ulpívání.

                    K tématu: Předevčírem jsem střihnul pásku z Ozory. Ochraňovala mě rok a půl, to, že jí mám na ruce jsem bral jako součást sebe a teď jsem se tý ochrany a toho symbolu vzdal. Už delší dobu jsem cejtil, že na tom moc lpím (i na tom zážitku z Ozory jako takovým) a že tu pásku mám střihnout jsem věděl už minimálně pár měsíců…

                  • @tom: ta situace je v Berserkovi..uz to jelo na sazkari od Morda, da se jen doporucit

                    Odejit od kazde cinnosti je analismus jako prase. Oblibena cinnost vsech duchovnich lidi ze. Na druhou polokouli nemusis jezdit s bananem, to fakt najdes jen smrt. Jed tam se vsim co umis, neni potreba si to nejak zeslozitovat, ono ty veci ti stejne fungovat casto nebudou a tam prave neco uvidis.

            • @tom: Jo, přesně jak píšeš, hippíci byli doslova utnuti systémem. Jestli bylo LSD katalyzátorem veškerejch událsotí šedesátých let, tak postavení LSD mimo zákon bylo katalyzátorem jejich úpadku.

              Na téma hippies určitě přečti tohle: http://www.databazeknih.cz/knihy/cia-lsd-a-revolta-sedesatych-let-102227 Onehdy to postoval i LT na brazílii. Je tam právě přesně popsaný to, jak to celý systém zatrhnul a co to udělalo s hippies.

              LSD se ukázalo samozřejmě obrovským nebezpečím pro společnost, ale ne ve smyslu toho, že by dělalo z lidí trosky, ale přesně naopak – že z nich konečně dělalo lidi, kteří začali rozumně uvažovat! A jen proto to zakázali. USA vedli válku ve Vietnamu a potřebovali, aby to mělo politickou a společenskou podporu, jinak to mohli rovnou odpískat. A najednou se pár milionů zdrogovanejch hippíků sebere a jde proti tý válce protestovat. Tak to těm zmrdům rychle seberte tu jejich kyselinu sakra, než nám svrhnou vládu!

              Oni pak právě jak byli hippies v tý euforii, tak ve chvíli, kdy najednou bylo celospolečensky řečeno, že ta jejich euforie je protizákonná, tak se tímhle vlastně celý hippies hodilo do jednoho velkýho bad tripu a už se z toho nevyhrabali.

              • @Mordemy: v ty knizce je nadherne ukazano, jak se LSD kultura napr v SF zacala rozkladat jeste PRED tim, nez system uderil

                na cem? no presne na tom, co tady Mordemyho tak sere – na tom, ze lidi zacli LSD pouzivat (v ty knize neslo o osobnostni rust, ale o ego… dokazu si zive predstavit, ze to tak jde delat)

                • A podle me jsou vysledkem techto egoistickych pokusu lide jako Steve Jobs atd. Podle me je mozne si jen namocit cumak a zkouset to pak sobecky s vedomim toho, jak ta spolecnost funguje. Ono totiz za Steva stejne vsecko nakodoval a zadratoval Woz. Na druhou stranu bez cumaku na trh by to neslo. A cumak na trh neznamena nic jineho nez schopnost empatie v danem segmentu… cili schopnost prenest sve vedomi do role zakaznika, distributora atd. a byt schopen videt gapy no a na zaklade toho pak reagovat.

                  Ty shity ted: neurolingvisticke programovani, ruzne druhy motivace na vyssich urovnich atd. funguje presne podle toho podvedomeho interface duse/telo. Marketing a souvisejici medialni shit (tisickrat opakovana lez = pravda) a spousta dalsich v ruznych oblastech zivota jsou vsechno jen metody ci techniky, ktere je clovek schopen prozrit i bez tripu. A kdyz si clovek dava tripa za ucelem toho, aby toto vsecko vice probadal. Aby probadal ta egoisticka zakouti duse, coz si taky dokazu predstavit, ze to pujde, tak to se to podle me utnulo a tato vyhoda byla ponechana jen poslusnym. Otazkou je, zda i tohle neni krok dal… Co kdyz si dal tripa treba i Alan Greenspan ci kdokoliv ze skutecneho svetovladneho trustu a nekde se v nem neco zlomilo, ale pritom to navenek hral jakoze “cajk”. Je mozne, ze ta vlna rezonuje ve vrcholovych kabinetech doted…. ostatne Obama se priznal oficialne k huleni jointa, takze kdovi jestli zatim nebyly treba chudaci kaktusy aj.

                  • Ta kniha vypada zajimave. Diky za tip.

                  • @tom: Tady je zajímavý se podívat na to, jak zvláště ta symbolika vlastně funguje a do jaký míry vůbec teda ty osobnosti jsou schopný formovat myšlenky lidí. Ono to, že Steve Jobs tripoval a bral LSD a dokonce se vyjádřil, že právě LSD bylo tím, co mu pomohlo udělat z Applu to, co z něho udělal, je všeobecně známá informace a lidi tohle o Stevovi ví. Ale stejně nejsou schopní vnímat ten rozpor mezi tou obecnou představou o LSD jako nebezpečný droze a tím, že nejúspěšnější podnikatel na světě byl triper. Každej si řekne jen něco ve smyslu “No jo, tak když byl mladej, tak si dal do nosu no, to byla taková jeho nerozvážnost, každej máme nějaký chyby…”. V tom je celej ten průser tý asimilace systémem, že ta pravda se přetočí a postaví na hlavu.

                    Prostě zcela logicky to absolutně nesedí, aby když je LSD ilegální droga, která podle propagandy ničí lidské životy a dělá z vás trosku, tak zrovna někdo jako Steve Jobs tu drogu “propagoval” (i když velmi volně) a aby dokonce prohlásil, že kdyby si Bill Gates dal v mládí LSD, tak mohl bejt Microsoft lepší, než Apple. Prostě i když tohle prohlásil někdo jako Steve Jobs, u kterýho stovky milionů lidí na celým světě žrali každý slovo, který vypustí z huby, tak stejně to s tím světem nehne. Protože lidi si to vyloží po svém a zasadí si to do konceptu svýho malýho soukromýho vesmíru. Kolik fanoušků Steva Jobse tomhle, co řekl, skutečně začalo uvažovat o tom, že LSD není tak špatnej nápad? No nikdo. Protože i když je Steve inspirativní symbol jak prase, systém je prostě mocnější. A ani uživatelé iPhonů ani vrcholoví manažeři, kteří se snaží dosáhnout úspěchu Applu, tuhle informaci ohledně LSD prostě do svýho života nezačlení.

                    “Jelikož LSD je droga a basta. A Steve měl jen slabou chvilku, když tohle říkal, že jo… a i kdyby ne, tak pro mě tohle prostě není, všichni přece víme, že drogy jsou špatný, tak neblbněte…”

                    Obecně si myslím, že víc lidí začne tripovat kvůli tomu, co si přečtou tady na Psychoanalýze, než kvůli tomu, co o LSD prohlásil Steve. A to je myslím dost na pováženou…

                    • No…..

                      Tak za prve, Steve byl ocividne terminovan. Za druhe, neni vsem dnum konec a ten jeho vyrok tu bude viset v eteru sto let. Aby se to utnulo, bude se muset killnout Apple (fuze, akvizice, zmena znacky, bankrot). Dnes uz pes nestekne po prenosnem radiu a jaka to byla pecka…. Mozny dialog 2050: “A oni jako vymysleli tehdy tu slepou vetev hardware a nepravem na tom vydelali hromady penez? AAAAA, tak pry to byl fetak…. No joooo, tehdy to tak chodilo v anarchii bez zakonu, nastesti dnes mame zakaz vychazeni, statem planovanou reprodukci a je nam na svete krasne.”

                  • @tom: vybornej prispevek no

                    V tom britskym dokumentu All Watched Over by Machines of Loving Grace prave sym zpusobem naznaceny je, ze Greenspan na tripu byl. A dostal se k tomu tak, ze zjistil, ze na konci 80.let se financni system mel zhorutit a od te doby nekolikrat, ale nestalo se tak. Proc? protoze penize nejsou ani real, ani imaginary. Je to symbol. To jen zes zrovna vypichl Greenspana.

                    K tomu prvnimu odstavci neni co dodat. Ono to je fakt tezky nezapomenout… kdyz clovek zacne prozkoumavat ty skryty zakouti duse nebo trhu, a obejvi slozitost, manipulovatelnost a diry tam, kde mainstream rika, ze je jen rovna bila stena… nezapomenout na to, ze nekde za tim vsim jsou konkretni lidi se svejma pribehama a k nim je potreba se vratit.

                    • Trosku rozjimani ohledne “krize”:
                      Alfa-omega dnesniho statutu Quo je jadernej arsenal Ruska. Rusko si podle vseho drzi stale nejakou vyssi nez zadouci formu autonomie (viz. akce proti nemu namirene). Jakmile se novi velci hraci (indie, cina) dohodnou na svem ferovem “share”, vidim to na nestovice. Kdyz nas tu bude pak min, budeme mit pres striktni populacni kontrolu a diktaturu zase par iteraci na premysleni, co dal. Nicmene kauzalne to znamena, ze ta hromada napachaneho zla se stejne jednou vrati, takze to neni reseni a podle me je to argument pro to, proc to nespustit.

                      Dobry je, zda se, trend nastoupeny v Evrope. Zivotni styl Dolce Vita (mladi, krasni, bezdetni). Vyhledove tu mame populacni skok -20% do dvaceti let a presun tech nejvetsich makacu do duchodu (razantni pokles konzumu). Nasleduje vyhladoveni duchodcu (rozpad socialniho systemu) a za 40 let muze byt populace Evropy na polovine, coz nam dava par generaci navic v “runu na zdroje”.

          • @tom: Rozumím tomu s těma vlnama a tohle cejtím stejně, jen si prostě nemyslím, že je to pak použitelný k tomu s tím proudem fakt hejbat. Ono totiž ty vlny můžeš udělat jen ve chvíli, kdy ti to aktuální nastavení proudu dovolí! Jenomže nikdo neví, jestli zrovna teď je to nastavení ve společnosti takový, že by se ten proud dal usměrnit tím správným směrem. A druhá věc je, že pokud takový nastavení je, tak já tvrdím, že realita si prostě najde cestu a někdo někde něčím ty vlny udělá. Převedeno na ten příklad se školstvím: Pokud na to teď je společenská atmosféra a vhodná konstelace, tak může jeden osvícenej ředitel udělta hodně. Pokud na to ta konstelace není, tak i úsilí stovky ředitelů přijde vniveč. Muselo by se to skutečně vyzkoušet a na to by byly potřeba roky práce a tuny energie. A ta práce a energie by se nemohla místo toho dávat do něčeho, kde je ten výsledek přece jenom o něco málo “jistější”, tj. u těch jednotlivých konkrétních lidí kolem tebe.

            Společnost jako celek chápu jako podstatně determinističtější, než jedince. Společnost jakoby nemá na výběr nebo jak to mám říct. Celospolečenský změny probíhají samovolně a ti jednotlivý lidičkové jako prezidenti a politici, jsou spíš používaný tou společenskou realitou a systémem, než že by zrovna oni něco ovládali. Je to prostě téměř přesně naopak, než se to tváří, a lidé s takzvanou mocí jsou ve skutečnosti ty největší figurky.

            Nebo-li mně z toho vyplývá, že žádnej difference prostě ve společnosti neudělám ani kdybych se na hlavu postavil a tak nebo tak můžu bejt maximálně plamínkem v temnotě, spolu se spoustou dalších plamínků, ale to nic nezmění na skutečnosti, že podstatnou je tma a s tou nehneš. Ano, může to být teď zrovna tak, že je vhodná doba na to udeřit na lidi (na mainstream) s informací, že škola je k zlo. Ale kdo to ví, jestli je vhodná doba? Já teda nemám nejmenší tušení…

            Ad. skejťáci: Největší ikonou skejťáků je Tony Hawk, kterej nenosí nic jinýho, než vlastní značkový hadry (s logem Tonyho Hawka), jezdí ve fárech, má uber barák s bazénem, a je konzumnější, než Katty Perry. A do toho teda skejtuje a vymetá oficiální soutěže všude po světě a točí reklamy a produkuje počítačový hry (viz asi šest nebo sedm dílů legendární gamesy Tony Hawks Pro Skater). Ono prostě mezi skejťákem a triperem je ten rozdíl, že trippeři nemají žádnou ikonu, která by korporacím vydělávala miliardy na reklamě a trippeři jsou hodně na okraji a z dosahu. Pokud je se skejtováním spojený v obecným povědomí to, co předvádí Tony Hawk, tak si myslím, že prostě nemůžeš jít jen tak skejtovat s tím, že zrovna ty budeš TRUE skater, co si to užije. Protože už je s tím spojená ta symbolika toho, co jsou ti vrcholoví skejťáci zač. A proto naštěstí nic jako “vrcholoví trippeři” neexistuje a ani existovat nemůže. Vezmi si, že pro skejťáky už dneska dokonce existujou v každým trochu větším městě skejtparky a speciální areály na ježdění. Pro trippery nikdo magický zahrady netvoří… Vždycky se podle mě hodně počítá to, co je s tou danou aktivitou spojený. A když si třeba někdo řekne, že bude biker a bude jezdit na kole, ale že teda nebude takovej magor jako ti vrcholoví cyklisti, co dopujou, tak to stejně nad ním pořád bude vyset, že dělá něco, co jakoby defaultně na tý nejvyšší úrovni vede k sebedestrukci…

            Ten klip je skvělej, když se tu nedávno objevil na blogu poprvé link na tohle video, sjížděl jsem to skoro jako svýho času The Test od Chemiků. Je úžasný jak se v tom klipu opakujou ty přechody mezi scénama, který si jsou podobý (viz ty stejný pózy různejch lidí v různejch situacích). Jak je z toho krásně vidět, že ty jednotlivý lidi a situace a celá realita, všechno to jsou fakt jen ty fragmenty a jsme si všichni strašně moc podobný. Výborný.

  8. S tou výchovou mě napadá jedna hypotéza, když jsou rodiče na hovno( např. otec agresivní kokot), tak naopak to dítě, co si tím projde, je v dospělosti člověkem, co nějak líp vnímá realitu (když nebudu říkat známé ze svého okolí, tak zde na blogu je to např. orbital, mordemy či radka). Co je teda dobře – štastný život dítěte a v dospělosti mainstream nebo opak?

    • @quake: a proč by nemohlo jít obojí? Určitě je plno lidí co mají za rodiče strašné hovada a pak jsou akorát v dospělosti znásobené hovada svých rodičů…naopak to půjde asi taky…

    • @quake: No je fakt, že vnímat realitu pro mě pak bylo od jistýho levelu otázkou přežití. Protože můj otec mě jako onen agresivní kokot dostal do stavu, že jsem se před tou realitou zavřel tak strašně moc, že už to pak ta psychika fakt nemohla zvládat dál a musel jsem udělat něco hodně ráznýho – začít vnímat a to fakt kurva pořádně! Takže jak už jsem tu někde psal, de facto jsem rád, že jsem si prošel docela solidníma sračkama takhle relativně brzo.

      Na druhou stranu, sračky jsou fakt všude a rozhodně si nemyslím, že je tu moc lidí, který by měli jako děti vyloženě “šťastnej život”, většinou je to maximálně to, že se to celý dokáže na pár let zakrejt a ta rodina se jeví sama pro sebe jako harmonická. O to je to pak větší průser, když si člověk až někdy v pětadvaceti uvědomí, že tu na tom všem cosi hodně nesedí. Opravdu není nikdo, kdo by měl pohodový šťastný dětství a pak díky tomu jel pohodový šťastný mainstream. To by musel bejt ten člověk fakt hodně zabedněnej. Realita k tobě prostě začne prosakovat bez ohledu na to, jak je tvoje dětství “šťastný” nebo ne. Většinou i ty sebešťastnější děti se s příchodem puberty začnou cukat a ty věci jim začnou hodně nesedět a tehdy je to většinou poprvé, kdy se začne lámat chleba a kdy má člověk možnost se tomu postavit anebo ještě na pár (desítek) let přivřít oči. Tak nebo tak, realita nás nakonec každýho dožene. Pokud se ti to stane až v padesáti, tak je to sice blbý, ale pořád máš ještě třicet let života před sebou (viz moji rodiče v současný době, u kterejch fakt doufám, že už jim něco začíná docházet; a snad k tomu přispívá i tenhle můj blog, u kterýho oba předstírají, že ho nečtou).

      Takže ona ta otázka není “štastný život dítěte a v dospělosti mainstream nebo opak?”, to by to bylo moc jednoduchý. Ono je to totiž ve skutečnosti na každým jednotlivci a na jeho svobodný vůli. Bez ohledu na tvůj příběh se k tobě ty věci budou dostávat různejma kanálama a buď to budeš trvrdošíjně odmítat a dělat blbýho anebo se tím začneš zabejvat a tvoje malá realita vybudovaná “šťastným dětstvím” se zboří. To, že pak někteří lidé mají tu diskutabilní jakože “výhodu” toho, že si prošli něčím ošklivým a jiní toho tolik ošklivého třeba nezažili, to už není zase tak podstatný, maximálně to celou tu věc posune o pár let tam či zpět. Na třetí stranu já kdybych jako poctivej mainstreamák dostudoval VŠ a nastoupil někde v nějaký korporaci a teprve potom by se mi to začalo hroutit ten mainstreamovej vesmír, tak kdoví, jak by to se mnou vypadalo, třeba bych na tom byl v nějakým ohledu “líp”, než jsem teď (ale je blbost nad tím takhle přemejšlet a hlavně otázkou je co znamená “líp”).

    • @quake: neboli spekulujes s tim, ze tim, ze se budes chovat jako svine, delas sluzbu svetu ze :)

      Ma to jednu vadu, odseres si to ty a to hodne.

      Tohle snad rozebiral Zizek ne? Nejaka ta scena, kde lidi jsou za masovym vrahem se mu poklonit a podekovat nebo tak neco. Proc? Protoze on to vzal na sebe a oni to delat nemuseli. Musim se priznat ze ke vsem svinim sveta, co me kdy obelhaly, vsyraly se na me a okradly me citim neco ve vyse popsanym smyslu. Soucit s jejich utrpenim a vdek [teda pote co je vyfuckuju, kdyz se naseru/hraju nasranyho].

      Zni to silene ze? Ale kdyz se clovek vykasle na nejaky hledani spravedlnosti, pomsty a podobne hovadiny a “jen” to prekousne, tak se mu realita VZDYCKY odmeni. A tohle neni jen psychoanalytickej vyklad; to je i to pro Cecha nejnepochopitelnejsi biblicke prislovi o nastavovani druhe tvare.

      • @la tibor: ano poslední odstavec, moje zkušenost mi tohle říká taky. Mám tři děti, nikdy jsem neřešila zda je mít nebo nemít. bylo to jako jíst nebo dýchat. dýchaly stejný vzduch jako já. A díte je jako rodiče. když je otec kokot tak je děcko taky kokot. jsou to propjené nádoby. v momentě když děcko (jako dospelý třeba) přestane být kokotem tak jeho rodič taky tak. věřte mi, nemůže to být jinak. z principu věci samotné. z principu uspořádání vesmíru :o))

        • Tohle me zni dobre.

          Jen tam jsou nekde jeste okamziky nespojitosti, kdy to muze dite cele brejknout a zlomit ten “dedicny hrich”, cili otec/matka je kokot/blb. To, ze to vim, co ve me vyvolava ty emoce (nekonecna smycka vycitek o zkurvenem detstvi apod.) tak se ta emoce nedostavi a jednam svobodne. Nebyt v otrocine vycitek je docela dobra cesta jak si fixnout vztah s rodicema. Coz je ale challenge, jelikoz brnkani na ego v tomhle pripade = nejvetsi pocet nasilnych trestnych cinu se odehraje v rodinnem kruhu.

          • Jo a jeste jeden postreh:
            To s tim nasilim doma…. Proc sakra? Proc radsi nemajzne chlap jak hora sousedku misto manzelky? (a samozrejme jine analogie, Otec vs. Syn (freestyle 2×2 minuty, bez chranicu…)) Proc? Protoze ta rodinna vazba proste funguje. Promita se to i v nasili. Nejvetsi emoce nas proste vyzdimaji doma. Venku to zridkakdy zazijeme a muzeme treba i zachranovat svet. To je ta pointa s tema detma, ze ti vztah s detma dava kvalitu duality, ktera se venku najde velice zridka. Podvedome to v sobe mame, proto se tak bijeme (statistika policie) nebo milujeme (kyzeny stav).

            • @tom: proč doma?proč manželka a ne sousedka? protože doma někdo je a setrvává tam (neprchá). protože v tom kdo je vedle mě je, zrcadlím sama sebe. Teprve když přestanu být kokotem/násilníkem/otrokářem či otrokem “zachráním” svět. je jen jden svět a ten svět si uvědomuju

            • @tom: to 2×2 s fotrem bez chranicu by myslim prospelo snad kazde rodine…teda pokud tam ten fotr jeste je…

              • Neboj, jako se rodime, tak i umirame. Tak jako byl otec kdyz jsme prisli na svet. Muzeme byt i my, kdyz pujde otec zase o svet dal. Cili v tomto okamziku se uz na tohle nehraje. Ty bitky doma jsou jen typickym dusledkem egoistickeho zaseku a pokud citis, ze by ti to pomohlo, tak zrejme taky v jedne takove subrealite vaznes. Specialne v rodine je dulezita vec odpousteni. Odpustit hluboce, vsechno a nafurt. A pak to laskou fixovat “odspoda”.

                • @tom: já jsem to nemyslel ve smyslu vybít si na někom (otci) zlost spíš něco jako bitky ve fight club…ale samozřejmě někde vzadu to tam je taky i když sám vím, že mu opravdu není co závidět a právě on je ten, koho by měl člověk litovat…

                  • @hanys: nebo ještě jinak: kdyby za mnou otec přišel a řekl pojďmě se rozštípat – já osobně bych to bral jako oboustranou omluvu beze zbytečných slov… prostě jako otec se synem (chlap s chlapem)…né žádné domácí násili to jsem na mysli neměl…pro mě osobně jak postupně zjišťuju co všechno tady v rodině napáchal je proto těžší a težší pořád odpouštět a odpouštět i když se o to snažím…i když by se asi mělo odpustit jednou a už to neřešit…. takže tohle by podle mě prospělo v hodně rodinám ať pořád kompletním nebo ne…

                    • @hanys: Dát si s někým po Fight Clubovsku po držce už plánuju přibližně od svejch patnácti let, kdy jsem ten film poprvé viděl. Ale furt nějak nemůžu najít nikoho, kdo by do toho se mnou chtěl jít (Orbital by byl moc lehkej soupeř). Takže nakonec jsem se vždycky řezal jenom s tím otcem, kde to bylo pokaždý jen totální psycho…

                    • pche ;)
                      Za prvy ses Morde tlustej a jak rikali v FC, hubenouri maji vyhodu (pravda, v poslednich mesicich jsem hubenour jen v porovnani s tebou).

                      Za druhy: to ze jsem invalidni duchodce mi dava u vsech citlivejch lidi edge, protoze jsou na me podvedome hodni. Dokud nezjisti, ze prohrali.

                      No a konecne za treti: nejak nemam potrebu teda si nechat zase o kapku vic znicit telo. Jsem starsi a uz ve fazi rozpadu a ted bych mel spis pracovat na te opacen strane.

                      Furt rikam, ze FC je super film, ale je uz starej. Je starej v tom, ze hrdinove pro tu VNITRNI zmenu chteji potvrzeni ve VNEJSI realite. Takze falesne self/tyler durden nakonec udela zmenu praveho self. Destrukce praveho self probiha taky skrz destrukci okoli, tj. tela nebo bytu.

                      Mozna to nakonec jinak nejde, ale zkoumal bych prece jen jestli jde.

                • @tom: tohle je hezky ale narazil jsem na jinej problem -> pro odpusteni jsou skutecne potreba oba;

                  odpustit samo o sobe nestaci, pokud ten, komu je odpousteno nechape, co se deje a proc a co ma delat dal (nic jineho nez uznat chybu se nezada); pokud to ten clovek nechape, tak se bud opet zajede do stare hry a/nebo hrozi fakt primo rozpady osobnosti

                  jednoduse nase kultura uz samotnou instituci odpusteni odklidila na smetak a je zadouci ji nejak vytahnout zpatky, ale je to dost tezke

                  odpusteni totiz neni schizoidni “odpustil jsem mu a uz me (to) nezajima”; odpusteni je soucit a spolecnej prozitek; odpusteni je pochopeni situace toho, kdo ublizil a zaroven bolesti, kterou jsem zpusobil z druhe strany a zaroven zavazek, ze proste budeme lepsi a budeme pracovat na tom, aby se to neopakovalo

                  to schizoidni “jednostranne odpusteni” dela mozna jeste vetsi paseku: nasranej clovek je nejak tlacenej do neceho co mu nedava smysl a ten clovek, kterymu je jakoby odpusteno, je hrisnik, ktery skutecne chce byt potrestan resp. navracen zpet na cestu a to ze mu to jakoby projde, znamena, ze proste bude dal v jeste hlubsim nestesti hrat tu samou hru

                  Uplne konkretne: je-li Mordemyho otec stale kokot; je adekvatni, ze je na nej Mordemy nasranej. Muze a mel by zkoumat jeho motivace, vedet, ze otec neni kokot an sich, ale spis je “posedly kokotismem”, ale nezbyde mu, jak uz nekde psal, odejit a pak pockat az se otci v zivote neco hodne zasadniho zmeni, aby mohli pokrocit dal. Ten kdo nekomu ublizil, nebo presneji receno zprostredkoval ublizeni, musi citit to, co spachal. Koneckoncu i to je ta druha (temna) stranka naseho zapojeni se do sveta.

                  • @la tibor: Tohle jsem chtěl původně napsat, že jediný, o co žádám svýho otce je, aby uznal to, co dělal, že potom mu můžu odpustit. Pak jsem si teda řekl, že by to snad šlo i bez toho… no teď píšeš, že nešlo, cejtím to už dlouho, že nešlo no… proto se to taky nikam neposouvá…

                    On můj otec dokonce dělá to, že říká, že jsme se třeba nikdy neprali a nedávali si po držce nebo že mě nikdy nezmlátil – respektive řekne, že jsme to udělali “jednou nebo dvakrát” (přitom reálně to bylo tak desetkrát až patnáctkrát). A vehementně prohlašuje “Ale vždyť si to pamatuju, takhle to vůbec nebylo!” Prostě regulérně lže a kecá (první možnost) anebo je to takovej psyhouš, že sám sobě nakecal, že se to nestalo (druhá možnost) – anebo ho to bolelo tolik a měl takový výčitky, že si to fakt vymazal z paměti (třetí možnost).

                    Každopádně s tímhle přístupem, kdy on prostě totálně překrucuje realitu a když mu začnu něco vytíkat, tak on ne že by nesouhlasil s tím, co jako z tý události plyne, ale on přímo natvrdo popře, že se někdy vůbec něco takovýho odehrálo, tak fakt nevím, kam se jako odsud hnout.

                    Tatínek samozřejmě chce, abysme se bavili a aby náš vztah byl hezkej a aby se to všechno spravilo, ale on to chce prostě cestou toho, že se jako všechno hodí za hlavu, na všechno se zapomene a “už se v tom nebudeme dál rejpat” a budeme už na sebe hodní, že jo… To sorry, ale to prostě nejde a takhle jednoduchý to není a tohle není funkční cesta.

                    • @Mordemy: no bude to hlavne kombinace 2 a 3

                      ja se taky ted sprostredkovane od otcovy pritelkyne dozvedel, ze jsem “na ne v 17ti poslal socialku”; pricemz sem tehdy jako ucho se tam sel ptat, jestli pro me nemaji ubytovani, nebot doma se to neda vydrzet

                      pokud by ses s otcem nejak tak jakoze zacal bavit a vse hodil za hlavu, tak to psycho jenom zvetsis; ted jsem to testnul na realite, sel s “odpustenim” na hranu sebedestrukce a svete div se, nestalo se nic moc hezkeho – otec umira ve srackach, nepokore a ve stavu kdy o sobe nevi a osobnost je komplet rozpadla, coz jsou presne ty nocni mury, kterych se bal

                      s tou pokorou to neni tak jednoduche, proste neni; zas to bude nejaka treti cesta (uz ponekud fadni :D )

                    • Vypada to, ze se nasi fotri na necem zasekli. Mam to velice podobne:

                      Hazet to za hlavu nejde a zacit od nuly taky ne (odzkouseno). Za prve to furt rezonuje a i kdyz mame vedomi toho, ze sila te rezonance slabne, tak ten zivotni postoj dotycneho, to jeho vedomi, je furt nastavene stejne, cili tak, ze forma zpetne vazby, kterou dostava od vnejsiho systemu se nelisi od drivejska, jen to ma jinou formu. Takze syn odejde z domu a otec likviduje druheho syna, matku, souseda, atd. a nazpatek dostava tafky “osudu”. To odpusteni musi byt samozrejme brano jako oboustranne a v pripade, ze protistrana nerozumi (nechce rozumet), tak se jedna o ciste utrpeni (prebirame na sebe cast tihy te ch zpetnych reakci vuci nasemu protejsku) a tim jej vykupujeme. To by melo byt to vydani sebe sama pro druheho, ktere to cele posune i pres nezralost protistrany.

                  • @la tibor: a co když mezitím umře ten “kokot”? cítím to trochu jinak, život je hrozně spravedlivý a umožní člověku se na věc podívat pokaždé z obou stran a tak se většinou člověk dostane i do role “kokota” Někdy dřív a někdy později ale dočká se. a pak již třeba bude pozdě k odpuštění. pokud se mu podaří se osvobodit od role obet – pachatel zavcas, tak se osvobodí i od pocitů krivdy a v ten moment prestane byt jeho otec kokotem. a ono to stihne. odpusteni neznamená ze ja dělám nejakou milost nekomu. to znamená jen a jedine otevreni srdce a to i vůci “kokotovi” který ním v ten moment prestane být.

                    • @ratka: Ale to nic nemění na tom, že to musí být fakt vzájemný.

                      Po tom “odpuštění” tam přeci taky musí dál probíhat komunikace s tím člověkem a jde o to, jak to bude dál, ne? A ta komunikace bude odvislá od toho, co udělali OBA. A ta komunikace prostě nemůže fungovat, pokud jeden z těch lidí vůbec nepochopil, vo co go, a dál bude setrvávat v tý roli (jedno zda v roli pachatele nebo oběti).

                      Prolomení těch rolí je skrz vzájemný pochopení a prohlídnutí, jen tak je možná další komunikace. Já se sice můžu tý role oběti vzdát, ale prostě další komunikace s mým otcem stejně nebude možná, protože on ví moc dobře, co se dělo, a musí se zase on nějak vypořádat se svojí vlastní vinou za to, že to jako rodič posral (třeba)…

                    • @ratka: jinak to zkusím. role oběti a pachatele jedno jest. ty když se pasuješ do role oběti tak jsi zároven i pachatelem násilí. vynucuješ si na tom druhém (i na sobě) něco. Něco co má plynout přirozeně a bez násilí. co má být svobodné. TAkže pokud nemáš potřebu odpouštět (sám v sobě přirozenou potřebu) tak neodpouštěj a ani se tím nezabývej. pust to z hlavy. proste nepotřebuješ odpuštění. tvoje úvahy o odpuštění mi zní jako snaha toho druhého manipulovat a dokázat mu svoje pravdy. nepotřebuješ odpuštění. To o čem mluvíš ty nebo i la Tibor nebo ostatní není odpuštění, je boj o moc. a to v linii manipulace. ja ti odpustim a ty uděláš to a tamto. zkoušíš otce dostrkat do určitého postoje. tohle je mocenský nástroj.
                      odpuštění se odehrává uvnitř. je to intimní osobní odblokování a nesouvisí s tím druhým. říká se tomu odpuštění ale fakticky je to jen nalezení původního stavu volně plynoucí energie.

                    • @ratka: no proste to zni hezky na papire, ale nestaci to dost mozna, jak rikam, protoze v kolektivni pameti uz odpusteni neni;

                      jen zopakuju, ze kdyz nekomu odpustis a zacnes se k nemu chovat hezky, tak to uplne nakrasne muze v tom cloveku spustit jeste vyraznejsi psychozu, pokud tuhle energetickou hru nechape

                      ten clovek co ublizil, byl kdysi davno v roli obeti a jeho zivot byl zalozenej na tom, aby zasadne nikdy nic neodpustil “tem svinim”, tzn. ono sakra dlouho trva, nez by clovek vubec byl ochoten prijmout nejen to co sam zpusobil, ale i ze ty jeho svine vlastne neexistuji jako realne zle persony a ze to cele byla iluze; jedna z nejvetsich slasti a zaseku je deleni lidi na dobre a zle a toho se vzdat a prijmout spis boha vs. zle duchy [zjednodusene], kteri tak nejak prostupuji vsim moznym, je dost obtizne

                      proste prijit sem s mirem a laskou v sradci jako Zito 44 proste nefunguje… takovych svatych lidi bylo dost a obvykle je nekdo probodnul na vratech kostela nebo tak a demence dal vladne

                      zase ti to hazi ratko do schizoidna: ze to jde vyresit nejak ciste, aniz by se clovek zapletl do tech manipulaci atd.; obavam se ze to proste nejde a clovek se s tim musi popasovat

                      je mi jasny, ze se snazis o neco podobnyho s tatou, ale on je objektivne vzato vegetativni troska a jestli to cele nekde v hlave pochopil nebo ne je vicemene nezjistitelne – uz je v jinym vesmiru

                      proste cim vic je ten clovek v hajzlu, tim vic je potreba nejak pripravit infrastrukturu – pricemz nejake ty tzv. osobni tragedie tu infrastrukturu pripravovat mohou

                    • @ratka: ja se k nemu nezačnu chovat hezky!! to co ty popisuješ akčemu se vztahuješ je jen vnější slupka. to rozhodující je vnitřní stav, vnitřní svoboda. zda cítím zášť, křivdu, lítost… zda si buduju zeď, obranu, kličkuju nebo milosrdně lžu. nic z toho nechci a tak je třeba si to uvnitř dát do pořádku. z vnějšího pohledu se nic nezmění. ale uvnitř je to prostě jinak. to nastavení je jiné. jinak přistupuješ k tomu člověku, jinak ho vnímáš, nestavíš zdi, reaguješ přirozeně. žádné lži – vnímáš ho. najednou ho cítíš, když tam ten blok není. a můžeš se s ním i poprat, můžeš mu vynadat, můžeš ho i zbít ale reaguješ okamihem. na to co je. nereaguješ na to co dávno není a co je dávno v mrtvé minulosti.
                      není rovnítko. odpustila jsem a ted je všecko dobrý. Rovnítko jde jinudy, odpustila jsem a můžu se setkat přímo. napřímo a bez optiky nějakých starých křivd.

                    • @ratka: pokud tam nejaky krivdy jsou, tj. pokud ti nejak ublizil, tak bez toho, aby mu doslo, co udelal, zadny odpusteni neni

                      to mozna “jen” dokazes videt veci jak jsou, dokazes chapat jeho motivaci – ne ze by to bylo malo – ale odpusteni je neco vic; odpusteni ma v sobe zavazek a spolecne porozumeni situaci, je to blesk jako uprostred tripu, kdy opravdu oba lidi citi boha a rozhodnou se ze s tim proste neco udelaji (a ackoliv treba v budoucnu ty hry zase zopakuji, uz je bude drzet ten zavazek a pokazde si to uvedomi o neco vic)

                      odpusteni neni jen vnitrni proces, odpusteni je komunikace

                      nebo to tak vnimam ja no

  9. Což o to… já osobně bych do toho šel klidně, ale být tobě rovnoceným soupeřem asi nebude jen tak :) teď žiju cca půl roku na low cost náklady což se na mé hmotnosti projevuje, ale možná bych se přes zimu mohl trochu dostat do formy…vlastně jsem o tom přemýšlel… asi před rokem jsem chodil do posilovny, ale to jsem měl jako motivaci hlavně vzhled, který teď rozhodně dostačující motivace není tak jsem uvažoval jestli na to ted dlabat nebo co…tohle by jako dostačující motivace být mohla..

    • @hanys: motivaci by mel byt vtip, pokud mozno i pro ostatni

    • @hanys: Tak já měřím něco ke dvou metrům a vážím cca kolem 100 kilo no (byť to až tak úplně na první pohled nevypadá při mojí vejšce)… ale jsem hodnej a působím jemně a prát se neumím a svalů mám tak půl na půl se špekem. Taky teď jedu hodně lowcost a žeru míň a jde to dolů docela hezky ta váha, počítám ještě tak rok-dva a bude ze mě dvoumetrová tyčka. Tzn. ten fight to chce spíš dřív, než později ;)

      No bylo by to hustý sejít se jen proto, abysme si dali po držce…

      • @Mordemy: napadlo me, ze weby o hubnuti ted taky docela jedou, neb CPC nebude maly…. nechces neco spachat, kdyz k tomu mas vztah :D

        • @la tibor: Jen počkej hade, dostaneš Fight Clubovsky přes držku a je mi úplně jedno, o kolik seš menší a hubenější a jak moc máš zhuntovaný tělo ;o)

          No zkoušet vydělávat na prodeji prostředků na hubnutí mě nikdo a nic nedonutí, to už bych šel fakt radši psát knihy o osobním rozvoji a radit úspěšným bohatým pracháčům jak si zdůvodnit a ospravedlnit to, že jsou prachatí a bohatí, jako to dělá Ivo Toman…

  10. Vtip taky no, ale nevím jestli je moje psychika tak silná abych třeba zvládnul dřít několik měsícu pro vtip, kterej třeba nikdo neuvidí a už vůbec nikdo nepochopí…ale postupem času se k tomu možná dostanu….hele s výškou by problém nebyl když mám něco málo pod 190, ale s váhou jo. Já jsem teď fakt regulerní feťák s nějakýma 70kg…kdybych to za nějakou dobu dostal aspoň na 80 a ty by jsi mezi tím shodil něco k 95 tak už by to snad šlo…

    • @hanys: jsem to s tim vtipem asi tak uplne na poprve nepochopil…takze myslim ze by to moje psychika zvladla :) Morde jestli reknes jo tak mi dej 3 mesice at to trochu dorovnam a budu ready…

      • @hanys: Jasně, že zvládla. Jsem ti chtěl napsat, že si to asi úplně nepochopil, ale předběhl si mě.

        Pokud nemůžeš teď, tak ti neřeknu nic samozřejmě. Ozvi se za tři měsíce – to se mezitím může stát věcí, to je blbost si teď něco slibovat.

  11. Nový vlákno k @ratka: Tak předně základem neschizoidnosti je to, že se nebudu snažit rozlišovat na vnitřní a vnější stav a že chápu, že vnitřní a vnější jsou spojené nádoby.

    Dále nemyslím si, že může bejt někdo tak drsnej a bez ohledu na ten vnějšek, na jakékoliv křivdy a veškerou minulost, si prostě lusknout prsty a uvnitř si to přehodit. Specielně když pak člověk uvidí toho druhýho a vidí, že je všechno při starém. V naší rodině nejsem sám a otec jede dál svoje sračky směrem k matce – která je samozřejmě blbá a jako submisivní holčička se v tom nechává koupat, ale to už je jinej příběh. Otec se prostě nikam nehnul a ve chvíli, kdy s ním tedy začnu zase komunikovat a řekněme, že to udělám přesně takhle jak píšeš, že budu řešit tady a teď, bez ohledu na staré křivdy, tak nemůžu udělat nic jinýho, než mu vmést do tváře, jakej je to (tady a teď) idiot a okamžitě se s ním pohádat na základě toho, co dělá teď. A bohužel, to, co dělá teď dělá mimo jiné v návaznosti na to, co dělal v minulosti a souvisí to s tím. Chová se prostě dál jako ten kokot a deprimuje lidi ve svým okolí.

    Co se dá udělat je myslím pokud možno (a zase jsme u toho) neulpívat (!) na těch starech křivdách. To jest neživit v sobě nějakou nenávist a neulehat s pocitem toho, že otec je zmrd. Tohle se mi myslím daří vcelku dost od chvíle, co jsem vypadnul z baráku, protože mám prostě jiný starosti a nejsem blázen, abych si zasíral hlavu tímhle… Bydlím teda mimo dům rodičů, k rodičům nejezdím a nestýkám se s nima (jen na mě teda neustále tlačí babička, která žije v tom domě rodičů, že mě chce vidět a dost nechutně si na mě vynucuje kontakt, takže tam občas zajedu čistě do přízemí za babičkou…). Ale tak nebo tak, ti rodiče tam prostě jsou v tom domě a je tam například stále ještě můj brácha, kterej odtamtud asi ještě hezkejch pár let nevypadne. Čímž chci říct, že ty vazby tam prostě jsou a aktuálně je to patová situace a nevidím, kudy se dál hnout. Protože rozjet teď znovu komunikaci s rodiči, to je prostě automaticky totální psycho, protože já bych musel chtě nechtě začít odkrejvat to, jak je to teda teď a tady (pořád stejně jak to bylo samozřejmě) a bez ohledu na to, jestli jsem odpustil starý křivdy a už se nezabejvám minulostí, tak současnej stav je prostě šílenost. A už jsem to tady někde psal, ale fakt si nedokážu představit, co se bude dít s mojí matkou a otcem, až můj bratr vypadne z toho baráku vypadne a babička umře a oni tam zůstanou sami dva. Podle mě teprve tehdy se jim to (konečně) celý zhroutí naplno a tam teprve bude prostor hejbat s tím aktuálním stavem.

    Takže jo, odpuštění, starý křivdy, oukej… ale ono to ve výsledku prostě řeší hovno, když je aktuální situace taková, jaká je (a otec si pořád hraje na kokota a matka si hraje na blbou krávu, která je na něm závislá).

    • @Mordemy: jo to je suprove napsany protoze my budem v nejakym patu furt; takze i kdyz se nakrasne octnem uprostred tripu a uplne se osvobodime, tak kolem budou ty sracky zurit naplno a vzdycky nas to vtahne

      Takze je nutne volit vice ci mene necista/manipulativni reseni. Zkratka je potreba dal hrat. Je to takova strelba na bezici cil ve velke vzdalenosti, kde je potreba zapociat silu vetru, coriolisovo zrychleni, spoustu dalsich veci a hodne se trenovat a modlit a stejne to asi casto nevyjde.

      • @la tibor: Usmíření, přijetí, vyrovnání se s minulostí, ono to je fajn, ale všechny sračky v životě to nevyřeší. A hlavně, jako všechno, ani to usmíření, přijetí a vyrovnání se, není trvalý a člověk se může znovu zesrat a rozjet celej ten kolotoč nanovo. To, že tvůj otec byl na Ozoře za jogína a na tripu to všechno pochopil, nakonec stejně nemohlo, když to dopadlo tak, jak to dopadlo a otec nevypadl z Prahy, ale naopak prostě plynule zajel tam, kde byl.

        Kdybych si dal teď se svým vlastním otcem trip, věřím, že by jsme klidně mohli dojít k nějakýmu vzájemnýmu usmíření nás dvou. A klidně i bez tripu, když stejně netripuju. Ale to prostě nestačí a vydrželo by to jen chvíli. V okamžiku, kdy se on vrátí zpátky do Rychnova do toho baráku, kterej si postavil vlastníma rukama a v kterým jsem žil dvacet let, do tý pozice toho živitele rodiny, na kterým visí ženská, která sama neumí ani poslat přes internet prachy na cizí účet, mezi kreténský rádoby kamarády z gymplu, co se s nima jednou za půl roku jde do němoty ožrat, tak jako co? No hovno, že jo.

        Protože můj otec a stejně tak já musíme udělat v životě asi tak dalších stopadesát věcí, který ani s tím druhým moc nesouvisejí a je potřeba na to šlapat ve všech aspektech života, a můj otec by musel kompletně překopat svůj pohled na svět a na věci, aby se něco skutečně zásadního hnulo a ta komunikace byla doopravdy možná… fakt si myslím, že by nebyl problém prožít spolu nějakej záblesk komunikace a vzájemnýho pochopení, ale pokud by zůstalo jen na tom, tak se to celý vzápětí zase zesere.

        Jako fakt se po tom, co se děje na tvojí straně, začínám děsit toho, jak to bude s mým vlastním otcem a co za šílenosti si s ním budu muset projít, protože ta míra ignorace reality je myslím velmi podobná, jen s tím rozdílem, že můj otec z toho všeho (zatím?) nedostal rakovinu (byť fyzicky už začíná bejt taky lehce v prdeli).

        • @Mordemy: tohle všecko ale může jednou někdo řešit s tebou. tvuj syn, přítelkyně kdokoliv. proto píšu že život nám vše naděluje z obou stran. ja předstírala léta nějakou komunikaci s rodiči jen abych měla klid. oděšla jsem z domu a celou tu dobu předstírala protože jsem se hrozně styděla že si nejsu schopna vyřešit vztahy. muže to strašne sralo, celkově ho srala moje neschopnost se postavit k problému čelem a radiji vykličkovat. i ten odchod z domu byl vlastně takovou kličkou protože jsem neuměla si svůj prostor vydobít v čestném a otevřeném boji. ten se situace změnila, protože jsem ehm jak to říct… dospělejší. a proto si máchnutím ruky ten prostor kolem sebe stvořím. a pak nemusím řešit co rodiče ano a co ne. oni jsou jako malé děti. nikdy se doopravdy nenaučili tvořitsvůj prostor a pak si ho chránit. naučili se brát ho těm druhým.
          komunikace je důležitá. to ano. ale je taky důležité vědět kam patřím a odkud jsem přišla. a vytvářet kolem sebe prostor, který pak můžu sdílet. i s rodiči třeba. pustit je do něj. nebo ne.

          • @ratka: Může no… a co jako? Tak z toho budu vyřízenej nejen já, ale ještě můj syn, přítelkyně, lidi kolem… super.

            Mám teď poprvé v životě svůj prostor. Dokud jsem se vracel k mamince, tak i když jsem třeba bydlel v Brně a domů jezdil jednou za 14 dní, tak jsem ten prostor neměl. Teď mám prostě vlastní podnájem a v tomhle ohledu je to fajt boží a tohle člověku otevře obzory strašně moc.

            S tím braním prostoru druhým: V baráku v Rychnově jsem žil v pokoji, kde nešli dovřít dveře a kde se nešlo tím pádem zamknout, plus ty dveře měly matnou skleněnou výplň a vedli na chodbu a bylo přes ně částečně vidět. Co si pamatuju, tak jsem žádal, ať ty dveře vyměníme a ať se tam dají dveře, který by se dali dovřít. Rodiče to léta slibovali, že se to opraví a dodnes to je pořád na hovno (v tom pokoji teď bydlí brácha). Časem jsem si přes ty dveře připnul velkej tmavej kus látky, takže přes ně nebylo vidět. Ale kdykoliv mohl do toho pokoje stále někdo přijít, protože dveře se prostě nedaly dovřít a zavřít.

            Aneb ty posraný dveře prostě byly vyjádřením celý tý mojí existence tam a přístupu rodičů (otce zvlášť) ke mně.

          • @ratka: no resit to muzou; ale je tu jeden rozdil: mordemy proste aspon do jisty miry vima a ma dvere otevreny

            kdyz se zpetas jeho otce jak moc se snazil vyhnout prave tyhle situaci, tak nejen ze nerekne NIJAK, on by vubec nechapal o cem ze to tady kurva mluvime

            myslim, ze mord a kdokoliv kdo proste vnima sracky tak trochu jinak nez ve smyslu deleni sveta na dobry a zly, se proste do takovyhle situace dostat nemuze

            protoze kdyz za nim jeho decko nebo pritelkyne prijdou, tak by se mel kurva zamyslet a nemlet hovna o tom, ze zivot je o tom dat si pivko a jit na ryby nebo si dobre zasoulozit a odjet v aute s aspon 3 litrovym motorem; samozrejme ma velkou moznost se tomu vsemu postmoderne a sofistikovane vyhnout skrz nejaky predstirani komunikace, ale to je holt riziko podnikani

            proste pokud bude jeho blizkej clovek nestastnej, tak bude holt premyslet o zmene a nebude se (doufam) snazit zahrat veci do autu s tim, ze je to problem toho druhyho, nebo aspon ne bez vzajemnyho konsenzu

            • @la tibor: rozumím. moc nevěřím na přemýšlení o změně, prostě nevěřím že se dá jen tak říct, teď se změním a změním se. v interakci se světem je hodně faktorů… strach je největší blokátor. a když někdo blokuje (teda ten taťka) tak se asi bojí hodně. a ten strach se nerozpustí lehce.

              • @ratka: jak jsem psal někde nahoře psal, že by se mělo odpustit a už to neřešit tak to je přešně ten křesťanskej způsob, který je ve mě zakořeněný a pravděpodobně i v tobě…jinak než se změnit to nejde…protože pokud žiješ s těma lidma tak si o nich vlastně furt budeš myslet, že jsou mimo(oni zas o tobě) a nemužeš se snima normálně bavit (v horším případě pristoupíš na jejich hru a budeš si myslet jenom ty, že jsou mimo oni o tobě třeba ne)…i když jim odpustíš tak to bude furt stejná sračka prostě…

                • @hanys: no nevím, možná, křestan nejsem a vyrůstala jsem ateisticky. akorát jsem poznala sama na sobě že pocity ublížení na jedné straně dávají člověku určitý pocit nadžazenosti. Na druhé straně jsem si byla vědoma že je to ve skutečnosti nepokora. a že nevím jak se k tý pokoře dopinožit. a tou cestou bylo právě odpuštění. protože teprve odpuštěním se jakoby ponížím na rovinu toho co mu odpouštím a přestanu se nad něj nadřazovat /jako ten lepší) A o ten pocit nadřazenosti chce málokdo přijít. a proto neodpouští anebo si klade podmínky. ale o tom odpuštění není. odpuštění je bezpodmíněné stejně jako láska

                  • @ratka: Heh, tohle je výbornej postřeh. Je tam cejtit ta moc no, když člověk zůstává ublíženej, to je fakt. Můžu se cejtit “morálně na výši” nebo “v právu” nebo tak něco… a ono je to samozřejmě k ničemu tohle, tím se opět jen udržujou ty role.

                    Hm, cejtím to u sebe tohle no, že mám díky tomu pocit tý nadřazenosti. Za tohle fakt dík, to je hodně přesný.

  12. Mátě nekdo zkušenosti s takovým typem knih jestli má význam se do něčeho podobného pouštět?
    http://knihy.abz.cz/prodej/moudrost-hub-samansky-rozvoj-duchovniho-vedomi

    • @hanys: Nevím, jestli to má “význam”, záleží, co od toho čekáš od tý knížky. V tomhle ti fakt neporadím, žádnou takovouhle vyloženě “houbovou” knihu jsem nikdy nečetl, každopádně jsem si jistej, že “úspěšnej triper, kterej houbama rozvíjí svoje duchovní vědomí” můžeš bejt i bez knížek (a bez tohohle blogu). Každopádně ta knížka, na kterou odkazuješ na první pohled nevypadá jako nějakej postmoderní rychlokvaškovej fejk, a mohlo by to bejt zajímavý, kdyžtak to otestuj, přečti, a podej report, jestli má smysl to číst…

      Osobně spíš konzumuju “románovou” psychedelickou literaturu nebo prostě knihy, kde se o tom nepíše napřímo, viz třeba konkrétně tenhle autor: http://www.databazeknih.cz/autori/tom-robbins-1239

      Kdyby si začínal s Robbinsem, tak to vezmi ideálně odsud:
      http://www.databazeknih.cz/knihy/hubene-nohy-a-vsechno-ostatni-136639
      http://www.databazeknih.cz/knihy/parfem-blazniveho-tance-61313
      http://www.databazeknih.cz/knihy/dalsi-dalnicni-atrakce-1519

      Každá ta kniha je jeden velkej trip, kde je “rozvoj duchovního vědomí” na sto procent zaručenej.

    • @hanys:
      Říkají, co to pravé já je, a kde se nalézá.

      popisek je teda dost prisernej

      knihu neznam

      • @la tibor: Ha, tak zrovna týhle věty jsem si v tom popisku nevšiml. Přitom jsem to přečetl celý… a zrovna tohle jsem úplně ignoroval. Dobrý no…

        • @Mordemy: od knížky očekávám, že mi pomůže porozumět dalším věcem a nějakým způsobem mě může pomoct zase posunout dál…teda konkrétně něco s takovouto tématikou…spíš bych se bál u nějakého takového “experimentu” aby mě to posouvalo tou správnou cestou popř. abych sám poznal, že to prostě není ono…ale možná to jsou zbytečné obavy…

          • @hanys: to jsi na spravny ceste, neboli tyhle obavy jsou naprosto zasadni; i mordemy, ja, kdokoliv te nakonec muze posunout spatnym smerem

            na tohle fakt neexistuje reseni od stolu

            jinak tu knihu jsem tusim kdysi davno videl u bratrance a ne ze by prave ja tehdy bylo min sileny, ale proste se tehdy jednak tak strasne nevalilo v reklame a jednak fakt ten teoretickej background jakej je treba na tomhle blogu v kolektivnim podvedomi nebyl

            kniha muze byt presto i o necem; jinak fakt souhlasim s robbinsem pro zacatek

          • @hanys: Rozumím tomu, jak k tomu přistupuješ hanys, ale tenhle způsob myšlení už je právě ta postmoderna no… Ono je strašně těžký se tomu vyhnout a nepřemejšlet o tom takhle, ale já si prostě myslím, že přistupovat takhle ke knížce a vůbec k čemukoliv v životě, je tak trochu cesta do pekla. Dneska se totiž všichni snaží jen o datamining reality. Každýmu jde jen o to cosi vytěžit z knih, z druhejch lidí, z blogů, z internetovejch fór, ze zkušeností… a posunout se dál (a hlavně se posunout tou SPRÁVNOU cestou, že ano…). Tohle zase velmi úzce souvisí s těma nefungujícíma tripama a s tím, že ten trip je používanej na to vydolovat z něho nějaký info. Začínám si uvědomovat, že lidi takhle používaj úplně celou realitu, že z toho jen louhujou informace, aby se posunuli… samozřejmě otázka jak moc je to špatně nebo jestli se dá vůbec dělat něco jinýho, než tohle, když se chce člověk v něčem hnout. Ale cejtím, že je v tomhle cosi strašně zvrácenýho…

            Myslím, že lidi jsou fakt ještě ztracenější, než jsem si kdy myslel. Zrovna dnes jsem La Tiborovi psal v mailu, že lidi prostě neví, že nikdo nemá šajnu, čemu má věřit, co má dělat se životem, a co je vlastně důležitý. Všichni jen předstírají, že jako mají nějakou cestu nebo nějakou cestu zoufale hledají a klepou se strachy, že ta jejich cesta není ta správná… Ty hanys nejenže nemáš cestu, ale ty se dokonce bojíš toho, že tu cestu ani nepoznáš, i když po ní nakrásně půjdeš. Na to vážně nevím, co ti mám říct na tyhle tvoje obavy… jako je to knížka no. Může bejt plná sraček a nemusí. A ty se bojíš, že to nepoznáš a tak se tu ptáš druhejch lidí, jestli to teda máš číst. No já nevím do pytle, já ti to přece nemůžu takhle definovat, jestli je to pro tebe dobře nebo ne… Je dost děsivý, že kdybych řekl, že je to dobrý, tak to budeš hltat a stavět na tom svoje vnímání a kdybych prohlásil, že je to shit, tak na tom budeš schopnej najít spoustu nedostatků na tý knize. Já fakt nevím proboha jestli tu knihu máš číst, to po mě fakt nemůžeš chtít, abych to za tebe rozhodl.

            Taky nevím, co je správná cesta, jsem ztracenej jako každej druhej… jediný, co vím, že tohle hledání zaručený správný cesty, která mě má “posunout dál” je na zbláznění a je to blbě. S tímhle se prostě nikam nedostaneme a je na tom něco strašně moc špatnýho to takhle dělat…

          • @hanys: Většinu knih čtu z doporučení někoho. Když někdo napíše o nějaký knize někam nebo jí někde propaguje nebo mi přímo řekne “Tohle si přečti”, tak hodně často vybírám z knih, který se ke mně dostanou takhle. Vím prostě u spousty lidí jakej mají vkus, jakej mají pohled na život a jakej druh knih přibližně tak čtou a taky jakoby takhle “používám” ty lidi jako filtr informací (ať už co se knih týče nebo třeba filmů, to je jedno…).

            Ale nikdy by mě nenapadlo se přímo u nějaký konkrétní knihy takhle ptát, jestli si jí jako mám přečíst nebo ne a jestli to pro mě bude dobrý a jestli to bude teda ta správná cesta pro mě a jestli mě to posune správným směrem… Jako hanys fakt v sobě najdi nějakou víru trochu ve vlastní vnímání. Nech se vést prostě Bohem ty jo…

            Tohle mě fakt nějak dostává tahle tvoje nerozhodnost u tý knížky…

            • @Mordemy: mam to s knihami tak že někam prijdu a zacnu koukat jaké tam jsou knihy a nejaká mi padne do oka. a tak si ji vemu a ctu. kamarátka mi dala nejaké knihy, asi 20 že ji nezajímají. naprostá vetsina me také nezaujala a dve v tom byly přesně pro mě.

            • @Mordemy: nechat se vést Bohem je nejvýstižnější akorát v to asi nemám ještě takovou důvěru jinak bych to nepsal…tak nezbývá nic jiného než se tomu prostě oddat…

              • @hanys: ale predtim si musis precist nejakou knizku o oddanosti k bohu nebo to s nekym, kdo je oddanej zkonzultovat :D

                to neni tak, ze se clovek neceho drzi a podle toho jede; to je podle toho, ze se fakt placa v mlze a vzduchoprazdnu a obcas se tam jakoby vynori zachtnej bod – v knize, na netu, nebo v komunikaci s jinejma lidma a proste dostanes neco jako znameni

                ale pokud clovek neni odvaznej proste jit a zkusit neco, co v zadny knize prave neni, tak nedostane nic… to ze az expost se ukaze, ze to co clovek delal, uz delalo x lidi pred nim a je to cele “jen” analogie nic nemeni na tom, ze od zacatku se proste clovek nemuze zamerne drzet nejakyho dogmatu

                smysl cist ty jiny lidsky pribehy je mozna v tom (aspon tak jsem se snazil psat blog), ze proste vidis jak ten clovek, co nevi nic, se v tom placa a zacnou se mu z te mlhy vynorovat zachytne body, az se najednou vyloupne vetsi cast reality; sdileni je prave o tom, jak se nam na te ceste vynoruji ty fragmenty

                a z tohohle duvodu jsme blog psat prestal: protoze to lidi zacli brat jako nejakej zajebanej navod a zacli resit nejen emigraci, ale jestli jsem, kdyz to prezenu, jel do brazilie s jednim baglem nebo dvema a jestli kdyz ja jsem neume/umel neco; nemel/mel neco, jestli i oni musi nejak nastavit vstupni podminky na stejnej level

                to je skutecne psycho

                • @la tibor: A ten největší paradox na tom je, že lidi jsou ti pak schopný dokonce vyčítat, jakej seš sektář a jak manipuluješ s lidma a snažíš si je k soubě připoutat a že buďto ty lidi teda pošleš do hajzlu pokud nezstávají tvůj NÁZOR nebo si z nich uděláš následovníky, který sice nic nechápou, ale poslouchají tě na slovo.

                  Začínám tuhle sračku na svoji adresu poslouchat čím dál častěji a klepu si u toho na čelo, protože to poslední, co bych chtěl je dostat sám sebe do takhle zkurvený pozice, že se mě budou lidi ptát i na to, jestli si mají přečíst nějakou konkrétní knížku a jestli to podle mě teda jako bude ta správná cesta pro ně a jestli je to posune dál. Kdo nikdy nepsal blog, kterej se snaží přistupovat k lidem jednotlivě a pracovat s nima, tak si nedokáže představit, co je tohle za psycho… každej vidí jen tu “obrovskou moc, kterou Mordemy má a díky níž může konvertovat lidi na svoji stranu a cejtit se přitom drsně”. Přitom je to totální píčovina a ve výsledku to není nic než práce a výdej energie…

                  Ano, je to (mimo jiné) tou psychoanalýzou v záhlaví, je to tou doménou, a je to tím, že dělám ten otcovskej symbol a je to i tím způsobem komunikace, kterej tlačím tady a jinde na netu. Ale klasická postmoderní demokratická diskuze je prostě k prdu a negeneruje nic jinýho, než nekonečnou diskuzi s argumenty, kde se lidi snaží navzájem obohatit o nové poznatky a posunout se dál; ale hlavně ať v tom není nic osobního, že jo… a hlavně, ať se nikdo nehádáme a je klid…

                  Bohužel najít nějakou efektivní formu komunikace je strašně těžký. Obecně to chce na ty lidi to chce tlačit a je potřeba chodit do konfrontací, přestože to vytváří a posiluje tenhle pocit, že Mordemy je tu od toho, aby za
                  a) na někoho řval a byl hnusný a nenávistný a říkal, co dělá ten člověk špatně
                  b) tlačil mu svůj pohled a snažil se ho přesvědčit o své pravdě
                  c) dopodrobna vysvětloval, co má ten člověk teda dělat
                  d) dával zelený nebo červený křížky ke knížkám a filmům s krátkým komentářem, jestli je to pro toho člověka dobrý

                  Nejsem tu ani kvůli jedný z těch věcí a kvůli tomuhle skutečně ten blog nepíšu ani nekomentuju na jinejch blozích a fórech. Ale nedá se vyhnout tomu, abych každou z těch věcí neustále nedělal, to jest abych jakoby furt jen někomu “neradil” (vyhnout se dá snad jen tomu bodu za d), protože lidi to jednak vyžadujou a druhak žádná jiná cesta není ani zdaleka tak efektivní – přestože tahle cesta je někdy efektivní velmi málo a končí to tím, že se mě hanys ptá na to, jestli je dobrej nápad přečíst si knihu XY.

                  • @la tibor: @Mordemy: slibuju, že nikomu z vaší sekty nic vyčítat nebudu ;) :D prostě to je jak v Babylonu jak stavěli věž, kažý mluví jinou řečí a nějak se musíme domluvit :)

                    • @hanys: Jak to myslíš tu analogii? Co si pamatuju, v Babylonu, když stavěli věž, tak všichni mluvili tou samou řečí a rozuměli si. Bůh jim “zmátl jazyky” a v tý chvíli byla stavba věže nemožná a všichni se na to vysrali…

                    • @hanys: jak je receno v Bibli, nebo jeste lip tady: http://www.databazeknih.cz/knihy/snih-29007

                      Slovo neni jen kod, ale i informace samotna. Je to fraktal a o to tady jde. To je porad presne to, co nechapes. Nemuzes jakoby na spodlu pyramidy nejdriv najit spolecnej slovnik a pak si to vysvetlit s nama nebo v nejaky knizce. Soucasti toho, jak na neco zacnes prichazet bude to, ze se ti ty slova zacnou vytvaret v hlave jako glosalie, nebo uz proste budes moct sahnout po necem tak s tabuizovanem jako Jezis Kristus nebo zprofanovanem jako cyberpunk a pouzijes to ve vete.

                      Funguje to samozrejme i naopak, proto krestani MAJI pravdu, kdyz rikaji ctete Bibli (a mysli tim, i kdyz ji nerozumite). Pravdepodobne nejen ty vety jako kod vyjadruji tu informaci, ale i samotna slova jsou – dejme tomu – vybirana tak, aby pusobila na mozek. Proc je lepsi koukat na filmy v originalnim zneni, nebo na japonske kreslene pohadky v originale? Protoze to sedne jeste vic.

                    • @hanys: (nějak mi nejde reagovat ani na jedhnoho z vás tak to musím udělat takto)…myslím tím to jak to prostě lidi nejsou schopní najít nějaké porozumnění spolu (a to tady ten blog je nejmenší částečka světa)… pokud se teda o to vůbec snaží což je asi největší problém-ten jazyk právě vůbec žádný problém není ale ta námaha pochopit se je těžší…tady se o to aspoň pokoušíme…
                      Tibore já tím výrokem nehledám nějaký slovník a neptám už se ani na žádnou knížku která mi to vysvětlí.. :) spíš říkám, že vám prostě ve všem nerozumím, ale aspoň se o to nějak snažím…

          • @hanys: Ještě když převedu analogicky to, co si tu teď napsal, na sázení, tak by tvůj koment vypadal přibližně takhle:

            “Mám začít sázet tenhle typ zápasů tímhle konkrétním způsobem? Posune mě to v sázení dál? Je to ta správná cesta? Mám obavy, jestli to pro mě bude ta správná cesta a jestli vůbec poznám, jestli je to ono…”

            Stejně jako nemůžeš tímhle stylem přistupovat k sázení, nemůžeš tímhle stylem přistupovat ani ke knížkám o houbách ani k ničemu jinýmu v životě.

            • @Mordemy: já rozumím, že tenhle styl myšlení je sračka, ale nenapsat to tu a nemít tu odezvu tak si to asi jen tak neuvědomím…. a já to zase nemyslel posouvat dál nějakou moji pseudo osobnost, ale spíš posouvat se právě blíž Bohu… a postupem času abych pak taky někomu třeba mohl pomoct posunout se blíž Bohu já…a to je snad důvod správný…nebo mi řekni nějakou tvoji motivaci nebo nějaké odůvodnění svých činů…

  13. @hanys: Tohle tvrdila slečna K. čtrnáct hodin v kuse, že “prostě jenom nerozumí”. To slovo “nerozumět” samo o sobě ale v tomhle kontextu nedává nesmysl a zkusím tu znovu rozebrat proč:

    Ono to teda bude vypadat, že jen řeším slovíčka a ty můžeš tvrdit, že si to myslel jinak (přesně tak, jak to popisuju dále), ale pouze ses špatně vyjádřil a jinak na to koukáme úplně stejně… Jenomže ono to je tak, že ty konkrétní slova, který používáme, jsou strašně důležitý, protože si tím sami definujeme to vnímání, který bude nastavený právě podle toho, jak ty věci nazýváme, a vice versa. Takže:

    Není to problém porozumění, je to problém akceptace reality. A tenhle rozdíl je zásadní. Není to o tom, že nerozumíš, je to o tom, že máš potíže to přijmout. A dokonce se místo toho schováváš za neporozumění (když je to ve skutečnosti o akceptaci) – a ne, nevěřím ti, když řekneš, že si nemyslel porozumění, ale právě tu akceptaci (protože si prostě použil slovo porozumění a první slovo platí a lidi říkají skutečně jen to, co si myslí…).

    Proč to řeším takhle debilně do detailu: Když řekneš, že něčemu “nerozumíš”, automaticky se z toho dá vyvodit, že to může mít spoustu příčin, který jsou jaksi mimo tvoji kontrolu. Nerozumět něčemu může znamenat, že nemáš dostatečný znalosti (nerozumím jak se chová světlo ve vakuu), může to znamenat, že je ta informace nesrozumitelně podaná, zmatená, zavádějící nebo neúplná. Nerozumět něčemu může znamenat, že seš debil a máš něco s mozkem… Všechno tohle jsou příklady toho, kdy má smysl mluvit o “neporozumění”.

    Jenomže já si nemyslím, že je tady problém s porozuměním. Myslím, že naopak velmi často je to u lidí problém toho, že se jim nechce rozumět, bojí se rozumět a naschvál sami sebe udržují v režimu “neporozumění”… Protože když už něčemu rozumíš, tak už není co dál zkoumat. Už nemáš na výběr. Už můžeš jen jít a udělat to anebo setrvávat v totálním pekle toho, že chápeš, ale i přes svoje porozumění nekonáš. A to je strašně těžká pozice, do který se nikomu nechce. Kdyby sis přiznal všechno to, čemu už dávno rozumíš, a přiznal sis, že tomu rozumíš, už bys nemohl vysedávat tady na blogu, nemohl bys plkat na chatu na sázkaři, nemohl by ses ptát mě nebo Orbitala na to, co máš dělat, a musel bys prostě jen dělat. A to se ti nechce.
    (vůbec neříkám, že jako všeobecně hovno děláš, tady jsem prostě jen použil klasickou šikmou plochu pro názornou ilustraci tohohle tvýho aktuálního záseku)

    Vědět je obrovskej závazek. Když něco chápeme a rozumíme tomu, stává se čím dál těžší na tom, co víme, nemakat a zůstávat stát na místě. Lidi nechlastají alkohol proto, že chtějí zapomenout na něco, co je špatně v jejich životě. Oni chtějí zapomenout v prvý řadě na to, co se dozvěděli – chtějí znovu zapomenout ty informace! Protože ty informace z reality je někdy hrozně moc těžký nést, protože z nich vyplývá spousta dalších informací a celý se to větví a člověk toho chápe čím dál víc a víc a dává prostě hodně velkou práci to celý nést…

    Lidi se nedělí na chytrý a hloupý, na ty, kteří mají něco v genech a na ty, kteří to nemají, na ty, kteří dokážou věci chápat a na ty, kteří nerozumí… Úspěšnej člověk je ten, kterej je schopnej nést tu tíhu informací a přidávat si do náruče další. O tomhle je pak celý to hledání jednoduchejch cest a osírání reality, kdy si lidi dávají dobrovolně klapky na oči. Přitom lidi ví, co mají dělat, ale ta informace o tom je holt cenná stejně jako je těžká a ono to holt něco váží…

    Takže to není o tom, že nerozumíš hanys. Je to o tom, že z nějakýho důvodu to odmítáš nést to porozumění. Protože tady to nefunguje tak, jak ty si furt představuješ, že jako získáš nějakou informaci, ta informace tě “posune dál” a tobě bude lépe a lehčeji a budeš mít díky tomu snazší život. Každá informace z reality naopak ten život dělá svým způsobem těžší, ale zároveň i hodnotnější. Život má pak větší a větší value, protože díky těm informacím se dají dělat ty správný věci – to ale neznamená, že je to nějaká prdel; naopak prostě ty informace jsou brutální závaží a my se tomu bráníme, protože to fakt není prdel chápat svět. Jako konkrétní příklad se podívej na Orbitala, kterej je věčně totálně vyřízenej a na pokraji kolapsu (protože se ty informace snaží nést ještě za desítky dalších lidí).

    Dneska se všichni snaží jen o to nasávat informace a dělat si život lehčí a nikomu to kupodivu nefunguje (nikam ho to moc neposouvá) a člověk je pak pořád ztracenější a hledá pak akorát stále jen snáze stravitelnější a “lehčí” informace a celý je to dnes jen o tom to všechno co nejvíc osrat a udělat si to snadný… Přitom informace, který mají nějakou hodnotu, se sebou předávají vždycky i sdělení, že za tu informaci neseš i odpovědnost a čím víc toho víš, tím větší tíhu neseš (viz. ta nejohranější fráze v historii americkýho komixu: “S velkou silou přichází velká odpovědnost.” Spiderman)

    Prostě je rozdíl mezi neporozuměním a prostým odmítáním dalšího závaží. A myslím, že většina lidí, co tvrdí, že něčemu nerozumí, jsou prostě jen líný nést tu tíhu navíc…

    • @Mordemy: jo schovávám to, ale sám vidíš, že tam píšu, že nejtěžší je chtít tomu porozumně=příjmout to a neschovávat to nijak(i když jsem to tak vědomě třeba nepsal s tímto záměrem)…pak píšu, že se snažím a akorát tím zase zakrývám nebo obhajuju, ten svůj zásek ve kterém se nacházím…

      • @hanys: nebo ještě možnost že nějaká část mého vědomí to tak myslela ale druhá to stejně takhle musí zakrýt… to porozumnění/příjmutí

      • @hanys: Celej ten dlouhej komentář se snažím vysvětlit, že když budeme bazírovat na slovíčkách (a myslím, že je to v tomhle případě dobře), tak “porozumět” NEROVNÁ se “přijmout” v tomhle kontextu, a že tím, že píšeš jedno, tak bohužel nemyslíš zároveň i to druhý, řekl bych. A ty tam stejně hodíš rovnítko mezi to.

        Fakt si myslím, že takzvaný porozumění je v tomhle případě ta výmluva.

        Nikde nevidím, že bys psal to, co v tomhle komentáři tvrdíš, že si psal.

        Každopádně: Teď chápeš, o čem to je, takže to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat je bejt zticha. Uvědom si, že každej další komentář, kde napíšeš, že “nevíš”, že seš “zaseklej”, že “nechápeš” atd., tak ti jen dál posiluje ten tvůj zásek.

        Ono jestli má něco fakt value, tak naučit se v určitých případech držet hubu. Mně tohle trvalo děsně dlouho to pochopit, že někdy musím fakt ztichnout a to, co mám v sobě, neventilovat ven těma slovama… protože ty slova mají hodně velkou autosugestivní sílu a ono donekonečna opakovat, jak seš v prdeli, to tě jen utvrzuje v tom v tej prdeli zůstávat (přestože vlastně neděláš nic jiného, než že opakuješ pravdu).

        Kupříkladu tím, že jsem si dal roční selfban na sázkaři a nemám možnost tam s nikým mluvit, mi fakt dost pomohlo. Stejně tak ty si to psal, že tam máš selfban a že si odešel z chatu… Dále mi pomohlo třeba to, že jsem na Orbitala přestal valit PM o tom, jak je mi mizerně (když mi bylo mizerně) – za to jsem se pak vyloženě začal stydět, když mi později došlo, jak to bylo sobecký. Vůbec od tý doby, co si nikde a nikomu nestěžuju, tak to jde všechno o něco líp. U mě to bylo bohužel ještě tak, že jsem nikdy s nikým nic nesdílel a s nikým se de facto nebavil o tom, co mám v sobě, a pak když se mi teda podařilo se dostat z tý nejhorší schizoidnost a otevřít se, tak jsem to naopak začal valit ze sebe úplně vše a pořád. A ono to taky není dobře. Musíme se s tím prostě poprat především sami a ne furt jen volat někam o pomoc – ono to volání nás zase jen zbavuje tý odpovědnosti a člověk se tím snaží přehazovat ty věci na druhý…

        Což teda v žádným případě nechci říct, že je špatně se tu o nějakých zásecích vůbec bavit nebo žádat někoho o pomoc, naprosto ne… to ať si z tohohle někdo proboha nevezme, že má držet hubu, protože Mordemy nerad poslouchá lidi. Říkám pouze to, že někdy se člověk může dostat do fáze, že ten support od okolí mu tak akorát potvrzuje jeho zaseknutost a čím víc ten člověk říká, jak je zaseklej a jak nemůže a jak neví, tak tím horší to pak pro něho je. Někdy je fakt dobrý ztichnout a bejt v tom úplně sám.

        V praxi se tohle děje konkrétně na fóru neustále. Každou chvíli někdo odejde takhle pryč a přestane se bavit a jde si ty věci řešit sám. A ono to myslím občas i funguje…

  14. Tak konečně a trochu neúmyslně jsem TAM. A nevím co s tím…vlastně až moc dobře vím co s tím, ale nemám odvahu…a už konečně chápu, proč jsem musel tak hulit..když hulím, tak mi není špatně z toho, jakou realitu žiju

    • @Nevůdce: Kde seš proboha? Co se (ti) stalo?

      • @Mordemy: Kdybych já napsal něco takového, nejspíš by to bylo po 200 mikrogramech acidu. Měsíc jsem si připadal jako Ježíš nebo Josef ben Matouš (Josephus Flavius), ale postupně to odeznělo. Všechno se rozložilo/rozpoadlo a pak složilo zpátky, ale jinak. Viděl jsem boha (vypadal jako kapraďovej fraktál) i smrt… Účinek/efekt přetrval asi měsíc a postupně slábl, obával jsem se, že brzy vypukne hluboká krize, občanská válka nebo něco takovýho. Obávám se, že by našli tací, kteří by to označili za nějakou psychózu, ale já na to odkazuju jako na prozření/osvícení… Nemyslim si, že by mi to ublížilo, spíš si od tý doby víc vážím sám sebe.

        Možná i díky tomu jsem se mohl klidně připravovat na maturitu, odmaturovat s nejlepším možným výsledkem a nechat se bez zkoušek přijmout na MUNI, ten směr mi přijde přijatelnej. Zbývá vyřešit dvě “excuses” a nezávislost. Počítám, že se teď objeví spoustu novejch příležitostí, Brno je fakt růžová bažina, ale já budu jako Josef ben Matouš a nějak půjdu kupředu, osud byl zatím příznivý.

        • @Aaron: Psychóza to třeba i byla, ale holt ne každá psychóza je něco, co by se mělo nějak “léčit”. Psychóza zkrátka může bejt i funkční. A třeba i relativně hodně těžká deprese též. Psychologové by obecně tyhle stavy nejradši šmahem léčili, soucitně by nad tebou kývali hlavou jaký seš to chudák a jak se ti asi v mozku porouchaly hladiny serotoninu a dopaminu a jak potřebuješ pomoct. Jim prostě nevysvětlíš, že tu pomoc vlastně nepotřebuješ. Každopádně není důvod se s těma psychologama vůbec bavit.

          No good luck v Brně, já se do ČR asi nějakej čas nevrátím a do Brna doufám ještě patřičně delší čas. Btw co budeš dělat na té MUNI a proč tam jdeš?

          • @Mordemy: Psychology jsem po pár zkušenostech přestal považovat za schopný, ale velmi mi pomohla jedna psychiatrička. Přišel jsem za ní se strachem z šikany od spolužáků. Byl jsem totiž prakticky ve všem až na tělák lepší než oni a očekával jsem, že kdyby je napadlo pořádně mi zavařit tak se jim to asi povede. A kousali by do živýho, měl jsem s šikanou na základce bohatý zkušenosti. Nabídla mi prášky i terapie, ale nakonec mi prostě napsala papírek o tom, že kvůli mému zdravotnímu stavu nedoporučuje moji účast na TV. Problem solved. Docela často hledám a využívám cesty, kteří jiní označují za vychcanost.

            Štěstí budu v Brně jistě potřebovat, chci studovat vliv technologií na člověka, poznat nové tváře, osamostatnit se, získávat zkušenosti (najít si partnera, nějakou práci) a třeba už konečně realizovat svoji vytouženou perverzi… Chci zkrátka využívat příležitosti, který na konci světa v severovýchodních čechách nejsou. Hodně jsem dřel, aby se mi tahle “cesta” otevřela a stalo se, teď se zbývá poprat s tím co na ní potkám… Předpokládám, že další zeď iluzí se zboří, jakmile všechny ty věci začnu realizovat, už se to blíží.

            • @Aaron: Vida, taky jsem ze severovýchodních Čech – konkrétněji z jedný podorlický prdele. A jo, tam se toho vážně moc vymyslet nedá. Nicméně jít odtamtud po střední škole do Brna tenkrát fakt nebyl moc dobrej nápad…

              Hele není s tvojí hlavou škoda jít zabíjet čas na nějakou VŠ? Vliv technologií na člověka můžeš studovat klidně sám, na to nemusíš trávit x let na škole. A osamostatnění se neproběhne dokud budeš závislej na rodičích a to počítám budeš dokud budeš na VŠ – nebo budeš kompletně sám schopnej financovat si bydlení a stravu?

              Jo, určitě se to zboří, až to začneš realizovat všechno… jednoduše zjistíš, že všechno to, po čem toužíš, je vlastně úplná blbost (kupodivu včetně “partnera” a “práce” – minimálně v tý podobě v který na to teď koukáš).

              • @Mordemy: Severovýchodní Čechy jsou kapitola sama pro sebe. Jít odtamtud na VŠ sem do Brna jsem poslední ~půldekádu považoval za tu nejlepší možnou cestu a teď už samozřejmě vidím blížící se útes. Ale držku si nabiju, s dovolením, sám. Je nepřípustné, aby se opakovala situace, kdy vylezu jako top maturant ze školy a řeknu si: “sakra, vždyť já se vlastně ve škole nenaučil nic, za co by mi někdo zaplatil.” Nevím co bude a nejspíš bude moje cesta jiná než ta tvoje.

                Jestli je VŠ ztráta času ještě nevím. Jestli se ukáže, že je to zbytečná buzerace tak se na to vykašlu. Každopádně je to menší leap of faith než se jen tak začít sám živit. Dokonce ani nevím, jestli budu dál závislej na rodičích, protože ti by mne sice financovat mohli, ale vůbec se jim do toho nechce. V současné době se zdá, že pokud to s nima nedopadne, tak se rozpadne totálně všechno – na nějakou vysněnou vš můžu zapomenout a celý to osamostatnění proběhne tak nějak nuceně.

                Pobývám teď nějakou dobu víceméně náhodou v Brně a tohle město se mi líbí. Je tu spousta skrytejch symbolů (všude tu jsou nasprejovaný nápisy “FET”, zajímal by mne jejich význam), urbanistickejch lokací (který normální lidi nevyhledávaj) a celý se to tu dá přejít za dvě hodinky… Možná budu zdrcenej tím, jak tupou a naivní představu jsem měl o škole, práci, vztazích a pěnezích, ale s tímhle městem bych si mohl rozumět. Bavilo by mě tu studovat a po nocích brázdit ulice jako řidič taxíku nebo jako stalker poslouchat virtuální pozadí a nahlížet nic netušícím lidem do životů… Jestli jsou tyhle věci blbosti, jakože dost možná jsou, a já na to “jednoduše přijdu až se to pokusím realizovat” co bude pak? Další naivní představy a iluze? Prodám svůj život za měsíční plat?

                Jsem už zase dost ztracenej, chytám se věcí okolo sebe, nechávám se trochu unášet časem. Asi je vhodná doba podniknout další psychadelický výlet, ale bez šamana už se neodvažuji. Dělal jsem vrbu několika lidem, snad jsem jim i pomohl přestát těžká životní období nebo nelézt lepší cestu. Bohužel však ve svém okolí neznám nikoho, s kým bych mohl na téhle úrovní úplně upřímně spolupracovat…

                • @Aaron: Pokud skutečně vidíš blížící se útes, tak proč dál kráčíš kupředu k tomu srázu?

                  Což je teda pouze řečnická otázka – je jasný proč… protože strašně toužíš potom si tu hubu nabít, potože marně doufáš, že POTOM se cosi zázrakem změní a ty se v těch plamenech pekelnejch, do kterých kráčíš, nějak “očistíš”. Je to blbý, ale to nepůjde (zkoušel jsem). Nabít si hubu je… hmmm, “fajn” (je to potřeba), ale ono to rozhodně nefunguje tak, že to jako uděláš nějak “řízeně” nebo “dobrovolně”. Chceš se zničit? Tak se znič no… Špatná zpráva je, že to nepůjde udělat “definitivně” (pokud se nechceš zabít – a to nedáš jako každej sráč; mě v to počítaje). Bude ti prostě blbě, hodně blbě a to je asi tak všechno.

                  Těžko ti v tomhle radit, protože to očividně strašně moc chceš to sebezničení, takže ho nějak dostaneš, ale věř, že budeš strašně zklamanej, protože výsledek bude dost banální. Nezmění se totiž vůbec nic, akorát budeš muset vynaložit ještě větší množství energie, než bys musel vynaložit teď, budeš to mít těžší, než to máš teď, a budeš se mlátit do hlavy jakej si byl idiot, že si dostal takhle kravskej nápad.

                  Koukni, ten pád na dno je taky zase jen symbol. A ty za tím symbolem vidíš tu odměnu, kterou za ty symboly cpou všichni od rodičů přes spolužáky až po učitele ve škole. Myslíš, že někam dojdeš a jak budeš v prdeli, tak se ti “za odměnu” (za tu bolest) něco otevře. Ale tímhle stylem (“Tak já si teda půjdu nabít tu držku, chachá, to bude hustý!”) naschvál nedostaneš nic. Ano, někam spadneš a bude to bolet. Ale nechcípneš, neočistíš se, nebudeš “znovu zrozen”, neuvidíš nějakou bájnou transcendentální pravdu ani nic podobnýho… budeš akorát plakat sám v prázdnotě, která bude tak moc velká svině, že ti ani nedovolí umřít a bude se ti akorát tlemit do xichtu. A budeš tam plakat dokud ti nedojde, že právě ta prázdnota je to ONO, to “řešení”, co tak moc hledáš a chceš. Amen.

                  Jinak v Brně se dá pobývat no, to si tak sedneš na hradby u hlavního nádraží, na jednu z těch bílejch laviček pod Petrovem, dáš si Starobahno a cigárko a podle nátury buď “vylaxníš” a budeš se tvářit jak je svět strašně super nebo se rozbrečíš nad tím, jak je to všechno na hovno – obojí je to samé a nic jiného, než tohle se v Brně dělat nedá.

                  Psychedelický vejlety bych odložil do doby, kdy to bude mít zase smysl. Teď si akorát budeš budovat rezistenci na to a budeš plejtvat materiálem, protože teď už ti to k ničemu nebude ten stav… měl si to pochopit na tom prvním vejletu, co dál, respektive jsem si jistej, že si to pochopil, jen si to zapomněl a teď vymejšlíš blbosti jakože budeš dělat brázdit noční ulice Brna v taxíku a bude to super. Jo, běž si vydělávat jako taxikář, ale pěkně za dne a zkus se tím uživit – to bude panečku trip…

                • @Aaron: @Mordemy: Je mi jasný, že si Aaron musí nabít držku sám, ale kdy mi někdo před lety řekl nedělej to, když v tom nevidíš smysl, tak bych mu byl teď vděčný. Nikdy bych už VŠ neabsolvoval a neztratil bych tak pět let života a tu spoustu možností, kterou jsem měl před VŠ. Život je totiž to jediný co je reálný, žádnej papír. Tak to Aarone ještě zvaž, život je krátkej…. :-/ Rozhodnotí stejně musíš udělat sám…

                  • @Dalai:

                    Kecy! Klasicke dogma. Mas strach. Nenauci te naprosto nic, kdyz sam nebudes chtit. Ani byti ve skolach, ani nebyti. Necinnosti se imperia nevybudovaly. Nikdy nebudes vedet, co je ta nejlepsi volba. Kvalitu te volbe dodavas az sam svym bytim. Jen to zkus jit na VS a udelej si to po svem. Nasaj vedomosti a dovednosti, procestuj svet na erasmu, pomiluj se s holkama, poznej lidi, svetonazory, ale HLAVNE(!), neulet na tom. Snaz se to delat tak, ze budes sam sebou. Po absolutoriu si pak muzes dat s tema, co se rozhodli jit zivotem jinak treba brcko, a to teprve budes moct mluvit o tom jake to je jit na VS.

                    • @tom: Sebekvalitnějším bytím netransformuješ kupu hoven do záhonu rozkvetlých květin, dokud ti na ten záhon nezaprší, nezasvítí slunce, neopylujou ti ho včely a dokud se nestane asi tak dvacet dalších věcí – především dokud ostatní zahradníci nepřestanou na ten záhon srát další a další hovna.

                      Analogicky: Zůstáváš v práci, kde víš, že je to na hovno. Sebekvalitnějším bytím nemáš šanci to tam zušlechtit, protože prostě nebudeš nikdy schopen přesvědčit celej tamnější kolektiv o tom, jak přistupovat k vlastnímu bytí. Měl si už dávno vypadnout, když tě to tam tak sere a ne vymýšlet, jak tomu dodat kvalitu svým bytím.

                      Analogicky: Brno zůstane pseudointelektuální žumpa, co lidem leze na mozek, dokud se těch 400k lidí tam nepřestane chovat jako pozéři. Aaaron, kterej se tam teď chystá, by se mohl sebevíc snažit o kvalitní bytí, ale těch 400 tisíc ostatních lidí v Brně nepředělá a oni mu to budou kazit (žumpa zůstane žumpou) a předělají oni jeho (dostane ho to). Takže “Jdi na tu VŠ a vyzkoušej si to sám” je prostě marnost nad marnost, je naprosto jasný, jak to tam bude vypadat a jak to tam dopadne, nikdo není tak silnej, aby tohle ustál a “zůstal sám sebou”, to prostě ani omylem.

                      Šel jsem na VŠ a po roce a půl jsem z tý VŠ odešel, protože jsem viděl, že je to blbost. Kdybych na to měl koule, nešel jsem tam vůbec, ale byl jsem prostě srab. Kdybych byl ještě větší srab, než jsem byl, místo odchodu z VŠ bych tenkrát začal jezdit na ty Erasmy!

                      Nikdy nevíš, co je ta nejlepší volba, ale lze vidět, co má a nemá hodnotu i bez toho, aby si to člověk musel vyzkoušet. Fakt si nemusíš šáhnout na každý kamna, abys věděl, že ty kamna pálí. Můžeš použít mozek a těm puchejřům se vyhnout.

                      Btw fakt by mě zajímala odpověď na otázku “Co je to být sám sebou?”

                      Plus by mě zajímalo co se s tebou děje, že píšeš takovýhle blbosti Tome. Jakej Erasmus a “pomilování se s holkama” proboha? Jako si nemůžeš “jen tak” dát tripat na na parkovišti u Lidlu (protože pak ti určitej velmi podstatnej aspekt těch tripů uniká), tak nemůžeš “jen tak” jezdit na Erasmy a šukat holky s tím, že tím jako “nasáváš vědomosti a poznáváš svět” (protože tím zároveň nasáváš ty sračky, vůči nimž zkrátka NEJSI imunní i kdyby ses na hlavu postavil). Prostě ne, takhle to dělat fakt nejde. Takhle jak to prezentuješ se žít nedá a takovýhle krávoviny tady už prosimtě nikomu neraď.

                    • @tom: ono se dá vyfotit u Eifelovky i bez Erasmu a dostat pár holek během víkendu v Amstru taky, kvůli tomu bych ale neobětoval 5 let života. Ale chápu tě, Erasmus, pařby a holky, jsou dost častý argument těch, kterým škola fakt nic nedala, ale zůstává jim aspoň tahle útěcha…

                    • @tom: Jeste bych navazal s jakousi recnickou otazkou “proc jsou stari lide tak trapni, bez energie, smutni, jako_by_jim_neco_chybelo atakdale” (vsichni zname atributy stari).

                      Ono se zda, ze jen tak se stanou starymi, eventuelne jim dojde chemie nebo tak neco. S tim jak starnu a i vidim lidi kolem tak jsem naprosto presvedcen o tom, ze lidi se stanou starymi = polomrtvymi tim, ze proste zasadnim zpusobem poserou veci jako je volba erasmu.

                      Jak to bylo v nejakym tom myazakim – jen ten kdo se dokaze vzdat zivota pozemskyho (= USILOVANI o erasmus, parby, holky, kariera, spotreba, rodina, prestiz, moc, penize, easy life, stesti), dosahne zivota vecnyho (= dostane vic vhledu). Cim vice jednoho, tim mene druheho. Alchymisticke pravidlo ekvivalence.

                • @Aaron: Ahoj Aarone, jako clovek po peti letech na vedecke/technicke VS ti muzu jenom rict, nechod na VS. Ten koncept nefunguje, jestli nekdy fungoval, tak to bylo obdobi par desetileti nekdy na prelomu 19/20 stoleti (ale spis o tom mam moc naivni predstavu kvuli nedostatku informaci). Vetsina lidi, co opravdu prispeli nejakym objevem, se ke studiu dostali nahodou (Faraday se dostal ke kniham jako knihvazac). Univerzity jsou vlastne celkem novej konstrukt a je docela psycho, ze se v ne vseobecne tak silne veri.

                  Ale jestli muzu mluvit ze svoji osobni zkusenosti: jestli mas zapal pro to neco skutecne studovat, tak pro tebe na univerzite neni misto. Jako student ses soucasti urcity hierarchie a nemas bejt kreativni, nemas mit napady a musis se vyhybat svemu skoliteli a taky prednaskam, protoze te jenom ZDRZUJI OD PRACE. Krome toho ‘prace na univerzite’ je destinace, ne cinnost.

                  Kdyz budes studovat a zaroven pracovat, da se to uplne v pohode stihat, kdyz te ta studovana vec zajima, proste nad ni vydrzis sedet denne do dvou do rana a dalsi den rano vstat do prace… i kdyz te lidi budou mit za silence a taky to chce vlastni, nesdilenej pokoj. Ale s pobyvanim na univerzite tohle nejde dost dobre dohromady, prinejmensim je to zbytecnej hassle. Muj kamarad programator pred par tydny byl malem vyhozen ze ZCU za to, ze pracuje pri skole jako developer spolu se svymi dvema kamarady. Kdyz se te na konci evidentne uspesne statnice komise zepta ”A vy pracujete? .. V oboru? .. Mel byste vedet, ze s timhle pristupem nesouhlasime.” (nacez vypukne hadka) tak k tomu snad neni co dodat. Neni duvod proc bys to mel zkouset sam. Tohle nezmenis tim ze se stanes soucasti toho systemu.

                  Cokoliv te zajima najdes na internetu. I technicke veci – MIT courseware, Coursera atd.

                  Jestli jses tak malo motivovanej, ze potrebujes nejakyho cviciciho a prednasejiciho, aby ti ty veci nalili do hlavy, tak bysis stejne nemel rikat student.

                  Lepsi rady ohledne nejakyho odbornyho problemu ti nez lidi z univerzit zabedneny vecnym psanim grantovych projektu a cestovnich vykazu stejne daji lidi na internetovych forech.

                  V praci mas stejnou (minimalne!) sanci potkat ‘zajimavy novy tvare’ jako na univerzite. To neni argument, stejne jako Erasmus vubec nekomentuju.

                  …Jedine co zatim resim je nemoznost dostat se mimo univerzitu zadarmo k superpocitacuma vedeckym publikacim, ale tak holt si na to budu muset nejak vydelat nebo to zkusit nejak obejit pres nejakeho ochotneho studenta.

                  Ale celkove, co je problem? Mas strach, ze bys to sam bez backupu te instituce a rodicu nezvladl? Tohle je ale dost debilni vec ze ktery mit strach, protoze to zalezi na tobe, ne na nejaky vyssi moci.

  15. A proč se tento blog (říkám to správně?) jmenuje psychoanalýza? Termín je (signifikant) vztažen k Freudově psychoanalýze, blog jako signikát je trochu o něčem jiném (možná jsem to všechno dopletl)? Nemyslím to zle, chci jen vysvětlení. Blog jsem našel jen proto, že jsem zadal do vyhledavače “necítím se být součástí (nebo členem ?) této společnosti”. Blog mě zaujal a nemám čas číst všechny komentáře. Díky.


Zrušit odpověď

No trackbacks yet.