Spojování reality | Psychoanalýza

Psychoanalýza Prostě ty sračky, co děláme

23Aug/12181

Spojování reality

Jak být spolu.

K čemu je dobrá izolace? Co se stane, když prohlédnete svoje aktuální akvárko? Proč se vůbec snažit vnímat druhé lidi? A co nejdůležitějšího se dozvíte, když si vezmete LSD?

O rozbíjení reality jsem tu už psal. Proč se věnovat lidem? Proč se zabývat jejich problémy a snažit se jim něco vysvětlovat? Proč se donekonečna dohadovat s někým, kdo má (postmodernisticky řečeno) jiný „pohled na věc“? K čemu to všechno? A vůbec, proč vlastně žít? Jaký to má cíl a smysl? Jak nad tím tak přemýšlím, vypadá to, že tohle by mohl být nejkratší článek v historii. Vše, co chci tentokrát říct se dá shrnout do dvou slovného sdělení:

 

„Být spolu.“

 

Nic dalšího není potřeba psát. Takže tohle je konec článku, potkáme se v diskuzi. Anebo ne, až za chvíli...

 

Teorie nadakvárek

Každý žijeme uzavření ve svém vlastním skleněném akvárku, z kterého nevidíme ven. Akvárko je symbolem našeho vnímání reality. Jsme uzavření vůči tomu, co nás přesahuje. Když pochopíme, v čem jsme zrovna zaseknutí a když se nám podaří popsat a odkrýt naší aktuální iluzi, nastane těžko popsatelná změna. Vystoupíme z akvárka „ven“, nahlédneme ho jakoby zvenčí a částečně se vymaníme z jeho moci. A najednou zjistíme, že jsme se ocitli v dalším, o trochu větším akvárku, které bylo do toho našeho jen vloženo. A celé to začíná nanovo... Život je pak fraktálový průchod do naddimenzí.

Vtipné je, že každé takové rozkryté akvárko nikam nezmizí, jen si ho pak nesete dál s sebou. A když budete nepozorní, klidně do něho můžete zahučet zase zpátky.

Kupodivu nedávno jsem zjistil, že existují lidé, kteří podlehli dojmu, že například užívat LSD a rozšiřovat tak vlastní vědomí, je nějaká forma výkonnostního tréninku. Že ten smysl rozkrývání nadakvárek je v tom nadopovat vlastní mysl pravdou a stát se tak zenovým mnichem, který má všechno na háku. Volně přeloženo: Je to jako chodit do posilovny, jen netrénujete svaly, ale vlastní mysl. A tak jediné, o co má jít, je vlastně jakýsi osobní „progress“ (rozvoj), který má člověku zajistit ono bájné spojení s realitou. Nebo-li jistí lidé se domnívají, že je to celé o rozšiřování obzorů, výměně informací a posunutí se někam dál a že právě a jenom tohle je to, o čem tady poslední rok píšu.

Tenhle žvást je potřeba jednoznačně vyvrátit. To poslední, o co mi jde, je nějaký upgrade vlastního mozku. Rozkrývat lži a hry, které na sebe člověk hraje, a vůbec se snažit nějak vnímat svět a lidi, není žádná zatracená masturbace. Kdo myslí jen na sebe a sere na svět a na lidi, tomu je nakonec veškeré uvědomění platné asi jako zlatá kreditní karta při hyperinflaci. Kdo si dá trip jenom kvůli sobě a vlastnímu progressu, nedostane nic (odzkoušeno v praxi).

Důvodem, proč se zajímat o svět a proč odhrnovat závoje reality, je spojení s realitou a zároveň spojení s lidmi. S každým akvárkem, z kterého vystoupíte, padne jedna hradba, která stojí mezi vámi a druhým člověkem. S každou odhalenou iluzí jste blíž k lidem.

A lidi se samozřejmě ničeho nebojí tolik, jako toho, že by k nim byl někdo blíž.

 

Příručka sociálního devianta

Když se snažíte o nějakou reálnou komunikaci (nebo-li o odkrývání nadakvárek), přirozeně začnete narážet na postoj okolí a lidí, kteří vás budou vnímat jako potenciální nebezpečí pro jejich vlastní akvárko (které si snaží udržet). A tak vás třeba napadne, co to prostě nějak skloubit? Jít cestou nějakého toho uvědomění, ale zároveň si zachovat řekněme... „dobré vztahy s lidmi“, být pěkně v klidu součástí společnosti a udržet si dobré jméno a pověst mezi sousedy? Zklamu vás, ale to, co mám na mysli není cesta pro lidi, kteří se nedokážou smířit s tím, že se na ně bude zbytek společnosti dívat skrz prsty.

Co znamená to být spolu, postulované na začátku článku? Nestačí chodit mezi lidi, udržovat příjemné vztahy na pracovišti a jednou za rok poslat pohled babičce? No nestačí, zoufale to nestačí. Dokonce to není ani tak, že aby se něco hnulo, musíte chodit mezi lidi třikrát tolik, než chodíte teď, být hvězdou pracovního kolektivu, a každý týden jezdit k prarodičům na nedělní oběd. Je to (jak jinak) přesně naopak. Být mezi lidma rozhodně neznamená být s lidmi. Často to znamená přesný opak.

Jakmile do toho začnete šlapat, jakmile se vaší životní filosofií stane nehrát si na blbce a snažit se pokud možno vnímat, nutně se dostanete do sporu s většinou takzvaně normálních lidí (to jsou všichni ti lidé, kteří si hrají na normálnost a urputně se snaží, aby se neprovalilo, že jsme všichni magoři ). A holt prostě budete muset ustoupit na okraj společnosti. A dát přitom sbohem nejen pohodlnému normálnímu životu, ale i spoustě lidí z vašeho okolí, protože většina normálních lidí do něčeho takového jednoduše nepůjde. Nálepka „sociální deviant“ je už přeci jenom pro otrlejší povahy...

Je to paradoxní, ale asociálnost je často prvním krokem k tomu být opravdu s lidmi. A někdy je potřeba se nejdřív oddělit, než se zase začneme spojovat.

Ano, my lidi jsme všichni propojení a tvářit se, že jsme navzájem „cizí lidé“ je hloupost. Hrát si na oddělenost od reality je stejný nesmysl jako hrát si na oddělenost od lidí... Ale být spolu neznamená scházet se v hospodě nebo jezdit s kamarádem po večerech rally na PlayStationu. Ani to neznamená najít si holku/kluka a zavřít se s ní/s ním v horské chatě daleko od lidí. Být spolu není o tom navštěvovat o víkendech rodiče. Ano, je potřeba hledat vlastní cestu a nejít s proudem, je potřeba hrabat se v akváriích a seškrabávat ze stěn plíseň, ale zároveň je nutné na věci přicházet spolu. A tím myslím ksakru fakt spolu! Nepatlat si někde stranou od všech svoje malé soukromé osvíceníčko, ale naopak jít pěkně s kůží na trh a bojovat a odrážet nápory stovek blbců a zraněných lidí, kteří zdánlivě nechtějí nic jiného, než si něco dokazovat. Ale mějte s nimi trpělivost. Ve skutečnosti tajně doufají, že je z jejich pekla vytáhnete právě vy; ale to vám přiznají až dlouho potom (a naprostá většina z nich pravděpodobně nikdy).

 

Nevědecká realita

Takže ne jenom být spolu, ale i jít spolu! Přicházet na věci a společně hledat cestu. Nesnažit se být normální a zapadnout. Oddělit se od sraček, pokud je to nutné nebo nelze jinak. A v neposlední řadě to všechno sdílet a předávat dál, co vám síly stačí. A smiřte se s tím, že nebudete mít možnost svůj přístup doložit žádnými tvrdými vědeckými (vědou dokazatelnými) fatky. Tohle je něco, co se nedá nijak změřit, nejsou na to žádné takzvaně objektivní důkazy a v porovnání s kvantovou fyzikou se to může na první pohled jevit jako snůška keců pro absolventy večerního semináře na téma „Jak založit sektu, snadno a rychle“. V ruce nebudete mít nikdy nic moc jiného, než jen váš vlastní vnitřní „kompas“ a neurčitý pocit toho, že děláte správnou věc.

Tak tedy znovu - smyslem je:

 

„Být spolu.“

 

A k tomu, aby bylo možné být spolu, je potřeba být dostatečně radikální, rozloučit se s vlastním pohodlím, nezavírat oči a zapomenout na to, že tu snad má jít o vylepšování funkčnosti pravé mozkové hemisféry nebo o to, abyste vy sami byli v pohodě. Prostě zkuste taky jednou zapomenout na sebe. A ono to bude těžký a bude to bolet a občas si budete připadat jako naprostí idioti (Question: „What makes you depressed?“ - Slavoj Zizek: „Seeing stupid people happy.“)

Ale nakonec to vždycky stojí za to! Výsledky jsou větší nářez, než si vůbec dokážete představit. A to, co se děje, když se věci konečně začnou hýbat a ty chatrné polorozpadlé částečky lidských duší se začnou spojovat s ostatními a celé zadřené soukolí plesnivé pocintané normálnosti se dá do pohybu, to se nedá popsat. Nedá se to rozebrat. Nedá se to racionálně zdůvodnit. To lze jen zažít, být toho součástí a strčit to před čumák co nejvíce lidem.

Komentáře (181)
  1. Patříš do plynu, ty buzerante.

    Iba žartujem. Sa bojíš, že tu bude ďalších 418 komentárov. Inak riskol som to, lebo aj tak som sa včera hrozne unavil, že ani nevím kde mám tužku, tak by mi BAN na dnes bodol.

    • @Vyližte Siprdel: Hele Nobody, to je v pořádku, ta diskuze u minulýho postu byla fakt hodně vyčerpávající a máš právo na malej odpočinek…

      Ale není nutný si o to říkat takhle destruktivně. Pokud potřebuješ ban, aby sis mohl odpočinout, stačí požádat a dostaneš ho. Nemusíš se mě nutně snažit nasrat a volat sem Sterna, abys dostal ban. Stačí to normálně říct.

      Takže Mr.Nobody BANNED! na tři dny, aby si mohl srovnat v hlavě, co se zatím dozvěděl.

  2. Napsal jsi to pěkne ale tak trochu mě sere (no vlastně dost mě ta myšlenka sere), že jsem se vlastně ztotožnil přesně s tím, s čím bych neměl…
    Pro mě je prostě težký dělat “iracionální rozhodnutí”. Už od základky se dost zajímám o matematiku a fyziku a mám nutkání posuzovat svět kolem sebe jenom racionálně. Teď už to teda neni tak špatný, ale dřív jsem na tom měl vybudovanou kompletní obranu. Veškerý vztahy a komunikaci s lidma jsem bral jenom přes rozum a nepouštěl jsem si nikoho k tělu, abych náhodou nemusel něco cítit. Do toho se přidali kolem patnáctýho roku knížky co napsal D. Carnegie a jemu podobní, abych si k těm vztahum mohl přistupovat uměle ještě víc. Dokonce jsem nějakou dobu vedl zápisník, kde jsem si analyzoval sociální interakce, který se mi během dne přihodili (samozřejmě jakž takž racionálně – jestli lze tohle slovo u vztahů použít). Zkrátka mám problem udělat sebereflexi, která by nebyla racionální (I když to je v tomhle případě nevhodný slovo).
    Poslední dobou se to teda trochu lepší ALE…třeba s tou komunikací mám pořád dost problem. V podstatě třeba mezi spolužákama se nebavim jinak než racionálně (všichni jsou z matfyzu nebo cvut) a takový téma kde
    “…Tohle je něco, co se nedá nijak změřit, nejsou na to žádné takzvaně objektivní důkazy a v porovnání s kvantovou fyzikou se to může na první pohled jevit jako snůška keců pro absolventy večerního semináře na téma „Jak založit sektu, snadno a rychle“… “
    se mi prostě….jak to vyjádřit správně….no, prostě zdá nesmyslný. Takže to nejni jen problem jak “jít pěkně s kůží na trh a bojovat” ale problem je, že jsem ve fázi, kdy prostě padám úplně k prvnímu akvárku a sám sobě kolikrát zpochybňuju cokoliv iracionálního… A když už něco myslím iracionálně, tak to je právě to “soukromé osvíceníčko”. Zejména je to umocněný tim, že okolí kde se vyskytuju myslí ryze recionálně.
    V podstatě jak psal Čapek v knížce Obyčejný život, tak si připadám, že prostě žiju dva různý životy – iracionální a racionální. Zatim teda racionální vyhrává, ale uvidíme do budoucna.

    • @velsan: Blbý je, že tu teď budeme diskutovat přesně o stejný věci, která tíží i Mr.Nobodyho, kterej má teď odpočinkovej ban a v ideálním případě by to tady neměl číst a měl by si nechat uležet diskuzi z předchozího postu…

      Popsal si jádro problému ze všech úhlů a úplně přesně velsane: Rozum a racionalita jako obrana před tím něco cejtit. Knížky (a okolí), který tyhle tvoje obrany podporujou. Neschopnost udržet v mysli něco jinýho, než racionální myšlenku. A hlavně fakt, že nejen, že ti je ve výsledku veškerý racionálno a objektivní vědění k hovnu, ale ještě tě to celý stahuje zpátky a ocitáš se tak vlastně úplně na začátku. Jo, tvůj stav je naprosto jasnej a srozumitelnej a chápu, kde se nacházíš. Dokonce jste se tu sešli takhle dva s Mr.Nobodym, kterej udělal v prvním komentáři narážku na Jana Sterna (který spamuje český internet pod přezdívkou Vyližte Siprdel). A co je na tom nejsrandovnější, Jan Stern je člověk, který se ve šplhání ven z akvárek dostal velmi, velmi vysoko, ale v kritický okamžik se odvrátil od lidí, odmítl být s lidmi, odmítl se jim věnovat a ohrnul nad nimi nos. V té chvíli začal jeho pád. Dnes je z něho jen smutný stín člověka, který se krčí na dně malý skleněný misky, z který na lidi pokřikuje nadávky (rovná se “volá o pomoc”).

      Takže jo, seš teď na rozcestí a seš nasměrovanej správným směrem. Chápeš, co je potřeba udělat, jen nevíš jak. Co je vtipný, že ti bohužel nemůžu poskytnout žádný racionální a jasně popsatelný řešení, který by ti na tuhle otázku odpovědělo.

      Koukni, ono je to celý vlastně úplně logický ten stav, ve kterým seš a dává to smysl. Problém je, že se odtud nemáš kam hnout. Což ty si zcela jasně uvědomuješ, že seš zaseknutej. Řešením je to nějakým způsobem nechat být, pustit se svejch obran (svýho racionálna) a skočit do toho světa po hlavě. Jak přesně to máš udělat, to ti neřeknu, ale jistý je, že se ti to povede a že seš na správný cestě. Protože to, jak skvěle si to popsal prostě dokazuje, že teď už před tebou v zásadě neleží fakt vůbec nic jinýho, než z toho akvárka prostě vylízt ven. Ty ho máš popsaný velmi precizně, máš prozkoumanou každou jeho píď, ale dokud i tohleto svoje akvárko nepřestaneš řešit, dokud se prostě nezaměříš na něco jinýho, než sám sebe a vlastní sebereflexi, zůstaneš v něm trčet dál.

      Co mě napadá praktickýho k těm kamarádům, tak asi prostě to se s těma kamarádama o těch racionálních věcech jednoduše nebavit. Prostě mlčet. Nebo ideálně s nima promluvit o tom, jak se cejtíš a zjistit, jestli to náhodou ti kluci nemají stejně. A pokud to nevyjde, tak tě holt čeká to, co jsem popisoval pod druhým nadpisem – tedy ještě větší asociálnost, než zažíváš teď. Holt prostě budeš mít míň kamarádů, nebudeš tak často chodit do hospody (nejlépe nebudeš vůbec chodit do hospody) a místo rozebírání kvantový teorie budeš držet hubu. A vůbec neříkám, že je to snadný…

      Prostě pokud se vyskytuješ v okolí, který myslí ryze racionálně a víš, že tě to omezuje a stahuje tě to zpátky na dno tvýho aktuálního akvárka, tak ti holt asi nezbude nic jiného, než v okolí těch lidí nebýt. Nebo v lepším (a podstatně těžším případě) s těmi lidmi společně vymyslet, jak se dostat z tý pasti racionality. Protože ti lidé jsou na tom zřejmě velmi podobně jako ty – byť nevím nakolik jsou schopni to vědomě takhle rozebrat a na kolik mají odvahu s tím vůbec něco dělat.

      Asi budeš muset fakt jít s tou kůží na trh – rovná se budeš se muset otevřít a pěkně do dna si tu svoji zabedněnost vyžrat. Věř, že když to uděláš poctivě, nakonec se něco pohne a realita se pootočí… jen se nebát bejt radikální a nebát se vzdát se svýho pohodlnýho hnízdečka, který sis zařídil mezi ostatníma schizoidním klukama.

      • @Mordemy:
        Souhlasim, ze cast toho je v tom, dat to dal. Jak jinak by vubec tohle vsechno vzniklo.

        Chytre rady, co jsem sem napsal, jsem smazal :) Tudy fakt cesta nevede. Zacnete se hybat i kdybyste meli chcipnout proste!

      • @Mordemy: K tomu chození do hospody atp….Musim se pochlubit, že na to jsem se vykašlal několik let zpátky…Dokonce když jsem před pár lety byl v maturitním ročníku, tak jsem se vysral na stužkovák (doufám že tohle slovo se běžně používá i jinde v česku) s tim komentářem, že mám lepší věci na práci než se nalejvat v hospodě a bavit se o ničem – reakci okolí si asi dovedeš představit. Od frází typu „ale tohle je přeci jednou za život“ po fáze typu co psal Tibor “ty musis byt porad apriori v opozici”, resp. tehdát to bylo že zrovna já musim kazit třídní kolektiv.
        V podstatě ani už mi tak nevadí říct lidem, že s nima nebudu hrát hru/ nepudu do hospody. Mám spíš problém pak jít o ten krok dál a říct jim, že to co dělaj je prostě sračka. Mám ten problém jít do té interakce a snažit se jim něco vysvětlit.
        Myslim, že je to z jedný části zásluha toho, že právě při té interakci si bořim svoje vlastnoručně (a s velkou námahou) postavený soukromý osvíceníčko .
        A z tý druhý části je to asi pocit, že racionalita může přinést do určitýho bodu výsledek. Sám si psal v diskusi pod minulým člínkem Nobodymu „Taky jsem byl v tom rozebírání věcí strašně zaseklej. Ono do jisté míry je to fakt dobrý a touhle cestou můžeš přijít na spoustu věcí, ale časem to prostě nestačí” A já prostě zatim nemám určenou tu hranici, kdy je vhodný od racionality opustit a spíše cítit. A nebo ještě jinak. Nevim jak dát racionalitu a cítění DOHROMADY (stejnym způsobem jako se naučit brát v potaz jak falešný, tak pravý self). A takhle celá druhá část je právě umocněná tim, že jeden svět ve kterym žiju je ten svět vědy (který je samozřejmě v kontextu týhle diskuse [a v rámci celýho duchovna rovněž] k ničemu) kde se jinak než s racionálnem vyžít nedá. A ten svět vědy tak vyživuje to racionálno ve mně, ale pak ho bohužel i plete tam, kde nemá být.
        Ono to tedy není pouze tak, že by mě do toho stahovalo samo okolí a komunikace s kámošema ( tedy okolí jakožto lidé), ale je to celej jeden svět kterym žiju. Ale je podle mě špatný ho úplně odstřihnout…Stejně jako je špatný zavrhnout falešný self…

        Když se zamyslím nad svym minulym komentem, tak nejspíš důvod proč jsem ho vůbec psal bylo, že jsem si to musel trochu víc přiznat (tim že to sem postnu) a taky jsem potřeboval slyšet: „Asi budeš muset fakt jít s tou kůží na trh – rovná se budeš se muset otevřít a pěkně do dna si tu svoji zabedněnost vyžrat. ” Prostě si potvrdit to, co už někde v podvědomí bylo.…Což si nejspíš asi i věděl. Takže mimochodem – díky za tu pomoc.
        Hned se mi líp píše tenhle druhej (s kterym je ten důvod proč to píšu nejspíš lautr ten samý…)

        Jo a ještě k tomu “vzdát se svýho pohodlnýho hnízdečka, který sis zařídil mezi ostatníma schizoidním klukama.“ – ono až tak pohodlný není, když už do toho člověk alespoň trošku vidí. Spíš je to jako železná koule na noze (a důsledek železný koule na noze, když je člověk v akvárku je jasnej).

        P.S. Ten Tiborům komentář a tvoji reakce na něj jsem zatim ještě nepromýšlel (pouze jsem to zběžně přečetl a moc jsem nepochytil), tak jestli tu teď napíšu nějakou hovadinu co je tam vysvětlená tak sorry

        • @velsan: “Nevim jak dát racionalitu a cítění DOHROMADY” – haha, exactly! To je celej problém a vtip zároveň. To si plivnul do kelímku (uhodil hřebíček na hlavičku). Kdybych si uložil diskuzi ze chatu na fóru sazkare, ze včerejška, tak tam se řešilo úplně to samý. Takže to prostě akorát znovu převyprávím:

          V prvé řadě mrkni na tenhle obrázek: >>>REALITA< <<

          Složka Real je to, co nazýváš racionalitou.
          Složka Imaginary je to, co nazýváš cítěním.
          A Symbolic je to, co dodává celýmu tomu mixu třetí rozměr.

          Ono teda tohle rozdělení je hodně nešikovný, protože tím, že jsou tam ty tři rozměry, tak ani ta Real a Imaginary složka NENÍ takhle primitivně jednoduchá, jakože jedno je realita a druhý je fikce nebo tak něco. Realita už ve skutečnosti je DOHROMADY, to se nám jen zdá, že je to rozdělený. Skutečnost je taková, že je to propojený úplně jak na tom obrázku a to rozdělení je jen schematický, aby se o tom vůbec dalo bavit. A v praxi je pak to rozdělení v naší hlavě, udělali jsme si to sami a je to naše prokletí.

          Nebo-li ty se mlátíš mezi dvěma mlýnskejma kamenama, mezi fakty a emocema (jednoduše řečeno) a připadá ti, že tyhle dvě věci jsou vlastně protichůdný, že jo? Ale oni nejsou. Ona tam je ještě ta třetí, takzvaně “symbolická” složka a všechny tyhle tři části jsou zavinutý do sebe a tvoří tak naší realitu. Prostě to, že má náš svět, v kterým fungujeme, tři rozměry, to není náhoda. Jen my jsme se jako lidi nějak zasekli na rozměrech dvou (na faktech, racionalitě… a na pocitech). A udělali jsme to, že jsme tyhle dvě věci postavili proti sobě a vytvořili tím ten konflikt (jinými slovy tu “schizoidnost”).

          Tenhle základní konflikt v sobě máme všichni a celý je to právě o tom najít tu Třetí Cestu, to spojení těch dvou zdánlivě protichůdnejch složek. A samozřejmě co se musí udělat je konfrontovat tenhle vnitřní konflikt se světem a zjistit, že i všichni ostatní tenhle konflikt mají. A tím prostě nějak dojít k tomu, že nic jinýho, než to celý akceptovat, se tady dělat nedá. S tím pak souvisí i to, že prostě musíš přijmout svoji vlastní nenormálnost (ten konflikt racionality a emočnosti).

          Když to pak nějakým záhadným způsobem do sebe všechno zapadne, tak se realita začne hejbat tak jako je to naznačený tím barevným vírem uprostřed na tom obrázku. A o to tady jde. Pak teprve je možný skutečně BÝT SPOLU – to znamená cejtit a vnímat lidi kolem sebe. To pak nastává cosi jako sdílenej orgasmus (nebo jak to nazvat).

          A jinak mi neděkuj a koukej se prostě zvednout a jít to vysvětlit zase někomu dalším, stejně jako jsem ti to vysvětlil já. Tím mi poděkuješ zdaleka nejvíc. Víš sám, co musíš udělat. Můžu ti to tady klidně zopakovat ještě desetkrát, aby sis jako byl “jistej”, ale ve výsledku musíš mít víru především sám v sebe (a v lidi a v ten svět, kterej se snažíš vnímat) a musíš cejtit sám, že to, co děláš je oukej.
          (a jen teda podotýkám, že víra v sebe nemá absolutně nic společnýho s nějakým sebevědomím nebo nějakou podobnou kravinou)

        • @velsan: Jinak teda ono to nejdůležitější je prostě fakt máknout. Nehledat nějakou lehkou cestu, nehledat způsob, jak někde přehodit magický tlačítko, který ti v hlavě vyřeší všechny problém, ale prostě jít do toho a nějak, jakkoliv, třeba úplně blbě, to zkusit! Ono to totiž dopadne stejně úplně jinak… tyhlety změny se nedají plánovat.

          Fakt jediný, co můžu poradit je “Jdi do toho!” – a vydrž a přijmi tu bolest, i kdyby ti to tisíckrát nešlo a zadrhával ses a posrával se z každýho pootočení barevnejch kamínků v mozaice. Jinak to nejde. Dělám to takhle taky, LT též, zdaleka to nemáme vyřešený a zdaleka to nedržíme v ruce. Ale víme, co tam je, vím, že to tam je, dotkli jsme se toho… a pokaždý, když zvedneme zrak, tak to vidíme na okraji zornýho pole. A ty to tam vidíš taky. Vidí to tam každej člověk. Jen před tím nezavírat oči…

          • @Mordemy: Tak mám první postřehy.

            Pokusil jsem se (překvapivě :D) trochu se pobavit s lidma. Sice jsem se ještě nedostal k tomu, že bych začal vysvětlovat co a jak. ALE vnímat člověka, vnímat hru co spolu hrajem a občas lehoučce pošťouchnout (ve smyslu podstrčení pod nos, jestli tak náhodou nejni na hovno že se bavím tak jak se bavíme) je mazec. Vim, že to píšu až moc nadšeně v prorovnání s tim, jak je to pořád na hovno. Ale dřív ta komunikace prostě nebyla vůbec…Prostě “otevřít se” a už jenom začít komunikovat s tim, že jaksi “na oko” hraju hru onoho člověka jen proto abych s nim mohl vubec komunikovat a dostat se tak k němu byla dřív nepředstavitelná, protože jsem se nechtěl těma hovnama vubec špinit. Nutno podknout, že mám dost starch z toho, že si jakoby neudržim ten nadhled a do tý hry spadnu nekontrolovaně. Doufám že víš co tim myslim…nevim jak to vysvětlit…zktátka to nebude hra, kterou jakoby hraju proto toho člověka (no dobře…timhle výrokem si asi moc fandim) ale bude to hra co hraju hlavně kvůli sobě, jako obranu.

            Btw, teď jsem docela v extázi a pod jejím vlivem i píšu tenhle komentář. Nutno přiznat, že v pátek večer a většinu soboty jsem byl spíš v depresi. Od pátku mám v hlavě pěknej bordel.

            Zejtra máme takovou malou rodinnou slezinu, tak jsem zvědavej co z toho bude. Doufám, že neskončim kdesi u spodních akvárek.

            • @velsan: Na to se těším nejvíc, až začneš chodit po lidech a vysvětlovat jim co a jak, to bude hrozně vtipný… No zníš nadšeně, určitě to nadšení nějak využij a na tý vlně se svez! Od pátku jsem taky v solidní prdeli, dnešek věnuju na to dát se nějak dohromady…

              K tomu bavení se s lidma: Myslím, že je třeba dobrý s lidma prodiskutovat ty hry, nějak se s nima pobavit i o těch “běžnejch” hrách, co všichni znají. Začít s něčím, co je každýmu vesměs jasný a není to žádná věda… Znáš to sám z filmů, seriálů, je toho plná kulturní mytologie…

              Nebo ještě takhle: Ty jim v jistým smyslu nebudeš říkat vůbec nic novýho. My to všichni vnímáme, že tady ty sračky jsou. To si nemysli, že ty seš jedinej, z lidí kolem tebe, kdo něco vidí. Vidí to fakt spousta lidí. Ale stejně jako si do teď držel hubu ty, tak oni jí drželi taky a budou jí držet specielně ve chvíli, kdy za nima někdo přijde a začne jim cosi vysvětlovat (v tý chvíli to dokonce začnou obhajovat). To je to nejsmutnější na tom, že součástí těch her je to, že se lidi tváří, že žádný hry vlastně nejsou anebo, že jsou, ale je to tak v pořádku (a cituji “stejně se s tím nedá nic dělat”). Případně teda lidi berou, že ty hry jsou, ale jejich filosofie je taková, že hry hrajou všichni ostatní, jenom já jsem čistej. Anebo jsou pak uvědomělý lidi, který ty hry podrobně chápou, rozumí tomu a rozhodli se to celý využít ve vlastní prospěch (těmhle lidem říkám “manipulátoři”). Anebo…

              Hele všichni známe ty výrazy typu “přetvařovat se” a “předstírat něco”. To není pro lidi žádná novinka, že něco jako přetvářka existuje. Co může bejt novinka je to, že

              I. hra je 99% toho, co člověk v běžným životě dělá (aneb to, co považujeme za zcela normální prostě není normální; a naopak to, co je považovaný za nenormální je dost možná jediná cesta, jak se nezbláznit)

              II. hrajeme všichni (a kdo tvrdí, že ne, hraje největší hru ze všech – hraje si na to, že nehraje)

              III. od her si nelze udržet odstup (analogickej příklad je, když konzumuješ média typu MF Dnes nebo TV Nova a “víš”, že v těch médiích jsou sračky a myslíš si, že si od toho můžeš udržet odstup – nemůžeš, pokud koukáš na zprávy, bude tě to ovlivňovat i kdybys byl sebeuvědomělejší)

              IV. lze to děla i jinak, než jak nám říkali ve škole nebo jak se nás snažili přesvědčit maminka s tatínkem (nebo-li lze hledat nějakou cestu)

              V. bez her to nakonec stejně nejde (kupodivu i ty hry mají nějakej smysl a z nějakýho důvodu tady jsou…), což ovšem neznamená, že bejt v tom nalezlej je v pořádku (je tam takovej paradox, že pak stejně nakonec zjistíš, že budeš hrát dál, ale ono se prostě něco pohne a změní a už to nebudeš dělat jako dřív…)

              Ještě teda moje story, co se her týče, jestli si jí tu na blogu ještě nečetl, je taková, že jsem byl totální outsider, neschopnej se i normálně bavit s lidma (a specielně ne s holkama), nulový sebevědomí, ustrašnej, totálně odosobněnej atd… Takže jsem začal studovat literaturu kolem pick-upu, různý příručky o komunikaci, věci kolem řeči těla a podobně. Krátce řečeno snažil jsem se naučit komunikační techniky, kterejma bych tu komunikaci s lidma zvládnul. Tj. chtěl jsem se naučit hrát. Tím jsem si logicky jen zvětšoval tu díru v sobě, zvětšoval jsem si ten rozštěp (propast v sobě). Vnitřně jsem toužil bejt čistej, otevřenej, a “aby mě lidi brali takovýho, jakej jsem” (haha), ale v reálu jsem byl za absolutního loosera, takže jsem se to snažil obejít a naučit se to technicky. A hlavně jsem se snažil bejt přesně jako Tereza – tj. tvrdej, nezranitelnej, hlavně aby už mi nikdo a nic neublížilo a já mohl zpoza nezničitelný hradby pozorovat svět. Nakonec jsem se z toho samozřejmě složil a na dost dlouhou dobu jsem upadl do fakt hodně hnusný deprese (většinu dne jsem nedělal nic, buď jsem brečel nebo hrál PC gamesy). Pak jsem dokonce chodil i na psychoterapii k jedný paní doktorce, kde jsme to celý začali rozebírat (tam jsem si začal stěžovat, jak mě ty hry serou…) a postupně jsem to začal chápat, vo co go a co že jsem to vlastně posral (a proč jsem se vlastně složil). A pak se to nějak začalo formovat, zavřel jsem starej blog, otevřel jsem tenhle novej, začal jsem ty hry rozebírat, pak nějak v tý době jsem objevil blog La Tibora, kde jsem se s ním začal hádat o tom, jak je strašně mimo a jakej to je idiot, přečetl jsem Lainga, napsal článek Až na dřeň a to už jsme vlastně v minulém roce, kdy byla Ozora, na který mi to konečně všechno docvaklo na 110%… jo a pak jsem se ještě třičtvrtě roku plácal doma u maminky, než jsem se konečně rozhoupal, odešel jsem z VŠ, dva měsíce zpátky si zařídil vlastní bydlení a začal jsem makat.
              (k zcela očividné otázce: neříkám, že máš odejít z VŠ… na druhou stranu pokud seš na VŠ proto, abys pak mohl být někde zaměstnanej, tak by asi stálo za to zamyslet se nad tím co tam proboha ještě děláš…)

              “…mám dost starch z toho, že si jakoby neudržim ten nadhled a do tý hry spadnu nekontrolovaně.” – to si piš, že spadneš! Nelze jinak (bod III.). Taky mě to strašně štve. Ale bohužel ty hry nebudeš hrát “na oko”, ty je prostě budeš hrát. Tečka. Chápu, že máš zase snahu o to se nezašpinit a dělat cosi jako “čisté hraní her”, leč smůla, to je jen idealistická pohádka pro lidi jako seš ty a já, který by si strašně přáli zůstat čistý. Ale my už stejně dávno čistý nejsme.

              Jinak teda jak řekla jedna milá holka: “Nejvíc lidem řekneš tím, co uděláš.” – dokud budeš na VŠ, dokud budeš u maminky, dokud se budeš schovávat za sukni vědy a budeš tak utíkat před světem, a dokud prostě ty sám budeš sedět v tom pohodlným schizoidním hnízdečku, tak nepočítej s tím, že s lidma zase tolik pohneš. A je to vlastně logický… proč by tě měl někdo poslouchat, když se na tebe stačí podívat a všichni vidí, že seš stejnej jako ostatní? (tj. děláš stejný věci jako všichni) Můžeš to sice nějak cejtit, mít to v hlavě porovnaný, co je správný a jakou cestou se dát, ale dokud to nezačneš dělat, budou ty rozhovory s lidma takový… no uvidíš sám. Což mě vlastně teď napadá, že pokud teď začneš chodit po lidech a vysvětlovat jim, cos nějakým způsobem pochopil, tak to bude od tebe zase jen další obrana. Nebo-li budeš se bránit tomu, co máš udělat tím, že budeš lidem vysvětlovat, co se má udělat (místo toho, abys držel hubu a šel to udělat). Jako jasně, že součást toho, co máš udělat, je začít komunikovat s lidma – jen tím chci říct, že bys mohl klidně spadnout do toho, že bys chodil do kolečka od jednoho kámoše k druhýmu a filozofoval s nima o mezilidský komunikaci. Ono i tohle může bejt docela dost velkej posun, ale cíl je samozřejmě něco trochu jinýho. Cíl je řešit pak konkrétní praktický věci v životě takovým způsobem, aby ty lidi nepadali do vlastních sraček. Nevysvětlovat jen jak by to mělo být a jak je to správně, ale přímo ty konkrétně věci dělat – se vším, co k tomu patří (s celou tou cenou, kterou je za to nutný zaplatit).

              • @Mordemy: Hm..tak tím posledním odstavcem si přesně vyjádřil moje pocity, resp. dobře si mě prokouknul. Ale až do teď jsem se v těch pocitech nepřebíral (jinak řečeno neměl koule na to se přebírat ve vlastní špíně). Myslim, že právě proto mi bylo v pátek a sobotu na hovno – protože to na mě koukalo už z komentáře, kde o sobě psal Tibor.
                “… budeš se bránit tomu, co máš udělat tím, že budeš lidem vysvětlovat, co se má udělat (místo toho, abys držel hubu a šel to udělat).” – tahle věta ve mě neevokuje nic moc příjemnýho -> asi na ní bude něco pravdy…Zareaguje hlavně k tý VŠ a vědě.

                V podstatěna na VŠ jsem šel (a stále jsem) s tim, že pak bych chtěl dělat výzkum. Poslední dobou mě obzvlášť chytli věci ohledně BCI (http://en.wikipedia.org/wiki/Brain-computer_interface) a spojení matematiky a fyziky s výzkumem mozku (http://en.wikipedia.org/wiki/Computational_neuroscience). (Trochu off topic podotýkám, že o tom vim stále prd). Takže jo, zatim mám najeto do toho stavu, co o kterym píšeš a o kterym psal i Tibor.
                Mám tu však jedno ALE.
                Zatím si nemyslim, že i když budu makat ve vědě (resp. ve výzkumu), tak to nutně implikuje pohodovej middle-class život Franka a April co žijou na Revolutionary Road. Třeba to může bejt právě podobný životu toho „šílenýho“ matematika.
                Jako schovávat se za vědu jako obrana je sračka (a neřikám, že to do určitý míry nedělám). Na druhou stranu si nemyslim, že dělat vědu (kde téměř nutnej předpoklad je vyjít odpovídající VŠ) je nutně útěk na pohodlnou cestu. Prostě jako s většinou věcí, jde i tohle lze dělat dobře a špatně. Záleží na tom JAK se to dělá. To platí pro hraní her (což si sám (fakt pěkně) vyjádřil v pátym bodě s tim paradoxem). To už se rozebíralo při diskuzi o rituálech (rituál může být vnímán s (cituju) „jistou perverzí úniku” nebo naopak jako (cituju) „relativně výjimečnej a důležitej úkon” ; pěkně to tam pak shrnul Tibor). To samý platí třeba pro to, jak použiješ peníze („protože prachy se kupodivu dají používat na mnohem zajímavější věci, než je koupě Nissanu za dvě mega”).

                A jak se teda dělá dobře? Ještě nevim.
                A přiznávám, že nevim, jestli to, co jsem tu napsal o VŠ a o vědě nejni jenom obrana a zatím jen nemám odvahu se rozhoupat. Je možný, že za půl roku se tu budu podivovat nad tim, co jsem to vlastně napsal. Stejně jako jsem až do teďka držel hubu a na lidi do velký míry sral a neuvědomoval si že ke komunikaci s lidma nemusim přistupovat s tim, že je to (většinou) sračka, takže sem automaticky nepřístupnej ale s tim, že je možný hledat souznění….(který samozřejmě nepřijde jen tak, ale je třeba člověka vnímat a věnovat se mu). Zkrátka až se trochu víc zabydlim v tomhle pocitu (resp. až ho víc zavedu do praxe), tak asi přijde něco víc a to co dělám teď už zase dělat nebudu. Uvidíme…

                • @velsan:
                  Napsat po serialu The Big Bang Theory, ze veda neni unik to chce koule, Sheldone :D

                  Snaha oklikou pres vedu dojit tam, kam mas jit ted – tezko rict, zda je to horsi nebo lepsi nez “klasika” a prace treba v aplikovanem vyzkumu :)

                  Kopirujeme skolsky system: MS, ZS, SS, VS, Phd, postdoc, doc, prof, smrt. Je otazka nejen jestli je vyhovujici (zcela jiste neni), ale taky jestli je dobre poskladany. Pokud uz je nekdo ve stavu, ze to doklepal za maturitu, tak VS je proste ta nejdebilnejsi moznost, co si muze “zvolit”. Hlavu mame vymletou tim, co ocekavame (rekli nam ze mame ocekavat) od VS a nasledneho zivota. Nemame ale sami absolutne zadnou autoritu, nemame koule a nemame argumenty ucitelum ty sracky, kteryma se nas zivot snazi definitvne dorazit, zarazit zpatky do prdele. Kdyz na VS, tak vazeni, jedine opravdu vyzbrojeni tim, ze ji totalne zborite a prekopete – musite vedet, co vas budou ucit, a musite toho videt proste vic nez ucitele uz v okamziku prichodu na skolu. Zadna jina ambice tam byt nemuze, do te doby vas to castecne nebo uplne sezere a NENI TO JEN TAK, ze si to vyzkousite a uvidite. Kurva si taky jen tak nevyzkousi zamestnani a pak se jen tak nevda, byt se jich o to dnes mnoho pokousi.

                  Na VS se znova chystam za par let a tentokrat vim, ze to co jsem predtim jen jemne nakousnul musi dostat fakt grady. Kdyz chteji/chceme poznani, tak at tam kurva je.

                  Proste mladej kluk nikdy nebude balit baby tak, aby to nebylo trapny, maximalne se to nauci zamaskovat a ta trapnost ma urcitou funkcnost. Stejne tak proste mladej clovek neni na konfrontaci s VS, neboli nejakym vrcholem pyramidy poznani (trapnym), taktez vubec pripraven.

                  Jsem presvedcenej, ze pro kazdeho je potreba jakasi medialne-psychohygienni priprava, ktera muze trvat klidne desitky let, a bez ni ani ranu.

                  Dalsi postranni argument je – pro koho jako chcete tu VS delat a neco poznavat? Pokud pro sebe, tak je to jen GTD varianta na tema osobniho rozvoje, co cloveka zkosi. Pokud pro lidi, tak je otazka pro jaky lidi. Pro tech 100%, co tu hraje tyhle hry? ABy meli rychlejsi auta, levnejsi elektrinu a dozivali se vice let v mentalnich peklech? Opet argument zacit s tim celym z jineho konce.

                • @velsan:
                  Mimochodem tady mas VS. Tenhle blog. Mozna ti mord nakresli i diplom, kdyz ho budes chtit. Vzdelani uz davno NENI na VS. Vzdelani a informace, jsou rozesety po forech a netu a kazdym okamzikem se jich tam presunuje cim dal vic.

                  Proste instituce ti neda tu ochranu, co hledas a pokud ti jde o ciste informace, tak je mas na netu. Ted predejdu tvuj protiargument s nakladnyma laboratorema atd. (je mi jasny ze potrebujes delat presne v ty laboratori za 10 giga), ke kterym se dostanes jen v NASA ci co. Si na to vydelej, kdyz to tak strasne moc chces. Narozdil od ostatnich lidi mas i lepsi motivaci = konkurencni vyhodu.

                • @velsan: Koukám, že s tím pátým bodem jsem si parádně naběhl, co? Tj. sám jsem ti dal do rukou argument, že “hrát je vlastně nakonec víceméně oukej”. Takže ne, to fakt trochu moc předbíhám – řeknu to jinak: Pro tebe to v týhle chvíli oukej není ani omylem. Ty se pěkně vrať ke svýmu původnímu plánu nehrát hry a mluvit o tom s lidma. To bude mít mnohem lepší výsledky, než našprtání se Mordemyho pětibodový mantry s důrazem na bod pět (já vůl to dám ještě úplně nakonec, aby to dostalo patřičnej důraz, že jo…).

                  Nechci tě nějak strašit, protože bych řekl, že se v tobě skutečně cosi hnulo a po delší době mám pocit, že nemluvím do dubu a ten člověk na druhý straně to skutečně vnímá, co se snažím říct. Což je super. Ale prostě ty teď musíš začít bejt radikální a i když to v tej radikálnosti začneš posírat třeba i tím, že budeš radikální jen v rozhovorech s lidma (a sám budeš dělat nakonec hovno…), tak pro tebe v týhle chvíli je důležitý jednoznačně to, jít do toho pokud možno na plno – a to na všech frontách. Takže jeď ty rozhovory s lidma a do toho to měň i ve svým životě a vůbec dělat prostě všechno, co tě napadne (a co už tě tu napadlo…).

                  K tý vědě: Dělat vědu nemusí bejt nutně útěk na pohodlnou cestu, no… v tvým případě to tak ale je, zdá se mi. Chceš dělat vědu? Fajn, dělej. Chceš se věnovat výzkumu mozku a neurovědám? No proč ne… ale podle mě jsou před tebou důležitější (a dost možná o hodně zajímavější a víc fascinující) otázky, na který dychtíš najít odpověď. A to jsou ty, o kterejch se tu celou dobu bavíme. Tohle je to, co tě ve skutečnosti zajímá. A tohle je to, co je mnohem víc hardcore a čemu je potřeba věnovat mnohem víc ze svýho života, než výzkumu kdovíčeho.

                  Pokud tě něco baví, není nejmenší problém věnovat se tomu i zajímat se o to – ale kvůli tomu nemusíš chodit na žádnou VŠ. To, že z tebe holt teda tím pádem nebude brejlatej vědátor, co bude sedět někde v labu a hrabat se v nějakejch neurovlnách, to asi nebude no, na to je fakt potřeba ta VŠ+… otázkou je, jestli by něco takovýho mělo pro tebe (slovy sázkaře) value (hodnotu). Něco mi říká, že už dávno víš, že tohle prostě není to, na co chceš přijít doopravdy… to jedeš posledních X let, abys mohl strkat hlavu do písku před těma otázkama, který tě skutečně sužujou a zajímaj.

                  • @Mordemy: “… to jedeš posledních X let, abys mohl strkat hlavu do písku před těma otázkama, který tě skutečně sužujou a zajímaj.” Jo, to jsi vystihnul. Nejni náhoda že jsem se začal zajímat o vědu a konkrétně tyhle věci o mozku. Jak jsem už psal hned v tom prvnim komentu pod timhle článekm, tak matika a fyzika mě začala bavit už na základce (tam to možná ještě nemělo moc společnýho s únikem od lidí a od vlastních problemů s realitou) a na střední jsem se do ní ponořil o dost víc, protože to bylo lepší než kontakt s lidma. Potom jsem se samozřejmě dostal do stavu, kdy už to dál nešlo. Takže jsem začal praktikovat to, co psal Tibor: “Snaha oklikou pres vedu dojit tam, kam mas jit ted…” a potkal jsem pár lidí (to je cca před rokem, možná ani ne – myslim potkání těch lidí, ten zájem o mozek z trochu exaktnějšího hlediska než ho zkoumá psychologie začal už ve čtvrťáku na střední), který to maj stejně (nebo hodně pdobně) jak já. Samozřejmě se mezi sebou nebavíme terminologií a takovym tim stylem co tady, ale je to v podstatě (no, dost zhruba) to samý z pohledu vědy. Mezi nima je dokonce jeden profesor se kterym si dost rozumím (píšeme si i o víkendech a tak). Ale abych plynule přešel na to, co jsem chtěl říct.
                    „Pokud tě něco baví, není nejmenší problém věnovat se tomu i zajímat se o to – ale kvůli tomu nemusíš chodit na žádnou VŠ” Tak jako nemusim no. Je pravda, že informace na netu jsou. Ale když si představim, že bych teď z VŠ vypadnul, tak si stejně někde pokusim najít job, kde budu programovat (nebo něco na ten způsob) a ve volnym čase se budu zabývat právě tou vědou a věcma tady z blogu. Postupem času se budu snažit z tý práce vypadnout a makat sám na sebe (ideálně nějak prorazit s věcma třeba kolem toho BCI) nebo se alespoň dostat do prostředí, kde má člověk jakžtakž volnou ruku a možnost projevit svoje vlastní myšlenky. Což se mi nezdá až tak odlišný od stavu kdy budu nejdřív na VŠ…

                    K tomu „Pokud uz je nekdo ve stavu, ze to doklepal za maturitu, tak VS je proste ta nejdebilnejsi moznost, co si muze “zvolit” “ && “ …tady mas VS. Tenhle blog….Vzdelani uz davno NENI na VS” Jasně, že VŠ mi neřekne nic o tom, jak komunikovat s lidma a že se na život nemůžu koukat jenom raicoánlě a tak. Na druhou stranu, tohle na mě taky nevykoukne za rohem při cestě z VŠ na pracovní úřad. Tohle na mě vykoukne až při tý komunikaci s lidma a až když si díky pocitu že jsem v prdeli zjistim, že koukat na svět ryze racionálně je shit. A opět jsem u toho, že …no… že mi nepřijde špatný (no možná že nemám koule na to to vidět) bejt na VŠ. Resp. přijde mi to téměř stejný jako jít někam makat.
                    K tomu argumentu Tibora “pro koho jako chcete tu VS delat a neco poznavat?….. pro jaky lidi. Pro tech 100%, co tu hraje tyhle hry? ABy meli rychlejsi auta, levnejsi elektrinu a dozivali se vice let v mentalnich peklech?” Z toho pohledu o kterym je tu řeč (je tenhle blog), totiž pomoct lidem podívat se pravdě do očí, je k hovnu zabývat se levnější elektřinou (a upozornuju, že se nehci vést diskuzi typu: bude levnější elektřina -> lidi nemusej tak makat -> maj na sebe víc času; kdyby na tohle někdo reagoval) a zabývat se vlasntě tím, co lidem ten únik od reality spíš podporuje. Ale ono to jde i naopak (teda možná). Můžeš se zabývat něčim (budu mluvit o tom BCI) co by podporovalo u lidí sebereflexi, resp. nutilo je nevyhýbat se vlastnim problémům a poznvat sám sebe. I když přiznávám, že takový věci jsem si doposud nevšimnul… (Chápu, že si z takovýhle reakce trháš vlasy s tim, že ten idiot se tý vědy prostě nechce pustit).


                    K těm prvním dvěma odstavcům. Jo, budu se snažit alespoň do tohohle jít po hlavě a uvidím jak se to přenese na ostatní fronty.

                    • @velsan: Nikto sa ma síce nepýtal,ale ja si myslím, že extrém je nevzdelanosť a na druhej strane snaha po uznaní a tituloch a v týchto mantineloch je možné sa slobodne pohybovať. Keď to prirovnám ku kúpe auta, môžem mať trabanta, alebo porsche. Oboje sú extrémy, ale kto mi vysvetlí, kde končí potreba a začína hra o prestíž. Na to si musí odpovedať každý sám ako to cíti. Pre niekoho je aj nová škodovka vec prestíže a niekto má mercedes na prácu a prestíž v tom nehľadá.

                    • @velsan: Prostě úplně jednoduše velsane: Jdi dělat to, co cejtíš, že je správný a co cejtší, že je potřeba. Na ostatní se vyser a neutíkej k tomu.

                      Jen takhle jednoduchý to je. Ono se tu sice jakoby bavíme o tom, co je nebo není efektivní a co je dobře/špatně/k_ničemu a vedeme tu jakože nějakou diskuzi s argumentama a snažíme se to samozřejmě celý nějak rozkrejt, aby to bylo jasnější, ale ony tyhle otázku už jsou nějakým způsobem zodpovězený a uložený v tobě. My se tu jen učíme je nějak vidět a pracovat s nima. Tady to ani není o tom nalézt nějakou pravdu, ta už tady je. My tady jen nějak hloupě znovupřicházíme na to, co už je dávno jasný. A děláme to tak všichni, protože jsme zase lapený v tom “normálním” (šíleným) světě, kde je to celý schovaný do nějaký trapně vtipný plastový fólie.

                      Ty máš jako každej člověk vnitřní kompas (klikni si na ten odkaz v článku s anchorem “kompas”…) a ten nám říká moc dobře, co máme dělat a ty to fakt prostě víš… Aneb ta pravda (realita, Bůh, jak to chceš nazvat…) tady je a my jen máme jít za tím signálem. Pokud fakt vnitřně cejtíš, že je dobrý zůstat na VŠ, oukej, zůstaň tam. Ale, opakuju to už asi potřetí, já z tebe ten pocit prostě nemám, že na tý VŠ chceš zkejsnout – stejně jako nemám pocit, že bys nakonec chtěl dělat někde v tom zaměstnání. Ty máš podle mě zcela očividnej potenciál jít tou těžší cestou a dokázat toho mnohem víc, než sedět někde v kanclu (byť “vědeckým kanclu”).

                      Klidně na tý VŠ zůstaň, klidně pak zůstáň i v tej práci, ale jen pokud fakt cejtíš, že tohle je to ONO. A to zase musím prostě musím vyjádřit pocit, že si nemyslím, že to ve skutečnosti tak úplně cejtíš…

                      Jako jasně, já teď makám někde na dispečinku, ty teď seš na VŠ. Ne, není to odlišný, je to obojí úplně stejný. S tim naprostej souhlas. Ale jde o to, jak k tomu přistupuješ a co máš teda dál v plánu. Já mám před sebou to, že nic takový dělat nechci (nechci bejt ani na VŠ ani v práci) a snažím se jít z toho pryč. Tvůj plán je tu VŠ naopak dostudovat a bejt zaměstnanec. A v tom je teprve ten rozdíl. Teď jsme na tom skutečně v zásadě stejně a oba se kdesi plácáme. Jenže si taky uvědom, že tady jde o čas. Já kdybych z domu vypadnul hned po Ozoře nebo třeba už dva-tři roky zpátky, tak teď už třeba dávno nesedím v práci u toho zaměstnavatele, ale naopak už dělám něco svýho, co mi vydělává prachy. A i o tomhle to je, že není čas ztrácet čas. Prostě zůstávat teď na VŠ a v klidu si jí dostudovat a pak jít makat a pak teprve nějak zjistit, že to vlastně není vono a jít se snažit něco vlastního vymejšlet, to je prostě ta blbá oklika, který se můžeš vyhnout. Nebo-li já to samozřejmě v jistým smyslu hrozně posral ty poslední roky, plácal jsem se nejdřív v zaměstnání, pak na VŠ, pak znova v zaměstnání a furt jsem nějak nevěděl co a ztratil jsem takhle docela dost cenný roky. Jako skutečně není na co čekat a o pár let pozdějc se jen budeš mlátit do hlavy a říkat si, jakej si byl čurák, že si to neudělal už dávno (jako se já mlátím do tý hlavy teď).

                      A zase, jde prostě i o to prostředí. Když zůstaneš na tý VŠ, tak ti ta komunikace s lidma prostě půjde dost jinak, než kdybys z tý VŠ odešel a šel třeba makat. Takhle seš jen ten studentík, co nic neví a nic neumí a nemá chudák ani dostudováno. Je to strašně trapný, ale bohužel na tohle ty lidi nějakým způsobem taky slyší a ty symboly vnímaj (byť jsou to blbý zelený papírky s obrázkama mrtvejch prezidentů; za který si můžeš koupit to Lambo, kdybys nedejbože chtěl). Prostě třeba ten La Tibor může tu komunikaci s lidma jet o jeden level vejš, protože je to milionář a na to lidi slyší. Byť je samozřejmě hrozně vtipnej milionář, protože totálně boří tu představu toho, co znamená bejt milionářem. Ale lidi to prostě žerou ty prachy a ačkoliv to zní fakt debilně, tak když máš prachy, můžeš se věnovat lidem asi tak desetkrát drsnějc, než jako studentík VŠ (a to nemluvím o tom, že musíš za ty lidi jako utrácet nějaký prachy; stačí prostě pouhej fakt, že ty prachy máš = máš to něco, máš ten “úspěch” = psychoanalyticky “máš falus”).

                      Takže i tohle je důvod, proč mířím z práce pryč a chci vydělat svoje vlastní miliony. Abych mohl s těma lidma hejbat ještě líp a ještě intenzivnějc, než teď. Byť to zní úplně absurdně a paradoxně (že bude Mordýsek vydělávat prachy kvůli lidem…), ale nic jinýho mi prostě nezbejvá.

                    • @velsan:
                      jinak receno, kdyzbys na ty VS byt chtel, tak na ni kurva jsi, studujes ji, nedelas nic jinyho a rozhodne nectes nejakej podelanej psychoblog; to je proste tvoje projevena preference a to “mas na tiketu”

                      Ted se s Mordem bavime o tom, ze sem i jinam proste chodej lidi, co v zasade citi veci stejne, ale kdyz uz tam dojdou, tak rozjedou Sokratovskej dialog, kde se najednou postavi do role opozice, tj. rikaji najednou to, co je sere, ze okoli rika jim a Mordemy nebo ja jsme v roli, kterou v “normalnim zivote” hrajou oni a je to vlastne takove relaxujici, ze.

                      Tohle se mnou hafo mesicu hral treba jeden takovej webovej podnikatel, nez jsem ho konecne poslal do prdele a on si sel opichat tu vysnenou kurvu-psycholozku (stale jsem mu rikal, ze tim ze strci pero do devky co ma PhDr. na nej opravdu osviceni neprijde). Ted vali picoviny o tom, jak je super prispivat na charitu a je samozrejme jeste o level vic v hajzlu, coz je ale od veci. Proste si uvedomte proc ctete tohle, proc SKUTECNE to tu ctete i vy pani P z visky V u O. To neni zabava. Zabava je v tv Nova.

            • @velsan:
              vsak do toho spadni, o to jde a proto to tu neni, ta bariera a nase priposranost je prilis velika

  3. Jeste k tomu, ze se musite zblaznit. Citat z dnesniho tisku o blaznech:
    “Je jen jedna věc, které se skutečně bojí – že soud rozhodne o jeho nepříčetnosti a on a jeho slova tak rázem ztratí na vážnosti. Opadla by tak ideologická aura, kterou si kolem sebe celé měsíce vytváří a doufá, že na ni přiláká další bojovníky za “čistou” Evropu.

    A z politického vězně, za jakého se hrdě prohlašuje, se stane obyčejným psychicky narušeným mužem. Prostě nikým.” http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c1-57147840-rekonstrukce-breivikovych-utoku-policie-ho-mohla-zastavit-nekolikrat-vzdy-ji-v-tom-ale-neco-branilo

    S tim, ze mate punc silence se poji to, co ta z kolektivniho podvedomi opisujici redaktorka (jediny ucel dnesnich zurnalistu) tak skvele vyjadrila. Jste nikdo. Ale ne schizoidni nikdo, co ma klidecek a muze si slintat na fligr; ale nikdo, ktery musi byt zadupan do zeme. Budou vam tvrdit ruzne nesmysly, jak si to mate vyzrat. Jeden hodne oblibeny je “ty musis byt porad apriori v opozici” -> zdravim pani P. z vsi V. u O.

    Vy mate hrat toho nikoho, protoze jste vysinuty kripl; no jenze vzhledem k tomu, ze jste se skutecne zblaznili, tak to hrajete o neco min nez je norma a rozhodne min nez je ocekavano. Hrani her skutecne zacne ustavat, ale za tim peklem je jeste neco horsiho – chaos. Na navsteve rodicu sveho partnera jim misto uvitani reknete, ze ztloustli. Na otazku dobry den nejen odpovite po pravde jak se mate, ale dokonce zacnete vysvetlovat, proc tak odpovidate, prestoze tusite, ze jste meli rict jen “skvele a co ty?”. Pri nechapavem vyrazu toho druheho cloveka okomentujete jeho nechapavy vyraz a rozeberete mu ho. Tlacite ho tak dlouho, az z nej vypadne neco jako z Terezy a pak ho konecne poslete do prdele. Prostitutku (ano, neco lidskeho stale zbyva vzdy) pozvete do restaurace, ale ta uz se do vas davno predtim zamilovala.

    A to uz vubec nerikam, co strasneho se stane ve chvili, kdy vam ty veci zacnou fungovat, tj. konkretne kdy zacnou fungovat i v konsenzualni realite zalozene na supersymbolu penez, ktery je nepravem opomijen v intelektualnich debatach. Tehdy se pro tytez osoby,co jsou schopny vas prohlasovat za bezcitneho silence, hrubiana a svini, co je ma zadupat do zeme, zaroven stanete nadclovekem, pro ktereho nefunguji lidske ani fyzikalni zakony. Jste osviceny clovek, ktery nic nepotrebuje a zjevil se tu jen proto, aby jim pomohl. Jste samozrejme opet svine, protoze vam bylo nadeleno a jim ne.

    Tenhle stav neni problem pro vas bezprostredne, ale odrazem, protoze vidite jak svou samotnou existenci “zpusobujete” sileny a svym zpusobem zbytecny zmatek stridajicih se hypertrofovanych emoci a vite, ze cokoliv udelate jen zhorsi stav, protoze jiste bude nacpano do nejake skatulky tak, aby to toho druheho jeste vic zranilo a on se vuci tomu bude obrnovat vsemoznymi technikami, pricemz ta hlavni obrana je samozrejme priznani vseho, sekundove absolutni porozumeni, o kterem jsem presvedcen, ze je SKUTECNE, kterym se dotycny okamzite prestane ridit.

    Zapomenete na to, jake je to byt clovekem.

    • @La Tibor: Skvělý příklady, pro většinu lidí asi víceméně “jak z filmu” (rovná se “pohádkový”). Pro velsana a Nobodyho je zřejmě k neuvěření si vůbec připustit myšlenku, že by to takhle mohli sami praktikovat a především, že by to fakt fungovalo, ale je to prostě tak. Dá se to… a je to fakt mazec.

      Ono ze začátku to lidi fakt vnímají víceméně jako buzeraci a člověk si jako buzerant i připadá – a navíc třeba u mě to buzerování lidí a mávání jim pravdou před nosem byla svýho času taky docela solidní obrana. Leč ono to není dokonalý a nikdy nebude a člověk se musí snažit a stejně to vždycky bude dělat částečně “blbě” (protože žádnej správnej, čistej způsob, jak se věnovat lidem a jak vnímat svět, prostě není).

      Z lidí, co se do toho opřou se stanou devianti a blázni v pravým smyslu toho slova, protože ti kdo odmítají hrát tu hru na normální společnost musí být bezpodmínečně odsunuti a opatřeni nálepkou “šílenec” (další důkaz, že absolutní demokracie, kde by se ke všem přistupovalo stejně a všichni by byli vyslišeni, by nikdy nemohla fungovat). Jsem přesvědčenej, že detailní psychologickej rozbor by u nás odhalil nějakou strašně závažnou psychickou poruchu doprovázenou velmi podstatnými fyziologickými změnami v mozku… anebo co by byla vůbec prdel, kdyby se zjistilo, že máme mozek fyziologicky v ideálním stavu a všechny ty hladiny serotoninu a dopaminu na přesně tom spravným levelu.

      Jinak teda pro ty, co to zatím tak úplně nepochopili: La Tibora skutečně naprostá většina lidí nesnáší a při osobním kontaktu umí být LT extrémně nesnesitelnej a pro normálního člověka naprosto neakceptovatelnej. O to větší úleva je komunikace s ním, protože u málokoho si můžete dovolit ignorovat devadesát procent zaběhlejch “směrnic pro komunikaci”. Což kupodivu neznamená, že je to pohodlný. Naopak. Jen to je prostě tak, že to pohodlí, kterýho se tak moc držíme, nás ve výsledku vlastně dusí a nedává nám možnost se pořádne nadechnout.

      A stejně je to i tady na blogu. Všechny ty blbosti, který vás otravujou a který nesnášíte v tý normální komunikaci, můžete tady prostě odhodit a vysrat se na ně. Nebo dokonce musíte, protože lidi, co sem přijdou a začnou tu valit sračky jsou nemilosrdně zdejším prostředím asimilováni (a v nejhorším případě jsou odejiti). Tady je to pro nenormální lidi (tzn. pro všechny lidi, který už mají toho mučivýho pohodlí plný zuby). Takže na jednu stranu je to tady oáza klidu, ale pod haldou písku navátýho v hromadách u paty kmene nejhezčí palmy, se skrývá něco, co vás nenechá na pokoji a co vás stejně jako Nobodyho pohltí a vyplivne úplně schvácený…

      A úplně stejně tomu má být i v životě. Ta normálnost nás svazuje. Je těžký se jí vzdát a začít být magorem, ale pak je to zároveň i úlevný. Ale za tou úlevou čeká zase další mazec, kterej je potřeba zvládnout. To odchýlení se od normálnosti je jen úplně první krůček, jedno z prvních akvárek…

    • @La Tibor: Jako všechno to tu jaksi dává smysl. Třeba myšlenka, že po prokouknutí her následuje nahlédnutí do chaosu, se mi nezdá šílená. Zatím si to nedovedu představit, protože jsem to ještě nezažil ale určitým způsobem to smysl dává. I když je teda pro mě těžko vyjadřitelný jak. Spíš je to zatím pocit, kterej se přenese v něco více vědomého asi až v dalšim akvárku.
      Ale (zatím) se mi zdá prostě fakt pohádkový dovést až do takovýho stádia, kdy třeba přijdu za šéfem/profeserem (dosaď si sem co buď) a na otázku jak se daří odpovim že nahovno (nebo něco i mírnějšího ale prostě odpovim upřímně) a „Pri nechapavem vyrazu toho druheho cloveka okomentujete jeho nechapavy vyraz a rozeberete mu ho. Tlacite ho tak dlouho, az z nej vypadne neco jako z Terezy a pak ho konecne poslete do prdele.”. Mmochodem, když jsem četl tenhle odstavec, tak jsem z toho popisu málem spadl smíchy ze židle.
      Ale jak tohle aplikujete například při komunikace v práci s kolegy nebo šéfem? (Tibore, co jsem pochopil z komentů tady a na brazílii, tak máš pizzérku – tedy v podstatě nemáš šéfa, ale i tak máš určitě lidi (zaměstnance), ke kterým si nemůžeš dovolit chovat jak se ti zlíbí, protože s nima prostě potřebuješ vyjít).

      • @Mordemy:
        No tak to je ta izolace. Samozrejme nejsou kolegove a neni sef. Pizzerka byl takovej ne moc uspesnej pokus (i kdyz, co je uspesnej pokus… na pizzerce jsem se velmi levne naucil o lidech strasne moc, protoze kdyz vas na jednom projektu okradou tri lidi a neni to pro vas financne devastujici, tak to je uspech, kterej se zacne docenovat casem). Pizzerka si ted jede svym vlastnim zivotem.

        Nikdy jsem nepracoval pro nikoho. Pokud se nepocita, ze na gymplu jsem vytiral panelaky a ruznyma polopodvodama jsem prezival ze socialnich davek (ano, jde/slo to, odstehovali jste se na druhej konec republiky a tam na socialce tvrdili, ze denne dojizdite do skoly). Pak jsem delal rok messengera, coz je relativne nezavisla prace, ale samozrejme konflikty s temi Mordemymi na druhy strane vysilacky byly denni. Pak, misto toho abych zalozil firmu a prebral jim zamestnance (neveril jsem si ze je to mozne v 19ti, ted vim, ze by to slo, ostatni kuryri chteli vic penez a zaplatit by je slo) jsem sel na VS, kde jsem pochopitelne ztratil prilis mnoho casu. Nicmene univerzity vas opet nechaji zit v izolaci, kdyz chcete. Mimochodem vtipna schizo-historka: Dlouho jsem zil v domeni, ze se o me nikdo nezajima a nesleduje me (i kdyz to tak nebylo, jen jsem to tak CHTEL a videl jsem co jsem chtel), az pozdeji mi doslo, ze jsem byl vsude za hodne divnyho brouka. No je to strasne vtipny :D

        Pak jsme par let daval letaky v noci do tramvaji, par let jsem na to cekal a prezival na socialnich davkach i na te vyssce, prootze pracovat nekde za 100/hod mi neprislo jako efektivni vyuziti casu a tohle bylo placeny kralovsky. Volny cas jsem samozrejme vyuzil na picoviny, srani se s partnerkou a reseni picovin.

        V zivote jsem byl na dvou pohovorech: 2000 v brokerske firme, kde se jim nelibil muj oblek (ted chapu proc, byl “trosku outdated” :D a ve firme co ji zivi scamy je oblek velice dulezity) a me se nelibily zase ty scamy, napriklad to, ze prvnimu klientovi mam tvrdit jak jsem uspesny. A pak 2005 manazer v Lidlu. Prisel jsem tam pozde, zablaceny a v pujcenem obleku, ktery jsem shodou okolnosti 10 let predtim mel taky pujceny a poblil ho na maturitnim vecirku (prvnim a poslednim – nebyl to muj vlastni, na ten jsem pak uz nesel). Ten oblek ten kamarad, co mi ho pujcoval za tech 10 let nevypral! Spocital jsem si, uz nevim jak, ze na junior pozici chci mesicne 120 tisic, za min ze pro me nema smysl pracovat a myslel jsem to ja debil, co vystudoval ekonomickou skolu, uprimne (kdo zna teorii mezniho uzitku a trh prace chape co jsem to tam aplikoval :D ). Samozrejme me vyrazili.

        Jenze pak jednou v noci na te letakove brigade (pracoval jsem 3 dny do mesice), me napadlo neco ohledne sazek, co me napadlo taky jiz 10 let nazpet a nezabyval jsem se tim. Cloveka napadne hodne genialnich myslenek a daji se z nich vydelat miliony pomerne snadno, jenze jim nevenujete pozornost, prootze jsou proste silene. No a tohle byla jedna z nich. Zacal jsem se tomu venovat (i na natlak partnerky, ktere se moje zevleni nelibilo). Fungovalo to. Po par tydnech me partnerka zacla podvadet, ale ja jen sedel u compu a makal. Rozesli jsme se, prestoze jsem ji mel fakt rad a odstehoval jsem se pryc (v prubehu let jsem se stehoval mezi 3mi mesty asi 20x) a makal. Jak zacnete makat (tim myslim na sebe) a ponorite se do problemu, najednou se zacnou otevirat takove diry na trhu, ze vam to omlacuje kazdou vterinu o hlavu, ze buh je jen tok energii a zit s bohem je ty neefektivity zmensovat. K sazenim se pridruzily kasina i poker. V tom vsem lze vydelat sileny prachy a ma to jednu hodne zasadni vyhodu: jak se rika “mas to na tiketu nebo ne?”. Kecy tam proste neplati. Budto jsi to vsadil a veris tomu nebo ne a jestlize je to dobra sazka a jestlize dodrzujes moneymanagement, tak proste roste bank. V opacny pripade zkrachujes jako 99% lidi, co si udelaji nejakou strasne sofistikovanou teorii a te se pak nedokazi pustit. I ty si udelas 100 takovych teorii a postupne je musis opustit a prijdes u toho o spoustu penez. Tohle cvici cloveka a jeho mozek a je to ten nejvetsi dar, co jsem kdy mohl dostat. V offline zivote se sposutu veci da zahrat do autu a “nejak se vyresi”; v sazkach opravdu ne.

        No pak jsem zalozil forum http://sazkar.net/forum, ktere je neco jako tenhle web, ale pro sazkare. Mimochodem zaclo taky vydelavat a ne malo, coz me velice tesi, nebot i 100% info projekty a veci kde se zabyvate lidma a komunikujete s nima mohou vydelavat. Zacal jsem studovat weby a zacal jsem je delat a ty zacly vydelavat jeste vic nez ty sazky a hlavne se u nich muzu obcas vyspat (sazim US sporty, takze jsem uz leta vzhuru pres noc). U webu se da aplikovat prave to, co jsem tak chvalil u sazek a je to ta univerzalni skalovatelnost. Nikoho nezajima nakolik genialni projekt vymyslite: lidi to bud chteji nebo nechteji a spousta veci se netrefi a vy musite prijit na to proc a modifikovat to nebo to opustit. Tim delanim webu samozrejme nemyslim delani webu na zakazku pro nekoho, ale vymyslet cely projekt a delat ho pro “sebe”. Clovek, co dela web pro nekoho, si musi byt vedom, ze naprostou vetsinu svy prace odevzda zadavateli – neboli marxova teorie nadhodnoty tu plati jako jinde.

        Weby ale maji jeste neco navic. Kdyz pominete web jako psychoanalyza.com nebo i sazkar, tak to jsou “ciste” weby. Tady neni komerce. Na sazkari trochu ano, ale jeto jeji cista forma, protoze je tam propagovana fakticky jedina sazkovka a to ta, ktera je pro profesionaly nutna a bez ni se at tak ci onak nehnou (nemuseji na ni sazet, ale musi pochopit jak funguje, aby mohli vydelavat). Jine weby takove nejsou. Pracujete s lidskymi touhami. A naplnujete je, naplnujete perverze. Nedelate to ciste. Ale nesmite zapomenout na to, jak se veci maji, musite se to tam snazit propasovat. Zijete z reklamy a denne resite dilema, jestli nekam nedat nejakou sracku a vydelat z toho vic nebo ji tam nedat a vydelat min. Sracku do jiste miry musite dat vzdycky a vsude, jinak pro ni nechate prostor a vrazi ji tam nekdo jiny a ten bude silnejsi nez vy a zabere vam misto. V dzungli se bojuje o misto na slunci a na internetu se bojuje o prvni misto v googlu (o viralni hit facebooku). A ten kdo tam je, bere (temer) vsechno. A ten kdo bere vsechno se tam udrzi a rozroste. Tohle je fasismus, ale ja ho nevymyslel. Takze se do ty fasounsky hry zapojite, ale nekde se snazit mit povedomi o vecech. V tyhle fazi je proste nutny, jestli slapete na plyn a tem lidem nebohym, co jim naplnujete jejich vasne a podvedomi, cpete do hlav jeste vic sracek, aby v marne snaze se jich zbavit utraceli jeste vic anebo jestli slapete na brzdu a snazite se to kocirovat tak, abyste vicemene ty jiz existujici frustrace naplnili dodanim tech veci, ktere jim stejne nepomohou, ale nic navic a pripadne tam nekde zakodovali cesticku ven, ktere se nekdo, kdo bude aspon pozorny, bude umet chytit. Asi jako ta jedna sekta prostitutek, co suka a mluvi se zakazniky o bohu.

        Samozrejme kdo dela na webu, tak neplati dane z prijmu. Rikejte si tomu danova optimalizace, je to vsechno legalni nebo aspon nedohledatelny, ale je to fakt. Zijete v sedy ekonomice. Nezapojujete se do deni tedy ani symbolickym prispivanim na jednu hromadu (krome spotrebnich dani). I to ma velkej vliv na vas mozek.

        Zamestnancu moc nemam, delam praci za hodne lidi sam. V pizzerii se tomu neda rikat zamenstannci, nemam na to to tam kontrolovat. Porste to byl socialni experiment, jesli me lidi, kterym se da podnik k uzivani okradou nebo ne i v prostredi Brazilie, kde jsme na sobe zavisli. Ano svete div se okradli me, ale ted stoji a koukaji jako blumy, ze z toho nic nemaji a ze ten debil LT, co “mu nezalezi na penezich”, je nehodla dal dotovat. Treba jim to jednou dojde.

        Pak pro me dela fakticky uz jen jeden mladej kluk. Vsechno programuje. S tim ale jsem v uzkym kontaktu, jsem na nej strasne hnusnej, ale on mi taky nadava :( :D Plat si urcuje sam. problem je, ze i chce pracovat sam a ja potrebuju novy lidi, protoze on prokazatelne nestiha. Ale chce pracovat sam, tak ho nechvam zatim byt, protoze kdyz se dokope do prace, tak ma pruznej mozek a je proste uzasnej. Vsechnu ostatni praci na webech delam sam a ten prival informaci o svete, co z toho jde, je fakt velkej. Kazdej zamestanec je VELKEJ problem. Nejde jen tak nekde nekoho najmout a cekat, ze neco udela. Musite na toho cloveka mit cas a vest ho, pak z nej vyzdimate praci treba za 10 nebo vic lidi a je to efektivni. + je podle me moralni povinnost toho cloveka zaroven pripravit na to, ze vas opusti. + vas vetsina tech lidi po case a stovkach a tisicovkach hodin stravenych v blizkosti stejne podvede a pak jim musite rict “mnoho stesti” a nechat je jit, at vas to stoji, co to stoji, protoze to je to jediny, co jim muzete dat; neumim si predstavit “mit” velkou firmu, ledaze by se tam o sebe lidi starali hierarchicky a navzajem a to je fakt utopie

        I proto, kdyz neco pisu, je v tom ta “sebeduvera”. O hodne vecech z lidskyho chovani mam nejaka soft nebo hard data a kdyz je interpretuju v byznysu, tak to vydelava. Proto si myslim, ze myslenkovy postupy, co prezentuju, nejsou mimo.

        I ty muzes prijit na to, ze nepotrebujes sefa. Je to jiste tvoje nedostizna meta. Na foru je takovych mladych a bohatych chlapcu hodne. Problem je, ze to zdaleka nestaci a je potreba se pak nejak vratit k lidem, nebo je mozna az tak strasne, jako my schizoidi chceme, vubec neopoustet. Jo, ty dva roky nejvetsi izolace a sazeni, kdy jsem na lidi sral dost ve smyslu totalni ignorace (i kdyz na foru mi zaclo dochazet ze to nebude tak jednoduche), byly “nejstastnejsi”, “nejmene problematicke” atd. Problem je, ze takhle clovek zdegeneruje a zavre se a je zase v bode nula. Vytrhla me z toho T., kterou jsem za to samozrejme patricne nesnasel. Ted vim, ze je to kdyz ne to nejlepsi, tak to nejadekvatnejsi, co se mi mohlo stat.

        Kdyz popisuju tenhle pribeh, tak jsem trochu vzor pro lidi, jak zustat cisty, nemit sefa a bla bla bla. Sam ja kreten jsem tenhle mytus prizivoval. Ano, je dobre byt na sebe na max tvrdy a nemit sefa. Kdyz pak nebudete posrany kokoti jako jsme byl ja, tak mate vic moznosti a klidne v 15ti muzete rust [ZASADNI nesouhlas s ratkou, ze clovek “si tim musi projit” – ja jsem taky nemusel skakat z okna atd.]. Ale ja fakt od 14ti makal na banku, abych mohl “vypadnout”. Pro lidi, co do 20ti (nedejboze dele) ziji z rodicu, kteri jim uvari, ubytuji je a vzdycky nejak zatahnou dluhy, tohle neni asi uplne ta cesta. Pochopte, ze jste v situaci cloveka s prerazenou pateri – nemuzete chtit hned behat na olympiade. Nemuzete to dost mozna chtit nejak moc vubec. Udelali jste chybu, nezvladli jste pubertu, snazili jste se zapadnout -> tak si to logicky musite “vyzrat”. Jste tam co jste. Jestli vas buzeruje sef, tak to sneste s tim, ze je to logickej dusledek vasi lenosti a neadekvatnosti vasich cinu, prootze ted uz vidite, ze jste si s pickuperstvim nepomohli. Musite to zaroven akceptovat a zaroven neco opravdu aktivne hledat, musite cvicit jako ten clovek ve spinalnim rehabilitacnim centru a prijmout co prijde a to proste boli. Kdyz budete verit a zvladnete tu bolest, jsem presvedcen, ze najednou zacnete pomalu ty veci videt (asi jako ty obrazky stereogramu) a i co se tyce “uziveni se”, je dokazete aplikovat, ale nesmite se na to upnout tak, ze zacnete nesnaset stav, ve kterym jste. TOHLE je podle me mineno tim zenovym zitim v pritomnosti. Vas stav je presne adekvatni tomu, nakolik jste se adekvatne chovali v zivote vy. Pokud jste chteli zapadnout, tak jste zapadli nekam, kde vas sere sef. Pokud jste chteli sefovat a neco ovladat, tak mate zamestnance, ktere nesnasite. Deal with it. Jak, to opravdu nevim.

      • @velsan: No pozor, to si asi ještě pořád až tak úplně nerozumíme. To bereš ještě furt moc jednoduše. Do stádia, kdy budeš moct šéfovi říct, že se máš na hovno, do tý se dostaneš až ve chvíli, kdy se srovnáš s tím, že za tohle prostě od toho šéfa dostaneš vyhazovat – když budeš mluvit “upřímně”. Píšu to v článku, že to od těch lidí dostaneš sežrat. A taky píšu, že cenou za to bude asociálnost. Takže NELZE říkat šéfovi, že se máš na hovno A ZÁROVEŇ zůstávat v tej práci. To ani náhodou… O tom je celej ten odstavec “příručka sociálního devianta”, že tohle prostě nejde skloubit dohromady.

        Pokud chceš s lidma komunikovat, tak se holt připrav na to, že asi těžko budeš moct chodit do normální práce a bejt někde jako nějakej zaměstnanec. Ano, až takhle hardcore budeš muset bejt! Tahle cesta není jen o tom přepnout si něco v hlavě, to je o zcela konkrétních věcech a jednou z ní je schopnost postavit se na vlastní nohy a dělat sám na sebe a opustit pohodlnej middle-class život složenej z chození do pohodlný osmihodinový práce a pravidelný měsíční vejplaty.

        Pro pořádek se sluší uvést, že já v současný době zaměstnanec jsem a šéfovi samozřejmě neříkám, že se mám na hovno (byť se mám na hovno). Ale taky prostě nemluvím víc, než je nutný a nevyžívám se v žádnej sračkách, co praktikujou lidi u nás v práci (například nechodím do tej hospody ani s nima nehraju auta na PlayStationu). A já teď prostě nějakým způsobem vymýšlím, jak se z tej práce moc dostat a vydělávat prachy sám na sebe – a jde mi samozřejmě zase o to naplnit to “Být spolu” (protože prachy se kupodivu dají používat na mnohem zajímavější věci, než je koupě Nissanu za dvě mega).

        Jako u všeho, ani nadakvárko nedostaneš zadarmo jen tím, že něco pochopíš. Budeš muset zvednout zadek a dost zásadně překopat od základků svůj životní styl. To je pak teprve makačka.

        • @Mordemy: “Píšu to v článku, že to od těch lidí dostaneš sežrat „ && „…NELZE říkat šéfovi, že se máš na hovno A ZÁROVEŇ zůstávat v tej práci.” – právě proto jsem se ptal, jak to máš ty a Tibor s komunikací v práci (nebo vlastně kdekoliv jinde, kde je to soužití s lidma jaksi “nutný” ) a to co si napsal v předposledním odstavci smysl dává, resp. zapadá to do kontextu s článkem. Právě proto jsem psal, že se mi zdá taková komunikace s šéfem pohádková. Nedošlo mi, že to Tibor tak nemyslel. Špatně jsem si ten komentář vyložil.
          “Pokud chceš s lidma komunikovat, tak se holt připrav na to, že asi těžko budeš moct chodit do normální práce a bejt někde jako nějakej zaměstnanec.” Přiznám se, že až takhle jsem to nedomyslel…I když je to teda docela zřejmý.
          Fakt nezbyde nic jinýho než “zásadně překopat od základů svůj životní styl”. Jdu na chviličku napodobit Nobodyho abych vstřebal a domyslel co jste tu s Tiborem napsali…Přece jen všechny ty věty typu
          “Jinak teda ono to nejdůležitější je prostě fakt máknout. Nehledat nějakou lehkou cestu, nehledat způsob, jak někde přehodit magický tlačítko, který ti v hlavě vyřeší všechny problém, ale prostě jít do toho a nějak, jakkoliv, třeba úplně blbě, to zkusit! && Fakt jediný, co můžu poradit je “Jdi do toho!” – a vydrž a přijmi tu bolest, i kdyby ti to tisíckrát nešlo a zadrhával ses a posrával se z každýho pootočení barevnejch kamínků v mozaice.”
          jsou dost apelující.

  4. Zdravím. Dal som si o deň dlhšie voľno a šiel som na ryby. Tým čo napíšem nechcem nikoho nasrať, len nemám jasno.
    Mordemy: radíš, že treba veci robiť radikálne, npr.”Asi budeš muset fakt jít s tou kůží na trh – rovná se budeš se muset otevřít a pěkně do dna si tu svoji zabedněnost vyžrat. … jen se nebát bejt radikální a nebát se vzdát se svýho pohodlnýho hnízdečka” . Tiež si písal, že sú dôležité činy a nie slová . Preto sa pýtam. Čo spravíš, keď stretneš na chodbe šéfa a opýta sa ako sa máš?
    Keď som sa po vojenčine vrátil do prvej práce neprišiel som po nejakom čase 2týždne do práce. Môj šéf ma poslal priamo za riaditeľom a ten sa ma pýta: “Vás táto práca nebaví?” A ja som mu odpovedal:” Áno, nebaví a ak mi dáte odstupné podpíšem výpoveď. Tak sa aj stalo. Po rokoch rôznych krátkodobých zamestnaní som sa rozhodol, že ostanem ako “dobrovoľne nezamestnaný”. Systému sa to však nepáčilo a robil mi nepríjemnosti, tak som sa zaevidoval ako sociálne odkázaný a už väčšinu času mám tento štatút.

    La Tibor: Mám problém, že tento článok aj blog je o túžbe byť spolu, ale neviem, ako môžem chcieť pomáhať a zároveň vedome oberať ľudí o prostriedky. Keď robím prácu, ktorá netvorí hodnoty, tak žijem z práce druhých. Keď som niekde šéf, majiteľ, automaticky svojou činnosťou vytváram z podriadených sračky, ktoré budem v čase voľna učiť ako nebyť sračkami?

    VŠ nemám, ale som za VŠ aj za vedu, keď v tom cítiť poslanie a nie nadradenosť. Skoro všetko čo používame, čo vieme, navrhli a vybádali vzdelaní ľudia. Nehovoriac o práci lekárov. Nechcel by som si po auto nedhode dať telo naprávať chirurgovi- amatérovi bez vzdelania.

    Téma rakovina: Je pravda, že môže byť spustená aj vlastnou psychikou, ale čo zvieratá a rastliny. Rakovina a iné choroby sú bežné aj u nich. Rakovina je nekontrolované delenie buniek v poškodenej DNA. A DNA poškodzujú aj vonkajšie vplyvy npr. žiarenie. Choroby sú aj parazitárne. Iný tvorovia bojujú proti nám o miesto na zemi.

    • @Mr.Nobody: Ešte k pomoci druhým. Neviem, ako na to, lebo ak som priami, ako La Tibor, tak sa so mnou ďalej nikto nebude baviť. Nikam ma nezavolajú, nezdvihnú telefón. Dostanem sa do izolácie a odtiaľ na nikoho nemôžem pôsobiť. Ibaže by som hru hral dokonalejšie-rafinovanejšie a oni nezbadali, kam sa ich snažím zatiahnuť. Znie to hrozivo a utopisticky.

      • @Mr.Nobody: Keby som si mal odpovedať sám, tak by som predpokladal, že Mordemy racionálne vie čo robiť, ale sám nemá dostatok odvahy. Potom ale tie apely na Velsana a mňa majú malú váhu, keď chýbajú aj činy. Ale inak chápem, všetci sme niekedy slabí.
        A u La Tibora predpokladám, že keďže sme v konkurenčnom boji s druhými, musíme využívať ich slabosti. Na miere v akej tak konáme sa ukáže kto sme. Čím viac peňazí nazbieram, tým viac ľudí ojebávam a nie im pomáham.

    • @Mr.Nobody:
      Tohle je dostatecne silene schizo-post. Vypichnu jen to, co me probudilo. Jsme propojeni a vzdycky “zijeme z druhych”. Sednes do autobusu a zijes z druhych, co na nej prispivaji v dotacich 75% ceny jizdneho. 95% dilu toho busu je vyrobeno kdesi v prdeli za hodinovou mzdu 3Kc (a pak to preproda nekdo s hodinovou mzdou milion). Takhle se da pokracovat u vseho az treba k (u schizoidu oblibenym “cistym”) zemedelskym plodinam, ktery jsou dotovany uplne na max.

      Jestli chces hledat cistou praci, tak az pujdes na ryby, tak do toho rybnika radsi skoc. Je to nesmysl. Uplne stejnej, jako neresit vubec, co clovek dela. O tom, co clovek dela a jak to dela je potreba premyslet, zmirnovat toho nasledky, to ano a to je vsechno hezke, ale clovek ze svy podstaty je proste tvor spinavej uz jen diky svymu metabolismu a svet se proste hybe a je z toho “spina”.

      Proste a jednoduse pochopil jsi to dobre. Budes muset pomahat lidem, prootze neni jina moznost a budes muset je obirat tam, kde se obirat chteji nechat. Az prijdu na neco jinyho, dam ti vedet. Delal jsem perfektni, uplne nejvic schizoidni praci jeste pred par lety – pouze jsem sazel a tim si bral penize tech “zlych”, kteri vsechny ozebracuji, tj. sazkovek (profesionalni sazkar vydelava zpet cast penez, ktere na sazkovkach/kasinech prohrali gambleri). Byl jsem efektivni jako strevni bakterie. Problem je, ze tahle excuse na vlastni mozek proste nefunguje.

      No a pohled trochu odjinud: lidi, co chteli prijit s cistotou k ostatnim lidem proste nejsou brany vazne. Podivej jak podprahove utocis na Morda, ze nic nema a bla bla. Proste nemuzes nic nemit a rikat, jak veci jsou. Proste a jednoduse te nikdo neposloucha, protoze rekne, ze jsi nic nedokazal. A neco dokazat dnes defacto znamena (i) stat se nositelem symbolickeho falu a to se dnes prepocitava na penize, at se nam to libi nebo ne. A pri tom se uspinis vzdycky. A budes to vnimat bud vedome nebo podvedome. Jde o to, aby to bylo vedome a abys o tom premyslel. Kdyz ne ty, tak nekdo jinej. Pres vsechny generace, kde probihal boj mezi zastanci cistoty (co sli po realite a bohu) a zastanci spinavosti (co sli po prachach), jsme se dopracovali k naprosto zkorumpovanymu stavu [pokud tu nebyl spis vzdycky], kde se lidi tak strasne boji sracek, az se v nich vsichni naprosto utopi vcetne excuse tech zminovanych lekaru, kterym proste sviti misto ocicek dolary.

      +++++++++++++++++++++++++

      Je fantasticky jak kazdej v diskuzi o VS vytahne bud supervedce nebo lekare, kteri tvori naprosto marginalni procento studentu VS. Co se raka nebo parazitu tyce, tak ano, dokazem jako vsude zjistit, co to nejak zpusobuje. Ale nevime uz, co zpusobuje to, co to zpusobuje, napriklad proc jeden organismus je na parazity/rakovinu nachylnejsi. Proste neco zposobuje napriklad infekce a nazdar, tam to konci. Nejosvicenejsi lekar rekne: k infekci jste nachylnejsi, kdyz mate stres. Na to si teda dame antidepresiva :) Jenze otazka je, co zpusobuje stres. A tohle vsechno jde do jednoho bodu, kterej je zaroven vsim.

      +++++++++++++++++++++++

      Pokud se ti nelibi, ze te system odmita dobrovolne zivit, tak jsi idiot. Myslis, ze me nekdo cpal spcialni davky? Byla to prace jako kazda jina. Prestehovat se daleko od mista kde jsem bydlel a studoval, jezdit na socialku, lhat jim tam, ze denne dojizdim a plno dalsich podobnych totalnich sracek. Nikdo te nenecha jen tak zit ze socialnich davek, i o ne se soutezi na sockotrhu a vyhraje ten, kdo spravne vyplni formulare, vystoji frontu a vsechno formalne dolozi. To jest realita. Mimochodem dnes vybirat socialni davky uz davno neni natolik vynosny jako driv.

      Pokud jsi tedy socialny vylouceny, coz je do zacatku tvy jediny, ale poradny plus, tak asi bude mit hodnotu delat neco jineho. Ale opravdu to nebude nic o moc cistsiho. V takove zijem spolecnosti. Kdo to ignoruje, tak proste bude prejetej dejinama. Na netu se deje spousta veci, formujou se tu veci ohledne kolektivniho lidskyho vedomi a jeho perverzi (v necem takovem ted delam ja, bohuzel proste nebudu nikomu rikat, co delam, je to naprosta picovina, je to i nelegalni, ale miliardy lidi to zerou a ja to pomaham naplnovat a posunout nekam dal). Ale Mr. Nobody proste pujde na ryby a pak zaseje organicky Jecmen a vsechno bude uplne fajn, ze.

      Probud se clovece a zacni vnimat lidi a to na cem si frci.

      • @La Tibor: Ďakujem, že si uznal, že som to napokon pochopil dobre. Mám sa od čoho v živote odpichnúť.
        Výsledok metabolizmu nevnímam ako špinu, skôr ako kolobeh hmoty v prírode a preto pre mňa človek nieje z podstaty špinavý a keby bol, tak všetko o čom je tento blog by bolo zbytočné-márne.
        Útok na Mordemyho: Uznávam jeho kvality a to o činoch miesto slov boli jeho slová. Nebolo to myslené ako útok, ale ako opis môjho pocitu z toho. Niektoré veci neznejú dôveryhodne,respektíve nie sú dostatočne presvedčivé, keď nie sú sprevádzané činmi.
        Paraziti, rakovina: Červená kráľovná v evolúcii. Hostiteľ-parazit,pacient-choroba všetci bojujú proti sebe, zdokonaľujú obranu aj útok a pri tom stoja na mieste a vytvoria akúsi rovnováhu. V boji nás môžu znevýhodňovať dedičné dispozície, úraz-nehoda,degeneratívne zmeny vplyvom chýb v replikácii DNA pri delení buniek. Neexistuje na100 perc. zdraví jedinec. Na niečo predsa zomrieť musíme.
        Dobrovoľne nezamestnaný je stav, keď si platíš všetky výdavky voči štátu, akurát sa nezahlásiš na Úrad práce. Od štátu nič nepoberáš a žiješ povedzme z dedičstva.
        Na ryby chodím a vedel som, keď som začínal, že je to únik. Nie som dokonalý. Ale je to pre mňa lepšie riešenie ako hospoda. Som aspoň bližšie prírode, našej podstate.

        • @Mr.Nobody:
          To je regres na rybach toto. Nejsi bliz k podstate, jsi bliz sebedestrukci. Proste vesmir je hostitel-parazit, pacient-choroba. Bud tu hru hrajes, nebo chcipnes. Ano, pak te zakopou do hrobu a budes primo soucasti prirody a uplne vseho. Ale ted zijem a kdyz zijem, tak proste mame hrat, a ne prezivat ve vegetativni fazi.

          • @La Tibor: Chcel som tím povedať, že prírodný spôsob žitia je nám blízky. Milióny rokov sme sa vyvýjali v súlade s prírodou a za pár tisíc ročí nastali najväčšie zmeny a v mysliach sme sa od nej odtrhli. Vtedy a ani dnes domorodci pravdepodobne neriešili a neriešia nejaké hry vo vesmíre. Nám racionálnym neostáva nič iné ako píšeš v poslednej vete.

            • @Mr.Nobody:
              Ty ses regulerne zblaznil a tocis se v kruhu. Jakej prirodni zpusob. Jaky domorodci? Zijes tam kde zijes tak s tim zij! Nejakym zpusobem jsme si symbolicky vytvorili civilizaci (realne co dokaze priroda s nasi civilizaci za par let ukazuji treba fotky pana Polidoriho – https://www.google.com/search?q=polidori&sugexp=chrome,mod%3D13&um=1&ie=UTF-8&hl=cs&tbm=isch&source=og&sa=N&tab=wi&ei=HJI8UI-HJufU0QXN74HYDA ale my svet NEVNIMAME REALNE), tak se s ni proste bud musime poprat, nebo se z ni musime posrat. Sorry, ale tyhle tvy ortodoxne atavisticky kecy jak u ohne to bylo fajn, se nedaji cist. Kdyz Mordemy pise o Ohni, tak to proste musi byt ohen adekvatni. Ano muze to byt ohen na Ozore, ale uplne stejne to bude byt ohem z LED zarovek na cyber-party roku 2030, kde se LIDI VNIMAJI. Kdyz se rika, ze jde o symbol, tak jde o symbol, ne o to, co ten symbol konkretne JE. Tohle je porad a po 101x ta sama pisnicka a nepochopeni.

        • @Mr.Nobody: Nemá smysl zabředávat tu teď znova do nějakejch vědeckejch teorií, to už tu bylo a ty si to zcela správně nechal ležet a řešili jsme podstatnější věci. Teď si se za tu vědu zase začal schovávat a používáš ji jako obranu. Žádnej jinej smysl tohle tvoje vysvětlování evolue a Červený královny nemá. Píšeš to sem jen proto, aby sis mohl obhájit svoji realitu, ve kterej žiješ (protože si na rybách zjistil, že se ti pomalu hroutí a posral si se z toho).

          Ty ses lekl, že budeš sám, ale zapomněl si na to, že ty sám už dávno seš! Celej život žiješ mezi lidma, ale ne s nima, a teď se tu budeš klepat strachy před nějakou izolací a tím, že ti nikdo nenapíše a nezavolá. Proboha Nobody, uklidni se… Nebo se neklidni, ale zaměř teda ten neklid správným směrem. Tohle, do čeho se řítíš je shit a už to tady bylo tisíckrát v tisíci podobách.

          Prostě nebejt toho, že jsem šel do izolace a postupně se dostával do stavu “nikdo mi nevolá, nikdo mě nikam nezve”, těžko bych tu teď seděl s LT ve starým zavšiveným pokojíku v jednom hnusně krásným městě a každou chvíli se něčemu smál… Ono to jde, jde se s limda potkávat, jde najet na společnou vlnu, jde to “nebejt sám”. Akorát se toho člověk nesmí bát.

          Absolutně odmítám řešim tu teď s tebou nějaký DNA nebo evoluci. Podstata je teď úplně jinde. Všechno, co jsi napsal jsou jen výmluvy a připosranost, která najednou vyplula na povrch. A je to logický a je to “v pořádku”, že se bojíš, to ti nikdo nezazlívá. Jen si uvědom, že teď z tebe mluví jen tvůj vlastní strach, převlečenej do vědeckýho kabátku podšitýho z nějakejch vědeckejch argumetnů…. to by nikam nevedlo a strávili bysme nad tím dva dny a k ničemu kloudnýmu bysme se stejně nedostali.

          A teď si jdu dát konečně pozdní snídani (hned jak se mi podaří vykopat La Tibora z jeho postele, v který vegetí s notebookem už asi dvě hodiny a odpovídá ti na tvoje komentáře, místo toho, aby se šel s Mordemym konečně někam nažrat).

          • @Mordemy: Dám ti to sem ešte raz aby si si to naozaj prečítal a neragoval na neexistujúce.
            Od 5triedy základnej školy do dnes žijem v izolácii od spoločnosti, práve kvôli radikálnym názorom.Takže sa toho nemôžem desiť, keď nič iné nepoznám a som tam viac-menej dobrovoľne. Žiadal som teda o radu ako teda môžem aktívne vplývať na ľudí, keď sa budem izolovať, prípadne ma odizolujú, ako asociála. Blog a prispievanie komentármi už činím.
            Tzv. izoláciu som si vybral a za tých 30 rokov som si zvykol a predstav si väčšinu toho času som dobrovoľne sám, takže nemôžem mať strach z toho čo dávno aplikujem. Chcel som od teba skutočne vedieť ako pôsobiť na ľudí, keď sa niekomu moje slová nepáčia, tak so mnou ďalej nebude komunikovať a ak takto odpálkujem každého, tak moje možnosti niekoho ovplyvňovať končia.
            Začínam na vlastnej koži pociťovať to, čo niektorí nepohodlní prispievatelia-nepochopenie.

            • @Mr.Nobody: Henrajs Nobody, neštvi mě. Jaký nepochopen? Doteď jsme se chápali úplně bezvadně, dokud ses nevypravil na ryby a štika ti neukousla koule… A s tou svojí izolací mě taky neser, nebudu tu teď tahat ze čtyřset komentářový diskuze tvoje vlastní slova, abych ti dokazoval, cos tu ty sám psal. A kecy o “nepochopení” si nech od cesty – tady není co chápat, ty se tu teď jen vymlouváš a útočíš (nejdřív tím, že řekneš, že dělám hovno a jen kecám a teď tu ještě začneš mlet cosi o tom, jak jsem strašně nechápavej…). Chápu to až moc dobře – to hlavní, co je tu k pochopení je, že máš nahnáno z toho se pustit do práce.

              Když se někomu tvoje slova nelíbí, tak se mu holt nelíbí, nevím, co si jako myslíš, že se s tím jako dá dělat? To chceš jako nějak poradit magický zaklínadlo, který zařídí, že tě lidi začnou brát a začnou se jim líbit tvoje názory? Lidi prostě mají svoje názory a ty prostě budeš většinou lidí neoblíbenej. Tečka. So what? Když na tom zamakáš, můžeš kolem sebe nakonec mít lidi, který nejenže tě chápou, ale mají kupodivu i stejný názory jako ty (a to dokonce názory, který jsou hodně daleko od mainstreamu).

              Není to o tom někoho z pohodlí vlastního hradu ovlivňovat. Je to o komunikaci a je to opět o tom, co jsem psal velsanovi: “Jít s kůží na trh.” – konfrontovat s lidma svoje přesvědčení a vydržet.

              A vůbec ty jo, co si myslíš, že já dělám tady na blogu? Sem chodí každou chvíli někdo, kdo se mnou nesouhlasí a komu se moje slova nelíbí. A každou chvíli někdo odejde a už se mnou dál nekomunikuje. A co jako?! Mám to tady zavřít a odejít na ryby? Zkouším to tady pořád znova a znova a pořád dokola do zblbnutí… a kupodivu čas od času se háček zasekne. A úplně to stejný musíš dělat ty… je to trochu jako chytat ryby, akorát s tím rozdílem, že bys toho člověka neměl chtít sežrat, ale dát mu prostor a uznat, že je to koneckonců jenom člověk.

    • @Mr.Nobody: Souhrně a od posledního komentu: Jsem v izolaci a co se týče toho, že mi nikdo nevolá a nikam mě nezve, tak mi fakt nic nevyhovuje víc. Dřív jsem pořád chodil na nějaký akce, který jsem v zásadě nesnášel, s lidma, s kterejma jsem si kolikrát neměl pořádně co říct, do prostředí, který bylo samo o sobě naprosto šílený (na discotéku už mě fakt nikdo nedostane). Jako fakt už nějakej čas prostě nejsem ten typicky společenskej člověk, co by musel bejt “mezi lidma” a myslím, že už jsem to tady někde vysvětloval. Dělám zcela konkrétní věci jako třeba to, že jsem necelý dva měsíce zpátky odešel od maminky, čtyři měsíce zpátky jsem si našel práci, půl roku zpátky jsem odešel z VŠ, třičtvrtě roku zpátky jsem přestal chlastat alkohol…

      I když ono co bych ti to tady takhle přeříkaval, ono tu tady jde teď asi o něco trochu jinýho, než že bys najednou přišel na to, že Mordemy jenom kecá a nic nedělá. Ty sis zašel na ryby a v tom schizoidním klídečku u vody, daleko od lidí, jsi najednou zjistil, že by ti všechny ty sračky vlastně strašně chyběly a že bys chudáku bez nich nemohl bejt. A tak ses sem vrátil, abys tu přesvědčil svět (a především sám sebe!), že Mordemy mele hovna a že je potřeba být platným členem society, chodit pravidelně do supermarketu a na úřad, a o Vánocích se s manželkou a dětmi dívat na pohádky – jinak tvoje existence nemá hodnotu. To je fakt pohádka pro malý děti tohle a pokud máš něco takovýho opravdu v hlavě (že bys měl “makat pro společnost”), tak se zamysli, odkud se to tam vzalo. Ale i tak si nemyslím, že tu jde o tohle… Je to ještě jinak:

      Ty ses toho všeho, co sis tu přečetl a napsal, lekl… nikdo se s tebou nebude bavit, nikdo ti nebude psát, nikdo tě už nikdy nenavštíví a umřeš sám opuštěnej a zavrženej, och jaká hrůza! To vole Nobody! Já se tu s tebou přece bavím sakra, LT se tu s tebou baví, je tu velsan, kterej řeší velmi podobnou věc, co ty, na celým tomhle blogu je spousta dalších lidí, který chápou tenhle tvůj strach a který se s tebou budou bavit tím víc, čím víc se budeš snažit o něco reálnýho. V tom je přece ten vtip! Jak můžeš proboha říct, že zůstaneš sám? Kdyby fakt nic jinýho, tak jsme tu my a tady na blogu seš vždy vítán! A ve světě jsou stovky a tisíce dalších lidí, který se chtěj bavit a setkávat a žít spolu. O čem tu sakra píšu v tom článku asi tak? I o tomhle! Prostě se zvednout, jít makat sám na sobě, jít makat na druhejch lidech (věnovat se jim) a to se opravdu neboj, že nakonec budeš “sám”… fakt se ještě jednou koukni na tu diskuzi u minulýho postu, prober se těma čtyřma stovkama komentářů a pak mi sem přijď znovu napsat, jak když budeš dělat to, o čem se tu bavíme, tak budeš sám. To je fakt strašně srandovní tohle…

      Když potkám na chodbě šéfa, řeknu nějakou sračku typu “No tak jde to no…”, případně pokud jsem do půlnoci seděl u PC, tak sdělím, že jsem unaven. Když se zeptá, co jsem dělal do dvou do rána, řeknu, že jsem seděl u počítače – a samozřejmě neřeknu, že jsem seděl u svýho blogu na adrese psychoanalyza.com a odpovídal lidem na komentáře, v kterejch jsem lidi přesvědčoval o tom, že chodit do práce a bejt zaměstnanej nemá budoucnost. Ale tak to holt je a bude to tak, dokud budu do tej práce chodit a budu muset lézt šéfovi do prdele. Fakt nejsme v nějaký pohádce, kde můžeš kromě sebe jen tak lusknutím prstů osvítit i druhý lidi a přimět padesátiletýho firemního bosse, co jezdí v bavoráku, aby chápal tvý problémy s vlastní identitou. Co ale udělat lze, tak můžeš z tej práce prostě vypadnout a žádnýho šéfa nemít. Ale něco pro to musíš udělat.

      • @Mordemy: Mordemy, sakra, všetko čo si napísal nad čiarou je totálne nepochopenie mnou napísaného. Ešte raz. Od 5triedy základnej školy do dnes žijem v izolácii od spoločnosti, práve kvôli radikálnym názorom.Takže sa toho nemôžem desiť, keď nič iné nepoznám a som tam viac-menej dobrovoľne. Žiadal som teda o radu ako teda môžem aktívne vplývať na ľudí, keď sa budem izolovať, prípadne ma odizolujú, ako asociála. Blog a prispievanie komentármi už činím.

        • @Mr.Nobody: Nejseš v izolaci. Ne dost! Seš jen ve svý soukromý vnitřní izolaci, která je ve tvojí hlavě. Ale jinak zůstáváš “mezi lidma”, zůstáváš v toxickým prostředí, kde na teber všichni valej ty svoje sračky a ty si tam kdesi uvnitř ochraňuješ svoji malou soukromou izolaci, do který utíkáš před světem. Seš prostě schizoid jako každej a jako každej se cejtíš v izolaci, protože už prostě seš dávno v izolaci, ale jenom v tý vnitřní… Ale jinak strašně toužíš po tom, aby ti někdo zavolal a bavil se s tebou a oni ti samozřejmě lidé ještě pořád volají a někam tě zvou, to by sis tu jinak nestěžoval, že tě nikdo nikam nezve a nezdvihá ti telefon.

          • @Mordemy: Na väčšinu som reagoval v reakcii pred tým. Nemusíš v každej vete hľadať psychoanalytické vysvetlenie. Nikto mi nevolá, lebo prevolám niekedy 0 eur mesačne a nikto ma nezve a netúžim po tom, lebo som to vedome odmietol. Nemám priateľov ani známych, ktorým by narúšanie ich reality vyhovovalo. Keď po niečom túžim, tak poznať viac takých ľudí ako ty a La Tibor.

            • @Mr.Nobody:
              Jeste k te skromnosti, ktera je z tebe znat v kazdem postu. Je urcite fajn, ale ne z toho duvodu, jak mi prijde, ze si myslis. Utratit za neco 0 nebo byt strasne poctivy schizoid, co je “dobrovolne nezamestnany” mi u tebe proste prijde jako obsese, kterou si mezi sebe a svet stavis barieru, protoze jakoby “svetu nic nedluzis” -> tak at ti da pokoj. Jenze svetu je tohle zrovna uplne u prdele.

              Efektivni zdaneni v rozvinutych zemich je nekde kolem 70%. Tj. pres 2/3 toho, co clovek vydela se mu sebere, neco z toho se sice rozkrade, ale neco se s nejakou efektivitou proste reinvestuje v podobe verejnych statku. I ty jsi v zemi, kde stale funguje spickovy zdravotnictvi a kdyz nekma jdes, tak jdes po rovny asfaltce. Proste jsi zapojen. Nad tech 70% jeste i ten zbytek veci, co si clovek jakoby dela pro sebe stejne ovlivnuje ostatni lidi (rika se tomu externalita). Delas analogii toho, co se enviromentalisti snazi s prirodou. Jsou uplne posedli jakymisi uhlikovymi stopami, ty mas v hlave zjevne neco jako ekonomickou stopu a snazis se ji minimalizovat. Unika ti vetsi obrazek: hrajes si se zlomkem te sve ekonomicke stopy, protoze vetsinu proste pod kontrolou nemas a dokud civilizace bude existovat, tak ani mit nebudes. A kdybys mel, tak se z toho poseres, jako my vsichni v Brazilii a to Brazilie jeste neni Somalsko a Somalsko neni rok 100000 BC. Tebe totiz bavi ta hra a doufani, ze to neco vyresi.

              • @La Tibor: Nie som skromný, že by som si liboval. Skôr z presvedčenia. Keď nemám komu čo rozumné povedať do telefónu,tak nevolám…Chcel som sa vyhýbať systému, kde to len pôjde. Nemám rád nariadenia a organizovanosť.
                “dobrovolne nezamestnany”-je keď nechcem-nemienim-nebudem robiť niečo čo ma nebaví, nenapĺňa, nieje zmyslom môjho života a to najhlavnejšie je, ŽE SOM NA TO STÁLE NEPRIŠIEL. To je môj hlavný problém.

                • @Mr.Nobody: Doplním, že dočasne nevyhovujúca práca, ako nevyhnutný krok ku cieľu mi neprekáža.

                • @Mr.Nobody: takle podle mě takhle ani na nicnepřijdeš. říkáš že máš přítelkyni, seberte se a jeďte na nový zéland stříhat ovce nebo sbírat jahody. děcka nemáte taknení co ztratit. ja pojezdila i s dvemi malými dětmi půlku Evropy, nejde o to ježdění. jde o úplnou totální změnu životní ho stylu, prostředí. obklopit se úplně novými lidmi kteří mluví jinak a u kterých je bílé černé a černé bílé. tohle člověk ohromně osvěží :o) je to ozdravná lázeň a vřele doporučuju

    • @Mr.Nobody:
      A jeste k tem penezum. Ted jsem Mordemymu, kterej je uplne cizi clovek nekde z netu a ted jsem ho nahodou potkal a je to strasna prdel, rikal nasledujici story.

      Nekdy pred 15+ lety jsem delal kuryra na kole. Politika spolecnosti byla, ze clovek nejdriv par dnu jezdil tehdy “na telefon”, tj. vzdy z budky zavolal operatorum, jestli nemaji zakazku a oni mu ji pak pridelili taky po telefonu. Pote, co se clovek osvedcil, dostal tehdy drahou vysilacku.

      Rok jsem delal kuryra, vysilacku mi dali druhy den a kazdy den jsem mel nejvic zakazek ze vsech kuryru. Pak jsem nastoupil na VS, druhy rok se tam vratil na mesicni brigadu, dali mi hned vysilacku a zas jsem makal. Pak po druhaku jsme tam prisel po druhe a byl tam nejaky novy curak na HR. Nutil me vyplnovat jakesi papiry, prestoze jsem byl uz osvedceny kuryr. Delal jsem si z toho prdel, protoze to prdel byla a mel jsem tam blbe kecy samozrejme. Typek ze pry budu jezdit 14 dni na telefon, jestli se osvedcim. Rikam mu, ze to je blbost, ze jsem osvedceny A+ kuryr. Prej ne, takova je politika a at se rozhodnu, jestli pro ne chci pracovat nebo ne. Rekl jsem mu, at jde do prdele, zavolal majiteli, ktery byl sympaticky, ze tam ma v kanclu curaka, co se mu snazi polozit firmu a jel domu.

      Pointa NENI v tom, ze kdyz je nekdo kokot, tak ho mate poslat do prdele automaticky. Pointa je v tom, ze si to proste musite moct dovolit. Ze to proste musite ustat a k tomu proste musite budovat bank. Udelal jsem strasne moc chyb v zivote, hodne veci jsme otocil, ale tohle jsem chapal jako maly dite a na tom se nic nemeni. Pokud vydelavate penize v okamziku, kdy je potrebujete, tak jste proste v prdeli. I jako mladej kluk, co nic nemel, nebo kdyz jsem byl bezdomovec, tak jsem proste aspon par set tisic na konte mel. Proste clovek nemuze byt bankrot, tj. zit od vyplaty k vyplate nebo s minimalni rezervou a pokud v tom stavu je nebo se mu blizi, tak by se mel FAKT VAZNE zamyslet, protoze to ovlivnuje psychiku a jeho priposranost hodne zasadnim zpusobem a pak se s vecma hybe tezko.

      • @La Tibor: Zdá se mi že se ti dost záleží na tom aby jsi vypadal dobře, jako ten co se vyzná. Je to pro tebe důležité? VAdilo by ti kdyby jsi vypadal jako koktavý vůl? jako hodný blbec?

        Souhlas že peníze jsou důležité. Je třeba jíst a někde bydlet. Přesto je topro mě okrajová záležitost. Teď, když jsou děcka velká je mi jedno jestli mám hodně peněz nebo nemám. Živila jsem se kdečím, v RAkousku nelegálně… nikdy jsem se nemusela podbízet. ber – neber. NIkdy jsem se nemusela na nikoho povyšovat ani se ponižovat. proč?
        jít životem… jen tak se prolelkovat s kamarády sám nebo si najít partnera a jít ve dvou. přes hory a doly. světem křížem krážem.
        A odkud vzít peníze a neubližovat (neokrádat jiné) Odborník specialista s dovednostmi které má jen pár lidí dostane práci vždycky. a každý mu děkuje. není třeba být na lidi hrubý a nadávat. ten kdo něco umí má dveře otevřené.

        • @ratka: Ja som pár stotisíc na konte nikdy nemal a to som ani nebol bezdomovec. :-)
          ratka: Lenže odborník špecialista je obvykle vysokoškolsky vzdelaný a to by tu na blogu mohol byť problém.

          • @Mr.Nobody: @Mr.Nobody: může a nemusí,může znát třeba jazyky. v každém případě by se měl člověk určitě vzdělávat v nějakém oboru, i klidně sám – samostudiem, protože musí na trhu “práce” něco nabídnout. vyměnit práci za peníze. a někdo tu jeho práci bude muset koupit. teda mě přijde nejjednodušší živit se prací. kdybych měla ožebračovat staré babičky nebo postižené lidi podvody, tak bych to asi neustála :o)

            • @ratka:
              Vtip je v tom, ze dneska se kazdej chce zivit praci, protoze je to tak uzasne ciste ze. A to, ze delate pro firmu, ktera na 100% ozebracuje nekoho, to uz NENI vas problem ze. Klasika. Vy si jen delate svoji praci a zivite se s ni.

              Jenze cela ekonomika funguje tak, jako funguje ekonomika na netu, kterou vam popisu na nasledujicim modelu:

              Mate 1. webmatera, ktery dela web, treba o pejscich nebo autech. 2. Mate inzerenta, kterej prodava nejakou pozerskou sracku. 3. Mate nejakou reklamni agenturu, ktera to dava dohromady.

              No webmaster si dela jen svoji praci. Dela web. Inzerent – vyrobce nejake sracky si dela jen svoji praci, protoze vyrabi produkt, o ktery je zajem. A agentura taky dela svoji praci, jen vyrovnava nabidku s poptavkou. VSichni si delaji jen svoji praci, nadhera.

              Webmaster umisti na web svuj kod a zobrazuji se mu na nem reklamy, nad kterymi nevladne. Inzerent jen do systemu zada reklamu na ten svuj shit a ejhle! System o to ma zajem a prodava se. Reklamka zprostredkuje jen to, co trh chce. Vsichni cisti a vysledek je totalni sracka.

              TOHLE je duvod, proc existuji firmy a proc se lidi nechavaji odrbat o 90+% hodnoty sve prace. Nejsou konfrontovani primo s tim, ze se podileji na sracce. Kupuji si vymluvu, ze si delaji schizoidne jen svoji praci. Bravo. Proto potrebujeme cim da vic zprostredkovatelu jako ty agentury, protoze ty sracky na nas prosakuji. Tohle je postmoderni excuse prvni kategorie, co se tu rozjizdi.

              Resenim je samozrejme skoupit/zalozit celou tu vertikalu tak jako to treba delal Bata a jako to delaji konglomeraty. Byt jak vyrobce, tak reklama, tak prodejce konfrontovany se zakaznikem. Teprv pak zirate na tu celou sracku a tohle je potreba unest. Protoze TOHLE JE VAZENI SVET, VE KTERYM ZIJEM. A to ze si jako uklizecka v Lockheed-Martin jen tak delate svoji praci vam proste nepomuze. Jste v tom namoceni tak jako tak, jen se vecnym vyhybanim pravde zbavite toho jedineho, co vam umozni se neprestat hybat – prostredku.

              • @La Tibor: jo, nejsem v opozici. jsem technik, mám technickou VS a dělala jsem léta v průmyslu. ale i hlídala postižené a dělala uklizečku a zahradnici i podnikového poradce, tlumočnici a teď jsem na pracáku protože jsem byla přesně v ty situaci o který píšeš. měla jsem šéfa na háku a víc jsem se usmívala a popíjela kafíčko a tak jsem skončila venku i s padákem. a jelikž mám hrdost na háku tak jsem šla s radostí a užívám si to. nikam nespěchám max. do hrobu :o)
                ale téma je akvárko. nechtěla bych z jednoho akvárka vylejzat do jiného. raději žádné… žádné akvárko.

        • @ratka:
          Nechapu. Proc by mi melo vadit jak vypadam. Vypadam jak vypadam. Pisu jak to vidim a cim se ridim. Vidim, co jsou lidi, co neresi prachy schopni delat, kdyz jim pak samozrejme dojdou nebo jak strasne ty vsichni cool lidicky resi love. Tohle je snad poprvy, kdy se po x letech k penezum vyjadruju na netu trochu vic natvrdo, protoze kdyz se pohybujem jen v terminech jako self a schizo atd, tak je to krasne intelektualsky a da se nad tim onanovat donekonecna.

          Proste pokud jste na sefovi existencne zavisli nebo na slovu kohokoliv; na tom jak se vyspi nebo si zasuka, tak jste v riti. Clovek vzdycky musi mit prostredky an plan B, C, D, i kdyz ho apriori nechysta v hlave. Ja nevymyslel, ze vsichni lidi prevedou veskery symboly na symboly penez. Tohle je dost zakladni vec, co by meli chapat uz deti a nechape to vetsina dospelych. Do te debaty eni nutny srat kulhavyho kripla La Tibora v otrhanych hadrech a se shnilym autem osobne. Stale jeste, i kdyz jsme u neceho tak strasne osobniho jako jsou nase (chybejici) zlutoucke a sustici penizky, tohle neni nutny brat osobne.

          Samozrejme ze jsi se podbizela a podbizis dnes a denne, jen si to neuvedomujes a to je dost pruser. Kdo se kurva nepodbizi, kdyz ho zastavi policajt pri silnicni kontrole hm? Trejdujem respekt vuci jeho cepici s ksiltem za to, ze nam neda pokutu. Delame to vsichni. A samozrejme ze vlastnictvi z definice je kradez. Zadnej obchod neni nikdy fer vybalancovanej. Je uzasny se o to snazit, ale ani omylem toho nikdy nedosahnem, co se pocita je ta snaha. I kdyz prodavam pizzu, tak proste zdimu prachy z manazeru unavenych z Ria, z rodiny, z predrazeneho mesta a pizzou si kupujou aspon chvili klidu od decek a zaplati za to v idealnim pripade vic nez malo. Tak to proste je.

        • @ratka: Třeba co se mě týče, tak naživo vypádám úplně jako hodný blbec (La Tibor a paní P. ze vsi u O. může potvrdit). A měnit vlastní image nějak nehodlám…

          Tak mocnej symbol jako prachy pro tebe prostě nemůže bejt okrajová záležitost, i kdyby si stokrát chtěla a každej tejden v neděli večer rituálně pálila stodolarovku (vlastně tehdy by se akorát ukázalo, jak moc důležitý to pro tebe vlastně je). Prachy můžeš nějakým způsobem přestat řešit až ve chvíli, kdy je máš. Respektive prachy pro tebe nejsou okrajová záležitost, pokud denně trávíš osm hodin tím, že chodíš do práce (do který prostě chodíš především kvůli prachům – i kdyby tě to, co děláš kdovíjak bavilo nebo to mělo nějakej smysl nebo cokoliv…). Tohle ti ratko prostě nesežeru a sežrat nemůžu, protože je to absurdní. To, jak a kde vyděláváš prachy prostě definuje to, co můžeš a nemůžeš kde dělat dál, protože vyděláváním prachů budeš tak jako tak ztrácet obrovský množství času a energie. A tvářit se, že něco takovýho je pro tebe “okrajová záležitost” je nesmysl. Je jen málo věcí, který jsou míň okrajový, než to jak se živíš a jakým způsobem vyděláváš peníze.

          • @Mordemy:
            objektivni pozorovani je, ze Mordemy pusobi jako Oldrich Novy, kterej si dal koktejl LSD, rustoveho hormonu a jahodovych knedliku a do toho se mu stalo neco divnyho s vlasama (asi na nej preskocil nejakej kubanskej vlasovej segment DNA)

          • @Mordemy:
            prachy nejsou okrajova zalezitost, ani kdyz je mas; pristup se k nim zmeni dost radikalne, ale super-symbol je furt supersymbol

            hippie kecu, jako penize jsou “okrajova zalezitost” mam od rodicu plny zuby; kdybych na ne sral, tak je otec, kterej na ne sral poctive, ted naprosto v hajzlu a matka bude nasledovat vzapeti pri sebemensim zdravotnim problemu spojenym se starim a s kolapsem bezplatneho zdravotnictvi -> a toto je “jen” ten povrchni pohled na penize

            penize jsou dulezite uz jen proto, jake vasne vzbuzuji a jak se vuci nim vymezuji i ti lide, pro ktere jsou okrajova zalezitost! pro me je okrajova zalezitost zavazovani tkanicek a pocet vroubku na porcelanovych hrniccich a az narazim na debatu o tomhle, tak prokazu, ze je to okrajova zalezitost tim, ze nenapisu nic… je to jasnejsi?

          • @Mordemy: zkusím jinak, nejsem nejmladší a vůbec nejsem náročná. již delšídobu mám finanční svobodu. nemusím pracovat. můžu a nemusím. je to moje volba. to co mám stačí na živobytí.

            • @ratka: Pokud nemáš na kontě dvacet mega (a i to bude málo), budeš mít dříve nebo později sakra problém. Neznám nikoho, kdo by měl “finanční svobodu” a kdo by nemusel pracovat. Jen jsou lidé, kteří si to myslí.

              To, co máš, ti jednou stačit přestane. A až ten den přijde, budeš plakat a budeš smutná a budeš říkat, jakou máš smůlu, že tě potkala ta nešťastná událost (která bude mít určitě strašně vtipnou podobu, protože ty očividně potřebuješ dostat sežrat svoji ignoranci). Ale jak správně píšeš, ve skutečnosti to byla tvoje volba přestat se starat o peníze. Až konečně padne ekonomika (to potácení se na místě a polovičatý krize jsou fakt úmorný) a zruší se věci jako starobní důchody, dojde k devalvaci peněz a tvoje úspory, který ti “stačí na živobytí”, budou najednou téměř k ničemu, tak si za to budeš moct pouze a jenom sama…

              Prostě NEEXISTUJE člověk, kterej by měl “finanční svobodu”, protože neexistuje hranice, kdy už máš tolik peněz, že seš takzvaně “za vodou” (to je strašně oblíbenej mýtus, že nějací takoví lidé na světě jsou a tihle lidé se mají strašně dobře). To je fakt strašlivej omyl, že když budeš v životě makat dostatečně dlouho a dostatečně tvrdě, tak se můžeš dostat do fáze, kdy už máš “odpracováno” a pak přijde nějaká jakože “svoboda” (finanční nebo jiná…). Svět se neustále hejbe a pokud nesleduješ kam se hejbe a pokud nestihneš umřít, než na tebe ten pohyb dopadne, tak budeš mít dost velkej problém.

              A co je důležitý říct, že ta hranice “svobody”, za kterou už si můžeš dát nohy nahoru a podle své volby “nic nedělat”, neexistuje skutečně vůbec v ničem. Jak co se týče peněz, tak co se týče čehokoliv jinýho. Nikdy se nemůžeš dostatečně postarat o lidi, abys už měla opdracováno a dál se starat nemusela. Nikdy se nemůžeš dostatečně věnovat čemukoliv, co děláš, a dostat se do fáze, kdy už je hotovo. To nejde.

              Je to samozřejmě o nějaký distribuci energie a vůbec neříkám, že když teda kašleš na peníze, tak že děláš hovno, to určitě ne, ale tenhle pohodovej přístup typu “nemusím vydělávat prachy, protože nejsem náročná a to, co mám mi na živobytí stačí”, to je strašně nebezpečný. Protože to jenom čeká na to, aby se ti něco v životě posralo, na co ty prachy potřebovat budeš a rázem seš v situaci, kdy nemůžeš něco udělat, protože na to nemáš peníze, který nemáš proto, že si teď roky “nemusela” makat. Tohle se ti fakt vrátí a bude to dost hnusný si myslím…

              Navíc jak jsem psal výše, ty prachy jsou dneska natolik mocnej symbol, že se pomocí nich dá dost zajímavě (smysluplně) působit na lidi, a je hrozná škoda ignorovat něco takhle moc silnýho. I když ty peníze určitě neignoruješ, právě naopak na tebe působí dostatečně silně na to, abys před nima utekla do pozice “já mám vyděláno” (která je podezřelá sama o sobě, zvlášť když nenapíšeš nic bližšího k tomu, jakým způsobem seš tak skvěle “zajištěná”). Vyděláno nemáš a mít nemůžeš. A realita trpělivě čeká na okamžik, kdy ti to dá sežrat. Tyhle věci se prostě ukážou vždycky.

              • @Mordemy: no uvidíme, nežeru takové ty namistrované chlápky ve fárech co si myslí že sežrali všeckumoudrost světa. nezajímá mě zda působím na někoho tak nebo onak a zda vypadám dostatečně zazobaně. ani zda vypadám důležitě či chytře. klidně jsem za blba. tuhle svobodu jsem si prostě již vzala a nenechám si ji ukrást. už jsem psala že peníze moc neřeším, samozřejmě se koutkem oka člověk dívá aby nevyschl a pořád teklo, ale nevěřím na nějaké důchodové pojištění a tak… peníze by měly pořád sloužit a tak by je měl vkládat do věcí které slouží jiným. třeba nemovitost a různé dlouhodobé investice. umělecké předměty. bylo období kdy mě hrozně rozčilovalo že jsem chudá, a chtěla jsem to změnit a taky jsem to změnila. alespíše to byla potřeba abych měla volbu. že je to moje volba žít skromě. nikoliv nutnost.
                je to určitě i pokorou. dvě děcka jsou již zajištěny a není třeba s dělat starosti a to třetí poslední se prostě již nějak doklepe. Kvůli penzům nebudu dělat opicu ani ze sebe ani z ostatních. ať sikaždý ukazuje co chce.
                člověk má možnost se celý život vzdělávat a práce je dost. rodiče sestárnou, je spousta aktivit i práce a zisk je naprosto vedlejší, je třeba to nějak zpracovat. Když je člověk potřebuje tak jsou peníze v centru pozornosti, časem to není důležité. do poředí se dostávají jiné hodnoty. teda u mě. hlavně vztahy s blízkými, otevřenost a důvera.

                • @ratka: Ta otázka, kterou člověk musí vyřešit nezní “Budu se věnovat lidem, mít otevřené a důvěrné vztahy s blízkými nebo vydělávat peníze?”

                  Ta otázka zní “Jak ksakru dělat obojí najednou?!”

                  Namistrovaní chlapíci ve fárech vědí o světě asi tolik jako já vím o baletu. Ale to nebylo to, o čem jsem mluvil, když jsem říkal, že je potřeba působit na lidi i skrze peníze. Opakuju, že vypadám na první pohled jako hodnej blbej chlapeček z chudý rodiny, co se moc neumí oblíct a rozhodl se, že si rok nebude střihat vlasy. A tohle se s největší pravděpodobností nezmění a je úplně jedno, jak to se mnou nakonec dopadne, jestli se mi někde něco povede anebo zůstanu trčet v neefektivním jobu s patnácti litrama hrubýho na měsíc.

                  Mluvím o tom, že ty ignoruješ ten symbol. Tak moc silnej symbol, že na tom jede celá civilizace na celý týhle planetě a miliony lidí jsou nucený právě do toho namistrovanýho machrování v nabušenejch autech a drahejch oblecích. A ty se tváříš, že se tě to netýká, že je to pro tebe jen okrajová záležitost a že se raději zaměříš na vztahy s blízkými a tohle všechno jde mimo tebe. Což je prostě totální nesmysl. A právě tohle je to, co se mi nelíbí.

                  • @Mordemy: co když jsem si tím chlemptáním za penězi prošla … víceméně s výškami i pády, trapnostmi i vítězstvím, odešla jsem kvůi tomu od rodiny s nejmenším… opustila děti jen abych sama sobě dokázala že můžu vydělat dost peněz a zajistit rodinu, že to prostě de a když byl muž nemocný a pak bez práce tak jsem táhla celou rodinu a v pohodě. po 7 letech ve fabrice mě vyhodili ale zaslouženě. dostala jsem se do fáze o které píše la tibor. proste mi to bylo jedno, ja již nechtěla. již jsem věděla co jsem vědět chtěla. potřebovala jsem nutně pocit že tohle nemusím. že tohodlenc se zůčastnit nemusím. a že je to moje volba. a rozumím ti, prostě to nebudu prodlužovat.

                    • @ratka:
                      jenze clovekzije a musi; ze symbolu se nelze vyvazat
                      je to porad ta tvoje schizoidnost, nezucastnenost

                      tady neni zadna volba; frantiskan, co penize “neresi” a drzi se od nich nejdal, je paradoxne resi uplne stejne jako podnikatel s audinou a raybanama

                      to prvni je anal, to druhy oral, rozdil ne moc velky a vzdycky se to bude preklapet v to druhe

                      citoval bych tady nejradsi Sterna, ale nechme toho pidizvejka radsi hnit

                      neresit penize ve svete, kterej si na tom proste frci, je katatonicka poza

                    • @ratka: musím nejdřív výklad symbolu přijmout a pak se třeba můžu nějak s ním stotožnit. s hodnoutou kterou vyjadřuje. proto jsem tak velkým příznivcem změn prostředí. protože v každém prostředí jsou jiné symboly a člověku najednou úplně přirozeně dojde že jsou to prázdná gesta. jak chceš s audinou machrovat třeba mezi křováky na Kalahari. tam to nedává smysl. Když jsme se dostali z Česka a přede mnou machrovali Rakušáci v autech a oblečkách, já vůbec nepochopila o co jde. a když jsem to konečně pochopila tak jsem se mohla jen smát. nešlo už do toho vstoupit. a když jsme si konečně našetřili peníze tak jsme vyrazili na pár měsíců do And, tak jsem se málem propadla studem. Moje první setkání s úplně jiným světem a já se hluboce styděla. za sebe, za mé kolegy a za všecko. za to jaká jsem, jak žiju, za pocit nadřazenosti, styděla jsem se za bankéře a za celou tu mašinerii sdírání indiánů z kůže. ten stud mě neopustil dodnes.

                    • @ratka: @ratka: možná začínám chápat ka míříš. když chce člověk sdílet skupinu tak musí sdílet její symboly. v Kalahary bych musela ulovit nějaké zvíře nebo nalézt vodu nebo si nechat vypálit znak na záda. to by byl sdílený symbol a tím bych byla součástí. a v Evropě něco znamenají symboly majetku a tak musím sdílet tyto symboly abych mohla sdílet společenství s majetnými lidmi. ono je ale hodně lidí co má peníze a zároveň se neoklopují symboly. přesto sdílejí a jsou kompatibilní vzájemně. poznají se vzájemně pomocí jiných symbolů než peníze. mají pohodlný dům, děti na školách, harmonické vztahy. peníze jsou určitě v pozadí taky, ale jen jako prostředky, ztratily sílu symbolů. Symbolem se třeba stala funkční a spokojená rodina. ovšem na pozadí různých vychytávek které tam jsou jaksi automaticky.

                    • @ratka: presne tak; proste tady nejsme na kalahari, ale v evrope

                      penize narozdil od indianskych symbolu jsou symboly uplne vyprazdnene, ale porad jsou to symboly a jina moznost nez dostat se k lidem skrz to, co lidi uznavaji, proste neni

                      samozrejme ze POTE, co se k lidem clovek dostane se musi okamzite zacit s nimi venovat celemu symbolickemu systemu, neboli videt nadakvarko

                      ale do te doby proste nejen ze penize jsou zasadni symbol, pres ktery lidi filtrujou realitu, ale vzdycky to do tohohle vnimani BUDE takat i NAS samotne, kteri sjme jakoby prozreli a neustale budeme atakovani puzenim se k tomu symbolu/penezum nejak postavit – bud oralne nebo analne samozrejme (tzn. bud si ulitnout na vydelavani prachu, nebo na jejich odmitani, jako to ukazkove predvadis ty.)

                      Jako schizofrenik musi pracovat se svymi bludy, protoze je VIDI… nelze aby si rikal, tenhle drak prede mnou neni skutecny atd… tak uplne stejne jsme odsouzeni zit v realite, ktera frci na majestatu penez a jejich soustavnym odmitanim ho prave jen totalne potvrzujeme. A to jak po “teoreticke rovine”, kdy se penize/odmitani penez stava obsesi, za tyhle “sracky” se stydime atd. tj porad se to kolem tech penez toci a toci; tak po prakticke rovine, kdy clovek odmitajici penize proste bez nich nakonec skonci a narazi na to, ze bude proste v prdeli, protoze jsme samozrejme vsichni propojeni a ostatni lide po vas ty penize budou chtit, aby vam dali treba to jidlo nebo pudu, na ktere si ho muzete pestovat.

                    • @ratka: domnívám se že od určitého momentu péče peníze k člověku přicházejí samy aniž by musel řešit jejich symboliku. takže nevěřím na buď anebo. nevěřím že buď jedno nebo druhé. neveřím že buď žeru nebo seru. buď oboje nebo ani jedno. a všecko najednou. ty peníze tady prostě jsou. tak jako vzduch co se dýchá. taky ho nemusím buď honit nebo odmítat. prostě ho dýchám. stejně tak je to s penězi. přicházejí, odcházejí. ale pořád tady jsou. nechybí. jen se přelévají jako řeka. pak nemusím furt behat kolem řeky a volat heleď voda, taky mám vodu a nosit na zádech kýbl s vodou aby každý viděl že u nás doma máme vodovodní kohoutek.

                    • @ratka: @ratka: zase lehce mimo a zase TY vs penize

                      Skoro bych rekl, ze na tom, kdyz clovek neresi penize (tj. ten konkretni clovek neresi kolik ma ve strozoku, co si za to koupi atd), tudiz ten clovek ma uvolnenou energii na to aby vnimal realitu, delal dobre svoji praci atd… tak skutecne je mnohem jednodussi je vydelat. Tj. to co pises je pravda.

                      Ale o tom tenhle clanek neni a je to ponekud malo. Porad se to, jako vsechny tvoje komentare proste toci kolem “ja, ja, ja”. Fuck ja :)

                      Tenhle clanek je o komunikaci, o tom, ze ty penize jsou jeden z mala symbolu, co jsou prijimany a nelze na ne zapominat. Clovek, co bude delat dobre svoji praci a zameri se na ni skutecne bude bohaty, ale k cemu mu to bude? Uzavrenych schizoidu za compama, co skutecne delaji svoji praci, slusne vydelavaji, vrati penezenku co najdou na ulici a chteji na vsechny srat v tom slova smyslu, ze si jich nevsimaji, a svoje penize pouziji jako BARIERU mezi svetem a sebou, pribyva po milionech.

                      Tohle je cele mnohem silenejsi. I u symbolu penez je potreba se dostat kamsi za “ja” a nejak citit, ze je to insignie kralovstvi asi jako driv koruna nebo zezlo. Penize jsou prostredek komunikace a naseho ZAPOJENI do sveta. Clovek je musi pouzivat k tomu prebudovani toho kousku reality/kralovstvi, o ktery se stara. Jeho potecha neni nejaky trapny iluzorni ekonomicky uzitek, ktery vyvane jako davka heroinu; potecha je z toho, ze vhodne pouzite penize proste narovnavaji realitu, byt z toho obvykle clovek sam osobne nema “nic”, nez prave ten pocit, ze se o neco postaral, resp. ze pouzil ten symbol na miste v energetickym uzlovym bode, kde nekdo jiny zacal zase trochu vic vnimat a diky tomu se ta Mordova karta “my jsme svet” stala zase trochu realnejsi.

                    • @ratka: se vším souhlas, to vzpříčení se mezinámi je právě v tom momentu že ty víš jak je s nimi naložit (teda jsi o tom přesvědčený že to dělaš správně) a já to nevím. teda necítím se být takdaleko abych to věděla. u tebe mě prostě zarazilo že víš jaknaložit s penězi a píše o to m jak urážíš lidi, jak je ždímeš a jak si pořizuješ silná auta. tohle mi zatím nějak nesedí. neumím se přes to dostat. uvědomuji si že jsou to jen slova v komentáři ale nevidím co za tím vězí.

                    • @ratka: “u tebe mě prostě zarazilo že víš jaknaložit s penězi a píše o to m jak urážíš lidi, jak je ždímeš a jak si pořizuješ silná auta”

                      no ja doufam, ze neurazim lidi; snazim se jim rozrazit a vyzdimat vedomi, to si asi uplne nerozumime, byt jsem samozrejme casto hulvat – bud kdyz situaci nezvladam nebo kdyz je to soucast toho vykolejeni, ktery potrebujem

                      ohledne aut to byl osho, kdo si s tim hral; ja doted ridil doslova vrak, ted jsem koupil ojetinu, co se par let nerozpadne, ale jen kvuli otci, jinak mam samozrejme taky analni zaliby v sockoidnosti a na to, abych ridil lambo si netroufam uplne stejne jako ty nebo Mordemy

                      vtip a zakernost je v tom, ze se do toho clovek musi trochu nutit; proste vzit na sebe brime te role, co ji svet chce

                      je to hrozne podobny jako ten hereticky vyklad Jidase, co byl i v http://www.csfd.cz/film/8251-posledni-pokuseni-krista/ , kde se da rict, ze Jidas na sebe vzal tu vinu a tim byl pro lidskou mytologii mozna i dulezitejsi nez Jezis

                      co se me tyce, tak se s penezma proste ucim pracovat, ale uz mi je jasny, ze cesta povede tak jak popisuju; k tomuhle prijimani roli mam perfektni pribeh s otcem z ozory, snad ho nekdy sepisu

                  • @Mordemy: my máme Toyotu Avensis a Oktavku (celkem silnou). Kupujeme nové a spolehlivé auta. manžel chtěl audinu (protože mu tak super sluší) ale naznal že by se o ni všude bál a tak točíme oktávky. Jinak máš pravdu že člověk se časem začne uzavírat ve své jistotě, protože venku zuří mor a cholera. co když mu cholerik zabuší na dveře a on tak nějak cítí že kdyby všechny nastěhoval domů tak vše zmizí. i s ním a se vším. že zmizí. takže si postaví plot a v něm vrata a ty otvírá a zavírá dle toho zda přicházejí ti Jeho nebo Jiní … Je opatrný. a ta opatrnost je zhoubná. stává se pokrytcem. říká že má všecky lidi rád ale nerozdá se všem. vybírá. rozlišuje. a dokud má rozlišeno moje – tvoje tak je otrokem a otrokářem zároveň. není cesta ven dokud on sám nedovolí.

                    • @ratka: to byla odpověď na komentář la tibora 1.9. 11:39 záliby v sockoidnosti mám já, můj nejstarší syn a teď se ukazuje i střední že ho to baví. naopak se rád v hezkém ukáže můj muž a ten nejmenší je neskutečná pomáda :o) nejlépe se cítím v strarých tričkách a pohodlných kalhotách po deckách, v tirolskusi lidé mysleli že jsme socky a nosili nám věci v pytlech a já to všecko nosím dodnes. nedokážu to vyhodit když je to funkční. do práce se musím pokaždé “převlíct” na normálního člověka. teda nanutit se do role manažerky co si nenechá srát nahlavu. to jsou ale jen mimikry :o) klidně si nasrat na hlavu nechám :o))) je mi to fuk ale ostatní by to jen mátlo.

                    • @ratka:
                      vsude by se o ni bal, kupujeme nova a silna auta… ale o penize nam nejde

                      v kombinaci s tou sockoidnosti

                      aargh

                      ta oralne analni slast je v tom tvym postu proste perfektne popsana

                      fakt to nevidis?

                    • @ratka: vidím :o) patlám se v tom. ty ne? :o))

                    • @ratka: a coříkáš tomuhle? to teď není žádný chyták. je to o školství a hodně mi to připomíná školství v česku. teda to které znám

                    • @ratka: ratka, pokiaľ viem, tak tento problém je známy v celom západnom svete. Nedávno bežala diskusná relácia a nejaký odborník na školstvo povedal, že nikto na svete nevie ako vzdelávať a všetci sa boja experimentovať, tak idú po starom. Bola jedna experimentálna škola, ktorá mala výsledky, nepamätám si už názov, ale veľký problém je v tom, že by sa museli učitelia individuálne venovať každému žiakovi a nemajú kapacity. A podľa mňa systému vyhovuje produkt ktorý vytvoril a tak politici a veľkopodnikatelia nemajú záujem o zmenu. Potrebujú tú tupú masu, čo bude chodiť do práce a utrácať na zbytočnosti.

                    • @ratka: Mr. Nobody, mám zkušenosti ze Slovenska, Česka, RAkouska a Neměcka. Rakousko se mi zdálo být o několik tříd lepší než Česko. ale tomůže být hodně subjektivní. píšu o tom krátkou glosu. http://ratka.blog.cz/1209/jake-skolstvi-je-to-spravne

              • @Mordemy: Koľko Mega je dosť? Čo keď ťa ta tvoja realita dobehne na tom, že ti nepomôže ani miliarda? Ja som prachy nikdy nemal a žijem. Netúžim po hmotných statkoch . Sú milióny ľudí, čo majú menej ako ja a žijú a milióny čo majú viac. Určite si čítal, že ľudia čo majú najmenej, sú najviac ochotný pomáhať a sú šťastnejší. Pokiaľ nemajú suseda čo má viac a nezačnú závidieť. A keď mi to moja realita bude chcieť dať sežrat, tak si to sežeru. O viac ako o život nejde. Nebudem sysliť, na “keby sa náhodou niečo stalo”. Peniaze nebývajú zadarmo a pýtam sa vtedy. Koľko a čím si ochotný zaplatiť za tie peniaze čo získaš?

                • @Mr.Nobody: Jako ratka, ale jeste vic hardcore. Nechapes nic a na penezich jsi naprosto zaseklej. Ta nocni mura penez te dostala.

                  Dluzno dodat, ze to chapu, travim druhy den v Praze mezi lidma a dneska na urade jsem si zcela vazne predstavoval, ze jsem Breivik. To, v cem dnes zijeme, samozrejme provokuje takovyhle analisticky snahy a bud levicacky kecy, cos predved, jako fuj, fuj, s temahle srackama nechci mit nic spolecnyho; nebo pravicacky kecy – jo, jo, dej vic a vic a vic.

                  Je to mimo. Ale dokud se fakt nepohnes, neuvidis to. Je to tu vsude kolem strasne silne. Symbol penez se pochopitelne pouziva spatne a punkova negace toho symbolu je uplne stejna kokotina.

                  • @La Tibor: Preto sem píšem, lebo som otvorený na dialóg. Ak ma presvedčíš, budem chápať.

                    Keď po niečom túžim,(čo v skutočnosti možno ani nepotrebujem), musím mať peniaze a tie získam keď odvediem prácu-podám výkon (fyzický, psychický). Takže si rozmyslím či mi daná vec za to stojí a obvykle sa uskromním a ušetrím energiu na inú činnosť. Rybačka je časovo náročná :-). Všade počúvam, že nikto nemá na nič čas, ale času má každý rovnako 24 hod. denne. Je to vecou priorít a prioritou väčšiny je zarábať peniaze(plytvať časom), na veci ktoré nepotrebujú.

                    • @Mr.Nobody: Zabavou vetsiny je si na to spis pujcovat, spadnout do sracek a pak makat, protoze nemohou jinak.

                      Nemuzu to napsat jinak nez pisu. Spor jestli ja a penize ano ci ne, je mimo. Tady proste nejde az tak o tebe a vymezeni se vuci penezum. Proste zijem v urcity dobe a kulture, respektive jsme civilizovani lidi a znak civilizace jsou prave penize.

                      Stvoril je mozna dabel z naseho podvedomi, ale vzdycky tu budou a je nutny s nima pocitat a vzit na vedomi, ze snaha se jim vyhnout znamena vyhybani se realite a lidem a to je proste slepa cesta.

                      Penize skutecne nestoji za takove negativni reakce, jako vuci nim vyjadrujes ty i ratka; byt samozrejme, pokud mate tyhle negativni konotace spojene s penezi a hruzu z jejich vlastnictvi, tak nelze rict “ok, tibore, mas pravdu”. To by bylo v dusledku jeste horsi. Proste si uvedomit, ze ten vztah k penezum, co tu predvadite, rozhodne neni neutralni, jako to hraje ratka, nebo zadny, jako to prezentujes ty.

                      K symbolum ma nijaky vztah jen autista a ten kope ligu, kterou mu my vsichni schizoidi samozrejme totalne zavidime.

                • @Mr.Nobody: Zajímalo by mě, odkud teda píšeš ten komentář, když netoužíš po hmotných statcích… to seš napojenej na net nějak přímo telepaticky, že ani nepotřebuješ počítač? Netoužíš po hmotných statcích, ale s radostí je používáš, co?

                  Hele chápu ten argument na konci komentu… že si jako musíš vybrat, jestli budeš vydělávat peníze anebo se budeš věnovat manželce a dětem. Ale už jsem to psal v komentáře ratce, že tady to není buď a nebo, tady je to celý o tom dělat obojí! Ano, nebudeš mít svůj klídeček po osmi hodinách v práci… místo pohodlí doma u telky budeš muset třeba makat i po příchodu z práce. Třeba.

                  To není o syslení na “keby sa náhodou niečo stalo”… každej z nás má kolem sebe několik případů, kdy by prachy mohly někomu pomoct anebo to, že ty prachy ten člověk nemá, tak mu to negativně zasahuje do života.

                  Dneska jsem si povídal s klukem, co chce už tři roky vypadnout z města, který ho ničí, ale protože mu aktuálně onemocněl otec, tak to udělat nemůže, protože má stěží prostředky na to, aby uživil sám sebe plus toho nemocnýho otce. A na stěhování se pryč prostě nemá money; a zřejmě by se nepřestěhoval ani kdyby ty money měl, protože má prostě práci, kde je existenčně závislej na tom, že musí hrát psycho hry se zákazníkama – a jeho excuse je ta, že se snaží nehrát víc, než je nutný a i s těma zákazníkama komunikovat jako s lidma (což je hezkej cíl ala “velsan”, ale v praxi to samozřejmě notně skřípe). Takže ten kluk i se svojí holkou zřejmě ještě nějakej pátek budou v psycho městě, kde je to sere a kde je ničí hry se psycho lidma a budou se snažit vydělat prachy na odchod. Jenomže vzhledem k tomu, že mají na krku nemocnýho otce bez jediný koruny v kapse, půjde to ještě hůř, než kdy dřív. Domyšleno do důsledků: Nemocnýmu otci rozhodně nepomůže vystresovanej syn, kterej se dře v práci, kterou vlastně nemá až tak moc rád (byť je to podnikatel a je “svým pánem” = leze do prdele klientům) a kterej vydělává peníze, aby mohl živit blízkýho člověka, přestože by radši bydlel někde jinde a měl o 250% čistší hlavu (a tím pádem prostor a energii na skutečný vydělávání peněz). Ale holt kluk má teď najednou závazek v podobě kriploidního otce na krku a tak si nemůže dovolit vyfuckovat půlku města odjet někam do háje. To jen tak krátce k těm penězům a tomu, jak jsou lidi bez peněz strašně nad věcí…

                  Nikdy není dost – peněz, lásky, práce, vnímání… Žádná hranice, za kterou se dostaneš, a máš odpracováno, není. Stejně jako neexistuje hranice, za kterou tvoje sebedestrukce dostoupila takový míry, že už ti nic nepomůže. Aneb tohle je za tím křesťanským “Bůh je milosrdný a odpustí každý hřích.” – že prostě nikdy není konec a ta realita ti fakt nedá pokoj, i kdyby si byl sebevětší ignorant nebo za sebou měl sebezáslužnější kus práce… dávat si občas oraz je nutnost, ale je to luxus.

                  • @Mordemy: ten kluk s holkou jsou v pěkných sračkách ale nějak se tam dostali. v podobné situaci je fakticky každý mladý pár s dítětem (nebo s dětmi) Je to podobné. Co udělat když máš na krku dvě (tři) malé děti, chlap dře jak bulhar,neníkde bydlet a avšeje strašně drahé. Naprostá klasika. Ja s mým mužem jsme to vyřešili tak že jsme i s dvěmi malými dětmi odjeli do neznáma a tam začali od nuly v pevné víře že se k těm penězům naší pílí dostaneme. Takže i s kriploidním otcem se dá začít, je to o tý odvaze a o obětech které člověk do toho vloží.Proč je otec kriploidní, jak se k tomu dostal? Vzít ho sebou? proč se o něj ten mladý člověk naprahu života musí starat??!! Není to nějaký výjeb, zkouška? Kde jsou úspory toho muže? proc nic nemá?? Tohle si každý řeší sám pro sebe a za sebe. Také mám rodiče a starám se o ně. Pokud někdo mladý pro své rodiče ale obětuje život tak je něco špatně!!!! Protože rodiče již odcházejí ze života a a ti mladí do něj vcházejí. rodič je ve fázi kdy životu má dávat, vracet se do života (vlastní smrtí), zametat stopy a ne energeticky vysávat a omezovat svoje dítě. díte má jít do světa, dítě má světu brát, nabírat a nasávat aby jednou mělo dost a mohlo ustupovat v životě se rozpouštět. je hřích když rodične nedovolí díteti jít. někdy díte čeká jako na smilování až rodič umře aby se osvobodílo. možná je lepší nečekat na smrt rodiče a osvobodit se dříve. jít.

                  • @Mordemy: Neviem, kde beriete, že sa voči peniazom vyhraňujem. Ja ich ako symbol beriem a viem na čo všetko sú dobré aj zlé, akurát si sám rozhodujem, za čo ich utratím a koľko času a energie venujem ich zarábaniu. A viem, že ich je a bude vždy menej, než ich človek chce.
                    Ľudia mávajú túžby vždy väčšie, než si môžu dovoliť. Nejaký multimilionár možno túži po jachte, alebo lietadle na ktoré nemá.
                    A vtedy nieje nikdy dosť a človek sa celý život honí len za peniazmi a unikajú mu iné veci. Ani Bill Gates nespasí svet a vždy bude málo na to aby pomohol. Ale tiež si myslím, že tých 20 percent ľudí čo vlastní 80 percent peňazí spôsobilo to kde je tých 80 percent ľudí čo na nich zostlal ten zvyšok 20 percent. A potom sa im snažia akože pomôcť. Je to ako keď drogový barón postaví protidrogovú liečebňu.
                    Takže si myslím, že za psychické problémy väčšinovej populácie môžu tí, čo z väčšiny vysali peniaze za ich prácu. A na nich ostala iba frustrácia zo šéfa a zamestnania.
                    A nie som ani lavičiak ani anarchista. Do politiky sa nevyznám a nemiešam.

                    • @Mr.Nobody: Doplním, ten komentár píšem zo starého PC-čka Pentium4. Sám si určujem životný štandard ale nepotrebujem najnovšie veci. Nie že žijem v jaskyni.

                    • @Mr.Nobody: To je právě ono Nobody. Když se něčemu věnuje málo energie, je to buď proto, že je ta věc nedůležitá (a tím pádem je to oukej nevěnovat tomu energii) anebo proto, že ten člověk nechápu, že by se tomu ta energie věnovat měla. Peníze důležitý jsou, hodně. Už jen proto, jak obrovský množství lidí si myslí, že peníze jsou důležitý, tak ty peníze skutečně důležitý jsou – i kdyby pod povrchem byli totální shit. Což je zase ten šílenej paradox, že peníze jsou shit (z psychoanalytickýho hlediska jsou peníze doslova hovna), ale protože je lidi žerou (žerou ten symbol), tak to prostě celý funguje a jede na nich úplně celá tahle planeta.

                      Nevěnovat se něčemu, na čem jede celá planeta, nelze. Pokud to tak děláš, je to ignoranství a je to špatně.

                      Věnovat se penězům však neznamená nutně kupovat si lepší počítač. Můžeš se tu s náma očividně bavit i přes Pentium 4, takže není důvod pořizovat si jakejkoliv jinej počítač, dokud ti na tom tvým současným bude fungovat klávesnice a monitor. To “vydělávání peněz”, o kterým se tu bavíme nemá za cíl “zvýšit si životní standart”, absolutně ne. A je to v pořádku, že si vystačíš se starou křuskou (sám mám pět let starej notebook, co pomalu dosluhuje a dokud mi bude fungovat, tak si novej nepořídím a i za ten novej pak nedám víc, než třeba devět, deset tisíc max. – a i to je možná zbytečně hodně).

                      Ale opět opakuju: S penězma se dají dělat zajímavější věci, než je “investování” do jachty nebo soukromýho vrtulníku.

                      Ten tvůj přístup 80/20 je už hodně mimo. Máš pravdu, že samozřejmě sociologicky to je takhle, jak popisuješ, že ta bohatá třída vykořisťuje ty dole a kapitalista má prostě čím dál víc peněz a chudej člověk je čím dál chudší. Jo, ty nůžky se rozevírají celospolečensky… ale tohle je něco, co na tenhle blog fakt nepatří, protože tady se zkrátka prosazuje jiná pravda a to ta, že když budeš makat, tak se můžeš klidně tím kapitalistou stát (a to klidně z ulice). Nebo-li to, že kapitalisté “můžou za to, že 80% lidí je chudejch”, ještě neznamená, že ty, jakožto chudej člověk, si za to nemůžeš v prvý řadě sám, za to, že seš chudej (protože ty ses prostě zasek a odmítl peníze vydělávat a teď si tu stěžuješ na nějaký kapitalisty a nefér poměr 80/20 – kterej je teda dneska už spíš tak 95/5). A zase se tím ukazuje, jak ty peníze pro tebe jsou ve skutečnosti důležitý, když seš schopnej hledat tu složitě nějaký důvody, proč ta sociální třída, ve který se nacházíš, je tak strašně moc chudá.

                    • @Mr.Nobody: Na tento a La Tiborov blog som chodil, lebo som čítal názory s ktorými sa naprosto stotožňujem. Ale akonáhle začala debata o peniazoch, tak som viac nechcel komentovať nakoľko som v tomto v zásadnom názorovom spore a ďalšia debata by bola len mrhaním vášho aj môjho času. Napriek tomu som sa rozhodol obhájiť svoje stanovisko.

                      Staviate sa do role, že iba vy máte tú jedinú osvietenú pravdu a všetci ostatní majú citujem: “(postmodernisticky řečeno) jiný „pohled na věc“. ”

                      Kto povedal, (rozhoduje o tom), že citujem:”že ten člověk nechápe, že by se tomu ta energie věnovat měla.”
                      Keď niekto používa vo vete “měla”, s psychologického hľadiska sa vzpiera realite, že veci sa dejú inak ako by si želal. Požaduje, aby realita bola iná ako je. Peniaze, ako aj iné veci sú také dôležité, akú dôležitosť im sám prisúdim.
                      Pre Mordemyho sú dôležité, lebo ich nemá a túži po nich, lebo mu k nim La Tibor dal pričuchnúť. Planéta na nich rozhodne nefunguje. Skôr jej “civilizovaná” časť. Keby mal La Tibor viac odvahy, tak môže žiť bez nich, nakoľko to nemá ďaleko k nejakému prítoku Amazonky. Lenže to by sa musel vzdať pohodlia a blahobytu, ktorý mu peniaze poskytujú. A tak obhajuje vlastníctvo peňazí a vysmieva sa skromnosti.
                      K tomu 95/5. Áno ten pomer je dnes asi taký. A vôbec som netušil, že tento blog je o tom ako sa stať 5 percentný. Toho som sa dosť načítal z Tomana. Nemôžeš myslieť vážne, že môže byť každý milionár. Milionári sú tu preto lebo ostatní sú utláčaní. A to najhlavnejšie! Nemôžeš predsa myslieť vážne, že ti ide o to “byť spolu”. Mať tu obrázok ako sa všetci držíme za ruky. Kto to myslí vážne, musí mať ľudí rád, vrátane ich chýb a slabostí a rozhodne im nepomôže keď bude do nich slovne kopať. Totiž ten, kto chce byť milionár a vie ako na to, už tak činí a nečíta tento blog. Kto ho číta sú záujemcovia o psychoanalízu a poranení ľudia na duši. A tí buď milionármi chcú byť, ale NIKDY pre to nič neurobia, ani keby si sa na hlavu postavil. (Odborník na globezitu v USA povedal: skôr je pravdepodobné, že bude obezita štandard, ako že sa ľudia začnú správne stravovať a cvičiť.) Alebo môj prípad víziu milionára dávno opustili, keď im došlo, že tím by druhým utrpenie pôsobili. La Tiborove z jedného zamestnanca vyždímať prácu za desiatich a zbohom.
                      Na záver. Posledný odstavec tvojho článku o spojovaní reality, je skôr vec tvojej túžby, ako naplnenia, jedine LSD a Ozora ti to mohli umožniť ten pocit.
                      No a teraz idem zarábať a radšej zvyšovať svoj rating na Googli. Dúfam, že môj komentár fašisticky nezmažeš a budeš si ho môcť kedykoľvek prečítať.

  5. Pratele, paradne jste to tu rozjeli :). Jo, tudy to funguje taky.

  6. Nové vlákno k @ratka + @ratka: Na sousloví “spolehlivé auto” jsem alergickej, protože zatím skoro každej, kdo se dušoval, že mu jde u auta o “spolehlivost” tam pak měl cosi dalšího – například ten kec typu “potřebuju VELKÉ auto” (zdravím Readera).

    “Manžel chtěl audinu…” – jo… tak hlavně, že žijete skromně, nemusíte chodit do práce a ty prachy, co máte, vám stačí na živobytí. To mě po**r záda… Ksakru vy s manžou absolutně nevíte, co s prachama ani jak ty prachy vůbec používat (vsadil bych se, že ste ty poslední lidi, co potřebujou auto za 200k nebo kolik stojí Oktávka) a budeš tady valit, že jsou pro tebe prachy okrajová záležitost. Strašný… ty seš v tom přitom až po uši ratko a skoro si to neuvědomuješ. Připadá mi, že se ti to teprve od začátku naťukává v týhle diskuzi a ty s úžasem sleduješ, jakej seš vlastně zazobanej pozér. Je to hustý, jak si lidi neuvědomujou ani takhle “jasný” věci… ono v případě těch peněz to holt tak úplně jasný není, zvlášť když to máme všichni každej den na očích a to, jak se běžně nakládá s penězma nám přijde normální. Ale vydělávat prachy jen pro sebe, nezajímat se o peníze (nebo je spíš ignorovat), to fakt není normální (správný). Správný je věnovat tomu pozornost, protože to prostě je důležitá věc (a taky se mi to mimochodem nelíbí, že to tak je, ale už před tím nezavírám oči a nedělám, že mě se to netýká…).

    K těm dětem a rodičům: Funguje to úplně normálně tak, že se prostě musíš starat o lidi, když je to potřeba. Jasně, že je to na houby, když se mladej kluk musí starat o otce, kterej by to jakoby už měl mít dávno “zařízený”, ale prostě nemá, posral to, a teď je možnost ho buď nechat chcípnout anebo na něj dávat prachy. Volba je jasná, byť ne jednoduchá a rozhodně ne bezproblémová (specielně pokud to zdaleka všechno nejde tak, jak by to mělo jít ideálně – žádná cesta typu “bojující otec za podpory rodiny, pomalu se uzdravující, hledá pokorně vykoupení za to, co si v životě nadrobil…” se bohužel nekoná). To, že by otec neměl energeticky vysávat vlastní děti, to je sice fakt, ale to je asi tak všechno, co k tomu lze říct. V praxi a v tomhle případě to tak teď prostě není a pokud se o toho nemocnýho otce nepostaraj, tak chcípne. Tečka. Vtip je v tom, že kdyby ty lidi měli prachy, vypadá to (hlavně pro toho syna!) dost možná úplně jinak, protože by i ten syn mohl vypadnout z psycho města, to by pomohlo tomu otci z toho města vypadnout taky a X dalších věcí… mělo by to dominovej pozitivní efekt. Takhle se tam prostě serou dost zásadní věci jen kvůli (relativnímu) nedostatku prostředků (relativnímu = je dost peněz na to dávat nemocnýmu otci prachy na pivo v hospodě, ale už nejsou prachy na to odejít z města a pryč z hospod, v kterejch se ten otec jenom ničí).

    K dětem a jejich “vzdělávání” (kurvení) tady: http://psychoanalyza.com/kriseni-ega/

    • @Mordemy: aha, už se blížíme dál. takže na jedné straně říkáš že peníze jsou důležité a řešíš je a na druhé mi nevěříš když říkám že já je neřeším a jsou spíše okrajové. přitom já je mám a používám. v tom je ten paradox. mám je protože je vydělávám. druhý paradox. a mám je protože jsem stará a vydělávám dlouho. třetí paradox. peníze také vydávám. teda pro moje rodiče, deti a také pro úplně neznámé lidi kteří bydlí v zainvestovaných bytech. taky paradox. takže ano kdyby hoch měl peníze tak … nevím. kdyby kdyby přijde mi to bláznovství strkat peníze do otce pokud se ten otec opíjí po hospodách, potažmo pokud si za svůj stav může sám (to ale nevím). Co kdyby byl mrtvý? co by pak ten jeho otec dělal… díte je svobodný tvor. nemusí se starat o otce. může ho nechat tam kde je, ať se o sebe postará jak umí. nebo si ho může vzít sebou a vypadnout z psycho města. jaké má syn vzdělání, co umí? umí si vůbec vydělat peníze?? Naučil ho to jeho otec? teď otec čeká že mu syn pomůže ale naučil ho ulovit kořist?
      jsem asi bezcitná, ale vněkterých situacích platí přičina – následek, a v některých zase ne. svoboda je nezávislá na příčině a následku. vědomí je nezávislé a svobodné. ale rostlina závisí na semenu které zaseješ. co seješ to sklízíš. jak myslíš tak žiješ.
      o svoje rodiče se starám. moc by mě mrzelo kdybych nemohla. kdybych byla chudá a neměla prostředky tak bych taky nemohla moc kecat. byla bych zalezlá a nenatřepávala bych se tady jak kravka. třeba by moji rodiče již tady nebyli a třeba by to nebylo špatně. cobykdyby nikdo neví.

      MOrdemy, mě zajímá to spojování reality. když ten kluk má doma toho taťkua je nasraný tak asi moc nespojuje. je možné aby spojoval realitu ten kdo je chudý a nasraný? A co chudý a spokojený? ten spojuje realitu?

      • @ratka: Nejen, že ti nevěřím, když říkáš, že jsou pro tebe prachy okrajová záležitost. Já to tady vidím v každým tvým komentáři, že pro tebe okrajová záležitost nejsou. A myslím, že je načase posunout se dál, uznat, že to tak je a řešit něco dalšího (ty to vždycky tak napůl uznáš, napůl seš usvědčena, a pak se zase stáhneš zpátky a začneš valit, jak seš strašně nad věcí). Je to s tebou teď furt dokola, co se týče těch peněz. Tady úplně stačí, když se budeme ještě chvíli bavit a ty tady postupně úplně sama doplníš dalších deset důkazů, kterejma potvrdíš, že máš ty peníze v palici fakt hodně (akorát jsou holt nějak potlačený).

        Ad. ten jejich otec: Jo, je to totální bláznovství, strkat peníze do otce, kterej kouří krabičku denně, vysedává po hospodách a za svůj špatnej stav si může výhradně sám. Ale jiná alternativa, než ho teď podpořit n v tom, co dělá, není. Pak se dá samozřejmě diskutovat o tom, jak ho podpořit a co a jak s ním dělat… jestli mu nedávat jen tolik peněz, aby měl na jídlo, ale už ne na cigára – kupříkladu. Vtip je v tom, že otec je tak na sračky (a sám je to takovej sráč), že si radši koupí cigára a chlast a pak chcípne hlady, než aby se snažil to celý nějak výrazně omezit. A protože ten jeho syn je namáchanej v podobnejch sračkách z toho psycho města (v chození do hospod), považuje za dostatečně velkej pokrok to, že otec už nekouří dvě krabičky denně, ale jednu, a nepije 5 piv denně, ale jenom 2. A když řeknu, že na toho otce je potřeba bejt drsnější (protože jeho zdravotní prognóza je prostě nevalná a pokud se nebude fakt snažit, tak to nedá), tak to hned skončí na tom, že já jsem prý příliš “radikální”.

        Ad. “spojování”: Spojování je ksakru makačka na hranici sil a je to přehrabování se ve sračkách vlastních i druhej lidí. Tenhle týden jsem měl dovolenou a to poslední, co bych dělal je, že bych se válel někde na pláži a byl hrozně spokojenej a “spojenej s lidma”. Jezdil jsem po půlce republiky, neustále jsem buď nad něčím přemejšlel nebo mluvil, řešil tuny kravin a záseků a střídavě z toho kolaboval v různejch městech… a to poslední, na co mám chuť a náladu je odpovídat na kravský dotazy, jestli chudý a spokojený je vyladěnější, než chudý a nasraný. Tohle není žádnej zatracenej filozofickej kroužek. Začni zase laskavě vnímat.

  7. Založím nový vlákno – reaguju na tvuj a Tiborův koment.

    “Jdi dělat to, co cejtíš, že je správný a co cejtší, že je potřeba. Na ostatní se vyser a neutíkej k tomu.”. Tak tohle ve mě spustilo takovou reakci, že jsem byl teď dva dny v takvym stavu, že jsem několikrát jen tak spadnul do postele a začal brečet…(teď už je mi teda o dost líp – asi tim, že si sem jdu timhle komentářem něco přiznat).
    Je totiž o dost těžší nepodívat se na svět trochu víc střízlivě, když mám před očima, že se prostě buď podívám, nebo budu srát na hlavu sám sobě.

    Když jsem si ten uplynulej rok na vejšce přebíral, tak musim přiznat, že to nebylo moc OK. V podstatě šlo o to zapomenout na realitu tim, že nasednu na ten kolotoč vědy a na další otázky nezbyde čas. Tak trochu upgradovaná střední, ale přeci jen tady už mě tak nesrali ty lidi (+ plus sem potkal těch pár, se kterýma cítim stejně). Což teda jakžtakž fungovalo… ale otázka jestli tohle chci fakt dělat do konce života – no asi ne no.
    Zatim teda fakt nemám koule na to, abych z tý VŠ vypadnul (ale bůh ví co bude za měsíc, za půl roku…), ale alespoň se pokusim k tomu co dělám přistupovat trochu jinak. Myslim v tom směru, abych pak nebyl zaměstnanec někde v labu. Tudy asi cesta fakt nevede. (ty vole…ted jsem si vlastně vyvrátil to, začim jsem si stál poslední cca čtyři roky). Zatim teda ani pořádně nevim, co budu konkrétně dělat… honěj se mi myšlenky se softwarem ohledně toho BCI a různejch biotechnologií. VŠ brát spíše jako zadní vrátka (což už mi teda ted zní jako pravá hláška schizoida), kdybych nakonec musel skejsnout v nějakym jobu, tak at je to alespon job co mi je nějak blízkej. Mimochodem, neřikám, že je neni na hovno nechávat si zadní vrátka… pak má člověk pořád ten pocit, že nemusí tolik makat a když se něco podělá, furt je cesta zpět. Ale jak jsem řikal, do bodu kdy budu takhle radikální sem se ještě nedostal.
    Jen doufám, že do toho za dva tejdny nespadu zpět a vše nezačne nanovo.

    Ono jak jsem to popisoval v těch komentářích, tak to by byl takový ideální stav. Ale (bohužel) věci se tak v realitě prostě nemaj. Bylo by fajn sedět někde v ústavu (podotýkám výzkumnym), dělat si svojí práci a vnímat se s ostatníma lidma… Ale to je prostě utopie (teď se mi zdá úplně šílený, že sem si něco takovýho myslel. Resp. spíš jak jsem to implicitně předpokládal a raději nad tim nepřemýšlel). Navíc je zatim možná i to, že jsem chtěl tim výzkumem mozku trochu nahradit ten kontakt s lidma a tu dřinu na sobě…

    Tý depresi taky pomohlo to, co se tu (dost hustý jak krásně vyšlo, že zrovna v posledních dnech) paralelně rozebírá v diskuzi o penězích – solidně jsem se totiž ztotožnil s tim schizoidnim přístupem. To že bych makal jako zaměstnanec (s tim, že jsem se ani nepokosil o něco jinýho) je krásnej přístup jak se s věcma jako peníze srát co nejmíň a mít od nich pěkně odstup – míněno v tom smyslu “ze si jako uklizecka v Lockheed-Martin jen tak delate svoji praci vam proste nepomuze.”. To mi hodně pomohlu uvědomit si, proč sem si tak vehementně říkal že pujdu do vědy…

    K tomu Sokratovskýmu dialogu. Jo, nejspíš jsem ho tu s vama rozjel a čekal na to, až mi řeknete, že se jen něčemu vyhejbám. Nejspíš sem si zase potřeboval jen potvrdit to, co jsem asi už věděl (podvědomě), jako ve většině komentářích, co jsem sem napsal. Takže ono to ani neni tak, že by mi to říkalo okolí a já to tu nějak přeinterpretoval. Spíš je to tak, že jako pravej schizoid zavírám oči před tim co cejtim a čekám až mi to tu někdo řekne. Chápu, že neni zrovna košer, že mi tu děláte opozici a vysvětlujete dokola ty samý věci. Na druhou stranu, má to i jakýsi pozitivum: přeci jen když mám pak před sebou, černý na bílym, svuj komentář kde si něco obhajuju, tak už si těžko můžu lhát, že to já přeci nedělám…

    OFF TOPIC

    “ …Oldrich Novy, kterej si dal koktejl LSD, rustoveho hormonu a jahodovych knedliku a do toho se mu stalo neco divnyho s vlasama (asi na nej preskocil nejakej kubanskej vlasovej segment DNA)”

    Ty vole Tibore jak tě může napadnout taková asociase jako koktejl LSD, růstovejch hormonů a jahodovejch knedlíků :D Jediná věc, který jsem se fakt od srdce zasmál v týhle (pro mě) době temna.

    • @velsan: Tohle je super. To je fakt moc dobře, že se ti tohle děje. Asi to nebudeš chtít slyšet, ale bejt na sračky je v tuhle chvíli pro tebe to nejlepší, co může být. Prostě se ti teď něco (konečně po kolika letech) sype a ty na něco přicházíš a jak ta hráz, co sis za tu dobu vystavěl, padá, tak ten nápor vody z tebe odplavuje tvoje vlastní sračky. Takhle nějak funguje očišťování se, o kterým se tolik mluví v různech náboženskejch textech. Prvním krokem je vždycky přiznání. Stačí si to přiznat a přestat si lhát sám sobě… pak už to jde samo.

      To, že tu s La Tiborem hrajeme roli “opozice” je holt nutnost. Je to úmorný, je to většinou dost marný a často je to pořád dokola o tom samým. Ale lepší způsob, jak lidem něco předat zatím nemáme. Protože když ten člověk nebude chtít, nepohne s ním ani deset La Tiborů.

      Ty diskuze jsou někdy fakt psycho. Specielně když je jasný, že ten člověk to ví zatraceně dobře, že mele hovna, ale stejně se tu bude snažit si tu realitu obhájit. Tady to sice jakoby má být o tom společně na něco přicházet, ale velmi často je tenhle blog používanej jen jako prostor pro lidi, který si potřebujou obhájit vlastní hrad z písku – a udělají to tak, že přijdou a začnou se tu s Mordemym přít; a Mordemy to hraje s nima, vysvětluje jim to, co oni už stejně ví, říká jim to, co chtějí slyšet a po stopadesáti komentářích se človíček odporoučí s tím, že to dál nemá smysl… Jako fakt se mi stává čím dál víc, že od prvního komentáře je mi víceméně jasný, jak se ta diskuze bude vyvíjet a o čem to bude, jaký argumenty se asi tak přibližně použijou, a na co to bude ten komentátor hrát, ale nezbývá, než celej ten Sokratovskej dialog s tím člověkem projít – a znova a znova a znova… A doufat, že na konci se stane něco takovýho, jako se stalo teď tobě. Že ten člověk začne vnímat a cosi se spustí… V naprostý většině případů to nevyjde – o to větší radost mám, když pak někdo napíše to, cos teď napsal ty.

      Čímž se jen tak mimochodem řeší i to, jestli náhodou není Mordemy mimo a celá ta teorie o realitě není nějakej sternovskej self-iluzivní shit-joke: Prostě není možný, aby když tu po měsíci (nebo jak dlouho se tu spolu velsane bavíme) dojde k posunu, aby to byl posun z jedný iluze do druhý – protože to bys prostě nepadal do postele a nebrečel. Nebo-li stalo se něco sakra reálnýho a smysluplnýho a celý to velký divadlo v podobě sáhodlouhý diskuze o VŠ a vědě, nakonec mělo svůj význam. Byť jsme si k tomu museli dojít skrze hraní nějakejch rolí tady na blogu. My jsme ti tu s Tiborem sehráli roli těch Otců, nebo-li lidí, kteří TO vědí a na NĚCO přišli – a ty ses tu postupně jako malej klučina dozvěděl TO NĚCO, co už si ale věděl ještě předtím, než si se tu s náma začal bavit. Ale holt si neměl koule si to přiznat a potřeboval si postrčit no… Žijem mezi lidma a těch sraček je tolik, že hnout se někam bez cizí pomoci (a bez cizího schválení, že přesně takhle je to v pořádku) je ksakru těžký a pořád si potřebujeme něco potvrzovat.

      Teď už záleží jen na tom, jak rychle se zase připosereš a jak rychle najedeš do klidnýho pohodový stavu bez kácení se na postel a brečení. Vzhledem k tomu, že píšeš, jak už ti je zase líp, tak si to stihnul fakt nepříjemně rychle… ale ten posun už se zpátky stejně dát nedá. A pokud na tohle, co ses dozvěděl a přiznal sis během těch dvou dnů, zase zapomeneš a nakonec půjdeš dělat do toho labu a o dvacet let později mi tu začneš psát, jak seš strašně v pohodě, tak s tebou zkrátka zase znova projdu celou tu diskuzi od začátku, hodím ti pod nos tenhle komentář, cos tu napsal, a budu do tebe rejt tak dlouho, dokud se znova nesložíš. Anebo tě pošlu do prdele, vynadám ti do idiotů, dostaneš ban a budu se věnovat někomu jinýmu…

      Vyhráno samozřejmě nemáš, protože se stalo ve výsledku asi tolik, jakože kdesi uvnitř tebe motýl zatřepetal křídly. Jestli tahle malá událost nakonec spustí tajfun, to už je zase jenom na tobě a pokud se rozhodneš zapomenout, tak s tím ani Oldřich Nový nic nesvede.

    • @velsan:
      Tak uzasnej koment velsane. Ten mentalni posun, co jsi v nem predved me trval x let. Je fajn, ze aspon neco se da predat a uprimne receno, srat se s tim x let nutny NENI (narozdil od toho, co rika vetsina lidi jako excuse, ze je to prave ten vyvoj atd.). Taky jsem chtel byt vedcem uz jako malej kluk co neumel jeste psat a vydrzelo mi to dlouho.

      Predpokladam, ze vetsinu toho tu uz rekl Mordemy, nejsem schopen ted cist vse, navic musim na prochazku. Ale je tu jedna vec – i ten “vedeckej pristup”, cela ta metodologie a filozofie vedy, vychazi z neceho hlubsiho a nejaka pravda v tom je; podobne jako ve sportu (coz je symbolicke vyjadreni usili jit za bohem) a ve vsech ostatnich cinnostech.

      Veda BY MELA byt delana hodne drsne. Testovani hypotez a opousteni schemat, kterym duveruji cele generace vedcu -> to je TEORETICKY novodoba veda a Popperuv teorem a ten je zajimavy prave pro zivot. Je to vyjadreni pruznosti mozku, jeho neposranosti a pripravenosti opoustet vse, co se v dane chvili ukaze jako nefunkcni.

      Jsme konfrontovani se strasne moc tlaky, vcetne vlastnich ambici a “suplicku”, ktere jsme si v minulosti vytvorili (jako titul apod), ktere chceme naplnit, aby nam nic nechybelo. Je to kurevsky tezky – uz jen to, co citis, nebo jsi citil, kdyz jsi brecel, je ohromny. Kupodivu jsou i chvile, kdy se to da vydrzet bez psycha a dokonce prijimat s velkou radosti nebo spis necim podobnym. Ale obvykle to psycho je, zvlast v prostredi kde jsme a na zacatku cesty, kdy clovek pro to zboreni vlastnich hradeb jeste nic moc neudelal.

      No a ten humor… je asi indikator, ze veci jdou dobre, krome ty bolesti. Ted uz travim tyden s mordemym, je to psycho na n-tou, co se deje, ale myslim, ze se tlemime od rana do noci nebo spis od noci do rana. Ten smich je takovej specifickej, poprvy jsem ho zazil na Kuneticky hore na MDMA s clovekem, co se presne posral ze vseho a ja mu tehdy rikal, ze se posere a ze na nej budu cekat a budu mu to pripominat, no posledni rok uz na to nemam silu a pripominam mu to tim, ze uz s nim nekomunikuju. Ten smich jsme zazili v extazi pri cervnovem rozbresku pri pohledu na elektrarnu Opatovice, ktera vypadala v tu chvili jako Osvetimska pec a prekrtili jsme ji na “Konecne Reseni Vsech Otazek”. Vtip je v tom, ze samozrejme KRVO neexistuje a ze lidi jsou schopni vymyslet picoviny typu Osvetim a jine (sebe)destrukce, jen proto, aby KRVO nasli. Samozrejme, ze presne tohle KRVO toho kluka nakonec dostalo… SO FAR :)

      • @La Tibor: Tenhle koment je trošku..no jaksi bez explicitně vyjádřený myšlenky, ale mám pocit, že sem musim postnout jak se cejtim (zatim nevim proč.) .

        Nedá se říct, že bych se cejtil dobře a nebo na hovno, je to ale hustý. Je to ale pocit úplně jinej než kterej sem doteď měl – taková paradoxní směs, kdy se cejtim jakoby otevřenej a dost zranitelnej, ale zároveň v tý zranitelnosti je i nezranitelnost . Poslední dny (nebo to je jen dneska a včera ne? ani nevim) se jaksi vytrácí pravidelnost…racionalita hodně věcí jde dost stranou…prostě v hlavě mám strašnej mrdník. Ale hustý, že když člověk přestane řešit určitý věci a prostě si řekne…no vlastně nic si neřekne…prostě sere na to co by jako měl normálně dělat a prostě už jen dělá ( A to nemyslim jen v komunikaci….ale tak celkově v tom co dělá, jak přemejšlí a tak) – tak se zase jiný věci dost rozhejbou.

        Skoro přestávám věřit v náhodu (hehe, za tohle bych si před rokem dal facku). Třeba dneska, v rozpoložení kdy sem byl dost na kaši (hlavne s emocema a tou racionalitou) mi napsala email kámoška co před rokem odjela do usa. Už jsem si nepsali, nevim, tak 4 nebo 5 měsíců a teď mi psala o POCITECH – co lidi se kterýma tam žije, o věcech ohledně rodiny co je tady v čr atp. Když nepočítám tenhle blog, tak jsem takovou otevřenost v komunikaci snad ještě nepocítil. Opět jsem se u toho rozbrečel jak malej kluk – ale to nepochopte špatně, to nebylo z nějaký beznaděje nebo tak. Nebyl to ani depresivní pocit ani pocit radosti. Prostě to přišlo (zas nevim jak to pořádně říct).
        Sem zvědavej jakej tohle bude mít dojezd a co bude zítra…

        Opět si neodpustim bezpředmětnou off topic poznámku.

        Příroda se docela vyhrála s designem tý “houby”, ze který si děláte polévku :D Snad chutná líp něž vypadá.

        • @velsan: Víš proč se cejtíš, jak se cejtíš velsane? Protože tady s náma kurva komunikuješ! TOHLE je to, co propaguje celej tenhle blog a TOHLE je ten cíl popsanej nahoře v článku. Ty teď prostě seš s náma, to je celý…

          “Skoro přestávám věřit v náhodu (hehe, za tohle bych si před rokem dal facku)” – haha, luxusní. Říká se tomu “synchronicitní vnímání světa” a přichází to, když se lidi začnou cejtit. To, že ti napsala ta holka a napsala ti o POCITECH a ty si byl zrovna “úplnou náhodou” (haha) v rozpoložení, že si to dokázal vnímat a cejtit, a rozbrečel si se z toho, to je všechno, jenom ne náhoda. To se ti prostě konečně pohnul svět!

          A ještě jeden mind-fuck přímo pro tebe velsane k tý tvojí bezpředmětný poznámce: Hodinu zpátky pronesl nad hrncem Tibor poznámku k designu tý houby a řekl, že je koncipovaná jak fraktál (kterej není nic jinýho, než vyjádření těch synchronicit).

          Je to hustý, ale náhoda fakt neexistuje. Taky bych si z toho ještě rok-dva zpátky dělal prdel. Ale když se ti to pak začne stávat tím víc, čím víc makáš, tak si začneš dělat prdel z lidí, co věří na náhody…

          Ještě k tý zranitelnosti/nezranitelnosti: Jdeš z racionality a vědy ke vnímání a samozřejmě strašně překvapeně zjišťuješ, že nebejt schovanej v brnění z pouček a neútočit na realitu (nebránit se před ní útokem) a nesnažit se furt nějak racionálně popsta sám sebe a místo toho vnímat, je vlastně docela dost fajn. A teď už snad i chápeš, jak nesdělitelný tohle poznání vlastně je a že kdybych ti to úplně na začátku, když si přišel na tenhle blog, vysvětlil, jak to funguje, tak by ses jen zasmál a začal psát cosi o tom, jak to stejně nemůžu dokázat a jak je to nevědecký. A teď se tady nad tím rozplýváš… boží!

          • @Mordemy: k tomu poslednimu odstavci – i v tom poslednim schizoidovi nekde drime vira; je tam strasne zamotane schovana, ale je proste v kazdym

            tohle je duvod, proc si myslim, ze evropa je napred; to, ze k necemu takovymu dospejou treba i vedci, nebo potencialni vedci, kteri chapou i ta uskali vedy a to, proc k napriklad k vede spousta lidi utika, je nova dimenze

            kdyz je clovek na tripu, tak muze zkoumat a prichazet na nove veci… jedine na tripu…. trip o nicem jinem neni, problem je, ze spousta psychedelickych lidi nema koule na to spojovat trip a realitu jako se to ted tady podarilo v tom mikrozablesku jaderny fuze

            starej se o to velsane! zkoumej jak to funguje a pokud to ztratis, nepropadej beznadeji, uz vis o co jde

            • @La Tibor: Hehe, krásnej komentář.

              Však to o ničem jinym přeci nejni, ne? TO je přesně ten obrázek REALITA s tim vírem uprostřed.
              (Ten co je umístěnej nad nápisem, co mě upozorňuje, že všechny hovna co jsem sem stačil napsat budou pěkně v archivu :D )

          • @Mordemy: Ten pocit byl úplně neuveřitelnej. Nic moc konkrétnějšího se k tomu napsat nedá, protože by to byla strašná degradace toho pocitu (včera večer jsem se ještě pokoušel sesmolit komentář, kde jsem se jej snažil popsat, ale vždycky z toho vylezlo něco šíleně abstraktního).

            Dnes už to neni takovej mazec jako včera (spíš se cítim vyždímanej), ale je tu semnou ten intenzivní pocit, že se NĚCI ohromě důležitýho stalo. A to něco má dost smysl.

            Teď jsem opět četl čláenk z Ozory. A ačkoliv jsem ho četl asi po čtvrtý, dostalo to úplně jinou dimenzi….nádhera. Každej odstavec má najednou úplně jinej smysl. Musim přiznat, že ti jaksi závidim (ale krásnym způsobem), to musel bejt fakt nářez.

            “A teď už snad i chápeš, jak nesdělitelný tohle poznání vlastně je a že kdybych ti to úplně na začátku, když si přišel na tenhle blog, vysvětlil, jak to funguje, tak by ses jen zasmál a začal psát cosi o tom, jak to stejně nemůžu dokázat a jak je to nevědecký”. Jo, úplně přesně. Tohle se prostě nedá sdělit slovy. Ani to nejde pochopit jenom ze slov. Jediný co lze udělat je odkázat na ten pocit a doufat, že ten člověk ví o čem mluvim (což teda většinou neví, pokud něco podbnýho nezažil).

            “nejde nam to udrzet podobne jako jadernou fuzi; tezko rict zda to jde” – haha :D takže je na čase vyměnit knihu Fúze-energie vesmíru , za nějakou knihu od Lainga.

            Tibore, ještě k tomu komentáři co si sem postnul 3 hodiny a 26 minut po půlnoci. Nice! Aneb návod jak, se hrou dostat k vlastní (v tom pozitivnim smyslu) sebedestrukci. Tohle by chtělo nějak domyslet, udělat software, vypustit ho do světa a pak vyrazit do ulic komunikovat s lidma, muhaha.

            • @velsan: Ztripovanej velšan, ahahaha. To, co popisuješ odpovídá stavu na (a po) LSD.

              Nemusíš to dávat do slov, ono vidíš sám, že to vlastně ani nejde. NĚCO ohromě důležitýho se stalo a to je víceméně vše, co se k tomu dá říct. My s LT víme, co se stalo a věř mi, že to tady čte ještě několik dalších lidí, který ti rozumí a chápou to, i když se ty lidi třeba neprojevujou v komentářích.

              Článek o Ozoře byl neobratnej pokus dát tyhle věci do slov… realita byla samozřejmě o pět levelů větší nářez, než to, jak to popisuju, ale je super, že už seš to z toho schopnej vnímat, co se tam asi tak zhruba dělo.

              To, co se stalo už se nedá vrátit zpátky a věz, že tímhle to všechno jenom začíná – to, že ti teď ten pocit nějak odeznívá a za nějakou dobu ti pak přijde, že je to úplně pryč, to je normální a v pořádku. Každopádně ty jsi teď něco dostal, prošel sis dotekem Reality (Boha), a to v sobě budeš mít už napořád. Jen teda záleží na tom, jak s tím naložíš…

              Lainga asi zatím nečti, to je na trip trochu moc velký psycho (ale časem si to určitě přečti). Pro tebe je teď ideální nějaká psychedelická literatura nebo film. Z knih třeba Tom Robbins nebo tohle: http://www.brazilie.in/2011/01/sny-vedomi-cia-lsd-revolta-60-let-b.html
              Co se týče filmů:
              http://www.csfd.cz/film/35661-pi/
              http://www.csfd.cz/film/16367-donnie-darko/
              http://www.csfd.cz/film/8251-posledni-pokuseni-krista/
              http://www.csfd.cz/film/2667-klub-rvacu/
              (specielně Pi je povinnost pro každýho, kdo se rozhodl jít dělat vědu)

              Vyraz do ulic, ale nezapomínej, že teď bude čas, kdy je potřeba tu informaci, kterou ses dozvěděl, nějak vyžít. Je super a správně snažit se to nějak předat dál a říct to lidem (viz. Last Temptation of Christ), ale ať to neskončí jenom na tom. Tu informaci máš proto, abys na základě ní změnil v prvý řadě svůj vlastní život.

        • @velsan: na to se neda napsat nic nez plno smajlu; no konecne jsi “na tripu”; Sem zvědavej jakej tohle bude mít dojezd a co bude zítra… <- to je dobrej pocit, tak to maji prece deti

          No v nasi spolecnosti je to proste maximalne porad na tripu a zpet; nejde nam to udrzet podobne jako jadernou fuzi; tezko rict zda to jde (proto byly zakladany komunity v 60.letech, protoze ve vic lidech to jde drzet lip, ale i ty komunity byly pohlceny… ted bys ale mohl lip rozumet ty motivaci lidi proc to delali)

          Kotrc je fraktalova houba, chutna opravdu dobre. Zdravim kamosku, kdyz takhle bude otevrena, tak bude otevrena i TOBE. Neboj se toho. To je ten narez.

  8. Reakce na @Mr.Nobody: Viděl bych to zhruba následovně: Než si odešel na ryby, tak si vnímal a něco se ti začalo hýbat. Jak si tam seděl u té vody, jenom sám se sebou a vlastníma myšlenkama, tak ses toho lekl, lekl ses tej informace, která ti začala nabíhat v hlavě, a stáhnul ses zpátky. Vrátil ses z ryb a teď už jenom hledáš způsob, jak všechno zase co nejrychleji zapomenout… hlavně, aby sis udržel svůj současnej životní styl a myšlenkový rozpoložení, že jo… A tahle diskuze o penězích je pro tebe jen velmi dobrej excuse, kde můžeš nasypat tunu argumentů a “vyhrát diskuzi”, čímž se má jakoby zpětně potvrdit, že to, že ses po těch rybách stáhnul zpátky do sebe, je vlastně správně. A tak můžeš v klídku dál zahnívat u starýho Pentia 4, na kterým si ujíždíš, protože se u tý starý křusny cejtíš hrozně (na penězích) “nezávislej”.

    Vytáhnout tu shit typu “…vy máte jedinou pravdu…” můžeš, ale je to prostě tak a měnit se to rozhodně nebude. Tady se nehraje na demokracii a různé pravdy, které mají všechny stejnou váhu. Tady je to fašounskej blog, kde se opravdu jede na tu jedinou pravdu. Myslel jsem, že už jsme si to dávno vyjasnili… kdyby jsme tu jeli na klasickou pluralitu názorů, tak se nepohneme už vůbec nikam.

    “Kto to myslí vážne, musí mať ľudí rád, vrátane ich chýb a slabostí a rozhodne im nepomôže keď bude do nich slovne kopať.” – ne, fakt to není jednoduchý tohle dělat a včera jsem na tohle téma s tím klukem, co má nemocnýho otce, vedl debatu od sedmi od rána do pěti odpoledne. Stěhovali jsme byt, tahali těžký věci, a řešili, kde je ta míra, kdy už to lidem nepomáhá, kopat do nich a bejt na ně hnusnej. Každopádně nemyslím si, že má value hrát roli Matky (ukazovat lásku a porozumění atd.), protože na to je spousta jinejch blogů a fór a lidí a vůbec na tom jede celá moderní psychologie. Jediný, co já můžu dělat, je fungovat jako fašoidní otec, se vším, co k tomu patří (i s tím ubližováním…). A dělám to samozřejmě nejenom tady na blogu. Jako jestli si myslíš, že je jednoduchý říct do očí třeba holce toho kluka s nemocným otcem, že je její projev totální hra a že si drží místo xichtu nějakou šílenou pitoreskní masku (protože jinak to ta holka prostě nezvládá komunikovat), nebo jestli si myslíš, že si to jako nějak užívám, to “ubližování” lidem, tak seš prostě zase vedle a nechápeš, proč to vůbec dělám.

    “Peniaze, ako aj iné veci sú také dôležité, akú dôležitosť im sám prisúdim.” – zásadní chyba, kterou udělal i Jan Stern a právě PROTO se nakonec zhroutil. Právě TOHLE je ta postmoderna, do který se navážím. Důležitost věcí je konstatní pro tebe i pro mě, protože realita je jenom jedna. Postmoderna ovšem tvrdí, že si to naopak můžeš sám určit – přesně jako se o to ty teď snažíš. A to je jednoduše krávovina. Bůh je jen jeden a basta (ať se trochu přiblížíme k tý sektě, kterou La Tibor teď dává dohromady…). Když si přestaneš lhát do vlastní kapsy, tak to, co se ti odhalí, je úplně ta samá mřížka reality, kterou může vidět kdokoliv jinej. Je to pořád jedna a ta samá mřížka (byť třeba zkreslená a přiohnutá tou myslí každýho člověka).

    “Pre Mordemyho sú dôležité, lebo ich nemá a túži po nich, lebo mu k nim La Tibor dal pričuchnúť. Planéta na nich rozhodne nefunguje. Skôr jej “civilizovaná” časť.” – opět si myslíš, že můžeš být nad tím, že tebe se to netýká. Ale ty žiješ v civilizaci a jinak to nebude. Na penězích jede civilizace, ty seš její součástí, a myslet si, že se můžeš rozhodnout nebejt součástí civilizace a nebejt ovlivňovanej penězma, to je jen zbožný přání schizoida, co se snaží o pravdivost. LT dělá s penězma úžasný a smysluplný věci, který mají za cíl právě a jen naplnění tý mantry “Být spolu” – to, že je to pro tebe nepředstavitelný takhle ty peníze používat a nevěříš tomu, že to jde nebo že to takhle někdo dělá, to je tvůj problém. Stejně jako to, že nevěříš, že právě kvůli tomuhle chci ty prachy vydělat.

    “Keby mal La Tibor viac odvahy, tak môže žiť bez nich, nakoľko to nemá ďaleko k nejakému prítoku Amazonky. Lenže to by sa musel vzdať pohodlia a blahobytu, ktorý mu peniaze poskytujú. A tak obhajuje vlastníctvo peňazí a vysmieva sa skromnosti.” – ty vole, to je fakt odvaha utýct před životem a civilizací někam do pralesa. Zvlášť když to říká člověk, co si stěžuje na to, jak kapitalisti vykořisťujou nižší třídu a sedí někde u compu v ČR. Kdyby byl tvůj plán odejít do pralesa, ještě bych ti to možná žral, ale takhle ze svý pozice rádoby skromnosti (připosranosti) je to fakt jen z nouze ctnost. Není nic jednoduššího, než bejt chudej a ohánět se skromností a strkat jí pod nos lidem, co chudý bejt nechtěj (ať už z jakýhokoliv důvodu)…

    “Posledný odstavec tvojho článku o spojovaní reality, je skôr vec tvojej túžby, ako naplnenia, jedine LSD a Ozora ti to mohli umožniť ten pocit.” – zklamu tě, ale poslední týden byl důkazem toho, že to jde i bez LSD nebo Ozory. S LT jsme jeli na tripu (bez jakejchkoliv látek) od minulýho víkendu a bylo to hodně silný… (pozn. vědeckej důkaz na to fakt nemám a je mi to naprosto u prdele)

    Kdo chce uvěřit, uvěří, kdo se chce bránit, bude se bránit. Můžeme tu klidně zase rozjet tisíc komentářů dlouhou diskuzi na téma “Konflikt přístupů Mr.Nobodyho a Mordemyho” a třeba se postupně dostaneme k něčemu reálnýmu, jak se to povedlo s velsanem. Anebo taky ne… každopádně ti nemůžu zaručit, že mě to časem nepřestane bavit a už v tom nebudu vidět smysl (a smysl naopak začnu spatřovat v tom tě prostě zabanovat). Pokud potřebuješ, aby ti někdo takhle začal vyhrožovat nebo pokud potřebuješ nějakou jinou hru, tak není problém, klidně do toho půjdu s tebou. Ale pokud možno na mě už nechoď s ošklivými kapitalisty a hodnými utiskovanými dělníky ani si nestěžuj na to, jak je tenhle blog fašistickej. Obojí je prostě něco, co můžeš buď přijmout a nějak s tím dál pracovat a zakomponovat to do svýho života anebo si v sobě dál živit nasranost a vztekat se, že to není tak, jak bys ty rád.

    • @Mordemy: mordemy, co jsi tomu klukovi s nemocným otcem poradil? kde je ta míra ? pomáhat a a zároveň neubližovat sobě a tomu druhému, co pomůže a co ublíží. dost drsné téma.

      • @ratka: S tím klukem jsme se na tom jednoduše neshodli – byť jsme to řešili fakt celej den; navíc to bylo trochu psycho v tom, že on by se o tom se mnou nejraději nebavil, ale protože jsme ten den trávili stěhováním nábytku do bytu toho jeho nemocnýho otce, tak mě nemohl poslat do prdele (protože potřeboval, aby mu s tím někdo pomohl). Což jsme mu říkal, že jsem původně uvažoval o tom, že to s ním začnu probírat až teprve tehdy, kdy budeme mít odstěhováno, ale on sám pak přiznal, že kdybych tohle vytáhl až odpoledne, kdy by byla práce hotová, tak by se zřejmě otočil a odešel (a neposlouchal mě). Proto jsem se s ním o tom začal bavit už ráno a bylo to téma na celej ten den, kdy jsme jezdili s dodávkou po městě a stěhovali krámy.

        LT tu teď stojí u plotny a dělá polívku z kotrče (česká jedlá houba – použij google) a k tomu, co píšeš má přibližně tohle (přepíšu to tady svejma slovama): Je rozdíl mezi tím, když něco bolí a když někomu ubližuješ. Toho kluka to samozřejmě bolelo, co jsem mu říkal, ale nebylo to ubližování… já jsem se s ním prostě snažil komunikovat – a jinak, než říct, jak to vidím, to nejde. Nebudu se s ním přece bavit o fotbalu nebo o novejch filmech, když mu tam pomalu chcípe otec. Já tu na blogu pořád propaguju komunikaci, ale lidi si asi myslej, že komunikace je o tom to zaonačit a zaobalit tak dokonale, že se to ideálně a bezbolestně nějak zaklapne do sebe a tím jako dojde k tomu spojení. Ale základem skoro každý komunikace je nakonec konflikt a komunikace s lidma je většinou dost brutální a je to strašný psycho. Během toho stěhování mi bylo i fyzicky blbě a na zvracení a rozhodně to nebylo z toho, že bych byl vyřízenej ze stěhování těch věcí – bylo to především z toho rozhovoru, kterej se u toho vedl.

        K tomu hledání míry: On ten kluk prostě pořád tvrdí, že já jsem moc radikální a jeho pohled je, že on má tu míru radikalismu položenou jinde. Ale v jeho případě je to prostě excuse, protože kdyby byl radikální vůči tomu otci a nestačil by mu ten posun v podobě 10krabiček–>1krabička nebo 5piv–>2piva, tak by samozřejmě musel bejt i sám na sebe radikální a vypadnout z toho města, ve kterým se ničí. Ten kluk v tom městě je už nějaký 3 roky a strašně pomalu a polehoučku teda nějak míří k tomu z toho města vypadnout. Ale jde to zoufale pomalu. A jádro konflitku mezi mnou a tím klukem je podle toho kluka to, že ta rychlost, kterou se to posouvá je podle něho dostačující a podle mě naopak dostačující naprosto není. Což se podle mě ukazuje aktuálně právě v tom, že když se to posralo s tím jeho otcem, tak je najednou krásně vidět, že to, že se klukovi nepodařilo vypadnout z města, je věc, která dost zásadně ovlivňuje zdravotní stav toho otce (kterej nemá ani floka a musí ho živit jeho syn).

        Jako jasně, že takovejhle rozhovor je šílenej a těžkej a jasně, že to toho člověka bolí. A bolí to i mě samozřejmě! Nepředstavujte si nikdo, že Mordemy je pak z tohohle nějak v pohodě a se vztyčenou hlavou rozdává na potkání moudra. Původně jsem z toho města měl odjet až včera odpoledne, ale radši jsem naskočil na vlak už v pátek večer… LT pak dorazil o den později a sotva vyšel schody, svalil se do postele, a spal dnes až skoro do jedný hodiny odpoledne.

        Ta míra sice jako kdesi je, ale je to používaný vždy a prakticky ve 100% případů jako výmluva a když pak přijde Mordemy a začne tomu člověku říkat, co ten člověk stejně ví, tak je samozřejmě hrozně lehký poukázat na to, že způsobuju nějakou bolest a že bych to teda neměl dělat… ale to je zase úplně ten samej případ jako všechno to, co jsem popisoval u minulýho postu o antidepresivech a tlumení bolesti. Tu bolest je třeba cítit! Ta bolest tady je a mě nepřijde správný a efektivní chovat se tak, aby jí ten člověk necejtil. Holt prostě budu říkat i věci, který způsobí, že lidem přestanou fungovat jejich antidepresiva (jen tak mimochodem pro tamtoho kluka je antidepresivem vrcholový ježdění na kole). Ano, chápu, že se po rozhovoru se mnou ten člověk pak cítí podstatně hůř, ale stojím si za tím, že to má smysl. Viz. tady na blogu ten velsan – ten se prostě teď po tý dlouhý diskuzi cítí kurva hůř, než předtím… kácí se na postel a brečí. A skutečně to není prdel vědět, že se to stalo potom, co jsem velsanovi promluvil do duše. Ale kurňa jestli tohle není to, co se má dělat, tak fakt už nevím, jak jinak by se s těma lidma mělo komunikovat, než takhle… tady ten posun prostě vidět je a cejtím, že to je to správný, takhle to dělat.

        • @Mordemy: díky za odpověď. domnívám se že tyhle naše diskuse mají smysl. teda pro mě určitě. to ubližování jsem já vnímala úplně v jiné poloze než třeba jsi odhadl ty že já to vnímám (kurňa to je nějaké komplikované) to ubližování vnímám spíše v rovině, že člověku odebíráš kus zodpovědnosti a bereš s iji na sebe. teda jsou pak dva ohrožení. ty samozřejmě který na sebe bere odpovědnost a on který se ji vzdává. Možná v tomhle případě to nebylo tak vyhrocené jak to znám já ze svého okolí. kdy někdo pomáhá tomu druhému jako vůl a tím udržuje v tom druhém nesprávné jednání. podpouje ho v tom. tím že mu ulehčuje.
          V případě kluka to chápu tak, že vlastně ten syn v otci udržuje určité nesprávné jednání když mu dává peníze za které si dokonce ten otecmůže koupit chlast a cigára. to mi přijde jako ubližování na druhou. taky nevím zda si ten otec zažádal sociiálku o podporu a zda využil veškeré státní možnosti k získání peněz. pokud ne tak ten syn opět ubližuje jen sobě a potažmo i otci který tohle dávno měl udělat a měl se o sebe starat.
          to že do někoho hučíš a nadáváš mu nepovažuju za ubližování, to hučení není ubližování. ubližování je kdyžtomu druhému odeberu kus nákladu který si může nést sám. když místo abych ho nakopl s nápřahem a´t si to svoje nadělení nese, mu pořád ulehčuju. a přístě zase a příště zase až si ten dotyčný myslí že to tak bude pořád a ten náklad mi prostě do ruky strčí sám a já jak vůl ho táhnu. takhle nějak jsem to cítila u toho otce. pěkně mě namíchlo že žije z podpory syna a místo aby nějak pomohl tak kouří a chlastá. Někdy je naopak lepší naložit ještě víc a ještě víc aby tn dotyčný pochopil absurdnost svého jednání. že nemůže za někoho táhnout káru. že není vůl zapřažený do cizího vozíku.

          proto mě zajímalo co jsi tomu klukovi řekl. neznám detaily. ale určito to nebylo jednoduché. máš dobré srdce. přeji vám hezký večer a dobrou chuť s kotrčem :o) vím co to je.

          • @ratka: Jo, chápeš to dilema naprosto správně a tohle se taky řeší furt dokola. Do jaký míry tomu člověku tou snahou pomoct vlastně škodím a kdy je třeba dobrý toho člověka nechat vykoupat ve vlastních sračkách. Ale to je právě to, že je myslím potřeba bejt fakt radikální a neulehčovat to ani tomu druhýmu ani sobě.

            Na druhou stranu v tomhle konkrétním případě je to fakt o tom, že to vypadá, že pokud tomu svýmu otci nedá tolik peněz, aby měl na cigára, pivo a jídlo, tak si ten otec nejdřív koupí cigára a pivo a pak umře hlady. A co teď uděláš? Zkusíš to a dáš mu míň peněz a budeš doufat, že nechcípne? No to už je sakra hustej gamble tohle…

            Navíc pak ty story s ostatníma lidma jsou kolikrát takový, že tomu člověku teda ukážeš nějakou lásku, pomůžeš mu když je na dně a ten člověk se na tebe nalepí – což ty hned poznáš, že je špatně a že si tím ten člověk ubližuje (ty mu tím ubližuješ, když ho necháš na sobě nalepenýho). A tak to teda začneš přenášet tu váhu zpátky na něho a ten člověk se začne hroutit. A zase, co s tím ksakru dělat? Nechat toho člověka znova padnout na dno a pak ho znova složitě zvedat aby pak byl znova ještě víc nalepenej? Nebo doufat, že mu to nějak docvakne a sám se postaví na vlastní nohy a přestane bejt na tobě závislej? Tohle už jsou fakt hodně nebezpečný hry, kdy pokud se to sehraje špatně, tak to třeba pak znamená ztrátu několika (desítek) let života, kdy je ten člověk v prdeli a totálně v něčem zaseklej.

            Jinak teda s tou odpovědností je to fakt samozřejmě, ale ve všech případech je to prostě vždycky v prvé řadě na tom konkrétním člověku a je to pokaždý primárně jeho vina a jeho chyba. V tomhle klidně půjdu do “extrému” (z mainstreamovýho pohledu) a řeknu, že například holka, kterou mlátí její kluk, si za to může v prvé řadě sama. Prostě pokud holka setrvává ve vztahu, kterej jí ničí, tak je to špatně. Má ten vztah prostě opustit a najít si někoho, kdo není debil. A vůbec neříkám, že to je vždycky jednoduchý, ale je rozdíl stěžovat si na to, jak je to strašný a sedět v tom dál, anebo se aktivně snažit se z toho dostat ven. To je pak jako ta Tereza, která tu komentovala na blogu, než ode mně dostala ban – ta si za to, že se nechala šukat a zneužívat nějakým chlapem, mohla prostě úplně sama. A ban dostala za to, že to odmítla uznat a valila tu furt nějaký ublížený sračky. Přitom skutečnost byla taková, že jí se to líbilo a sebedestruktivním způsobem si “užívala”, že je “zneužívaná” – protože jí vyhovovalo bejt nalepená na chlapovi, kterej je “hajzl” (to je totiž moc pohodlná pozice). A když to skončilo, tak si sem přijde stěžovat. No, nezbylo, než bejt drsnej a poslat jí do hajzlu…

            Ten nemocnej otec pak je sice taky na tom synovi nalepenej a je na něm závislej (a ještě si ten umíněnej kripl dovolí hrát to celý tak, že je strašně nezávislej…), ale ten hlavní díl tý odpovědnosti zase leží na tom otci, ne na tom synovi. Syn má dost svázaný ruce, protože nemůže dělat nic moc jinýho, než toho otce nějak více či méně podpořit a doufat, že se z toho ten otec dostane. Jenže za delší konec provazu tahá otec a celý to visí nakonec zase jenom na něm (přestože je zdánlivě v tý podružný roli chudáka, kterej je bez peněz a nemocnej a nemohoucí).

            Ale to jsme pak zase u toho, jestli prostě i přes tu podporu a lásku není potřeba tomu otci prostě vynadat do čuráků, aby si fakt naplno uvědomil, co dělá a jaká je realita. Aby mu došlo, jak je absurdní, že tu kolem něho skáče spousta lidí (včetně “úplně cizího Mordemyho”) a on je víceméně v klidu a v pohodě (pokud odhlédneme od faktu, že umírá). A pak když jsem se s ním teda i já sám začal bavit a tuhle jeho ignoraci mu vysvětlovat (a nebyl jsem daleko od toho říct mu, jakej to je debil), tak začal kroutit hlavou a říkat něco ve smyslu “No Mordemy já ale vůbec nechápu, co ty tady prosimtě po mně chceš…” – a pak se snažte komunikovat s lidma, že jo…

          • @ratka: ten kluk je muj bracha btw a cte i tenhle blog; mozna se k tomu nekdy dohrabe i otec, nebot aspon zacal nejak neco na netu delat

            bracha pri vsi ucte prispiva na otce jen symbolicky a jen proto, ze aby se to nepletlo, poslal do prdele i me, ze uz nechce s nicim pomahat (coz je asi dobre, nicmene pokud nechce pomahat tak to beru tak, ze se o otce ma v ramci svych moznosti starat i on a proto na nej ted zacal prispivat – nejsou to horentni castky a jen se mu to HODI jako vymluva, ze nemuze nic delat, o to je to horsi)

            co se tyce socialky apod – otec nevi a netusi absolutne nic; v zivote na vsechno sral, i neschopenku jsem mu jako kreten vybehaval ja, byt jsem predpokladal, ze z ni bude asi tolik penez jako vydelam za hodinu a jen prave na jakysi iracionalni natlak jeho a jeho pritelkyne, at jsou jakoze ty papiry v poradku (mimochodem nedostane na ni ani korunu, neplatil si pojisteni a tech par stovek by mu bloklo zpetnou vyplatu duchodu); obdobne iracionalne s nim vybehavam/vozim ho na urady ohledne jeho invalidniho duchodu; prstoze mi na urade lezi muj duchod za tri roky a nemam cas si vybehat ten svuj, protoze vzhledem k mym prijmum jsou to zanedbatelny castky – jednoduse neni problem abych ho zivil a jsem presvedcen ze prave proto prachy vydelavam a jsem presvedcen ze to tak ma byt; jenze zaroven on ma proste prijmout fakt, ze bude hrat roli myho ditete a nebude mi hazet klacky pod nohy svyma nesmyslnyma libustkama a v konfliktu proste musi ustoupit podobne, jako dite, ktere chodi do materske skoly tam, kde pracuji rodice a ne ze rodice pracuji tam, kde ma dite materskou skolku

            otec si samozrejme vyminil, ze bude bydlet v praze, i kdyz jsem priletel z brazilie kvuli nemu a bydlim v ostrave, protoze v praze dostanu z lidi za 30 minut zachvat (zvladnu i mnohem vetsi mesta, ale prahu ne a to i predevsim proto, ze tam citim pattern te nasi naprosto katastrofalni rodiny, ktera sve problemy nevyresila a resit nehodla); tudiz jsem chtel at jde do beskyd at se o nej muzu starat lip a byt mu na blizku – ale to on ne; on potrebuje prahu se vsema srackama, ze kterych ma raka

            no a nakonec ta socialka a ublizovani skrz to, ze ho nenechas byt samostatnym: nechal jsem ho leta jako vsechny a “samostatnosti” to dotahl/i do bodu, kdy se vyhybal/i absolutne vsemu a dosli presne do sracek jaky jsou… mozna zaslouzenych, ale to neni issue; kdyz jsem na zacatku kvetna prijel, tak byl proste skoro mrtvej a mrtvej by uz davno byl; nepripadalo a nepripada v uvahu, ze by nekam dosel neco zarizovat, podobne jako tvuj otec nebude nic zarizovat – u tveho otce to vypada jako obejktivni pricina u meho je to ale to samy a asi doufa, ze se mu z toho objektivni pricinu podari udelat

            ted co s tim ze… mozna by bylo spravny nechat toho cloveka chcipnout; i kdyby se nejak dohrabal na socialku, tak jeho invalidni duchod, co mu prijde za x mesicu mu nepokryje ani desetinu nakladu, nebot cely zivot mel vsechno uzasne na haku a u prdele… tohle dilema je dobre rozebirany v Panovi Prstenu u tematu Glum a pravdu ma samozrejme Gandalf… tyhle outsidery na konci cesty nelze nechat umrit, protoze maji jeste neco vykonat

            ten clovek musi pochopit tu hru, co celou dobu hraje a ze to celou dobu s tim analismem naprosto posiral; je neskutecne vtipny jak prave tohle odmita prijmout; vcera kdyz jsme se cestou do ostravy hadali na pumpe, jako zhruba ob den, kdy dostane zachvat z toho, ze ho chci znicit (spolecne a agentem mordemym, kteryho jsem na nej nasadil a kterj mi teda moc pomohl), povidal, ze jeste kousek a at si nepreju videt co se stane… ptal jsem se ho co se ma stat, resp. jestli se hodla zabit, coz jsem mimochodem po nahlaseni diagnozy u nej 100% cekal asi jako v tomhle uzasnym klipu http://www.youtube.com/watch?v=MWOJyegyRbM co mi “shodou okolnosti” poslal zase jeden ctenar tohohle blogu…no a kupodivu se zabit nehodla… nicmene nic jinyho mu uz nezbyva, plan B proste neni, ale porad s nim operuje. Kdyz jsem mu o te absenci planu B rekl, tak mlcel jako hrob. Mimochodem chemoterapie zahadne zabiraji, ted jde na dalsi cykly co se z duvodu jeho smrti konat nemely.

            Tedy smysl tohle s clovekem hrat ma, potrebuje dostat ty cigara a chlast a pohodlicka, aby si uvedomil, ze neni plan B a ze je potreba zapnout a prijmout boha. Jedinej problem je, aby to ti blizci lide vydrzeli a to vazne NENI jen o penezich, na druhou stranu pro vsechny analisty – bez nich by to skutecne mozny nebylo, nebot nas socialni system je hezky pro prezivani prizpusobivych oralistu, ale system produkuje radny pocet analistu, kteri proste chcipnou socialne vylouceni.

            • @La Tibor: zrovna jsem se vrátila od tatínka kterého mám na starosti protože maminka odešla na dva týdny na dovolenou. a je to takové zvláštní, jiné. Tatínkovi píchám inzulín a chystám jídlo, ale to co mu dávám navíce je moje pozornost. Naslouchám mu. Možná poprvé v životě. A on mluví a mluví, chvilkama brečí a vzpomína na svého tatínka a tak dále a já si říkam že to tak má být. že tyhle dva týdny jsou pro nás. že to potřebujeme oba.

              je to fakt blby s tím vaším tatínkem, nedokážu k tomu moc říct. snad jen, že vás má v hrsti pokud mu furt něco podstrkujete a do něčeho ho nutíte. on tahá za nitky a vy kolem něj kroužíte.
              ale nevím jak z toho ven. možná neřešit jeho ale sebe. bráchové si sami sebe musí pořešit a zbavit se pocitů viny (pokud zde nějaké jsou) a MOrdemyho držet stranou (omluva za nevyžádanou radu). Ten s tím skutečně nic společného nemá.

              • @ratka: @ratka: mordemy je s tim spojenej, tohle nevim jak myslis, ale reseni neni ve fragmentaci, ale ve SPOJENI samozrejme

                skutecne nechci at skonci tata tak vegetativne, jak popisujes ty toho svyho a je to dosazitelny; muze to zvladnout, uplne easy to vidim; jen to chce silene tlacit a silene ulevovat… nakonec chce to aspon zkouset

                je to stejny jako na tomhle blogu, proste nekdo se chyti jako velsan, nekdo ne, respektive ten se chyti pozdeji

              • @ratka: “Ten s tím skutečně nic společného nemá.” – ženská ty jo fakt se prober! Ty se vždycky rozjedeš, seš strašně super, naladíš se na vlnu, a pak se cosi stane a nějak záhadně ztratíš směr a aniž by sis toho všimla, začneš psát absolutní nesmysly…

                Vzhledem k tomu, že jsem spojenej já s La Tiborem a La Tibor je (logicky) spojenej se svým vlastním otcem, tak jsem i já (ještě pořád snad dost logicky) spojenej i s jeho otcem. Uvědom si, že už jen La Tiborova “nálada” se dost zásadně mění právě podle jeho otce a pokud spolu pak s LT komunikujeme, tak se samozřejmě na mě přenáší ten vliv toho otce, protože nasranej (unavenej) La Tibor, to je fakt zážitek (specielně naživo). Takže už jen z tohohle důvodu jsme já a “pan Barták” spojení, i kdybysme se bývali teď nepotkali…

                A pokud strávím týden se synem pana Bartáka (tj. s La Tiborem), kterej pak začne vyšilovat už ve chvíli, kdy se blížíme ku Praze, a pak se potkám s jeho bratrem (tj. tím klukem, o kterým tu celou dobu mluvím) a společně stěhujeme byt pro toho jejich otce, tak už může jen naprostej ignorant říct, že já s celou tou záležitostí kolem jejich otce nemám nic společnýho. Nebo to jsem ho měl jako odstěhovat a bez řečí se odporoučet do pryč aniž bych s jejich otcem promluvil jedinýho slova? Nebo jsem se měl s panem Bartákem bavit o tom, jak je všechno fajn nebo jak to tady bolševici vedli čtyřicet let do hajzlu nebo co jako? Prostě pokud si tam sedne doprostřed místnosti na prázdný křeslo a zapálí si cigáro a tváří se, jak je strašně v pohodě a já si pak zapálím s ním a sedíme v křeslech v prázdný místnosti tři metry od sebe, tak mám v zásadě jen a pouze dvě možnosti:

                a) držet hubu a neříct nic

                b) otevřít pusu a říct, co si o tom všem myslím

                Nad možností a) jsem sice chvíli přemýšlel, ale nemělo by to efekt a kdybych byl zticha, mlčel bych jen proto, že bych se bál, co by se mohlo stát (nemlčel bych proto, že bych si myslel, že je to správný). Takhle jsem navíc sehrál roli v uvozovkách “úplně cizího člověka”, kterej přijede, seřve jednoho starýho smrtelně nemocnýho přizdisráče, a zase odjede – nebo alespoň takhle to bude moct ten otec hrát, když bude dál tvrdohlavej a bude odmítat svět a lidi a tu propojenost, kterou očividně nechápeš ani ty ratko.

                To, že je to “neslušný”, co jsem udělal a naprosto mimo běžný společenský pravidla a konvence, to je samozřejmě fakt. A nevyžádaná rada to byla taky určitě. Ale sorry, tady jde o podstatnější věci, než je etiketa. A začíná bejt hodně divný, že nechápeš ani takhle základní věci… prostě ano, například i TOHLE (ta nevyžádaná rada od “cizího” Mordemyho) je ta komunikace, co se tady furt dokola omílá a i tohle znamená cejtit lidi. To, že něco takovýho tobě, jako společenskýmu srabovi, připadá neskutečný, nic nemění na tom, že to Mordemy udělal a udělal by to klidně znova, protože je to potřeba a nic moc jinýho nezbývá.

                • @Mordemy: tohle jsou fakt dve mimobezky: schizoid verici na oddelenost a postujici vicemene vykriky do vetru asi jako boxer boxujici s pytlem, tj. vylevy v klasickych internetovych diskuzich, kde clovek domnele zamerne resi “pouze sam sebe” vs. snaha o sdileni

                  prvni skupina ma apriorni nedokazatelny predpoklad, ze skutecna komunikace a dotknuti se neni mozna; druha se prehoupla prave do axiomu, ze komunikace je zaklad vseho

                  ja uz nevim no… jako je matematika zalozena na ruznych axiomech, tak by bylo mozna vhodne zalozit a testovat svuj zivot na ruznych axiomatickych systemech… tedy doporucuju fakt opustit ten default a jen PRIPUSTIT, jen klidne HRAT MENTALNI HRU, ze je mozne se nekoho dotknout… budete se divit

                  pokud tuhle uplne perfektne logicky vyjadritelnou a schizoidni axiomatickou hru nejste schopni ani zacit hrat, tak se na me vazeni schizoidi nezlobte, ale pak jste prd schizoidi <- konecne jsem po letech dukazem sporem dokazal co mam v hlave, tusim, ze tohle bude jen pro mistni matfyz geeky, ale aspon neco

                  PS. a kdyby vas zajimalo proc tu hru nejste schopni hrat, tak ja vam povim proc; jste podelani z toho, co vevnitr vite velmi dobre… ono tam neco skutecne je

                • @Mordemy: že ty tak rád děláš ze mě společenskou pravidlomilující blbku. asi tak na tebe působím. nevím. nedokážu to odhadnout. z těch pár slov jsi si odvodil žemáš být ignorant. prdlačky. psala jsem něco úplně jiného. cítím (možná špatně) nedořešený trojuhelník brácha – brácha – otec.tam běží subtilní energie které je třeba vytáhnout na světlo. něco nedopovězeného, co možná ještě nebylo a mělo být vysloveno. Proto jsempsala že se má Mordemy držer stranou. Protožejak tam začne dělat pořádky, tak ty subtilní energie které by se měly ukázat se možná v tom hluku neukážou. možná to vidím špatně. mordemy je velmi vnímavý… třeba to cítí a výsledek se dostaví. presto všecko cítím naléhavost otevření se těch třech vzájemně. mimo vliv zachránce kderý by na sebe strhával pozornost.

                  • @ratka: jde pořád o to JAK se dostat k sobě. o tom je přece celou dobu řeš. JAK to udělat? Když říkáš že s panem Bartákem to byla cesta k sobě. že to zafungovalo tak už mlčím a o vztahu bráchové taťka neřeknu ani slovo. jestli to ale nezafungovalo, tak je třeba hledat další cesty.

                  • @ratka: takže Mordemy tvoji roli vnímám spíše takhle: v žádném případě neginorovat! to jsem asi špatně vyjádřila a ještě hůře jsem byla pochopena. Pod držet se stranou chápu nestrhávat na sebe energie. naopak vytvářet – stávat se prostředím, v kterém může proběhnout komunikace. vytvořit podmínkay pro stav spojení – sdílení. takhle nějak. proto jsem řekla že se máš držet stranou. komunikace by měla proběhnout mezi těmi třemi co spolu léta mají něco nevyřčeno. zapouzdřený otec a jeho děti (možná) nedokážou naladit spojení. vytvořit prostor v kterém komunikace proběhne – tohle … tohle dokážou tvůrčí lidé. tvůrci prostoru. když vytvoří prostor – komunikace běží. protože má kudy běžet. existuje cesta… tohle vnímám jako obrovský tvůrčí úkol a mimořádnou schopnost. Vytvořit prostor který umožní vzájemně komunikovat ostatním

                  • @ratka: Tak alespoň nekecej ratko… když napíšeš, že “Mordemy s tím skutečně nic společného nemá.”, tak je úplně jedno, na co narážíš nebo k čemu si to myslela, protože pořád tím propaguješ oddělenost. Jasně, že v tom trojúhelníku LT-brácha-otec jsou nedořešený věci, ale to neznamená, že je tenhle trojúhelník oddělenej od světa… i ta hra v rámci toho trojúhelníku přesahuje do tisíce dalších věcí, který se mě a tisíce dalších lidí prostě a jednoduše týkají. Pochop, že by bylo zcela adekvátní, kdyby ses třeba by sebrala a šla tomu otci něco říct (ať už cokoliv) – a to jenom na základě toho, co si se tady dozvěděla na blogu! Protože ať se ti to líbí nebo ne, i ty seš na toho otce bráchu La Tibora napojená a nemůžeš od toho dávat ruce pryč a říkat, že ty s tím nemáš “nic společného”. Kapišto?

                    LT a jeho brácha spolu oficiálně nemluví, takže když jsme přijeli s LT do Prahy, tak byl docela výkon už jen domluvit, kdy je teda potřeba přestěhovat ten byt a kdy je potřeba zařizovat jiný věci. V jedný chvíli tam Mordemy přecházel z jedný místnosti do druhý a střídavě jsem se bavil buď s bráchou nebo LT a snažil se z nich obou nějak vymámit časovej harmonogram těch tří dnů v Praze, abych teda mohl nějak sesynchronizovat svoji maličkost s tím, co bude každej z nich (oba samozřejmě zvlášť a sami) dělat. Fakt zábava…

                    Jen teda podotýkám, že La Tiborův brácha považuje La Tibora za příliš “radikálního” a není schopnej unést La Tiborův tlak (tlak na to, aby se to třeba s tím tátou řešilo tvrději), takže se aktuálně prostě mezi sebou oni dva nebaví (hrajou si na oddělenost), ale zároveň se oba starají o toho jejich nemocnýho otce. Dost dobrý psycho.

                    Prostě aby se Mordemy držel stranou, to je krávovina. Měl jsem teď tejden na to něco vykonat, tak jsem se to snažil využít. Teď zase od zítra zapluju zpátky mezi kamiony na dispečink a budu se starat o mateřskou školku dospělejch chlapů. Kdybych se držel stranou, nijak bych tím nepomohl a rozhodně by se žádný subtilní energie neukázali. Naopak jsem svojí přítomností prostě na nějaký úrovni ještě trochu rozvířil vody (například u přítelkyně La Tiborovýho bráchy…) a snad dal věci nějak víc do pohybu.

                    • @Mordemy: už jsem to uznala, že jsem to špatně napsala. celé to na mě působí a vystupuje mi z toho pořád totéž. že nejde o TEBE (proto tam stojí mimo). že jim máš nějak pomoci (nevím jak) a zároveň zůstat mimo protože o tebe nejde. i když samozřejmě také jde – všichni jsme propojeni, ale vztahy si řeší ti tři. z toho dva nechtějí a jeden chce. a ten co chce táhne za silnější konec (prokazatelně), je na koni a ještě si dovedl posilu. nevím co mátedělat, jen popisuju jak to na me zvenčí působí. že tady silou (asi) neprorazíte.

                    • @Mordemy: ratka, Mordemy a kto ešte chce, zahráme sa jednu psychol.hru. Zavrieme oči a predstavíme si “louku”. So všetkými detailami.
                      A teraz sa opýtam, videli sme všetci tú istú louku? Samozrejme že nie. Každého predstava louky je taká, aké má osobné spomienky. Slovo louka teda neznamená pre každého to isté a to znamená, že slová nemôžu presne popísať naše predstavy o veci. Toto je základný problém komunikácie ľudí a jediné riešenie je čo najpresnejšie definovať pojem o čo nám ide. Ďakujem za pornozlosť.

                    • @Mordemy: Nobody, záleží o co ti jde. co chceš vědět. jestli chceš znát vysvětlení nějakého pojmu tak se můžeš do všech detailů hodiny a hodiny a tom pojmu s někým bavit.

                      Jestli chceš s někým komunikovat o louce tak jen přímo. bez nálepek. a bez pojmů. takže si společně lehnete na louku aniž by jste řekli jediné slovo. a fakt že vnímáte pofukování větru, vůni květů a hebkost trávy ve svých dlaní je Louka. sdílíte společně louku.

                    • @ratka: *Mordemy LIKES THIS*

                    • @Mordemy: ratka vidíš, opäť si nepochopila, čo som chcel tou hrou povedať. Nepotrebujem vysvetliť nijaký pojem. Tá hra je reálny experiment s ľuďmi o tom že si často nerozumieme aj keď používame rovnaký jazyk a slová a aj také obyčajné slovo ako lúka, strom je slovný symbol a za ním je v mysli reálna predstava-obrázok, ale u každého trochu iná. Angličan má slovný symbol-zástupcu meadow a tree, ale v mysli skutočný obraz lúky a stromu, ale tak isto to nieje ten náš jedinečný obraz, navyše sa odlišuje aj slovne.
                      Celým tým som chcel povedať, že tiež niekedy vedieme dialóg o tom istom a napriek tomu sa hádame a nerozumieme si.

                    • @Mordemy: pochopila jsem, ty jsi nepochpil to co jsem řekla.

                      napsal jsi: představ si louku. louka je slovo! je to jen slovo – prázdný pojem, a na základě slova ty si vytvoříš v hlavě umělý konstrukt kterému se říká představa. to celé je pojmo – dojmologie. a v tomhle duchu samozřejmě diskutujeme i tady na tomto blogu přes slova. kdyby ti chtěl MOrdemy vysvětlit beze slov o co de tak by tě musel vzít sebou na nějaký trip a pak by jsi věděl beze slov. ja taky nevím. nikdy jsem s MOrdemym nikde nebyla a jen tak plácám. takže dojmologie. to otevření se světu u mě proběhlo jinudy a asi ne tak razantně jak u Mordemyho. a tak mi je zřejmé že to není ono, protože vnímám, cítím a dotýkám se dění zevnitř (ujíždím na okamihu) ale v hlavě mám hrozné sračky které nedokážu nijak uspořádat. hledám cestu v chaosu…

                    • @Mordemy: aha Nobody,teď čtu že to byl z tvé strany jenom vtip. černý humor. tak jo. s dojmy pojmy jsme si to snad vysvětlili. taky jsem se něco dozvěděla o sobě. že moc tlačím na pilu a asi beru věcimoc vážně. zkusím zvolnit. tak se měj.

    • @Mordemy: Bol som zase na ryby a nič som nechytil, tak som si tu trošku vybil frustrácie. Oceňujem tvoju trpezlivú a pokojnú reakciu. Skoro som napísal erekciu. :-). S väčšinou súhlasím a tie peniaze, to budem musieť ešte poštudovať. Čítal som kedysi knihu od nejakého nemeckého psychológa, kde za vinníka psychického stavu obyvateľstva označil, výchovu a školstvo presne v tom duchu ako dala odkaz ratka a sociálny systém utlačovania nižších vrstiev. Priznám spočiatku to dielo znelo strašne lavičiacky, ale po podrobnom preštudovaní to dávalo zmysel. Bolo to o tom, že nižšie vrstvy majú najviac psychických problémov(vytesnených frustrácií) a vďaka tomu minimálnu šancu sa so svojej i ekonomickej situácie dostať.
      Neviem či si čítal od Freuda knihu pre praktikantov psychanalýzy, kde upozorňuje na to že je veľké riziko liečiť známych a rodinu, lebo vždy aj po úspešnej terapii skončíš ako zlý. A ďalej je dôležité počas rozhovorov neprezrádzať pacientovi, na čo si zatiaľ prišiel, ani ako. Vedie to k obrane. Pacienta musíš nechať samého vyrozprávať, potom cielene dôkladne vyspovedať na zistenie doplňujúcich vecí a potom presne mierenou rečou rozbiť obranu pacienta, čo vedie k jeho psychickému zrúteniu v pozitívnom zmysle.
      U teba mám dojem, že do niekoho dlhodobo šiješ a on sa bráni a tak zbytočne dlho trpí, alebo sa celkom uzavrie.

      • @Mr.Nobody: ale my jsme 100 let po freudovi; pokud je napriklad tobe znama ta vec s tou obranou, tak uz to hrani s tebou (a se vsemi kolem) postrada prave smysl

        cas her, kde predstirame ze nevime, konci

      • @Mr.Nobody: “Pacienta musíš nechať samého vyrozprávať, potom cielene dôkladne vyspovedať na zistenie doplňujúcich vecí a potom presne mierenou rečou rozbiť obranu pacienta, čo vedie k jeho psychickému zrúteniu v pozitívnom zmysle.” – no hej to je úplně přesný, to tady provozuju dnes a denně, jak tak koukám… konečně se ukázalo, že ten název blogu PSYCHOANALÝZA není tak úplně fake (haha).

        Akorát teda rozdíl mezi Freudem a mnou je ten, že Freud byl pořád ještě terapeut a ne šaman. Sice ta psychoanalýza si nedržela takovej odstup, o jakej se snaží moderní psychologie, a psychoanalytik do toho šel víceméně skoro naplno s pacientem, ale pořád tam byla až moc jasná hranice terapeut-pacient. Je mi jasný, že bys moc rád byl v roli pacienta, aby ses pak se mnou nemusel tak moc bavit a mohl ses kdykoliv v klidu otočit a odejít (jinými slovy “hlavně abysme si s Mordemym nedejbože nezačali být blízcí…”), ale přestože tady zastávám roli fašoidního otce, je to nakonec přece jenom otec milující. A navíc vztah otce a syna vždycky končí symbolickou smrtí otce a tím, že syn se sám stane otcem. Což se stalo (když zase použiju příklad velsana) tím, že si velsan uvědomil, že celej náš dialog byla jen hra a on sám začal najednou vnímat. V tý chvíli už je pak jedno, že Mordemy byl ten, co mu tady z nějaký pozice “nad” něco vysvětloval a vedl ho. Na tripu jsme si všichni rovni (křesťanská analogie je “Před Bohem jsou si všichni rovni” a je tím myšleno přesně tohle – že když začnou lidi vnímat svět, ty hry přestanou být důležité, protože rázem v tom jedem všichni spolu).

  9. Myslím, že svojim spôsobom som aj tvoj pacient a bavím sa s tebou, lebo sa nebojím toho, čo sa môžem o sebe dozvedieť. Nemám moc o čo prísť. Som relatívne dosť na dne, ako psychicky, tak aj ekonomicky.Vaša blízkosť mi vyhovuje. Rád počujem veci, ktoré bežne medzi ľuďmi nepočuť. Už dlhšie uvažujem, či ste len vy dvaja, čo ste takto naladení, alebo poznáte aj niekoho iného v Čechách či zahraničí. Nerysuje sa nejaká komunita, alebo nebola-nieje vo svete, čo prezentuje totožné názory? Rád by som si počítal.
    K tomu velsanovi a VŠ. Je to fajn čo sa podarilo. Že prišiel na to, že by študoval z nesprávnej pohnútky. Ale mám doplňujúcu otázku. Nieje VŠ rovnaký symbol ako peniaze? Tak isto diplom je len papier, ale otvára cestu k novým možnostiam. U nás pán inžinier, alebo pán doktor je synonymum bohatého a úspešného človeka, ktorý má dvere všade otvorené. Tak by sa titul tiež dal, podobne ako peniaze využiť na vaše ciele, ovplyvňovať ľudí správnym smerom.

  10. Alebo inak. Je štúdium na VŠ zo zásady zlí nápad? Je motivácia byť vedcom zlá? Myslím teraz všeobecne nie velsana. Tiež som chcel byť v mladosti vedec a môj najlepší kamarát ma odhovoril. Nejaký čas som sa na neho hneval, ale potom som pochopil, že som asi nebol sám dosť presvedčený, keď som dal na jeho slová. Dnes mám z toho ale ešte väčší problém a už som to tu písal. Žiadna práca a to som ich vystriedal dosť ma neuspokojuje a nechcem aby sa stalo mne to čo 95 percentám, že budem robiť čo ma nebaví iba kvôli peniazom. Veda ma stále baví a hovorím si, že som to vtedy nemal tak ľahko vzdať a dnes som mohol robiť svoju vysnívanú prácu. Veda ma bavila už na základke a v dvoch predmetoch som bol lepší ako moji učitelia. Myslím, že som vtedy nebol dosť zrelý správne sa rozhodnúť a tak som si posral ostatných 25rokov života a nevidím svetlo na konci tunela. Tak som dnes tam, kde už viete. Nasraný, žiadna práca ma nenapĺňa- necítim, že by som ju robil rád . A tak mám pocit neužitočnosti a nenaplnenia. Keď som bol puberťák nechápal som prečo sa skoro všetci ľudia sťažujú na svoju prácu. Dnes to už chápem. Mám potvrdené psychológom, že problém sebauplatnenia-zmyslu života je veľmi častý dôvod depresií.

    • @Mr.Nobody: určitě ti odpoví hoši, ale já jen pár slov. Jsi úplně odtržený od sebe, tůj život se točíjen v hlavě a pořád dokola. Proto tě nic nenapľňa. Otevřeného člověka naplní úplně všecko, i kdyby seděl ve vězení a koukal z okna tak je naplněn po okraj. Je úplně jedno co děláš,kde jsi a jakou děláš práci. Když někomu řeknu že má jít do světa, že má skočit po hlavě doneznámé řeky a bojovat o svůj život tak je to jen proto aby prožíváním zkušeností se našel. Aby obživl. To co píšeš jsou všecko jen mrtvá slova mrtvé hlavy. nic z toho není živé, možná to cítíš ale nevíš co vlastně děláš špatně, nevíš proč tě nic nebaví a proč jsi otrávený… Protože svět kolem je zrcadlo tvého nitra, toho co jsi! všekco tě otravuje protože vůbec nejsi sám se sebou, odtrhl ses. Stotožňuješ se se svým rozumem.
      co jsimohl dělat kdybys dělal. Slyšíš ten tvůj nabubřelý rozum? Jakse roztahuje? nemá do čeho píchnout a furt se nafukuje. Je třeba otevřít svoji bytost, roztrhnout se. nedám ti radu jak. cesta vede možná skrze sebereflexe (zkušenosti) ale když nic neděláš a nevystavuješ se zkušenostem (překážkám) tak se ani nedostaneš k sebereflexi. pořád tam tróní tvůj neomezený vládce rozum. Je třeba ho setřepat z jeho trůnu, rozhodit ho. zmást. dostat se donějaké šílené stresové situace, chlemptat po životě, umírat, dostat rozum do slepé uličky a u toho vnímat co cítíš. To cítění je bytost. tuhle bytost je třeba vykřesat a osvobodit od rozumu a dát ji dostatek prostoru. a donutit rozum aby s ní solupracoval. s respektem a pokorou.

      • @ratka: Ďakujem za snahu, ale máš pravdu v tom, že o tom viem, len netuším ako z toho ven. Je to kruh, aby som sa z toho dostal, potrebujem vnútornú motiváciu a preto že som si povedal, že už na ničom nezáleží, ani na živote, tak motiváciu nemám.
        Aby som ten príbeh upresnil, tak som mal náhradný plán a venoval som sa mu s prestávkami donedávna. Investoval som do neho všetky prostriedky a čas. Roky som sa doma vzdelával a zabezpečoval prostriedky na jeho realizáciu. A keď som mal všetko pripravené, tak som sa nedokázal rozhýbať k realizácii. Zrejme okrem iného problém s perfekcionizmom. Napokon som prestal veriť v to, že to naozaj chcem a že moja motivácia bola úprimná a tiež som mal strach z toho či to naozaj dokážem. Či som si celú dobu len nenahováral, že toto je to čo chcem robiť celý život. Dovtedy som to považoval za poslanie, ktoré bolo závislé od viery v ľudí. Že ich dokážem svojou prácou o niečom presvedčiť. Lenže som napokon tú vieru stratil. Prostriedky som rozpredal a moje zdroje vzdelávania rozdal, alebo tu zbytky stoja bez úžitku v knižnici a pripomínajú posledných 20rokov života. Je pravda, že ma to chvíľami mrzí, že som to predčasne zabalil. Ale to sa už zase motám v kruhu. A tu vieru chvíľami mám a chvíľami strácam. Preto odivujem La Tibora a Mordemyho, že valia to bremeno pred sebou ako Sisyphos a očividne ich viera v človeka neopúšťa.

        • @Mr.Nobody: máš pocit zlyhání? zkus udělat tlustou čáru a jít jinudy. nejdřív se zbavit strachu. strach ti podrazil nohy. užuž ji mohl naplnit to na co jsise připravoval a pak to zahodil… čeho jsi se bál?

          • @ratka: Nie zlyhania, ale márnosti a hlavne strata viery v zmysel. Pretože som stratil vieru že dokážem zmeniť ľudí. Stratil som vieru v to, že pochopia čo sa im snažím ukázať, vysvetliť. Nakoniec po čítaní La Tiborových stránok som stratil vieru v to, že to vôbec bola správna vec o čo som sa snažil.
            Sakra už sa musím vymačknúť, ide o environmentalistiku.

    • @Mr.Nobody: „ Je štúdium na VŠ zo zásady zlí nápad? Je motivácia byť vedcom zlá?“ – ne, nejspíš to tak obecně není. Jde o to že v drtivý většině případů to tak ale je. Je to akorát únik před realitou. Je to tak, že VŠ i věda je akorát hledání důvodů, proč se nevěnovat tomu, co je potřeba.
      A to samozřejmě není jen VŠ a věda. Je to jako s čímkoliv jiným. Prostě lidi hledaj a dělaj činnosti proto, aby se vyhnuli tý konfrontaci s realitou.
      A timhle způsobem můžeš dělat jakoukoliv činnost ale to hlubší naplnění co lidi hledaj v ní nenajdeš. Jasně že můžeš mít radost, když uděláš nějakej objev co třeba pomůže lidem, ale tohle nejni to, co lidi hledaj. Což teda implikuje, že si nemyslim, že kdybys dělal vědu, tak bys byl o mnoho šťastnější. Třeba o něco jo, ale to hlubší, co ve finále hledá úplně každej (a skoro úplně každej na špatnym místě) v tom prostě nenajdeš…

      • @velsan: to jsi tak krásně napsal, úžasné. ano.

      • @velsan: Pre mňa veda je o rozširovaní poznania, jediné čo som v nej videl. Celý život som sa na všetko pýtal a všetko ma zaujímalo. Ako veci fungujú a prečo.
        Veda sú praktické každodenné potreby: počítač, auto,žiarovka, rentgen…Vedľa môže šlapnúť aj stolár či murár. Niečím sa človek živiť musí, aby zarobil na chlieb. Šťastie v práci nehľadám, hľadám naplnenie zmyslu života, byť spokojný so svojou prácou a zároveň si uvedomovať, že si pre iných prínosom. Že prácou ktorú robíš prispievaš a prospievaš spoločnosti.

        • @Mr.Nobody + @Mr.Nobody: Poznání je mimo jiné o vnímání a abys mohl vnímat, musíš mít všechny díly skládačky. A jeden z těch strašně moc důležitejch dílků jsou pocity a komunikace se světem skrz ně. A to je něco, co jsi zdá se celej život zanedbával a jel si celou dobu jen na to racionální a vědecký poznání, který ale samo o sobě prostě nestačí – a teď ti to po čtyřiceti letech dochází a seš překvapenej, že nemáš žádnej smysl života (kterej si ale neměl zřejmě nikdy, jen sis to třeba ne vždy uvědomoval).

          V práci, tím spíš v normální práci, kde chodíš někam do pracovního kolektivu a společně děláte nějaký projekty (i kdyby enviromentální) asi těžko najdeš nějaký naplnění… Navíc ty tam máš furt nějakou dementní mantru typu “Je potřeba pomáhat společnosti.” – ale společnost nezměníš, pouze jednotlivý lidi jo! Můžeš se věnovat jednotlivejm zcela konkrétním lidem ze svýho okolí (zase tím prosimtě nemyslím žádnou charitu nebo že se budeš kamarádit s nemocnejma stařenkama někde v hospicu) a pomáhat je směřovat správným směrem. Pak budeš prospěšnej! Možná dokonce i tý společnosti… Jen se prostě srabácky neschovávej za nějakej projekt, kterej pomůže společnosti jako celku a u kterýho se samozřejmě naprosto pohodlně můžeš zavřít v kanceláři a s žádným z těch lidí, kterým máš jako nějak prospívat, se nebudeš muset potkat. To je pak hrozně jednoduchý, konat dobro, když si všechny ty lidičky, kterým jako nějak “pomůžeš” stačí jenom představovat v hlavě a opájet se pocitem, jak seš strašně prospěšnej. To je zase jen schizoidní obranná póza. Ty víš, že pomáhat lidem je správný a chceš to nějak realizovat, ale jdeš na to úplně blbě a chceš si zároveň zachovat svoje pohodlí a nenapadnutelnost a nezranitelnost.

          To je úplně logický Nobody, že ti ten tvůj přístup nefunguje a seš z toho nešťastnej. Ale tak to nějak řeš a nechoď si k nějakýmu podělanýmu psychologovi pro oficiální potvrzení toho, jak je tvůj přístup na hovno! “Mám potvrdené psychológom, že problém sebauplatnenia-zmyslu života je veľmi častý dôvod depresií.” – no ještě abys nebyl v depresi, když hledáš takovou kravinu jako je sebeuplatnění v pracovním procesu. To je sráčský řešení a všechny sráčský řešení mají jednu věc společnou – nefungujou a lidi jsou z nich nešťastný.

          Mrkni znova úplně nahoru do toho článku – ten byl psanej mimo jiné pro tebe Nobody a díky tobě – inspiroval jsi mě svejma hláškama o tom, že postrádáš smysl života, takže jsem ti tam ten smysl života napsal. Hned dvakrát. Velkejma písmenama. A ještě doprostřed úplně to samé akorát v podobě karty s obrázkem.

          Nemáš smysl života? Přečti si znova článek, prohlídni si tu kartu, zamysli se nad tím souslovím “Být spolu” – anebo radši ne, nad ničím se nezamýšlej, raději to zkus pro jednou cejtit, co je tím myšleno, bez nějakýho racionální zdůvodňování, proč je “Být spolu” dobrej nápad. Ty se prostě musíš otevřít, vykašlat se na nějakou abstraktní přizdisráčkou pomoc společnosti a jít do interakce a konfliktu s lidma. Jinak se asi nenaučíš, o co tady jde a že i ten smysl života nakonec existuje…

          To, že si posledních pár desítek let svýho života nějak posral a sám to cejtíš, to se prostě stává (taky mám za sebou pár marnejch let bez směru). Ale ještě před sebou pár dalších desítek let života máš, tak s tím koukej něco dělat. A na ten enviromentální projekt se vykašli, očividně si do toho nakonec nešel ne jen z nějakýho strachu, ale i proto, že si cejtil, že je to shit. Asi by pro tebe mělo bejvalo hodnotu to rozjet a pak na to postupně přijít, že to nefunguje, ale to teď už nemá cenu znovu resuscitovat.

          Začni konečně makat na projektu “Být spolu.”

        • @Mr.Nobody: „Pre mňa veda je o rozširovaní poznania, jediné čo som v nej videl. Celý život som sa na všetko pýtal a všetko ma zaujímalo. Ako veci fungujú a prečo.“ Haha. Můžu ti říct, že tak to prostě nejni. Ten pocit kdy jsem cítil takhle je ve mně ještě živej… a ty si prostě sereš na vlastní hlavu přesně tak jak jsem to dělal já. To je tak jediný co ti k tomu řeknu.

          „Šťastie v práci nehľadám, hľadám naplnenie zmyslu života, byť spokojný so svojou prácou a zároveň si uvedomovať, že si pre iných prínosom. Že prácou ktorú robíš prispievaš a prospievaš spoločnosti“ – To mi přidje jako lautr to samý jako předchozí komentář. Zkusim to teda říct trochu jinak.
          Prostě dokud budeš dělat věci jako doteď, tak je úplně jedno, co budeš dělat a to naplnění a smysl v tom nenajdeš. A je jedno jestli to budeš dělat jako práci, nebo jako činnost ve volnym čase. Najdeš tam maximálně to povrchní a prchavý naplnění který tu popisuješ jako „že si pre iných prínosom. Že prácou ktorú robíš prispievaš a prospievaš spoločnosti.“ Což je podle mě v tomhle případě prostě jen výmluva a tvoje hra na to, aby ses nepohnul a nepodíval se víc střízlivě na realitu a začal pro lidi skutečně něco dělat.

          • @velsan: Vôbec som ťa nepochopil. Ako si serem na hlavu, keď priznám, že ma zaujíma npr. koľko kusov a akého druhu potravy denne prinesie sýkora svojim mladým. Alebo prečo predčasne opadalo lístie na jednom strome? To mám akože povedať, že všetci čo sa na podobné veci pýtajú sú magori a mali by sa na to vysrať, lebo sú dôležitejšie veci, len oni chudáci na to ešte neprišli? Nebyť zvedavých ľudí, tak tu dnes neťukáme do klávesníc a neprenášame prostredníctvom netu bezdrátovo myšlienky. A milión iných vecí. To sa totiž vôbec nebije s tým aby človek veril aj vo vyššie veci(boha) a pritom sa pýtal. Boh nám dal rozum aby sme ho používali a schopnosť aby sme sa pýtali.
            V čom mám robiť veci inak a ako, než doteď?
            Od čias v jaskyni do teraz sme sa vyvynuli tak, že sme tvor spoločenský a osamote neprežijeme. Je preto legitímne chcieť robiť niečo čo tomu celku prospieva. Napríklad nechcem robiť veci, kde viem, že na ostatných parazitujem. Npr. využívam najnižšie ľudské pudy aby som ich obral o peniaze. Aj keď uznávam,že parazitizmus je úžasná adaptácia. Zároveň chcem ale robiť niečo, čo ma jednoducho povedané baví a nerobím to z donútenia, pretože musím zarobiť na živobitie. Keby ma proste bavilo byť smetiar, tak to robím a nepochybujem, že sú aj takí, čo to robia radi.

            • @Mr.Nobody: Mne to vychádza, že teraz potom čo sa vyserieš na VŠ zájdeš na Úrad práce a so zavretými očami niekde zapichneš prst a pôjdeš robiť čokoľvek. Trebárs na porážku na bitúnku. A budeš si libovat v tom ako si už na všetko prišiel.

            • @Mr.Nobody: Ale jo, jasně, že jsou zvědaví lidé potřeba pro technologickej rozvoj společnosti. Ale tady jde teď o tebe, ne o nějakou společnost! Nebavíme se tu o tom, jak učinit svět lepším, bavíme se tu o tom, jak vytáhnout Mr.Nobodyho z jeho deprese, z jeho záseku, z jeho ztráty smyslu života – tohle je téma, kterýho se je potřeba držet a neutíkat pořád k nějakýmu filozofování nad tím, jestli je dobře nebo špatně jít vymejšlet nový a efektivnější záchodový prkýnka a jestli to bude pro společnost dobře tohle dělat.

              Jo, je legitimní jít robit něco prospěšnýho pro lidi. Ale pokud to chceš jít opravdu dělat, tak to jdi dělat a nestěžuj si tady na blogu, jak seš strašně ztracenej.

              “V čom mám robiť veci inak a ako, než doteď?” – už to tu bylo řečeno tisíckrát a asi tak stokrát přímo na tvojí adresu. Přestává mě bavit ti to pořád dokola opakovat. Seš jak zadřenej motorek, co furt opakuje svojí vědeckou mantru o racioanlitě a legitimnosti a přitom seš samozřejmě naprosto v prdeli, sám, nešťastnej a úplně ztracenej. Meleš tu pořád to samý a nikoho už nebaví ti na to odpovídat.

              Prostě tenhle tvůj přístup nefunguje, točís se v kruhu, sám si to tady už desetkrát přiznal, že je ti z toho na nic, tak je potřeba jít hledat něco jinýho. Tečka. Dokud tohle nepochopíš, nemá smysl, abys tu cokoliv dalšího psal Nobody.

              Ty seš prostě totálně v prdeli a úplně na dně a měl by sis to konečně naplno přiznat a zhroutit se na postel a měsíc v kuse brečet a nepsat sem píčoviny!

              • @Mordemy: Ok, prestanem sem písať. Aj tak som sa dávno nič nové nedozvedel.Aspoň vidíš, že s niektorými ľudmi proste nehneš a nemôžeš pomôcť aj keby si sa roztrhal a nájdi si radšej ľahší prípad. Aj keď som v prdeli, tak žijem, nemám sebevražedné sklony, ani to, čomu sa vraví depresia a rozhodne sa nechystám zrútiť a brečet. A taktiež som dokázal,že je možné to čo hovoril Stern, že si z ľudí vystrelil. Tak ako puberťáci a úchyláci na chate majú vymyslenú identitu, tak som si ju z veľkej časti vymyslel aj ja. Kvoli ochrane súkromia. A niektorými komentármi som sa proste bavil. Aj tím ako som v prvom komente vytiahol Sterna. Chcel som to spraviť dávno pred tým ako som tu začal komentovať a bol z toho unavený. Chýbal mi tu čierny humor. Tak končím a dočkal som sa, že budem vyhodený a nie, že by som pod váhou tvojich argumentov zdrhol. Tentokrát to opäť nezvládaš ty. Darmo psychoterapeut by nemal byť zároveň pacientom. Dávam si trvalý BAN.

                • @Mr.Nobody: To víš, že jo Nobody, to ti tu tak někdo sežere, že sis to všechno jen vymyslel a že to, cos tady psal, není o tobě, ale o nějaký smyšlený identitě, kterou si vytvořil kvůli nějaký ochraně soukromí. To je fakt sternovskej joke, kterej je jen hodně slabej odvar toho, co udělal JS a na něco takovýho jsem neskočil ani předtím a rozhodně na to neskočím u tebe. Navíc jakákoliv “vymyšlená identita” vždycky odráží tu “skutečnou” identitu svýho pisatele, takže i kdyby sis nakrásně vymyslel polovinu věcí, co jsi sem psal, tak je to nakonec stejně všechno o tobě.

                  To, že ses tu některými komentáři jakože “bavil”, to je krásný sci-fi. Je mi líto, ale tos ustřelil hodně mimo a tohle ti fakt nevyjde… To poslední, čím bych ti to dovolil uzavřít je nějakej sternovskej coming-out ve stylu “Ale chlapi, to byla všechno jenom prdel.” – nene hochu, to bylo všechno, jen ne prdel.

                  Zase jednou se ukázalo, do jak obrovskej sraček se člověk může dostat a jak moc velkej může bejt někdo srab. Kdybys měl koule, tak přiznáš barvu a pokorně zmlkneš, a budeš o samotě přemejšlet nad vším, cos tu napsal a co ti tu napsali ostatní lidi a nebudeš takhle teatrálně odcházet s odkazem na to, že sis jen dělal srandu.

                  Už jen to, že se to snažíš uhrát na to, že tě to tady jakoby přestalo bavit, je dostatečnej důkaz toho, že ses absolutně připosral a zdrháš právě a jenom pod tou vahou mejch argumentů. Už to prostě nedokážeš vydržet, valit tu ty svoje hovna, a potřebuješ si dát oraz. Akorát to nedokážeš udělat s pokorou a v klidu. Takže sis řekl, že nám tu všem ukážeš, jak seš hustej a jak seš strašně “nad věcí”.

                  Je mi líto, že to s tebou dopadlo takhle. Máš pořád ještě možnost se nevzdát a vždycky tu možnost budeš mít. I kdyby si udělal sebehorší věc, tak nikdy nemůžeš svůj život zazdít tak, aby už nebylo návratu. Což je opět jasný, že bys to udělal moc rád. Ale to máš prostě smůlu…

                  Tenhle blog fakt nepíšu pro prdel a teď je jasný, že ty seš Nobody ten poslední člověk, kterej si tu z něčeho dělal srandu. Ve skutečnosti seš ještě víc mimo a v prdeli, než ses tu snažil “hrát”.

          • @velsan: A ešte k tomu sraniu si na hlavu. Pokiaľ si ty došiel k tomu, že si si sral na hlavu, tak na základe toho je nebezpečné, nelogické a nesprávne usudzovať, že tomu tak musí byť aj u iných. Až príliš častá chyba argumentácie.

            • @Mr.Nobody: Pár týdnů a pár stovek komentářů zpátky si byl ty i velsan na stejným rozcestí. Oba jste byli ve fázi “ještě krok a zhroutím se na postel a začnu brečet”. Velsan tam ten krok udělal a rozjel se mu trip, ty si se stáhnul zpátky. Velsan pochopil to, co musíš pochopit i ty – proto ti teď velsan píše, protože on ti teď v tuhle chvíli rozumí ze všech lidí úplně nejvíc, protože jste tu oba valili úplně ty samý sračky a jemu konečně došlo, že je to jen obrana před tím jít dělat něco reálnýho.

              Velsan je teď na (po) tripu a ví úplně nejlíp, v čem seš zaseklej a snaží se ti to nějak vysvětlit. A ty se místo toho držíš zuby nehty svýho ignoranství a odmítáš k sobě tu Informaci pustit…

            • @Mr.Nobody: Sereš si na hlavu Nobody, protože to není žádný přiznání. To je naopak lež. Máš strach z toho kouknout se na to, že věda pro tebe skutečně není jenom o „rozširovaní poznania“.
              Můžeš tu sice mít argumenty o tom, že nebýt těch zvědavých lidí tak bychom byli někde v jeskyni, ale tohle ti prostě nepomůže v tom, že když budeš jedním z těch zvědavých lidí, tak nebudeš v depresi.
              „V čom mám robiť veci inak a ako, než doteď?“ Co takhle podívat se střízlivě na situaci ve který seš. Trochu se otevřít a cejtit.
              Jinak mimochodem, přijde mi, že se fakt hodně snažíš nevidět věci tak jak jsou… Nevim jak se můžeš na tohle zeptat, když má o kousek víš komentář Mordemyho kde to máš popsaný na 7 odstavců.

  11. Hola panové, já bych k tomu měl asi tolik: jsem na podobne ceste jako vy (a kdo ne :-), mozna dal, mozna ne, to je jedno. Mám k dnešku pouhé dvě veci. kterým věřím :-)
    1. Nic není náhoda, žadné rozhodnutí, krok cokoli neni nahoda. Pokud by se kdokoli, vratil v čase s tim, ze by zapomel vysledek a byli by všechny parametry 100% stejné (od tlaku vzduchu az po třeba hecovani kamarada) rozhodne se pokažde stejne.
    2. všeho co je kolem se jeví jako totalni Chaos

    ftipný je, ze tyhle dvě veci se navzajem vylučují :-) rozhodně posledním snazenim mojeho badani je venovat mozku myslim, že by to mohl být klič :-) (nejvice mi asi natukli panove Ludwig Wittgenstein a Timothy Leary, častečně budhismus, ale ve finale nikdo na to nepřišel a otazka je a jestli to de :-)

    k tomu uživani LSD :-) me spis pride, že jako tim pokud totalne jako mozku znenime vstupy diky LSD, lze častecne pochopit jak se chova nic vic nic min. (imho byl sem na tripu…)

    du na pivo mejte se :-)

    • @Grpsi: Ahoj, vítej.

      1.+2. No jo… ono to je dokonce v rozporu i s fyzikou: Kvantová mechanika říká, že i při 100% paramentrech může výsledek vyjít “pokaždé jinak” – respektive že je tam nějaká pravděpodobnost, že to vyjde nějak (ta pravděpodobnost je třeba 99%) a pak je tam pár dalších možností, že to nedopadne stejně (rozloženejch v tom 1%). A pokaždé by se znovu muselo hodit kostkou. A občas by vyšel jeden z výsledků v tom 1%. A je to tak prej u všecho. Teoreticky existuje nenulová pravděpodobnost, že prostrčíš ruku zdí. Pokud to budeš zkoušet dostatečně dlouho, tak ti to jednou “vyjde” (po pár milionech miliard opakování, ale vyjde).

      Tak praví fyzika.

      Každopádně osobně si taky myslím, že nic není náhoda a na ty parametry působí ještě něco jinýho, než jen pravděpodobnost. Možná je ten mozek nějak naladěnej na to vnímat ty pravděpodobnosti a “koukat, co zrovna padá na kostce”. Pak tě to nechá pocejtit a ty uděláš tu jednu věc, která ten průběh zvrátí na tu jednu konkrétní stranu. A ani o tom nevíme. Prostě lidský vědomí má dost možná něco, čím může ty hody kostkou ovlivňovat. Třeba právě tohle a jenom tohle je ta svobodná vůle, kdoví…

      LSD ti pak podle mýho zesiluje tu napojenost na tu “boží kostku”. Hlavní funkcí LSD je, že ti povolí stavidla vnímání a tím pádem budeš schopnej víc chápat a rozumět tomu Chaosu a začne ti to dávat smysl (nebo-li i ten Chaos má v sobě asi nějakej řád…). Mozek jako takovej takhle asi moc nepochopíš, pochopíš už jen ten výsledek, efekt toho, co se ti stane, když si ten trip vezmeš. Uvidíš, co se stane s realitou a kam se co pohne. Co přesně to způsobí a co se přitom děje v mozku, to tím nezjistíš. Což teda řekl bych vůbec nevadí, protože to fakt není to podstatný.

      Learyho taky žeru a myslím, že s jeho přístupem se dá někam dostat. Zkoumat to přímo a osobně a dělat si závěry z vlastní zkušenosti… byť pak samozřejmě nelze ty závěry zobecnit a nelze je nikde vystavit na nástěnku před katedrou jaderné chemie, ale dá se to použít v praxi.

      Btw. pivo není úplně dobrej nápoj, pokud chceš vnímat parametry a Chaos…

      • @Mordemy: McKenna, respektive to malo, co jsem z nej pochopil, to presne takhle bere.

        Kvantovy jevy na synapsich neurotransmiteru. Tam je pry doma vedomi a vule. Tam muzeme rozhodovat. Mozna ve vetsim obrazku je to cele fuk a vesmir se riti tam kam ma NAVZDORY tomu, ze Mordemy se rozhodne nebejt sracka a nekdo jinej se srackou rozhodne byt (mozna i prave proto – viz psychoanalyticka teorie cerne ovce). Neni snad v tomhle zakopanej pes toho, jak ve stredoveku bohati “respektovali” zebraky? Kral mel svyho saska. Dokonce i starej dobrej Batovskej kapitalismus mel tovarniky a delniky, kazdej si hral svoji roli (nebo aspon teoreticky to tak byt melo – kazdopadne ten mytus [tj. jak to hrat] byl znamej). Co mame hrat ted my? V kazdym pripade plati, ze ten kdo si vybira cestu tvrdou jde do nebe a ten kdo si vybira tu lehkou je v pekle. Dohromady je to mozna fuk, ale to uz neni nas byznys. Mozna.. Jen uvazuju.

    • @Grpsi: Pisu aniz bych cetl Mordemyho, kterej bude jiste psat to samy.

      2. Jako chaos se mi to uz moc nejevi. Vidim uzasnej rad. Nejde o to, ze umim predikovat jestli prijede tramvaj za 230 nebo 270 sekund; jde o to, ze vim, co se stane na konecny. Studijni material: Mr. Nobody (film, ne ta identita zde). Mozna tim chaosem ale myslis neco trochu jineho. Proste v kazdym pripade pokud je vse kolem chaos, tak to neni bilej sum. Bilej sum totiz neexistuje.

      1. Nesouhlas, ale slabej, a vicemene jen kvuli tomu, ze s tim souhlasis. Pokud se nekdo vrati do minulosti, tak uz jen kvuli tomu navratu mozna zvoli jinak. Heisenberguv princip neurcitosti mezi realitama NAVZAJEM… mozna.

      Tak nevim jak to napsat jinak. Ma value prijmout determinismus, tak jak to pises a zvlast v dnesni dobe idiotu hledajicich nezavislost. Protoze prave v tom je prvni krok svobody – prijmout “nesvobodu”, svazat se pravidly, pokorou, odpovednosti. Jenze timhle krokem to prave clovek paradoxne rozmrda na druhou.

      ——————-

      ad LSD&mozek – a to ti prijde malo :D

  12. Ahoj, 1+2 k fyzika je supr vystudoval jsem FEL nicméně, když dojde k pravděpodobnostem a teoriím (pravděpodobnost je pavěda snažící se popsat něco co nechápeme, na co neznáme vzorec) nicméne uznavam, že to je to nejlepší co nám dnešní poznaní exaktní vědou muže nabídnout. To prostrčení ruky zdí jde taky popsat, že nevime tu jednu důležitou věc co musíme udělat, aby to vyšlo pokaždé…..

    no ja přišel k tomu, že nic není náhoda, protože když něco pochopím, tak už to prostě náhoda není umím to kdykoli zopakovat, když potřebuju. Tak to má asi každy a přide mi logický, že i u věcí který nechápu k tomu budu přistupovat takhle, když tohle pravidlo funguje na všem co jsem poznal.
    Neumíme ani udělat generátor nahodných čísel. Kde máme nějaký důkaz, že je náhoda existuje?

    LSD jako, žejo oblne neurony nic víc (LSD je supr pokud se užije proto, aby jsme se snažili pochopit jak zareguje mozek v situaci, ktera se vymika realite a pomuže nám to pochopit chovaní, protože při extremech dojdeme k uplne jinym vysledkum než pokud to budeme zkouset uplne střizlivý proto LSD a taky si myslím, že pro Learyho mozek=duše). Nicměně je to droga a dojezd je k tomu taky takže, zas tak supr ty tripy nejsou …. nemulvim o tom pokud si to nekdo nedejbože veme k depce. Nic “božiho” v tom nevidim a jsem ateista :-)

    Leary a jeho pozdni přiklon k “cyberpunku” že chápal mozek jako počítač to se mě na něm líbí, protože tahle myšlenka mi napadla eště než sem se o něm dočet. To, že to byl uplně užasný člověk s asi nejzajímavějším životopisem co znám, to mi nesmírně utvrdilo, že to asi není špatně.

    Nicméně kdybych svoje poznani spolu s 1+2 měl nejak formulovat. Byli jsme stořeni pro něco nicměně už nemáme stvořitele, který by nás usměrnil,pomohl nebo něco, proto ten chaos.
    Jako by jsme jako lidi vytvořili umělou inteligenci a než se robutek rozkouká, tak se uspěšně vyhladime. tak nejak mi to přide :-)

    Nemyslím si, ale že tohle je duležitý vědět to nám nijak nepomůže, to je jen jina verze …. jako Leary řiká (jestli si to dobřw pamatuju) jsme vhozeni do chaosu bez jakychkoli instrukcí určitě nám to odpustí tak proč si to neužít…(to je to hlavní co jsem si od Learyho vzal já)

    Btw. Na pivo (pukud si jich nedaš 10 je v poho) tedy do hospody si lidi chodi popovidat o vecech, ktery se jinde neřikaj, proto je to supr beru to jako internet doby minulé :-) pomahá to k rozhledu i relaxaci pokud umíš poslouchat :-) samo… že to je zavislý s kym tam sediš pokud jsou na kaši tak je to k nicemu :-)

    diky za uvítání a mej se

    • @Grpsi: Nahoda existuje jako symbol a stavebni kamen postmoderny. Vem dnesnim lidem nahodu (=dej jim boha) a cely to spadne. To, ze nahoda neni, na to se da prijit z mnoha veci, nejen na neexistenci RNG (ver tomu nebo ne, ale vydelal jsem diky neexistenci RNG v online kasinech pekne penize shodou okolnosti).

      Dalsi odstavec ze jsi ateista, tak s tim jdi nekam chlape, protoze v odstavci predchozim jsi popsal svoji viru, boha a tak vsechno. Trip ma value i v depce, mozna jeste vetsi. Uz se z ni pote nelze tak snadno vratit do normalu. Resp. MUZE mit tuhle value. Ohledne Learyho – cetl jsi jeho autobiografii? Podle me to byl dost dobre zakomplexovanej srac a vedel to. Vedel, ze se hafo vecem vyhyba a jeho slava mu v tom nadale pomohla.

      Haha ctu po odstavcich: “jsme vhozeni do chaosu bez jakychkoli instrukcí určitě nám to odpustí tak proč si to neužít” -> tak tohle je PRESNE to, proc byl Leary srac. Proste to nebyl pokornej clovek, je jasny ze kdyz vyrost na puritanskejch katolickejch skolach tak s tim musel mit strasnej problem a musel jit do zivotniho analismu. Opakuju POKORA je klic k hodne vecem, v Learyho prej jeho uzasnej mozek a pochopeni mnoha spolecenskych procesu tam pokora proste chybela. Proste se stal popidolem antikultury a to je to co te na nem pritahuje. Ale my uz jsme v post-Learyovske dobe. Je potreba to posunout dal. Leary postuloval neco jako konec vyzkumu vedomi podobne jako podle Zizeka mel byt kapitalismus koncem dejin. Ani jedno neni pravda. LSD je potreba smichat s pokorou, praci, odrikanim a bolesti. Ted v roce 2012. Stejne jako Leary bych rad veril, ze prave to je svatej gral. Dava mi to smysl, ziju tim. Ale musim byt ochotnej pripustit… ne PREJU SI TO… at po tomhle prijde nekdo jinej a prida jeste neco a pak jeste neco. Pokud je to ta oslava boha, tak proc ne. No v kazdym pripade je Leary velmi neuplnej a velmi krutej clovek na sebe i okoli (sebevrazda manzelky atd), kterej si neumel odrikat nic a uz proto byl slaboch, kterej musel v necem strasne lhat.

      Ad pivo: jestli je v necem determinismus, tak je to v prostredi, kde se vyskytujes. Precti si pasaze o schizoidnosti a srovnej se schizoidnim pozorovatelem, kterej “ma rozhled”, “i relaxaci”, “pokud umi pozorovat” = poslouchat. Umi taky narvat do vety hafo smajlu = symbol odstupu, kterej potrebuje proto, ze se pres to vsechno citi ohrozen.

      KURVA NELZE JEN TAK CHODIT DO HOSPODY A MYSLET SI ZE TO S TEBOU NIC NEDELA. Ano je to internet doby minule, tak proc tam chodit? Abys mohl citit jak jsi doma na netu i v hospode a byt tam nad praclovekama. Chodit na pivo nebo si jen tak cist neco na netu je perverze. Co chces slyset? Ze se nic nedeje? Tady tezko… Pokud jde clovek do OUTDATOVANE perverze a jeste k tomu vedome, tak je velmi sofistikovany schizoid. Tenhle blog ti da mozna tak ban, at o tom muzes premyslet. Jinak o tom budes kecat a nic se nestane. A aby se to vratilo k tomu paradoxu, tak to kecani je to, co chces delat a zaroven to nesnasis. Lidi v hospode jsou mrtvi.

      • @La Tibor: Ahoj, tak na nahode se koukam shodneme v Bohu evidentně ne i kdyz co ty si vlastně predstavujes pod tím Bůh? Co je? čemu nerozumíme? nebo je to stvořitel, všemohoucí, řád?
        to stím ateistou to jsem spatně napsal, nemyslel jsem, že nevěřím ničemu (ale, že dát misto nahody boha mi přide uplne stejne resění, ktere mi přide irelevantní a myslim, že najit pravdu o vzniku nelze (nebo jestli je buh nebo nahoda,rad, omyl ….) a je to nesmysl se tím i zabývat) ale z pozorovaní je tu řád, který je pro nás chaos, teda mozna jen mě… tak to vnímám.
        To, ale neznamená nejsme v chosu, muze být chaos v něm trochu řádu (kde se nachazím), který je pro mě chaos (nebo ho vnímám jako chaos) …tolik k mojí víře … zařad si mi

        add Leary beru ze zahodil to o čem v ty době většina snila nebo aspon ta cást co chtěla udělat karieru a šel hledat pravdu a uz jen proto byl vyjimečný a určitě to nebyl srac, ale neberu ho jako pana dokonaleho nebo modlu to ne!!!

        add Leary a tomu: “jsme vhozeni do chaosu bez jakyhkoli instrukci” to je přesně to jak ja to vidim nic podobnejšiho realitě neznám…. skutěčne to tak vnímám.
        k tomu : “určite nám to odpustí a proč si to neužít” hele on to možna ani nenapsal, ale dobra beru, že to je jedna možnost jak s tím (“jsme vhozeni do chaosu bez jakykoli instrukci”) jde naložit a nemusí to být spravné! Nicměně asi se shodneme, že proste vetšina padouchů pokud to dělají chytře tak jim to prochazí (to k tomu: “určitě nám to odpustí”) proto to vidím, že asi jako nejsem tu, aby jsem byl svatým nebo neposkvrněným apod., a jasny že tim nechci řict je dobry bejt svině. (asi bych to zjednodušil, že nejde bejt za dobře s každym tedy vůči někomu se někdy prostě budu jevit jako svině estli si rozumime:-) tedy bych si nedovolil nekoho soudit za sebevrazdu nekoho jineho….bůh ví jak to bylo(žert).
        to: “proč si to neužít” ber jako optimistickej pohled na celou tu situaci.

        Btw. pivo není úplně dobrej nápoj, pokud chceš vnímat parametry a Chaos…
        ve finale to byla moje podnapila reakce na tohle co napsal Mordemy … je to podraždeny vystřel od boku bez vetsího rozmyslu. Nicmene jako sel sem tam ne kvuli pivu ne kvuli hospode ale kvuli lidem ktery vidim rád kdekoli …. ale na pivu ani hospode nevidim nic spatnyho.

        Btw. tvoje rekace k pokoře maji hodně daleko :-)

        • @Grpsi: A teď sám vidíš, k čemu je to pivo dobrý. Akorát tu pak píšeš podrážděný výstřely od boku. To, že chodíš do hospody kvůli lidem to je jako říct, že na večerní zprávy TV Nova se díváš proto, aby ses něco dozvěděl. Obojí je možná pravda, ale podstatný je, že si jen tak bokem do hlavy leješ spoustu sraček (tím díváním se na zprávy nebo sezením v hospodě u piva). Nevidím důvod, proč když se chceš s někým potkat, tak se s tím člověkem musíš jít zavřít někam do hospody a chlastat u toho alkohol. Jde to i jinak a líp… pokud ti jde opravdu o ty lidi (ještě teda záleží o co ti s nima jde…), tak hospoda je prostě a jednoduše špatný prostředí pro to s někým se potkat a vnímat ho. Jinak teda fakt by asi bylo dobrý zamyslet se proč do tej hospody chodíš, respektive rozvést to, co myslíš tím, že tam chodíš kvůli lidem.

          Pokora ne před tebou, ne před lidma, ale před Bohem (Realitou).

          To, že to těm padouchům prochází, to jen tak vypadá. Protože strašně důležitá otázka je KDE jim to prochází? Zase jen mezi lidma. Projde jim to u PČR, projde jim to u státu, projde jim to třeba i u manželky, ale kde jim to neprojde je jejich vlastní hlava. Tam se to vždycky projeví. Všechno, co člověk dělá se tam otiskuje a zpětně to člověka ovlivňuje. Můžeš bejt svině a můžeš bejt “úspěšná svině”, ale vždycky si to nakonec vyžereš i s úroky. Tady prostě platí princip úplné výměny – dostaneš to od Boha sežrat přesně do té míry, do jaké žiješ nebo nežiješ “podle Boha”. Alias jestli máš nebo nemáš pokoru (před Bohem). Pokud jí nemáš, tak ti dříve nebo později bude nekompromisně narvána až do krku, dokud se z toho nepozvracíš a nebudeš už jen plakat.

          Že nemůžeš bejt zadobře s každým už je řekl bych úplně nepodstatný a nevím, co tím chceš říct.

          Leary byl akorát asi trochu sternoid no. Že drobet spadnul do toho, že jako něco ví – to bejvá dost nebezpečný, taky s tím mám občas problém, že zapomenu, že to, co vím neznamená, že už něco (TO) mám… a měl bych se zklonit a být potichu a lehnout si zpátky do postele a uklidnit se.

          • @Mordemy: pivo je napoj a hospoda je místo neci to obhajovat, ale jako upřimně nechapu proč s tím mate takovy problem. neznate tu hospodu ani ty kamarady co jsem snima toho hodne zazil a nebudu tu o nich psat roman.

            k veci Bůh=realita tedy… jestli tomu dobre rozumím
            je tedy pivo hospoda součastí boha(reality) proc to tu je?
            jak víš že jimto neprochazí v hlavě?
            jak víš že že pokora před bohem je správně a pokora před nečím co je součastí boha(reality) jako lidi, já,pivo, hospoda je spatně?
            proc bych mel byt trestanej za neco co nevim že mam delat?
            co to je sracky tohle??? dobro/zlo to jsou kecy.. nic neni cernobíly proto nemuzěš bejt za dobře s každým

            • @Grpsi:
              proč se zvířata zabíjí?
              proč vítezí u zvířat silnější jedinec a ne pokornejší?
              hehe mejte se preji hezké poznavaní Boha a pokorné dožiti a spravedlivy soud :-) sBohem

              • @Grpsi: este jako to popira moji víru vlastne to že je nekdo padouch. On za to nemuže protoze neni nahoda, on se rozhodoval s nejlepšim vedomím s vědomím chtel se mit dobre apod. nemuže za to ze nedostal od boha spravné instrukce :-) a nebo se chova presne tak ja si to buh přeje to je ta horší varianta:-)
                mejte se asi si uz nemame vic co napsat :-)

                • @Grpsi: To byl hodně rychlej self-ban. A to jsem se vůbec nesnažil.

                  Sbohem no, co ti mám na to říct jinýho. Snad jen až se ti příště bude chtít zvracet, tak prosím do hajzlu a ne sem na blog.

                  • @Mordemy:
                    To mi třošku ulítlo promin. Myslel jsem, ze mi to nějak pomuže v hledaní nebo poznavaní prohodit par vět, ale prostě mi přišlo, že mi to nijak vyrazne neobohati. Respektive nelitate v tom o nic mín než kdokoli jiny. (ikdyž to jisté obohaceni je) mej se hezky.

                    • @Grpsi: To je samozřejmě pouze tvůj problém, že sis v hlavičce apriori vytvořil spoj, že my v tom lítáme míň, než někdo jinej a teď seš najednou zklamanej, že to tak není, když ti to najednou došlo.

                      Tohle už tu bylo asi tak stodvacetkrát, že si sem někdo přišel něco dokazovat (že bejt v prdeli je v vlastně úplně v pořádku, protože dokonce i “my” jsme v prdeli, takže teď můžeš klidně dál chodit do hospody, jelikož zrovna MY ti fakt nemáme co radit, že jo…). Milióntá variace na stejný téma.

                      Takže skutečně sbohem.

    • @Grpsi: “no ja přišel k tomu, že nic není náhoda, protože když něco pochopím, tak už to prostě náhoda není umím to kdykoli zopakovat, když potřebuju…” – co přesně umíš kdykoliv zopakovat?

      Osobně nejsem schopnej z těch podstatnejch věcí “kdykoliv zopakovat” asi v podstatě vůbec nic. Specielně to, když cejtim napojení na “boží kostku”, tak tyhle okamžiky si rozhodně neodokátu jen tak sám od sebe přivolat nějakým použitím exaktní techniky nebo tak něčeho. Je to zatraceně těžká věc a pokud nepřijde perfektní souhra pár stovek/tisíc vlivů a já se nedostanu na hodně silnou vlnu, kde to pak “ovládám” úplně intuitivně, tak vědomě nic rozhodně nijak přivolat nedokážu. Sice je to furt kdesi pod povrchem a já to tam cejtím a slyším, ale jednou rukou je to na dosah pár centimetrů a tou druhou… milion kilometrů odsud. Je to stále strašně blízko a strašně daleko zároveň a někdy je to strašně smutný, jak člověk ví a neví zároveň, jak je všechno jasný a zároveň jsme úplně ztracený…

      Jen teda aby bylo jasno:
      a) jsem věřící (nejsem ateista)
      b) jsou podle mě věci, který nelze exaktně vědecky popsat (viz třeba i závěry Learyho, kterej byl z nějaký všeobecně uznávaný komunity psychologů a psychiatrů sám dobrovolně vyloučen, protože mu bylo jasný, že to, co se dozvěděl díky LSD není až tak úplně vědecký a nelze to zobecnit…)

      Btw jak si psal “imho byl sem na tripu”, tak tím je myšleno co? Že si se dostal do toho stavu, kdy si chápal, jak funguje mozek, ale přitom si neměl LSD? V tom případě bych ti ho fakt ještě doporučil – už jen proto, aby sis porovnal, jak moc jsou ty tripy podobný (a co je to vlastně ten trip).

      S tím robotem, co už nemá stvořitele, to se mi dost líbí jako přirovnání, jen teda myslím (věřím), že takhle to úplně není. Podle mě my toho stvořitele máme a on tu je od začátku do konce, jen nám to prostě neudělal tak jednoduchý, jak bysme chtěli. Nechá nás se v tom všem pěkně vykoupat a vodítka k tomu, jak žít a co je správný a co po nás vlastně ten Bůh chce, ty jsou všechny kdesi pod povrchem a my se k nim nějak musíme dostat. Už nežijeme v přírodě, nejsme zvířata, který toho Boha mají na očích neustále a 100% toho, co dělají, je ONO. Jsme znetvořený kulturou a danajským darem myšlení a buď se budeme snažit nebo můžeme jít do prdele a budeme nakonec fakt jen ti robůtci bez stvořitele a bez víry.

      Moje zkušenost s hospodama byla ta, že nikde jinde není tak těžký někomu naslouchat a vnímat někoho, jako v hospodě.

      • @Mordemy: Když něco pochopím tak to umím zopakovat. To jsem myslel jako přiklad. asi jsem to lepe popsal v reakci na La Tibora co je moje víra.

        mel jsem LSD je to uz par let a nemel jsem to jednou a mel jsem i houby nicmene je to davno. Myslim, že si neco obstaram a uvidime bylo to v dobach kdy jsem k tomu pristupoval min bádave… ale mam z toho zažitky dobre i špatne….

        to s robotem me to přide jenbližší realitě, ale nevím, neříkám, že to je tak ani onak nemam v tonhle vyhraneny nazor ….

  13. Jen k tomu Learymu. Byl to chlapik, kterej kdyz byl uplne v prdeli, v dluzich, tak proste se rozhod sehrat roli pop-devky. Nechal se vyuzit jinejma lidmama, ktery na nem vydelali a vydelali s nim. Nevim uz jak se ten magor ve Svycarsku jmenoval, co mu pomohl vydat knihu a slupl z toho vetsinu honorare, plus na vecircich predstavoval s pozou sam sebe i pozera learyho, ktery o tom postmoderne posleze sepsal knihu, kde se ze vseho vyzpovidal. Tuhle podle me nejpatetictejsi kapitolu (ale mozna bylo i hur) zakoncil tim, ze na konci sveho zoufaleho uteku pred FBI si koupil zlute Porsche a jezdil lyzovat po Alpach.

    Pak me jeste zaujalo, jak se svoji asi 54tou zenskou/milenkou v pradi byl v Himalajich a potkali tam nejakej parecek dvou lidi, co zili spolu a Leary se tam doznal k tomu, ze to spolu museli ukoncit, protoze citili, ze takovou blizkost jako ti dva nikdy mit nebudou.

    Learyho koncepty o lasce=komunikaci jsou pravda. Ale on mel mnohem vic drzet hubu a mnohem vic na tom delat. Lidem kolem sebe te komunikace mohl prinest mnohem vic se zda. Je jasny, ze kdyby nebyl zivocim symbolem, tak by na to mel mnohem vic casu a je jasny, ze ho to dostalo a je taky jasny, ze vedel, do ceho jde.

    • K osobnostem, ktere razily cestu pred x lety:
      Byl tu take chlapek John Lilly, kterej to pojal uplne jinak. Zacal jako heawyweight ego fyzik ve zbrojnim konglomeratu, pro ktery vyvinul dychaci pristroje do bombarderu aby mohly letat za druhe svetove valky vyse a rychleji. Studiem vlivu fyzikalnich podminek na pilotovo vnimani se dostal k medicine (pitval mozky, vyvinul zavadeni elektrod do zvirat) a noril se stale hloubeji do poznani pomoci zeleza a stroju. Nakonec se dostal do stavu, kdy zjistil, ze jinak, nez vlastnim prozitim situace, urcita problematika proste nejde plne pochopit. Zacali mu schazet dobrovolnici a zvirata, tak se rozhodl testovat vnimani sebe sameho. Prozil docela masakry a nakonec skoncil u toho, ze ucil delfiny anglicky.

      Uryvek z jedne jeho knihy:
      U opicích samců byly nalezeny systémy pro erekci, ejakulaci a orgasmus. Samec s elektrodou
      zavedenou do samostatného systému pro orgasmus si stimuloval tuto oblast a dosáhl úplného
      orgasmu bez erekce či ejakulace. Když měl k dispozici zařízení, kterým mohl tuto oblast stimulovat
      každé tři minuty čtyřiadvacet hodin denně, navozoval si orgasmus každé tři minuty po dobu šestnácti
      hodin, pak osm hodin spal a následující den opět pokračoval.
      Pokud bylo zařízení nastaveno tak, aby automaticky stimulovalo negativní systém každé tři minuty
      čtyřiadvacet hodin denně, opice přerušovala podněty po celých čtyřiadvacet hodin. Pokud podněty
      pokračovaly příliš dlouho, opice byla ve stále zbědovanějším stavu. Nakonec nedokázala vypínač
      stisknout a volila smrt. Klinický obraz se změnil, když opice mohla opět stimulovat pozitivní
      systémy, což syndrom „umírání” zcela odstranilo.
      Filmy natočené během těchto experimentů byly promítány na vědeckých shromážděních.
      Zaměstnanci obou institucí je shlédli s velkým zájmem a hostujícím vědcům byly předvedeny
      názorné ukázky.

      • @tom: Až teď mi došlo, že ten ebook je to samé, co tady popisuješ. Strašný, tohle teda číst v žádným případě nebudu… abych tohle vůbec mohl číst, musel bych si od toho držet hodně velkej odstup a musel bych se přepnout do nějakýho módu typu “hm, to je zajímavý, co to s tou opicí udělalo…” a to už je efektivnější se jít rovnou zastřelit.

        Zavést elektrody do člověka, uděláš z něho tu opici taky. Otázkou je, k čemu tuhle informaci můžeme já nebo ty osobně v praxi využít a v čem nám to pomůže dělat věci líp. Nic smysluplnýho mě nenapadá…

        • @Mordemy: no ja bych se vyhybal prijemnym resenim jak to jen jde

          a pornu :/

          myslim ze se tech elektrod jeste za naseho zivota dockame, uz je to blizko

          • @La Tibor: Tak já myslim, že už jsme se dočkali. Sice zatim ne tim způsobem “k čemu tuhle informaci můžeme já nebo ty osobně v praxi využít”, ale ve výzkumu už se takovýhle invazivní zavádění elektrod (tj. eeg se nesnímá z povrchu lebky ale tak, že se elektroda připne přímo na určitou část mozku) používá (hodně z řídka) i u člověka. O tom třeba tady http://www.seeingwithsound.com/etumble.htm. Ale to neinvazivní se používá mnohem častějc.
            Obecně se tim zabývá ten obor BCI (brain machine interface). Na internetu toho jde najít hafo.

            • @velsan: No je to husty, ale na iPodovou generaci posedlou cistotou jsou nejaky infekce v mozku od elektrod na urovni zahnisane rozpichane paze fetaka.

              Musi to jit vic do nano, pokud mozno elektrudku spolknout, at si do mozecku doputuje, vsechno na ekologickou elektrinu vlastniho tela nejspis. A pak to bude cistoucke a uplne neskodnoucke. A s onanujici opickou to samozrejme nebude mit vubec nic spolecneho.

    • @La Tibor: Podotýkám, že jeho životopis načtenej nemám.

      Každopádně to jakým způsobem ze sebe udělal psychedelickou pop-star, to byl sice shit, ale podle mě Leary nějakým způsobem zezačátku věřil tomu, že hippies budou mít zásadní úspěch a pohnou se světem a LSD pomůže všem lidem pochopit to, co hippies propagovali. Až když se to pak koncem šedesátých let začalo všechno srát, tak se začal srát i Leary. On to fakt původně “myslel dobře”, přestože si to užíval jednoznačně nad míru, ale řekl bych, že chápal, že lidi potřebujou mít nějakej symbol a tak si teda řekl, že se stane tím symbolem a ukáže lidem, že to jde. A asi dost podcenil to, jak strašný je takovým symbolem bejt a nezvládl to. Respektive on k tomu asi přistupoval přeci jen dost lehkovážně a nedošlo mu, jak silný to je a jak velkej vliv to na něho ve výsledku bude mít. Prostě se z toho stala perverze a nic jinýho se ani stát nemohlo…

      On sice asi věděl, do čeho jde, ale hrubě podcenil realitu a přecenil sám sebe.

      • @Mordemy: ten zivotopis, Zablesky pameti, za precteni stoji. Tusim, ze jestli si to prectes budes bedovat, jak takovej srac se moh tim popidolem vubec stat. Vyhrabes tam tech veci mnohem vic nez ja. Life as usual.

  14. Čau,
    když jsem včera začal číst tenhle článek, tak jsem si říkal že to bude bolet. Ve smyslu toho, že se v mnohém poznám a uvědomím se, že se často chovám jako idiot a ani se z toho nepoučím. Lidi se navzájem mohou jen inspirovat, je nesmysl snažit se někomu vnutit svou pravdu, jsem rád že jsem se mohl zdejšími přispěvky inspirovat a leccos si uvědomit.
    Poznal jsem se ve dvou základních věcech. A to v mém vztahu k pěnězům – jsem značnej analista, to se ještě prohloubilo potom, co jsem jen před pár dny dočetl “co neSMÍTE vědět”, kniha to plná konspiračních teorií o vzniku a účelu pěněz, světovládě apod. Hned po dočtění se můj odpor ještě zesílil a já se na ty špinavé prachy rozhodl kašlat ještě víc než doposud. Naštěstí (heh) záhy objevuji zdejší diskuzi a náhled ( a tedy i svět) se zase mění. Musí existovat jiná cesta, je na mě abych ji pro sebe našel.
    Druhou věcí je ono být spolu. Já si od určité doby hleděl hlavně svýho, o ostatních lidech jsem moc nepřemýšlel, na jejich soukromí se neptal. Částečně jsem vycházel z idee, že nic z toho co vnímam nemusí ( a pravděpodobně není) skutečné, tohle všechno se mi může zdát, nebo jsem na jiný planetě pod vlivem nějaký látky a tahle vize vize může kdykoliv skončit. Když jsem se tuhle myšlenku snažil předat spolužákům tak se na mě jen schovívavě usmívali. Taky jsem byl značně ovlivněný matrixem, ale mimo mnoha dobrých věcí jsem se až příliš zaměřil sám na sebe. Do určité doby se mi dařilo docela dobře, meditoval jsem denně a časem se mi dařilo žít stále víc v přítomnosti (tak jsem to vnímal), svět se stával uměním. Pak jsem ale z nějakého důvodu uvěřil myšlence, že k tomu co hledám (nepochybně se jednalo o ono osbní osvícení) vede rychlejší a jednodušší cesta přes halucinogeny. Ve třídě se ze mě stal vyhlášený fetomil (hulili jsme například o přestávkách ve třídě z oken) a já si doma raději místo meditace zapálil jointa. Trávu jsem nakonec hulil, jen na odreagování o osobní rozvoj jsem se ani nesnažil, prostě jsem si zapálil jointa, pustil goa a lelkoval. Několik let jsem se pokoušel o kultivaci lysohlávek, že se nedařilo jsem neřešíl “asi ještě nenadešel vhodný čas.” Při mém druhém tripu se věci začly dávat dohromady, vymyslel jsem si šílené teorie o světě a ve chvíli kdy jsem se smál že to “mám” se karta obrátila a já se z osobního osvícení dostal do osobního pekla, jehož hloubka mě ohromila. Nebudu popisovat co jsem prožil, ale celé to skončilo až ve chvíli, kdy jsem se vzdal svých představ o tom, jakej budu žít život a šel se ohlásit na policajty a požádat je, ať mě zavřou do nějaké léčebny. To rozhodnutí, zdá se mě vysvobodilo a na policajty jsem nedošel. Ještě několik dnů poté jsem si připadal jako totální idiot. Houby mi to osobní osvícení opravdu daly, na chvíli, a pak mě poslaly na druhou stranu. Vlastně až včera při čtení tady jsem si uvědomil proč ten trip probíhal takto.

    • @lelek: Ahoj, vítej!

      Ten závěr je skvělej a jako příběh to je výborný, protože tohle co si popsal je myslím něco, do čeho v jistým smyslu spadne úplně každej. Jakmile si myslíš, že něco máš, je to v prdeli a dostaneš tím přes xicht. Jakmile přestaneš mít pokoru, realita ti to dá sežrat a vymáchá ti držku v hajzlu. Proto je nutný k těm psychedelickejm drogám přistupovat opatrně a s respektem a spíš nějak poděkovat za to, že ti bylo dáno něco spatřit, než aby si skrz to člověk začal honit triko, jakej je teď najednou king.

      Tohle se teď děje mýmu bráchovi, kterej je ve druháku na střední a má pocit, že musí všem spolužákům dokázat, jaký jsou to idioti, protože on něco ví, on na něco přišel, on měl už se mnou ten trip a viděl Vesmír… a je mu to samozřejmě úplně k hovnu, neboť to všem kolem sebe cpe pod nos a oni ho za to nesnáší. A je úplně jedno, že má pravdu v tom, že jeho spolužáci jsou kokoti. Měl by prostě držet hubu a začít něco dělat se svým životem a měnit zcela konkrétní praktický věci (jako třeba konečně si smazat Facebook). Podle mýho názoru něco podobnýho se děje momentálně například Velsanovi , kterej si tu necelý dva měsíce zpátky na tomhle blogu a přímo v týhletý diskuzi (!) prošel takovým malým osvícením, pak byl chvíli totálně v prdeli, ale cejtil to všechno a držel se při zemi… ale teď už mu to začalo odeznívat, on začíná panikařit a já z něho začínám cejtit, že má pocit, že teď jako něco má a může si dovolit všem kolem ukazovat, jak jsou úplně mimo, protože přeci on je už taky ten hustej teď: viz. diskuze u posledního postu: http://psychoanalyza.com/cerne-zrcadlo/#comments

      (nebo-li Velsanovi to utíká mezi prsty a tak ve snaze neztratit to jen papouškuje to, co tu slyší a přepisuje moje slova Grpsimu; místo aby prostě makal… nebo-li je otázkou Velsane, co si za ty dva měsíce udělal se svým životem – kromě toho, že teď na věci koukáš jinak a svůj pohled dáváš lidem kolem sebe sežrat – a přestože se Grpsi v tý diskuzi chová jako debil, tak Velsan ho prostě absolutně necejtí; přestože opakuje naučený mantry o tom, jak je lidi potřeba cejtit…)

      U mě ten pocit, že to “mám” proběhl stylem, že jsem se vrátil z Ozory (ze svýho prvního totálně osvíceneckýho tripu) a místo toho, abych okamžitě začal řešit konkrétní praktický věci ve svým životě, tak jsem jen každýmu na potkání začal vyprávět, co jsem to prožil a jaký věci se mi otevřely a co všechno jsem se dozvěděl. Samozřejmě všichni si víceméně ťukali na čelo a já byl stále zklamanější, že mě nikdo nechápe. Ale taky jsem zároveň neudělal kromě toho mluvení s lidma kolem sebe vůbec nic jinýho. Zůstal jsem doma u rodičů, zůstal jsem na škole, dělal jsem víceméně hovno… až teprve pár měsíců po Ozoře mi to začalo docvakávat, že jsem cosi strašlivě posral a v bláhový představě toho, že se mým osvícením cosi vyřešilo, jsem totálně propásl to “startovací okno” těsně po Ozoře, který jsem měl využít na to, abych vypadnul z domu, ze školy a potažmo i z ČR (protože ten prostor na to tenkrát byl; jenom jsem byl tak neskonale dementní a sebejistej, že jsem si myslel, že teď už TO NĚCO mám a tím pádem je vše super cool). Trvalo mi pak skoro půl roku, než jsem se po Ozoře konečně rozhoupal seknout se školou, najít si práci a odstěhovat se od rodičů. A bylo to neuvěřitelný psycho, protože jak mi to postupně docházelo, co jsem to sám sobě provedl, tak jsem cejtil strašlivou vinu za to, že jsem nebyl dostatečně radikální, abych byl jednoduše zticha a udělal to, co je potřeba.

      Osvícení samo o sobě je k hovnu. Na osvícení člověk zase velmi rychle zapomene. Jakmile zajedeš zpátky do svejch starejch pohodlnejch kolejí, můžeš klidně všem okolo vysvětlovat všechno, co si pochopil, můžeš všechno kolem nasrat a můžeš si hrát na Buddhu, ale co se počítá je tvůj vlastní život. A není nic horšího, než ty startovací okna prosrat tím, že budeš do lidí hustit, jak je jejich pohled mimo (byť máš třeba úplnou pravdu a ti lidé doopravdy jsou mimo).

      Jinak jsem rád, že ti to tady pomohlo si utřídit myšlenky a někam tě to nasměrovalo. To je jeden z účelů tohohle webu. Jen teda musím reagovat na to, že “Lidi se navzájem mohou jen inspirovat, je nesmysl snažit se někomu vnutit svou pravdu”, protože tam je podle mě chyba v tom, že tenhle přístup předpokládá, že si ode mně zachováš odstup a že jediný, co si z interakce se mnou odneseš jsou nějaký informace, kterýma tě já obohatím. Jenomže právě tohle je důvod, proč ti nefunguje to “Být spolu.” – protože přistupuješ k lidem jako k databankám, z kterých jen vylovíš informace, který zase použiješ na svojí soukromý osobní cestě za pravdou/osvícením. O tomhle je poslední článek http://psychoanalyza.com/cerne-zrcadlo/ a taky třetí a čtvrtý odstavec v části Teorie nadakvárek přímo u tohohle článku! Přečti si to znovu, co píšu v tomhle článku a co píšu v Černým zrcadle! Nemůžeš k věcem v životě a lidem přistupovat tak, že si jen odneseš nějaký informace, který tě mají obohatit/inspirovat a jdeš zase o dům dále. To máš pak jen přes rameno tu kabelku, v který si neseš svoje soukromý know-how a tím se do velký míry ztrácí celej ten smysl toho, proč to vůbec dělat.

      Píšeš sám, že tvým problémem je to, že se zaměřuješ příliš jenom sám na sebe. Doplnil bych to tak, že ty si dokonce snažíš stavět svůj vlastní nezávislej soukromej Vesmír a držíš si tak odstup od světa. Je to pořád ten samej problém a řešíme to všichni, ale je fakt potřeba si uvědomit, že tohle je to jádro problému a tímhle se musíš zabývat, jinak se dál nepohneš.

      • @Mordemy: No, mám poslední dobou takový období, kdy docela ztrácím víru. Nebo líp řečeno, zapomínám na to, že věci co dělám, bych měl dělat pro to naplnění být spolu. Mám tendenci dělat věci s tim, že jako teď se budu věnovat něčemu a pak až lidem. Budu to ilustrovat na příkladě a rovnou tim přejdu k tomu, co že teď poslední dobou dělám (co sem změnil za tu dobu).
        Pořád ještě jsem nevypadnul z VŠ a vcelku parvidelně do ní docházím. Abych to uvedl na pravou míru, tak do ní docházim tak, abych to zvládal. Volnej čas věnuju tomu, že sem se v poslední době začal víc věnvat programování. To proto, abych až nastane čas (a to nevim jestlil bude za měsíc, za rok nebo až dostuduju) našel nějakej job (to ne v tom stylu, že bych si tam přál zůstat). No a v tý škole je to docela pohoda (!ve smyslu zvládnutelnosti učiva!) což mě paradoxně vede k tomu, že se od ní ve finále začínám čím dál tím víc distancovat. Ale zase (vlastně ne až tak) paradoxně jí řeším v poslední době čím dál tím víc a mám v sobě dost rozpor. Na jedný straně to přizdisráčství a strach odejít, na straně druhý ten pocit když se přistihnu, že ve škole řešim kolikrát věci s odstupem a na lidi seru, společně s pocitem, že ji navštěvuju vesměs ze setrvačnosti. Ale zatim nemám tu víru natolik silnou, abych se na to vysral. Ale sám nevím, co bude za tejden.
        Takže abych se taky vyjádřil k té včerejší diskuzi: Mord má pravdu, že na tak silný slova co jsem psal, nemám takovej nárok – alias kážu vodu a piju víno (tady by se to asi slušelo napsat naopak, ale víte co tim myslim).
        Kde se ale hodně snažim změnit svůj přístup ke světu je právě komunikace s lidma. Chápu, že to na první pohled zní přizdisráčsky a možná si možná řeknete: hm, dobrý, jediný co udělal je že začal mluvit s lidma o tom jak se cítí. Což je na jednu stranu pravda. Na druhou stranu tohle pro mě prostě neni prdel. Třeba nedávno, je to asi tak 7-14 dní zpátky (pro Mordemyho: v těch dnech, kdy jsem psal ten komentář o tom, že jsem se trochu složil v knihovně a jen tak seděl na hajzlech), když mi bylo fakt na hovno, tak jsem tenhle stav pečlivě v emailu vylíčil kámošovi. Doknce mi bylo tak nahvno, že jsem ho u toho spíš ještě poslal doprdele, než abych byl pokornej. Na to ale on mi odepsal, jestli se s nim nechci sejít. Že jde někam na bohuslužbu (v tý době jsem ani pořádně nevěděl co to znamená. Obecně jsem se ještě ty dva měsíce zpátky něčim jako bůh vůbec nezabejval – znal jsem akorát tu intepretaci od lidí, kteří viděj víru v tom, že se akorát chodí v neděli do kostela – takže jsem k tomuhle tématu měl spíš ještě zápornej vztah), tak můžem jít spolu a pak si zajdem někam popovídat. No a samozřejmě to pak večer nedopadlo jinak, než že jsem do něj pozačátku valil sračky, pak jsem říkal co poslední dobou cítim a pak se před nim rozbrečel (pro nový komentující, co to tu třeba nečetli diskuzi rovnou říkám, že za ty poslední dva měsíce brečim se stejnou frekvencí jako když mi bylo tak pět). Obecně moje vztahy s lidma nejsou nijak otevřený – spíše oni nijak moc nejsou.Takže tedy se snažim něco dělat. Jestli to seru nebo ne, to nejsem v týhle době kdy píšu tenhle komentář schopnej ohodnotit.
        Taky sem začal číst minulej tejden bibli. Což se opět může zdát jako naprosto směšnej počin, ale kdyby mi někdo řekl ještě ty dva měsíce zpátky, že budu dobrovolně číst bibli, tak bych mu dal napřed pěstí, pak poslal dobrdele a pak řekl že to se nestane.

        _______

        Pro Grpsiho: Jestli to vyznělo tak, že já sem teď nějak v pohodě, tak rozhodně nejsem. A jestli to vyznělo tak, že jako všechno vim, tak rozhodně nevim. Naopka mám kolikrát dost smíšený pocity o sobě samym i o věcech co dělám a v hlavě mám většinu času pěknej bordel. Ale jako to co sem ti napsal, tak si zatim vesměs stojim. Ale radši ještě jednou pro jistotu napíšu, že rozhodně v tom stavu nejsem Ale myslim, že má smysl se o něj snažit.

        • @velsan: Je to v háji všechno tohle, bohužel 99% věcí, co děláme, jsou jakoby krávoviny, respektive je to prostě práce a tak to je a nemůžeme chtít jen se mi rádi a myslet si, že se to nějak udělá samo. Nejde to jen si společně někde sednout a “být spolu” a nic jinýho nedělat. Tohle je spíš výjimečný, když se to podaří. Člověk je stejně naprostou většinu času sám a musí se snažit nějak bojovat.

          Důležitej je každopádně vždycky zámer a to, proč to člověk vlastně dělá. Kapacita energie je přeci jenom omezená a pokud chceš odejít ze školy, tak se na to budeš muset soustředit a dost tě to vyčerpá… Chodit do školy ze setrvačnosti je pak právě ten průser a za takovýho stavu se tam chtít věnovat lidem je kravina. Máš z tej školy prostě vypadnout a přestat někomu něco vysvětlovat (protože nejvíc těm lidem vysvětlíš tím, co uděláš). A bohužel v prostředí VŠ si nelze nedržet odstup, protože je to prostě sračka, ale zároveň ten tvůj odstup je iluzorní a stejně tě to dostává to prostředí, kde seš – nebo-li stejně seš dál ten vysokoškolskej chlapeček. Podstatný je neřešit, jak chodit do školy a co tam dělat, ale prostě tam nechodit, pokud cejtíš, že to nemá smysl). Jestli tě to tam sere a máš pocit, že je potřeba se hnout (a podle mě ho máš), tak se hni. Najdi si práci, najdi si byt, a ve volným čase programuj. A piš si, že to bude kurva náročnější, než chodit do pohodlný školičky, kde se vlastně ani nemusíš moc učit. Tohle pohodlíčko je právě strašně na hovno, protože v pohodlí člověk neudělá naprosto nic. Já když jsem chodil na VŠ, tak jsem měl asi tak pětkrát víc času, než když člověk chodí do práce od 8 do 16, ale stejně jsem se za tu dobu v práci pak po večerech naučil víc věcí kolem programování, WordPressu, SEO atd., než za celej ten rok a půl, co jsem chodil na VŠ. Pokud zůstaneš v pohodlíčku, bude to už zase jenom horší. Musíš se hnout, zcela prakticky hnout ve svým životě. Setrvávat na místě, když ty věci už vidíš, to budeš za chvíli na práškách…

          “Ale zatim nemám tu víru natolik silnou, abych se na to vysral.” – a kde si jako myslíš, že ty víru nabereš ty vole? Jestli si tu víru neměl dostatečně silnou ty dva měsíce zpátky, co si se složil na postel, tak teď už to bude zase jenom horší a horší a ta víra bude stále slabší… to je právě to prosrávání startovacích oken. Já jsem přesně na tohle myslel, že se stane, ale nemohl jsem ti nic říct, protože tím bych ti to definoval, jak to bude probíhat a ještě bys mi pak vynadal, že jsem ti to udělal já. Takže jsem čekal, jak se to vyvine a co se s tebou stane. No, prosral si to stejně jako já… Teď zase budeš čekat kdoví jak dlouho, než se složíš nebo než budeš mít kdoví jak silnej zážitek z blogu nebo odněkud jinud a dál budeš hnít v prostředí, o kterým už teď VÍŠ, že je na hovno a už před tím nemůžeš zavírat oči (už to nedokážeš naštěstí). Takže vítej ve svém osobním pekle! Taky jsem tam byl… hni se Velsane, protože to bude bolet jen pořád víc a víc a víry budeš mít čím dál méně. Lepší už to fakt nebude.

          S tím Grpsim v diskuze o článek vedle: Opět, důležitej je záměr. Grpsi se chová jako mentál a samozřejmě odmítá vnímat, ale cílem není říct mu, že je mentál a že odmítá vnímat, cílem je dotlačit ho k tomu, aby vnímat začal. Tj. je potřeba pochopit, co a jak a proč Grpsi hraje a třeba to i sehrát s ním a projít si s ním to kolečko (jako s tebou). To je teprve ta pravá práce, co se týče tý komunikace. Mně tam připadalo, že ti na Grpsiho jen valíš tu PRAVDU, ale nevnímáš jeho zásek. A to je právě první krok, pochopit, v čem je ten člověk zaseklej a ponořit se přímo do těch sraček toho člověka až je ti z toho blbě… to se tady děje furt. Jestli si myslíš, že já si ten rozhovor s tebou když si tady valil Velsane sračky, nějak užíval, tak to fakt ne. To bylo dost strašný se s tebou bavit a rozebírat dokola ty tvoje “logický úvahy” o zaměstnání, VŠ a vědě. Ale o tom to je. Ksakru komunikovat s lidma neznamená, že vezmeš velkou bílou ceduli, na který popíšeš svoje osvícení (jakkoliv je to reálný a pravdivý) a pak s tím budeš chodit po kampusu a mlátit tou cedulí lidi do hlavy. Taky jsem to dělal a taky to bylo úplně k hovnu. Tohle prostě nikam nevede.

          To, že se pak rozbrečíš před člověkem, kterýmu si nejdřív chtěl dokázat, jak seš najednou strašně chytrej, to už je prostě akorát příznačný tomu, co děláš no… Fakt se teď zaměř zdánlivě sobecky na svůj vlastní život a snaž se udělat těch pár kroků, který jsou před tebou a který jsou na pořadu dne. Nějakou komunikaci s lidma, to zvládneš klidně u toho a jen tak mimochodem. Ale podstatný je teď aby ses ty sám hejbal a nestál jen na místě. Všechno ostatní se už sveze s tím, jak se ty věci začnou hejbat (a ty víš sám úplně nejlíp, co máš teď dělat, to ti tady nemusím po lopatě vyjmenovávat).

          Prošel sis trip, víš, co to je, máš tu zkušenost, už víš, že Bůh existuje, tak teď po tobě ten ošklivej přísnej pán chce, abys makal. Tak makej. Myslím na tebe.

      • @Mordemy: Zdravim, zrovna tahle část mě dokopla se zapojit, přijde mi důležitá: „A není nic horšího, než ty startovací okna prosrat tím, že budeš do lidí hustit, jak je jejich pohled mimo (byť máš třeba úplnou pravdu a ti lidé doopravdy jsou mimo).“ Tohle je mi zrovna zdrojem pekla ve vlastní hlavě, ale svym způsobem i naděje. Jde o to, že když chci hustit do někoho kterak je jeho pohled mimo, zároveň počítám s tim, že to je svym způsobem ověření či pokušení vlastních her: zastávám tim určitou pozici, který věřim, ale přijde mi, že v ten moment s pokorou nemá moc co dělat. Možná už jenom samotnym aktem do někoho něco hustit, snažit se mu nabourat jeho akvárko. Pokora přijde až po prosrání startovacích oken, případně po celkem tvrdym nárazu do hranic vlastního akvárka – akce vyvolá reakci a nutnost sebereflexe „Nemohl jsem něco udělat líp? Nebyl jsem snad i já něčim omezen?“ Vlastně právě o reakci mi jde, jak u sebe, tak u druhých. Připadám si tak poměrně sadomasochisticky při střídavym probourávání akvárek vlastních i cizích i při nárazech do nich; v tomhle smyslu mám tendenci vnímat bytí spolu jako zápasení, ne kvůli vítězství či porážce, ale právě zápolení samotnýmu. Jenže ty následky.. střídavě pocity euforie a beznaděje. Teď spíš převládá dojem, že to může relativně dobře fungovat pro odhalování vlastních her, jenže ještě spíš může druhym ublížit: vždyť nechtějí zápolit, ale zároveň by rádi pryč z vlastního akvárka. Není snad ale dávka sadomasochismu pro vymanění se z akvárek nutná? Přijde mi, že taková komunikace skutečně pak neni sranda a trochu se bojim následků. Zda se taková cesta dá snést. Je mi přes dvacet let a nemůžu říct, že by neměla následky – byť i pozitivní, právě kvůli prokouknutí vlastních her. Jenže nejde tak úplně jenom o mně, že.

        • @perv: Ahoj!

          Už jsem to psal velsanovi výše: Důležitej je záměr, tj. proč vůbec jdeš do někoho hustit, že je jeho pohled mimo? Proč to děláš? Čeho tím chceš docílit? Pokud ti jde jen o to vyhrát diskuzi a potvrdit si vlastní názor (protože máš pocit, že máš prostě pravdu), tak se na to samozřejmě okamžitě vyser. Pokud to děláš proto, aby ses procvičil v komunikaci nebo si vyměnil informace, tak to je taky kravina. Jestliže seš schopnej přijít i na něco jinýho, sem s tím. Píšeš sám, že to je u tebe nějaký pokřivený a už jen to jak to podáváš (…když chci hustit do někoho kterak je jeho pohled mimo…) značí, že to bude nějaká perverze.

          Podle mě je to pořád to samý jako má můj brácha nebo zřejmě i velsan (byť ten asi není tak agresivní). Tohle totiž rozhodně je sadomasochismus, to jakoby sám sebe a lidi kolem pořád dokola trestáš a nikam to nevede. Život sice je boj a zápas a jakoby “zápas s realitou”, ale ne proti realitě.

          “…v tomhle smyslu mám tendenci vnímat bytí spolu jako zápasení, ne kvůli vítězství či porážce, ale právě zápolení samotnýmu…” – no jo, tobě ty lidi připadají nebezpečný a přijde ti, že tě ohrožujou a tohle, co popisuješ, to je prostě tvoje obrana před těma lidma. Obrana před nějakou skutečnou blízkostí. To jsou ty šílený postmoderní paradoxy tohle… že se dá ve výsledku schovat i za pravdu. Nezáleží na tom, jestli to, co říkáš těm lidem je pravda a jestli to, že je kritizuješ je oprávněný; podstatný je, že ty to celý používáš k útěku před lidma. Dost hrozný, mám pocit, že jsem v tomhle taky byl.

          Ono je to samozřejmě těžký do tohohle nespadnout a když člověk do někoho něco hustí, tak to samý hustí v jistým smyslu i sám do sebe, nebo-li provádíš nějakou auto-sugesci, kdy si to, co je správný neopakuješ jen sám pro sebe, ale mlátíš s tím do druhejch lidí a tím to jakoby testuješ ten postoj. Nicméně tenhle přístup prostě má svoje omezení, je dost sobeckej a dlouhodobě je zhoubnej, protože to je jen o nějakým masírování vlastního ega a žádnej hlubší záměr tam není. Respektive on tam je a podle mě ho tušíš, ale třeba to ještě napíšeš sám, proč to děláš, definovat ti to tady nebudu…

          “Teď spíš převládá dojem, že to může relativně dobře fungovat pro odhalování vlastních her, jenže ještě spíš může druhym ublížit” – to je věčná otázka, jestli tohle dělat nebo nedělat. Zase platí, že důležitej je záměr. Nicméně ono někdy prostě nic jiného nezbývá, než popsat, co ten druhej hraje a doufat, že to k něčemu bude. Aktuálně je na mě nasranej jeden kluk kvůli tomu, že jsem nedávno jeho holce do očí popsal, že má na obličeji nějakou strašlivou karikaturu/masku a furt se tak divně šklebí a tím si drží odstup od lidí. A jí to určitě nějak ublížilo a stejně tak tomu jejímu klukovi. Ale co jsem měl dělat? Den předtím, než jsem se potkal s tou jeho holkou, jsme s tím klukem šli parkem a on potkal nějakou svojí kamarádku ze střední školy, která měla na obličeji taky takovou strašnou masku, šli jsme s ní asi pět minut, pak se rozloučili, a ten můj kámoš se pak málem poblil a říkal, jak ta jeho bejvalá spolužačka byla strašná. A druhej den ráno se potkám s jeho vlastní holkou a ta má na xichtě úplně to samý a ten kámoš dělá, že to nevidí. Holka se tomu pak strašně diví, tomu co říkám a povídá, že si to vůbec neuvědomuje – a ten kámoš mi pak ještě dokonce tvrdí, že ona si to všechno uvědomuje a ví to a že na tom pracujou. A teď si vyber, že jo…

          Nemyslím si, že je dobrý koukat se na to tak, že musíš bejt sadomasochista, aby si mohl něco vidět. To, že v praxi to pak často sadomasochistický je, to je věc druhá, ale to neznamená, že by si to tím měl omlouvat a dívat se na to jako na nutnost.

          • @Mordemy: Jo, to je good point s tim postmodernim paradoxem. Víceméně jsi to řek sám, ten “zápas” samozřejmě souvisí s blízkostí, vlastně asi jako sadomasochismus samotnej – vyhraju-li, a přesto komunikace probíhá i dál, znamená to zůstat druhýmu nablízko, ale hezky bezpečně, na jakymsi vítěznym stupínku. Prohraju-li a ukáže se můj tak nelítostně zastávanej postoj jako shit a stejně nějakym způsobem komunikujeme dál, je to rovněž pohodlná pozice, protože znamená přijetí, i přes chyby. Ustane-li komunikace, vždycky si můžu říct, že na to ten druhej neměl nebo nechtěl. Prostě je to zdánlivě hrozně snadná pozice. Ale vážně pochybuju o její funkčnosti. Respektive museli by se sejít jen dostatečně pokřivení lidi.

            Každopádně příznačný mám zážitky z tripu před pár lety, kdy jsem nejprve nebyl ochotnej přiznat před svym dlouholetym kamarádem nejistotu sám sebou, z vlastních schopností a poté na dalšim tripu, tentokrát v klubu, jsem naprosto jasně vnímal úplně stejnou nejistotu a zároveň touhu po blízkosti i u ostatních. Hlavně u jedný holky, na kterou její frajer více či méně sral, a to její nejistotu viditelně znásobilo. Praly se ve mně pocity soucitu, nasranosti na stupidní společenský hry o uznání a beznaděje z toho, že i kdybych jí měl cokoliv říct, maximálně se leda tak lekne člověka v lacinym tričku, s divnym výrazem a rozšířenejma zornicema. Vlastní ego, toho dne jen lehce rozleptalý, samozřejmě krátce těšilo to, když jsem ony hry okázale nehrál.. aby pak posmutnělo z toho, že i tohle nehraní je vlastně k hovnu, teda spíš okázalost. Takže jde o to, že když už dokážu druhýho intuitivně vnímat, začnou mě rozčilovat jeho hry, který ale hrát nechci, protože mi připadaj stupidní, kvůli tomu můžu připadat já stupidní tomu druhýmu a výsledkem je vzájemný rozčarování. Prakticky stejnou situaci zažívám i teď, proto jsem navázal na “prosrání startovacích oken”, protože přesně tim popsanym způsobem je vždy dokážu prosrat – a z toho pak je asi těžko cesta zpět, respektive o tom dost pochybuju.

            No a co když to tý holce s maskou ublížilo právě kvůli jejím vlastním hrám? Chci říct, co když si to sama pro sebe přeložila tak, že vlastně neni dost hezká („mám ksicht jako karikaturu“) a nastala existenciální panika, oč opřít vlastní sebejistotu i vědomí sebe sama? Samozřejmě, že tyhle otázky zásadně souvisej s blízkostí druhejch, podle mě každej tuší, že tuhle oblast nemá zmáknutou, protože ona asi dokonale zmáknout nejde, tak je asi lepší to vědomě pojímat jako něco, co zmáknout lze, že si něco stačí uvědomit a zmáknout… jenže jak zabránit tomuhle překladu do jejich vlastních her? Vlastně teď mi přijde, že to je opět dost grandiózní otázka, jako by jeden člověk moh najednou pootočit dosavadnim vývojem někoho jinýho. Což musí bejt skvělý pozorovat a kochat se tim, pokud se to zdánlivě daří, a ohromně devastující, pokud ne. V obou případech mám důvod něco hluboce prožívat, navíc s někym (nebo spíš jen zdánlivě a s pomocí někoho?). Tomu záměru něco s někym prožívat, ideálně tedy boření akvárek (ono co jinýho je smysluplný), prostě nemůžu zdrhnout, ale pokřivim ho.

            • @perv: Ten první odstavec je silně psychopatickej v hodně negativním slova smyslu. Mluvit s lidma formou soutěže kdo z koho, to je ta nejprimitivnější perverze.

              Cesta ven je téměř vždycky přes depresi, ne přes mánii. A ta mánie je něco, na co si člověk musí dávat pozor a s čím je nutný se vypořádat, nikoliv deprese. Startovací okno bývá nějak těsně po mánii, když začíná přicházet deprese. V tý chvíli se to dá asi nějak překlopit do “funkční deprese” a udělat ty důležitý věci, než to zase začne bejt až příliš destruktivní anebo se to stočí do mánie. V manický fázi btw píšu většinu postů na tomhle blogu. Možná je to špatně a mám to psát v depresi.

              S tím, jestli je ta holka hezká/nehezká to absolutně nemá co dělat. Tady nejde o to, jak vypadá její obličej, tady jde o to, co si na ten obličej ona sama nasazuje – nasazuje si tam nějakej šílenej odstup. Dost hustý je, že tu holku jsem viděl před rokem a kupodivu jsem to neviděl a to jsme dokonce měly společně houby (o kterých ona pravidelně trvdí, že jí to nic nedělá).

              A opět teda, boření akvárek není žádnej sport. Ty o tom zase mluvíš jako kdyby to byl nějakej koníček, kterým se člověk zabejvá proto, že ho to baví. Akvárka se boří proto, abys za tím sklem nechcíp.

              • @Mordemy: Vidíš, to mě nenapadlo s tou mánií. Sám mám tendence psát právě v týhle fázi, je to tak krásně extatický, opojný, snadno tak sklouznu do tý dementní soutěže. A pak zjišťuju, že je to spíš sklo. Problém v depresi je ale k něčemu se dokopat. Zkusit se to musí.


Přidat komentář