Ozora 2011 | Psychoanalýza

Psychoanalýza Jak vysvětlit dítěti, že se jeho rodiče hádají

15Aug/1126

OZORA 2011

Dotek reality.

Říkat nahlas, co by člověk měl dělat, kupodivu nestačí. Ani mně ne. Zaseknutí ve sterilním přízračném světě toho, čemu se obvykle říká normální život, si už delší čas žádalo učinit nějaký radikální řez. Skočil jsem do toho po hlavě a nemohlo to dopadnout lépe. Pro tentokrát žádné teoretizování, přichází ryzí praxe.

Ozora je festival v Maďarsku, konaný každoročně na začátku srpna, a trvá obvykle týden. Dal by se označit nejlépe jako alternativní, přestože tohle slovo zdaleka nevystihuje to podstatné. Hudba, prostředí, lidi, i jídlo, všechno je tu trochu jinak, než jak jste zvyklí (zvláště z fesťáčků v ČR). Už vstupní brána s nápisem Welcome to Paradise umístěná vedle pole s kukuřicí, v němž trůní plastika čarodějnice vystřelované z obřího praku, napovídá, že tu půjde o něco... víc.

(video z loňského ročníku)

Podtitul Ozory, jak praví oficiální web, zní „psychedelic tribal gathering“. Na pozadí skvělé trancové hudby, reprezentované především famózním mainstage, se tu odehrává něco jako znovusjednocení lidstva. Ovšem nikoliv toho moderního, současného lidstva, navyklého na pop-music a konzumní styl zábavy, ale toho starého, prapůvodního, které za zvuku šamanských bubnů tančilo kolem ohně.

 

Block of paper

Ve chvíli, kdy tuhle základní myšlenku pustíte k sobě, začnete si všímat jakési velmi zvláštní atmosféry všude kolem sebe. Každý člověk, kterého potkáte, je tím nasáklý. Cizí lidé, které jste v životě neviděli, se na vás usmívají a mávají vám na pozdrav. U stojanu na vodu vás sám od sebe pustí týpek, který zaregistruje, že nemáte v ruce kanystr, ale jdete se tam jen opláchnout. Když se motorkář položí na bok do příkopu, lidé v okruhu mnoha metrů se začnou zcela automaticky sbíhat a sbírat ho; nikdo nečeká a nekouká, co na to ostatní. Tancujete na stagi mezi stovkami dalších lidí a vždycky je pro vás dostatek místa, nestane se, že by do vás někdo strčil. Když chcete projít, lidé automaticky tvoří uličku, která se za vašimi zády zase plynule uzavírá. Lidé se tu prostě starají jeden o druhého! (výrok, který zní přirozeně a přesto absurdně jenom proto, že se tohle – zcela absurdně – v našem každodenním světě neděje)

Osobně jsem to celé naplno pocítil hned druhý den po příjezdu. Chtěl jsem si začít zapisovat svoje pocity a myšlenky a nějak nebylo na co. Takže jsem se jal shánět po areálu nějaký ten papír, lépe papíry, v ideálním případě celý bloček. Pár lidí mi na požádání věnovalo vždy několik samostatných listů, ale já cítil, že to pořád nějak není to, po čem moje spisovatelské srdce touží. Až jsem přišel na Informations, kde se mi dostalo vskutku nečekané reakce na moji žádost. Vysoký, postarší, černovlasý chlápek v tmavých brýlích, se mě zeptal, na co ten papír potřebuju. Už tohle mě samo o sobě vykolejilo, ale jakmile jsem mu odpověděl, začala scéna jak z filmu - následujících zhruba deset minut se mi ten chlap naprosto neskutečným způsobem plně věnoval. Vzal hrst papírů, přeložil je v půli, rozstřihl, sehnal děrovačku, vytvořil na jedné straně papírů otvory, odněkud vytáhl zářivě barevný áčtyřkový list (na obal), odměřil a uřízl provázek na svázání celé „knihy“, učinil závěrečné slavnostní gesto a vše mi předal se slovy „And I leave the rest to you.“ (A zbytek nechávám na tobě.) Vidět tohle v televizi, řeknu si, že je to hezký a s trpkým pousmáním a povzdechem přepnu na jiný kanál. Když se mi něco takového najednou přihodilo doopravdy, byl jsem z toho tak mimo, že jsem proti tomu začal dokonce protestovat. Na můj chabný pokus chlápka v brýlích v jeho konání zastavit s tím, že „To je dobrý, takhle to už stačí“ se mi dostalo tristního: „I think that things should be done properly.“ (Myslím, že věci by se měly dělat pořádně.) A řeknu vám, ten člověk měl pravdu.

Ve velmi speciální náladě jsem se vrátil ke stanu a celý zážitek převyprávěl. „Jo, tohle jsou jediný věci, který stojí za to lidem závidět.“ nechal se slyšet Tibor. O hodinu později jsem ještě společně s T. a Štěpánem rozžvýkal svoje první houby. A začaly se dít věci.

 

Teď a tady

Lysohlávky jsou psychedelikum. To znamená, že jejich funkcí není dát vám nějaký orgasmus sám o sobě (jako to dělají opiáty typu heroinu), ale pouze posílit aktuální prožitek a schopnost vnímat věci kolem sebe. Jinými slovy vaše nálada a aktuální rozpoložení exponenciálně naroste (takže pokud se necítíte dobře, rozhodně si nedávejte houby) a vnímání podnětů z okolí se změní.

Už jen koukat na roztrhané mraky na obloze je docela zajímavé – těch tvarů a obrazců tam člověk vidí zatraceně víc, než obvykle. Ale ta pravá „zábava“ přichází až při komunikaci s lidmi kolem vás. Schizoidnost, sociální hry, falešné self, všechny ty bloky, které máte mezi sebou a světem postavené, aby vás chránily před realitou, tohle všechno odchází pryč, neviditelné zdi se rozpadají v prach, a ten pomalu rozfoukává čerstvý vítr pocitu skutečnosti. Ona sice ta schizoidnost nakonec neodejde pryč úplně, zůstává skrčená kdesi v pozadí, nicméně rázem ji nevnímáte jako ohrožující; ani od ostatních. Komunikace se stává reálnou a svět má konečně tu správnou vztažnost. Začnete skutečně cítit lidi, kteří jsou vedle vás a když s nimi mluvíte, máte pocit, že to má svůj smysl. Realita přestává být světem duchů!

Psychedelika pomáhají otevřít mysl a vnímat přítomný okamžik. Naprosto klíčové při jejich konzumaci je místo a prostředí, v němž se nacházíte a vaše aktuální naladění. Tedy takzvaný set a setting. Dát si houby doma na gauči u televize jednoduše nefunguje (stav, který to pravděpodobně navodí bude něco mezi lehkou depresí a Peklem). Nejlepší je mít kolem sebe několik lidí, kterým maximálně věříte, s nimiž se cítíte dobře a kteří se i v běžném životě snaží být pokud možno reální. A u nichž víte, že kdyby se cokoliv stalo, tak se o vás postarají. Přesně takové lidi jsme kolem sebe měl. Plus jsme všichni společně byli v ideálním prostředí Ozory. Právě proto byly ty houby i takhle napoprvé opravdu hodně silný zážitek.

A to jsem ještě zdaleka netušil, co všechno mě čeká.

 

Odcházení

Stav, navozený houbami, vydržel až skoro do pozdních večerních hodin. Jak začal pomalu odcházet, padal na mě smutek a lítost spojená s pocitem přetrhávajícího se spojení s realitou a světem. Měl jsem pocit, že něco strašně důležitého ztrácím. Druhý den ráno po probuzení jsem věděl, že jsem něco obrovsky důležitého „zapomněl“. Něco, co jsem ještě včera mohl naprosto jasně uchopit, cítit a popsat, ale co bylo dnes nahrazeno „normální realitou“.

(Na tomto místě je nutno podotknout, že psychedelická zkušenost v člověku samozřejmě zůstává napořád, neodchází pryč společně s tím, jak se z vašeho těla vyplavují nějaké konkrétní látky. Jenom se zkrátka usadí kdesi v podvědomí a podhoubí vaší psychiky.)

Po zbytek dne jsme relaxovali. Štěpán kreslil, já popsal hezkých pár listů svého „Block of paper“, Fluke (magický pes) se chladil pod karavanem sousedů a Tibor s T. spali. Večer jsme vytvořili banner s nápisem „We need LSD“, přivázali ho Flukovi na záda a vyrazili.

Hlavní stage ( © Štěpán)

 

Fetování reality

Jedna z věcí, které na Ozoře tvoří onu unikátní atmosféru jednoty, vzájemného porozumění a uvolněnosti, je prakticky nulová kontrola účastníků jak ze strany pořadatelů, tak i jakýchkoliv příslušných maďarských orgánů (Policie apod.). Při vjezdu vám jen pár milých slečen mrknutím oka zkontroluje, jestli máte na ruce vstupenku a tím veškerá „buzerace“ končí. Po celém areálu, který se nachází v dlouhém údolí ve tvaru podkovy, umístěném mezi poli s kukuřicí, se naprosto volně pohybují dealeři nabízející všechno možné od extáze po LSD. Kdybyste tam přišli a začali prodávat samopaly, nikomu to vadit nebude. Pokud máte o něco zájem, stačí se zeptat kolemjdoucích nebo si, jako my, vytvořit ceduli, na kterou napíšete, co byste rádi. V našem případě to netrvalo dlouho a všiml si nás dlouhovlasý týpek s širokým úsměvem a za velmi rozumnou cenu nám „papír“ prodal.

LSD, slangově papír nebo-li trip, účinkuje jakožto syntetická droga už při velmi nízkých dávkách. Nejčastěji se aplikuje v podobě malého (klidně jen 1cm x 1cm) kousku tvrdého papíru, který necháte rozpustit v ústech. Stejně jako v případě lysohlávek se jedná o psychedelikum. Tedy droga opět plní pouze funkci katalyzátoru a umocňuje aktuální prožitek v závislosti na prostředí a osobním naladění.

A já náhodou naladěný byl (o prostředí nemluvě).

Začalo to vcelku nenápadně. Na rozdíl od houbiček se mi jen minimálním způsobem posunulo obrazové vnímání a představivost, nepozoroval jsem žádné zvláštní tvary, všechno bylo barevné tak, jak to vídám normálně, a tak jsem zpočátku byl přesvědčený, že nám dealer musel prodat nějaký šmejd. Pak jsem si však v nějaké chvíli uvědomil, že možná už nějakých deset-patnáct minut je něco jinak. A taky, že bylo. Realita se znovu začala hlásit o pozornost!

Plynule jsem najel na to, co se jsem cítil předchozího dne, tedy na neohrožující bezodpadovou komunikaci, vnímání prostředí a světa a vztažnost k němu. Seděli jsme nahoře na kopci u krystalů, nad hlavním stage, nechávali to na sebe postupně působit, povídali si, smáli se a já se začal cítit... nejvhodnější slovo bude asi odzátkovaný. Jako bych posledních 23 let svýho života bral prášky na spaní a teď je najednou vysadil. Cítil jsem reálno, opravdovost a to, že jsem součástí světa. Paradoxně jsem byl trochu jak Alenka v Říši divů, protože jsem si do té doby logicky vůbec nedokázal představit, že je nějaké podobné spojení se světem možné.

Ve chvíli, kdy jsme z kopce sešli dolů na hlavní stage mezi tančící lidi a naplno se do mě opřely tóny psy-trance, dostavil se Bůh.

---

S hledáním identity je jedna potíž. Automaticky předpokládáme, že v člověku nějaké pevné jádro osobnosti existuje. Právě za ním se pídíme a snažíme se tak najít sami sebe. Ale zároveň se toho pohledu do svého nitra bojíme, protože máme strach, že tam najdeme jedno velké NIC. Jenomže ona tam dost možná žádná tvrdá kulička našeho Já opravdu není. Ale to neznamená, že je tam prázdno. Co když to něco není identita osobní, ale identita sdílená? Co když všechno, co to obaluje, to, čemu říkáme osobnost, skrz co definujeme svoji osobu, je pouze jakási iluzorní nadstavba nad tím jediným, co je opravdu reálné? Nad identitou člověka jakožto lidské bytosti obecně a ne jako jednotlivce?

---

Když jsem vstoupil „na parket“, šlo najednou všechno nepodstatné stranou. Včetně jakékoliv potřeby věci rozpitvávat, analyzovat a uvažovat o nich. Detailní psychoanalýza nebyla potřeba. Já v tu chvíli naprosto přesně věděl, o co tu kráčí.

Tohle bylo ONO!

To, co jsem celý život hledal a čeho se mi povedlo dotknout vždycky jen konečky prstů. Tohle je to, po čem jsem toužil a čeho se mi tak dlouho nedařilo dosáhnout. Co jsem se snažil hledat v pojmech jako pravdivost nebo přiznávání her. V tu chvíli mi bylo jasné, že hledání identity je vlastně blbost. Hluboko uvnitř každého člověka nedlí žádné jádro jeho osobnosti, které je potřeba objevit. Je tam obří stage, z něhož řve psychedelická hudba, na kterou tančí celé lidstvo! Tohle jsme kdysi jako lidé ztratili. To je ten Eden, ta Rajská zahrada, o které mluví křesťanství. Tohle jsme kdysi dávno měli v rukou, ale pak se to z nějakého důvodu posralo a my byli takzvaně „vyhnáni z ráje“. A byli jsme rozštěpeni vlastní identitou a začali jsme rozlišovat na Nebe a Peklo. Ale ani desítky tisíc let kultury, civilizace a technického pokroku to z nás nemohly vyždímat úplně.

Nikdy jsem nezažil tak brutální dotek reality. Takhle silné naladění se na „kanál Boha“, na samotnou podstatu člověka a Pravdu. V určité chvíli jsem měl pocit, že bych se mohl mezi lidmi na hlavní stage doslova rozpustit. Vzdát se toho, čemu říkám moje osobnost, moje identita a vlastní já. To už byl vpravdě mystický zážitek a nestydím se říct přímo „dotek od Boha“.

Co je tom podstatné k pochopení je, že ten zážitek mi neposkytly drogy jako takové. Zprostředkoval jsem si ho sám skrze prostředí ve kterém jsem byl, lidi, které jsem měl kolem sebe a především skrze palčivou touho po tom cítit něco opravdového. Ačkoliv to může znít zvláštně, realita na tripu byla zcela reálně opravdovější, než realita, v které se člověk běžně pohybuje. Interpretace, že tahle zkušenost byla únikem z reality, nemůže být víc mimo! Bylo to totiž přesně naopak. Nefetoval jsem drogy, fetoval jsem realitu!

Na tripu jsme jeli přes noc až do rána (LSD doznívalo pak celý následující den) a zakončili jsme ho tam, kde jsme začali. Nahoře u krystalů nad hlavním stage; pohledem na východ Slunce. Tuhle symboliku by nešlo přehlédnout ani se šedým zákalem na mozku, ale právě skrze úžasně otevřené tripové debaty jsem došel k několika zajímavým zjištěním. A opět ani ne tak logickou analýzou, jako spíše srdcem a duší.

Krystaly ( © Štěpán)

 

Filozofie smyslu

Tak zaprvé, náhoda neexistuje. Tedy v tom významu, jak je obecně chápána ano, jenomže vtip je v tom, že pohled na ní je nesmyslný. Brát věci „jen tak“ blokuje schopnost je doopravdy prožívat. Příhodu s chlápkem na informacích bylo možné vzít jen jako šťastnou náhodu. Jeden týpek si prostě se mnou dal pouze víc práce, místo aby mě jen rychle odbyl. Ale ona to náhoda nebyla. Proč? Protože jsem přijel na Ozoru a chtěl jsem, aby se mi něco podobného přihodilo. Od začátku jsem se snažil naladit na genius loci celé Ozory a ona snaha nakonec vyústila právě v to, že jsem potkal někoho, kdo mi umožnil zdejší atmosféru takhle skvělým způsobem pocítit.

Tenhle smysl je potřeba hledat ve všem. Ten chlap to vyjádřil úplně přesně: „Things should be done properly.“ Je potřeba věci dělat pořádně anebo vůbec! To je myslím to, co náboženství myslí slovem víra. Je potřeba mít víru v to, co děláte a s lidmi komunikovat pokud možno naplno. Mít zároveň i víru v samotné lidi. Právě skrze víru v Tibora, Štěpána a T. jsem si mohl ten trip tak moc užít. Umožnili mi odhodit všechny zábrany, strach, úzkost a zároveň fungovali jako taková „zadní vrátka“, kdyby se mi do toho chtělo spadnout až tolik, že bych se už nechtěl vrátit (a z tripu se mi teda fakt zoufale nechtělo zpátky).

Už čtyři roky nosím na ruce prsten s křížem. Mnoho lidí se mě ptalo, jestli ten kříž něco symbolizuje, já ovšem jako správný ateista vždycky odpověděl, že jediný důvod, proč ho mám je, že se mi líbí. Na Ozoře jsem pochopil, že ten prsten symbolizuje něco víc. Symbolizuje křížovou výpravu za Pravdou, za Realitou, za tím, co je správné a co by měl člověk skutečně dělat. Je to symbol toho, co se snažím vědomě praktikovat od té doby, co jsem se tenkrát v Brně psychicky složil. Naproti tomu páska (vstupenka) z Ozory pro mě bude symbolizovat onu zkušenost ryzí Reality. Bude to připomínka toho, že je něco takového možné, že se to stalo a já byl u toho.

Nutnost spatřovat ve věcech smysl je zcela esenciální právě v případě užívání drog (specielně psychedelik). Nelze si dát tripa, pokud k tomu není vhodná příležitost a člověk od toho neočekává skutečný duševní zážitek a obohacení. Především tvrdší drogy jako LSD je potřeba uchovávat ve stavu posvátnosti. Nesklouznout s nimi ke konzumu a fetování ve stylu „Nějako se nudim, asi se sjedu...“. Právě tenhle konzumní přístup je to, co dělá z lidí trosky, které jsou pak všem předhazovány jako exemplární příklady se slovy „Koukejte, co drogy dělají s lidmi! Jsou nebezpečné, špatné, zakažme je!“. Proto je zcela zásadní rozdíl v tom dát si trip na Ozoře a dát si ho někde na diskotéce. To druhé je cesta do pekel.

Nakonec i Ozora samotná má svůj zvláštní smysl. Buďto v tom můžete vidět „festival, na který si přijelo pár desítek tisíc lidí zatancovat na fajn hudbu a podívat se na krásný barevný světýlka zářící z mainstage“ anebo si pustíte k tělu ten šamanismus, hledání vnitřní jednoty a sjednocení s ostatními. A právě ve chvíli, kdy to uděláte, získáte schopnost to celé začít cítit. A přesně o to tu jde!

 

Zpátky v „normálu“

Celý tenhle životní zážitek je ve své podstatě nezprostřekovatelný. Bohužel teď i částečně pro mě samotného. Protože jsem zpátky v tom, čemu říkáme běžná realita a jsem opět zazátkovaný. Ale něco se změnilo, pohnulo a vím, že to důležité ve mně zůstalo - přestože si už teď nedokážu přesně vybavit, co to vlastně bylo. Jakožto „nově zasvěcený šaman“ se můžu tuhle zkušenost pokusit třeba prostřednictvím blogu předat dalším lidem, ale ten konečný krok musí udělat každý sám. Říct jednoznačné ANO realitě, vyrazit na Ozoru a zažít to na vlastní kůži.

Nemůžu vám zaručit, že když se příští rok seberete, na Ozoru dorazíte a dáte si tam tripa, že zažijete to, co jsem se tu snažil popsat. Můžete to docela jednoduše posrat hned po příjezdu, jako ten slovenský klučina s holkou, kteří nás někdy v jednu ráno oslovili s tím, že hledají československou osadu, o jejíž existenci se dozvěděli kdesi na Facebooku. Nešlo jinak, než se jim vysmát, protože očividně vůbec neměli tušení, která bije (místo, aby se snažili o sjednocení, od začátku se chtěli od ostatních segregovat). Prostě „Jestli sem někdo přijede, aby tady zakládal nějakou československou osadu, tak ať si nasere!“ (© T.)

Člověk si často různejma zbytečnejma věcma dobrovolně zanáší hlavu a je sakra těžký to nedělat, takže si pak jeden ani nedokáže představit, jaké to je, když to dělat přestane. Ale já si právě tohle zkusil, upustil jsem od sebedestrukce a dovolil sám sobě hltat realitu plnými doušky. A bylo to zatraceně fajn!

Na tripu mně stará, takzvaně „normální“ realita, přišla jedním slovem neobhajitelná. Bylo nepřijatelné a nesmyslné chtít zpřetrhat nově nalezené pouto s Vesmírem a spadnout zpátky do světa stínů. Realita byla normálnější, správnější a přirozenější, než cokoliv jiného, co jsem kdy předtím zažil. Přesto když se věci vrátily do starých kolejí, tak získala běžná realita kupodivu mnohem větší smysl a význam. První zcela konkrétní a mocný dopad měla Ozora na naši rodinu. Hned, co jsem se vrátil do Čech, jsem rodičům všechno tohle vysypal (ano, včetně těch drog) a musím říct, že takhle pročištěný vzduch jsme u nás doma už dlouho neměli. Mám najednou mnohem víc rád lidi, komunikace s nimi je podstatně smysluplnější a realita se stala méně přízračnou. Ačkoliv ta ztráta inteztivního connection a feelingu se světem a lidmi ještě pořád hodně bolí. V kontrastu s tím, co jsem byl schopný cítit je běžná realita prostě zoufale prázdná.

Říká se, že na tripu jedeme celý život, jen si to někdy neuvědomujeme, jindy si to nechceme uvědomovat. Kultura, technika a odcizení od přírody nám schopnost cítit realitu blokuje. Každopádně po tripu toužíme všichni. To je ultimátní pravda, která se podle mě rovná téměř přírodnímu zákonu. Věřím tomu (na tripu jsem nepotřeboval dokonce ani věřit, tam jsem to jednoduše věděl). Stejně tak všechny ty věci o bohu, smyslu, symbolech a šamanismu nejsou jen „zajímavý filozofický koncepty, který Mordemy objevil, když byl zfetovanej“, ale něco, co je podle mě potřeba brát vážně a žít podle toho. A když je toho člověk schopný, přinese to své ovoce v podobě něčeho, co by se dalo označit za smysl života.

Realitu je zkrátka potřeba cítit, ne se jí bránit!

Update 6.5.2012 (oficiální video OZORA Festival 2011):

Komentáře (26)
  1. • Nutno podotknout ze z Modernyho se stal opravdovy fetak – za nic na svete se nechtel “zazatkovat”.
    • taky budu kapicku slovickarit, myslim ze LSD si nezaslouzi oznaceni “tvrde drogy” – nebo jak jsi to myslel?
    • obrazky budou, timhle si me jeste vic naladil.
    • vhani se mi ale myslenka do hlavy, co jsme take jiz na ozore resili, jestli neni prave psani takovejhle clanku (a i kresleni obrazku) kontraproduktivni a jestli prave timhle sami neprivolavame drivejsi zkazu realit jako je OZORA. Jinymi slovy kdyby tenhle clanek byl treba na idnesu, tak by to bylo spravne nebo ne?
    • jinak fluke si to na sumave neskutecne uzival, chteli jsme si dat posledni noc papira, behem 5 minut se ze slunecneho vecera stala hirosima s bleskama ktery delali vic svetla nez pres den a lijavcem, fluke se chuolil k nam, myslim ze v tyto momenty bych zrovna nechtel bejt odzatkovanej

    • Mně totiž to označení “feťák” už teď nějak nepřipadá vůbec pejorativní (možná je to drobet alibistické, pravda). Protože do Ozory jsem si pod tím pojmem vždycky představil jen nějakou totálně sjetou smažku, která se kdesi potácí (spíše leží) a naprosto neví o světě. Naopak při tomhle fetování jsem kupodivu o světě věděl víc, než bych si kdy dokázal představit, že je možný. A to zpětné “zazátkování se” prostě opravdu nedávalo ani trochu smysl – ani teď bych asi nevymyslel žádný těžko vyvratitelný argument proč se “vracet”. Ono říct si, že “Nic jiného bohužel nezbývá” nebo “Ten běžný život má přece taky svůj význam” je prostě takové… nevím, tyhle zdůvodnění prostě nemají tu potřebnou sílu (stejně jako to vaše “A byl bys v tomhle stavu schopnej nás odvézt třeba do Prahy?” – no tak rád bych no :-)
      Ale jak jsem psal v článku, ta běžná realita dostala díky tomuhle taky svůj boost, protože najednou mám s čím srovnávat a vím, za čím bych měl i v tom “netripovym stavu” jít.

      Moc jsem to zatím nestudoval, ale LSD je mezi psychedeliky už docela silná káva, ne? Myslel jsem to hlavně takhle v rámci “svojí kategorie”. Jinak je fakt, že za tvrdé drogy se obvykle považují věci, na kterých vzniká závislost, takže v tomhle ohledu si to označení asi nezaslouží. Docela mě pobavilo, jak je v odkazovaném článku na Wiki ta tabulka, která ukazuje potenciální vznik závislosti u uživatele – i ten kofejn a nikotin jsou daleko, daleko výš, než psychedelika.

      Tenhle článek (ani žádnej jemu podobnej) se na idnesu nemá šanci objevit; a nutno dodat, že bohužel. Protože tímhle by realita idnesu přestala být realitou idnesu – respektive byl by to důkaz, že je mainstream naladěnej na to dokázat přijmout to, co tu popisuju (což není). Pokud někdy na idnesu vyjde článek o Ozoře, bude mít zcela jiný zabarvení (bude popisovat jen tu trancovou muziku a barevný světýlka a to teprve bude konečnej důkaz toho, že Ozora přestala být tím, co na ní máme rádi).

      Když napsal minulej rok Tibor článek o Ozoře, kde na ni lákal lidi (mimo jiné čtenáře svýho blogu, který se s ním chtěli setkat), vyústilo to v to, že se na Ozoru přijel podívat pouhý jediný člověk, který tam navíc jel s tím, že by taky rád tu starou realitu nechal doma. Jako chápu, kam míříš… že tímhle, co tu píšu, jakoby přibližuju Ozoru mainstreamu a tím se vlastně spolupodílím na tom, že ji postupně začíná mrvit ta “normální” realita. Že bychom ji možná měli nechat v tom “utajení”, pokud možno ji nerozšiřovat moc do světa… Nevím no. Na jednu stranu si říkám, že ten proud stejně nezastavíme (je to jako se snažit [ne]ovlivnit článkem na blogu směřování společnosti), na stranu druhou se mi k tomu nechce stavět zády a dávat ruce pryč od nějaký tý zodpovědnosti, kterou jakoby člověk za tu Ozoru má. Na stranu třetí, tenhle blog skutečně nečte mainstream – respektive ve chvíli, kdy na něho mainstream narazí, tak to dopadá maximálně tak, že se tu se mnou lidi v diskuzi začnou hádat, že nemám pravdu (protože jim tím, co píšu, rozbíjím jejich pečlivě poskládanou realitu). Každopádně definitivní odpověď na tvoji otázku fakt nemám…

      Však ta změna počasí byl jasnej signál, že si toho papíra z nějakýho důvodu dávat nemáte ;) Stejně jako když si T. chtěla dát v sobotu před odjezdem extázi a Fluke se v té chvíli ztratil a tím jí to překazil. Jinak já měl na papíru fakt pocit, že “být odzátkovanej” je to, jak by se měl člověk správně cítit pořád, celej svůj život, permanentně. A opravdu obtížně se mi hledají argumenty pro to, proč by to tak nemělo bejt…

      • K duvodu se vracet: je dobre se nad timhle zamyslet. Doporucim ti literaturu a ted uz ti snad bude davat vic smyslu: http://brazlie.blogspot.com/2011/01/sny-vedomi-cia-lsd-revolta-60-let-b.html
        V knize je ukazano, jak skutecne lze ZNEuzivat i LSD. Vim, ze ti to bude pripadat divny. Nejde o to jak lze LSD zneuzivat, neboli jak lze spadnout do tech stejnych sracek a vlastne jeste hloubeji. To, co se snazim rict je, ze Realno muze ustopuit, tak jako u Ginsberga jak je v knize popsano. Ta Ozora se nevyvedla jen kvuli LSD, lidem kolem, nebo atmosfere. Vyvedlo se to i kvuli tomu cos delal PRED ni a to i presto, zes vetsinu veci posral. V okamziku, kdy bude clovek houbovat nebo tripovat s tim, ze z toho chce dostat realno, tak do toho bude davat inflaci, neco jako kdyz se tisknou penize ale neni za nima realna hodnota. LSD je katalyzator, prostredek. Jsou i jine katalyzatory a prostredky, ale to palivo, ktere cely ten stroj pohani, je to, jak se clovek stara o realitu a jak se ji snazi opravit a pomoct ji. Treba i tve clanky tady na blogu, kde se snazis o komunikaci s nekym, nebo tve “ryti” do krtecka, to je to tve palivo. Ze i kdyz jsi ztracen v schizoidnosti, tak to nevzdavas.

        V okamziku, kdy clovek na tohle rezignuje, tak dostane jen bad tripy. Detem a dospivajicim se chvili jeste nic nedeje, protoze v nich jsou zbytky – realna – ze ktereho pochazime a kam se zanorujeme. Poziti LSD je proste svatost, jako mozna nekdy bylo nedelni chozeni do kostela nebo mozna nekdy driv predtim chozeni k totemu/oltari. Uvolneni nasbirane energie a prozitek Boha. Pokud by ale zivot mel byt jen obrad 24/7 nebo pokud by zivot mel byt prazdny a bez lasky, tak to okamzite prestava fungovat. Je to to psychoanalyticke napousteni a vypousteni. Trip je orgasmus vedomi.

        Lidi se LSD boji a fetaci tvrdych drog se ho boji uplne nejvic. V iniciacni fazi je to jak v tom klipu test od Chemical brothers http://www.youtube.com/watch?v=jKUMY1ucgxk – lidem proste tam ten barak spadne na hlavu viz 4:05 toho videa. Ja jsem tam u krystalu na zacatku na par vterin zakolisal a mohlo to byt VELICE OSKLIVE a mohli jsme v tom byt vsichni. Protoze delam velmi mnoho spatnych veci. Je mi 33, mel bych je zvladat po tom vsem mnohem lip. Iniciacni faze je test a lidi i fetaci vedi, ze delaji zakladni a jediny skutecny hrich -> odmitaji celit realnu/Bohu a popiraji ho.

        Ad posledni odstavec – to je ono. Pokora. Mimochodem to zes u stanu nasel ceduli at tam jsi a tys odesel nas hledat, i kdyz byla mizerna nadeje ans tam vubec najit… divne, o tom uz jsem taky premyslel. T. se stala nejak moc rozezranou IMHO :), no ja si vzdycky pral holcicku, co me do toho bude trochu nutit, pac mam tendenci se zasekavat v nasi realite asi az moc. Neumim prozivat tu svatost jak v tripu, nebo ani si neumim dojit na bazen atd. a ono je to potreba.

        • To je jako když jsem se Štěpána v autě cestou do Brna zeptal, co od toho (houbiček, LSD etc.) mám jako čekat, on se zamyslel a řekl, že když mi to řekne, tak mě tím ovlivní. Takže jsem mu odpověděl, ať mi to teda radši neříká a když jsem si pak kdykoliv začal představovat, co by to se mnou jako mělo udělat, tak jsem si řekl “Dost, nechám se překvapit!” Tím pádem jsem do toho šel úplně na blink, v podstatě bez jakéhokoliv očekávání (jediné, čeho jsem se držel byla důvěra a víra ve vás tři) a proto jsem z toho pak byl tak vyjukanej a bylo to tak strašně boží.

          LSD 24/7 je samozřejmě ten konzum. Docela hezky to píše Borovička v odkazovaném článku o houbách: “Problémem je, že lidé neumějí drogy brát.” – zajímavé, že nic podobného jsem v žádné propagandistické příručce, článku, videu, přednášce o drogách neslyšel. Asi by jim to moc nabouralo tu konstrukci “Drogy jsou špatný a nebezpečný —> a PROTO jsou nelegální!”

          Jasně, drogy musí bejt prostředek, ne cíl. Psychedelika samy o sobě nic nedávají a “realita se z LSD vydolovat nedá”. Jsem si vědom toho, že to bylo tím, že jsem se byl schopný správně naladit ještě před tripem (skoro se tomu takhle zpětně trochu divým…).

          Mně na tom začátku u krystalů fakt dostala ta nenápadnost. U hub bylo mnohem zřejmější, že se něco děje, tady prostě jen Tibor začal blbnout a dělat fóry, který normálně nedělá (což jsem přisoudil prostému placebo efektu: “Dal jsem si trip, můžu si to dovolit” – a skoro bych řekl, že to takhle fakt bylo, ne? :-) Když si to zpětně vybavuju, byl to ode mě vlastně určitej nástin nesprávný cesty; čekat, že jakoby něco samo přijde a něco jen tak (zadarmo) dostanu. Pak jsem se na tohle ale musel nějak vykašlat nebo co, protože jsem se do toho v určitým okamžiku dostal a už to jelo na vlně reálna až do rána (pozdního odpoledne).

          S tou cedulí u stanu to bylo složitější. Přišel jsem tam a v podstatě ihned si všiml toho vzkazu (i když byla tma, tak ten papír prostě nevypadal, že tam leží “jen tak”). Přečetl jsem ho a řekl si, že bych měl jít zpátky a říct vám to. Pak se mi ale z nějakýho důvodu nechtělo a rozhod jsem se, že teda zůstanu u stanů (ne kvůli tomu, že to Štěpán napsal, ale protože se mi nechtělo jít za vámi zpátky – chtěl jsem jít spát a úplně zapomenout, že se Fluke ztratil). Hodil jsem si do svýho stanu karimatku, vlezl dovnitř a přikryl se dekou. Ležel jsem takhle asi 20 vteřin a pak jsem se musel zvednout, vzít vzkaz a jít vás hledat zpátky ke kinu (protože prostě nebylo SPRÁVNÝ, abych tam ležel, Štěpán chodil nocí a hledal Fluka a vy jste kdesi pařili, sjetý extází). Takže takhle pro úplnost, že to nebylo zrovna automatický a že jsem dost nechutně “zaváhal” (a byl jsem pak na sebe i nasranej, že jsem si vůbec dovolil vlízt do stanu a přikrejt se tou dekou).

          Mimochodem nějak mi došlo, že se asi T. bojím. Na Ozoře mi to ještě nedošlo, až pak tady zpátky doma. Ono když jsem se prakticky celej život setkával s tu méně, s tu více zaseknutejma holkama a teď mám najednou mluvit s ženskou, která umí bejt reálná, tak je to pro mě prostě… děsivý. U vás chlapů tam kupodivu nic takovýho není.

          • Nezapomen taky, ze jsme si toho tripa dali hned po houbach. Realita si zdaleka nesedla. Realita si uz nikdy nesedne po psychedelicke zkusenosti a pokazde je to nejak jine. Ten nejvetsi otres, z nuly na nekonecno byly ty houby.

            Zajimave jak jsi zaridil to non MDMA. Ja bych si ho nedaval, jen jsem sel T. koupit vodu a sel bych spat. Chtela si tancit sama.

            T. to co o ni a tobe rikas jiz rikala. Nebudu to komentovat, tohle si jiste velmi zabavne vyresite mezi sebou. Ne ze by me neco nenapadlo. Ale sam rikas v cem je zakopanej pes. No… necham to byt. Jen muzu rict, ze presne na tohle me T. dostala a nakonec se to ukazalo, ze to tak neni. Ono buhvijak to bylo a je, ale chci rict, ze je sakra nebezpecny kohokoliv povazovat nebo titulovat za realnou osobu, protoze i kdyby nahodou byla, tak prave tohle jeji definovani ji znici. Je to smutne. Myslim ze to je to, cemu rika Castaneda -> reality se jen zlehka dotykat. Heisenberguv princip je svine.

            • Však já vím, došlo mi to už při psaní toho komentu! Původně jsem napsal “teď mám najednou mluvit s ženskou, která je reálná” – pak jsem to změnil na “teď mám najednou mluvit s ženskou, která umí bejt reálná” (úplně nejlíp by tam mělo bejt “která se občas snaží bejt reálná”). Cejtím a chápu ten rozdíl. U tebe bych už to taky tak nenapsal (už nejsi patriarchální bůh, jsi člověk).

              Zařídil to Fluke. Je chytřejší, než my všichni dohromady.

        • No hej! Já ten klip od Chemiků najednou fakt chápu, hustý… Viděl jsem ho i předtím, ale velryba, ta voda na začátku a na konci, to jak vyleze ze studny – no nedocvakávalo mi to…

          • Jo, tohle jsou nejuchvatnejsi okamziky reality. Kdyz pochopime ze mame neco pred sebou, ze to vidi dokonce docela dost lidi, i kdyz mensina, a my proste ne. Hacek je jen v nasi zasekanosti; ocekavame par her, co do nich nezapada je “nahoda”. Ten klip je vlastne jednoduchej, tak jednoduchej, ze si clovek pripada jako retard, ze ho nechapal. Stalo se mi bohuzel totez :D

            • Jo, teď jsi to řekl: Jako retard. Běžná šedá realita, začátek tripu (velryba), konec tripu (zpátky v šedý realitě), pocítění reality (seznační je, jak se s ní ještě otřese celá zem, když došlápne na hlínu vedle studny!), omg, všechno to tam je.

      • Tedy jeste jednou: “bezny zivot” skutecne ma svuj vyznam, ale ne zit ho beznym zpusobem. Tedy asi ma smysl jet a komunikovat s mamimkou, ale nema smysl tam u ni zustavat a umoznit hram at si s nami delaji co chteji. Ma smysl chodit do skoly, ale nema smysl tam chodit ani jako a) ze zerem, co nam rikaji a doufame ze udelame karieru ani b) ze skola nam dava jakysi stit proti realite a muzeme hnit par let a vlastne nic nedelat atd… proste musime vedet k cemu vse co delame je. jakym zpusobem to smeruje k Velkemu Narezu. Pokud to nesmeruje nikam, nebo pokud to tam smeruje se zpomalovaci a jinde citime lepsi cestu, je potreba to cele zmenit. A znova a znova.

        • Věřím, že právě tohle se podstatně zlepší. Tedy ono se už zlepšilo. To nakopnutí komunikace s rodiči mělo myslím pro moji malou běžnou realitu fakt obrovskej význam. Dneska jsem dal mamině přečíst tenhle článek a nechala se slyšet, že ji vlastně vůbec nedošlo, co to jako znamená, že si píšu blog (že ji nikdy nenapadlo, že by mě jako mohla díky tomu víc poznat a proto se o to nikdy moc nezajímala – jsem se fakt musel skoro smát).

          Mám i podstatně větší… chuť jít dělat věci, který mi předtím nepřipadaly zrovna dvakrát smysluplný (jako třeba začít konečně s těma anglickejma překladama, o kterejch přemýšlím už půl roku).

          K tomu se pohnout je zapotřebí především chtít cítit realitu. A Ozora mi to spojení se světem zprostředkovala. Tím se prostě ty věci daly do pohybu, ne, že ne.

      • Jinak se zda, ze Stepan ma pravdu ohledne kontraproduktivnosti psani takovych clanku. Precteni tohoto clanku inspirovalo jednoho cloveka, co mel taky jet, k vyroku “to je skoda, to bych se tam ocistil”.

        Shodou okolnosti ten clovek vcera byl chlastat jaksi brutalneji s byvalymi kolegy – makleri, tj. takovymi magy dnesni reality, kteri bez tvrdych drog – chlastu a kokainu – neudelaji ani ranu a uzivaji si svych virtualnich trunu, jelikoz pry prave “zachranili portfolia”. Od techhle lidi tedy odesel, aby s nimi sel posleze “jen tak chlastat”. A pote samozrejme prichazi opet touha po ocisteni v necem hezkem – v barevnem festivalu nebo u nejake holcicky, kdo vi.

        Ma to jednu chybu, nefunguje to, ale zda se ze ano. I kdyby se clovek na Ozore nahodou svezl, tak je to tim horsi. Na chyby je adekvatni bad trip. Nic jako ocisteni neexistuje. To by znamenalo ze je neco cisteho a neco spinaveho. To je opet deleni na dobro a zlo; prvotni rozdeleni a prvotni hrich. Bad trip tedy je ocistujici, ale jinym stylem. Rozseka cely koncept ocisteni. Pokud je nase identita s necim takovym jako konceptem ocitsteni nebo dobra spojena, rozseka to i nas.

        Ocistovat se na Ozore neni vhodne; Ozora takove hry nehraje a nemela by je hrat. Samozrejme dostatecne mnozstvi lidi z CS tabora to mohou zmenit. Ale to uz je zde vsude kolem. Je to i na Ozore, kde v Magic garden porvavaji zeleni posuci “Mother earth, heal us, we pray”. Ale core je tam furt hardcore ;)

        • Tak jestli to ten člověk vzal “nějak” a nepochopil na tom to podstatný, tak to fakt není můj problém (“…ať si nasere!”). Kdyby mi sem napsal, tak se s ním o tom můžu alespoň pobavit, ale to už bychom se asi příliš dotkly jeho osobní reality, což by pro něho mohlo být ohrožující. Přečíst článek a vyvodit si pro sebe nějaký cool závěr, to je přece jen pohodlnější.

          Napsal jsem to všechno správně. Napsal jsem Pravdu. To, že on to chce nějakým způsobem pochopit a hledat si pro sebe cesty, které nefungují, to už není v mé moci ovlivnit. A dokud tu se mnou nezačne sám komunikovat, nemám za něho ani žádnou odpovědnost.

          Na druhou stranu je fakt, že tu může fungovat i cosi jako “blokování reality” (viz. třeba tvůj předchozí blog, viz. tvůj problém s Kamilou etc.) – že kdybych jako tenhle článek nenapsal, tak bych vlastně zvýšil pravděpodobnost, že ten člověk příští rok pojede. Tímhle jsem, pravda, mohl způsobit pravý opak. Nemluvě o o tom, že lidem, kteří nikdy na Ozoře nebyli a tripa neměli, tímhle do značné míry definuju, co by od toho měli čekat.

          Ten článek jsem přirozeně napsal především pro sebe a pro vás tři, co jste v tom byli se mnou. Proto, aby mi “magická síla slov” mohla i za měsíc, za půl roku, připomenout, co jsem to vlastně zažil. Abych si tím, že si to znovu přečtu, mohl připomenout realitu. Teoreticky jsem to teda nemusel vůbec publikovat a nechat si to “v šuplíku” a vám to jen poslat na mail (ten účel by to splnilo stejně). Ale přesto bych řekl, že to nějaký smysl prostě má, tohle zprostředkovat anonymní mase. Jako samo o sobě. I kdyby se to mělo dostat jen do onoho “kolektivního nevědomí” a tam to skrytě nadělat nějakou tu paseku. To za to přeci stojí.

          K očištění: Když to řeknu úplně na plnou hubu, tak hledat Nebe je stejná blbost jako směřovat sebedestrukcí k Peklu (mohl by na blog dorazit nějaký náboženský vykuk – docela rád bych si teď s nějakým pánbíčkářem pohovořil o Bohu; hahahah). Obojí nefunguje, protože v obojím je schizoidnost. Peklo je v tomhle ohledu relativně jasné (je dobře vidět, že je zhoubný), ale u toho Nebe to vlastně platí taky. Snaha o vykoupení je kravina. Je potřeba dělat věci, který jsou správný a nikoliv dobrý (byť to můžou být ty samé věci; záleží na tom přístupu). Proto jsou možná ti někteří (rádoby) křesťané tak zakomplexovaní. Protože na to prostě jdou špatně. Věří v nějaké vlastní rozštěpení a to, že je potřeba spasit vlastní duši, kterou kdysi jakoby ztratili. Ne, že by to tak nebylo (prvotní hřích se samozřejmě nějakým způsobem stal), ale oni si to v sobě vlastně jen utvrzují.

          Poznámka na okraj: Je vážně mazec, jak se všechny tyhle “filozofický kecy” ke mně dostávají po Ozoře mnohem blíž (už jsem to u tebe taky psal). Vždycky tam sice byla jak (hodně silná) část logická, tak i část pocitová (jo, takhle je to správně) a i ta víra (tenhle člověk prostě NĚCO ví), ale fakt se dost posílil ten pocitovej aspekt (prostě mnohem víc cítím, že jsou ty věci pravda a klesla potřeba si je znovu a znovu dokazovat logickou analýzou).

          • JJ. Clanek funguje. Ja takhle koukaval na videa z Ozory, ted budu cist este tohle. I kdyz T. trva na Universo Paralelo a Brequino dovazi takovou autobusovou dodavku do brazilie ;)

            Jinak ten typek, co si ma nasrat, bude asi za rok ne na Ozore, ale v Brazilii. Holt se ten jeho pristup bude muset zkorigovat (sam od sebe nejspis), ale Brazilie je svym zpusobem Ozora. Mozna i svym zpusobem vic, pac neni kam uniknout. Neni tam nase kultura, jako je Tesco v tom meste vedle Ozory.

            • Jo víš, co je na tý pásce (vstupence) z Ozory úplně nejlepší? Že na rozdíl od prstenu nejde sundat.

              • No.. ja ji strihnul hned jak jsme prijeli :)

                Sileny na tom ovsem je, ze od prvni Ozory 2008 kdy jsem tam tyden nosil ten pasek, ten pasek CITIM. Obcas mam pocit v zapesti, ze me tam ten pasek skrti (i proto jsem si ho ted sundal). Fakt to nebyva prijemne, kdyz treba v dubnu mas tenhle psychosomatickej pocit. T. potvrdi, ze si na to stezuju.

                “Normalni” vysvetleni je, ze jsem si neco udelal s nervy skrz latkovy pasek na ruce; ale vysvetleni, kterymu uz ted budes rozumet, je nabiledni – O.Z.O.R.A me nenecha zapomenout, i kdyby to melo bolet.

  2. Mam flashback jen z tohohle psani. “Hluboko uvnitř každého člověka nedlí žádné jádro jeho osobnosti, které je potřeba objevit. Je tam obří stage, z níž řve psychedelická hudba, na kterou tančí celé lidstvo!” -> ROFL

    A jen dodam, ze citim i tu tvou bolest. Ja se s ni uz naucil trochu zit – nic jineho nezbyva, nez to prijmout. Stejne jako jsem se naucil zit s rozmlacenymi klouby a pateri. Je to jen mala kapka navic ke vsi nasi bolesti, kterou se snazime si neuvedomovat, misto toho, abychom premysleli, proc tu je a jestli tu neni proto, ze neco delame treba blbe. A nevzali si prasek proti bolesti.

    Nekdy i mesice a leta v temnotach, nez prijdu na to v cem je zakopany pes. A pak znova. A znova. Nezbyva nam nez se snazit tu realitu opravovat. Neumime to, nemame cim, nemame navod, tapeme v temnotach. Jedine co mame je nekonecne mnoho pokusu (pred i po nasem zivote budou dalsi a v nasem zivote je jich ukryto taky slusne nekonecno) a bolest jako marker toho, ze to delame spatne a pocit reality, kdyz to delame dobre.

    • Ona ta bolest je “v pořádku”, o tom žádná. A v tomhle případě se jí ani jinak moc bránit nesnažím. Bolest je vždycky indikátor toho, že je něco špatně – tady je “špatná” ta naše běžná realita; cítíme, že to, jak jsme se cítili na Ozoře bylo to “správné”, proto nás to bolí. Navíc tahle bolest je takového druhu, že ty prášky, který jsem si běžně dával, najednou nějak nefungujou (jak jsem psal u tebe, sebedestrukce nějak není, co bývala).

      Tam někde je asi zahrnotu tu pokoru no… nechtít to prostě všechno najednou a napořád. Byť konkrétně s tímhle se mi teda fakt blbě vyrovnává. Možná proto, že jsem (jako my všichni) vychovaný společností jako konzumní člověk. Ono je prostě fakt, že kdyby se tohle dalo koupit tak jako Coca-Cola, tak to nikdy nebude mít tu sílu a já o tom nebudu psát na blog. Je asi potřeba mít s čím srovnávat.

  3. Len dufat, ze podobne clanky nevysli i v Madarsku. Inak je dost pravdepodobne, ze buduci rok mame po slobode, ked by sa tam dali predavat i samopaly..
    Ozora je len pre vyvolenych !! Tak si to privilegium vazte.

    • Hehe, no je fakt, že Češi by po přečtění takovýho článku byli možná schopný tam ty samopaly opravdu jet prodávat a tím tu Ozoru takhle “nepřímo” (přímo) zkurvit. I když to už tam možná pojedou spíš za těma drogama s myšlenkou na “druhej Amsterdam” a “svobodný fetování” a “fakt mega cool hustou pařbu”.

      No řešili jsme výše, jestli tenhle můj článek tu Ozoru vlastně nepřibližuje zkáze… možná to tak je no.

  4. uz me trochu sere furt to rozdelovani na cechy a ostatni. fakt je ten ze co cech tak to z velke pravdepodobnosti curak na ozore, ale my jsme take cesi a byli jsme tam a nechovali se jako pansky pohlavni ud. Myslim ze po posledni ozore jsme si udelali nejakou “skatulku na cecho-slovaky. Nu ja osobne jim davam jeste furt sanci i pristi ozoru :)

    • Jasně, že jsou to předsudky – však předsudkama se sami bráníme před tím, abychom se za ty čuráky sami považovali (ve stylu “Koukejte na ty trubky, my jsme přece o tolik lepší!”).

      Je potřeba brát to pozitivně – myslím, že na ty dva jsme taky mohli být přeci jen o něco “hodnější” a nedělat z nich takový blbce. Ono nemít v sobě trip, tak by jsme se jim třeba i začali věnovat a v klidu jim vysvětlili, kde dělají chybu, jenomže na tripu v tý fázi největšího nářezu se nám to zdálo tak totálně a křišťálově jasný a ten kontrast k jejich “hlouposti” byl tak velikej, že se tomu nešlo, než vytlemit.

      • Ono to totiz muze byt prave tim, ze Cechum a jejich trapnym hram rozumime. A u jinych kultur to proste nevnimame.

        Dobra poznamka. Jenze objektivni bejt nemuzem. Jsme Cesi. Stacil kousek a opruzujici pitomci / bloudici ztracenci hledajici cesko-slovensky stan, jsme mohli byt my.

        Souhlasim se Stepanem.

  5. jo to je ostatne i duvod, proc jsem se snazil asi minutu je poslouchat a nejak na to zareagovat, ale na tom tripu, me to proste asi po minute prestalo bavit nekoho presvedsovat. nekoho kdo je na venek tak strasne cistej, poctivej, krehkej, ztracenej a po te minute jsem zjistil ze ty lidi sou strasne nudny a totalne presvedseny o svoji iluzi, tak moc ze by si mozna ani tu cedulku nenechali dat na krk, teda nechali ale za rohem by ji sundali.

    jinak me napadlo k tomu co jsi zde davno psal ze ozora je jadro CORE, tak proste dneska nevim proc sem sel na tenhle blog (kde teda neni nic noveho od M.) ale vcere sem si krekoval naky soft od CORE teamu, poustel sem si ty jejich krekovaci/hackovaci programky koukal na retrografiku a retromuziku jak maj ty programky udelany. no proste hudsty ty lidicky hackujou co se da na svete a sou STRASNE !!!!DULEZITY!!!! pro nespocetne lidi po celem svete, pritom sou na naky vlne v pozadi. no a najednou procitam tuhle konverzaci od zacatku o ozore a ty tam pises o tom jadru..


Přidat komentář