Maslowova pyramida | Psychoanalýza

Psychoanalýza Pomoc druhým, když se na vás vykašlou

31Mar/1369

Maslowova pyramida

O čem se nepochybuje.

Proč Egypťani stavěli pyramidy? Proč je pyramida na dolarové bankovce, nahoře má oko a kolem jsou nápisy "On požehnal započaté" a "Nový světový řád"? A proč se nejedná o spiknutí Židů ani Zednářů?

Následující text je kritikou Maslowovy pyramidy a obecně i symbolu pyramidy, neboť, podíváte-li se pozorně, to co bude vytýkáno Maslowově pyramidě lze vytknout jakémukoliv pyramidálnímu symbolu v našem podvědomí. Joseph Campbell napsal, že je potřeba najít pro lidstvo novou mytologii a já souhlasím: Egyptské pyramidy ať si muslimští revolucionáři třeba odstřelí (což ale hádám vzhledem ke kompatibilitě monoteismu a pyramid neudělají) a pyramida na americkém dolaru už to má spolu s ním také spočítané.

 

Co je Maslowova pyramida

Krátká rekapitulace pro ty, co byli tak chytří nebo líní a nedostali se ani do prváku nejaké humanitní VŠ. Maslowova pyramida je symbolem uspořádání lidských potřeb. Teorie Maslowovy pyramidy říká, že některé potřeby nebo atributy lidského života lidé naplují až po naplnění hierarchicky "nižších" potřeb. Graficky se takové nižší potreby zakreslují do nižších pater pyramidy a vyšší potřeby se zakreslují nad ně, takže vyšší potřeby jaksi stojí na těch nižších a teprve splnění tech nižších potřeb nám jakoby otevírá možnost splňovat ty potřeby vyšší.

Maslowova pyramida

 

Kritika Maslowovy pyramidy

Bežná kritika Maslowovy pyramidy se zaměruje na fakt, že určit jednotlivá "patra" se zatím nikomu ani zhruba nepodařilo. I na výše uvedeném obrázku je videt několik nekonzistencí. Kupříkladu sex je uveden jako bazální potřeba, ale zároveň je ve třetím patře jako sexuální intimita. Takové úvahy jsou ale jen marnou snahu o uspořádání světa na základě domnělých preferencí výzkumníka samého. Obdobně například jistota zaměstanosti je na druhém patře nad potřebou se najíst. Jistě se shodneme na tom, že jsou lidé, kteří jistotě zamestnání dávají prioritu vetší než tomu, aby splnili preference v přízemí pyramidy, jelikož pracují napríklad bez ohledu na jídlo a spánek. Oproti tomu někteří lidé pracovat nehodlají vůbec a proste zevlují. (Což je mimochodem v rozporu s některými ekonomickými teoriemi zaměstanosti, kde se predpokládá, že lidé budou pracovat i zadarmo, neboť je to jejich bazální potřeba.)

Maslowova pyramida v konkrétní podobě prostě příliš nefunguje. Pokud se ji snažíme generalizovat, tak jako v předchozím odstavci, dostaneme se k nekonzistencím napříč patry. Ale i když se na pyramidu podíváme individuálně, tedy podíváme-li se na konkrétního člověka, tak vidíme, že jeho chování není zdaleka tak jednoduché, jak model pyramidy předpokládá a člověk tu více tu méně mezi patry přeskakuje. Pokud trochu přeskočím v textu, tak právě to narušení hierarchie maslowovy pyramidy je to, co má hodnotu. 

 

Pyramida jako symbol

S tvrzením "pyramida je symbol" jste se asi již setkali. To, že je to symbol hierarchie, vám už asi také došlo. Ano je to nejen znak nebo synonymum hierarchie, je to její symbol a to znamená něco mnohem silnejšího.

Murakami se v knize Kafka na pobřeží ptá na rozdíl mezi znakem a symbolem. Murakami tímto dotazem přesně vystihuje problém postmoderny. Je-li znak "něco, co něco jiného zastupuje", pak jsou (podle postmoderního rozboru jazyka) údajně tři druhy znaků - ikon, index a symbol:

vlajka Libanonu

  • Cedr v libanonské vlajce je ikonem, neboť se podobá skutečnému cedru.
  • Cedr v libanonské vlajce je indexem, neboť značí, že v Libanonu rostou cedry.
  • Cedr v libanonské vlajce je symbolem, neboť tento znak byl vybrán náhodně - místo něj mohlo být ve vlajce něco jiného.

Taková definice symbolu, se kterou dnes operujeme skoro všichni a opakovaně se vyskytuje i v komentářích zde na webu psychoanalyza.com, je naprosté nepochopení toho, co psychoanalýza symbolem míní. V psychoanalýze symbol není znakem (respektive jednou ze tří výše uvedených podmnožin znaku), není to jakási proxy a už vůbec to není ten nejvolnější znak, který je zvolen zcela náhodně. Je to přesně naopak: symbol je něco, co vystihuje vlastnosti objektu úplně nejdokonaleji. Vystihuje je dokonce tak dokonale, že pokud člověk myslí na onen reálný objekt, nebo s ním provádí nějaké myšlenkové operace, tak obvykle stejně myslí právě na ten symbol, který byl vybrán právě tak, aby objekt vystihoval pokud možno co nejvíc univerzálně.

V našem případě by se například dalo říct, že cedr v libanonské vlajce je symbolem (neboli že cedr je symbolem Libanonu), protože cedr sám o sobě vystihuje Libanon. A to nejen protože tam cedry rostou, ale protože cedr je například voňavý a vůně je něco příjemného a pohostinného, tak jak se na správné fénické obchodníky sluší a patří. Nebo že cedr je kvalitní dřevo používané na lodě, které plují daleko a přinášejí informace a bohatství. Nebo že cedr je něco, co hojí rány. Nebo že cedr je tvrdý jako libanonský vyjednavač nebo bojovník. A mnoho dalšího. Cedr prostě vyplynul jako symbol Libanonu, protože Libanon se takový cítí být, Libanon takový je a Libanon takový je i proto, že cedr přijal za vlastní, což ovšem nebyla náhodná volba (ponechme teď stranou jeho polohu v nárazníkovém pásmu mezi Tureckem, Sýrií a Izraelem).

Tedy symbol není něco arbitrárního a náhodného, symbol je právě ze všech možných znaků vždycky to, co daný objekt vystihuje/symbolizuje nejlépe. Prostě není možné, aby Brazílii symbolizoval sníh nebo hrouda uhlí, přestože i v Brazílii občas sněží a uhlí se těží a stejně tak není možné, aby se lunapark jmenoval "Inkoust". Takový falešný symbol v evoluci jednoduše neuspěje. A naopak: Symboly, které vnímáme a přejímáme úplně automaticky, jsou prověřeny mnoha generacemi a jsou vycizelované, jak se dá.

 

Symbol pyramidy

Nyní už můžeme opustit základ teorie symbolismu a aplikovat jej na symbol pyramidy. Co je pyramida? Pyramida je něco, co stojí na solidních pevných základech a vzpíná se vzhůru. Je to symbol moci, monoteismu, aritmetického řádu. Pojí se s kauzalitou na úkor synchronicity. Dá se říct, že pyramida a její vrchol je i symbol jednoznačnosti nebo spíše jednovrstevnosti a prvoplánovitosti; a pozor, je to tedy i symbol desymbolizace, protože symbol a prvoplánovitost jsou v jasném rozporu, jak ukazuje příklad s cedrem, symbolizujícím Libanon v mnoha vrstvách, jak bylo ukázáno výše na příkladech vlastností cedru.

Pokud na symbolu zvýrazníme právě jeden určitý atribut, přestává být symbol symbolem.Proto je poněkud problematické přepisovat symbolické děje, jako třeaba sny nebo psychedelické zážitky, do jazyka, který již se symbolismem nemáme spojen (narozdíl od starých židovských jazyků, které právě symbolismus zvýrazňují). Náš jazyk spíše připodobňujeme k současnému počítačovému programovacímu jazyku, který je veskrze lineární. Právě totální pyramida v nás způsobuje, že si musíme myslet, že symbol je něco náhodně vybraného (asi jako funkce v programovacím jazyku, nebo název proměnné, kde je pro funkčnost programu jedno, zda konkrétní část kódu je nazvána X, N, nebo nasiraci_cosi) a i když vezmeme sny tak trochu na milost, tak stále nechápeme, proč se symboly ukazují jako symboly a ne jako ta "věc, o kterou jde samu o sobě". Occamova břitva však ve vesmíru jistě funguje a kdyby šlo pouze o ten jeden význam symbolu, po kterém prahneme, tak by se nám skutečně asi zdály sny s narací jihoamerických novel. Jenže takové sny se nám nezdají a jistě to není jen proto, že kdybychom po probdělé noci řešili trapnou jednu rovnici s jednou neznámou, tak by to bylo příliš málo a bylo nám tedy potřeba do života přimíchat trochu bílého šumu, abychom se tu tak moc nenudili.

černý trojúhelník 

Pokud si předstvíte pyramidu jako dvourozměrný obrázek, je to vlastně i něco jako pohled na cestu vedoucí do nekonečna (kamsi na horizont). Je to POW pohled na přímku, cestu, časovou osu. Pyramida je i symbolem linearity (lineárního času, kde vše spěje ke spáse, definitivnímu konci světa atd.)

Zajímavou hříčkou je i fraktalita pyramidy, kde nejvyšší a jediný kousek pyramidy je opět pyramida. Neboli sám monoteistický bůh se zvláštně zavinuje sám do sebe a pokud ho rozdělíme na podsložky, tak jeho "nejčistší část" bude obsahovat opět celého boha, rozděleného na podsložky (které nejsou čisté, tj. "boží"; což už se však snažíme ignorovat).

 

Kde všude se symbol pyramidy objevuje?

potravní řetězec

Je to například potravní řetězec, dole s nějakými breberkami a nahoře se lvem nebo spíše s člověkem.

 

Kapitalismus

Je to jakákoliv společenská hierarchie počínaje otrokářskou společností a konče kapitalistickou společností, kde na vrcholu stojí kapitál-akcionáři. Sociologická teorie tříd zde najde uplatnění v tom, kde low class je pouze nepovedenou imitací middle class (obě jsou lichoběžníky a obě nemají ten božský pyramidální základ) a middle class je napojena na nedostižnou high class.

panda 

Je to samozřejmě i samotná slavná Maslowova pyramida potřeb, která je v tomto výčtu zamíchána, protože si tak lze lépe uvědomit konsekvence pro ni samou.

 

lineární časová osa

 

A jelikož je pyramida i symbolem linearity, tak můžeme jako příklad zvolit  i časovou osu.

  

Je pyramida pravdivá nebo ne?

Takovou otázku si u symbolu nemůžeme dovolit, ale právě proto, že jsme pod vlivem pyramidy, která uznává pouze ANO/NE, tak odpovědí je, že momentálně je pyramida až příliš pravdivá.

Až příliš ji žereme. Až příliš jsme nedočkaví jasné odpovědi a na to reagujeme postmoderní analitou ve stylu "žádná pravda není" a "každý má svojí pravdu" atd.

 

Kruh

Abych nechodil kolem horké kaše - protisymbolem, nebo spíše mimoběžným symbolem k pyramidě - je symbol kruhu, kterému odmítáme rozumět čím dál víc. Pyramidu je zkrátka potřeba ohnout nebo stočit do kruhu. Pyramida je krásná věc, když si uvědomujeme její limity. Stojí na základech - dává základy.

Základy k uvědomění si toho, že vše je cyklické a základy nejsou vlastně vůbec stabilní. Je to doslova reverzní kvadratura kruhu (základy pyramidy jsou čtverec).

Takže co to pro pyramidu znamená?

cyklický čas 

Čas je cyklický. Děje se opakují a překrývají. To, co braly primitivní kultury jako základ se s počátkem městských civilizací stavějících egyptské pyramidy začalo pomalu vytrácet. Vždycky je prostor z pyramidy udělat kruh, otázkou je pouze to, jak moc nejsme líní a jak jsme pokorní k tomu něco takového připustit. Tím, že připustíme kruh, sejmeme ze sebe břímě i slast individuality a místo eskapád týkajících se hledání vlastní identity prostě hrajeme roli ve hře, která se zároveň opakuje a zároveň s každou otáčkou dějin cizeluje, takže by měla být hrána precizněji a precizněji. Jinak řečeno, přes všechny regresy by se lidstvo mělo bohu přibližovat a ne mu vzdalovat. To je však možné skutečně pouze pokud se lidské podvědomí přestane držet symbolu pyramidy jako děcko máminy sukně a připustí kruh. 

kruh smrti 

Cykličnost kruhu znamená přijetí smrti. Vrchol potravního řetězce je iluzorní. Za pár desítek let všichni zemřeme a sežerou nás červi a bakterie. Tedy ty "šťastnější" z nás, kteří dokáží normálně umřít; ty méně šťastné vyžerou zevitř jejich vlastní bakterie, rakovina a zloba. Uvědomit si kruh znamená uvědomit si/připustit smrtelnost. Právě v tom je paradoxně zakódována nesmrtelnost. Žádné nesmysly s přežíváním ega. Přežívá role, archtyp je znovu a znovu naplňován. Vždycky bude někdo na vrcholu potravního řetězce - teď jsme to možná my, tudíž hrajeme tu roli.

Cykličnost znamená, že společenská hierarchie je hrou. Nikoliv iluzí, ale hrou. Neznamená to v žádném případě, že jsme si všichni rovni, což bylo právě obsaženo v nešťastných revolucích, shazujících krále z trůnu s hněvem proti kruhu a ničící tak vrchní patra pyramid, aby posléze vybudovaly ty vršky úplně stejné. Hierarchii je záhodno následovat a hrát svoji roli. Ale nejde ji žrát tak strašně, že se před autoritou (= tím kdo je nad námi) střídavě třeseme hrůzou, podlézáme mu a snažíme se ho zničit. Nemá smysl si živit iluzi, že ti nad námi to mají lepší nebo snad dokonce lehčí, abychom mohli žít nenávistí a ublížeností. Obdobně pošetilé je myslet si o těch pod námi, že jsou inferiorní anebo jim to nedejbože dávat sežrat jen proto, abychom mohli žít iluzi spokojenosti. Jediné co má smysl je hrát svůj part.

A občas by snad bylo hezké se opičit  po středoamerických mírumilovných indiánech, kteří zcela respektovali hierarchii, obdělávali svá políčka a jednou za dvanáct let vybudovali podium pro svého krále, ten se mezi ně postavil s nabroušeným nožem a začal si odřezávat části těla, pročež rituál zakončil samopodřezáním tepen na krku a uvolnil tak na dalších dvanáct let místo jinému svrchovanému vládci. Anebo to chce nalézt Saturnálie, kde se vše převrátí na hlavu a páni slouží svým otrokům. Ale jen občas a tabuizovaně. Tak je potřeba zacházet s perverzí, aby nebyla asimilována do reality. Role šaška, který v perverzi paroduje krále, se momentálně natolik posunula, že šašky nebereme vážně, přestože jich je čím dál víc. Nebereme ho vážně, protože je pod všemi a my žijeme lineární hierarchií pyramidy natolik, že si neuvědomujeme, že ten do prachu zašlapaný šašek je nad králem.

A konečně co s Maslowovou pyramidou? Ať chceme nebo ne, je její symbolika jen předobrazem pravdy. Zásadní je například toto: Pokud Maslowovu pyramidu zjednodušíme natolik, že v její základně jsou peníze a věci běžné denní potřeby a nahoře je bůh, kde bůh je porozumění světu a jeho identifikování se s ním, tak ta spodní a horní část pyramidy není propojena pouze nepřímo skrze všechny mezistupně a směrem od nižších pater k vyšším. Propojení boha a těch základních potřeb je především skrz to, že pochopíme-li aspoň trochu boha, tak i ty naprosto nízké peníze se vydělávají velmi snadno. Proč? Protože pochopení boha a reality, to je také pochopení společenských her v prostředních patrech pyramidy, je to pochopení děr na trhu a to jsou právě místa, na kterých se dá vydělat.

Neboli šokující závěr je, že pokud se snažíte vydělat peníze a neberete ohledy na celkový obrázek, filozofii, společenské hry a podobně, tak se vám to pravděpodobně nikdy nepodaří.

Obdobně pokud hodláte v Maslowově pyramidě vynechávat ty nepodstatné položky hnáni kvazilogikou, že" já přece nebudu usilovat o nic jiného než o první místo", tak pak se nedostanete taky nikam a pokud ano, tak v tom okamžiku prostě musíte pochopit, že je potřeba jít okamžitě zpátky na zem řešit ty povrchní věci v základně.

Pyramidu prostě máme v hlavě fixovanou natolik, že nás bude neustále pronásledovat buď snaha postupného růstu, kde na něco budeme mít nárok "až někdy" - z toho máme problémy s nadějí, prokrastinací, leností, přílišnou konzervativností a podobně... Anebo nás bude pronásledovat démon nenažranosti, kdy chceme boha tady a teď, nekonečný trip bez závazků, lakota se dělit a paralýza se špinit a ohýbat k těm věcem dole.

Je potřeba vidět celý ten obrázek, tj. pyramidu stočenou do kruhu, i když třeba ještě nemáme splněné základní požadavky Maslowovy pyramidy. Je potřeba ten obrázek vidět právě proto. Neposlouchejte falešné proroky marketingu, kteří vám budou tvrdit, že Bůh se vám zjeví jen až budete mít pět jídel denně, budete 3x týdně souložit a chodit do fitka a guru Mordemy vám pomůže se sebeaktualizovat. A jelikož tohle není psáno pro studenty VŠE, ale pro hledače pravdy, tak hlavně neposlouchejte falešné proroky, kteří vám budou tvrdit, že Bůh se vám zjeví jen proto, že nebudete vůbec jíst, cvičit, souložit, vydělávat a utrácet.

 

Lenonova pyramida

 

 Autor článku: La Tibor

Komentáře (69)
  1. Výbornej článek a čte se mi to fakt moc hezky, dílem určitě proto, že se mi líbí, jak se nám tu povedlo postavit tu pyramidu na hlavu a Mordemy tu najednou není na vrcholu té pyramidy v pozici autora článku, ale jsem tu pouze jako komentátor. Je to na jednu stranu tak zvláštně uvolňující a příjemný, na stranu druhou jsem chvíli fakt přemejšlel, jak mám na tenhle post reagovat a vlastně se mi do toho ani moc nechtělo… Skoro si říkám, že bys s tu mohl do vydání příštího článku úřadovat a já bych to jen sledoval a komentoval bych tu jako kdybych neměl vůbec žádný adminský práva…

    A je dobrý zmínit pro ostatní i druhej aspekt týhle situace a to jest skutečnost, že ta pyramida byla postavena na hlavu i v tom smyslu, že La Tibor je tradičně (mimo běžnou hiearchii tohohle blogu) v tý pyramidě jakoby “nade mnou” a zpravidla je to on, kdo mi říká co a jak mám dělat, ale teď když psal La Tibor posledních pár dní tenhle článek, tak ho psal pro web psychoanalyza.com, kterej mám pod palcem, a tudíž jsem jsem to byl já, kdo musel například dávat deadline do kdy má být článek hotov a kdo určoval stylistický pravidla tohohle postu (třeba to, že článek musí mít nějakou strukturu jako třeba anotaci, co se bude zobrazovat na hlavní straně…). A bylo hodně zajímavý a místama i dost vtipný si to takhle vyměnit, protože nám to zase umožnilo o kus líp pochopit ten part, co člověk hraje, a vůbec celou tu pyramidální hru jako takovou (nejen mezi náma dvěma) – o čemž je mimo jiné právě tenhle článek.

    Něco k tématu obecně: V článku je skvěle popsaný, že vlastně musíme stejně dělat všechno najednou – starat se o všechny patra zároveň – protože to je jediný způsob, jak se hnout; tudíž my neustále šplháme po všech těch “příčkách” najednou, akorát jsme příliš omezení na to tohle pochopit a tak se to snažíme takhle neobratně vyjádřit tím, že to napasujeme do toho plochýho obrázku pyramidy. Protože jakmile tohle začneme dělat (ten pohyb, který probíhá na všech patrech současně), tak tím se ta pyramida začne stáčet do úplně jinýho tvaru (do toho kruhu), neboť když se člověk zabývá všemi patry současně, tak to samotný členění na jednotlivý patra potom jaksi ztrací význam a ta linearita se rozpádá. A tím pádem pyramida dostává okamžitě na frak. Neboli pokud chceme stoupat po jednotlivých patrech té pyramidy “vzhůru”, tak to stejně nemůžeme provádět “odspodu”, ale musíme se snažit obsáhnout celej ten koncept najednou, a potom už se ovšem zase nedá určit, kde vlastně přesně v tý hierarchii jsme (na jaké příčce, protože nějaké nahoře/dole náhle úplně ztrácí význam a my se rázem ocitáme v mnohorozměrným světě, kde je tahle jednoduchá lineární hierarchická posloupnost zoufale nedostatečná.

    A přesto to pořád děláme a tý pyramidy se chytáme, protože zřejmě i celá naše osobnost a ego je nějakým způsobem vystavěno “pyramidálně” (viz už jen ta posloupnost Superego/ego/id a to, jaký mají mezi sebou vztahy). Ale je to zase jako se vším ostatním – možná se tomu nedá uniknout a budeme muset do nějaký míry navěky žít “v zajetí pyramid”, ale to ještě neznamená, že má smysl snažit se to podporovat a stavět pyramidální piedestaly, na jejichž vrchol budeme umisťovat další pyramidy. Těch pyramid je prostě všude kolem hafo a bylo už mnohokrát otestovaný a vyzkoušený kam ty pyramidy vedou. Co má hodnotu je mířt mimo tenhle zaběhnutej rámec a zkoušet to dělat jinak…

    • @Mordemy: no tak aspon na prvnim sloupci se shodnem :D ja jak to vyslo sem si rikal, ze uz mam zase padla, jako koneckoncu v hodne po-zastavenych zalezitostech; ale je to fuk, kdyz tu nebudes ty, tak to zbyde na me, uzij si tu svobodu :D taky trochu… ale ban s hackama a carkama davat nebudu

      jinak souhlasim, ten clanek mi dal zabrat, puvodne jsem presne vedel, ze pyramidu rozcupuju na kusy, puvodne to tak i vypadalo a jak jsem to redigoval, tak jsem musel ze svy nenavisti vuci pyramide hodne ubrat

      proste pyramida tu byla, je a bude, kazdej kdo kdy hovori o kruhu musi chapat (myslim teda) i tu primku, kterou do ni nasledne stoci.. ten clanek budiz o tom, ze kdyz se o neco takovyho i jen trochu pokusite v linearni kulture a trochu neceho dosahnete, tak se pohne zemekoule

      ale je to extremne tezke, jak na “vnitrni” tak na “vnejsi” fronte, coz jsem si pri psani tohohle prispevku fakt osahal; bylo to mnohem narocnejsi nez psat na svoje weby nebo do novin, protoze prave precizne delana psychoanalyza (ktera je samozrejme spojena s mordemym jako takovym a kde se resi kazdej pixel) je v ty pyramide autority nahore… cimz to i otacim… protoze neco takovyho JE absurdni a mame jit proti tyhle hierarchii jakkoliv je pohodlna…nerikam ze tu musi vyskakovat popundery… no abych to zkratil procpal jsem sem jednu novinku, ktere jste si zajiste vsichni vsimli:

      Totiz v obrazku vyse u pandy se zobrazuje transparentni videoprahravac ze screenshotu. Mordemy takovehle veci z prispevku ODSTRANUJE. Pominu veskerou teorii za tim, ale pokud proste budou prispevky jen vytunene na miru schizoidum, tak tu prave budou schizoidi a jelikoz to jsme vsichni, tak to spise nasi schizoidnost jeste posili, jakkoliv je obsah clanku de-schizoidni.

      Takze at zije punkova forma, uz zas muzu bez hacku a carek. No byla to hrozna bitva, vetsinu casu nade mnou byl Mordemy-symbol, o kterem Mordemy-real ani nic nevi.

      • @la tibor: Konkrétně s těma obrázkama je potíž už jen v tom, že já ty obrázky na rozdíl od tebe umím upravovat (ořezávat, retušovat, odstraňovat a měnit různý části obrázku atd.) a okamžitě mi naskočí spousta věcí, co by se s tím dalo udělat (jak to vylepšit). Takže třeba ty časový osy si udělal řekněme “nejlíp jak umíš” a když jsem to dostal do ruky a viděl tu hrůzu a to písmo, kde písmena s diakritikou nebyly tučně, ostatní písmo ano, a čísla byly nějakým úplně divným hnusným fontem, a celý to vypadalo jako kdyby to vytvořilo pětiletý dítě v programu Windows Malování, tak mě to prostě nedá no to “nevylepšit”…

        Prostě když už jsem se to kdysi naučil, tak teď je dost těžký srát na formu a nesnažit se mít to tip-ťop, když vím, že to mám za deset minut opravený a výsledek je HEZČÍ. Prostě otázkou je jak moc lze srát na tu formu bez toho, aby to nebyla zase jen nějaká další “hra na čistotu” (tentokrát ve stylu “budu to dělat správně a čistě tehdy, když budu srát na správnost a čistotu a naschvál tam nechám ošklivý obrázky s grafickejma chybama”). Samozřejmě ten problém je v tom, že ty chyby ve skutečnosti nejsou chyby a právě ty chyby JSOU hezký, jen já jako schizoid to mám (pyramidálně!) postavený tak, že to tradičně esteticky hezký je jakoby to lepší a stojí to nad tou ošklivostí…

        Co si budem povídat, je to prostě pyramida jako prase tohle, mám z toho dost zvláštní schizo stav teď, když jsem si teď uvědomil tu vlastní posedlost tou grafickou vypiplaností. A ono to není jen u těch obrázků, že jo, i z tý struktury textu a článků obecně to je vidět, ale to už vnímám dýl a snažím se občas to psát jinak ty texty a dávat tomu jinou strukturu; ale je to brutálně těžký, protože člověk si úplně automaticky roky a roky tvoří nějakej svůj psací styl a tím pak píše vše. Tohle je pak skvěle vidět u ghostů a spamerů, když se snaží vydávat za někoho jinýho, tak ten styl kterým člověk píše je prakticky nemožný zastřít/změnit a ten člověk se prozradí už jen tím způsobem, jak za sebe sází slova a věty.

        Nevím co s tím no, jako články zde jsem se vždycky snažil pilovat i po tej stylictickej stránce a ten jazyk, kterej používám v článcích je o řád ucelenější, než jak pak píšu v komentářích, ale nějak jsem nepokládal za podstatný tohle řešit. Ono to stejně asi nijak “řešit” nelze (a čím víc bych to řešit chtěl, tím víc nemožný to bude), ale je to teda docela nářez musím říct…

        • @Mordemy: no abych to nejak shrnul, tak jestli napisu nejakej dalsi clanek, tak se proste budu muset naucit v gimpu a do detailu pochopit vsechny ty tvy vychytanosti, aby to bylo jeste vice mordemyovske po te formalni strance

          ja jsem se o to dost snazil, kvuli casove ose jsem se pohadal s T. protoze vim jak jsem graficky neschopny a chtel jsem at to udela ona, at na to nemusis ani sahnout, ale je to hrozne tezky..hrozne moc… protoze na co sahnu, tak to proste formalni stranku vychytanou nema pocinaje mym zjevem a konce “mejma” webama… rad si tvrdim, ze to funguje diky tomu, ze tyhle formality nevnimam, ale je otazka, zda to neni lajdackosti navzdory..nicmene treba v brazilii prokazatelne lidi, co chteli mit veci tip-top proste neprezili a stehuji se zpet do postmoderni evropy, ktera jede na tom tip-topismu, tj. upnuti identity na urcitou oblast zajmu, kde ma clovek proste veci vychytane

          jeste jinak receno duraz na formu se kryje s otazkou identity (a ten obrazek kde panda ma na vrcholu pyramidy pandu to vtipne dokresluje); je otazka jak nelpet na forme, kdyz uz clovek vi, co forma je, coz je to cim jsi zakoncil predchozi prispevek… art brut se proste neda nafejkovat

          prijde mi, ze tenhle svet je az prilis hezky, resit jestli jezdit v zimnich nebo letnich gumach proste casto nema hodnotu: jak se rika v Fight clubu..chce to vynasobit ocekavanou skodu pravdepodobnosti bouracky/km a ujetyma kilometrama a nejak to porovnat s cenou auta a naseho zivota (dekujeme pojistovnam, ze uz to cislo konecne zname)

          je mozny napsat jeden vychytanej clanek nebo 10 polotovaru, ale nakonec, to co se pocita je to, jestli se nekomu neco vpali do palice nebo ne… tak tohle stalo aspon za to pro nas oba :D

  2. První, co mě napadlo při otevření článku, byl obrázek, co jsem jednou zahlídnul v komentářích. Tak jsem hned sjel na konec, byl tam. :)

    K té linearitě a cykličnosti času, našel jsem si tuhle paralelu: http://i.imm.io/11xW6.png
    Schválně se zkuste “podívat” z různých (pravých) úhlů.

    Pyramida je fakt silná, asi na ní bude něco efektivního. Otázka je, jak se taková síla využije. Přijde mi, že většinou destruktivně.

    • @Dave: co tim myslis “ruzne prave uhly”, jako natocit monitor o 90 180 a 270 stupnu?

      • @la tibor: Myšlenkově, v tom 3D obrázku. Z pohledu kolmo na osy Re+Im – kruh; kolmo na Re+t – sinus; kolmo na Im+t – přímka.

        • @Dave: prumet te cervene na Imt je taky sinusoida ne?

          • @la tibor: dokonce libovolny 2d prumet te spiraly je sinusovka, to je perfektni

            • @j.: no tak se zeptam jako debil: mohl by to nekdo rozepsat a eventuelne navazat na tu pyramidu

              chapu, ze ta cervena 3d funkce, tj. ta spirala jsou rekneme dejiny nebo proste pribehy zivota, chapu i ty prumety do 2 ze 3 rovin, co jsou sinusoida, a prumet do te treti roviny je ten v clanku popsany kruh

              krome tohohle tam je videt jeste neco?

              • @la tibor: no, vsechny realny kmity jsou tlumeny, takze by ten treti prumet prave nebyl kruh ale zase spirala zuzujici se do stredu

                • @j.: tak tady zrovna teorie singularity mluvi o tom, ze ty kmity jsou naopak amplifikovany, takze ta spirala by se mela zvetsovat, aspon na obrazcich mckenny to tak je

                  co se ma zmensovat je vlnova delka, takze ty vlny modre krivky maji byt cim dal “vyssi a uzsi” (pricemz plocha pod jednou vlnou zustava dejme tomu konstantni), ale vzhledem k tomu, ze z tech 3 os je jasne dany jen cas, tak se to nakonec da popsat tak jako to rikas ty

                  v kazdym pripade na me jsou tyhle uvahy az moc konkretni, podle me pro zacatek (a mozna i nakonec) staci tak nejak videt v jaky fazi se nachazime – a tou fazi je upadek pred inflexnim bodem a podle toho ma smysl se chovat, predjimat dalsi zivot a to, co ma clovek delat

                  • Cerpam ted z nabozenskeho fundamentalismu, konkretne Bhagavadgita a Srimad-Bhagavatam:

                    Pyramida je pattern podle ktereho se preskupuji entity v pritomnem okamziku (10EXP-27 vteřiny). Spis nez kruh to je ta sroubovice, ale rozjeta vsemi smery… takze neco jako “trasncendentalni sroubovice”. Mozne je naprosto vsecko, ale value je v tom, jestli mas vztah k bohu nebo ne. Ano, muzes se urvat a jet solo, ale dojedes. I Voltaire na smrtelne posteli odusevnel (tim ale nevyzdvihuju ten urednicky kolos z Vatikanu). Neni nic jako success story, protoze vystoupenim z Matrixu uz na nicem z toho, na cem jsi v Matrixu lpel nesejde. Snazim se tomu ted porozumet, protoze treba sex, ego a podobne “hracicky” teto reality jsou pomerne tezka vaha….

                    Jsou definovany tri aspekty kvality definujici Matrix: dobro, vasen, nevedomost. Takze se entity presypane do pyramidy maji v cem inkarnacne realizovat. Takze i kdyz je clovek “dobry”, nikam to nevede, protoze kauzalita je nekonecna a dobrota je jen zdanliva. Priklad: Jsem dobry a poctivy vedec, objevim LSD > ztripovana CIA pak prijde na novy aspekt totalni socialni kontroly. Takze nakonec by bylo lepsi nic nevymyslet. Skutecnost je ale takova, ze je velmi nepravdepodobne, aby se 100% populace hodilo do klidu a zpivalo maha mantru. Z toho plyne to utrpeni, ktere je treba snaset, protoze cim blize jsi bohu, tim vice se vzdalujes tzv. “demonskemu” zpusobu ziti. Cili cim vice jsi “v pravde”, tim vetsi narezy, protoze vetsina populace je vymastena a system na vymastenem archetypu stavi. Cim vice symbolu prohlednes, tim to cele posouvas.

                    -Kdyz to vemu na prikladu te pyramidy, tak je tam nejaka duchovni slozka uplne na spici. To ze “system” dokazal tu spicku substituovat katolickou cirkvi, nezpochybnuje spravnost pyramidy jako patternu…. atd. atd.

                    • @tom: Záludnost se tady skrývá podle mě v tom, že na vrcholu té pyramidy sice je “vystoupení z Matrixu”, ale v praxi vystoupit z Matrixu prostě nelze. Můžeme Matrix nepodporovat, můžeme se snažit dělat něco jinýho, než žít podle pravidel systému, ale to nic nemění na tom, že v Matrixu budeme. A budeme v něm bez ohledu na to, kolik prokoukneme symbolů.

                      To, že pochopíš, jak symbol funguje a prohlédneš ho, neznamená, že už se tě ten symbol nadále netýká. Jednak na spoustě těch symbolů stojí tvoje každodenní fungování (bez symbolů dopravních značek by ses nedostal ráno do práce, protože by zkolabovala doprava; nekoupil bys benzín do auta, protože ten se kupuje za peníze, který jsou taky jen symbol…) a druhak symbol tě prostě ovlivňuje i když ho chápeš (i když víš, že tě ovlivňuje a jak tě ovlivňuje).

                      Koukat se na to tak, že můžeme jednoho dne (po dosažení toho maximálního stupínku; toho vrcholu pyramidy) vystoupit z Matrixu a už jím nadále nebýt ovlivněni, je myslím součástí celý tý systémový hry a přesně tohle bylo i v samotným Matrixu (filmu). Neo neměl nikoho osvobodit, Neo měl projít tou pyramidou, která byla od začátku nadefinovaná systémem, Vědma, která mu celou dobu pomáhala, nebyla nic jinýho, než další program vytvořený systémem (celý je to rozkrytý už ve druhým dílu v tý scéně jak si Neo povídá s Vědmou v parčíku na lavičce).

                      Plus další problém je v tom, že analogie filmu Matrix je zavádějící, protože to divákovi předhazuje tak, že Matrix je systém a lidi, co žijou v Sionu nežijou v systému. Ale i oni mají systém, i oni tvoří společnost, mají vládu, byrokraty, ekonomiku atd. I lidi mimo Matrix nakonec žijou v Matrixu.

                    • Dodavam, ze podle nabozenskeho fundamentalismu, je opusteni Matrixu opustenim tela. V te Bhagavadgite jdou dokonce tak daleko, ze zpivani maha mantry a absolutni nezapletani se do niceho tady po dobu sveho zivota je kolikrat prospesnejsi nez tu s tim vselijak valcit. Cokoliv se deje, deje s milosti bozi. Tohle se ale dost blbe testuje…. je to ultimatni sazka. Zivot frci brutalne rychle a ze vsech tech teorii co jsem zatim nasakl me to pripada zatim nejmene rozporuplne.

                      Reinkarnace byla puvodne i v tech puvodnich svazkach, kterym se dnes rika bible. Businessmani z Vatikanu tento BUG textove substituovali dualitou nebe-peklo az nekdy v rannem stredoveku.

                    • @tom: Jsou definovany tri aspekty kvality definujici Matrix: dobro, vasen, nevedomost.

                      to je taky z tech zdroju?

                  • @la tibor:
                    Ano. Tri aspekty kvality: dobro, vasen, nevedomost. Zdroj Bhagavadgita & Srimad-bhagavatam.

                    Mimo jine take paralelni reality, zdanlivou nekonecnost otevreneho vesmiru, je tam identifikace sedmi nadakvarek > cili za “sedmym obalem vsech vesmiru” je buh. Prenaseni vedomi, transcendentalita apod. Sumum bonum.

                    • Sorry. Kliknul jsem spatne tlacitko REPLY. Patri to k dotazu LT “to je taky z tech zdroju?”

                    • @tom: “Sedm závojů reality” je ve vícero věcech, to neslyším zdaleka poprvý tohle…

                      Jsou na to i popkulturní odkazy: V Hubených nohách od Robbinse (http://www.databazeknih.cz/knihy/hubene-nohy-a-vsechno-ostatni-136639) tam mladá arabská holka Salome tančí “tanec sedmi závojů” kupříkladu a celej ten tanec má právě ten symbolickej význam postupného odkrývání reality. A Robbins to právě dokázal úžasně popsat i tu scénu a celej ten výjev je magickej (tj. není to zdaleka jen striptíz).

                    • @tom: no, to je zajimava teorie, ze nadakvarek je 7

                      ja mam dost zasadni pocit, ze i kdyby to byla pravda, tak se musime chovat jakoby jich bylo nekonecne

                      zvlast v dnesni realite, kde se 7 nadakavrek da zamenit za hypoteku, dobry prijem, partnera, automobil, duchodove zabezpeceni, uspokojivou praci a konicky

                      prave z toho plyne ten rust a obsese jim a prave to uz je nekde u ty pyramidy

                      proste timhle smerem odmitam poustet svy vedomi, dost na tom, ze tam smeruje samo a dostava diky tomu za usi

                    • @tom: Mne se nezda, ze by tech nadakvarek mel byt konecny pocet, mam pocit, ze je neco ztraceno v prekladu >> a symbol sedmicky v sanskrtu viz http://sanskrit.farfromreal.com/images/skt_num1.gif

                    • Ono se beztak z tý akvárkovitosti nikdy nevyhrabeme… Počítat nějakej konkrétní počet akvárek, který máme před sebou nebo za sebou (nad sebou, pod sebou…) je prostě nemožný, protože na to lidský měřítka nestačí…

                      Říkám si, jestli ta sedmička není myšlená tak, že ta akvárkovitost má sedm ROZMĚRŮ a ne, že těch akvárek je sedm. To mi dává větší smysl, než brát sedm jako konkrétní R číslo…

                    • souhlasim s obojim vykladem, pokud tam je sedmicka musi to znamenat neco jinyho, nez my materialisticky zabednenci tam hledame. Jako tech 144000 lidi co bude spaseno podle me muze znamenat “mista je tu pro vsechny dost”, kdyz se to teda vezme v meritkach staryho zakona

                      proste symbolika cisla 7… mimochodem u tech 7micaker, co jsem neco cetl jich bylo 7+1 a ta 8ma byla neco jako dokonceni kruhu, bohuzel nereknu zdroj

                    • @tom: jako rozmery to pusobi abstraktnejs, takze to dava vic ‘smysl’ v tom, ze to neni nejaky ‘rigorozni cislo’, ale zase neco nepredstavitelnyho. ja nevim. mne prave prislo zajimavy, ze je to takova do sebe se zavinujici spiralka v tam sanskrtu, ale o sanskrtu nic moc nevim.

                    • kdykoliv se narazi na symboliku, tak se presne opakuje ta scena z filmu PI, kde ten starej zid rika tomu mladymu, ze kdyz je posedlej nejakym cislem (=synchronicitama), tak ho/je najde proste vsude a mnoho to neznamena

                      a pak umre u hraci desky Go, na ktery vysklada do sebe se zavinujici spiralu

                      to jak vyzniva ten film PI a smrt stareho Zida je podle me nejednoznacny – mozna uznal synchronicitu a zemrel v klidu, mozna v rozhodujici chvili zklamal a proto zemrel… a ted je otazka jak zklamal – byl prilis pysny protoze odmital prijmout synchronicity nebo naopak neunesl tihu nejistoty a uchylil se k nejake symbolizujici zkratce, tj. presne k tomu, vuci cemu tak moc protestoval?

                      proste chci jen rict, ze kdyz o nejakym symbolu premyslim a premyslim zda je to skutecne symbol nebo iluze, tak si vzdycky vzpomenu na toho zida

                      u symbolu pyramidy vs. kruhu jsem si hodne jistej, ze maji co rict; u archetypu, kterej je symbolizovanej kartou “my jsme svet” jsem napriklad udelal dost zasadni kiksy, ktery mi dosly opakovane az v Brazilii a receno s Freudem precenil jsem libido a vytesnil mortido (jak z vnimani sama sebe tak z okolniho sveta, kterej je bohuzel nasim projekcnim platnem 99% casu a mozna to 1% se muzem nekoho dotknout)

                      proste vsechno co chci rict, ze v zivote je potreba ty symboly testovat, zasazovat je do jinych symbolickych struktur a mozna i casto poznavat ze dva ruzne symboly jsou totez nebo maji spolecneho jmenovatele (a tudiz pak je symbolem ten spolecny jmenovatel a ne ony “symboly”); to co ma byt skutecna prace neni 9 to 5 job s pichackama, ale prave to testovani symbolu skrz lidsky interakce… dnes se tomu asi rika trh

                      [je jen dalsim projevem blackmirroru, ze kdyz lidi pochopili, ze prace neni ten 9 to 5 job, tak se za skutecnou praci prohlasi prave to co NENI 9 to 5 job, ale v tom presne NENI ta pointa… 9 to 5 job je SYMBOLEM prace bez odpovednosti, symbolem mechanicky prace, opakujici se prace, spatne zaplaceny prace, prace v niz neni smysl a logicky v ni neni motivace, ale cokoliv zde napisu, tak dnes uz nebude popirano, ale naopak prijimano s tim, ze mam zajiste pravdu a pracovni doba musi byt volna (protoze nahrazeni 9 to 5 na 10 to 6 nefunguje), pracovnik musi mit odpovednost, byt dobre zaplacen (nejlepe si plat urcovat sam), motivovan, takze v hale Googlu dostane houpaciho konika a na vyber 2^2^2^2 veganskych jidel… proste jak to rict no, symbol je nejak zamenovan za styl… nejde vymyslet tu omacku kolem, sebevic je prijemna a krasna, aby nas tak nejak drzela na autopilotovi… o Boha, tj. mrizku, kde jsou vsechny ty vztahy zachyceny, je potreba porad bojovat a testovat ji jako kdyz Mendeljev objevoval tu svoji mrizku]

                • K utlumu kmitani:

                  Kazde realne teleso je soustava dalsich teles v prostoru, majice nejakou svoji vlastni frekvenci kmitani. Vlastni frekvence kmitani je stav kdy kmitani nepotrebuje vnejsi buzeni.

                  Sample:
                  Pochodujici vojaci na moste musi svolnit krok aby jej nezborili. Cili, moucha muze zborit most se svoji musi vahou, kdyz bude dosedat a zvedat se na telese mostu v presne frekvenci odpovidajici vlastni frekvenci kmitani telesa mostu. Je to mozne proto, ze harmonicky pridava tomu mostu vnejsi buzeni v ten nejpresneji vhodny “matrixovsky okamzik”.

                  Jedna z teorii zni, ze realita kolem nas je vlneni. Mozek funguje jako filtr s urcitou vzorkovaci frekvenci. Vnimani je nespojite a diskretni vjemy jsou nasim vedomim doplnovany. To jsou ruzne ty halusky, opticke klamy atd. Za predpokladu, ze jsme vnimanim schopni trefit tu vlastni frekvenci kmitani tech teles kolem nas, cili reality, jsme schopni videt skrze hmotu.

                  • @tom: V USA zbastlili spoustu mostů tím, že je postavili na sterný frekvenci se silným větrem a když přišla vychřice, tak se celej most rozvlnil a spadnul:

                    http://youtu.be/j-zczJXSxnw

                    • JJ. Podobny je i hydraulicky raz v trubkach, kde kdyz mas “optimalne” rozvedene potrubi v baraku a nestastne trefis vlastni frekvenci toho systemu, tak kdyz si treba po wc umyjes ruce a prudce zatahnes kohoutek, tak ti trubky vyskoci ze zdi.

                      Jeste me napada trosicku vzdalenejsi analogie se “Satanovymi akordy” ktere v podstate vyjadruji jen urcity rozsah frekvence zvuku. Satanuv akord byl v podstate symbol, byl to specificky zvuk, u ktereho meli katolicti knezi okamzite jasno, ze jde o zvuk dabla a tyhle tony se nehraly. Je to jako zakazat treba fialovou barvu ;) … zdanlive off-topic, ale ukazuje, jak peclive establishment se symboly naklada napric casem a “politickym spektrem”.

                    • @Mordemy: muj otec, kdyz zil, tak fialovou barvu zakazoval

                      no ted delame pokus s nalezenim odtoku hoven skrz proutkare – tipuju ze to musi fungovat na stejnym principu

                    • @Mordemy: LT, tohle by me hrozne zajimalo a vubec to nechapu, ja to totiz vlastne umim (proutkarit), zjistil to muj deda, kdyz mi bylo asi sedm, nikdo dalsi krome me a nej to u nas v rodine neumel.

                    • @Mordemy: @Mordemy: no ja tomu moc neverim a zatim sem nebyl empiricky presvedcen ze to funguje

                      typek vzal zatim velky kladivo a rozmlatil beton, cemuz verim

                      mozna nejak moje nevira negativne interferuje :)

              • @la tibor: Připojuju se s prosbou o (dostatečně polopatický) vysvětlení – a ideálně vysvětlení toho jak to souvisí s článkem, s pyramidama, s lineárností, s nelineárností, s časem atd. (to, že to “t” na ose je zřejmě čas řekněme ještě chápu).

                Jestli mám něco problém napasovat na realitu, tak jsou to PŘESNĚ TAKOVÝHLE grafy. Pančitelka na střední mi to tenkrát znechutila do tej míry, že jsem si v hlavě vytvořil vůči grafům s funkcema solidní blok a (jako spoustu dalších věcí) se to horko těžko snažím zpětně doučit a dopochopit…

                • @Mordemy: v tom obrazku dole
                  to oranzove, tomu se rika treba amplituda, j. tomu rekla ted kmit a kdyz se to postupem zleva doprava zmensuje, tak je to “tlumeni”, na obrazku to je znazorneno jako opak tlumeni

                  to cervene se da oznacit za “frekvenci” nebo “vlnovou delku”

                  a vsechno je to o modre krivce na puvodnim obrazku, kterou se muzes predstavit doslova jako stin te cervene spiraly osviceny z vhodneho mista tak, ze se ten stin promitne na tu rovinu, kde “lezi” ta modra krivka, kterou tu ted analyzujem

              • @la tibor:
                Ahoj,
                jak je vpravo nahoře ten vzorec, tak v něm je vlastně napsaný, co se kam bude promítat.
                Na tu reálnou rovinu se ta funkce promítne jako kosinusoida a na tu imaginární jako sinusoida. A když se to promítne do komplexní roviny (tj. ten pohled kolmej na rovinu, kterou tvoří ty osy Re (reálná) a Im (imaginární)) tak to bude kružnice (při tlumeným kmitání by se ta exponenciála zužovala do středu (alias konvergovala k nule), ale vzorec pro tlumený kmitání vypadá jinak, než co tenhle graf popisuje).

                Tu analogii s článkem vidím v tom, že stejně jako když se podíváme na nějakej hierarchicky uspořádanej systém neobvyklým způsobem a neuvidíme v něm pyramidu, ale kruh ( a s tím i všechny následky – „sejmeme ze sebe břímě i slast individuality“…) tak stejně tak se můžeme podívat na tu komplexní exponenciálu neobvyklým způsobem a uvidíme velkou zvláštnost – totiž v komplexních číslech je velká souvislost mezi trigonometrickýma a exponenciálníma funkcema, což teda, alespoň pro mě, není vůbec zřejmý a když sem to poprvé četl ve třeťáku, tak sem tomu nevěřil – stejně jako bych dřív nevěřil někomu, kdo by mi řekl, že v systému s hierarchickým uspořádáním můžu vidět něco hlubšího jako cyklický děje.
                (Možná chtěl Dave naznačit, že se vyplatí koukat na svět z různých úhlů a pod povrch)

                • @velsan: Super, jak se to tu rozjelo. Je to taky svým způsobem symbol a každý ho vnímá jinak. Je třeba vidět, že j. a veslan jsou technici, podobně jako já.

                  Myslel jsem to tak, že čas je spíš ta spirála, než přímka, jak se ve společnosti dnes bere. Když spirála oběhne 360°, panáček z pyramidy se přesune pod kytky, na jeho místo se posadí jiný. Z pohledu kruhu se stav vrátil do původního, ta spirála navíc přidá informaci, že panáček není úplně ten samý.

                • @velsan: Ahoj velsane, jen doplním, že na ten svět a potažmo symboly se můžeme koukat z “různých úhlů” a vidět vícero významů, každopádně ta množina výkladů je nějakým způsobem omezená a “profiltrovaná” jakoby všeobecně skrz lidskou psychiku a vnímání vůbec. Což je prostě to, na čem si pak máme tendenci ujíždět a čarovat s tím. V tomhle to postmoderna celý zesrala, když prohlásila, že na vlajce Libanonu by klidně mohl být ten kalamář s inkoustem a vyšlo by to na stejno.

                  Viz v článku příklad s cedrem – ten cedr na vlajce nemůže symbolizovat úplně cokoliv, symbolizuje relativně úzkou výseč reality ve vztahu k tomu Libanonu.

                  Konkrétně výstižná citace z článku: “…protože cedr je například voňavý a vůně je něco příjemného a pohostinného, tak jak se na správné fénické obchodníky sluší a patří. Nebo že cedr je kvalitní dřevo používané na lodě, které plují daleko a přinášejí informace a bohatství. Nebo že cedr je něco, co hojí rány. Nebo že cedr je tvrdý jako libanonský vyjednavač nebo bojovník. A mnoho dalšího…”

                  Jinak je samozřejmě žádoucí bořit ty běžný pohledy a snažit se to pojmout jinak… nebo on to je spíš než pohled přímo způsob myšlení. Jak píše Dave, je to hodně cejtit z těch technicky/vědecky zaměřenejch lidí tyhle rigidní vzorce a očividně se toho dost blbě zbavuje…

                • @velsan: jen chci zopakovat, ze pokud tam chcete davat tlumeny nebo naopak zvetsujici se kmitani (je jedno, zda je tlumeny nebo naopak, dulezity je ze to neni konstantni), tak tam musi byt ten parametr promenlivy frekvence

                  dovolil jsem si nakreslit obrazek a protoze je to v komentarich tak neni upraven ;)
                  http://tinypic.com/r/33kyt13/6

                  to je proste pro morda..spolu s nabidkou, ze jestli chces, tak se na ty funkce muzem spolu podivat, jednak to slibuju i T. a jednak v tom podkrovnim pokoji je z neznamyho duvodu uz prichystana tabuje

                  jinak dobrej zaver: pokud se ta pyramida dokaze nebrat ortodoxne a clovek v ni najde cyklus, tak nic proti ni

                  • @la tibor: Super, to se rád nechám naučit (výměnou můžu nabídnout ten Gimp třeba…). Chápu dílčí věci, co je to frekvence, amplituda, jak vypadá sinusoida atd., ale prostě mi tyhle grafy funkcí pak stejně v hlavě nějak “nedrží pohromadě” a “nedává mi to smysl”.

                    • @Mordemy: vymenou nabidni otevrenou hlavu vuci tyhle sileny zemi jestli si teda muzu vybrat

                      (ja jsem se svymi obrazky spokojen, narozdil od jinych lidi co koukaji na ty obrazky – ale pravdepodobne je to jen moje trauma z rodiny grafiku a vizualne vnimajicich lidi)

          • @la tibor: Máš pravdu, sorry.

  3. Ahoj. Automaticky předpokládáte, že trojúhelník je pyramida? Mne po přečtení článku napadlo udělat tohle (~jinej úhel pohledu): http://i45.tinypic.com/2s77wuh.png což přímo vybízí k postmoderní interpretaci (a jestli je to trojúhelníkovej polep – jak zkaženej, zpřeházenej a chatrnej je pak ten vnitřek (=skutečnost)?)…

    • @Aaron: Ahoj, vítej!

      Trojúhelník “bez vyplně” je něco jinýho, než pyramida. Trojúhelník sám o sobě obsahuje Boha. Pyramida (rorzdělená na patra) ho obsahuje jen “nahoře” v tom nejvyšším patře a v tom je celej flaw (nejen Maslowovi) pyramidy. Na vrcholu pyramidy je trojúhelník (Bůh), ale protože jsme pod něho dali nižší patra, evokuje to představu, že Bůh není ve zbyvajících patrech.

      Neboli problém je obecně kouskování reality na plátky a z toho plynoucí linearita typu nejdřív A, pak B, pak C, pak D… a na konci jakoby dostaneme to ONO (Boha). Místo aby se realita spojovala, tak se rozkouskuje, naskládá se to na sebe a jede se po levelech jak v nějaký RPG hře. Schizoidnost je právě tohle kouskování reality. O co jde je pochopit, že to ONO je ve skutečnosti všude, ve všech patrech pyramidy – čímž to rozsekání na patra přestane dávat smysl (přestane to být funkční).

      Lidská psychika je schopná něčeho víc, než je jen lineárního myšlení. Máme tendenci vnímat svět lineárně, protože se to všude tlačí – a má to každopádně nějakej důvod, že ta pyramida je obsažená ve všech složkách společnosti a na pyramidální struktuře to funguje… Je to do jistý míry efektivní, ale zároveň je to strašně omezující, když se to příliš žere. Pyramida je všude no, jsme na to “pyramidální myšlení” programovaný od malinka; celej vzdělávací systém je postavenej hierarchicky kupříkladu. ZŠ – SŠ – VŠ, k tomu všechny ty tituly, nejdřív Bc., pak Mgr., doktorát atd. Z toho pak plynoucí nějaká úroveň zaměstnání, který můžeš v rámci systému dostat, od toho se odvíjí plat, následně životní styl a sociální zařazení na společenským žebříčku, který se deklaruje tím, že si pořídíš bejvák plnej drahejch věcí, co nejvíc nablejskaný fáro a jezdíš na dovolenou do co nejvíc luxusních destinací, abys ses pak mohl kolegům v práci pochlubit kde si byl (tohle je de facto jedinej důvod, proč většina lidí takzvaně “jede na dovolenou” – veřejně se tím deklaruje to, v jakým seš patře). Je to všude kolem. V médiích se neustále přetřásají pojmy jako sociální slabí, střední třída, high class, velkým tématem je nastavení daňovýho systému a rozložení daňový zátěže do jednotlivejch pater; tohle se řeší neustále, protože na tom stojí celej sociální systém států…

      Celá existence jedince se pak smrskává na stoupání po pyramidě směrem vzhůru a na růst aka osobní rozvoj aka trvale udržitelný růst… A pak přijde krize a všichni jsou vyklepaný z toho, že nám to DPH najednou stagnuje a čísla najednou nelezou nahoru. Přitom krize přijít MUSELA, protože Vesmír (a kupodivu i celá ekonomika například) funguje v cyklech. Stejně tak lidská psychika – stejně jako máme krizi poptávky v ekonomickým smyslu, tak máme krizi společenskou ve smyslu celý tý společenský pyramidy, která nám překvapivě padá na hlavu. Souvisí s tím i to, co je popsaný v článku o štěstí; uspokojování potřeb (stoupání po patrech Maslowovi pyramidy) není dlouhodobě funkční, protože potřeby nelze uspokojit, nelze dojít až na vrchol té pyramidy, protože ta pyramida má vrchol jen myšlenkově. Nakonec stejně chcípneme a spadneme dolů na tu nejnižší příčku potravního řetězce (rozežerou nás ty červy), rozložíme se, z našich těl vyrostou rostliny, kterejma se živí zvířata a rostliny a zvířata potřebujeme jako potravu pro to, aby měli děti co jíst (btw kanibalismus provozujeme denně, jen nám to úplně nedochází). Celej Maslow a pyramida potřeb je zoufalá snaha uniknout tomu, jak od pradávna funguje svět. Ne, my fakt nebudeme nikdy nesmrtelný. I ty největší šplhouni nakonec chcípnou a bude jedno na jakým budou levelu…

      Pro stromy prostě nevidíme les. Kvůli kouskování na patra nám uniká celek. Protože všichni žerou pyramidu a hrajou to podle ní, nedojde jim, že by to mohli dělat jinak. Například se vysrat na školu nebo na makání v korporaci a ušetřenou energii investovat jinak (efektivněji). A čím dýl seš například na tej škole a čím víc titulů si připneš na hruď, tím těžší je se pak týhle pyramidy pustit, protože hlava si na tu linearitu navykne tak strašně moc, že je pak velkej problém se tohohle myšlení pustit.

      Přestože pyramida a lineárnost je v našem lidským světě vidět všude, neznamená to, že je takovej i celej Vesmír a že je jedinej způsob, jak tu fungovat je jen skrze tu pyramidu. Například skladatel, když tvoří hudbu, tak celou skladbu staví na neustále cyklicky se opakujících tónech. Každá libozvučná skladba, která se nám hezky poslouchá, je založená na cyklech. Nejznatelnější je to v současný elektronický trancový hudbě, která je zase jen návratem úplně na začátek, do doby, kdy jsme seděli u ohně a šaman rytmicky tloukl do bubnu.
      (viz http://www.youtube.com/watch?v=44Lv54cKCm8 – tam se cyklicky opakujou i ty grafický efekty)

      Kouskovat realitu a skládat jí na sebe je marný, nakonec stejně nevyhnutelně dojdeme k tomu kruhu a cykličnosti. Vědci se o to snažili strašně dlouho krájet Vesmír na čím dál menší a menší kousky, až zjistili, že na samým dně je co? No do sebe zavinutá smyčka samozřejmě (struna; viz Teorie strun).

      • proč nemůžu postovat nezjištně a svobodně? trackuješ ip , sbíráš nekonformní názory? ck rakouská policie, prvorepubliková policie, vb, stb pomáháme chráníme

        A samozřejmě nejde o žádné spiknutí, že byli .A Maslow a tatka psychohoven Froid, 14 letý uživatel kokainu oba košér je naprostá náhoda.

        • @Doremmy: jsi na fasistickym webu, kde beres ten apriorni narok na to psat si co chces, kam chces, jak chces a vubec se ptat proc to nemuzes delat

          proste tohle je mordemyho web, ma urcitej zamer a je to porad dokola – diskuze tady vypada jako svobodne sdileni nazoru, ale ma proste predem jasne danou a vymazanou formu… a odpovidam za mordemyho, protoze ten je ten posledni, co by se s tebou mel bavit

          dokud nenapises aspon cast svyho pribehu, proc pises pres tor nebo buhvico, tak nema moc smyslu psat cokoliv, protoze sebevetsi napises pravdu nebo zvast, nemusi to mit vubec zadnou validitu, pokud to nezaclenis i do svyho zivota a nedas o tom vedet

          je vysilujici to opakovat porad dokola… clovek muze mit poznamky hodne k veci a presto nema pravo je rikat a nema smysl je rikat (pro nej i pro okoli), kdyz hodla podavat veci jen z urcityho selektivniho schizoramce

          treba tvuj posledni koment jsem zachytil, jsem rad, ze te to nasralo

          a ted necht prijde armageddon a mordemy a smaze jak me tak tebe

        • @Doremmy: Dokud se nezačneš připojovat z normální IP adresy přes normální prohlížeč, jako to dělá 99% lidí zde, není se o čem bavit.

          Nemám nejmenší problém s nekonformními názory. S čím mám problém jsou psychopati, co si myslí, že je nechám donekonečna hrát jejich hru a oni si tu budou “nezištně” řádit jak se jim zlíbí a mlet tu stále ty samý hovna znovu a znovu pokaždý pod jinou identitou. IP jsem začal trackovat právě kvůli lidem jako seš ty, který vyhodíš dveřma a oni vlezou zpátky oknem, převlečený za jinej nick a IP, a dělají jakoby se nic nestalo.

          Zajímalo by mě, jak to děláš mimo Internet? Když ti někdo řekne, že se s tebou už dál nechce bavit, tak jdeš do obchodu, koupíš si komplet nový oblečený, dlouhej černej plášť, zrcadlovky, uděláš si falešnej knírek, a pak jdeš znovu za tím člověkem a vydáváš se za někoho jinýho? A když jsi znovu odhalen a je ti řečeno ať odprejskneš, tak opět změníš vyzáž a znovu jdeš dolejzat? Upřímně lituju tvoje ex-přítelkyně – taky u nich takhle žebráš o pozornost? Kolik jich už na tebe poslalo PČR?

          Existuje samozřejmě důvod, proč používáš anonymní IP a snaha o “nezištné a svobodné postování” to určitě nebude. Seš s největší pravděpodobností jeden z lidí, co tu má ban a máš ho z nějakýho důvodu. Je mi putna kdo seš konkrétně, pravidla jsou jasný a platí pro všechny. Přestaň používat anonymizéry, začni psát komentáře normálním způsobem, jako to dělají všichni ostatní, a pak se můžeme bavit dále. Pokud toho nejsi schopnej či k tomu nejsi ochoten, jdi do prdele.

          A co se týče tvojí svobody a toho co můžeš a nemůžeš, doporučuji pročíst sekci O webu, zvláště pak odstavec 2.1.

      • @Mordemy: Dovolím si to vztáhnout na sebe. Jsem vidláček z Vidlákova a je mi 19. Mám těsně před maturituou. Hodně dlouho jsem svoji existenci ospravedlňoval tím, že snad budu lidstvu něco platnej jako vědec. A dokud jsem věřil, že mi k tomu vzdělávací systém pomůže, tak to bylo snadný a pohodlný. Dokonce jsem si cestu SŠ hodně zpříjemnil – auto místo hromadný dopravy nebo tráva místo volnýho času a nudy. Navíc jsem v kolektivu vystupoval jako neutrální rebel, kterej toho o oboru, kterej studuje hodně ví. Jenže nedávno jsem se profetoval k osvícení, na tripu spatřil boha a pohlédl smrti do očí načež se iluze reality rozbila. Důležitost věcí se jednoho dne jevila jiná než den před tím. Od té doby vím, že jedinou jistotou v životě je smrt.

        S trávou a počítačovejma hrama jsem skončil, místo toho jsem zavedl rituál – před spaním se čte kniha. I ta vysoká škola, za kterou jsem se hnal jako pes za vlastním ocasem se ukázala být dost zpochybnitelná. Všichni se kterými jsem mluvil to viděli úplně jasně, nenašel se nikdo kdo by řekl: “je to tvoje rozhodnutí a není to černobílá záležitost”. I když vím, že každá cesta povede minimálně ke zkušenosti tak mám z budoucnosti (a následků svých chybných rozhodnutí) strach. A když mám strach ze svobody a osobní zodpovědnosti já, tak jak jsou na tom asi moji vrstevníci (blažená nevědomost, eh)? Někdy si připadám jako Holden Caulfield balancující na samé špičce pyramidy abych nespadl dolů a zase si nerozbil držku. A to i přesto, že mi ten trip/pád z útesu pootevřel oči…

        Dokud svět fungoval ZŠ > SŠ > VŠ > smysl života co se nikdy nenaplní – tak to byla jasná cesta…
        Teď je to spíš ZŠ > SŠ > ??! – Jak se vyrovnat s budoucností?

        • @Aaron: Vztáhnout si to na sebe je žádoucí a byl bych nejradši, kdyby to tu dělal tak nějak automaticky každej. Lidi to tu často čtou jako zajímavou pohádku před spaním, něco, co si přečtu, zaujmě mě to, pobavím se tím, porovnám si ty popisy a příběhy s lidma v mým okolí, pokývám hlavou a překliknu na iDnes.cz nebo si půjdu pustit nějakej pěknej film. A když už se pak teda zapojí, tak to zamrzne na strachu o to, aby to nebylo příliš osobní (v diskuzi u minulého článku viz Coco).

          V blažený nevědomosti nežije nikdo, lidi žijou tak maximálně v nevědomosti a odstupu od světa a snaží se sami sebe přesvědčit, jak se mají dobře a jaký je to strašný blaho jet v předem vytyčenejch kolejích. Ale i na tej škole je jen málokdo tak moc tupej, aby alespoň trochu neviděl a necejtil, že tu cosi HODNĚ nesedí. Jde potom jen o to, že si ty lidi řeknou “Stejně nemám na výběr” a jedou tu hru dál (protože nevidí jinou možnost; nechce se jim vidět jinou možnost, jelikož by to bylo mnohem míň pohodlný). Je to pak prostě celý ta hra, kdy se lidi křečovitě snaží v tý nevědomosti samy sebe udržovat, ale jednak jim to je prd platný a druhak tohle prostě nelze dělat efektivně – vlastní vahou se to od začátku bortí tyhlety konstrukce…

          Chápej, že i ten trip není náhoda a něco tě k němu přivedlo. Nějaká informace, kterou si cejtil i v tej svojí nevědomosti. Pokud se ti něco otevřelo, je za tím v prvý řadě tvůj vlastní effort, touha a snaha ty věci vidět a zabejvat se tím vším.

          Hele neřeknu ti samozřejmě jak se vyrovnat s vlastní budoucností, protože to nevím a neví to nikdo. Nakonec to budeš muset nějak zvládnout a seš na to ve výsledku úplně sám. Ale to, že se ti něco hejbe a ze stavu tý “nevědomosti” seš teď ve stavu “WTF?! Co mám jako kurva dělat?”, to je jednoznačně dobrý znamení. Prostě se ti mění myšlení a hejbe se ti realita. Ty konkrétní věci pak vyplynou v podstatě samy s tou změnou myšlení a v tom chaosu se objeví takový malinkatý světýlka, který když budeš dál prozkoumávat, tak ti začnou trochu dávat smysl. Žádný to světýlko nebude všeřešící, časem pochopíš, že jsou to takový malý fragmenty, kterejch se stejně nelze chytit a nelze na nich nic postavit (nelze na nich tvořit tu pyramidu) a spíš budeš ještě víc a víc ztracenej… Ale mám pocit, že bejt v týhle totální ztracenosti a upřímně netušit, co s vlastním životem, je fakt jedinej způsob, jak z reality vylouhovat informace o tom, co je potřeba udělat.

          Já vím taky velký prd co se životem. Nevím pořádně kudy JO, pouze vím u některejch věcí, že tudy NE a vím proč. Taky balancuju, akorát mi připadá, že to balancování není na špice pyramidy, ale spíš na špičce nože. Na jedný straně je naše vlastní sráčství, do kterýho je strašně snadný zahučet aniž by si to člověk uvědomil; snaha o to zařídit si ten vlastní klídeček a pohodlí a na všechno se vysrat – a na druhý straně čeká ta sebedestrukce. A splývá to dohromady a není pořádně jasný, která strana je která.

          Už víš, že žebříček ZŠ > SŠ > VŠ > vědecká práce v laborce/práce v korporaci, je blbost, tak zapoj hlavu a zkus vymyslet co by se dalo dělat jinýho. Každopádně zpátky do tý pyramidy už nemůžeš, protože víš, že je to nesmysl. Nezbejvá ti nic jinýho, než jít objevovat a testovat jiný způsoby žití, než je ten kterej sis vysnil když ti bylo patnáct… Budeš to zkušenost a bude to k nezaplacení. Můžu jen doufat, že se při tom úplně nezničíš…

          Taky ti je už asi jasný, že bude nutný něco udělat i s tím hraním rolí, protože ten “neutrální rebel” je právě a jenom zase další příčka tej pyramidy, protože “neutrální rebelové” jsou těma rebelama proto, aby v sobě mohli pěstovat pocit, že jsou nad věcí a že se jich to netýká.

          No a ta svoboda a osobní zodpovědnost, to je fakt hodně hardcore a zezačátku to dostane každýho. Na tohle se připravit nedá, nikdo ti to nevysvětlí ani tě nevaruje, že tenhle nářez přijde, a ten pocit je hodně hustej… Bude dobrý na něj nezapomenout, protože ani teď pro tebe nebude zase takovej problém sám sebe do něčeho uvrtat (do nějaký práce, činnosti, školy, prostředí, vztahu…) a pak krčit ramenama, že tě to ovládá a ty stejně nic nemůžeš – popřípadě znovu zaujmout tu pozici rebela a snažit se to celý zintelektualizovat.

          Ještě když jsem tu zmiňoval tu hudbu: http://youtu.be/ipWSgBRBr_U (instantní hodinovej trip; ideálně sledovat fullscreen v tmavé místnosti bez světla, o samotě, se sluchátkama na učích…)

          • @Mordemy: To s tim nozem je uplne presny a pripada mi, ze v tomhle je hrozne nebezpecny to prostredi, ve kterym ses. Lidi ti porad predkladaji nejaky bludy o tom co je spatne a jak musis drzet krok s dobou, a proto delat neco…

            • @j.: Držet krok s dobou, jasný no, alias přeloženo “Musíš bejt stejná sračka jako všichni ostatní, jinak budeš zneuznána širokým okolím a všichni nad tebou ohrneme nos!” No dokážu si představit ty rozhovory, co na tý koleji vedete, respektive jaký rozhovory seš nucená vést (a časem si na to zvykneš a víc a víc zapomínáš na to, že tě to vlastně strašně sere…).

              Tahla adaptabilnost na prostředí, že si člověk zvykne fakt kdekoliv a nechá se tím semlít, to je fakt hustý. Je jasný, že to nějak pomáhá přežít (v daném prostředí) a je to nějakým způsobem do jistý míry efektivní, ale opět je to jako ta pyramida – nesmí se to moc žrát; a to je bohužel téměř nemožný, ať seš kde seš. Nicméně žijeme v moderní době a ty možnosti jak se hnout a co dělat, jsou obrovský. Ve středověku když se člověk narodil jako syn farmáře, tak by se musel zatraceně snažit, aby mohl dělat v životě cokoliv jinýho, než starat se o vlastní políčko. Takovej člověk se neměl pořádně jak dostat k informacím, když by se chtěl něco naučit, nebylo pořádně kde a když tak někde v klášteře buďto jako černoprdelník anebo teda světský vzdělání, ale za těžký prachy. Dneska máme na netu celý vědecký knihovny a přístup k informacím je enormní. Fakt už si nikdo nemůže stěžovat na to, že nemá možnosti…

              No, uvědomil jsem si, že jsem dokonce i tady, kde není nic, než místnost s pár věcma a notebookem, nakonec taky nějakým způsobem zlenivěl a zpohodlněl. Jako ano, žil jsem teď v samotě a v izolaci a nepohyboval se na úrovni hard reality téměř v žádným prostředí (99.9% interakcí bylo skrz symbolickej svět na netu), ale cejtím, že jsem se kupodivu právě na tomhle zaseknul a zvyknul si na to až moc. Co ze začátku byla fakt hodně drsná zkouška (bejt sám v prázdný místnosti, den za dnem, týden za týdnem, s nikým nemluvit a jen bejt připíchnutej na Síť…) se časem tak jako trochu rozplizlo a byl jsem v klidu až příliš.

              Ta Brazílie teď přichází v naprosto správnej čas prostě a jak se blíží odlet, tak z toho freakuju taky solidně a je to jednoznačně dobře. Skoro si říkám, že kdybych tu měl bejt dalších x měsíců zavřenej, tak bych si tu asi začal pomalu dozařizovat byt a budovat si útulný hnízdečko. Ale podařilo se mi to tu udržet v naprostý light verzi to bydlení, jedinej nábytek, kterej jsem si sem koupil je Ikea židle (jinak tu byla erární postel, stůl, skříň, gauč, křeslo a jednoduchá kuchyňská linka s přenosným vařičem) a toť vše. Veškerej svůj majetek tak narvu do pár tašek, část nechám u kamaráda v ČR v malý komůrce 1x2m a zbytek (dvě zavazadla) si vezmu do Brazil a toť vše, co se týče stěhování. A tu židly se asi nakonec pokusím někde střelit…

              • @Mordemy: protoze mozek tak funguje, snadno upadnes do ‘mind ease’ a pak delas chyby a prehlizis veci a je to vlastne ‘mozkova lenost’ a vzdycky to prijde, kdyz se citis v bezpeci. ‘neni potreba informace tak filtrovat’, nebo takovej nejakej stav.
                klid pred bouri jsem tomu jednou rekla ja.

                mne bylo uplne jasny, ze ty musis mit tech veci taky asi tak jako ja, jedno luggage a jeden handbag plus par dalsich veci, co se vejdou do ikea tasky. zpohodlnet se da na vsem, clovek proste snadno otupuje. stejne jako ma m. pocit bezpeci z toho, jak je obklopenej vecma, mam ja pocit bezpeci z toho, ze se muzu kdykoliv ze dne na den sbalit a vypadnout (=utect). No.
                Koncem dubna se stehuju, nejdriv mi to prislo off topic, ale ono to v souvislosti s nejakejma ‘patrama pyramidy’ souvisi: ten byt je v zabehlicich, takze cloveka hned napadne hrisni lide mesta prazskeho, ze jo. tak mi doslo, jak moc se ta postava policajta ve filmech a serialech zmenila, dneska jsou ty postavy vsechny takovy cernobily, nic mezi… ale v hrisnych lidech i ten kriminalnik zpiva ‘dejte mi zahrat, pane inspektore, dejte mi zahrat, uz jsem zase dole’ – jako by mel pokoru a uznal, ze udelal vedome neco spatne a ted si to vyzere, a ten policajt i kdyz lidsky chape situaci toho zlocince a co ho k cemu vedlo, tak je teda ted ten policajt a musi jit po tom zlocinci.

                • @j.: Napadlo mě, že je potřeba najít nějakej stav mezi “mind ease” a “freakovatěním”, ale ono je zase spíš ta syntéza těch dvou věcí. Stav “mind ease” je to pohodlíčko, ale když je člověk zase úplně vystresovanej a blázní a panikaří, tak mu to taky zrovna dvakrát nemyslí a je strašně jednoduchý se v takový chvíli rozhodnout pro nějakou úplnou hovadinu, jen abych už měl konečně nějaký řešení, takže se je přeci jenom potřeba uklidnit v takový chvíli. Akorát pokud možno ne tak moc…

                  No nemá cenu se v tomhle nějak záměrně hlídat a kontrolovat si stav jak při kondičním plavání v bazénu, protože tohle si člověk prostě neuhlídá, vždycky se pak můžeme akorát zpětně znovu a znovu podivovat nad tím, jak to s náma zamávalo a divit se tomu. Je to fakt těžký tohle…

                  Tohle je zajímavý, jak máš tu vlastní pohodlnost překlopenou do toho utíkání. Tady je blbý, že to utíkání pak prostě není úplně ten druh POHYBU, kterej by to měl bejt, ale navenek to tak vypadá – zvlášť když pak putuješ po Evropě z jedný země do druhý. Tam máš pořád nějak předdefinovaný, že jako tam někde za horami to bude lepší no, pak tam dorazíš a ono houby. Tak se zvedneš a jdeš zase jinam a tak pořád dokola. No nakonec ti stejně nezbude, než se s tím poprat a tu hru na nezávislost nějak přestat hrát. Protože o čem tohle je? To je o tom, že máš strach z těch silnejch a blízkejch vazeb s lidma, který si vytvoříš tím, že zůstaneš na jednom místě. La Tiborova holka je něco podobnýho v tomhle, taky jezdila do Anglie… Na druhou stranu ono to má možná celý docela potenciál: Můžeš pomoct rozhoupat m. z jeho zaprděnosti a on ti může pomoct přestat zdrhat. Byť to zase bude muset bejt dohromady něco víc, než jen průnik dvou protipólů.

                  Jo, v těch starejch filmech měly ty postavy totiž skutečně charaktery… V hollywoodskejch filmejch už jsou dneska jen prázdný skořápky s nějakejma cool problémama na povrchu (viz hovadiny typu CSI) a postava libovolnýho policajta nebo zločince už jen kopíruje tu všeobecnou představu o tom, jak vypadá a jaký je takový typický policajt nebo zločinec. Jsou z toho prostě plochý archetypy.

                  To, co zpívá ten kriminálník je fakt výborný, to by v moderním neartovým filmu už nikde bejt nemohlo snad něco takovýho, protože policajt dneska není někdo, kdo chápe, že policajt je jen ta role, kterou musí hrát (jako to chápal ten rada Vacátko); policajt je dnes ten dokonalej chlápek, co nemá už nic jinýho, než tu roli policajta (ten policajt jakoby nemá tu lidskou stránku už, je to už pouze ta ikona – ten člověk se jakoby STAL tím symbolem místo toho aby jen měl tu roli…).

                  • @Mordemy: on na tom setrvavani anebo setrvavani v utikani stejne nikdo nic nezmeni, dokud neprijde katastrofa a to takova, co se trefi do toho, na cem clovekn stavi naprosto celej svet

                    rekneme sok podobnej tomu, ze bys sem prijel, ja tu necham papiry a ty osobne morde bys v dobe my nepritomnosti prodal muj barak; to je sok, co dokaze pohnout svetem, protoze jsi jeden z mala lidi, kterym VERIM… no a o tohle jde, my porad verime tomu, ze to nejak pujde flikovat dal a dal; racionalne si zduvodnime, ze ne, ale na racionalitu se hraje na vedeckych konferencich…my se domnivame, ze potrebujem nadeji, ktery muzem verit, navzdory vcelku banalni a trivialni zkusenosti cca. na urovni toho, kdy jistej programator z Belgie, co prijel do Brazilie, presvedcil sebe i desitky investoru, ze je odborik na pestovani pomerancu ve slunickove zemi a kdybych popsal skutecne vsechno, tak by to bylo tak sileny, ze by to ani wordpress neunes

            • @j.: Prostě s tím nožem je to tak, že ho musíme pořád tak trochu cejtit pod zadkem a nebát se o něj kdykoliv říznout a připomenout si, jak to s náma vlastně je. Což není zase nic jinýho, než to přijímání bolesti…

        • @Aaron: najz… tak tobe treba aspon verim, ze nejsi multiidentita

          dal uz nic psat nebudu, mord to napsal, to jak se “vyrovnat s budoucnosti” (tj. jak zit dal, kdyz se mi ta moje identita rozpadla, ale porad se ji snazim drzet) nebo nejakej jinej zastupnej problem tu bude vzdycky

          chce se to nadechnout a uklidnit se v tomhle a delat dal svoji praci, ono casem to vyhori jako nejakej ohen, zbyde popel, ten se rozfouka a pohnoji nejaky pole… veci nejsou tak zhavy

          a tvoje prace jsou ty uplne dve trapny zasady setu a setingu – proste se vyser na veci kolem sebe a najednou uvidis jakej jsi respektive nejsi frajer… zkus to nezatlouct, zkus si zanalyzovat proc neudelas konkretne vec A B C, zkus videt ty trapny vymluvy co ti jdou v hlave a ani je nikomu nikdy neukazes, pak budes dole cobydup :)

    • @Aaron: ten trojuhelnik je prumet

      a tak mozek pyramidu zpracovava, prece jen vzdycky kdyz se mluvi o pyramide, tak se to nakresli 2D jako trojuhelnik a jak sem se snazil popsat, tak i ten se nam zjednodusuje do (polo)primky

      postmoderne to interpretovat nejde, ono je to zakerny a totalitni totiz cely; to nejde si vzit nejakej symbol a jen tak s nim otacet do vsech stran tak hezky treba jako jsi to udelal ty (pyramida navic je asi spis 4body jehlan, ne 3 boky)… ono je skutecne potreba vedet/citit tak nejak s cim ten symbol je spojenej; symbol a to co symbolizuje jsou skoro rub a lic jedny mince, ne uplne, ale neni to proste ten symbol jak ho vnima postmoderna

      to by proste placebo nefungovalo a verici krestani by nemeli stigmata

      proste ten clanek NENI proti pyramide, je to navrh spis k zamysleni nad tim, aby se v denodennim zivote porusila ta tranzitivita, tj jestlize A>B a B>C tak z toho plyne A>C. Kdyz jsem byl malej fascinovala me hra Marsal a Spion, kde slo o to samy. Deskova hra pro 2 hrace, kde byly rozestaveny figury podle hodnosti, ale ty hodnosti videl jen clovek u svych figur. Hodnosti byly od vojina, svobodnika, pres kapitana a ruzny sarze az po marsala. Pokud zautocila jedna figura na druhou, tak se odkryla hodnost a vyssi sarze vzdy znicila nizsi sarzi. Vtip byl v tom, ze v te hre byla figura spiona, kteryho znicila kazda jina figura krome te nejvyssi – kdyz se potkal marsal se spionem, tak spion ho znicil.

      Ta hra, respektive jeji princip je mind blowing proste. Chudi/chudi duchem atd meli aspon v minulosti svuj edge. Nulovou odpovednost aspon, spojeni s pozemskym zivotem, to je kasta otroku, ktera byla vzdy nejpocetnejsi. Kde jsou dneska otroci? Jeste mnohem otroctejsi figurky, snazici se vylepsit svuj image a zakladaji si druhy duchodovy pilir a weby jako zivotvkorporaci.cz … totalne nesnasejici lidi nad sebou; stredni trida i stredni management se od nich moc neodlisuje, jen je jeste vic ve stresu a high class je skutecne nahore, neni tam vubec nic a je to samozrejme spatne, tam ma byt napojeni uplne dolu, podobne jako superego je spojene s id (na to taky zapominame a projevje se to skryte a obskurne).

      Jestlize papez liba nohy nejakym HIV pozitivnim fetakum, tak je to presne snaha dokoncit ten kruh (necham stranou jak moc to mysli uprimne a jak moc je mozne to dnes prosadit, kdyz vlastne nikdo nevi, proc papez olizuje nohy nejaky fetce).

  4. @la tibor: On je o tom tak nějak celý ten film o tomhle paradoxu – o tom jak složitý to je s tou symbolickou složkou reality. Nejednoznačnej je celej film a hlavní téma toho filmu je ta “nejednoznačnost” (víc nejednoznačně už to asi říct nelze). Hrdina se celou dobu snaží najít konečnou odpověď, poslední informaci, finální příčku pyramidy (kterou i v tom filmu je doslova Bůh) a zjišťuje, že čím blíž je, tím nemožnější je to rozlousknout. Ten příběh je celej o tom, co se s člověkem děje, když se mu to hledání začne byť jen trochu “dařit”…

    Jak tu psal Tom, že určitý informace jsou jakoby “zakázaný”, tak co když to je prostě tak, že určitý informace (určitý odpovědi na určitý otázky) jsou “zakázaný” prostě proto, že ty otázky jsou špatně položený? Ta Odpověď s velkým O, kterou Max hledá má bejt číslo dlouhý 216 číslic a má to být Bůh. Jenomže 216 je 6 na třetí. A 666 je známé satanské číslo. Takže jak? Co teda hledá “ve skutečnosti”? Co je tou odpovědí? Je to Bůh nebo Ďábel? Postmoderní úlitba ve stylu “Je to obojí najednou” je nedostatečná stejně jako odpověď “Ano, je to Bůh” nebo “Ano, je to Ďábel”. Film nedává jasnou odpověď, pouze ukazuje ty strašný paradoxy kolem toho.

    Ta otázka hledající konkrétní odpověď je možná zkrátka špatná (špatně položená) sama o sobě, protože při snaze o konečnej výklad toho filmu se člověk dostává do přesně stejný smyčky jako jeho hlavní hrdina. Proto je tam ta satanská (zakázaná) symbolika. Protože když se budeme o tohle snažit stejně urputně jako Max v Pi, tak dojdeme tam, kam on (k vrtačce).

  5. Dobrý den.

    Jste schopen mi alespoň v bodech vysvětlit vaše pojetí boha? Otázka po bohu je asi tou nejčastější otázkou, kterou jsem se v dospělosti zabýval (vyjme otázky, kde jsem sakra ztratil klíče). Dospěl jsem k Schopenhauerovi, kterého si Freud chválil, že kromě Nietzche je jediným filosofem, který předjal pojem nevědomí. Číst ale Schopenhauera deset dní je náročné, jednak je samolibý, dále vytváří koncept všeho a v neposlední řadě radí, že po styku s prostitutkou je třeba máčet péro ve vápně (byl to genius, poznal že paralýza není boží prokletí). Velice mě zaujal Kierkegaard, který možná Schopenhauera překonal, když řekl, že pro boha je jedinec vším a společnost ničím, tj. nejsme jedinci náhodou, nejsme ve vesmíru výjimkou, jsme jedinci protože bůh je jedinec. Zjednodušuji, když tak vysvětlím.

    Děkuji, Peřina

    • @Peřina: V bodech to asi určitě nedám a Schopenhauera ani Nietzcheho načtenýho nemám, nevím, jak Boha chápou oni (kdyžtak jestli by teda šlo rozvést a vysvělit, díky…).

      Bůh je všude, Bůh je ve všem, Bůh je samotnej svět a realita jako taková. Je to takovej ten neurčitej pocit vzadu v hlavě, kterej je tam vždy a všude, ať člověk dělá naprosto cokoliv. Je to něco jako informace, která se nám neustále tlačí zezadu do hlavy a v zásadě jediný, co musíme dělat, je se tomu nějak poddat. Nevím, co přesně je Bůh nebo jak ho definovat v bodech, jen vím, že tady prostě je a máme mu naslouchat (protože jiná cesta není). To je asi tak vše k Bohu.

      Jinak rozhodně si myslím, že tu jde v prvé řadě vždy o jedince a ne o společnost, akorát je pak otázka, co ten jedinec má teda se svým životem dělat a v naprostý většině případů se odpovídá takovým způsobem, že se odpovídá “jak by měl jedinec žít ve vztahu ke společnosti”, ale už se neřeší “jak by měl jedinec žít ve vztahu k Bohu”. Ono vůbec ten rozdíl jedinec/společnost lidi chápou často velmi omezeně, protože jediný, co je slyšet je, že se “jako jedinci musíme starat o chod společnosti” a “žít podle zásad a pravidel společnosti” (typicky měli bychom uvědoměle chodit k volbám, být občansky aktivní, platit daně, být hodní ovčané, řídit se zákony i kdyby byly sebe stupidnější a sebe víc zastaralý/nefunkční a tak dále…) a odměnou za to nás společnost odmění tím, že nám vytvoří podmínky pro uplatnění se v té společnosti a skrze to uplatnění se si máme jako splnit všechny ty naše touhy, které jako jedinci máme (které nám ovšem indoktrinovala z větší části sama společnost).

      Přitom vtip je v tom, že už jen každý stát na světě má rozdílné zákony například, ale nejen zákony, taky zvyky, kulturu samotnou a mentalitu těch lidí. ČR a způsob, který věci fungují v ČR prostě není to jediný, jak můžou věci fungovat a fungují, takže ten deal typu “hraj podle pravidel a budeš se mít dobře” nefunguje ani na týhle základní úrovni – v praxi už nefunguje ani ta hra jako taková a lidi mentálně závislý na systému chodí do ulic protestovat a řvát a stěžovat si jaká je to nespravedlnost, že nemají to, co jim bylo slíbeno v reklamách na zubní pastu.

      Neboli zákony (té dané konkrétní, například české/evropské) společnosti nejsou to nejvyšší, co tu je (ani být nemůžou, když je to všude jiný) a podle čeho by se měl člověk řídit, takže musíme hledat něco dalšího, univerzálnějšího. A proto je tu ještě ten Bůh, který stojí NAD společností a nad všema zákonama a pokud je to Bůh a společnost v rozporu, tak “výběr” je prostě jasnej… Ono sice do relativně vysoký míry míří společnost i Bůh stejným směrem, už jen proto, že lidi, co se snažili jít k Bohu, většinou byli zároveň součástí nějaký společnosti a tu společnost tím pádem ovlivňovali a některý věci jsou společný, ale holt v některejch dost zásadních věcech je společnost mimo – specielně v tom, jak je dneska vnímanej ve společnosti ten jedinej (viz prostě to, jak se tlačí na individualismus a uspokojování potřeb a jak se všichni ženou za něčím, co je prostě jenom přelud).

      • @Peřina: @Mordemy: Bavit se u Nietzscheho o jeho chápání boha je jednoduché. Podle něj neexistuje, je “mrtev”.

        Nietzscheho filozofie nahrazuje boha nadčlověkem, a proto tedy má člověk pracovat na sobě a vyvíjet se v něco vyššího, mnohem lepšího i horšího zároveň. Tohle má také být jeho vírou, smyslem světa. Sám člověk možná vytuší, že nadčlověkem není, ale má alespoň připravit půdu (třeba i ve svých dětech) pro jeho příchod.

        Možná by nebylo od věci ještě zmínit třeba Stirnera nebo Klímu, kteří přišli s pojmem člověkobůh (nebo bohočlověk) a zejména u Klímy je jeho ztotožnění se s bohem velmi kuriózní.

        Schopenhauera nemůžu okomentovat.

  6. Schopenhauer byl v tomto dotazu důležitější. Nietzche jsem zmínil jen okrajově, oba byli iracionalisté, a proto je Freud chválil, je zřejmé proč asi, ledovec nevědomí byl hlavním objevem Freuda. Mainstremový proud ve filosofii si odjakživa myslel, že smysl světa, realitu a sami sebe jsme schopni zvládnout a poznat svým rozumem. Před Kantem se odehrával boj mezi racionalisty a empiristy – oba směry si myslely to, co říkám v předchozí větě, i když každý jinak. Kant jejich spor vyřešil tím, že jej překonal a vysvětlil. Vyslovil a vší silou dokázal domněnku, že rozum je prostředkem, jak chápat a ovládat pouze naše přírůční jsoucno. Jinak řečeno, rozumem jsme chopni ovládnout to, co se týká časoprostoru, takže můžeme vytvořit jadernou elektrárnu, ale nikdy nebudem schopni pochopit třeba boha. Proč? Tyto otázky se ptají na, a to je filosofický termín, tzv. “věc o sobě,”: Ptají se na věci, které náš rozum překračují (špatně řečeno: jsou úplně jinou kategorií) a nemůžeme s nimi nic udělat, protože nepatří mezi výše zmíněná příruční jsoucna (samozřejmně notně zjednodušuji). Schopenhauer vytvořil vedle Marxe snad jeden s posledních velkých systémů filosofie (mimochodem Marxe (Hegelova žáka a “překonatele”) nelze jako člověka a myslitele než obdivovat, pokud si někdo myslí, že všechno posral, tak asi tak, ve významu a učení, jako to “posral” Ježíš Kristus – mohu citovat třeba Fromma nebo Scrutona).

    A Shopenhauera příště, vstávám na čtvrtou, omlouvám se tomu, koho to zajímá.

  7. Proboha, člověk Nietzche žil tak krátce a myslel tak intenzívně, že jeho kdejaký extenzivní uživatel nestačí smrsknout ani boty, i i když zjistí, že je s Nitetche mimo mísu. Opakuji, Nitzche neřeším, on měl tolik nápadů, že si s nima u ohně s buřty vystačímě 27 let. Jak jsem to počítal? Přes časopis Vesmír.

    Přece se tady nebavíme o autoritách, protože člověku stačí genialita nechtěného, výrazy lidí co přemýšlejí ale nemluví, nebo genialita lidí co nepřmýšlejí vůbec a jejich larvy mají svůj názor. My všichni jsme se vyvinuli z té původní plesniviny ” v cítící a myslící bytosti”. Jejich názory jsou myslitelné jjenom tak, že oni sami jsou natoli inteligentní, aby svůj názor neuzavřeli

  8. Omlouvám se za sebe, píšu nesmyslné komentáře, svět blogů není pro mě. Mám tisíc připomínek k všemu, ale to je nesmyslné … Mějte se.

    • @Peřina: V klidu, myslím, že to chce akorát zkusit to vysvětlit třeba i víc po lopatě – což je problém obecně no, protože čím srozumitelnější to sdělení je pro ostatní, tím je to obvykle nepřesnější, “osekanější” a vzdálenější od tý původní myšlenky. Taky furt hledám nějakej kompromis mezi tím…

  9. Zdravím, tě Mordemy do daleké země,

    říkám si, jak se ti asi vede, občas si vzpomenu, neboť tvá odvaha či rozhodnutí vzdálit se od všech jistot v ČR na mne zapůsobila..Kdo jsem? Počátek tvé brazilské cesty….Bůh nás vedle sebe posadil na cestě ve žlutým :Brno-Vídeň…

    pozval jsi mne sem, já to udělala, přečetla jsem tvé /ne všechny/ články, a docela hodně komentářů…. chci být užitečná, chci reagovat, přečíst a stát opodál není fér…
    neseš svoji kůži na trh, já též…

    Články Velká hra, Jak jsem navštívil Brno, Cenzura -pilulky proti bolesti – tyto články jsou mi blízké, jako bych je psala já, z té další části mne obohacují, mají hlavu a patu, pevnou konstrukci, takže i filozofování v daných mantinelech je na místě.

    Vždy jsem byla pro své okolí člověkem, který si poletuje nad zemí “filozofem, psychologem…..” a nyní se snažím méně pouštět ven tyto obláčky páry a více jimi plnit třeba ty barevné balónky..každý vidí barvu balónku, vidí jeho pohyb, a už méně přemýšlí o tom, že je něčím naplněn, že má nějaký obsah, přichází to naprosto přirozeně …..tj. snažím se a obdivuji všechny, kdo se umí kultivovaně vyjádřit něčím konkrétním
    -konkrétním prožitkem, který není plytký, ale má hluboký SKRYTÝ smysl, možná dvojsmysl, podobenství, humor…
    Je tak úlevné a přitažlivé číst v 1. os. č. j. něco konkrétního…

    Před dvěmi lety jsem se seznámila s člověkem s “jungovcem” , který létal ještě o něco výš než já, až se stalo,že vůbec nedohlédl na zem, a že jeho vnímání žívota nabylo velmi nepraktických rozměrů… skoro takových, že skrz to “létání” neměl čas pracovat tj. vydělávat peníze na nájem, na jídlo, na alimenty, na kulturu, na cestování.
    Byl již v letech, celý byl tak nějak šedivý , ne jen vlas , ale i jeho šat byl bez barvy, jen uvnitř měl pestro, plány, vzdělání , psychologií s podivnými vlastními závěry, chtěl udělat díru do světa něčím převratným, převychovat společnost, nesnáší uspořádání a systém této společnost,i a proto nepůjde nikdy pracovat do firmy, aby se na tom podílel, roznášel tedy letáky, pracoval na dohody, a když neměl, využíval žen, půjčoval si od nich a jako protislužbu jim nabízel, že je bude “léčit” z jejich zpackaných manželství, že je naučí najít pravý smysl života…. Tisíce plánu, žádná realizace….

    Nechci tohoto člověka odsuzovat, protože jeho rozměr duchovní je větší než jeho mateiální bída, která ho jednou zažene pod most… materiál je pozlátko, duch je život. Nikdo mne neukázal tak dokonalou hudbu a kulturní osobnosti jako on, ale s jeho vlastním duchovním názorem na život nemohu souhlasit, proto ho chci pouštět do svého světa – co nejméně, možná vůbec. Vysává mne a stravuje moji energii.
    Pokud byl tento člověk konkrétní – byl zábavný , pokud do mne valil svoje filozofie, bylo to nestravitelné.

    A ještě poznámku k Velké hře – moje přiznání : Vůbec jsem neznala slovíčko “Falus”, ale vím, co tím autor chce říci…. souhlasím s tím, že ženám o to jde, ale nejvíce přitažlivé je – pokud to muž má, a nechlubí se s tíma naopak vystupuje tak, že to nemá. Nechá to ženu najít sám, ona si toho pak velmi cení a to tajemství v ní zůstane hodně hodně dlouho.Pokud se s tím totiž ten vzácný muž nevytahuje, a ostatní zvenčí pozorují jejich vztah, ony /většinou ženy toto sledují/ si říkají , co ty dva mezi sebou mají, co to mezi nimi je za sílu….

    Pokud navíc je dvojice společenská , ale jaksi nepsaně uzavřena a spojena proti všem a všemu v jednotu, je to pro všechny okolo přitažlivé, závist vyvolávající , dráždivé…..a chtějí to taky….pak už záleží jen na těch dvou, jak jsou lidský nebo nadpozemský, aby si to pro sebe uchránily.

    Pro šechny , kdo četli Velkou hru mám dobrou zprávu, i pro tebe, Mordemy, v mém okolí je dvojice , která to má 25 let, ano falus se spotřebuje, ale když ho muž doplní a žena ho opět chce nalézt – funguje to bezproblémů zase dál – je to perpetum mobile a navíc, po letech o to krásnější, že už ví kam jede. Chce to jen trochu kreativity od obou , věřím v lásku, jinak by život neměl smysl, ale je to mistrovské dílo tolerence, odevzdání se a rozloučení se s vlastní pýchou.

    A jak je v Brazílii? Mají tam muži falus, jaké tam panují vztahy? Jak tam muži pohlížejí na ženy? A jak se tam dýchá tobě?
    filomena

    • @dana malkova: Ahoj, vítej!

      Tohle je super, většina lidí, co jsem jim dal link na Psychoanalýzu se tu nikdy neobjevila (specielně co se týče různých “náhodných” kolemjdoucích z cest autobusem do Vídně a tak…), takže tohle je paráda, jsem rád, že si dorazila… Co ten fotografickej workshop ve Vídni, jak to vypadalo? Bylo to k něčemu? Jo a hlavně jak to dopadlo s tím tvým zaměstnáním? Už si jim to tam konečně hodila na hlavu a dala si výpověď nebo jak to s tebou je?

      No jak se mám v Brazílii – už jsem se párkrát snažil o tom napsat sem na blog, ale zatím jsem to prostě nebyl schopen nějak obsáhnout a dát to do nějakýho ucelenějšího textu. Respektive ono to prostě nejde, napíšu asi jen pár volnejch vět bez nějakejch velkejch psychoanalytickejch keců okolo, protože to jak se mám se tak nějak vzpírá všem popisům – a navíc se mi to ani moc popisovat nechce, jak se tu mám; dostal bych se tím akorát zase pod nějakej bad spell rozebírání krávovin, bude lepší být spíš zticha. Ale budu se snažit už konečně brzo něco napsat, ono tady na to čeká víc lidí na ten novej blogpost o Brazil…

      Jako je to tady síla. Nedokážu moc vysvětlit proč. Ale docela (dost) mě to dostalo. Nevím co k tomu říct víc v tuhle chvíli.

      Co se jakože dlouhodobýho žití v Brazílie týče, tak můžeš přečíst tenhle blog: http://www.brazilie.in/ Psal ho člověk, u kterýho teď bydlím a kterej tady na Psychoanalýze vystupuje jako La Tibor (a psal článek výše). A teď zdá se ten brazilskej blog obnovuje a začíná tam znova psát…

      K tomu chlapíkovi, co filozofoval a neměl na jídlo a nájem: Do tohohle jsem taky jeden čas mířil a není to tak dávno. Když člověk vidí to “duchovno” a ten přesah, tak snadno sklouzne k tomu, že na těch obyčejných přízemních záležitostech jako mít peníze na nájem, vlastně až tak nezáleží. Ale to je chyba. Tohle myšlení totiž vychází z principu pyramidy (jako je popsáno v článku výše), kdy se jakoby předpokládá, že cítit Boha je něco “víc”, než schopnost postarat se o vlastní přežití. Jenomže není. Žít pod mostem v bídě a filozofovat o smyslu bytí není nic, co by se mělo obdivovat.

      Ono filozofovat a něco vidět je sice hezký, ale ta filozofie musí vycházet z toho, že se člověk bude schopnej postarat alespoň sám o sebe. Prostě co je to za filozofa a “mudrce” a co je to sakra za životní filozofii, když musí žebrat u milenek o prachy? Ten člověk sice možná něco vidí a chápe jakési “duchovno” nebo jak to říct, ale jinak je prostě v prdeli a hlavně je to normální srab a navíc ještě zmrd, protože očividně zneužívá lidi kolem. Není ochotnej a schopnej se zapojit do reality a poddat se tomu jak funguje svět a začít vydělávat prachy. Takže ten svět radši jen odmítá a samozřejmě je mu to úplně k ničemu, že jo, protože tohle nikoho nezajímá (a kupodivu ani Boha ne!). A může si stokrát říct, že je přece NAD tím materiálnem, že on je přece tak moc duchovní, že jeho se to už netýká… a bude to fejk a sebeklam. Týká se ho to stejně jako kohokoliv jinýho a ten chlap je idiot, že to nevidí.

      Taky de facto nesnáším tuhle společnost, nesnáším to, jak funguje, nesnáším uspořádání společnosti a všechny ty hry, co jsem nucenej hrát, ale vím, že společnost nezměním, takže si nehraju na někoho, kdo by chtěl tu společnost měnit a když už, tak se místo toho snažím spíš mluvit s konkrétníma lidma a hlavně teda sám dělat, co můžu (například postarat se sám o sebe a vydělat si na vlastní živobytí, abych nemusel nikoho prosit o prachy). Ono každej, kdo spadne do toho, že by jako chtěl měnit svět, nakonec vyhoří a stane se z něj v podstatě troska, protože svět si toho člověka podá a dá mu za tuhle opovážlivost patřičně přes hubu. A když bude člověk hodně tvrdohlavej, klidně skončí pod tím mostem, kde může spílat na to, jak ošklivý je svět a jak strašná je tahle společnost – a nebude nikdo, kdo by ho poslouchal, protože nikoho to nebude ani za mák zajímat. A to i přesto, že ten chlapík bude mít ve svém rozhořčení pravdu.

      K tomu falu a Velký hře: No jasně, to je přesnej postřeh. Ženský mají nejradši chlapy, který se tváří, že ten falus vlastně “nemají” – to jest chlapy, který s ním “nemachrujou”. Ale proč? No protože právě tohle (hra na to, že já jsem vlastně “nad falem”, že já jsem NAD tou hrou o falus, že já už jsem tak hustej borec, že MĚ se ta hra o falus netýká) je pak ve výsledku úplně nejpřitažlivější, protože (voilà!) TOHLE je ten nejvyšší level té hry o falus. Nejpřitažlivější je chlap, který zaujme pózu typu “Já přece takovýhle směšný hry o falus hrát nebudu” – a v té chvíli hraje největší hru ze všech – hru na to, že nehraje. Zase to souvisí s předchozím – ten blb tě přitahoval právě proto, že se tvářil, že on je tak moc na výši a tak moc duchovní, že jeho už se nějaký materiálno netýká. A ty si mu to zřejmě nějak žrala a až pak sis uvědomila, že je to vlastně blbost…

      A právě tohle na tý hře nesnáším asi úplně nejvíc no, že z toho prostě není úniku a nehrát nelze. A čím víc se někdo tváří, že jeho už se to netýká, tím víc se ho to týká…

      Nezbývá nic jiného, než přijmout to, co tu je, přijmout to, že i já musím hrát i kdyby se mi to stokrát nelíbilo. Přijmout, že společnost nějak funguje, že mezilidský vztahy nějak fungujou a že se z toho člověk zblázní. Přijmout to a nestěžovat si na to. Pak s tím lze možná něco dělat dál…

      Nějak se o tohle teď… nechci říct snažím, spíš jsem už natolik zoufalej, že zkouším všechno, co se dá… ono už mi ani nic moc jinýho nezbejvá.


Zrušit odpověď