Kříšení ega | Psychoanalýza

Psychoanalýza Jak se říká té nemoci, kdy člověk lže

9Oct/1177

Kříšení ega

Jak je to s tím osobním rozvojem.

V šedesátých letech bylo hlavním tématem obrození společnosti. Masy dlouhovlasé mládeže se pod vlivem acidu snažily o lásku a mír pro všechny. O vytvoření harmonické společnosti plné souznění a vzájemného porozumění. Nakonec se to nějak nepovedlo. Dnes se lidé pokouší o něco podobného. Jen se rozhodli říkat tomu osobní rozvoj.

Doba pokročila, ideje a symboly vybledly a staly se ještě o něco vzdálenějšími, a to jediné, co zbylo je člověk - tedy spíše jedinec. Jeho, pokud možno, pravé self, jeho tužby, sny a potřeba sebeprosazení. Moderní verza ega. Individualismus se stal hlavní hybnou silou a nic jiného nám nedává smysl. O revoluci se pokoušíme už jen každý sám za sebe. Žádné kolektivní snahy o nápravu společnosti! Začneme hezky na vlastním písečku a ten ráj si vytvoříme alespoň tam uvnitř.

Je to pořád ta samá písnička. Snažte se být úspěšní (v rámci toho, co je společností za úspěch považováno), teprve potom dosáhnete štěstí. Ve světě, kde je hlavním kritériem společenský úspěch, se pak přirozeně objevuje i spousta návodů, jak onoho úspěchu dosáhnout. Protože v hloubi duše všichni víme, že je to celé blbost, bylo potřeba zabalit vše do něčeho nenápadnějšího. Začalo se tomu říkat techniky timemanagementu, z nichž zřejmě nejznámější je GTD. Aby to nebylo nenápadné přespříliš a dobře se to prodávalo, připlácla se na to absurdní nálepka „osobní rozvoj“ (vzniklo tak skutečně děsivé sousloví „knihy o osobním rozvoji“ ). Obecně nejde o nic jiného, než o techniky a postupy, jak dosáhnout štěstí - v terminologii GTD „jak dosahovat vytyčených cílů“ (což je totéž, jen se to jinak tváří). Že v tom bude nějaký zádrhel se dá čekat.

Jak u mě bývá zvykem, k podstatě sdělení se dostanu oklikou. Takže si uděláme malou odbočku ke školství a vzdělávacímu systému. Mizerná kvalita školského systému je věcí všeobecně známou a kritizovanou. Nekvalifikovaní lektoři, nesmyslné biflování faktických informací, nízká použitelnost učební látky v běžném životě. Jaký to má vlastně dopad na samotné děti? Bohužel ještě mnohem horší, než by si kdo myslel.

 

Čeho se dopouštíme na dětech

Proč vůbec děti chodí do školy? No to je zase otázka - snad aby se tam něco naučili, ne? V žádném případě. Děti chodí do školy z jediného důvodu. Protože se to po nich chce.

Dítě je samo od sebe zcela přirozeně zvídavé, pozoruje, dívá se kolem sebe, objevuje a poznává svět. Dělá to už od útlého věku. Jako malé se naučí spoustu neuvěřitelně obtížných věcí a nic srovnatelného už nikdy později nezvládne. Osvojí si během velmi krátké doby řeč, rozvine vnímaní sebe sama, udělá obrovský pokrok v myšlení. Zdá se, že čím je dítě starší, jeho schopnosti slábnou. Nakolik je to však věc přirozená? Nehraje v tom určitou roli snaha začlenit dítě do společnosti? Snaha potlačit jeho ego a udělat ho platným členem moderního společenství? No jasně, že jo.

Slavný americký učitel John Holt, ve své vynikající knize Proč děti neprospívají, popisuje, jakým způsobem se dítě vyrovnává se školními povinnostmi a vůbec s celým systémem, kterému se velmi výstižně říká výchovně vzdělávací (důležité je tu především slovo „výchovně“). Každé dítě se rychle naučí používat postupy, které Holt popisuje slovem strategie - a zřejmě bychom těžko hledali přesnější označení. Ve zkratce: Dítě se při svém pobytu ve škole nesnaží o nic jiného, než dávat odpovědi na učitelovi otázky. O nic dalšího tu nejde. Nemá zájem se něco naučit, protože ho to zpravidla nezajímá (není se čemu divit). Nestojí o to pochopit probíranou látku, protože ví, že mu to k ničemu není a nijak ho to neuspokojuje.

Ono známé a kritizované „biflování“ vystihuje celou podstatu takzvaného vzdělání. Cílem není rozvinout v dětech jejich kreativní potenciál, ale potlačit ho. Účelem není žádná podpora duševního rozvoje. Naopak, děti, které jsou jiné (a hybnou silou evoluce byla vždy odlišnost), jsou spíše bržděny a pokud z nich vyrostou nadprůměrně inteligentní a úspěšní lidé, není to zásluhou systému, ale systému navzdory. Fascinující příběhy kreativních lidí jako byl kupříkladu hudebník Miles Davis, kteří nastartovali svoji kariéru ve chvíli, kdy se vykašlali na školu, mluví sami za sebe.

Neexistují hloupé děti. Když přijde dítě do první třídy, je vždycky chytré, zvídavé, zajímá se o svět. Hloupé dítě z něho udělá až škola, která ho vychová k tomu, že jediné, o co tu jde, je jednička v žákovské. Cílená atmosféra strachu a napětí, kterou učitelé ve škole vytvářejí za účelem donucení dětí k tomu se učit, je přesně ta jediná věc, která dělá z oněch dětí „blbce“. Děti jsou paralyzovány snahou o to zavděčit se učiteli a přestávají přemýšlet. Místo toho používají „strategie přežití“ zahrnující širokou škálu metod, od nepřesných odpovědí (lze se odvolat na to, že to bylo myšleno jinak), přes „čtení myšlenek“ (pozorování, jak učitel reaguje na odpověď) až po prostou rezignaci a používání věty „Já to nechápu“ (učitel pak začne vysvětlovat a dítě má na chvíli klid). Děti se zkrátka snaží pouze zavděčit tomu dospělému pánovi s přísným výrazem, protože primárním kritériem úspěšnosti ve škole jsou správné odpovědi (na otázky, ke kterým děti nemají žádný vztah a které se jich netýkají).

Pokud se dítěti ve škole daří, je to pouze proto, že chce potěšit dospělé. Jeho cílem není něco se naučit. Nedělá to pro sebe. Nedělá to proto, aby se mohlo těšit z vlastní radosti nad tím, že se mu něco daří. Radost mají děti pouze z toho, že učitel má radost, protože se tím zbavují tlaku, který je na ně vyvíjen. Rodiče pak samozřejmě vše podporují stylem „když přineseš jedničku, dostaneš pochvalu“. Škola zabíjí kreativitu, schopnost vlastního nezávislého myšlení a sebeprosazení.

Slovy Johna Holta: „Vzdělávací systém důsledně eliminuje lidi schopné myslet a psát.“ A dá se říct, že se mu to svým způsobem daří.

Jak tohle všechno souvisí s naším původním tématem? Zůstaňme ještě chvíli u dětí.

 

Teorie dětského hřiště

John Holt v knize na názorných příkladech ukazuje, jakým způsobem funguje (nejen) dětské ego:

V parku je malé jezírko, kolem něhož je nízká kamenná zídka. Kolem jezdí maminky s kočárky a běhají tam malé děti. I malé dítě (kolem jednoho a půl roku) už je dostatečně opatrné a chytré na to, aby do jezírka nespadlo. Chová se samo od sebe takovým způsobem, že pravděpodobnost, že dojde k nějaké nehodě, je velmi nízká. Vše se však mění ve chvíli, kdy přichází maminka a začne dítě varovat před možným pádem do jezírka. V tu chvíli si dítě přestane počínat opatrně a pravděpodobnost pádu se rapidně zvyšuje. Čím je dítě starší, tím opatrnější je a tím víc si uvědomuje nebezpečí pádu do jezírka, ale tím neopatrněji se chová v přítomnosti matky, která se snaží zabránit tomu, aby dítě do jezírka spadlo.

Ještě jeden příklad:

V jiném parku v Londýně je hřiště, které je plné stromů, prolejzaček, lan a dalších podobných „nebezpečných věcí“. Když se člověk zeptá mladých lidí, kteří se o park starají, jestli tam často dochází ke zraněním dětí, odpovědí takto: „Ne, ne od té doby, co jsme dospělým řekli, že na hřiště nesmějí.“ Matky tam chodily a říkaly „Nedělej to, nedělej ono, je to příliš nebezpečné.“ Děti takové řeči rozčilovaly a ponižovaly tou měrou, že se s myšlenkou „Já ti ukážu“ hnaly šplhat do nejvyšších větví a na nejobtížnější prolejzačky. Zároveň jim matčino „Spandeš, spadneš!“ znělo v uších, takže jakmile se dostaly do nebezpečí, paralyzovalo je to, začaly se brzy strachem třást a zřítily se dolů. Takže vedení hřiště vybudovalo malou čekárnu, kde mohly matky sedět a povídat si, ale nemohly na své děti vidět (a děti na své matky). Od té doby byl nejvážnějším úrazem lehce podvrtnutý kotník. Ve chvíli, kdy byly děti ponechány samy sobě, velmi opatrně volily, jaké riziko mohou podstoupit.

Citace přímo z knihy: „Aby děti dokázaly, že se nebojí, budou se snažit dělat věci, které by žádné rozumné a opatrné dítě neudělalo, a když se tím potom dostanou do nebezpečí, nebudou si věřit a nebudou dostatečně klidné, aby se z něho dostaly ven.“

Zdá se, že potřeba individualismu a sebeprosazení je v nás zcela přirozeně zakódována a projevuje se už od útlého dětství. Ego se navíc realizuje v kontrastu k okolí a vymezuje se proti jeho přání - skrze odmítání poslušnosti se brání a posiluje a pomáhá si uvědomovat samo sebe. Škola však právě ego dosti brutálním způsobem potlačuje. Rozhodně se nedá říct, že je místem, kde by se člověk mohl seberealizovat. Už na první pohled škola individualismu brání. Všichni se učí tutéž látku, jsou povinni odpovídat na ty samé stupidní a nesmyslné otázky učitelů a jediný rozdíl mezi žáky je v „kráse“ jejich vysvědčení na konci školního roku. Nemá smysl rozebírat, proč vzdělávací systém vypadá, jak vypadá - těch důvodů je mnoho a některé z nich (právě třeba praktická nemožnost věnovat se dětem individuálně) jsou zřejmě neřešitelné. Každopádně výsledkem je, že většinu času, které dítě ve škole stráví, je duchem nepřítomno - uniká do světa fantazie, kde sní o skutečném sebeprosazení (o tom, co ono samo jako sebeprosazení chápe).

A pak, najednou, zčistajasna, přichází ten šílený a zároveň geniální paradox.

Vraždění neviňátek

Stane se něco, co v konečném důsledku dělá z kapitalistické společnosti líheň schizofrenie a co tvoří základy celé té konzumní ideologie, o které se tvrdí, že žádnou ideologií není. Jak dítě roste a (velmi pozvolna) dostává možnost rozhodovat samo za sebe (jakou střední školu si zvolí, jakou VŠ, jaké zaměstnání...), začíná si zpětně kompenzovat svých devět let základní školní docházky. Škola se z něho snažila udělat stádní ovci, čímž dosáhla jediného - vytvořila patologickou potřebu po prosazení, po posílení vlastního ega. Mladý člověk se tak přesně v duchu „Já ti ukážu“, vydává do života s palčivou touhou po expanzi ega, která se transformuje do jednoduchého a všeobecně srozumitelného hesla: „Chci být úspěšný“.

Nedává to smysl? Je tam cítit jistý základní rozpor? Však právě ten rozpor je tím, co to celé pohání. Je tou nemocí, kterou jsme v dětství infikováni. Pro společnost zaměřenou na úspěch není nic lepšího, než špatné školství, které se snaží zničit lidskou jedinečnost. Ten paradox je tak geniální, že lidé na něj, doslova proti své vůli, skočí. Nelze jinak.

Škola samotné ego zničí, aby se mohlo hned zase znovu narodit. Patřičně znetvořené. Obtěžkané myšlenkou „Tohle už se nikdy nesmí stát“.

 

Smrt znamená život

Co je tedy vlastně ten takzvaný „osobní rozvoj“, jenž se stal tak obrovsky moderní a populární, o němž existuje taková spousta webů a tuny knih? V kontextu výše řečeného už by to teď mělo být jasné. Je to prostá snaha vyrovnat se s traumatem z dětství. Udržet ego ve stejném (pevném) stavu a posilovat ho. „Rozvíjet“ ho. Učinit ho silnějším, tvrdším, větším, neohroženějším. A pokud možno slepým a neschopným sebereflexe - protože ta s sebou přináší riziko sebevraždy ega.

Zastánci timemanagementu propagují celou řadu různých technik, které prý mají sloužit k tomu lépe zvládat pracovní úkoly. Snaží se osvojit si a zautomatizovat množství rutinních postupů, od pravidelného ranního vstávání, přes nedělní weekly review, až po třídění úkolů skrze klasický „GTD strom“. Tyhle techniky slouží k podpoře toho, co všichni (oprávněně) pokládají za to opravdu důležité - a tím je vytyčený cíl. Onen cíl (zhusta jím bývá „vydělat prachy“ a různé modifikace jako „být úspěšný podnikatel“) je sice jakoby to hlavní, o co tu jde, ale zároveň i to hlavní, v čem bývá problém. Protože lidé tuší a cítí, že je někde nějaká chyba (s jejich cílem není cosi v pořádku) a tak mají potíže za cílem jít - jejich ego se cuká (to je ona známá prokrastinace) a je potřeba ho podpořit. A právě k tomu slouží ony techniky timemanagementu. Jsou to takové malé, užitečné podpěrky, které chrání ego před pádem. Dělají to tak, že ho učiní co nejvíce sterilní, protože jakmile najedete na pevný režim timemanagementu, přestáváte pro stromy vidět les, což je přesně to, co potřebujete (nepochybovat o smyslu cíle, který jste si stanovili, ale jít za ním). Život se tak rozpadne na malé úkoly, které lze velmi efektivně zvládat, bez nutkavé potřeby přemýšlet o tom, jestli to celé není tak trochu na houby (bohužel ne na ty z rodu lysohlavých).

Že je taková snaha patologická je zřejmé až při pohledu na to, jak probíhá skutečný osobní rozvoj. Ten totiž funguje přesně naopak. Člověk, který se osobně rozvíjí, své já neudržuje při životě. Naopak ho nechává zemřít, aby se nové já mohlo znovuzrodit - byť to sebou mnohdy přináší spoustu bolesti. Osobní rozvoj neznamená schopnost zvládnout úkol, který jsem si předsevzal, ale schopnost pochopit, že onen úkol nemá význam a zavrhnout jej (zavrhnout tím i sebe a svojí představu o tom, co bych měl dělat a jakým směrem bych se měl ubírat). To, co se dnes označuje za osobní rozvoj je přesně tím, co opravdovému osobnímu rozvoji brání. Je to děs ze zopakování traumatu, kterým jsme si prošli na základní škole - potažmo ve chvíli, kdy jsme pochopili, co od nás společnost vlastně chce a očekává (a co jsme už zažili ve formě známek z písemek z matematiky).

Strach ze smrti ega nás paralyzuje. Přitom ego musí zemřít. Jen to se dá nazývat osobním rozvojem. Osobní rozvoj je to, co se člověku přihodí „jen tak mimochodem“, když zjistí, že něco nefunguje a rozhodne se to odvrhnout. Když si zboří svoji aktuální iluzi o světě a nahradí ji jinou. Když spáchá rituální sebevraždu a ze smrti se zrodí nový život. Tohle je teprve to poznání. Tímhle se rozvíjíme.

Pravý rozvoj není „osobní“ a sebepoznání nevede k tomu, že lépe poznáme a pochopíme své já. Spíše k tomu, že já začneme chápat odlišně a stále méně na něm lpíme. Ego, či self nebo osobnost (jak tomu kdo chce říkat) na významu postupně ztrácí. Malé dítě je nejdříve přesvědčeno, že jeho vědomí a okolní svět včetně ostatních lidí jsou jedno a tím pádem je jeho ego všeobjímající (vše je subjekt). Až časem přichází na to, že existuje něco „vně“ (v psychoanalitické terminologii „objekt“ - prvním objektem je pak přirozeně matka). A přesto, díky tomuto strašlivému poznání a skrze toto trauma, se dítěti otevírají zcela nové a netušené obzory. Jeho ego se „zmenšilo“, zabírá méně prostoru, je bezvýznamnější - ale zároveň se mu paradoxně otevřely dveře ke vnímání a porozumění světu. Proč by stejný postup neměl fungovat i u dospělých?

Často je mi vytýkáno, že detailně popisuji především co by člověk měl nedělat a ukazuji, co a proč není řešení, místo abych navrhnul, co s tím. Tentokrát řešení nabízím. Je děsivé, zdánlivě nemožné, pro moderního člověka stěží přijatelné a marketingově naprosto nepoužitelné. Je jím oproštění se od vlastního ega. Směřování k jeho rozpuštění, nikoliv posilování. Může se to zdát jako čiré bláznovství. První logickou námitkou je, že když ustoupí ego, na jeho místě zbude jen prázdno. Ale to není pravda - protože podstatou a jádrem člověka není ego; to je pouze obal, který když zmizí, zůstane jen ten jediný, zcela reálný a skutečný cíl, který stojí za to dát si do seznamu úkolů a na něhož je všechna prokrastinace světa krátká. Tím cílem je spojení. Spojení s realitou, spojení s něčím větším, než je ego nebo vlastní osobnost. Expanze a rozvoj nikoliv ega, ale vědomí.

Komentáře (77)
  1. Do toho pak krásně zapadá onen pohled na původní poslání puberty, kdy dítě už umělo tak nějak vše, co daná společnost v tu chvíli nabízela – a teď přišla chvíle otestovat, jestli to funguje. Když se “puberťák” vyblbnul, přišel přechodový rituál a stal se konformním členem společnosti. Je jasné, že dnes jsme někde úplně jinde, doba pažaduje jiné věci (a to nejen pro duši, ale pro její samotný chod), a tak otázka, co s tím (na té celospolečenské úrovni) nemůže být triviální a hesla typu “Zrušme povinnou školní docházku!” je ryzí ideologický anarchronismus.

    Ne že bych měl myšlenky okolo odmítnutí “osobního rozvoje” a celé tvé teorie oproštění se od ega tak promyšlené, shodou okolností jsem však došel k něčemu podobnému: Ryšavého Vrač mluví o bodu spojení s realitou, kdy cílem samozřejmě nemůže být spojení, ale spíš právě pokorné posouvání toho bodu vstříc hlubšímu a otevřenějšímu…

    • Laický pohled na pubertu, že je to “období, kdy dítě začíná zlobit” samozřejmě nemůže být víc mimo. Sice psychologie to popisuje relativně dobře, že to má za cíl odprostit se od vlivu rodičů (proto ty hádky) a postavení se na vlastní nohy, ale nějak tam právě, jak píšeš, chybí ten aspekt “rituálu”, kterej zřejmě primitivnější kultury chápaly mnohem víc, než my. Přerod chlapce v muže byl vždy velká událost a něco, co se bralo smrtelně vážně. A vrcholem rituálu nebylo nic jiného, než smrt jinošského ega (symbolická samozřejmě, byť některé kmeny třeba zabili dospělého muže kmene a nechali mladíky sníst jeho maso). Dneska je to jen takové “Tak už přestaň blbnout, buď dospělej…” a dospělí tak jakoby zůstávají dětmi. I proto se tak strašně jede na to ego – protože to dětské ego nikdy neumřelo.

      John Holt se zasadil mimo jiné o vznik legislativy, umožnující vychovávat své děti doma – osobně jsem rozhodnutej (pokud kdy budu mít děti), že do školy je v žádném případě nepošlu. Vím sám, co
      mi to udělalo s hlavou a jak strašně těžko jsem se toho “zakrnění” zbavoval. Rušit povinnou školní docházku nelze, neprošlo by to a zřejmě by to byl (přese všechno) krok zpět, ale na druhou stranu nechat svoje dítě chodit do školy bych fakt nemohl…

      Ad. spojení s realitou: Asi to chápu stejně jako ty, jen na to používám jinej slovník. Spojením myslím cosi jako “naladění se na správný kanál” a cítění světa skrze něco jiného, než je ego nebo nedejbože racionální myšlení (které je načichlé tím, že nic, co si nedokáže zdůvodnit a co nelze empiricky dokázat, tak nemůže existovat). S pokorou mám pak trochu problém, ve smyslu, že se mi nedaří k tomuhle přistupovat právě s tou (zjevně nutnou) pokorou… V duchu svý výchovy konzumerismem mám tendenci brát to jako když si jdu koupit do obchodu Colu. Ale to se poddá časem…

  2. Vtipné je, že s tebou (alespoň v tomto článku) naprosto souhlasím, a vrátím-li se k tvé kritice mého pohledu, kterou na mém blogu pravidelně provozuješ, tento článek mi opět jen potvrzuje, že mi jen podsouváš věci, které jsem nikdy neřekl a už vůbec si je nemyslím…

    Jeden z problémů evidentně bude tvé chápání slova úspěch jen a pouze ve smyslu, v kterém, pravda, je dnes nejčastěji užíváno. Já jej bohužel chápu nejen jako tento dnešní společenský úspěch (peníze, sláva a velkej barák) a podle toho jej ve svých článcích také používám.

    V podstatě si článkem shrnul obsah Knihy o štěstí, o které jsem mluvil v tomto článku http://badguy.cz/neumim-zit-umim-radit/ a kde ses proti mému pohledu také vyhradil.

    Po tomto článku jsem nadobro přesvědčen, že buď já neumím své myšlenky dostatečně srozumitelně vyjádřit, nebo je spíš ty nechceš pochopit nebo se alespoň zamyslet.

    Jinak aby nedošlo k mýlce, o úplné oproštění od svého ega zatím skutečně neusiluji. Ač vím, že je to ten správný směr, jednoduché to není vůbec, a jsem si jistý, že ani ty, pokud tento článek nepíšeš ze své poustevny v Tibetu, na tom asi za o tolik lépe nebudeš :-)

    • Jsem rád, že ses vyjádřil – původně jsem chtěl pod článek hodit něco typu “Věnováno Badguy.cz”, ale ovládnul jsem se.

      S tím podsouváním něčeho: Už jsem ti to vysvětloval v posledním komentáři u tvého článku k prokrastinaci, ale protože jsi už pak na to neodpověděl (v duchu “diskuze s Mordemym jsou nekonečné”), tak jsme to už nedořešili. Ale tohle je určitě potřeba si vyjasnit: Koukni, ty na mě prostě nějak působíš a já reaguju pouze na to, co vidím – v podstatě to jediné, co z tebe, jako Pavla Říhy, vidím, je Badguy a to, čím Badguy je – propagátor technik timemanagementu. Je jasný, že ten pohled je zkreslenej a je jasný, že Pavel Říha nebude jen “o GTD”. Ale ty o ničem jiném nepíšeš. Ty nic jiného pomalu neřešíš, o ničem jiném se nebavíš. Sorry, ale z tvojí prezentace vlastní osoby na webu mi prostě vyplývá, že tímhle žiješ. Z toho pro mě, logicky, vyplývají další věci, jako třeba to, že v používání těhle tvejch technik vidíš “něco víc” – jinak bys tím zřejmě neztrácel tolik času a takovým způsobem to nepropagoval. Stejně jako já “žiju” tím, o čem píšu tady na blogu, tak ty (podle mně) žiješ tím, o čem píšeš na svým blogu. Už jsem to psal u tebe: Když teda vidíš to, co tvrdíš, že vidíš, máš to všechno tak skvěle srovnané a nic na sebe nehraješ (a ne jak tvrdím já) a všechny ty moje názory, který jsem u tebe psal, jsou jen jakýmsi podsouváním čehosi, tak PROČ teda nepíšeš právě o tom? Proč se tvůj web zabývá z 90% tím, jak se naučit vstávat v 6 ráno?

      O tom, o čem píšeš přemýšlím a ono to svoji vnitřní logiku přirozeně má – jen je prostě podle mýho špatně celej ten koncept jako celek – respektive je špatný to, co to dělá s lidma; vzbuzuje to v nich představu, že tohle je ONO (není), že techniky je spasí. A ano, logicky nespasí a všichni to vědí, ale přesto tomu věří. Teď zase můžeš říct, že ti něco podsouvám, ale já ti jednoduše nežeru, že si dokážeš udržet od těch věcí odstup. Z toho, jak o tom všem píšeš mi připadá, že tě to vzdaluje od… už ani nevím, jak to vlastně nazvat; víš sakra dobře čeho.

      Abych si teda taky přisadil, tak ten tvůj poslední odstavec je strašnej blábol a co vím bezpečně je, že jsi to s tím egem vůbec, ale vůbec nepochopil (a co se týče Knihy o štěstí, tak jsi zřejmě nepochopil ani tu – pokud je teda s mým článkem natolik v souladu, jak tvrdíš). Jako napsat “…o úplné oproštění od svého ega zatím skutečně neusiluji. Ač vím, že je to ten správný směr, jednoduché to není vůbec…”, to jsou s prominutím strašný kecy. Tohle by dokázalo napsat kterýkoliv dítě se základním pochopením psaného textu. Mordemy napsal, že se má dělat to a to, tak teda řeknu, že to vím a že podle toho pojedu. Zlob se na mě, ale ty nevíš nic chlapče, ty jsi tu ten text přelouskal, ale naprosto ti nedošlo, o čem to kurva mluvím. A teď se tu snažíš dokázat, že máme pravdu oba a jediné, v čem je problém, je z mé strany neporozumění pojmům a snaha ti něco podsouvat. Tohle už jsem ti taky jednou vytýkal, že se to snažíš zahrát na to, že si jen nerozumíme, ale v zásadě jsme ve shodě; nejsme. Protože ty to porozumění jen předstíráš, asi i sám před sebou.

      Ono je sice na jednu stranu možná k ničemu, sklouznout k takhle tvrdýmu tónu (vím, že jsem s tím začal já na tvým blogu), ale opět jen zopakuju, co už jsem psal: Já ti do zadku nepolezu a po rameni tě hladit nebudu. S tím, co děláš nesouhlasím (především z toho důvodu, že tebe samotnýho to svádí úplně mimo) a bylo načase říct to na plnou hubu.

      • Ještě dodatečně, co mě tak napadlo:

        Jak jsem rozlišoval na toho BadGuye a Pavla Říhu, tak jsem došel k tomu, že on je zřejmě paradoxně důležitější ten BadGuy. Protože Badguy zůstává, když se Pavel Říha oprostí od svého ega. Když to vztáhnu na sebe (aby se mi o tom líp přemýšlelo), tak je lepší bejt Mordemy, než Petr Švec. Jak se mi na konci posledního odstavce posmíváš, že na tom (co se týče oprošťování se od ega) asi o tolik lépe nebudu, tak můžu zodpovědně prohlásit, že tu zkušenost už za sebou mám. A hned dvakrát:

        První případ se stal před třemi lety, kdy jsem ego tak dlouho nafukoval, posiloval a snažil se ho udělat co nejtvrdším, až to prostě nevydrželo a při pohybu prasklo (čím je něco tvrdší, tím je to křehčí; došlo k tomu samýmu efektu jako když překalíš ocel). V lidový terminologii došlo k tomu, že jsem se psychicky složil. Takže toto byl kolaps ega. Netřeba dodávat, že tudy cesta tak úplně nevede (ačkoliv zpětně to hodnotím zatraceně pozitivně – bylo to strašně moc potřeba, bylo to nevyhnutelný a byl to obrovskej skok kupředu; byť to bolelo jak prase).

        Druhý případ je starý dva měsíce. Viz. minulý článek OZORA 2011. Tam už to bylo naštěstí něco jako “řízený kolaps”, kdy bylo ego spíš “dezintegrováno” (rozloženo) a složeno nazpět (v jiné podobě).

        Teď když se vrátím k těm přezdívkám a reálnejm jménům, tak na Ozoře se stalo to, že Petr Švec ustoupil do pozadí a posílil se Mordemy. A Mordemy není moje ego/alter-ego. Mordemy je cosi jako maska, ale není to maska v tom psychologickým smyslu, není to falešný self. Mordemy je spíš šamanská maska – je jedno, kdo za ní je (na Petru Švecovi přestává záležet – to je to oprošťování se od ega), nezáleží na tom, co je Mordemy zač, záleží na jeho roli (a opět ne “sociální roli”, ale úplně jiné roli… možná líp zní “záleží na tom, jakou plní funkci”). I na BadGuyovi pak záleží víc, než na Pavlu Říhovi. Protože BadGuy má symboliku, Pavel Říha ji nemá. Lidi na tvým webu nevidí Pavla Říhu, vidí především BadGuye. Kdysi jsem si na tenhle blog dal záměrně odkaz na svůj FB, Twitter atd., abych mohl bejt dohledatelnej, že jsem to já. Teď si říkám, že ta “anonymita” (bez návaznosti na reálnou osobu) má něco do sebe – ne ve smyslu, abych se schovával před světem, ale naopak, abych byl víc na očích. Protože pak můžeš přirozeně líp promlouvat k lidem. Na druhou stranu i v reálu začínám vidět, že Mordemy (a jeho funkce) začíná být podstatnější, než Petr Švec (a to platí i u lidí, co nemají nejmenší ponětí o tom, že píšu nějakej blog).

  3. Mordemy.. řekni mi pro koho nebo pro co tyhle články píšeš? komu co dokazuješ? a proč to vůbec děláš?

    nevidíš tam tu patologii? to jak sou tvý články paradoxní vůči tobě samýmu?

    • Ahoj, koukám, že se ještě stále “Stydíš za svojí identitu”, co? ;)

      No, pro začátek jeden citát: “Život je paradox.” – tedy na otázku proč vlastně píšu tenhle blog a takovýhle články, není lehká odpověď. Taky bych na tuhle otázku v čase odpovídal různě (jinak, kdyby ses mě zeptal půl roku zpátky, jinak, kdyby ses mě zeptal rok a půl zpátky, jinak ti to vysvětlím i dnes).

      Co je ten hlavní paradox: První, co se nabízí je, že to dělám pro sebe. A je to samozřejmě pravda. Další, co se nabízí je, že se snažím někomu něco dokázat. I to je pravda. Zároveň v obojím je špetka patologie a zároveň špetka zdravýho přístupu. A pak je tu ještě ta zdánlivě šílená myšlenka, že to dělám “pro lidi”.

      Když napíšu článek, kterej rozboří realitu, která je chybná (představu o knihách o osobním rozvoji, které nevedou k osobnímu rozvoji), tak mě to ovlivní (moje vnímání se tím víc naladí na realitu). Jasně, je tu to riziko, že se můžu mýlit, ale já cítím, že ne – vůbec když píšu článek, musím ho psát z poloviny “srdcem”. Druhou půlku pak tvoří nějaká argumentace, ale vůbec ideální by bylo, kdyby to bylo celý jen o pocitech; leč, pak by se to asi nedalo číst a, tím se dostáváme k další věci, lidé by to nepochopili. Nepíšu totiž jen pro sebe, píšu i pro lidi. Pokud se mi podaří i u druhýho člověka “rozbít” jeho pohled na realitu, opět se stane to, že mě to ovlivní (protože se s tím člověkem komunikačně potkáme a on do mě nejede ty svoje sračky, který mě pak ničí). Zajímavý je, že kdyby zůstalo jen u tohoto (prosté potřeby měnit realitu k obrazu svému, namísto přizpůsobování se jí), asi by to bylo patologický celý, ale do hry vstupuje ještě další aspekt, a to, že mi jde o to těm lidem pomoct.

      Celá potíž je v tom, že to prostě není jen o té pomoci druhým, ale zároveň to není jen o tom, že si já sám něco dokazuju a zároveň to není jen o rozbíjení pokřivené reality. Je to tohle všechno dohromady (a zřejmě ještě mnohem víc). Co by bylo skutečně patologický by byla snaha sám sebe napasovat do jediné z oněch rolí. Snažit se psát články pouze pro sebe anebo pouze pro lidi. Buď tak nebo tak. A to nejde.

      To samé platí, když komentuju u BadGuye a valim mu do hlavy ty svoje kecy o tom, že GTDčko a takzvanej osobní rozvoj sucks. Nedělám to jen pro něj, ale nedělám to ani jen pro sebe. Je v tom obojí. Je v tom ten paradox.

      Jasně, že tam ta patologie je. A co jako? Respektive co bych s tím jako měl podle tebe dělat? Měl bych se jí snažit vymýtit a bejt čistej jako sníh? Ne. Ne hochu, teprve tohle by totiž bylo to pravý psycho (snaha o čistotu).

      To, že sem přijdeš a napíšeš komentář, v kterém vítězoslavně odhalíš, že je moje chování patologický, to je samo o sobě taky patologie. Ale zároveň není. Zároveň tam od tebe zřejmě bude nějaká snaha o komunikaci. Jednak chceš ovlivnit sám sebe, tím, že se vůči mě vymezíš (a rozbiješ realitu, která ti připadá falešná), ale i tak věřím, že se mnou ve skutečnosti chceš (taky) komunikovat. Ale nedá se říct, že to je buď o tom nebo o tom – je v tom obojí. Prostě paradox.

      Když teda zase přestanu analyzovat a vezmu to tím srdcem, tak je to asi takhle: Cítím, že věci nějak fungujou, cítím, že jsem naladěnej na něco reálnýho a snažím se to naladění předat. Proto píšu blog. Tečka. “Tečka” s tím, že v tom jsou přítomny všechny ty věci, co jsem popsal výše a které já se snažím nepopírat (a logicky se mi to někdy nedaří). Ale stojím si za tím, že to podstatné na tom všem je, že se snažím komunikovat se světem a s lidma v něm. Mluvit s nima prostřednictvím tohohle blogu, prostřednictvím šamanský masky, která se jmenuje Mordemy. Proto to dělám. Kvůli komunikaci.

      • původně sem ti chtěl opět pobořit tvoji realitu ale neudělám to.. nebo vlastně udělám.. protože si jak zaseklá deska furt to samý dokola DOBLBA.. zase to ženeš k sebedestrukci.. ale já ti rozumim ono je těžký udělat černou čáru za touhle cestou nikam protože už si uvěřil tomu že tohle má smysl.. a když by ses toho vzdal neměl by si se čeho chytnout..

        odpověď proč to děláš je jednoduchá.. děláš to pro toho sraba v tobě aby se měl čeho chytit a pocítil svou iluzorní důležitost.. doblba doblba doblba..

        až budeš vážně naladěnenej na něco reálnýho nebudeš mít ty tendence se furt obhajovat a do nekonečna něco vysvětlovat protože ti to bude fuk.. nebudeš s nikym vést žabomyší války.. protože si uvědomíš že to nemá smysl a nikomu to nic nepřinese

        • “furt to samý dokola DOBLBA” – nápodobně; když mi budeš říkat pořád to samý, tak se dá očekávat, že reakce bude stejná (pak se zase dá bavit o tom, proč to teda vůbec říkáš a sám se na to nevysereš).

          Podle mýho má smysl psát blog, i přesto, že to dělám proto, abych si sám sobě něco potvrdil. Protože to prostě NENÍ JEN O TOM. Je to tam přítomno (cejtim to taky), ale není to jediná věc a řekl bych, že to není ani ta podstatná věc (neřekl bych, že na tom zase tak záleží).

          “až budeš vážně naladěnenej na něco reálnýho nebudeš mít ty tendence se furt obhajovat a do nekonečna něco vysvětlovat protože ti to bude fuk…” – no jo, jenomže bohužel žiju ve světě, kde TI OSTATNÍ naladění nejsou (a když žiju mezi nima, tak se mi to naladění zase hezky vytrácí; psaní blogu je pak snaha o styk s tím reálnem, který ztrácím). Pokud s těma lidma chci komunikovat (chci), tak mi to prostě nemůže bejt “fuk”, chápeš? A v zásadě mám dvě možnosti a to “hrát jejich hru” anebo “nehrát a psát takovýhle články”. Prostě do pralesa odejít nehodlám, takže se s tím musím nějak poprat a já se s tím peru mimo jiný prostřednictvým blogu. No není to ideální, so what?

          A je tu zase jeden paradox, že TI OSTATNÍ naladění třeba i jsou nebo mohou být, jen věří, že to naladění není možný nebo na něm nezáleží nebo je to blbost apod. A když si to přečtou (že to je reálný a má to smysl), tak existuje šance, že jim to pomůže v tom, aby to naladění nezahazovali, ale věnovali se mu.

      • pro tebe by bylo nejlepší aby na tebe v téhle formě nikdo nereagoval.. leda tak by sis asi mohl uvědomit jak nepodstatný tohle všecko je.. a vysrat se na to

        protože komunikace na internetu nemá smysl skoro nic si z ní neuvěodmíš nebo pokud jo tak to má krátkyho trvání a rozhodně to nemá ten efekt jako když si něco uvědomíš skrz přímou konfrontaci s lidma

        takže to je ode mě poslední reakce ať dostojim svym slovum

        • S tím, že komunikace na netu nemá smysl už jen prostej nesouhlas. I kdyby ta komunikace přes internet vedla pouze k tomu, že se s tím člověkem nakonec sejdu osobně a skrze přímou konfrontaci si teprve něco uvědomím a s tím člověkem se potkáme, tak to smysl má.

          A i přes net a přes něčí blog se dá leccos pochopit a může tě to zatraceně moc ovlivnit a dá se navázat i cosi jako reálná komunikace, s tím, že když se pak potkáte osobně, tak si holt vzájemně zboříte pár iluzí o tom druhym, ale to podstatný zůstává (true story).

  4. Badguye jsem z RSS čtečky vyřadil hned poté, co na svém blogu začal psát o GTD, návodech typu “jak být šťastný” apod. Hrozný bláboly.

    Mordemy tam ještě zůstává, a to i přesto, že píše hrozně dlouhý články, jejichž přečtení odkládám na chvíle, kdy se opravdu nudím (od vydání článku to je zhruba měsíc nebo dva). Ne, že by nepsal zajímavě. Ale máš takový dar/prokletí jednu věc popsat tisíci slovy. Nejlépe je to vidět na komentářích – někdo napíše dvě tři věty a ty z odpovědi uděláš několikastránkovej text.

    Teda ne, že bych to taky nechtěl umět. Ale dlouhý text odrazuje od čtení.

    Co se týče té masky – Mordemy je určitě lepší než Petr Švec. Petr Švec mě nezajímá, zajímá mě Mordemy se svými moudry, které mohu hltat a říkat si, že jsem zase o něco chytřejší. :)

    • No jo, právě proto jsem na Badguye teď poslední dobou tak tlačil, protože mi začalo připadat, že je toho GTDčka už fakt nějak moc (a podle mýho to cosi značí) – četl jsem to pak už jen proto, abych mohl reagovat na konkrétní věci a ukazovat na nich, že je to celý sračka.

      S tou délkou článků a textů vůbec – když už se o něčem rozhodnu napsat, tak mám prostě potřebu to rozebrat poněkud… hlouběji. Skoro bych i řekl, že je to prostě tak nějak potřeba – ty témata jsou většinou ne úplně jednoduchý a jasný (dá strašný práce vyvracet obecně zažitý představy) a sice by šlo často napsat jen ten poslední odstavec (nebo to celý shrnout ve smyslu “GTD je shit, osobní rozvoj je o něčem jiným”) a všechno předtím vynechat, ale já se prostě předtím, než udělám nějakej závěr, vždycky snažím ten postoj nějak obhájit.

      Jo a taky jsem grafoman, píšu všema deseti (nechutně rychle) a v tom psaní se prostě vyžívám, to je fakt :-) A vůbec, píšu tak jeden článek za dva měsíce, tak si lidi nestěžujte, že je to dlouhý – však to taky nejni každej den. Ale říká mi to dost lidí, že se jim to “nechce číst, protože je to moc dlouhý”…

      Přesto si stojím za tím, že nic jako “příliš dlouhý článek” neexistuje (haha).

      Mordemy je fajn, snažím se lidi zvykat na to, aby to používali jako regulérní přezdívku a oslovovali mě tak, ale moc se jim nechce. Nechápu, co se jim líbí na “Petře…”, “Peťo…” nebo nedejbože “Peti…”

  5. Mimochodem, doporučil bys mi nějakej věrohodnej zdroj o houbách a podobných věcech? Docela mě to zajímá a ty se v tom zřejmě vyznáš.

    • Tak u tohohle se s dovolením rozepíšu:

      Houbuju necelý tři měsíce – minulej tejden ve čtvrtek jsem je měl podruhý v životě. Plus před třema měsícema jsem měl po prvních houbách hned druhej den toho tripa (LSD). Konkrétní zdroj ti doporučit nemůžu, protože žádný takový neznám. Porůznu jsem googlil a nic moc kloudnýho nenašel. Spíš takový obecný řeči o tom, co je to zač, ale… no co bych ti povídal, je to prostě k ničemu, to skutečně důležitý se z toho nedozvíš.
      Něco z toho, jak fungují psychedelika jsem popsal v minulém článku o Ozoře a dával jsem tam i nějaký odkazy, který mi připadaly relevantní. Z nich mi teď, jak na to koukám, připadá důležitej ten, kde se vysvětluje set a setting, což je asi to nejzákladnější a nejdůležitější k pochopení:

      Stručně jde o to, že psychedelika teoreticky neposkytují nic samy o sobě. Jsou pouze katalyzátorem. Tzn. co člověk a co událost/situace/nálada, to jinej trip. Zhoubovat se ve škole (kde jsou vztahový hry s holčičkama) nebo v práci (do který chodíš nerad) nebo na diskotéce (kde si všichni hrajou na drsňáky) je tak akorát na to skočit na těch houbách z okna. Co je ovšem zajímavý je, že pokud z toho okna na houbách skutečně skočíš, nelze to připisovat houbám, ale je nutno to vykládat tak, že bys z něho skočil tak jako tak (jen třeba až za rok, dva…). Jsou případy, kdy se po acidovým tripu u člověka projevila schizofrenie – která tam samozřejmě v latentní podobě už byla.
      Psychedelika prostě udělají to, že vezmou, co už v tobě je a vytáhnou to na světlo. Věci, co máš v podvědomí, a kterejm se nevěnuješ a přitom jsou důležitý, se ti můžou na psychedelikách ukázat v plné parádě a dát ti to sežrat (stalo se mi teď minulej tejden). Ačkoliv to zní hrozivě, tak se nedá říct, že by to bylo něco vyloženě špatného. Houby ti jednoduše dají to, co aktuálně nejvíc potřebuješ (u mě to bylo to, že jsem si naplno uvědomil, že potřebuju ve svým životě něco konkrétního udělat; o čemž už jsem věděl dlouho, jen jsem tomu moc nevěnoval pozornost).

      Na co hodně “zapomínám” (moc to nezmiňuju), když lidem povídám o psychedelikách je, že to je v prvé řadě nářez, je to skvělý a je to zážitek. Jednak se chci vyvarovat reakce “No jo, Mordemy se zfetoval a pak vyváděl… dal si oraz od reality.”, protože potom už bych těžko vysvětlovaly všechny ty ostatní věci (jako, že to skutečně nebyl “oraz od reality”, ale naopak spojení s realitou) a hlavně si myslím, že to fakt není to úplně podstatný. Ono je to boží a člověk pochopí, co je to humor (pochopí pojem “kosmickej vtip”), jenomže problém je, když by to na tomhle mělo skončit. Ono totiž není asi až takovej problém konzumovat houby “pro zábavu”. Ono se asi nějakým způsobem dá i na těch houbách prostě vykašlat na podvědomí a jen běhat po louce a tlemit se každý hovadině. Jde to no. Ale tenhle postoj pak vede k tomu, že houby přestávají být svátost. Stává se z nich konzum. A teprve z lidí, kteří k psychedelickejm drogám přistupujou konzumním způsobem se stávají “feťáci” (jů, koukejte, co drogy dělaj s lidma! třikrát fuj!). Hezký to popisuje Borovička v odkazovaném článku.

      Co je klíčové u hub (psychedelik obecně) je to s kým si je dáváš a kde si je dáváš. A co je určitě potřeba je, aby u toho byl někdo, kdo už ty houby měl a ví, co to obnáší. A aby to byl člověk, kterej do toho vidí – tzn. někdo, kdo v tom dokáže najít tu hloubku, kdo k psychedelikům nepřistupuje jako ke Coca-Cole. Já měl to štěstí, že jsem měl skvělýho zasvěcujícího šamana (přesně v tom smyslu toho slova), kterej mě tím od začátku do konce provedl a věnoval se mi. Sloužil jako taková bezpečností pojistka, kdyby se něco podělalo a já začal panikařit a schízovat a zároveň si to celý užil se mnou. Plus i ti další lidé mě výborně podrželi a jsem strašně rád, že jsem to zasvěcení prodělal s nima. Ty první houby (a všechny ostatní) jsou svýho druhu rituál (měly by být) a je potřeba k tomu tak přistupovat. Nedávat si je “jen tak”. Protože by to mohlo být buď dost ošklivý (což by zase tak nevadilo; i to má svůj význam) anebo by přinejhorším zůstalo jen u “fakt hustý cool zábavy”. Psychedelika byly používány při náboženskejch obřadech a ono to mělo svůj důvod, že si je dřív lidi nedávali jen tak pro spestření stravy k obědu. Byla by strašná škoda zazdít to jakože teda “zážitek dobrej, byl to mazec, pobavili jsme se” – to je jako jít na rockovej koncert, ale sedět půl kilometru od pódia a chlastat pivo. Dá se z toho zkrátka vydolovat mnohem víc, než je “hustá pařba”.

      Psychedelika propaguju, kde můžu (hlavně ty houby; u LSD už se lidi hodně cukaj, protože jim tam naskočí výstražný světýlko “droga!” a v tý chvíli přestávají poslouchat, co jim říkáš a mají tě za smažku a feťáka v bludu), takže se nestyď zeptat na cokoliv, co tě zajímá, rád vše zodpovím.

      • Ještě mě napadá takové krátké shrnutí předchozího “výlevu”: O ty houby a papírky napuštěný kyselinou tu ve skutečnosti nejde. To důležitý už v sobě máme každej dávno obsažený.

  6. Články jsem pročetl, magic-mushrooms.net si dávám do záložek.

    Psychedelický účinek hub/LSD mě zajímá – nechci to brát jako žádný rituál ani blbou zábavu.

    Pár otázek:
    1) Jak se liší účinek oproti LSD?
    2) V jakém stavu člověk při tripu je – dokáže se ovládat a je plně při vědomí?
    3) Jaký je rozdíl mezi lysohlávkovým tripem a např. opilostí (lepší srovnání s vlastní zkušeností mě nenapadlo)?
    4) Ohledně možných psychických poruch
    5) Houby, LSD apod. se údajně používají při léčení různých psychických poruch – tohle téma mě hodně zajímá. Jak konkrétně to člověka ovlivní/vyléčí?
    6) Co se týče negativních účinků na psychiku – když jsem četl o doporučení nebrat houby při depresích apod., kdy se člověk může i zabít – samozřejmě se nemůžu ubránit vtíravým, “černým” myšlenkám všeho druhu (prý se tomu říká obsese, ale nejsem si jistý, jestli je to přesné). Tak jestli toto (jak?) také může ovlivnit zážitek z tripu. //Sorry, jestli jsem ti teď nasadil brouka do hlavy, to bych fakt nerad – chci věřit, že jsi imunní :)
    7) Proč se po tripu může u člověka projevit naplno schizofrenie/cokoliv jiného ve výraznější podobě? Co se přesně stane?
    8) Mají lysohlávky negativní vliv na fyzický stav člověka?
    9) Jaké je doporučené dávkování (pro ty, kteří na tripu ještě nebyli)?
    10) Kde se dají ty houby sehnat (zdravé a 100% ty pravé)?

    To je všechno, co mě momentálně napadá. Ještě by mě tedy zajímaly odpovědi i na jiné otázky, ale ptát se na ně je v tuto chvíli předčasné.

    • Oops, čtyřka se mi nějak umazala a úplně mi vypadlo, co jsem to chtěl. No, třeba si ještě vzpomenu.

    • Ještě k té šestce – pravděpodobně jsi seznámen s pojmem “Nemyslete na slona” (viz Wiki) – to přesně mám na mysli. Bojím se toho, aby případné (respektive naprosto jisté, protože je jasné, že pokud si nějakou houbu dám, vždycky si na toho Slona vzpomenu) náhodné negativní myšlenky neměly vliv na zážitek.

    • Pozor, ty houby nějak musíš brát, měl bys k nim nějak přistupovat a podle toho to na tebe ten účinek bude mít. V tom je celej vtip. Už jen proto, že houby jsou katalyzátor a účinek katalyzátoru mají samozřejmě i v tomto. Nemůžeš k nim přistupovat způsobem “Vědecky se podívám na to, co to se mnou udělá, zapíšu si pocity a chemický reakce, co proběhly mým tělem a pak si to všechno zanalyzuju.” – nebo teda můžeš, ale bude to asi strašně vtipný a ty houby se ti vysmějou do xichtu, žes na ně vůbec něco takovýho chtěl zkoušet… ony jsou mršky chytřejší, než se zdají.

      Na druhou stranu nefunguje ani to, když si řekneš, že “Tak, teď si dám houby a NĚCO se stane, budu osvícen, rozšíří se mi vědomí, na něco přijdu etc.” – nic z toho se pak zřejmě nestane, stane se něco úplně jinýho a dost možná důležitějšího. Je tu spousta paradoxů, protože houby jsou nábožno a jsou to magično. A věda je na to prostě krátká…

      K otázkám:

      1) LSD je chemie a je to teoreticky větší nářez (hub sníš dvacet, LSD se aplikuje na papírku centimetr na centimetr – takže ta síla je prostě větší). Ale v podstatě je ten účinek stejnej. Ono totiž jak se do toho psychedelickýho stavu dostaneš, tak už by tak nějak mělo bejt jedno, kolik sis toho dal. Pokud tě tam dokáže dostat 20 hub, tak už je jedno, jestli si jich dáš 20 anebo 120 – snad jen, že při 120 v tom budeš prostě dýl (než to tělo stráví). To mimo jiné i znamená, že houbama ani LSD se nemůžeš předávkovat (což je milé :-) – doporučuju zkouknout tuhle tabulku a podívat se, kde se nachází psychedelika a kde věci jako alkohol a tabák; velmi poučné.

      2) Nejen, že jsi plně při vědomí, to vědomí je plně při světě. O tom to celý je. Psychedelickej trip ti umožní tu realitu kolem víc cejtit a prožívat – proto je důležitý, kde si ten trip dáš a kdo je kolem tebe, protože to má na výslednej efekt obrovskej vliv. Začneš vnímat lidi, atmosféru, nasaješ z nich jejich pocity a rozpoložení. Není to únik z reality, je to spojení s realitou. Když chceš, můžeš si lehnout a ponořit se do svech myšlenek a podvědomí, ale nejsi nijak “grogy”. Teda trochu seš, ale to je proto, že na tebe najednou působí strašnejch vlivů, který jsi předtím nedokázal tak úplně zachytit. Máš spojení se světem, Vesmírem, lidma kolem a valí se na tebe tuny informací, takže z toho je člověk trochu “oblbnutej”, ale rozhodně ne tak, jako třeba na alkoholu, to se vůbec nedá srovnávat. Jednoduše ano, dokážeš se ovládat, jsi při vědomí a mnohem víc, než jen to.

      3) Strašně rád používám srovnávání s alkoholem, když mi lidi začnou říkat, že drogy fuj a jak můžu fetovat a ještě ten den jsou schopný jít do hospody a zpít se do němoty. Alkohol je droga smrti, alkohol je nebezpečnej, na alkoholu můžeš bejt závislej, alkohol tě může zabít. Ne tak psychedelickej trip. Opilost je na ho**o, alkohol tě odtrhává od reality (proto ho taky všichni pijem; já už teda ne, od tý doby, co houbuju, jsem abstinent). Jak jsem popisoval v 2), psychedelika tě naopak s tou realitou spojují. Nedá se to moc srovnávat, je to jako rozdíl mezi tím se vyzvracet nebo se pomilovat. To první je sice taky jakoby úlevný, ale má to svý negativa (je to hnusný).
      Nicméně každá houbová zkušenost je jiná. Opět to záleží na tom, v jaký jsi momentálně náladě, v jakým prostředí atd. Houby můžou bejt ošklivější, než nejhorší opilost, ale zkrátka úplně jinak no…

      4) a 5) Dneska nemůže žádnej terapeut oficiálně doporučit houby nebo LSD trip, protože to má prostě nálepku drogy a je to nelegální (ačkoliv jsou různé zkazky o tom, že existují “undergroundoví” psychoanalitici, kteří používají trip a houby, ale kdoví, jestli to nejsou jen pověry). V šedesátejch letech, když nastoupila vlna LSD, naopak psychiatři tripovali společně se svými pacienty a mělo to úžasný výsledky. Pak to zatrhla vláda (CIA se bála toho, že by to mohlo být pro lidi až příliš osvobozující a oslabující jejich patriotismus – nutno dodat, že se báli oprávněně). Přečti si Timothy Learyho a R. D. Lainga, oba psychiatři, ten první “vedl” revoluci hippies.
      Fungovalo to tak, že doktor si dal tripa s pacientem a pak spolu mluvili a probírali, v čem je problém. Mělo to obrovskou výhodu v tom, že se velmi rychle dostali k jádru pudla. To, co nezvládla odkrýt tří roční terapie, dokázal LSD trip za jedno odpoledne. Jak jsem psal, psychedelika vynáší na povrch to, co máš hluboko uvnitř. A zkušenej psychiatr to dokázal z pacienta “vydolovat” (pomoct mu to v sobě najít) a pacient se nebránil (na tripu se hodně blbě lže; především sám sobě). Muselo to bejt naprosto úžasný, protože tady existují opravdu až “zázračná” vyléčení, kdy problém, kterej se táhl doslova roky, byl “vyřešenej” (udělal se zásadní průlom) během pár hodin LSD terapie.
      K těm psychickým poruchám: Ono je to trochu složitější řekl bych. Dnešní náhled na psychický poruchy je ten, že tam hraje hrozně velkou roli jakási chemie, díky který se to v mozku posere a člověk má pak nějakou psychickou chorobu. Nesouhlas. Právě v těch šedesátejch to bylo vidět na těch tripech s pacientama – člověk si to dělá všechno sám, skrze podvědomí a nevědomí. Už jen to, že droga, která nedělá nic jinýho, než že rozšiřuje vědomí a umožňuje líp poznat sám sebe, může být tak mocným prostředkem (!) k tomu, že vyléčí něco, co má být “nemocí”.
      No a poslední věc je, že k tomu, aby terapie pomocí LSD nebo hub fungovala, je potřeba jako metoda psychoanalýza, která v moderní psychologii upadla víceméně v nemilost, protože doba si žádá instantnější nástroje “léčby”, než hlubinnou psychologii. Lidi chodí k terapeutům jako do kostela pro odpustky, terapeut jim co nejrychleji pomůže, dá jim nějakou tu pilulku a za rok přijďte zas. Ve výsledku se nikomu moc nechce rýpat se sám v sobě, i ta terapie se dnes dělá dost povrchně (můžu potvrdit z vlastní zkušenosti tří let psychoterapie).

      6) No když bys byl úplně v prdeli (v těžký depresi) a dal si psychedelikum, tak by tě to buď totálně odrovnalo (posílilo tvoje aktuální naladění) nebo by ti to dalo nějaký obrovský uvědomění (jako třeba v čem spočívá tvoje deprese), který by vedlo k tomu, že by se ta deprese zmírnila nebo taky obojí dohromady anebo taky něco úplně jinýho. Asi bych to spíš nedoporučil no, i když jsem toho názoru, že ono to vyloženě uškodit samo o sobě nemůže. Opět těžko soudit, nikdo nemůže předvídat, jakej účinek by na člověka mělo, kdyby si dal houby a měl třeba ty chronický obsese – existuje nepříjemná duševní nemoc zvaná OCD (obsedantně kompulzivní porucha), je to nejčastější porucha hned po depresivní poruše. Je to takové to známé “mytí rukou na desetkrát” nebo neustálé opakování nějaké mantry v hlavě (hezky ukázáno ve filmu Letec).
      S tím, že se člověk může i zabít: Tak pokud máš deprese a uvažuješ o sebevraždě, tak si houby nedávej, protože se pravděpodobně pokusíš o sebevraždu. Houby vezmou, co už v tobě je (myšlenka “Asi se zabiju”) a vytáhnou to na světlo (—>”Fajn, zabiju se”). Jak je vidět, není to chybou těch hub. Houby nikoho nezabíjejí. Ten člověk už to má v sobě. Pokud tam nic takovýho není, tak se v žádným případě nemůže stát, že skočíš z okna.

      7) Souvisí s předchozím a znovu opakuji – ten člověk to (ať už cokoliv) v sobě obsažené dávno má, psychedelika to jen vynesou na světlo. Když je to někdo, kdo si neustále na něco hraje a je v mezilidskejch hrách a předstírání až po uši a je až v takovým patologickým stavu, že během pár měsíců nebo nanejvýš let by u něho “přirozenou cestou” propukla schizofrenie a takovej člověk si dá houby, tak u něho holt ta schizofrenie propukne hned. Houby to celé vezmou a dají mu to sežrat a on to samozřejmě neustojí – bum, schizofrenie; která by přišla tak, jako tak, protože k tomu člověk směřoval a tu schizofrenii “potřeboval” (všechny takzvané psychické poruchy jsou jen formou obrany před světem; něčím, co si vytvoříme jako zbraň, která se pak obrátí proti nám).

      8) Ne :-) Nemůžeš na tom bejt závislej, zřejmě neexistuje (není známa) smrtelná dávka, nemá to žádné vyloženě fyzické vedlejší účinky, nemá to žádný přímý vliv na fyzické zdraví člověka. Jen nepřímo, když vezmeme v potaz, že to ovlivňuje psychiku a psychika je svázaná s tělem. Může se ti kupříkladu na houbách udělat zle od žaludku a dostaneš pocit, že se ti chce strašně zvracet. To byl můj připad minulej tejden – vtipný bylo, že mě jeden z lidí, s kterejma jsem v tom byl “okřiknul”, že si to celý dělám sám (protože potřebuju a chci, aby mi bylo blbě) a v tu ránu, když jsem si to uvědomil, tak křeče pominuly.
      Pak jsou tu samozřejmě flashbacky. Občas se ti stane, že se ti vrátí pocit, že seš na tripu, i když sis posledního půl roku nic nedal. Většinou je to sranda. Pokud bys náhodou zrovna jel autem, tak spíš na chvíli někde zastav nebo zpomal. Obecně k tomu, jestli může člověk na tripu dělat všechno, jako normálně, tak v zásadě může, ale když by sis sednul ztripovanej do auta, tak by byl možná trochu problém se soustředit na cestu – protože těch vjemů je strašně moc a nestíhal bys to všechno zpracovat, takže auto řídit spíš nee.

      9) Když natrháš čerstvé lysohlávky, tak ti bude stačit tak deset až patnáct a bude to jízda. Pokud je nějak zpracuješ (usušíš), tak ideálně kolem dvaceti, pětadvaceti, protože ty účinky to pak přirozeně trochu ztrácí. Dá se z toho udělat čaj, naložit houby do medu, udělat si z toho i nějaký jídlo a tak. Jinak je teda potřeba to nechat chvíli v ústech. Ideálně máš třeba těch dvacet hub a jednu po druhý si je vkládáš do pusy a chroupeš to jak chipsy. Necháváš to v ústech, převaluješ to tam, až z toho máš takovou “kašičku” – ideálně to tak necháš alespoň deset minut, furt to chroupeš, odsáváš sliny a pak postupně polikáš. Čím díl to necháš v puse, tím líp.
      LSD se aplikuje na miniaturním 1x1cm kousku tvrdého papírku, který je tou jednou dávkou. Slangově se LSD říká “papír” právě z tohohle důvodu. Papírek necháš rozpustit v ústech, opět alespoň deset minut ho v tej puse nechat, on se sám rozpustí. Co “papír” to jedna dávka na jednu osobu. Ale zase, nemusíš se bát, že to přeženeš, protože to asi v zásadě nelze. V šedesátejch letech byla běžná dávka LSD asi padesátkrát nebo stokrát větší, než to, co se dá dneska koupit od dealerů a fungovalo to zřejmě úplně stejně.
      Nástup účinku u hub i LSD je cca 20 minut. Houbovej trip trvá průměrně něco kolem 6ti hodin. Na LSD jsme jeli celej den (od osmi večer do osmi večer). Pokud si dáš větší dávku hub nebo papíru, tak účinek bude pravděpodobně stejný, ale bude to trvat přiměřeně delší dobu.

      10) Haha. Stoprocentně ty pravé jsou jen ty, který nikdy nenatrháš. No ne, tak obecně v bukových lesích, ale ony mršky rostou tak různě, kde se jim chce, asi to chce vědět nějaký konkrétní místo. Zase ideálně vyrazit s někým, kdo má s lysohlávkama zkušenosti, na nějaký konkrétní tajný místo, o kterým ten člověk ví. Pár týdnů zpět jsem naivně vyrazil z košíkem do lesa, že nějaký najdu a jako fakt ne – ani omylem. Měl jsem jen plnej košík čepičatek (podobný houby, jen jedovatý). Potřebuješ šamana, kterej tě provede tripem a naučí tě sbírat houby. A až se to naučíš, tak bude šaman i z tebe a budeš to předávat dál ;)

  7. Díky za odpovědi.

    Jak získám kontakt na nějakýho šamana? Předpokládám, že se asi dají najít na takových akcích jako je Ozora. Existují nějaké podobné akce v ČR?

    BTW, nemůžu si pomoct, ale slovo “šaman” ve mě kdo ví proč vyvolává pocit, že se jedná o exota typu Vlastimil Plamínek z EZO.TV. :)

    • Ozora v ČR – jo, zbožný přání :-) Nic jako druhá Ozora v Evropě už zřejmě není, podobný akce se dají zažít zřejmě ještě v latinský Americe a pak od nás daleko na Východ, počítám. Ale jestli se chceš vydat na Ozoru, tak… no… jako měl bych ti to asi doporučit, ale říkám si, že s tvým přístupem k tomu (“Nechci rituály”) bys byl akorát jeden z těch zástupců mainstreamu, kterejch je na Ozoře každým rokem víc a kteří začínají tu Ozoru mrvit. Ačkoliv v tobě musí něco bejt jaksi samo od sebe, když chceš zkusit houby, takže asi v pohodě :-)

      Šamanem seš, pokud se za něho považuješ. Takže se potkáš se spoustou lidí, který budou každej úplně jinej a budou říkat něco jinýho a budou ti tvrdit, že jsou šamani a ono jim to taky těžko nějak vyvracet, že jo. Prostě hlavní úlohou šamana je plnit funkci průvodce. Není to kněz, není to zprostředkovatel něčeho, je to pouze někdo, kdo ti podává pomocnou ruku a jde do toho s tebou (tzn. i někdo, kdo si nedrží odstup…). I ten Mordemy je koneckonců šaman a tenhle blog o tom vždycky tak nějak byl – jen jsem si to uvědomil až po tý první psychedelický zkušenosti.

      Takže bohužel, nic jako “šamanskej telefonní seznam” neexistuje, nikdo asi moc nebude mít stránky, na kterejch bude napsáno “Zasvěcení se koná každou sobotu od 19:00. Zájemci dostavte se prosím na Poláčkovo náměstí a přineste si s sebou členský příspěvek.” a pokud bys na něco podobnýho nedejbože narazil, tak rychle pryč; jsou to jen kecy.

      Prostě se poptat ve svým okolí, jestli někdo měl houby a pak toho člověka trochu naťuknout, jakej k tomu má přístup – když ti začne povídat o tom, jakej to mělo hlubokej význam, máš vyhráno :) Jestli bude říkat, že se strašně moc tlemil a parádně se při tom opil, tak se odporoučej pryč. I když… nevím no, ono je samo o sobě obrovskej skok kupředu si ty psychedelika vůbec dát. Překonat tu společenskou normu, že “tohle je fuj”, překonat vlastní strach, obavy a tak. I tohle má samo o sobě dost velkej význam….

      No a všechny tyhlety “kecy” o šamanismu, nábožnu, magičnu a tak… ono to vypadá strašně vtipně. Ale je to myšlený vážně. Sám jsem byl vždycky tvrdej ateista, měl jsem najetý všechny ty anti-teistický argumenty jakože nelze dokázat, že Bůh je a co nelze dokázat, u toho musíme předpokládat, že to neexistuje a tak podobně. No… prostě už ateista nejsem – nelze. Kdyby ses dostal na Ozoru a nechal se tím pohltit (tzn. nejel tam s tím, že si dáš tripa a budeš to “vědecky zkoumat”), tak bys pochopil, o čem mluvím. Mně kdyby půl roku zpátky někdo vysvětloval to, co se snažím od Ozory já vysvětlovat lidem ve svým okolí, tak bych si tak maximálně poklepal na čelo a soustrastně se pousmál nebo řekl, že je to strašně zajímavý, ale pro mě to není, protože mám jinej přístup ke světu (#vymluvy).

      Chce se tomu prostě otevřít, odhodit předsudky a nechat to do sebe nasát. Pak je všechno jasný.

      • Jo a ještě k šamanovi: Psychoterapeut je samozřejmě šaman! Rozhodně ten, co jede psychoanalýzu. Ti moderní terapeuti se svýma gestalt terapiema a behaviorismem se už od toho toho původního přístupu odklonili, ale psychoanalitik rovnal se šaman (v moderní podobě).

      • To s tím předposledním odstavcem zní zajímavě. Nechceš to v nějakém článku podrobněji rozepsat?

        Je přítomnost šamana u tripu nutná, nebo jen doporučená? Můžu říct někomu, kdo s tím nemá zkušenosti (ale komu důvěřuji), aby na mě dával pozor, nebo je lepší se spíš zavřít do opolštářovaný místnosti (nebo někam, kde je relativní bezpečí) a vyzkoušet to?

        Jinak lysohlávky teď v zimě už asi veknu nenajdu, co?

        • To si piš, že to chci podrobněji rozepsat. Však taky příští článek bude o něčem, co s tím sakra souvisí, konkrétně o… no, nech se překvapit ;) Zatím se na to ještě “připravuju”, neměl jsem na to napsat o tom, o čem jsem chtěl, tak jsem napsal tenhle článek o osobním rozvoji (protože tohle téma jsem si potřeboval “vyřešit”).

          Tak jasně, že není vyloženě “nutná” (co to vůbec jako znamená “nutná”?), ale co nutný je, nedávat si lysohlávky sám. A v žádným případě si je nedávat v opolštářovaný místnosti, to by byl konec – nebo spíš začátek fakt hodně velký depky. Houby si dej ideálně tam, kde je nasbíráš, to je vůbec nejlepší – ideálně v přírodě, v lese a u ohně. Nebo si je dej při nějaký zvláštní příležitosti (na Ozoře; když odcházíš od rodičů nebo z práce; když začínáš podnikat…). Rozhodně si je nedávej doma a rozhodně si je nedávej sám. Fakt!

          Toho šamana potřebuješ hlavně poprvý, aby ti pomohl naladit se na něco reálnýho – protože jak tě tak poslouchám, ty k tomu fakt přistupuješ hodně vědecky a to nemůže dopadnout úplně dobře (nebo může, kdoví ;)

          Ale jo, seženeš, byl jsem je trhat minulej tejden. Říjen je jejich sezóna. Ale pokud nevíš, kam jít, tak to asi nemá ani smysl zkoušet. Nicméně lidi si to sušej (sám jsem teď zpracoval přes 200ks, z nichž polovina bude na příští Ozoru…), takže není problém dávat si lysohlávky “celoročně”. Ačkoliv ono to chce fakt jen párkrát za rok, tak dvakrát, třikrát max. asi – ne, že by to snad škodilo, ale chce to tam nechat tu svátost a nejíst to furt.

        • Tak nikoho, s kým bych si je dal, nemám. Žádnýho houbaře ve svém okolí neznám a když jsem o tomhle mluvil s jedním dredatým, díval se na mě jako na feťáka – a to nemluvím o lidech, kteří mají výhrady i proti trávě – takže tady cesta fakt asi nevede. Proč bych se měl dostat do depky? Co je špatného na tom si je dát doma? Není to snad lepší, než venku? Přeci jen, doma je doma a hlavně je to (relativně) bezpečné místo. Pořád nevím, co od toho očekávat, takže nechci, aby se cokoliv pokazilo.

          Zrovna teď jedu na Šumavu, prý tam taky rostou, tak se zkusím porozhlédnout v lese. Myslíš, že kdybych tam přece jen něco našel a nechal si podhoubí, které bych zasadil do květináče, že bych to pak mohl pěstovat za oknem?

          Na článek se budu těšit.

          • :D Ne, za oknem bys to fakt pěstovat nemohl – nejdřív mě to taky napadlo, ale ony jsou lysohlávky strašně náročný (i proto rostou fakt jen někde, na zvláštních místech v lese…). Ony jsou na pěstování mnohem horší, než tráva.

            Oukej, tak pokud nikoho neseženeš, tak si je dej holt s někým, komu důvěřuješ, s nějakým “nejlepším kámošem” nebo tak něco… Ono to nějak dopadne. Hlavně teda ne nikoho z rodiny (sourozenci jsou výjimka, tam je to naopak žádoucí) a opravdu NE DOMA a opravdu NE SÁM! Přečti si ještě jednou, co jsem psal o naladění vnitřním a vnějším. Nevím sice, co u tebe znamená doma (jestli žiješ ještě s rodiči nebo sám nebo máš holku etc.), ale doma je prostě… no “doma”. Pro houbovej trip naprosto nevhodný prostředí.

            Na Šumavě by růst mohly, jen to teda nejez, dokud si nebudeš jistej, že to jsou fakt ony (vygoogli si obrázky nebo mi klidně třeba pošli mail s fotkou hrtsti těch hub a já ti řeknu, jestli ses trefil :D). Dobrý poznávací znamení jsou zakroucený konečky nožiček – to skoro žádný jiný houby nemají.

            Hele ono se třeba něco “pokazí” (no jestli si je dáš doma, tak se vsaď, že pokazí), ale… i to má svůj význam. Protože to ve výsledku není vlastně žádné “pokažení”. I to, že se dostaneš do schízy ti něco dá a něčemu tě naučí (a hlavně, pokud se tak stane, tak to bude mít svůj význam).

            Ono vůbec to, že to tady takhle detailně rozebíráme tě svým způsobem strašně omezuje, ale jsou prostě lidi, který to potřebujou. Právě s tím šamanem do toho můžeš “skočit po hlavě” i bez toho, abys tomu “rozuměl” – a “rozumět” tomu nebudeš, dokud si ty houby nedáš; to bych se tady mohl rozepisovat na sto padesát stránek a stejně bych to hlavní nepředal – protože se to předat nedá, ta zkušenost je do vysoký míry nesdělitelná. Musíš to vyzkoušet a zažít.

            Jen by mě teda ještě zajímal trochu víc tvůj přístup, proč si ty houby vlastně chceš dát? Tady to asi nebude jen zvědavost, ne?

        • Už jsem pár obrázků vygoogloval, ale zdá se mi, že ty houby vypadají pokaždý jinak (hlavně barvy klobouku), takže jestli něco najdu, určitě ti pošlu fotku.

          Proč to chci zkusit?
          1) Chci vědět, jak vypadají stavy, které jsi tu popisoval – zvláště tu část s tím nábožnem apod.
          2) Rád bych poznal sám sebe – jak jsi tu někde už psal, že to spoustu věcí vytáhne na světlo.
          3) Skrytě doufám, že to otevření sama sebe mi poskytne odpovědi na otázky o určitém problému (konkrétně jde o jeden druh fobie).
          4) No a poslední důvod je prostě ten, že to chci zkusit – vědět, o čem to vlastně je.

          Trojka je pro mě asi nejdůležitější a vlastně i jádro pudla (možná jsem to měl zmínit hned ze začátku). Co si o tom myslíš?

          • Když napíšeš do googlu heslo “lysohlávky”, tak ty první tři obrázky, který se ti ukážou, to jsou ony! Lysohlávky by měly bejt ideálně bílý, ale protože rostou často blízko nějaký vody (potůčku), jsou nacucaný vodou a tak jich většina bude mít hnědý klobouky. Většinou natrháš spíš ty hnědý, ale když je dáš vedle sebe, je jasně vidět, že je to stále ta samá houba, jen některý jsou víc dohněda a taky se liší i ve velikosti (některý jednotlivý houbičky jsou fakt mrňata).

            Jo, ty důvody jsou veskrze super, hlavně teda 1) a 2) (což jsi určitě slyšet nechtěl ;)

            Jsem si to myslel, že to bude hlavně něco typu 3), z toho, co jsi psal to bylo celkem zřejmý. No… na tohle by fakt byl ideální někdo, kdo se vyzná v houbách i v těch fóbiích – v nejlepším případě ukecat nějakýho alternativního psychoterapeuta ;)

            Napadá mě snad jen jeden “problém”, na kterej asi narazíš: Když si ty houby poprvé dáš a budeš mít na mysli, že si je dáváš proto, aby ti něco konkrétního odkryly (příčinnu tvojí fóbie), tak se můžeš vsadit, že ti to neodkryjou a stane se něco úplně jinýho, než čekáš (odkryjou ti, proč jsi se neměl rád v dětství s dědou z matčiny strany; třeba). Ono totiž s tím nábožnem a magičnem souvisí pokora. Protože je to svátost, nelze od ní něco CHTÍT, v tom smyslu jako když jdeš do supermarketu. Takhle bůh (a psychedelika) zkrátka nefungujou. Respektive fungujou dost možná přesně naopak (když něco budeš CHTÍT, tak to just nedostaneš). Je spíš potřeba dát tomu volnější průběh, ale bejt ve střehu a připravenej (ale zároveň uvolněnej). Ono to totiž bude úplně, ale úplně jiný, než si to teď představuješ, na to vem jed.

            Každopádně důvod to je dobrej, zřejmě lepší, než má většina lidí, který s houbama začínaj.

          • Zrovna jsem se vrátil z procházky lesem a zavadil jsem akorát o téměř sežranýho suchohřiba, jinak jsem narazil akorát na muchomůrku červenou a nějaký malý houby (http://img12.imageshack.us/img12/1060/pa292423.jpg). Ty ale jako lysohlávky nevypadají, nemají zkroucenou nohu. Na nic kloudnýho jsem nenarazil, a to jsem chodil mezi smrky i buky. Buď jsem slepej, anebo tu nerostou.

            S tím psychoterapeutem to není špatný nápad. No, momentálně mi stejně nic jinýho než čekání asi nezbývá, takže se zkusím po nějakém podivat a ještě si k tomu něco nastudovat. Stáhl jsem si knížku “The Psychedelic Experience”, tak uvidím, co z toho bude.

            • No hele, jak na ně tak koukám… ale asi ne, i když tím tvarem by docela odpovídaly. Nevím, ty samotný houby jsou přesvícený, tak to z toho obrázku nepoznám.

              Fakt to chce o nějakým místě vědět; teoreticky se samozřejmě dá vyrazit do lesa a prostě na ně narazit, ale když teda ještě zabřednu do toho vysvětlování a magična, tak lysohlávky najdeš jen ve chvíli, kdy seš vnitřně naladěnej na to je najít a když je “máš najít”.

              Jinak jak se před chvílí zmínil Fluke, toho vysvětlování je už fakt asi až moc. Tu knížku rozhodně NEČTI – byl by to promarněnej čas v tuhle chvíli a zbytečně by tě to mohlo blokovat. Přečti si ji až POTOM, co si ty houby dáš – věci v ní obsažený ti budou dávat smysl (bez tý zkušenosti to podle mýho nemá smysl číst; ne, že bych teda tu knihu znal).

              • No, do tý knihy chci aspoň trochu nakouknout, abych věděl, o čem je – a co mě může při tripu potkat. Jak by mě to mohlo “zablokovat”? Jak to myslíš?

                • Na ten tripovej zážitek se nelze připravit. Tečka. “co mě může při tripu potkat” – odpověď zní cokoliv.

                  Zablokuje tě tvoje vlastní očekávání. Měl bys z toho dostat NĚCO1, ale nakonec třeba nedostaneš NIC, protože čekáš, že dostaneš NĚCO2, který nedostaneš, protože jsi čekal NĚCO1. Asi takhle jednoduše :D Jako když jdeš na film a říkáš si, že to bude strašně super a nakonec odejdeš zklamanaje, protože jsi čekal, že to bude o něčem jiným.

  8. cele jsem to “péťo” (to osloveni je for) četl a trochu se divim ze jsi twitteristovi zacal vysvetlovat jednotlive body jeoho dotazu jake jsou reakce na fet.. atd.. ano nazyvejme to fet, nebot to tak nazyva 90procent populace, tak at nam rozumej. Myslim ze delas chybu kdyz nekomu vysvetlujes ucinky lysohlavek, nebot podstatou je to ze mohou bejt vzdy jine, ale predevsim to co dotycnemu o nich reknes do velke miry ovlivni prubeh teh hub u nej v budoucnu kdyz si je pripadne vezme! a z toho duvodu jsem toho nazoru ze by clovek nemel k tomu pristupovat jako ceske skolstvi, ale naopak nechat toho cloveka v tom ze mu nebudeme rikat poucky…
    RE/ badguy – mordemy jeste jednou si precti slovo “badguy” to mluvi za vse, snaz se veci vic citit (moc dobre vis co tim myslim). jestlize si nekdo da takovoudle prezdivku – uz to samo o sobe mluvi o hodne vecech… prosim neplejtvej energii na lidi/veci co sou ztraceny – hehee radsi tu energii dej do me :) nebo do fluka na prochazce
    RE/ skola a vlastni deti, jo presne tohle cejtim stejne!!! a lidi ktery ti reknou ze to cejtej stejne ale.. spolecnost to nedovoluje, je to moc narocne vzdelavat dite doma, atd.. jsou lidi co sou sobecky, neskutecne pohodlny vymlouvajici se sracky, nebot toto je jedna z velice dulezitejch veci, stejne jako matka vlcice vychovava svoje vlce sama protoze chce aby prezilo a protoze ho miluje.
    RE/ GDT bezpochyby jedna z nejvetsich sracek v soucasne tzv. civilizovanm svete. chce to opet cejtit a oak se to nemusi popisovat mnoha vetama. Jde o to jit ke korenum GDT apodobnejch vyrazu (ve kterejch se nevyznam a nechci vyznavat) koreny jsou to ze tato vec nevznikla z duvodu nalezeni prave podstaty lidskeho ja.. nebo to nazyvej jak chces.. ale z toho duvodu aby se zaplatovalo neco co nejak pokulhava (tedy seberalizace naseho zmrskaneho ega). tedy paralera: delal jsem nejake scripty do photoshopu co meli neco zaplatovat.. nakonec z toho byl chaos, cesta vedla ta ze jsem je vsechny vytvoril od zacatku..
    jinak toto je faaakt sracka http://www.digit.cz/2009/05/12/digit-29-mejte-svuj-cas-pod-kontrolou-aneb-jak-aplikovat-metodu-gtd-getting-things-done/
    vydrzel jsem to par minut poslouchat. sledoval jsem par dilu tehto lidicek jen z toho duvodu abych zjistil: a budto to sou neskutecny kardinalni kre***i kteri zamerne manipuluji s lidmi, nebot vse mani propojene z ruznyma serverama (grafika.cz) obchodama s MAC produktama, focenim apod.. nutno podotknout ze lidi jim to fakt hodne zerou a berou je za velice uznavany. A nebo to jsou churavy chudacci kteri potrebuji pomoct, nebot opravdu veri GTD. Nebo nejhorsi je mozna kombinace obojiho. podobny pripad bude badguy viz toto http://badguy.cz/kdo-nevidel-nepochopi-muj-novy-videoprojekt/ uprime receno me to opravdu pobavilo ten clovek fakt by mel spachat egosebevrazdu, jinak z nej bezpochyby za par let bude “uspesny manazer podnikatel”, “vazeny obcan statu CR” a na smrtelny posteli si uvedomi “kurva ja neco prosvihnul”..

    • Čau Fluke, to je zase ten “starej” problém no, jestli to teda vysvětlovat nebo ne a jestli to vlastně spíš neškodí. To samé je pak s Ozorou. Co jsem přijel z Ozory, tak to všechno vyprávím každýmu na potkání, protože to tak nějak nemůžu nevyprávět. Přijde mi to tak strašně důležitý, že to prostě musím předat dál a těm lidem to nějak vysvětlit. Jasně, že to hlavní jim stejně vysvětlit nemůžu, ale v tom případě i to hlavní jim zřejmě taky až tolik “nadefinovat” nemůžu.

      Navíc já se fakt snažím popisovat to, jak funguje ten proces, že je to celý jen o tom, že je to katalyzátor, kterej vytáhne na povrch NĚCO. Nepopisuju to NĚCO (protože to nelze a je to pokaždý a u každýho jiný), jen osvětluju ten způsob, jakým to eventuelně probíhá, což zase nemusí bejt až tolik na škodu. Beztak ten člověk zažije něco, co bude od toho, co si představoval na tisíc mil vzdálený. I to jsem Twitteteristovi vysvětloval, že od toho nemůže chtít něco konkrétního (a pokud to bude chtít, tak to nedostane).

      Prostě nemůžu bejt zticha, když se o to někdo zajímá a ještě se mě na to sám zeptá. Už jen to, že se většina lidí povídání o houbách brání a používá obrany typu “jo, strašně zajímavý… ale není to pro mě” (to mě sere asi nejvíc) a tenhle Twitterista přišel a začal se ptát, aniž bych já do něho musel z vlastní iniciativy něco valit – to je pro mě skoro svátek.

      Přezdívka BadGuy mi právě přijde dobrá, je to podobný jako s tím mým obrázkem dvou divadelních masek (komedie/tragédie). Akorát Badguy to holt ještě nepřetočil na něco… hm, “pozitivního” no. U mě ty masky byly původně taky symbolem sebedestrukce, toho, že o ní vím a přesto jí dělám. A to jsem to ještě tenkrát, když jsem si to dal na starej blog, vůbec takhle nevnímal a nechápal jsem to. Až Badguy spáchá egosebevraždu, taky se mu to začne jevit v úplně jiným světle. Teď holt míří k tomu, co popisuješ na konci no – “celej život jsem se snažil osobně rozvíjet, ale asi se něco tak úplně nezadařilo”.

      V GTD se odráží celá ta šílená zmrvenost lidí systémem a proto je to tak strašně mocná věc a lidi to tak žerou. GTD si hraje na to, že jednak může lidem dát to, co chtějí a zároveň nechává iluzi toho, že člověk má stále možnost volby (zvolit si ty cíle) a GTD “jenom pomáhá” jít za tím, co si člověk zvolil. Což je svým způsobem skutečně geniální a hrozně blbě se to kritizuje a moje snahy ukázat, že je to celý sračka se setkávají vesměs s neúspěchem. Lidi si to totiž často převrátí v “Jo, jasný, je to sračka, tak já si z toho vezmu jen něco, co se mi hodí, co se mi líbí a nebudu to tak prožívat” – což přirozeně taky nelze.
      Poznámka, že GTD nevzniklo proto, aby se lidi mohli osobně rozvíjet, je fakt přesná. Psal jsem to v článku, že GTD “jsou to takové malé, užitečné podpěrky, které chrání ego před pádem.” A samozřejmě to nefunguje, protože ego musí padnout (jinak je nějakej osobní rozvoj jen zbožný přání).

      No nad legendárním Petrem Márou jsem už taky přemýšlel. Mě ten chlap připadá…. no “v pohodě” (uvozovky záměrně). Určitě to není tak, že záměrně manipuluje s lidma, spíš si na tom udělal bussines, ale podobným způsobem jako nižší příslušníci nějaký církve nebo sekty – on tomu určitě věří a určitě si myslí, že to pomáhá lidem a dělá to vše v dobré víře (o to je to horší no; to samý jsem vytýkal Badguyovi, že tím, co propaguje dělá lidem v hlavě bordel). Jasně, že už jen to, čím se Petr Mára živí značí, že tu cosi neklape, ale rozhodně to není “hajzl”. Spíš se v nějaký životní fázi potřeboval něčeho tak moc chytnout, že se toho už pak nedokázal pustit a (aby to potvrdil) začal skrze to vydělávat prachy (protože v tý chvíli už se to opouští blbě, když to máš jako zdroj příjmu).

      • jj jasne. ono je to prave o tom delat lidem v hlave bordel a pak si jednou uvedomit “aha to je moje chyba”. Viz treba lidi z undrgroundu ktery proste se od toho distancovali a ne jako ti ostatni co tim zijou dodnes jak magori.. Nerikam ze ti lidi jsou hajzlove, to vubec. spis to sou lidi co si v prvni rade neuvedumojou svoje excesy (nejsem o dost jinej) a nebo uvedomujou a zamerne v ty frasce pokracujou (v pripade druhe varianty to je jiz na hranici nebezpecnosti) ty lidi sou proste tokovi ze je budto budu ignorovat a budu si vedle nich zit svuj zivot, nebo me to bude srat natolik ze budu podnikat kroky k naprave. Kroky k naprave podnikat nejspis nebudu, nebot mam mnohem vic uzitecnejsich veci co delat se svojim zivotem (treba jen to si zapalit cigo, nebo ti odepsat na blog – i to mi prijde dulezitejsi)
        jo o skodlivosti vysvetlovani veci / ci nevysvetlovani.. mam jedine pravidlo intuice a ne tolik logika…

        • myslim ze malokdo je spatnej v jadru sebe.. alespon v soucasnosti nikoho neznam takoveho (krom zakladatelu ceskoslovenske komunity.. :)

        • Ono je fakt, že kdo si chce houby dát, tak si je stejně dá, i když o tom neví vůbec nic (jako jsem to měl já) a kdo je proti tomu, tak do něho můžeš hučet horem dolem a všechno mu to do posledního puntíku vysvětlit a stejně se ten člověk nakonec blokne a řekne, že si to rozmyslel.

          I když jsou lidi, který jsou tak jako “mezi” (nebo se spíš tak tvářej) a který to jakoby zajímá, co se na těch houbách děje a o čem to je a těm lidem těžko odpovídat jen stylem “Je to super, cool a budeš lítat sto metrů vysoko” – zaprvý seš pak smažka (to seš stejně :-) a hlavně lidi se proti tomu můžou vymezit; popis těch hezkejch zážitků asi nejvíc naplňuje obecně zažitou představu lidí o fetování a tímhle bych jim to jen potvrdil.

          Takže otázkou zůstává, co teda těm “nepoznamenaným” lidem říkat a jak s nima komunikovat ohledně hub? Neříkat jim nic? To seš pak prostě za dementa, kterej se jezdí vyfetnout kamsi do lesa, aby byl mimo realitu. A víme všichni, že je to přesně naopak, jezdíme se vyfetnout, abysme tu naši běžnou realitu, která je zkurvená všema těma sračkama typu GTD, nechali doma a pocítili něco reálnýho.

          Jinak ono to moje napravování bude určitě částečně o mně, o tom, že já se nějak snažím vypořádat se světem – třeba prostřednictvým toho, že ukážu na něco, co mě samotnýho ovlivňuje a kurví, ale já se tomu snažím vzepřít. Ale není to jen o tom, je to i v tom, že skrze tu komunikaci se světem můžu s někým mluvit. Třeba s Twitteristou, kterej přijde a zajímá se o houby a já mu můžu zodpovědět, co ho zajímá. A kdybych nepsal blog, tak to udělat nemůžu.

    • Fluke: Já myslím, že vysvětlování není na škodu. Odpovědi na nejpalčivější otázky jsem se dozvěděl, takže Mordemyho snaha určitě nepadla na neúrodnou půdu.

  9. Osobní rozvoj není GTD a není to timemanagement. Autor si to tak nadefinoval aby mu jeho kritika vycházela. Zkoumám také věci kolem osobního rozvoje a GTD a “úspěch a cíle” je jen jedna jeho větev. Osobní rozvoj může být také o tom jak toho dělat co nejméně a zbavovat se tužeb implantovaných společností. Osobní rozvoj může být o poznání, že já vlastně ty prachy tak moc nechci a co si o mé úspěšnosti myslí ostatní mi může být ukradené. Doporučuji přesnější práci s pojmy. Raději používat konkrétnější termíny jako je GTD místo těch obecných “osobní rozvoj” jinak narazíš na lidi, kteří budou bránit svou verzi toho obecného pojmu. Je to jako bys řekl sport a pak kritizoval doping na olympiádě. Zákonitě se pak objeví někdo kdo si občas zahraje s kamarády nohejbal a bude svou verzi sportu bránit.

  10. Problém s dítětem vzdělávaným doma vidím v jeho horší socializaci. V současné době je hlavním místem, kde děti získávají sociální zkušenosti škola. Třeba na http://www.reddit.com si dejte hledat homeschooling a najdete tam výpovědi lidí vychovávaných doma a často tam zní, že nestačí, že mají přístup k druhým dětem z baráku v době, kdy přijdou ze školy. Mnoho důležitého se totiž odehrává ve škole. Najdete i případy, kdy to dopadlo dobře a ten člověk tvrdí, že je sociálně OK, ale pravděpodobnosti bych viděl spíše tak, že hrozí větší riziko vychování někoho kdo bude pro společnost “divnej”. Je to nejasné a nejisté.

    • Jo, socializace. Tohle jsem nejdřív viděl jako hlavní nedostatek toho, když budu dítě vychovávat doma a taky mě napadlo to, co píšeš; že ve škole se odehrávají až moc důležitý věci, než aby si dítě mohlo dovolit do školy nechodit. Jenomže: Co když je právě tohle na tom to největší plus? Sám o jeden komentář výše píšeš, že společnost implementuje do člověka tužby, kterých se pak musí pracně zbavovat. Takže “Chudák dítě, vždyť ono bude ochuzeno o všechny ty roky programování jeho mozku na to, aby se toužil stát úspěšným manažerem” – jo, fakt chudák, to mu nemůžu udělat. No ne, vážně, ono mi to ve výsledku skutečně nepřipadá jako zase taková tragédie. To dítě bude “ochuzeno” o devět let vymývání mozku. Ano, bude vyčleněno z většinové společnosti a bude “divné”, rozhodně. Ale upřímně: Mně dalo strašnou práci se vyčlenit a začít bejt “divnej” (byť jsem na tom pylně pracoval už od útlého mládí) – a jsem teda patřičně pyšnej na to, že se mi to už částečně podařilo, abych se přiznal. Bejt divnej je dneska zatraceně pozitivní věc!

      Spíš je teda otázka, jestli si člověk nemůsí nejdřív projít právě tím “negativním naprogramováním”, aby pak dokázal skutečně prohlédnout a zjistit, že stavět svůj život na kariérním růstu a penězích nemá smysl.

      • Socializací nemyslím indoktrinaci touhou po penězích. Socializace vytváří například schopnost oslovit neznámou dívku na ulici. Schopnost interagovat s druhými lidmi. Chápat co se v nich odehrává. Nemít trému.

        • Však jo, já tou socializací myslím i tohle. Třeba ta schopnost oslovit neznámou holku na ulici, k tomu škola opravdu dopomáhá, jen co je pravda – dítě ve škole získá pocit, že veškeré vztahy jsou jen o tom, jak moc dokáže zvládat na něco si hrát; výsledkem je pick-up a už jsem to tu taky řešil.

          Prostě tím, že dítě nenechám zkurvit systémem (obecně tím společenským; školou, hrou na vztahy etc.) mu tím prokazuju spíš laskavost. Byť souhlasím s tím, že to má zase svoje vlastní rizika (že se dítě patřičně nevymáchá v těch sračkách je dost možná pro jeho vývoj tak trochu chyba; protože pak stejně bude muset tu více tu méně žít v takzvaně většinové společnosti – anebo taky ne, že jo…).

  11. GTD se dá redukovat skoro na: Když jdeš nakupovat, sepiš si to na papírek. A vy mu vyčítáte, že snad nutí lidi kupovat sračky. Opravdu je to nástroj, alespoň v tom základním, popsaném v první GTD knize. Je to systém seznamů. Co na ty seznamy kdo napíše a k čemu je použije, to tam definováno není. Je to jako kritizovat abecedu za to, že někdo napsal Main Kampf.

    • Souhrnně i k prvnímu komentáři o osobním rozvoji:

      GTD, timemanagement, “takzvaný osobní rozvoj” (z článku je jasné, co je tím myšleno), minimalismus, je vesměs všechno stejná písnička, respektive je tam stejný problém, který kritizuju. Protože tady v prvé řadě vůbec nejde o ty pojmy, to vůbec nebylo podstatou sdělení, že GTD je špatný v tom a v tom a minimalismus je jinej, protože se na to kouká tak a tak. To je přece jedno. Co jsem kritizoval bylo to, že osobní rozvoj (jakožto termín, kterej je na netu používanej k popisu věcí kolem timemanagementu; to je doufám srozumitelný) je slepá ulička, že ho lidi praktikujou špatně (ty samotný techniky používají špatně a ony techniky je svádějí na scestí).

      Celý vtip je v tom, že GTD a věci tomu podobné, nejsou systémem seznamů, protože ani autoři (David Allen a jemu podobní) ani samotní lidé, kteří to používají, se toho nedokážou držet jen jako nástroje, jen jako takového lepšího papírku nebo výkonější tužky. Oni v tom vidí cosi víc. Právě proto do toho míchají ten osobní rozvoj.

      Ta poznámka, že to není totéž a že ty termíny zaměňuju je samozřejmě správná a o to jde! Viz. naprostá většina webů, které mají v záhlaví nadepsáno “blablabla něco web O OSOBNÍM ROZVOJI” a devadesát procent textů se věnuje technikám (tomu, jak si vytvořit systém seznamů). Ano, to je to absurdní a nelogické na tom a právě to (mimo jiné) kritizuju. Zaměňování osobního rozvoje za techniky. Lidé to nedokážou rozlišit a nepustit si to k tělu a nespatřovat v těch technikách něco vyššího a zázračného, jakousi magickou pilulku. A autoři to podporují stylem “Tohle je kniha, která změní váš život!” Tím pádem se nedá říct, že třeba to GTD je jaksi “morálně neutrální”, že je to prostě jen nástroj a systém – není, je to sračka, která lidi ničí.

      “Osobní rozvoj může být také o tom jak toho dělat co nejméně a zbavovat se tužeb implantovaných společností. Osobní rozvoj může být o poznání, že já vlastně ty prachy tak moc nechci a co si o mé úspěšnosti myslí ostatní mi může být ukradené.” – no jistě, naprostej souhlas, ale kolik z lidí, kteří se údajně osobně rozvíjejí (opět ve smyslu toho spojení, jak je dnes užíváno) k tomuhle poznání dospělo? No moc ne – naopak je to tak, že čím víc jedou techniky timemanagementu a GTD a podobnejch shitů, tak tím víc jsou součástí společnosti, tím víc touží vydělat prachy a něco dokázat (v terminologii timemanagementu “dosahovat vytyčených cílů”).

  12. Ahoj Mordemy, diskusi jsem nečetla, článek ano.
    Zajímavá úvaha.
    Já tedy nevím nic o teoriích ega, netuším co je GTD a tak, ale docela mne oslovila ta část s pochybeným vzdělávacím systémem. Myslím, že dost přesně pojmenovává co se s dětmi ve škole děje (návaznost na následnou touhu po úspěchu nedokážu zhodnotit, ani nechci a priori prohlašovat, že systém je špatný, protože stejně neznám alternativu a pokud mohu soudit, podíl lidí, které to nesemlelo tak moc, jak naznačuješ, je přece jen dost vysoký). Ale máš nějaký nápad, jak by šlo děti vzdělávat jinak? Odpovídalo by Tvým představám třeba to, co dělají waldorfské školy? (Pokud je to v diskusi, tak se omlouvám, dočtu si.)

    K tomu potlačení, rozpuštění ega bys možná mohl tu úvahu trošku rozvinout. Já si myslím, že variací něčeho takového je mateřství, případně rodičovství. Protože to si něco takového, co bych si pod tím pojmem představila, od člověka vyžaduje… Jak se tak učíme být rodiči, tak opravdu trochu vítězíme nad vlastním egem a dokonce bych řekla, že je tam prvek čehosi jako spojení s něčím nás přesahujícím, jak naznačuješ v závěru, ale to nevím, jestli nejsem mimo. A pak je další otázka, nakolik na děti působíme jako rodiče proti svému egu, podporujeme je v tom, aby byly tím čím jsou a ne tím, čím chceme my, čím si je představujeme, což mne trochu vrací k tomu školství (tedy i rodičovská výchova může působit podobně, ne?)
    No jsou to složité úvahy, asi toho radši nechám:)

    Ale nejsem nadšená z toho, že ses dal na lysohlávky. Kdy toho míníš nechat?

    • Ahoj Christabel. Nejdřív k tomu školství:

      Alternativou je vychovávat děti doma. Psal jsem to i v článku. A právě ten John Holt, kterýho cituju, se zasadil o vznik legislativy, která umožnila rodičům vychovávat děti doma – a to byl prosím celej život povoláním učitel; přesto (právě proto) mu jako nejlepší alternativa připadalo nevychovávat děti ve škole (z důvodů, které jsem nastínil v článku a které jsou velmi široce rozepsány v jeho knize).

      Waldorfskou pedagogiku jsem si musel vygooglit: Tak zní to hezky no, ale nijak zvlášť to neřeší problém. Děti budou chodit do školy, protože musejí a pořád budou ve třídě s XY dalšími spolužáky (rovná se opět znetvoření ega). Jen to teda bude o něco příjemnější, než běžná základka. Ale pořád je to škola, pořád tam jde o to z lidí vychovat jedince, kteří budou poplatni systému (o kterém si teda dovolím a priori prohlásit, že špatný je) a podle toho to bude vypadat (jen u těch waldorfských škol je to natřené na růžovo a děti zřejmě nejsou až pod tak strašným tlakem)…

      K egu:

      Taková malá poznámka – kupodivu taky nevím nic o teoricích ega (divné, že? ;)

      Poslyš, ty jsi vůbec na to mateřství nějaká zatížená, že? Na svým blogu to máš vedle právničiny jako takové nenápadné hlavní téma a vůbec zastáváš takové podivuhodně pevné postoje (co jsem tak četl). Skoro se mi chce do tebe zase začít rýpat (je to něčím takové… podivné ;), ale co, radši se vyjádřím k tomu, co píšeš:
      No T. se nedávno (byli jsme na lysohlávkách) vyslovila, že jestli on nebude častej problém v tom, že rodiče se ke svým dětem chovají majetnicky? Řekl bych, že jo. Jinými slovy děti možná nebývají oproštění se od svýho ega – naopak, jsou jeho rozšířením, jeho posílením. Snahou o legitimizaci života rodičů (nefunguje nám vztah, tak si potvrdíme, že ten vztah přeci jenom smysl má a pořídíme si dítě – v širším pojetí je to úžasně ukázáno ve filmu Revolutionary Road). Typicky je to vidět na přísných rodičích, kteří se snaží ze svého syna/dcery “něco mít” (a to něco může klidně naplňovat i tu představu dítěte a být v souladu s jeho talentem; důležitý je, že z něho bude něco a někdo a “něco dokáže”).
      Nakonec i ta “oddaná matka, která chce pro své děti jen to nejlepší” mi teda nepřipadá úplně jako někdo, kdo se vzdává sám sebe ve prospěch druhého. Ono by to tak samozřejmě ideálně mělo být, ale to je myslím do vysoký míry jen taková… hm, pohádka no.

      Jinak to s tím egem (i dětma) bylo v prvé řadě jako kritika těch systémů typu GTDčka (systémů timemanagementu obecně), ale má to i jistej přesah. Prostě když se někdo chce duševně rozvíjet a poznávat sám sebe a všechny tyhle mooooc užitečný věci, který se dají provádět kolem vlastní maličkosti, tak to prostě nemůže dělat tak, že se bude snažit udělat ze svého já tvrdej nepoddanej šutr. Ego, které je pevné jako skála, je k ničemu. Ego je potřeba “zabít”, aby mohlo povstat (pro bližší vysvětlení nakoukni do mytologie nebo si počkej na můj příští článek ;)

      Chris neblbni! Já z tebe normálně dostal pětiminutovej záchvat smíchu – ty si vůbec neuvědomuješ, jak strašně vtipne to zní; prej “Kdy toho míníš nechat?” Navíc ještě takhle z tvojí pozice a ještě když o pár řádků nad tím mluvíš o dětech a o tom podporovat je v tom, aby byly tím, čím jsou… bože :D

      A dal jsem se nejen na lysohlávky, ale i na LSD – hrůza, viď mami? :-)

      Přečti si minulej článek (OZORA 2011) a specielní pozornost věnuj popisu toho, jak fungujou psychedelika. Velmi podrobnej popis hub a jejich funkčnosti jsem tu dával dva dny zpátky Twitteristovi, kterej se ptal na spoustu věcí kolem lysohlávek a z toho, co jsem mu psal se dá myslím pochopit vcelku dost (když člověk chce :-)

      Zkrátka a dobře, v dohledné době toho rozhodně nechat nemíním :-*

      • Proč myslíš, že si vyznění toho lysohlávkového rýpance a kontext s tou výchovou neuvědomuju?:) Snad mne zase nepodceňuješ?;)

        Ale stejně jsem si ho neodpustila. I když jsi někdy s těmi názory trochu mimo, nerada bych se dočkala toho, že si vyhulíš mozek z hlavy, co už se pár takovým experimentátorům, kteří to samozřejmě (jak jinak!) mají pod kontrolou, stalo. Takže doufám, že toho necháš.
        Něco o Ozoře jsem četla, nijak mne to neoslovilo. Máš ty články moc dlouhé a ukecané:)

        Já jsem z principu proti hraní si se změněnými stavy vědomí, v konečném důsledku to nepřinese nic dobrého, nevěřím, že Ti to pomůže, někam Tě posune, nevěřím tomu, je to sebeklam. Jedině si tím uškodíš, což mi zrovna v Tvém případě přijde dost škoda. Nemám zájem to tady sledovat v přímém přenosu, který už jsi zahájil:(
        Jestli má být tohle houbaření součástí toho oproštění se od ega, které propaguješ, tak za mne tedy radši tu ubíjející školskou výchovu a hnaní se za komformním většinovým úspěchem, než tohle. Vážně.

        Mateřství: nemyslím, že bych na to byla “zatížená” (nevím, co to jako má být, to zatížení). Prostě v mé situaci tím žiju, to je jasné, v této mé životní etapě dominuje, takže se tím zabývám. Celkem ani nemá smysl do toho rýpat, bych řekla, protože matka se třemi malými dětmi, která by tím nežila, by byla lehce psychopatická:)

        Že se rodiče často chovají k dětem majetnicky, že to je rozšíření jejich ega, to je pravda. Velice se mi nelíbí některé současné trendy v přístupu dětem (honba za úspěchem od nejútlejšího věku, zaplnění veškerého času aktivitami, zejména těmi soutěživými, někdy podporujícími agresivitu, i ty Tebou zmiňované “oddané matky”, styl dítě nade vším…). Jenže teorie je jedna věc a praxe druhá, asi jde o to nějak to vybalancovat:) Zatím jsem to nějak zvlášť nepromýšlela…
        Jakmile je dítě něčím “navíc” než dítětem samo o sobě, třeba tím lepením vztahu rodičů, prostředkem jak naplnit své nenaplněné ambice, nebo podobně, tak to není dobře a pravděpodobně se to někde negativně projeví, to je jasné:(
        Myslela jsem to spíš tak, že dítě, zejména novorozenec nebo prostě hodně maličké, je vybaveno k tomu dominovat v životě rodičů, hlavně matky, jeho potřeby na nějakou, dost dlouhou, dobu převáží nad jejími potřebami (spánku, třeba i jídla, režimu dne, trávení času…), dítě rodiče hodně školí v tom, že věci nejdou tak, jak si je naplánují:) Rodiče se musí něčeho vzdát v zájmu toho, co je přesahuje… Špatně se mi to formuluje, vícekrát jsem četla, že to jsou těžko přenositelné zkušenosti, což je pravda.
        V zásadě pokud rodiče zvládnou dát tomu dítěti prostor a nenutit mu svoje “já” do jeho (více než je nutné, protože vyvarovat se toho úplně nelze), tak to může být dost slušná redukce vlastního ega a možná taky dost slušný základ pro to dítě, třeba aby dokázalo odolávat tomu vzdělávacímu systému, resp. vzít si z něj primárně to vzdělání a nesežehnout kreativitu a vlastní osobnost.
        Tedy – teoreticky:) V praxi to jde hůř:))

        • Podstatou tvýho sdělení je, že skutečně nejsi nadšená z toho, že jsem se dal na lysohlávky a skutečně mi to říkáš – ať už je v pozadí cokoliv. Vždyť hned na začátku tohohle komentáře zcela vážně prohlašuješ, že doufáš, že toho nechám (tak v čem jsem tě prosimtě podcenil?). To je na tom to nejvtipnější, že ono to je “jen jako, že si to uvědomuješ” – neuvědomuješ si nic podstatnýho, to je ta strašná sranda na tom! Jasně, že tě článek o Ozoře neoslovil, jasně, že se bojíš, že si vyhulím hlavu, jasně, že se bojíš, že to “nemám podkontrolou” (tady asi největší #wtflol, vysvětlím v zápětí), jasně, že naprosto nevěříš, že je to k něčemu dobrý… a ten totální Kosmickej Joke je to, že to se mnou zřejmě myslíš opravdu dobře a upřímně a jde ti o moje dobro – uaaaaa! (a nutíš mě používat podstatně víc smajlíků, než je na mě obvyklý :D)

          Takže trochu seriózně k těm houbám:

          1. Houby se nehulí O:-)

          2. Ano, lidé bývají “z principu” proti “hraní si” se změněnými stavy vědomí. Přesně v tom principu je problém. Předně drogy jsou totální tabu. Slušní lidé nejen, že je neužívají, ale ani o nich nemluví jinak, než s naprostým opovržením, které načetli z oficiálních příruček. Navíc drogy jsou prostě drogy, jedno, co jsou zač, lidi házejí do jednoho pytle všechno, co má tuhle nálepku. Nejedu na opiátech (heroin), jedu na psychedelikách – nelze na nich být závislý, nemůžeš se předávkovat a alkohol je asi tak stopětkrát “nebezpečnější”, než tohle. Respektive alkohol je skutečná droga smrti, ne tak psychedelika. Takže ne, “uškodit” si tím jde dost těžko, na fyzický stav to nemá žádný (slovy žádný) dopad (opět na rozdíl třeba od alkoholu, kofeinu, tabáku, hamburgerů apod.).

          3. Pro pořádek – ano, užívám drogy. Ale to slovo označuje co? Označuje látky, které jsou oficiálně nelegální. Ano, jsem feťák. A feťák je označení pro někoho, kdo užívá drogy. Z toho a priory nevyplývá, že drogy jsou špatné – z toho totiž nevyplývá vůbec nic, jen tak mimochodem. Pouze to, že drogy jsou státem zakázané látky. To jen ty máš v hlavě společností nadefinovanou škatulku, že drogy=fuj a je potřeba bejt proti tomu (co taky čekat od právničky, že jo). Co se týče ostatních zákonů, tak taky automaticky a zcela nekriticky přijímáš platnou legislativu a aktuální právní úpravu? (to je jen řečnická otázka :-)

          4. Trefa! To fetování je skutečně o oproštění se od ega (mimo jiné teda)! A kupodivu to docela dobře funguje. To poslední, o co bych se snažil je mít něco pod kontrolou! Ne, nemám nic pod kontrolou, jen poslouchám svoji duši a ta mi říká, kdy je a kdy není dobrej nápad dát si houby nebo tripa. Takhle jednoduchý to je. A ztratit kontrolu je přesně to, co mi nikdy nešlo. Potřeboval jsem se naučit dát věcem volnej průběh (alias Klub Rváčů a “Let go!”)

          5. Abych ti vůbec naboural tvoji malou realitu – od tý doby, co fetuju, je ze mě totální abstinent; alkohol jsem úplně vyřadil. Hlavně, že ty houby nemůžou nikam posunout a hlavně, že škodí, no…

          Ad. tvoje děti: Nevím, u tebe je to nějaký divný – seš taková strašně konzervativní mi přijdeš (i tak jakože obecně, ale u děcek obzvlášť; jo a taky u manželství jsem si všimnul ;).

          Tak jasně, pořízení dítěte by mělo být určitým způsobem “nesobeckým aktem”, ale to je tak strašně naivní a idealistický představa, že je jasný, že to tak úplně není nikdy. V tom přístupu k dětem se toho musí ze strany rodičů vždycky míchat fakt strašně moc, určitě to nebude nikdy moc jednoduchý, že by to bylo jen o tom, že to dítě mají rádi anebo jen o tom, že si skrze něj něco dokazujou. Bude to hodně kašovitej mix.

          Každopádně s tím ranním vstáváním u malýho děcka a věcma kolem… nevím, nesedí mi to. Asi pochopím až budu mít vlastní.

          Vzdělání a výchova jde ruku v ruce. Už jen tím, že se vybírá v čem ty děti vzdělávat a co už pro ně dobrý není (třeba “Děti pozor, drogy jsou fuj!” – pak to takhle dopadá, že přijde Chris a řekne, že se jí nelíbí, že fetuju). Nelze dost dobře děti vzdělávat a nevychovávat je. Vzdělávací systém je součástí širšího společenského systému a pokud dítě do školy chodí (9 let v kuse), tak ho to nemůže nepokurvit. Žádné, i sebeosvícenější dítě, si ve škole nedokáže uvědomit, že by mělo snad něčemu odolávat, že by mělo kouskovat to, co k němu přichází na “vzdělání” a “to ostatní” v zájmu jakéhosi rozvoje vlastní kreativity a osobnosti. Prostě to nelze, to dítě je součástí toho všeho a nemá na výběr, než se v tom vymáchat se vším všudy.

          • Mordemy, podívej, já na tohle nemám čas.
            Moje první sdělení ohledně lysohlávek bylo přesné: nevymlouvám ti je, klidně si v tom pokračuj, nicméně já (můj osobní postoj) z toho nemám radost, což je naprostá pravda. A proto jsem se dotázala, zda se to v dohledné době zlepší, abych věděla, co tady čekat…
            Fakt je to je tvoje věc, co užíváš, a moje věc zase je, z čeho mám radost a z čeho ne.
            Já vím, že houby se nehulí – ale “vyhulit si mozek z hlavy” jima můžeš:)

            Máš trošku primitivní představy, můj odpor tady proti tomu nepramení z legislativy, z příruček. Naprosto stejně se stavím k dalším technikám, které mění vědomí, nejde primárně o to, že jde o drogy, ale nemám zájem tady o tom diskutovat.
            Připadá mi úplně mimo, že se snažíš dotknout reality skrze něco tak nereálného, ale prosím, když myslíš, že k tomu touto cestou dojdeš…
            Osobně jsem se (asi mylně) domnívala, že máš v životě jiné cíle, které se s užíváním psychedelik dost špatně slučují. Ale asi jsem se spletla, resp. bylo to na základě toho, co jsi psal dříve na blogu a teď jsi třeba názor změnil a už chceš něco jiného, to je možné, právo na změnu názoru a cílů ti nemíním upřít:)
            Článek o Ozoře mne odradil už na začátku, pokud si správně vzpomínám, horoval jsi tam v úvodu o té skvělé atmosféře, altruismu a podobně, co tam vládne, přišlo mi to děsně naivní. Jestliže je akce, kam si všichni jedou na dovolenou, uvolnit se, vystoupit z vědomé reality a dát si trip, tak je samozřejmé, že tam taková atmosféra bude. Být tolerantní, když ležíš na pláži a koukáš na moře, je jednoduché, daleko těžší to je, když jedeš do práce ráno narvanou tramvají, tam tě čeká prudící šéf, neschopní podřízení, nároční klienti atd. Vlastnosti jako tolerance, obětavost, přátelství, ochota pomoci, se zkrátka musí testovat ve zcela jiných situacích. Takže z tohoto hlediska mi tvůj náhled na věc přišel úplně dětinský, promiň, že píšu tak otevřeně. Připomíná mi to, jak někdo napíše o některém mém článku, že je odvážný – to je to samé, odvaha se přece zjistí zcela jinak než plkáním na blogu:)

            Konzervativní jsem, je to zcela legitimní životní postoj, což jistě uznáš, i když sám konzervativní nejsi.

            Nemám už vážně čas se tady tomu věnovat, jen poznámka k závěru o výchově a vzdělávání: dítě samozřejmě nemusí systému vzdorovat vědomě a uvědoměle, může to být zcela mimoděčný proces. Že si to nedokáže uvědomit, to je zřejmé, ale to o podstatě toho procesu nic neříká…

            • Krásný – přijdeš sem, napíšeš komentář, že doufáš, že s houbama přestanu a vzápětí to zahraješ do autu a řekneš, že vlastně vůbec nemáš čas to tady se mnou rozebírat. Ach ano, ty jsi to vlastně napsala “jen tak”, jen jako “povzdech nad tím, jak se chudák Mordemy odchýlil od jediného správného směru a začíná si vyhulovat mozek nějakým svinstvem” – to je fakt šílenej přístup a je mi z toho regulérně smutno.

              “Osobně jsem se (asi mylně) domnívala, že máš v životě jiné cíle, které se s užíváním psychedelik dost špatně slučují.” – které, povídej, zajímalo by mě, v čem jsi se zmýlila. Protože o mých životních cílech nemůžeš vědět ani zbla, jelikož ani já v nich nemám zrovna dvakrát jasno. A větší blábol, než tohle už jsi vypotit asi fakt nemohla. Jsem ti zbořil tvojí malou teplou představu o tom, jakej je Mordemy rozumnej a odpovědnej klučina a ty se teď vztekáš, protože se cítíš zklamaná a podvedená (“Och božínku, ten hulvát se ukázal v úplně jiném světle, než jak jsem si ho malovala”) – sorry, ale to je tvůj problém, že sis mě nějak představovala a tvoje představa se neslučuje s realitou. Ostatně je to jen tvoje představa a já se jí přizpůsobovat skutečně nehodlám.

              Ještě jednou a polopatě: “vyhulit si mozek z hlavy” houbama NEMŮŽEŠ – rozhodně ne tak, jak to ty myslíš. Tečka. O tom, jak psychedelika fungujou nevíš naprosto nic, děvče. A vůbec, piješ alkohol? I pokud si dáš třeba jednou za dva měsíce, tak je to pořád ŘÁDOVĚ horší, než moje houbování (který taky praktikuju jednou za pár měsíců) a s mozkem ti to dělá PODSTATNĚ horší věci.

              A technická poznámka: Nefetuju pro drogy samotný. O houby nebo LSD tu ve skutečnosti nejde. Jde tu právě o ty věci, kterejm se posmíváš.

              Ad. Ozora: Ano, čím šíleněji, naivněji, dětinštěji a nepředstavitelněji to zní, tím větší to je nářez, když tam přijedeš, otevřeš se tomu a zažiješ to. Označit můj zážitek z Ozory za “dětinský” je tak zoufalé a totální nepochopení toho, co ten zážitek měl vlastně za význam, že je tvoje ignorace až k pláči. Jediné, v čem ses trefila je to, že je daleko těžší být “tolerantní” (a všímat si lidí) i v běžným životě. A to je právě něco, co tě Ozora naučí a když se vrátíš do toho běžnýho života, tak skutečně jsi tolerantnější a víc se staráš o druhý – jestli si představuješ, že jsem přijel z Ozory, na který jsem cejtil spojení s ostatníma a všechny ty další věci, který ti připadají dětinský, a začal jsem se chovat jako každý druhý hovado, tak jsi opět mimo. Tudíž vlastně nechápu, co ti na tom (na Ozoře) tolik vadí, proč ti to přijde dětinský – i kdyby to mělo jen ten účel, že to v lidech posílí nějakou lásku a pocity sounáležitosti, tak to má význam a není to “naivní”. To od tebe zní spíš jako závist, že ty musíš jezdit ráno v narvaný tramvaji a potýkat se s hnusnejma lidma a já jsem byl někde, kde nic takovýho nebylo. No byl no a bylo to super!

              Pokud nemáš čas se tady tomu věnovat, tak sem v prvé řadě asi vůbec nic nepiš. Já jsem ochoten se bavit a jsem ochoten věnovat ti čas, ale pokud nejsi ochotna ty, tak s nějakou komunikací ani nezačínaj. Beztak ti to teda nebaštím, že to je kvůli tomu, že “nemáš čas”. Prostě se ti nepozdává to, co do tebe valím, něco tvýho ti opět bořím a tebe to vytáčí, a tak nahazuješ klasický trapný obrany, kdy se snažíš jednat z pozice někoho, kdo to má všechno na háku a jehož postoje jsou neotřesitelný…
              Legitimní postoje zřejmě máš, ale jsou dost mimo (ano, i takové postoje mohou být, žel bohu, legitimní). Díky, žes mi opětovně potvrdila, že máš nějakej problém (už jen to, že sem přijdeš zrovna ty, zrovna Christabel a z patra mi sem postneš komentář, se dá dost dobře interpretovat).
              Maminkovské mentorování si příště nech od cesty a pokud budeš mít chuť se tu se mnou bavit, zjisti se, jestli na to máš dostatek “času”.

              • No, nemám, i když nejezdím ráno žádnou tramvají, mám prostě moc práce než abych se tomu mohla věnovat.

                Hrozně to přepínáš, používáš takové expresívní výrazy, hledáš zase už problémy kde nejsou. Z mého pohledu úplně zbytečně kopeš kolem sebe a obhajuješ něco, co nemusíš.
                Já sem nakukuju proto, že jsi psal ke mně… Vyhodnotila jsem to tak, že jsi přemýšlivý kluk. Jakože z mého pohledu sice názorově někdy mimo, ale já si cením i takových cest, které třeba vedou jinam, ale vidím za nimi poctivé hledání. Třeba s tím nesouhlasím, třeba se mi to nezdá správné, ale dokážu to ocenit. A třeba si z toho občas něco vzít, nad něčím se zamyslet.
                No a proto je mi líto a opravdu nejsem nadšená, že místo abys pokračoval v cestě, kterou jsem poznala, tak uhneš, vybereš si tu nejsnazší cestu, nesprávnou (snadné cesty nikdy nevedou k cíli), nejprimitivnější, nejjednodušší, prostě nic objevného, a ještě si myslíš, žes objevil Ameriku.
                Stane se z tebe prostě “zhulenej intoš”, úplně stejný jako ostatní, jakých je dvanáct do tuctu. A to už mne nezajímá:)
                Ale líto mi to je, já si právě vždycky cením originality a nezávislosti myšlení a tady se to zákonitě ztratí, už teď to vidím, čtu v tom ty stereotypy, snažíš se mne narvat do maloměšťácké škatulky, protože “drogy jsou přece špatné” a vůbec nevnímáš, co ti chci říct…

                Nevím, jestli jsem tak omezená, jak naznačuješ, je to dost možné, nějak zvlášť mi na tom, jak mne hodnotíš, nezáleží. Jistě, já jsem konzervativní maloměšťák, středostavovská katolička, já vím velice dobře kdo jsem. Ale stejně si nemyslím, že bych byla zcela bez rozhledu a bez pochopení pro cesty, které se liší od těch mých. Ale to je jedno:)
                Jenom nevím, proč mne musíš urážet, míjí se to sice cílem, ale i tak myslím, že to je zbytečné…

                Z blogu jsem získala dojem, že chceš studovat, časem zakládat rodinu, mít děti a tak, že máš prostě nějaké cíle a do toho tripy nesedí, nejde to s tím dlouhodobě dohromady, protože psychedelika na tebe budou působit destruktivně a nebudou se slučovat s konstruktivními cíli (to je tedy hodně neobratné vyjádření, ale já už vážně musím jít dělat něco jiného).
                Tím neříkám, že musíš mít nutně konstruktivní cíle, klidně si je nech plavat, ale proč má zrovna z Tebe být mainstreamový intoš? Tak proto z toho nejsem nadšená, já si cením svých čtenářů a komentátorů, i když plácají nesmysly:) Ale musí to být jejich vlastní nesmysly:)
                Ale OK – beru na vědomí nové heslo: dej si houby, dotkni se reality:)
                Není to trošku paradox?

                A Mordemy, neblbni – psychedelika že v tobě posílí lásku? To je fejk, napodobenina:) Vzpamatuj se. Co je podle tebe láska?

                • To fakt nemá smysl řešit, prostě nemáš šajnu, nic o tom nevíš a v tomto jsi totálně mimo. Jen papouškuješ věci, který jsi slyšela z mainstreamu a obhajuješ prosté a nesmyslné apriorní tvrzení “Drogy jsou špatný”.

                  Houby používaly přírodní národy tisíce let, používaly se při náboženskej obřadech, při “spojení s Bohem”, při spojení s Přírodou, Reálnem, Vesmírem atd. atp., už jsem to tu vysvětloval. Psychedelika nejsou únik z reality, je to nástroj, prostředek, jak realitu cítit víc a mít s ní spojení. Tak to prostě je.

                  “dej si houby, dotkni se reality” – jo, jen bez toho ironickýho nádechu. A samozřejmě cílem je “dotýkat se reality” i bez hub, o tom to celý je. A vím bezpečně, že to není tvůj případ.

                  Aneb jak řekl můj kámoš: “Důvod, proč vydělávám XY milionů za rok je, že jsem začal s psychedelikama.” – ano, je to nadnesené, ale je to zároveň i něco, co strašně nezapadá do toho obecnýho povědomí, že “drogy jsou shit a nic ti nedaj”. Už jsem zmiňval třeba i ten alkohol – přestal jsem chlastat mimo jiné díky houbám. Kupříkladu ten zmíněnej “milionář” užívá psychedlika něco přes deset let a že by z něj byl zhulenej intouš, tak to teda ani omylem. Prostě to, co říkáš jsou ničím nepodložený kecy mainstreamu, kterej se z určitýho důvodu rozhodl psychedelika stigmatizovat. Tisíce let to fungovalo, nebyl s tím žádnej problém a najednou jsou houby zakázaný a “strašně nebezpečný” – taková blbost.

                  Mám pocit, že se asi teda nevnímáme záměrně, protože ty taky absolutně neslyšíš, co ti říkám, jedeš si svoje “Ach, bude z tebe vyhulenej debil”.

                  Urážíme se vzájemně a začala jsi s tím ty, když říkáš, že směřuju k “vyhulený smažce”. Nesměřuju.

                  Jestli jsi sem přišla jen proto, že jsem já komentoval u tebe, tak to fakt nemá absolutně význam a už to tu raději nečti a rozhodně nekomentuj, protože já teda každýho komentátora ocenit asi nedokážu a tvoje nesmysly jsou naprosto kontraproduktivní – protože to, co teď děláš je strašnej shit. Úplně uboze obhajuješ cizí konstrukt, jen aby sis udržela vlastní iluzi toho, že tvoje cesta je správná – a nesnaž se mi tu tvrdit, že “respektuješ cizí cestu”.

                  A conclusion, že někam “uhýbám”, že si vybírám “snažší cestu” je opět strašně, obrovsky a totálně mimo. To ty jsi ta, která uhýbá. Ty se vzpamatuj, kristepane! Je to přesně naopak, než se mi tu snažíš tvrdit.
                  Ale co, prostě si počkej rok, dva, pět let a pak si povíme, co mi psychedelika udělaly s hlavou a jak strašně moc vyhulená smažka a totální ztroskotanec se ze mě stal. Teď to, pravda, asi zrovna nevyřešíme.

                  K závěrečné otázce: “Láska je komunikace.” (Timothy Leary) Láska je spojení s druhým člověkem, se světem, jeho skutečný feeling. Komunikace s realitou a naladění se na vlnu (člověka, reality, Boha). To je něco, v čem právě ty psychedelika můžou pomoct, protože odstraní ty nánosy takzvaný “kultury” a redukujou všechno na to podstatný – na spojení, na lásku.

              • “Jsem ti zbořil tvojí malou teplou představu o tom, jakej je Mordemy rozumnej a odpovědnej klučina a ty se teď vztekáš, protože se cítíš zklamaná a podvedená (“Och božínku, ten hulvát se ukázal v úplně jiném světle, než jak jsem si ho malovala”)”

                Ne, to musím popřít, já jsem si nijak nevykreslila tvou povahu, za rozumného ani odpovědného jsem tě nepovažovala.
                Neříkám, že nejsi odpovědný, ale myslím, že se to ještě nestihlo projevit, resp. na takové hodnocení je brzy a vím toho o tobě hrozně málo.
                Za rozumného jsem tě nepokládala (resp. opět jsem to nehodnotila), ale za přemýšlivého, to ano. A originálního a hledajícího. Ale v posledních komentech se ta originalita ztrácí:(

                Ani se nevztekám, je to tvoje věc, vztekala bych se v případě, že by šlo o někoho blízkého. Lidi z blogu jsou pro mne cizí, ale zase to neznamená, že by mi byli úplně lhostejní.
                Zklamaná nejsem, neměla jsem od toho nějaká očekávání, spíš jsem byla zvědavá, kam se to vyvine:) No nic moc zatím…

                Ale ani za hulváta tě nepokládám, chápu, že tohle je pro tebe nepříjemný rozhovor a nejsi tedy vůči mně nijak laskavý, máš pravdu, že ti zde něco mentorsky vytýkám (zcela záměrně).

                • Hele už je toho prostě moc, s většinou lidí je to pořád ta samá písnička – ach bože Péťo, co se to s tebou stalo. Je to podobný, jako bych začal říkat, že mám rád Klause – lidi prostě přestávají poslouchat, co jim říkám, protože “drogy” fungují podobně jako slovo “Klaus” – je to prostě automaticky něco, co je “jasný” a “nemá smysl to řešit”.

                  Ono si to dělám ve výsledku sám, už jen tím, že do všech, s kým přijdu do kontaktu valím ty zkušenosti z hub a ten svůj “novej originální přístup” – a je to něco natolik jinýho a odlišnýho, že se proti tomu ostatní zkrátka musí vymezit a zaujmout k tomu nějakej postoj. Málokdo to je schopnej přejít stylem mejch rodičů: “Jestli ti to pomůže žít lepší život, tak fajn.” (což bylo dokonalý a fakt bych to od nich nečekal)

                  Takže ano, v tvým případě už jsem na tebe prostě musel vylítnout, protože tvůj mentorskej přístup “chytrý dospělý právničky” (nebo jak to mám nazvat) mě skutečně vytáčí a blbě se tomu brání (je to hnusná manipulace, jen tak mimochodem).

                  A pak všechny tyhle tvoje řeči o tom, že “k lidem z blogu tak” a k “blízkým lidem jinak”, to už jsou zase jen nějaký obrany, něco, na co se dá svést to, že se prostě neshodneme.

                  Dobrý, já si uvědomuju, že lidi nejlíp přesvědčím tím, co udělám. Takže až za pár let se budu moct kouknout zpátky a na něco konkrétního ukázat a říct pak třeba i to, že “houby a LSD” mi pomohly v tom a tom. Ačkoliv i tak to pak nikdo nebude brát jako regulérní důvod, protože se dá vždycky říct, že “to teda určitě nebylo díky tomu” – no nebylo, však psychedelika jsou jen nástroj, už jsem to tu psal. Není to cíl samo o sobě, je to prostředek k něčemu. Na drogách to samozřejmě nekončí (ani nemůže), to je zase jen nějakej mainstreamovej konstrukt (že když člověk začne takzvaně fetovat, tak je to dříve či později game over; není).

                  A ještě k tomu, že psychedelika jsou fake: V šedesátejch letech je používali psychiatři k tomu, že tripovali společně se svými pacienty a pomáhali jim s duševníma chorobama. Psychedelika velmi rychle odkryly jádro problému a zkušenej psychiatr s tím pak mohl dále pracovat. A tyhle lékařský tripy měly vpravdě úžasné výsledky (co nezvládla tříletá terapie, dokázalo LSD za pár sezení). Co řekneš na tohle? Jakej argument použiješ tady? Že to je lež? Že tomu nevěříš?

                  Prostě je potřeba mít “otevřenou mysl”, nebránit se novejm věcem jenom proto, že mají nějakou kategorickou nálepku od společnosti a jsou označeny za špatné/nebezpečné/zakázané. Tvůj přístup je zpátečnickej, zbytečně a nesmyslně konzervativní a není podloženej ničím reálným.

                  • Souhlasím, čas ukáže.

                    O lékařských experimentech vím, prováděly se i v ČR, a taky vím, že dotyční lékaři s tím ovšem nepokračovali, nebrali to dlouhodobě a už vůbec si nemysleli, že jim to v životě k něčemu pomůže. Ale oni tomu na rozdíl od tebe asi nerozuměli:)

                    Vylítl jsi na mne úplně zbytečně, reakce jsou hrozně nevyzrálé, chápu, že Tě to vytáčí, ale proč?
                    Jestli chceš jen souhlasné komentáře, tak si tady někde pověs upozornění “pochlebovači sem, kdo se mnou nesouhlasí, tak je debil, nebo mi závidí” – a já budu hned vědět:)
                    Se mnou někdo v diskusích nesouhlasí imrvére, často hodně ostře, a snad nikdy jsem na nikoho takto nevylítla… fakt nechápu. To nesneseš trochu opozice?
                    Pochop už, že ne každý nesouhlas znamená řešení vlastních problémů a ne každý odlišný postoj je závist.

                    Měla jsem ještě nějaké poznámky k meritu článku, k té výchově, co mne tak napadaly, ale jak to tak hodnotím, radši toho nechám, protože tohle láteření z tvé strany není diskuse.

                    Tak přeju hodně štěstí.

                    • Chris fakt naposledy: Nechej tý odporný manipulace. Vím dobře, že seš moc chytrá na to, aby sis to neuvědomovala, tak si to odpusť a to rychle, protože s tebou na to fakt nemám náladu, protože jsi odpornej demagog. Abych byl konkrétní:

                      To, že stojím o souhlasné komentáře (a z toho vyplívající lezení do prdele) je něco, co jestli ti není jasný, tak mě neznáš vůbec (jakože VŮBEC) – ani jako toho blogera. Ale řekl bych, že víš moc dobře, jak to je a že to poslední, co bych chtěl je, aby mě tu někdo hladil po rameni.

                      Víš moc dobře, jakým způsobem na internetu komunikuju, tak se mě tady nesnaž postavit do pozice “urážlivýho chlapečka”. Jestli jsi četla jakejkoliv komentář tady a moji odpověď na něj, tak ti opět musí bejt zatraceně jasný, že to tu občas není zrovna ráj vzájemného porozumění a víš dobře, že dokážu být velmi konstruktivní a analytický, i když se z někým zrovna “do krve hádám”.

                      Ale pravda je taková, že už se mi ta politický korektní připosranost začíná zajídat – a je to tak jedině dobře (souvisí to s tím, že se mi povedlo se v poslední době dost otevřít světu a tak už mě tyhlety hry na vzájemný respekt a toleranci začínají dost štvát).
                      Minimálně je to, že jsem na tebe vyjel alespoň lidský – na rozdíl od “dokonale se ovládající Chris” (což je taky blbost, posledně jsem tě u tebe solidně namíchnul a taky jsi na mě hezky vylítla; byť po svém uhlazeném způsobu).

                      “Pochop už, že ne každý nesouhlas znamená řešení vlastních problémů a ne každý odlišný postoj je závist.” – takový kecy; to si pls opravdu pro příště odpusť a nechej si to na blog Lišky a spol. Tady to živnou půdu skutečně nemá a nehodlám vymejšlet, co ti na takovej blábol odpovědět. Díky.

                      Diskuze tohle už není dávno, připadá mi, žes mi sem přišla vrátit to, co se odehrálo u tebe na blogu; oukej, ono to dává smysl. Teď si to ještě přiznat…

                      Vzhledem k tomu, že už určitě “nemáš čas” něco dál řešit, můžeme to myslím takhle uzavřít.

    • Proč by toho měl nechat? Konkrétní důvody nějaké?

      • Tak, tohle jsem jí chtěl napsat – vybal pěkně konkrétní důvody Chris :D

        • (a jestli to bude něco typu “Jsou to drogy!”, tak si zase budu muset utírat poprskanej monitor)

          • Já to tady fakt nebudu rozebírat, byl to záměrný rýpanec z mé strany.
            Jak jsem napsala nahoře, deformuje to vědomí a tím pro mne diskuse končí.
            Pokud mám nějaký zájem zde komunikovat, tak s Mordemym a ne s LSD, víš?:)

            • “Deformuje” – oh bóže. Pejorativnější zabarvení už by to mít nemohlo? Proč ne třeba “rozšiřuje vědomí”? To taky ne?

              Kupodivu Mordemy na LSD je dost hustej a to bys teprve zažila “zájem o komunikaci”, ženská! Pche :-)

            • No to budeš ale komunikovat s Mordemyho serotoninem, dopaminem, endorfiny. Když bude Mordemy zamilovaný bude to deformovat jeho vědomí. Když bude nevyspalý tak také.

              • Naprosto přesná poznámka. Lidi si furt nelogicky spojujou psychedelický drogy s nějakou “změnou osobnosti” nebo snad “změnou vlastního já” nebo něčím podobným. Přitom je to blbost, psychedelika pouze vytáhnou na povrch, co už v člověku je – nemohou sami o sobě vytvořit nic nového.

                Jinými slovy i totálně zfetovanej tripař je furt tím samým člověkem, jako když není na fetu a vše co udělá je stále on. LSD nevytvoří z ničeho nějaký vzorec chování, který si pak člověk na dobu tripu “vypůjčí” a chová se a projevuje najednou úplně jinak. To je nesmysl.

                Takže zase – není to o LSD. Stejně jako to není o tom serotoninu, dopaminu a endorfinech. To jsou všechno látky, které nějak působí na řekněme “vnitřní psychiku člověka” – anebo lépe, na jeho duši.

                Ta změna vlastního já, pokud přijde, nemá v podstatě se samotnými psychedeliky co dělat. To je jako říct, že při přestavbě interiéru vozizdla má na jeho výsledný obrázek vliv šroubovák, který jsem při práci použil.

  13. Ne, tak to se pleteš. Nepřišla jsem se “pomstít” za ten zábavný výstup cos předvedl onehdá u mne. Vždyť to byla legrace. Sousloví “uhlazeně vylítnout” si nech patentovat:)
    Jen jsem se tak domnívala, že někdo by tu měl napsat, že užívat psychedelika je hloupost.
    Je to uměle navozená psychóza, to mluví za vše. Hrozí z toho akorát průšvihy.
    A až ten průšvih nastane, tak by mne mrzelo, že jsem to sem nenapsala, byť je dopředu zřejmé, že to je házení hrachu na zeď a ty si stejně jako všichni ostatní myslíš, že to ustojíš… ergo jsem měla naprosto egostické důvody, proč si tady nechat nadávat:)
    Ostatně, sám si odpovídáš výše, psychiatři LSD používali, aby poznali stav svých pacientů…

    A už sem psát nebudu, neboj, můžeš klidně tripovat;)

    • Tomuhle už se fakt nejde ani zasmát.

      “ty si stejně jako všichni ostatní myslíš, že to ustojíš…” – však už se stalo! Neustál jsem to! Semlelo mě to. Umřel jsem. Na Ozoře jsem si dal psychedelika a byl to totální psychickej kolaps. Chcíplo mi ego. Rozložilo se. Přestalo na něm záležet. Ztratil jsem sám sebe. A o tom je celej tenhle článek! Bejt něčeho takovýho schopnej. Nedržet se zajetý představy, že je potřeba posilovat vlastní self, ale nechat ho padnout. Nesnažit se mít věci pod kontrolou, ale nechat jim volnej průběh. To je život. To je osobní rozvoj. To je posouvání se kupředu… Tohle a nic jinýho.

      Haha, ono je to zase naopak, než říkáš, jak na to koukám. Ty průšvihy jsou to ONO. O ně jde! Přes průšvihy se to všechno hýbe. Super, nakonec mi to vlastně pomáháš celý definovat :-)

      Jo, teď už to taky vidím. V životě jsem měl zatím dva hodně velký průšvihy. Tři roky zpátky v Brně a teď Ozoru. A i na ten první průšvih, kterej byl fakt hodně ošklivej a z těch depresí jsem se hrabal hodně dlouho, pohlížím zpětně jako na strašně, ale fakt strašně pozitivní věc.

      “Uměle navozená psychóza” – ne, nebudu se snažit ti to vysvětlit. Místo toho uděláme takovou malou roztomilou schizoidní dohodu: Já ti nebudu fušovat do právnickejch témat, ty mě nebudeš fušovat do těch psychologickejch, ju? :-*

      Už fakt nepiš Chris, zase bych si jen smíchy poprskal monitor (mimochodem už podruhý říkáš, že už nebudeš psát a stejně sem zase píšeš; ještě bys mohla udělat nějakej “nevinnej návrat”, kterej by vysvětlil, jak to vlastně je a že jsi to myslela úplně jinak a já jsem zase jen něco překroutil a na konci by mohlo stát “Neboj, už sem opravdu nebudu nic psát” – to už jen takové malé rýpnutí na závěr ;)

  14. Mordemy vitej ve svete kde nasiras lidi a snazis se jim vysvetlit nevysvetlitelne.. Jsem bohuzel zklaman vyvojem tveho blogu, nebot to sem pritahuje lidi ktery faakt nevedi o co GO. Kdyz ctu ty prispevky (zejmena od Christabel) tak pocituju velkou uzkost z toho jak Ch. bere veci a to dost podstatny veci v zivote. Absolutne nechape o co jde i pres tve vysvetlovani, jsou proste lidi kteri nechtej verit – viz flaska vody na OZORE.
    RE/ klaus a fetovat psychedelika hehhee to by bylo docela dobre do klicovejch slov k tvmu blogu.. “klaus fetuje psychedelika”. myslim ze by to pritahlo dalsi lidi.
    RE/ “Jen jsem se tak domnívala, že někdo by tu měl napsat, že užívat psychedelika je hloupost” UŽÍVÁNÍ PSYCHEDELIK JE HLOUPOST pro tebe Christabel, nebot toho nejsi hodna. Zijes ve lzi, to ze na tebe v praci ceka prudici sef a neschopny podrizeni je jen a jen tvuj pruser a jen a jen tvoje sracky ve kterejch se dobrovolne machas. Abych nebyl jenom odpornej, tak je STRASNE MOC HEZKE ze se snazis Mordemymu pomoci (byt je to opet kontraproduktivni – jiz zde tyto diskuse probehli)
    mordemy sis proste vybral cestu huceni do lidi jakejchkoli za kazdou cenu – budiz ti to prano, si to pekne vyzeres :)
    RE/ prehlizeni faktu ze tyto latky pouzivali mnoho kultur mnoho tisicu let, je jasnej signal toho ze lidi co to prehlizi k tomu nechtej bejt otevreny a jsou zpracovany!
    RE/ GTD je problem v tom ze nekdo vezme dobrou myslenku a zneuzije ji.. to je to nebezpecny. dokazi si predstavit ze Brezina a spol budou nabizet Mac produkty na ktere nabalej software s GTDkalendarem apod.. a to je to nebezpecne, byt je to proste prirozenej vyvoj.
    RE/ twitterista – ok, ja jsem v tomhle jen opatrnej, nebo spis jinak receno “energeticky ekonomickej”
    ted zde pridam muj pohled na psychedelicke zkusenosti (dale PZ):
    kdybych nemel PZ, nedokazal bych pochopit co je spravna realita. nedokazal bych pochopit ze to neni o penezich, o lasce, o pochopeni, o socialnim zacleneni, o … diky PZ jsem pochopil ze je to “tady a ted” – tedy pritomnost, ze totalni naivita existuje a funguje, ze je spousta veci krechkejch a krasnejch zaroven a ze ty veci ktere jsou silne a nazorove neochvejne jsou vlastne ty osklive veci. Diky PZ dokazi lidem rici co si myslim a snazim se odbouravat pretvareni (ano jeste to neumim zcela nebot okolni vlivy vas nuti doslova a vsude). Diky PZ se snazim veci brat jak mi sou predkladany, takze kdyz mi Mordemy napise ze sem curak tak to tak beru, kdyz mi napise ze me ma rad tak to tak beru a nehledam za tim dalsi veci. (coz je opet dost tezke tahleta realita vas podporuje v opaku, za necim neco videt a to prekroutit a videt to pozpatku a az pak se clovek mozna dobere podstaty)

    ted nutno podotknout co je to pro mne PZ je to pro me fetovani LSD, fetovani lysohlavek, fetovani sportovnich aktivit, fetovani reality se zviratama, fetovani cetby, kresleni a prohlizeni obrazu,atd..

    • Sem to vždycky přitahovalo spoustu různejch lidí, který byly “mimo” a spousta z nich se tu se mnou dohadovala a říkala, že v tom a v tom nemám pravdu a já ji občas dokonce i neměl. Tohle není zase taková novinka, že si sem přijde nějaká odrostlejší holčička něco dokazovat a přesvědčovat sama sebe, že ta její malá urousaná realita ještě pořád nějak drží pohromadě.

      Bohužel u těch drog asi víc, než kde jinde platí, že kdo nechce chápat, tak holt nic nepochopí a pak je ta “jakože diskuze” už zkrátka jen o tom egu a snaze nenechat si od toho druhýho rozbořit svůj pohled na věc.

      Už jsem to psal v tý jedný odpovědi Chris, že si uvědomuju, že si tohle vlastně dělám sám. Že se sem lidi choděj se mnou hádat, že je nasírám atd. A i ty máš v tomto přirozeně pravdu, že to je vlastně tak nějak beznadějný a že se nemůže stát nic jinýho, než že to dostanu zase pěkně zpátky sežrat – mno, už dostávám. Ale já prostě nemůžu jinak! Protože to, co do těch lidí hučím důležitý prostě je! Já to vím, všichni to vědí, i ti lidé, do kterejch to hučim to krucinál vědí (což je na tom nejstrašlivější), a já to prostě nemůžu neříkat nahlas, nevysvětlovat a nechat to na nějaký svojí vlastní osobní osvícený úrovni. Jako někdy si fakt připadám, že to má asi nějakej další hlubokej smysl, že mě ti lidé posílají do prdele, a něco důležitýho v tom všem přehlížím. Zkrátka a dobře, nedokážu bejt v tomto zticha. Uvidíme časem, třeba mě to postupně přejde, ale zatím je to stále všechno moc čerstvý, než abych se to nesnažil předat každýmu, koho potkám…

      “kdybych nemel PZ, nedokazal bych pochopit co je spravna realita” – to je právě to, že tohle zní jako typicky feťáckej výrok nějaký přiblblý smažky a přitom je to vlastně pravda. Nejde samozřejmě o to, že by se bez psychedelik nedalo žít a že by se bez nich nedalo dosáhnout jakéhosi osvícení a pochopení toho, co je spravná realita. Ono to lze i “normálne”. Ale je to neuvěřitelně těžký a jde to strašlivě pomalu a skoro každej to vzdá. A hlavně, už jen to, že člověk je schopnej se s těma psychedelika dát dohromady, znamená, že k tomu pochopení, co je správná realita dospěl zčásti už předtím, než si je dal. Prostě když člověk v těch sračkách (v té nesprávné, zkurvené realitě) žije a každej den se v ní máchá, tak už je natolik zablokovanej, že ten stimul prostě přijde vhod, o tom žádná. Ale je to určitě i tak, že je potřeba mít tu touhu poznat realitu už v sobě – lépe řečeno přiživovat jí a hýčkat si jí. Typicky kdyby si Chris dala houby, tak jí to bude k ničemu a žádnou “správnou realitu” neuchopí, jen dostane šílenou depku v duchu vlastního prohlášení, že “psychedelika jsou uměle navozená psychóza”.

      Jasně, psychedelika můžou bejt vlastně cokoliv. Když jsme byli teď po těch houbách s Tiborem a T. v sauně, bylo to tak bezvadný, že se to minimálně rovnalo houbovýmu zážitku den předtím (Tibor kdysi psal, že ses o sauně prý vyjádřil ve smyslu “To je tak skvělý, že se divím, že to není zakázaný” – a to teda fakt sedlo :-) Takže zase, není to o těch psychedelikách jako takovejch, není to jen o těch látkách, není to psilocybinu nebo kyseline lysergové, je to o realitě, o touze cítit něco skutečnýho, o schopnosti cítit tu přítomnost a mít spojení se světem.

  15. Kéž by bylo víc “mind-opened” lidí jako ty… Já tohle vysvětlování a “hučení” do omezených/jednoduchých jedinců už dávno vzdal : ) Tak hodně duševní síly a dalšího poznání přeju. Hned je mi líp, že v tom nejsem úplně sám… Obdivuju Tě, pokračuj v tom… Měj se.

    • Kéž by bylo míň lidí, co mi lezou do prdele a používají velké písmeno ve slově “tě”… Měj se.

      • : D Nechtěl jsem až to tak vyzní, měl jsem dobrou náladu, když jsem to psal… Klidně to smaž, nerad bych tě obtěžoval mým “vlezdoprdelkovstvím” : ) Píšu takovým stylem více lidem, když mě nečím zaujmou… Ty jsi první, komu to nebylo příjemné.. : D Acidu zdar : )

      • KrutiBrko: Kdybys byl můj (dobrý) známý, se kterým jsem nebyl 20 let v kontaktu, bral bych velké písmeno v oslovení jako výraz úcty. Ale takhle to fakt vypadá jako řiťolezectví (ač to tak nemuselo být myšleno).

        • Aha, to jsem ani netušil, že “Tě” je nějaký projev úcty… myslel, jsem že s velkým je to spisovně, když někoho oslovuju… : D Ok, už vím odkud vítr vane… Tak aspoň jsme se už pochopili : )

  16. Jsou to takový články na zamyšlení, ale ve výsledku s nima človek akorát ztrácí čas :)

  17. To co v članku je, zjistíš až když ho přečneš :D takže…


Přidat komentář