Jak nefunguje svět
Proč se Orwell spletl.
Ekonomické, politické a sociální vztahy mají jen zdánlivě pyramidální strukturu. Všechno souvisí se vším, ale spíše zleva doprava a zepředu dozadu, než svrchu dolů.
Krize bankovního sektoru, zaostávání Evropy a USA za zbytkem světa, snaha politických elit o regulaci přísunu informací, to všechno jsou věci, které mají tendenci být chápány jako jakési machinace „těch nahoře“. Manipulace politických zástupců, německých kancléřek a francouzských prezidentů, lobbistů a šéfů obřích firem a korporací. Ti všichni mají údajně na svědomí směr, kterým se lidstvo a společnost ubírá a „ti dole“ nemají jinou možnost, než se jen vézt. Anebo zahájit vlnu protestů, která má vést k jakési blíže nedefinované revoluci.
Lidé se ovšem nerozlišují na ty nahoře a na ty dole. Ve skutečnosti žádné nahoře a dole neexistuje. Specielně ne, co se týče lidí. Na vrcholku domnělé pyramidy nestojí americký prezident (případně megakorporace, které ho tam dosadily) a na jejím spodku se nekrčí jakýsi anonymní černoušek v Africe, který se nasnídá pouze v případě, že se střední třída v Evropě rozhodne věnovat dostatečné množství peněz na charitu.
Je to celé podstatně zajímavější.
Vesmír v pohybu
Tomu, jak fungují reálné vztahy (tím mám na mysli prakticky všechny druhy společenských vztahů) se nejvíc blíží neurální síť našeho vlastního mozku. To, jak je uspořádán mozek, přesně kopíruje jednak strukturu samotného kosmu a to, jakým způsobem mezi sebou interaguje homta, a zároveň i strukturu lidské společnosti a všech jejích složek. Což neznamená, že je všechno na stejné úrovni. I v mozku existují důležitá centra, která řídí určité části mozku, ale teprve jako celek vytvářejí něco, čemu říkáme vědomí.
Mozek však není statický a jen málokterá spojení v lidském mozku jsou trvalá. Stejně tak společenské vztahy nejsou statické a už tohohle prostého důvodu neexistuje nic jako ultimátní uspořádání lidské společnosti. Žádná utopie ani anti-utopie (totálitární systém) nemůže vydržet déle, než pár chvil. Neurony se neustále přeskupují, přerušují spojení a navazují ho na nových místech a vytvářejí podle potřeby nové struktury. Mozek je neustále v pohybu. Stejně tak lidská společnost.
Aby byla analogie pohybu srozumitelnější a bylo jasnější, kam se s ní chci dostat, představte si místo mozku řeku. Ta má někde začátek (co se lidí týče, tak pár milionů let nazpět) a někam teče (přirozeně do moře; které pro jednotlivce symbolizuje smrt, pro lidstvo nesmrtelnost). Důležité je, že žádná z molekul vody doopravdy „nerozhoduje“ o tom, kterým směrem má řeka téct. Přestože se každá molekula určitým způsobem na toku řeky podílí a některé části toku jsou důležitější více a některé méně. Vlnky na hladině jsou spíše pasivními příjemci osudu, zatímco mocné proudy u dna jsou tím, co každý rok vykouzlí překvapení na tvářích majitelů nově postavených domků v povodňovém pásmu.
A zhruba stejně je to s lidskou společností a s tím, jak funguje a jakým směrem se ubírá. Tak třeba typicky demokratické volby. Je přece směšné domnívat se, že kdyby měli molekuly vody hlasovací právo, mohli by si zvolit, kterým směrem se řeka vydá. Molekula zvolená do čela vlády založené na vodíku a kyslíku by mohla tak maximálně pózovat ve světle slunečních paprsků a tvářit se, že ona je tu ta, která o něčem rozhoduje, ale to je asi tak všechno.
Řeka jako celek je na vůli molekul nezávislá, přestože nic jiného, než molekuly vody, řeku netvoří. Ano, možná poněkud krutý paradox, leč tak už to mají zkrátka řeky ve zvyku, ať už se to molekulám líbí nebo ne. Řeku nelze řídit. Do řeky lze totiž tak maximálně házet kamení (jako se hází lístečky do volební urny).
Ti "nahoře"
Řeka je docela prevít. Ví moc dobře, že ubohé molekuly H2O chtějí mít pocit, že právě oni jsou tím, co určuje směr, kterým řeka teče (což oni jsou, ale jaksi... samovolně), a tak je nechává hrát hru na „vůdce“ a „poddané“. Hlavně, aby se alespoň někam teklo.
Ti takzvaně mocní (politické, ekonomické, finanční, etc. elity) jsou ve skutečnosti naprosto bezmocní a jsou na tom ještě podstatně hůře, než ti přísloveční „obyčejní lidé. Takový mocný totiž, na rozdíl od ostatních, nemá moc na výběr. Mocní jsou součástí hry na pyramidu, jsou součástí iluze toho, že kdo je nahoře, něco ovládá, kdo je dole, tak se jen veze. Přitom stejně jako všichni ostatní jen hrají svoji roli. Hrají si na presidenty, šéfy a majitele firem a jsou do toho ponořeni natolik, že už nemohou (a nechtějí) vidět, že ve skutečnosti neřídí vůbec nic. Ti, co u kormidla nejsou, pak prostě jen baští „těm nahoře“ jejich hru na velitele a používají je jako výmluvu pro to, že nebyli schopni vzít svůj život do vlastních rukou (což by museli provést jinak, než skrze občanskou angažovanost).
Každý hrajeme svoji roli. Rolí elit je být figurkami, které se producírují všem na očích a s pevným odhodláním prohlašují, že ví, jakým směrem řeka teče, a že všechny ty spodní proudy drží pevně pod krkem. Ono problémem všech těch konspiračních teorií o NWO a světovém spiknutí židovstva či bůhvíčeho, není to, že by to byly výmysly. Spoustě toho bych klidně i věřil. Problém je, že lidé, co těmhle konspiračním teoriím věří, se chytili do pasti, kterou na ně nastražila samotná řeka. Baští systému hru na ovládání a manipulaci a za celou tou mašinérií vidí konkrétní lidi a konkrétní uskupení, které je potřeba odhalit a dát jim, co proto. A přitom právě tohle z nich nakonec dělá otroky oněch představ. Jít proti systému je stejná bláhovost jako snažit se přehradit řeku klackem. Když se o něco takového pokusíte, řeka vás nakonec semele. A úplně nejvtipnější na tom je, že ani ty obří megakorporace, co údajně řídí směřování veškerého lidstva, prostě nemají ve výsledku v rukou nic opravdu podstatného. Vezou se na vlně jako všichni ostatní, i když věří, že jsou u kormidla. A lidé jim to bohužel baští.
Kam to všichni plují?
Záleží na tom? No tak záleží, určitě záleží. Ono má smysl se snažit pochopit, jak systém pracuje a kterým směrem řeka teče, protože se pak lze připravit na to, co přijde. Má smysl se zajímat o to, proč to přijde. Má smysl snažit se to pochopit. Akorát teda nemá smysl se tomu snažit předejít. S tím nikdo nic neudělá – a cínoví vojáčci v podobě politiků už tuplem ne.
Směr, kterým se to celé žene, není v ničích rukou. A zastavit se to nedá.
Kupříkladu před nedávnem tu byla novela loterijního zákona, teď pro změnu SOPA/FIPA a nejaktuálněji tu máme (příznačně) ACTA. Z toho lze vcelku jasně odvodit směr, kterým se ve společnost ubírá otázka oné mýtické svobody a demokracie. Má cenu snažit se s oním vývojem něco dělat? Nemá. Nemá, a klidně to zopakuju potřetí. Bez ohledu na to, co vy osobně uděláte, vždycky se najde dostatek lidí, kteří budou proti podobným snahám křičet a zburcují tak to, čemu se říká veřejné mínění a stejně tak se vždycky najde dostatek takzvaně „politické vůle“ k realizaci těchto nařízení.
Když to neprojde teď, projde to za rok. Za dva. Za pět let. Cenzura a omezení svobody projevu se nakonec protlačí třeba jako součást zákona o potravinových doplňcích, na tom nezáleží. Směr je jasný. Pokud má řeka dostatečnou hybnost, bude v Evropě dříve nebo později totalita. Pokud tu hybnost nemá, tak se to celé nějak převrátí a totalita holt nebude (nebo alespoň ne ta Orwellovská). Tak nebo tak, vy ani já s tím nic neuděláme. Jediné, co má smysl, je připravovat se na následky.
A kupodivu, když víte, jak věci fungují, dá se připravovat i na příjemnější věci, než je globální finanční kolaps a nástup totalitarismu.
Call to action
Věci se odjakživa rozdělovaly na důležité a nedůležité. Jen se to za ty roky nějak pomíchalo a lidé si často nejsou jistí, které jsou které.
Důležitý je váš život. Důležité je to, co s ním děláte. Všechno ostatní, společnost a lidstvo v to počítaje, se má k vaší maličkosti asi jako... no jako řeka. Smysl všech těch sociálních a ekonomických věd je pouze v tom, aby jednotlivci (mně) ukázali, jak se ta řeka chová, co od ní čekat a kam se tak asi vydá v příštích měsících a letech. Takže ano, je moc fajn vědět, jak funguje svět. Ale ne proto, abych se s tím světem snažil hýbat. Když už teda něco, tak se snažit na tu vlnu napojit, ne ji usměrnit.
Lepší, než předcházet následkům je se s nimi umět vypořádat, vědět, co čekat. A ještě lepší, než se vypořádávat s následky, je se jim vyhnout. Místo házení kamení do řeky a plavání proti proudu jít prostě dělat něco užitečnějšího. Když kupříkladu vidím, že jde Evropa do háje, nebudu se snažit vymyslet, jak by se tomu dalo předejít a jak by se dalo pádu zabránit, nebudu hloubat nad tím, jak by to mohlo být jinak, ale prostě se přestěhuju z Evropy. Anebo se teda připravím na to, co přijde, když se rozhodnu tu zůstat.
Ale snažit se zastavit tok dějin je zkrátka něco, co nemá šanci na úspěch.
No trackbacks yet.
RSS
Poslední komentáře
- Jan Stern on Až na dřeň podruhé
- La Tibor on Až na dřeň podruhé
- Jan Stern on Až na dřeň podruhé
- Mordemy on Až na dřeň podruhé
- Jan Stern on Až na dřeň podruhé
February 11th, 2012 - 19:35
Je mi jasné, že budu nejspíš nazván ovcí nebo pouhopouhou molekulou, co věcem nerozumí, ale neviděl bych to přesně tak tvrdě jak říkáš.
1) To, že jedna molekula nemá sama o sobě v hrsti běh věcí je samozřejmé, dokonce by se dalo i souhlasit s tím, že jedna molekula může těžko změnit běh věcí. Na druhou stranu připomeňme Hitlera, který – ačkoli využil tehdejších společenských tendencí – pravděpodobně svou pouhou náturou ovlivnil chod věcí dost výrazně a mnoha pouhým molekulám. Jen těžko říct, jak by to tenkrát bez něho proběhlo. Tendence by byly stejné, ale nemusely nevyhnutelně skončit stejně, kdyby Hitler zemřel stejně jako jeho sourozenci. Tady nemohu souhlasit, nikde není psáno a dokonce to ani není tak pravděpodobné, že by jeho místo jen zaujmul někdo velice podobný a příhodně charismatický, v jehož čele by řeka proudila stejným nebo ještě ničivějším směrem. Myslím si, že to není tak pravděpodobné. V historii by se jistě daly najít mnohem lepší příklady toho, kdy jedna jediná molekula změnila chod věcí velmi výrazně. V historii bylo mnoho rozhodnutí, které náleželo jen jedné jediné (či velmi malému konsorciu) molekul, které s historií zatřáslo nebo mohlo zatřást. Co třeba Kubánská krize? To je myslím dobrý příklad toho, jak víceméně jedna molekula mohla opravdu zastavit chod dějin nebo ho přehodit na jinou kolej.
2) Zrovna tak nemůžu souhlasit s tím, že všechno stojí za hovno, všechno je krutý a ještě k tomu se s tím nedá nic udělat. Spíš by člověk asi neměl chtít změnit VŠECHNO a VŠECHNY. Ale je spoustu věcí, na kterých záleží, a které se ve společnosti dost výrazně změnit dají pouhou vůlí a činností, a takové věci má smysl měnit.
3) Vždycky má smysl hloubat nad tím, jak by to mělo být. Ještě neznamená, že to člověk musí prosazovat do posledního dechu, ale ideály jsou třeba.
A Evropa? Člověk nemůže furt jen dělat užitečný věci. A člověk furt nemůže jen utíkat před každým problémem, já bych utekl protože jsem srab a lenoch věci měnit – alespoň ty makro -, ale to je věc, která jen málo kdy co řeší a svět stál před mnoha problémy, které bylo třeba vyřešit a člověk je vyřešil.
Svět funguje proto, že se tu bojuje o život, ne utíká.
4) Když nějakej blbec navrhne ACTA, tak svět se podle Tebe ubírá špatným směrem? Co to je sakra za blbost? Spíš je otázkou času, než někdo využije potřeb, které nám ukázal trh a vytvoří např. mediální centrum, jaké jsem navrhl tady http://www.phate.honsa.eu/koncept-anti-acta-aneb-mediacenter-2012/ , nebo najde ještě lepší a elegantnější řešení jak celou situaci vyřešit. Pár let zpátky neexistoval vlastní názor a když ho teďka máme a prvního debila napadlo média filtrovat, automaticky se vracíme ve vývoji? To je nesmysl, vcelku se máme výborně, líp než jsme se kdy měli. Co nám kurva chybí?
Člověk jako Ty bude vždycky nespokojenej a vnitřně nešťastnej. Užij si svoje sochy z hoven, nefungující Zemi, orwellovský systém (co si pamatuju já, tak Angsoc ovládalo také jakési úzké konsorcium velmi vlivných molekul), sebeklamy, které vidíš i pod postelí…
Vždycky to bude jen a jen na Tobě, máš-li tu schopnost si vytvářet své vlastní štěstí. Myslím si, že jí docela mám a není na tom nic falešnýho, obludně krutě orwellovsky (to slovo je pekelně módní) schizoidní.
Genuine Happiness. Pokud Tě nepálí dobré bydlo.
“Get busy living or get busy dying.”
PHATE
February 11th, 2012 - 20:54
1) Ad. Hitler a významní jedinci v dějinách – tak v zásadě máš pravdu, že kdyby se třeba podařilo zavraždit Hitlera těsně před válkou, tak by to mohlo celý proběhnout jinak, ale otázkou je, jak moc by to bylo jiný. Nebo spíš jestli by se třeba současnost nějak zásadně lišila, kdyby například nebyl Hitler. Dá se s určitostí předpokládat, že kdyby nenastoupil Hitler, chopil by se toho jinej hajzl (třeba o pár let později), ale možná by nesloužil zdaleka tak dobře v roli kultu osobnosti a tím pádem by se Němci nestali tak moc zfanatizovaný. To jsou samozřejmě dohady…
Co mi připadá podstatný je, že třeba v tom Německu ten směr (!), tj. nálady ve společnosti, společenská a ekonomická situace atd., to všechno strašně nahrálo tomu, že se mohl zjevit kdosi jako Hitler a udělat to, co udělal. Tam to byl součet strašně moc faktorů, který se táhli už od konce první světový války. To, že byla v Německu taková společenská a ekonomická situace, že to umožnilo nástup Hitler a fašismu, byla otázka dvaceti let zpátky.
Prostě celej vtip je v tom, že ta molekula se může sebrat a “změnit chod věcí” pouze ve chvíli, kdy je situace k tý změně nakloněná. Lze udělat zásadní změnu, ale pouze pokud ta změna nahrává pohybu ve směru, kterým se chystá řeka téct. To jsem se snažil v článku naznačit tou hybností. Ano, lze věci “změnit”, ale vtip je v tom, že ty věci se mění jaksi “sami od sebe”, jen k tomu používaj politický figurky, aby tu změnu legitimizovali. Protože lidi tenhle přístup “děje se to samo od sebe” prostě nikdy nezkousnou.
Příklad: Pokud by se třeba dnes objevil někdo typu Hitlera (tzn. někdo stejně schopnej a charizmatickej) tak se mu média akorát vysmějou a ten člověk jde během pár měsíců (maximálně let) na politický odpočinek (viz. Paroubek). Protože dnešní doba je prostě jiná. Stejně tak dnes nemůžeš udělat to, co se “povedlo” na konci třicátejch let v Německu, protože k tomu prostě (zatím?) není vhodná společenská konstelace.
Takže ve výsledku to podle mě není zásluhou žádné jednotlivé molekuly. Je to zásluhou obrovské souhry obrovského množství okolností, které se událi v horizontu třeba desítek let.
2) “…nemůžu souhlasit s tím, že všechno stojí za hovno, všechno je krutý…” – hele, ale já nikde nic takovýho nepíšu. Fakt ne. A ani si nic takovýho nemyslím. Dokonce to naznačuju tím “A kupodivu, když víte, jak věci fungují, dá se připravovat i na příjemnější věci, než je globální finanční kolaps a nástup totalitarismu.”
3) Ale jo, hloubat a přemejšlet, proč ne, že jo, ale tak nějak “opatrně”. Protože tohle hloubání nad tím, jak by to mělo/nemělo být vede velmi často k hloubání nad tím co by se mělo/nemělo udělat a posléze k tomu, jak to udělat/neudělat. Prostě když je to hloubání až příliš “realistické” (nerealistické), člověk spadne do myšlenkový pasti typu “dá se s tím pohnout, tak pojďme na to!”.
To s tím utíkáním je podle mě tak, že prostě jen baštíš systému jeho hru. Aby mohla demokratická společnost vůbec nějak fungovat, tak “ti dole” musejí mít pocit, že jsou schopni něco řídit. Zároveň musejí být indoktrinováni tzv. ideály a společenskými hodnotami, které zajistí, že nebudou z tý společnosti utíkat za lepším, ale budou se ji snažit nějak odpovědně budovat, udržovat nebo případně zachraňovat.
Nevím, proč bych měl něco takovýho dělat. Nevidím důvod, proč bych se měl snažit nějak “podílet na společnosti”. Vždycky se najde dost pitomců, který stráví život chozením k volbám a nadáváním v hospodě na zkorumpovanost politiků. Osobně nevidím důvod, proč patřit mezi ně.
4) Psal jsem “…směr, kterým se ve společnost ubírá otázka oné mýtické svobody a demokracie.” – nepsal jsem, že se svět jako celek někam ubírá. Psal jsem, že snahy o omezení svobody jsou zřejmý a podle mýho názoru to bude (v tomhle konkrétním ohledu!) jen horší.
—
“Člověk jako Ty bude vždycky nespokojenej a vnitřně nešťastnej.” – haha, obrat “člověk jako Ty” (ještě s velkým T) je prostě kouzelnej. No hlavně, že ty seš spokojenej :-)
“co si pamatuju já, tak Angsoc ovládalo také jakési úzké konsorcium velmi vlivných molekul” – no však proč myslíš, že je v podnadpisu “Proč se Orwell spletl.”? To je narážka přesně na tohle. Ta Orwellovská Oceánie je právě to dokonalé politické zřízení, které nefunguje (protože je statický). A ono to v 1984 bylo tak, že tam tu moc vlastně držela anonymní Strana a Velký Bratr – který ovšem jako konkrétní osoba neexistoval, byl to jen otcovskej koncept. Tam nešlo o to, že by to ovládalo pár jedinců na vrcholu – v knize bylo řečeno mnohokrát, že jde o systém, který je věčný právě proto, že nejde o konkrétní lidi v něm. Proto ta Strana je ztělesněním Systému.
“Get busy living or get busy dying.” – no tak já bych šel teda s dovolením žít.
February 11th, 2012 - 23:54
Ho ho, zajímavý pohled na věc. I když některé věci se mi stejné nezdají, něco na tom bude.
February 12th, 2012 - 00:11
Moc pěkné zamyšlení; dvě věci bych vypíchl obzvlášť – že elity hrají a musí hrát svou roli, a že změnit tok dějin je marná snaha. To mě zaujalo, dost to mění pohled na historické události.
February 12th, 2012 - 10:35
Asi jsem tam měl zdůraznit, že to myslím především na dnešní svět. Podle mě čím je dnes člověk v rámci systému “výše”, tím menší moc nad svým životem paradoxně má a tím méně se může opravdu rozhodovat. On takový Karel IV. měl asi určitou “moc hýbat dějinami”, ale přesto byl do hodně vysoké míry omezený aktuální situací, tím, co se od něj očekávalo, jaké byly dobové sociální a ekonomické podmínky atd.
Co tím chci říct je, že je to všechno strašně moc provázaný a koukat se na to tak, že “ten nahoře” si může dělat, co chce a “ti nahoře nám určují, jak tu budeme žít” je podle mě nesmysl. Nebýt tam jedni, budou tam druzí a výsledek bude více-méně stejný. Protože ten směr je nějak nastavený (ačkoliv nikdo neví jak). Ono viz. třeba krize, která vypukla 2008 a táhne se do teď. Bylo to něco, čemu se dalo zabránit? Bylo by něco jinak, kdyby nebyl patnáct let před krizí prezidentem Clinton, ale někdo jinej? Podle mě krize by přišla tak jako tak, protože těm důvodům, kvůli kterým krize vznikla, bysme se nijak nevyhnuli.
Otázka je pak samozřejmě, co to znamená “mít moc změnit tok dějin”. Třeba co se ekonomiky týče, tak dnešní vlády (teoreticky ty nejmocnější subjekty) zemí mají moc změnit třeba DPH z 15% na 20% nebo vydat dluhopisy, ty ještě mocnější to můžou “nařídit” (odhlasovat) několika dalším státům a ti úplně nejmocnější můžou během pár týdnů vojensky obsadit Afghánistán nebo Jižní Osetii.
Jenomže to, co kupříkladu dělají USA, že si hrají na světového mírotvůrce, to je výsledek, neřku-li stovek let, politickýho vývoje, kterej prostě nemůžou teď hodit za hlavu, ani kdyby stokrát chtěli. USA si nemůžou dovolit říct “Kašleme na válčení, my už nikde zasahovat nebudeme” – tohle politicky prostě nelze. Vždyť to je kolikrát vidět i v těch (typicky americkejch) akčních filmech, když se tam rozhodujou prezidenti, ministři nebo generálové, tak oni často nemají na výběr víc, než jednu možnost (která sama je špatná).
Neříkám, že existuje osud, a že se nikdo doopravdy nerozhoduje, ale že už je to všechno daný nebo tak něco. Vůbec ne. Jen ta provázanost je myslím větší, než se zdá, a hlavně jedinec (ten “dole”) nemá nad událostmi žádnou moc. Což mimochodem platí dvojnásob i u běžnýho vnímání světa, kde “ti nahoře” něco jakoby opravdu řídí.
February 13th, 2012 - 14:16
Juchů. Němci. Jenže stejně si nemyslím, že to je průchodné. Asi opravdu není náhoda, že Wallac a Darwin přišli se stejnou teorií ve stejný čas; že po reálném socialismu přišlo nadšení pro kapitalistickou rétoriku a opět se to zvrátilo doleva. Jenže mít to jako zdroj nihilismu je jen bondyovská připosranost, která se bojí spálit si prsty ozubenými koly chaosu dění. Je to super antiteze ke kauzální naivitě, které občas propadají ekonomové – že lze nalézt věc, která to zapříčinila. Tedy: Hitler? I bez něho by ponížená prušácká ješitnost někde našla vyústění. První válka? Alternativní historie je hrozná sranda, ale známe staré pořekadlo s “kdyby”… Ale co to všechno tedy znamená? Že mám sedět doma a odhadovat, co se stane? Pokud si si jist, že to víš, investuj. Nejvíce překvapeni z vývoje jsou vždy historici, sociologové a filosofové, kterým stojí za to přemýšlet o historii a společnosti.
Člověk nemá absolutní vliv na události – a ještě aby! Ale pokud jde o to, udržet si sám sebe, vždy člověk může něco dělat – ať už jen si udržovat ostrůvky (toužící po) moudrosti uprostřed moří marasmu, či se snažit ten marasmus prostoupit. Sám řikáš, že je systém složitý – tak proč by jedna molekula nemohla nakazit další?
(Odmítám tuto teorii už z principu, pač nikdy nekončící babrání ve svém já je dobré pro indického fakíra , ne pro člověka žijící ve ne-nutné společnosti, která mu dává tolik svobody a druhů chleba.)
A vůbec: K jakému užitku ti tedy nakonec bude, že budeš vědět o příchodu totalitarismu, ó moudrá Rosničko*)?
*) Myšleno s úctou.
February 13th, 2012 - 16:41
“Ale co to všechno tedy znamená?” No právě to, že nemám sedět doma, nadávat na politiku, svět, EU a podobně, ovšem samozřejmě ani to, že bych měl sedět doma a něco odhadovat – to by bylo v zásadě úplně to samý, akorát převrácený naruby. Říkám si, že jsme to asi zase jednou napsal nějak podivně, protože lidi tu reagujou především na tu část o historickejch událostech a “toku dějin” a tak, ale to mi nějak nepřijde podstatný…
A v zásadě přesně na ty investice to bylo částečně mířený, že třeba právě proto je dobrý se zajímat o to, jak funguje svět. Mě prostě jen vadí, že lidi se vždycky nechají zatáhnout do “hýbání se světem”, který je jednoduše hovadina – teda je to hovadina v tom běžným moderním pojetí, protože v naprostý většině případů je to jen hra systému na “občana” a “demokraticky zvoleného zástupce”, případně je to teda antiteze k témuž (“současní zástupci jsou špatní, dejme tam jiné anebo to ve společnosti zařiďme jiným způsobem”).
Jediný, co se ve skutečnosti počítá je to, jak můj přístup ke světu ovlivní mě samotnýho (nikoliv svět) a to je to jádro, který jsem se snažil sdělit a který jsem doufal, že z toho bude patrný.
Taky jsem vůbec nechtěl říct, že je všechno náhoda, naopak. Všechno je ještě mnohem menší náhoda, právě kvůli tý provázanosti (právě kvůli tomu, že svět není postavenej jako pyramida).
Vlastně ani nevím, na co bych ti měl dál odpovídat nebo co napsat, případně jak se “obhajovat”, protože s tímhle komentářem prostě v zásadě souzním (včetně toho rejpnutí na konci), jen se to nějak zamotalo a ty se mnou jakoby “nesouhlasíš”. Asi jsem tam měl ještě něco dopsat…
February 13th, 2012 - 19:15
Moc peknej clanek, i to jak to bylo dany dohromady s tim ACTA. Proste realita tam tece a kdyby k nejakymu superfizlovani nedoslo, tak budou smutni nejen politici, ale i Pirati. Proste at uz byl tenhle konflikt v cyberpunku predpovezenej nebo vytvorenej, tak se do nej proste zcela realne dostavame a neudelame s tim vubec nic… krom toho, ze teda muzem hrat tu postmoderni “nezucastnenou”a velice frustrujici roli sede masy, anebo muzem hrat cetnika, anebo proste toho psance-zlodeje, co proste ten obsah v ramci svych moznosti nebude stahovat, ale SDILET a to skutecne nikoli kvuli nejake svobode, ale kvuli tomu, ze prave tam reka tece a je to proste dobrodruzstvi a legrace. Nic vic – teze ze prakticky vsechno co lidi sdileji, jsou sracky, je platna… a v tom je dalsi plan tyhle hry… pote co ty sracky budou zdarma, tak souhlasim s OSA, ze je nikdo nebude z ekonomickych duvodu produkovat nebo se na nich aspon nebude tak brutalne snadno zivit [viz. porno 10let zpet a dnes]. Neni to krasne?
Jak rika Robbins – zalezi na stylu. Kam tecem je jasny, ale jaka ta cesta bude… no vzdyt to je nas zivot/prozitky/existencialismus a komplexnosti te legrace a uletu se meze nekladou.