Jak jsem navštívil Brno | Psychoanalýza

Psychoanalýza tendence furt neco resit

22Sep/12440

Jak jsem navštívil Brno

O blízkosti a síle symbolu.

Povídání o touze lidí po vzájemné blízkosti a o tom, co se stalo čtyři roky zpátky. Taky o tom, co se mi přihodilo před pár týdny cestou z Ostravy do Prahy a jak důležité je pro člověka prostředí, ve kterém se pohybuje.

Každé místo má svoji specifickou atmosféru a je nabito vlastní energií. Když někam přijdete, hned se na vás onen náboj přenese a začne na vás působit. Náboj každého místa věrně odráží nálady lidí, kteří se v něm pohybují. Bránit se tomu lze úplně stejně jako čemukoliv ostatnímu, co k vám proudí z reality. Odděleností od světa a stavěním si obranných hradeb. A v Brně je čemu se bránit...

 

Genius loci

Ulicemi proudí davy studentů. Blízko budovy hlavního nádraží postávají pod otočnými hodinami osamocené postavy nebo malé skupinky mladých lidí. U okénka rychlého občerstvení je jako obvykle krátká fronta, která se však rychle hýbe. Vietnamci obratně slepují hamburger za hamburgerem a obslouží vás klidně ve čtyři ráno, když se vracíte opilí z některé z hospod, ležících severně od ulice Česká. Lidem se zračí ve tvářích nekompromisně potlačovaná nejistota spolu s předstíranou nenuceností. Dohromady jich je v celém městě čtyři sta tisíc, z toho je téměř sto tisíc studentů. Brněnské čajovny a různé alternativní hospůdky nižší cenové úrovně jsou frekventovaným místem pro libovolný rozhovor o smyslu života, změnách klimatu, globální politice nebo právech homosexuálů na veřejné projevování vlastní sexuality. Pokud si potřebujete dokázat vlastní výjimečnost a získali jste pocit, že máte nezadatelné právo na to žít svůj život zcela jinak, než zbytek planety, jste tu správně. Vítejte v Brně!

Brno má obrovskou symbolickou sílu. Pro desítky tisíc lidí je to na první pohled brána do světa. Mladý dvacetiletý človíček skončí střední školu a jde na VŠ. Do Brna. Daleko od maminky. Mezi spoustu moc zajímavých lidí. Studovat obor, jehož název neumí většina ostatních ani vyslovit.... A každej druhej tu nosí dredy a kouří trávu a všichni jsou strašně moc sluníčkoví a happy!

Řečeno slovy klasika: Brno je psycho. Totální. Nikde jinde v celé ČR není postmoderní způsob myšlení zhmotněn v tak hrozivého démona lidské přetvářky a intelektuálního pozérství. Lidé se tu dokáží bavit o milionu věcí, ale stejně ve výsledku tomu druhém nesdělit vůbec nic. Nikde se nemluví tolik jako tady a zároveň se nikde jinde neříká tak málo. Pro terénní psychoanalytický výzkum na téma „Jak se z vnímajících lidí stávají trosky“ neexistuje lepší město, než Brno. Když jsem já sám před čtyřmi lety přišel do Brna, stál jsem na okraji propasti. A jako to udělala spousta lidí přede mnou i po mně, s radostí jsem se vrhnul dolů.

Když je vám dvacet a dostanete se do Brna a začnete se stávat součástí tamní studentské subkultury, je to něco jako začít se pomalu potápět do růžovoučké, nasládle páchnoucí bažiny. Všichni chceme totéž, být spolu a cítit něčí skutečnou blízkost. V Brně tohle lidé sice nějak podvědomě tuší, ale zřejmě právě proto, že není těžké dostat se k tomuhle jednoduchému závěru během průměrné dvouhodinové debaty v literární čajovně, museli tu lidé vymyslet nějakou sofistikovanou obranu před příliš jednoduchou a zjevnou pravdou. Nebo-li mezilidské vztahové hry se tu hrají o dvě úrovně výše (níže), než ve zbytku republiky. Ve skutečnosti je to samozřejmě dosti banální a celé to brněnské prostředí plné ztracených holčiček a chlapečků je směšně primitivní. Ale pokud nevíte, do čeho jdete, má to sílu, která vás může strhnout rychleji, než jarní potok.

Brno je prostě jeden gigantický pseudo-symbol. A dostane každého, kdo si myslí, že může zůstat stát rozkročený nad ním a nezabořit se až po krk do bažiny. Jakkoliv se takové ráchání v bažině může zprvu zdát příjemné a „povznášející“...

Pro mě to v Brně dopadlo nakonec tak, že jsem se psychicky zhroutil. Spouštěčem byla (překvapivě) slečna, která však posloužila pouze jako katalyzátor; nebo-li ona sama nebyla zase tak důležitá, podstatné bylo to, co jsem po ní chtěl. Stručně řečeno: Tak moc jsem potřeboval reálný kontakt a tak moc jsem toho nebyl schopen a zavíral jsem před tím oči a místo toho čím dál víc zabředával do brněnského pseudo-prostředí, až jsem to neustál. Tenkrát jsem navíc ještě věřil na endogenní depresi, takže jsem si to celé patřičně „užil“ a po půl roce šílenství pečlivě pěstovaného ve vlastní hlavě, jsem se stáhnutým ocasem utekl pryč.

 

Vypálený rybník

Blízkost je to, co chceme úplně všichni, ale zároveň je tu ten paradox, že se blízkosti druhého bojíme a bráníme se jí. Strach se může v zájmu obrany před blízkostí transformovat do mnoha podob, například i do pocitu odporu nebo hnusu vůči člověku (lidem), případně do předstíraného nezájmu o lidi. Čím víc se však člověk snaží žít bez lidí, tím víc lidi nakonec potřebuje. A čím víc si budete ostatní držet od těla, tím víc po nich budete toužit. A když to budete takhle praktikovat dostatečně dlouho, nakonec vás bažina stáhne až na dno.

V hlavách máme nesmyslné požadavky, které nám brání (kterými se my sami bráníme) se někoho dotknout a ke všemu, co má alespoň trochu smysl, se dostáváme velkou bezpečnou oklikou. V praxi půjde většina lidí raději na kolektivní akci do hospody, kde se bude konzumovat jediné všeobecně schválené antidepresivum, které není v ČR na předpis, než na soukromý pokec ve dvou někde u čaje. Intimita jakéhokoliv druhu je nebezpečná, kulturní vztahové stereotypy z populárních časopisů jsou naopak vítaným předmětem k „rozhovoru“. Když se budete s lidmi bavit o tom, jak se vám bydlí v novém podnájmu, kam se chodíte v pátek večer pobavit, kde jste byli na dovolené nebo jaký je úděl ženy v moderní společnosti, můžete si být jistí, že vaše pověst neutrpí a dalších sto padesát konverzací zůstane na společensky přijatelné úrovni. A vy si můžete v klidu a pohodě udržet svůj „roztomile“ schizoidní odstup (zdravím slečnu K. z fakturačního oddělení jedné logistické firmy).

Už jen promluvit bolí. A tak všichni raději jen otevíráme ústa a vypouštíme shluky souhlásek a samohlásek, které dohromady dávají nějaký obecně schválený obsah. V Brně to všichni vědí, čajovny jsou rozhovorů o tomhle tématu plné. Leč tamní bažina pohltí sebeupřímnější vyjádření, stráví ho, transformuje a vyvrhne zpátky na povrch. A i když se tam pak s lidmi bavíte o lásce, smyslu a cítění, stále od sebe zůstáváte miliardu kilometrů daleko.


Back in town

Nevím, jak přesně se mi to dostalo do hlavy, ale už pár let po odchodu (nebo spíš odplazení se) pryč z Brna, jsem se vesele chystal, že se do něho vrátím bydlet. Zřejmě jsem podvědomě cítil, že tam zůstalo cosi, s čím se je potřeba vypořádat. A vono fakt jo...

To bylo tak: Ke konci srpna tohoto roku jsem si v práci vzal dovolenou a odjel jsem do Ostravy za Agregátorem  (pracovní termín pro člověka, jehož posláním je distribuce energie). Po dvou dnech strávených v ostravských ulicích a čajovnách, jsme se vypravili do Prahy. A jeli jsme, jak jinak, přes Brno. A že se teda cestou zastavíme na jídlo. Zaparkovali jsme na Veveří a zapadli do jedné ze stovek fastfood-kaváren (fungují jako Mc’Donald, ale tváří se o něco víc stylově). Přišla servírka, objednali jsme si těstoviny a já začal cítit, jak mě pomalu přechází chuť k jídlu. Už pár hodin nazpět jsme se s Agregátorem domluvili, že navštívíme nejvyhlášenější podnik brněnské bažiny, kterým není nic jiného, než Skleněná Louka. A já nějak tušil, že mě tam ani tentokrát nečeká nic hezkýho.

Takzvaná Skleněnka a její půdní půl-hospoda/půl-galerie je snad nejprofláknutější podnik v Brně. Alespoň mezi oduševnělými studenty a studentkami humanitních oborů. Je to natolik šílené místo, že i profesoři z filozofické fakulty tam mají vlastní stůl, u kterého pravidelně sedávají a čítají knihy o duchovním rozvoji. Kdysi jsem tu trávil mnoho večerů, jeden schizoidnější, než druhý. Tentokrát bylo u všech stolů úplně prázdno, jenom na terase seděly dvě holky. Jedna z nich byla zcela očividně studentka oboru psychologie na FSS (věřte mi, že je poznám... na světě není hroznějšího stvoření, než je dvacetiletá studentka brněnské psychologie).

Agregátor si objednal Colu, já si dal nealko pivo. Po pěti minutách jsem zezelenal. Po dalších deseti se mi začali třást nohy. Birrell s tím kupodivu neměl nic moc společného. Odešel jsem si o patro níž dát na balkoně cigaretu. Pak hned druhou. Potom jsem chvíli zcela vážně uvažoval, že z toho balkónu skočím dolů. Vrátil jsem se nahoru a ztěžka jsem dosedl zpátky na židli. Ačkoliv je Agregátor jinak jeden z nejvnímavějších lidí, co znám, tentokrát mu trvalo nechutně dlouho, než si uvědomil, že začíná jít fakt do tuhého. Hodil jsem do sebe zbytek piva a jal se krkolomně vysvětlovat, že se mi tady opravdu, ale opravdu hodně nelíbí... Pletl se mi jazyk a měl jsem problém vysoukat ze sebe souvislou větu. Agregátor zaklapnul notebook, zaplatili jsme a odebrali se zpět k autu. Chtěl jsem řídit (a napálit to do nejbližšího sloupu), ale naštěstí jsem byl nekompromisně odkázán na sedadlo spolujezdce.

Pomalu jsme se rozjeli brněnskými ulicemi k nejbližší výpadovce z města. To už jsem přestal mluvit úplně... Agregátor ještě stihl napůl v žertu poznamenat, že jsem se právě v Brně podruhé zhroutil. V té chvíli jsem se položil úplně a dalších dvacet kilometrů jsem nebyl schopný dělat nic jiného, než se třást a brečet.

Dotek

Půl hodinky cesty za Brnem je les. Podezřívám ho z toho, že do sebe akumuluje veškerou pozitivní energie, kterou z lidí vyždímá nedaleké město hrůzy. Netuším, jak by to vypadalo, kdyby byl ten les třeba u Karlových Varů. To bych asi už nepromluvil nikdy...

Nic člověka neuklidní tolik jako magický les. Specielně když v něm nejste poprvé a víte, co je ten starý brach zač. Vystoupili jsme z auta a vydali se polní cestou mezi stromy. Zvolna jsem se vracel do „normálního“ stavu a divil se, jak je možné vrátit se psychicky během pětačtyřiceti minut o čtyři roky zpět do totální duševní žumpy – o níž jsem byl nota bene přesvědčen, že už je dávno za mnou. Nuže, jde to. A je to děsivě snadné.

Cítil jsem se stále líp, ale ještě nebylo zdaleka dobojováno. Sice jsem mluvil už víceméně plynule, zato jsem nebyl schopný říct tu jednu jedinou podstatnou věc, kterou jsem říct chtěl. Vcelku podrobně jsme s Agregátorem rozebrali, co přesně se ty čtyři roky zpátky v Brně dělo a co jsem si to návštěvou Skleněnky vlastně přivolal. Jenomže zbývalo sdělit ještě něco...

Lidé jsou divní. Vysvětlit principy makroekonomie nebo popsat základní fungování hmoty na subatomární úrovni nám potíže nedělá, ale sdělit tomu druhému tu nejprostší věc ze všech, to je někdy titánský úkol. Stejně jako jsem byl zaseknutý tenkrát v Brně a bylo „nemožné“ vyjádřit alespoň trochu jasně, že to jediné, co je zrovna potřeba, je něčí blízkost, byl jsem zaseknutý i tady. A ani Les s tím nedokázal pohnout. V hlavě se mi myšlenky točily v bláznivém kruhu, z kterého nevedla žádná cesta ven a mně bylo jasné, že se asi za chvíli zblázním.

Nevím jak, ale překonal jsem to. S Agregátorem jsme se objímali asi dvě minuty. Jednoznačně nejintimnější okamžik v životě. A proběhl s chlapem.

Láska je komunikace!

Komentáře (440)
  1. Ty krávo, to je úplně úžasný….navíc ty obrázky.
    Nevim, jestli je to tim, že jsem se asi čtrnáct dní zpátky vrátil do Prahy a mám fakt až nechutně podobný pocity, cos popisoval v souvislosti s Brnem.
    Když sem se vrátil do „starýho“ prostředí Prahy, tak jsem měl takovej flashback, že moje chování začalo být automatický a určitých směrech bylo tam, kde bylo dřív. Pomalu sem se začal dostávat do toho stavu, kterýmu jsem se chtěl vyhnout – kterej sem si v komentech pod minulým článkem nejprve obhajoval a pak naopak uvědomil a přiznal, že je to shit.
    No ale když už si to člověk jedou pořádně uvědomí, tak to není sranda ignorovat a skrývat sám před sebou. Bohužel jsem ale zvolil nešťastný a naprosto šílený řešení. Takový, který je učebnicovej příklad jak by se to dělat nemělo.
    Řekl jsem si totiž, že teda abych nespadl do toho stavu ve kterym jsem byl v Praze naposledy, tak budu dělat věci jaksi s odstupem a ono to bude OK. Prosím, nesmějte se.
    A než abych šel do skutečné interakce s lidma, tak raději nastoupí racionalita. A nebo ještě líp, udělat to tak, aby na nějakou komunikace vlastně nezbyl čas. No nebudu to moc rozebírat, už jsem to dělal pod minulým článkem. Samozřejmě jsem skončil tak, že sem byl minulý víkend patřičně v prdeli. Alespoň teda můžu opět říct, že to doopravdy shit je, a nelze to takhle dělat. Věci NEJDE dělat tak, že je budu dělat s odstupem. V žádnym případě. Tohle je cesta, jak vůbec nic necítit a žít jak robot. A cítit je prostě esenciální – a k tomu je potřeba vnímat.
    Na druhou stranu to mělo i pozitiva. Během tý doby, co jsem se snažil udržet v určitých oblastech ten schizoidní odstup, sem se zároveň snažil misku vah vyrovnat tím, že s pár lidma budu o to otevřenější**. A tak se mi podařilo vyklopit dvou lidem, co se mi stalo při komunikaci tady na blogu a co poslední dobou cítim (a u jednoho to dokonce padlo na úrodnou půdu). A i v jiných oblastech se dokopat k tomu, co jsem tušil, že je nutný ale odkládal jsem to.
    **Právě kvůli tomu, že jsem si to už jednou přiznal a nyní jsem už jaksi lépe věděl, že „I am on highway to hell“. Navíc sem v tý době začal číst Rozdělené Self od Lainga, což je hodně dobrej katalyzátor.

    Hustý je, že už sem se o tom stavu ve kterym sem (jak se daří a nedaří) chystal napsat asi před týdnem když se byl v tý depresi, ale pokaždý mi do toho něco vlezlo – respektive sem si říkal, že vlastně ani pořádně nevim, co bych napsal (=prostě se mi nechtělo přehrabovat v tom, co cítim). No a zrovna v týhle situaci ve který se nacházim sem postneš takovejhle článek, kterej je docela slušnej popis toho co se mi honí v hlavě. Mazec.
    Navíc, jak je ten článek napsanej….když je takhle doplněnej příběhem, tak je mnohem líp stravitelnej a lze se s ním líp ztotožnit… a ve finále si být víc blízko/víc se cítit (spíše než když je článek ve formě „prostýho sdělení“ nebo jak to říct).

    Asi je iracionální sem postovat, a možná komentář i smažeš, když tu máš napsáno: nepsat komenty pod hrozbou banu. Ale stejně to sem napíšu. Proč? Teď už sám nevim, ale když sem ho začal psát, tak jsem měl pocit, že bych prostě měl, takže teď to tak už i udělám.
    Jako Morde, zakončit článek s „Láska je komunikace“ && „První komentující má o 140% vyšší šanci, že dostane ban!“. Tady bych asi něco potřeboval vsvětlit… sorry jestli je zatim něco hlubšího, co mi uniká.

    • @velsan: Ahoj velsane! Od tý poslední debaty na tebe pořád myslím, jak to s tebou teď je a jak bojuješ. Je super, že se ti ty věci hejbou a opět: To, že “zrovna takhle náhodou” sem postnu takovejhle článek, to prostě není náhoda. To je zase “jenom” synchronicita velsane! Prostě jsme propojený – zvykej si :-)

      Jo, cejtil jsem, že je čas na příběh. Že bude fajn napsat po čase nějaký osobní povídání o tom, co se mi přihodilo. Samozřejmě schizoidi mají nejradši ty články typu “prostého sdělení”, kde odsekávám věty a dávám jasné instrukce pro život – z toho se lidem typu Mr.Nobodyho nebo “velsana před osvícením” (haha) čte nejlíp… Ale já jdu zkrátka taky čím dál tím víc směrem OD té schizoidnosti a tak podle toho prostě i vypadají ty posty tady na blogu.

      Laing je dobrej no, říkal jsem si, že by to na tebe bylo možná až moc velký soustu, ale očividně víš nejlíp sám, kdy si to můžeš dovolit číst, takže super. Konečně další člověk, co bude vědět, odkud jsem vzal to slovíčko “schizoid”…

      “Řekl jsem si totiž, že teda abych nespadl do toho stavu ve kterym jsem byl v Praze naposledy, tak budu dělat věci jaksi s odstupem a ono to bude OK. Prosím, nesmějte se.” – dokonalý :D

      Jo, s tímhle ještě budeš bojovat… dlouho a dlouho. Stane se ti to ještě tisíckrát, že se takhle zapomeneš a znova do toho spadneš. A pokaždý se budeš znova a znova divit, jak se to ksakru mohlo stát. Tohle se děje každýmu, já s tím taky pořád zápasím a pokaždý pak mlátím hlavou do zdi a nechápu, jak je to možný, že můžu pokaždý znovu zapomenout na něco tak důležitýho a zásadního (a přitom tak jednoduchýho). Je to šílený, jak lidi zapomínaj. Divím se tomu pokaždý…

      Průser je v tom, že jakmile se pohybuješ v prostředí, kde se těžko vnímá (kde na tebe lidi valí jejich obranný hry, který mají vnímání zabránit), tak tě to prostě dostane. Vždycky. I proto má hodnotu do budoucna nechodit do práce mezi normální lidi. Protože pokud budeš deset let chodit do nějakej firmy, tak bude rok od roku těžší si udržet nějaký alespoň trochu reálný vnímání. Proto má value ta izolace. Protože když seš sám, jen s vlastníma myšlenkama, tak tomu neutečeš (tomu vnímat TO). Samozřejmě i tak můžeš používat spoustu obran, jako třeba že se zavalíš prací, abys neměl ani chvilku na přemýšlení a tím pádem tě to nedostihlo. Ale jak už teď víš, sám před sebou neutečeš…

      Mimochodem když jsme pak odjeli z Lesa, tak jsme zamířili do té Prahy. A mě bylo v Praze první den strašně fajn. Dokonce jsem začal prohlašovat, jak je to úplně jiný město, než Brno. A samozřejmě se stalo jenom to, že mě to (zase jednou) dostalo. Praha byla pak snad ještě větší psycho, než to Brno. Fakt strašný město. Jedinej rozdíl mezi Prahou a Brnem je ten, že se tam hrajou trohu míň intelektuální hry a je to celý víc přetočený na to, na čem jede celej zbytek světa – na prachy. Brno je v tomhle specifický, protože tam můžeš bejt king (vylízanej pozér) například právě proto, že ty prachy nemáš (a odmítáš je) – neboť můžeš dávat najevo, jak se tě to vlastně vůbec netýká. V tomhle je boží Ostrava – to je samo o sobě hnusný špinavý město, kde tu ošklivost vidíš úplně jasně přímo na povrchu, a tím je to ve výsledku skvěle upřímný (v Brně a Praze je ten hnus schovanej pod těma ostatníma pozlátkama).

      To oznámení “První komentující má o 140% vyšší šanci, že dostane ban!” bylo už i u minulýho postu. Je to tam teď automaticky zobrazený u každýho novýho článku místo prvního komentáře – kdo napíše první komentář, tak to tím smázne a už to není vidět. Hodil jsem to přímo do kódu šablony – s tím článkem jako takovým to nesouvisí – zobrazuje se to všude, kde je nula komentářů.

      Je to taková past na schizoidy, který vědí, že to, co píšou, je sračka. Ty víš, že to, cos napsal, sračka není, takže si to sem postnul a ta zvýšená šance banu na tebe nedosáhla. Otevřel si diskuzi a teď už tu má každej člověk výchozí pravděpodobnost banu stejnou jako všichni ostatní. Prostě postnout první koment, když je tam tohle oznámení, to chce mít trochu koule :-)

      • @Mordemy: Tak treba nekomu je dano, ze to neprojde 1000x ale jen 10x 2x 1x, ale zatim se fakt zda, ze se tohle kolecko lidem vraci.

        IMHO o tomhle je modlitba. Veci recene nahlas, co clovek slysi, maji proste nejak symbolickou mnohem vyssi vahu, kdyz jdou od srdce. A ani psani po blozich podle me v tomhle nepomaha, nebo to neumime pouzit. Vsak internet je symbolicky i nama branej jako zumpa a takovy test drive, at chcem nebo ne. Kdysi tu byl takovej prihodnej popisek na blogu o pekle…

        • Vtipný (vůbec ne překvapivý) je, že ten popisek jsem sem dal tenkrát jen proto, že jsem naprosto netušil, jakej jinej popisek sem dát a vedl jsem si takovou osobní databázi citátů – a tohle jsem z toho vyhrabal. Taky mi to docvaklo až časem, že to má důvod, proč se mi to líbí. Trochu jako s tím mým avatarem, co mám, ty dvě masky prošli za těch pár let v realitě hodně dlouhou cestu…

          • @Mordemy: nu mile deti (sorry za tu trapnou repliku, ktera s sebou veze zase x pribehu, postoju, her atd), a tak je to se vsim

            jak rekl Kundera – az ve stari clovek pochopi, co a proc vlastne v mladi delal

            kruh se uzavira

      • @Mordemy: “To, že “zrovna takhle náhodou” sem postnu takovejhle článek, to prostě není náhoda. To je zase “jenom” synchronicita velsane! Prostě jsme propojený – zvykej si :-) “ Hehe :-) no na náhody fakt přestávám věřit. Když sem šel někdy tenhle týden ze školy tak “z ničeho nic” mě nějak napadlo/vzpomněl sem si, jak je důležitý věřit v lidi a tak celkově vnímání světa. Že tu je vlastně od toho, abychom spolu komunikovalli. No a pak jedu tramvají a hned sem dostal možnost si ověřit, jestli to myslim doopravdy či ne…:) Vtipný je, že jsem si to celý uvědomil až zpětně asi půl hodiny potom.

        To si Prahu popsal pekně. Jde tu akorát o prachy a o to být strašně tvrdej, nedostupnej a takovej ten týpek, co prostě nedělá žádný chyby, všechno ví a je nad věcí. Když sem se nedávno bavil s bývalym spolužákem, tak mi napsal, že jeho cílem je vydělat hromadu prachů, aby mu pak mohlo být všechno u prdele….a takhle to tu má dost lidí.

        “I proto má hodnotu do budoucna nechodit do práce mezi normální lidi” – Určitě. Prostě věci nejde dělat napůl. Realitu je třeba vnímat co nejvíc to jde. Proto když je prostředí kde se nacházim nahovno, tak je třeba z něj vypadnout. Ale dělat to napůl s odstupem nejde. Takže z plánu nemakat po škole někde u firmy jsem neopustil. Naopak si to v hlavě přerovnávám a uvědomuju čím dál tím víc a kdo ví, jestli vůbec vystuduju tu VŠ. Poslední dobou, co sem za váma chodim na blog komunikvat (a ted se k tomu přidal i ten Laing) přežívám z týdne na týden :-)

        Jo a chtěl jsem se zeptat. Asi před týdnem, když jsem prohlížel forum na sazkari, tak mě napadla myšlenka: zdá se mi to, nebo ve svý podstatě je tohle to samý co psychoanalyza a brazílie (taková méně okatá variace) , akorát místo lidí co maj problémy s vlastní identitou, jsou tu lidi co se zabývaji sázením?

        Btw, na ten popisek co tu byl dřív si ještě matně vzpomínám, stálo tam nějaké heslo jako: Jasně, že vám někdo řekne , ať se smažíte v ohni pekelném. Jsme na internetu!
        Pamatuju si, že sem se tenkrát divil, proč si dá někdo zrovna tohle jako titulek k sobě na blog:D
        __

        Aha, no mě se to oznámení zdálo nějak divný – sem si toho právě nevšiml u minulýho článku. Tak to sorry, že si tu past musel jaksi popsat/prozradit.

        • @velsan: “Jo a chtěl jsem se zeptat. Asi před týdnem, když jsem prohlížel forum na sazkari, tak mě napadla myšlenka: zdá se mi to, nebo ve svý podstatě je tohle to samý co psychoanalyza a brazílie (taková méně okatá variace) , akorát místo lidí co maj problémy s vlastní identitou, jsou tu lidi co se zabývaji sázením?”

          +1000 ty vole!

          Hochu teď si popsal jádro celýho sázkaře a něco, co se tam snažíme s Orbem vysvětlit každej druhej den a všichni si zatvrzele hrajou na idioty a dělají, že to nechápou. Dokonce se to tam snažíme vysvětlit PRÁVĚ TEĎ (dnes 22:49) a teď jsem to tam překopíroval do chatu, tohle co si napsal, protože nic přesnějšího zatím o fóru sazkare nikdo neřekl. Brutální!

          Je to přesně tak. Psychoanalýza, Brazílie, sázení… všechno jsou to jen symboly a témata, který mají ve výsledku všechny jeden společnej cíl – spojovat lidi. To je to jádro, který mají ty věci (a lidi na těch blozích a fórech) společný.

          • @Mordemy: jasne ze to tak je, ale neni od veci si s tim hrat ve smyslu mit i nejake tema. Proste sidokazu predstavit ziti kde se vyrabi a prodavaji veci, nemocnice, kde se resi urazy a infekce, ale nekde pod tim musi bejt ten druhej komunikacni proud.

            Na sazkari se proste jak snazim smerovat to k maximalni informativnosti a vyzaduju to i od lidi (proto je tam napriklad chat, kam se smeruje veskery balast, ale ten chat je zase jen pro registrovane s urcitym poctem postu, aby bylo symbolicky jasny, ze o ten chat tam nejde, jako jinde a ze je to ulitba perverzi, ktery se vzdat muzem tezko) a k te informativnosti proste zadam, at se lidi vnimaji. Lidi co nevnimaji to nevnimani hali do ruznych postmodernich frazi, casto se zacnou vytahovat nejakym statusem apod. Je to mor. Ale dost lidi se chyta a pochopi, ze komunikace neni o tom, ze nekde je svobodny porstor, kde si kazdej bude zvatlat svoje sracky. Ze je potreba pokora a vylozene donuceni se k tomu nejak se aspon snazit chapat, co ten druhej rika. Mame to samozrejme vsichni strasne tezky, protoze levou zadni si tu vsichni tvorime prostredi, ktery nam vubec znemoznuje chapat, co to komunikace je a kdyz uz to pochopime, tak je to kurevsky nekomfortni. Tohle si dej jeste dohromady s tim, ze mezi sazkari jsou lidi, co uz jakoze maji penize = neco dokazali = dominivaji se za maji narok na nejake (schizoidni) pohodli… takze vysledek jsou obcas dost zajimave strety, ktere pochopitelne konci banem.

            • @La Tibor: Jo, témata jsou nutný a vhodný, ale když lidi nechápou tu nejdůležitější věc, která jede pod povrchem, a kterou dokázal velsan, kterej je aktivní pouze tady a teprve par tejdnu, vylouhovat úplně sám, tak je to v prdeli.

              A je to strašný peklo to těm lidem (specielně na sazkari) vysvětlovat. Prostě tady se teď ukázalo, že to pochopit lze a úplně v pohodě. Nějaký kecy o tom, že “mi to není jasný, co tím jako myslíš…”, to je furt ta samá písnička a ignorace. Těm lidem se prostě nechce. Těžký to máme všichni a mně nikdy žádný vymlouvání na to, že je něco těžký nepomohlo (a že si vymlouvat umím taky moc hezky).

              Jako tohle fakt není žádná kvantová fyzika proboha, to je úplně primitivní a jednoduchý a i jen logicky to pochopit není ksakru vůbec těžký.

              A zdá se mi, že bany přestávají fungovat stejně jako trip.

              • Co kdyz to vsechno chce jen svuj cas? Kdyz jsem cetl brazilblog, od leta 2009 me trvalo me rok a pul, nez jsem napsal prvni komentar. To o cem tady a jinde hosi pisete, jsou veci se silou schopnou rozbit tuhle spolecnost. To neni malo. A jako vzdy, prichazi to ze strany, kde to system nejmene cekal. Media jsou za timhle ucelem podchycene a jen malokdy neco prosakne. Vzdyt co jineho jsou ty videoklipy, muzika, atd. od lidi typu Orbital, Chem. Brothers aj.? Jsou to obrazy protkane symbolikou skrz naskrz (v pripade ze se klip povedl). Tohle plati uz davno, ze skrze “kulturu” lze naformatovat prichozi generaci, a to se ted deje. Proto ma i stat vytvorenej institut s rovnez symbolickym nazvem “ministerstvo kultury”, coz neni nic jineho nez cenzorsky aparat regulujici informacni toky dane vyskytem nezadouci symboliky. Vsechno to ale chce svuj cas. Seminko pochybnosti zasazene na urodnou pudu, potrebuje nejaky cas, aby se sam vyvinulo a pustilo samo dalsi semena.

                S temi tripy a jejich nefunkcnosti to je taky zajimave. Zacali to delat lidi, kteri to neumi? Je to jeste vubec trip? Nepreslo se na technologicky mene narocnejsi proces vyroby DOB, DOM, DOC, DOI?

                • @tom: Pokud to má ve společnosti nakonec (konečně!) nějak prasknout, praskne to myslím i bez tohohle blogu. Respektive psát to tady s tím, že jako nějak přímo ovlivňuju společnost a bořím systém, to mi přijde trochu nebezpečný… vem si, že úplně stejně můžeš říct, že tím, že půjdeš k volbám, tak vhozením lístku do urny nějak ovlivňuješ společnost. Obojí je to (z jedný i druhý strany) to samý. Řekl bych, že je tu ten problém, že skrz mainstream (tu společnost) prostě stejně nakonec neprotlačíš nic podstatnýho, protože ten proud je tak mocnej, že na tohle nemá vůbec nikdo (včetně nejmocnějších korporací na světě).

                  Celý je to jedna velká řeka. Ty věci jsou prostě příliš velký pro kohokoliv… I když pak vznikne hnutí s desítkama milionů členů, který nakonec udělají ve společnosti nějakej movement (jako se to třeba povedlo/nepovedlo hippies), tak se to stane stejně jenom proto, že na to prostě byla zrovna vhodná konstelace (jinými slovy muselo se to stát).

                  Co má samozřejmě velikej smysl je, když třeba tenhle blog prosákne ke zcela konkrétním lidem a jedincům. Nebo-li sice neaspiruju na to měnit společnost (to podle mě nejde…), ale rozhodně mi jde o to “měnit lidi” (pomoct jim vidět) a pracovat s konkrétníma jednotlivcema. A to je to jediný, na čem záleží. Na zcela konkrétních jednotlivejch lidech kolem tebe.

                  Samozřejmě tohle se dá dělat třeba skrze ten blog a využívání symbolů typu psychoanalýzy (pod kterou si všichni automaticky představí toho Freuda a i kdyby stokrát nechtěli, tak to, že tenhle blog jede na domene psychoanalyza.com má skvělou symbolickou hodnotu).

                  Lidem přestávají fungovat i houbový tripy zdá se mi… A vypadá to, že je to tím, co mají lidi v hlavách, než tím, že by houby měly míň psilocybin a výrobci LSD by šidili produkt. Řekl bych, že se děje to, že prostě ta pravda a reálno, který lze skrz ten trip cítit, byly nějak asimilovaný, vtáhnutý dovnitř, slupnutý tou běžnou realitou… nebo-li co bylo za dob hippies nářez, je už dnes “nuda” nebo rovnou fejk. Viz třeba Matrix (a zřejme třeba i ten Fight Club), od kterýho uplynulo teprve deset let od vydání prvního dílu filmu a dneska už je to strašně zastaralá myšlenka, protože i v popkultuře je různejch virtuálních světů dneska plno a nikoho to neohromí a všichni s prstem v nose sledujou do sebe vnořený Matrixy v Inception a chápavě při tom pokyvujou hlavama…

                  Smolím teď na tohle téma post, kde se to pokusím dát všechno dohromady a nějak to vysvětlit, jak to podle mýho funguje.

                  Každopádně dřív by prostě ten houbovej trip udělal něco úplně každýmu – i kdyby měl tomu člověku omlátit o hlavu jeho vlastní aroganci. Ale dneska když si dá chlapeček houby nebo LSD a ono mu to skoro nic neudělá a on pak zklamaně popisuje, jak to bylo slabý, to je prostě fakt nějaký divný… pochopil bych, kdyby ty lidi dostali bad trip, ale že se ve výsledku nestane nic moc, to už je vůbec hustý. Ale možná jen kecaj… Na Vůdce to nakonec přeci jenom asi docela dost zapůsobilo (přestože jeho trip report zněl fakt trapně zklamaně) a ten jeden klučina, co jsem si s ním dával houby a “vůbec nic nám to neudělalo”, ten si akorát dál vytrvale hraje na ignoranta (byť zdá se taky přestal chlastat).

                  • To je skvely postreh s tim, ze si lidi zvykaji na archetypy, ktere se nesou medialnim svetem a obzvlast to, ze pak pri tripu chybi ten element prekvapeni, coz je jen derivat emoce strachu a nasledne skrze slabsi emocni vykyv neprichazi kyzene zjeveni. Nosna myslenka klubu hracu je existence alter ega, nicmene pamatuju si jak na to vsichni chodili do kina a pak to rozebirali, jak je ten Pitt vysekanej s tim, ze to ma pak nejaky nonsense zaver :). Toto je uplny ulet….

                    Me osobne se libil film i Blade, ktery, kdyz pomineme tu upirskou mytologickou zapletku, predchazel notoricky znamemu Matrixu, nicmene uz Blade ukazoval existenci dvourychlostni spolecnosti a z toho plynouci aspekty nahledu na realitu. Dnes to uz nikoho nevytrhne. Kategorie sama o sobe jsou pocitacove hry. To je tak silny distribucni kanal archetypu, ze ten kdo si prosel jakymkoliv zpusobem (staci jen prosvistet gameplay videa) treba Mass Efect, vi svoje. Podle me, je dnes mezi mladymi u vesla generace odkojena z pohledu matrixu naprosto nepodchycenym kulturnim vlivem poslednich rekneme triceti let. Zacalo to alternativnim psychedelickym rockem v 70. letech. Vyvijelo se to pres “alternativni” knizni tvorbu, komiksovou, filmovou atd. System sice reagoval protiopatrenimi, zakazy a propagandou hollywoodu 80. let (prijememe jako fakt, ze co se tyce audio-video sdeleni, hraly USA tricet let prim) a vznikly archetypalni “skvosty” jako Rambo a podobne zalezitosti, kde jedinec stoji proti vsem. Nicmene primarni ucel byla protisovetska a toho trojskeho kone ve forme distribuce vyznamu individuality hosi proste ve svem stupni vnimani reality tehdy asi nevideli. Dnes se to pracne cele predelava do archetypu “OBEY YOUR LEADER”, nicmene mezitim dvacet let ubehlo a s tim vyrostla i nova generace s nezadouci instrukci. Krasne se to ukazalo na prumyslu pocitacovych her, kde z naprosto minoritniho odvetvi kultury, vyrostl behem dvaceti let gigant s cashflow presahujici ten hollywoodsky. Tady to matrix opet neuhlidal a naprosto nehlidane odvetvi umoznilo tvorit a distribuovat novy format medialni komunikace umoznujici dokonce (!) i prvek interakce. Vznikla spousta her s kvanty textu, zajimavymi zapletkami, podprahovymi sdelenimi atd. A finalne internet se me jevi jako zatim nejsilnejsi uder okovum mentalni klece. S internetem pada ucinost cenzury TV, tisku, filmove a hudebni produkce na drzku. Rozumejme jako nastroj cenzury i nulovy marketingovy support pro nezadouci symboliku.

                    Kazdopadne, prilezitosti jsou mimoradne. Bude i odveta mimoradna? Necha si to tu aristokracie vzit?

                    Nemusi to byt nejaka extra paranoia, aby si clovek prirozene odvodil to, ze dnes se ani nevyseres bez sledovani. Sice jsme jen ve fazi logovani vseho a vsude, nicmene analogie se stredovekou cirkvi tu je. Ti taky delali skrze zpovednice analyzu verejneho mineni a nez se kolos rozhybal k nejake reakci, trvalo to i stopadesat let.

                  • Jeste dalsi postrech k tem hipikum, jejihz analogii dnes vidim treba v komunite kolem nazorovych systemu pana Eckarta Tolleho, Castanedy, aj. Neni to dostatecne ostry dukaz butterfly efectu?

                    Nestal na pocatku pan Hoffman a neolizl si omylem prsty(nebo kapl do oka, uz to nevim presne…)? Jedinec. Dvacet let po nem cela subkultura a kdovi kolik je dnes byvalych hipiku a pankacu na vedoucich postech struktury spolecnosti. System si musi pestovat dostatecne loajalni a spolehlivou vrstvu. Kdo to je za cloveka, co posle obrazne tanky na czechtek? Neni to dukaz existence vsehoschopneho egoistickeho a servilniho konformisty? Na techto lidech to stoji. Pada to na tech hipikach. Dulezity je jejich vzajemny pomer ve vedoucich slozkach struktury spolecnosti (kultura, politika, business). Je to vsechno jen symbolika. Respektive to co si kdo neseme za kriz (jaky symbol). Zacina a konci to u jednotlivce, kde jako jednotlivec muzes nasledovat/bojkotovat velkou vetsinu piliru dnesni spolecnosti a byt tim svetlem na konci tunelu ostatnim kolem sebe.

          • @Mordemy: Ahoj, jsem tu novej, stejně tak na sázkaři, kterýho jsem zaregistroval někdy v prosinci a přes něj se dostal na psychoanalýzu. na sázkaře jsem se dostal, protože jsem hledal něco o sázení a po nějakém čase se mi zdálo, že to vlastně skoro vůbec o sázení není, jen jsem si tím nebyl po tak krátký době jistej a sázení už není primárně důvod proč tam chodím. trochu mě teď potěšilo, že jsem si to vlastně potvrdil :-)

            psychoanalýzu čtu postupně, člověk tu nachází spoustu věcí, který mě ale často tak rozsekaj, že si musím dát časovej odstup, abych to nějak vstřebal. pak přemýšlím o tom co vlastně znamená hrát hry nebo nehrát. mě se zdá, že samotná existence na tomhle světě je jedna velká hra a nehrát “nějakou” hru je vlastně nemožný, protože to znamená zánik. no a pak je to o tom, který hry hrát budu, který ne a o nějakých hranicích kam zajít chci a kam ne. jenže ty hranice má každý někde jinde a jsme opět na začátku, což je trochu depresivní.

            • @holden64: Ahoj, vítej na psychoanalýze!

              Mně to taky chvíli trvalo, než mi došlo, že Sázkař.net není až tak úplně o sázení. Bylo dost vtipný, že já jsem dlouhou dobu na sázkaře vůbec nechodil, protože to přece bylo “fórum o sázení” a co já bych tam dělal, že jo, když mě sázení nezajímá… Že Orbitalův brazilskej blog není tak úplně a jenom o Brazílii mi došlo vcelku brzy, ale sázkaře jsem ignoroval snad ještě rok potom.

              Ono samozřejmě sázkař je o sázení a psychoanalyza.com je o psychoanalýze (i když možná trochu míň, než je sázkař o sázení, protože tady se těm tvrdejm psychoanalytickejm pojmům často spíš vyhýbám), ale tady i na sázkaři je prostě spousta úrovní navíc kromě toho zdánlivýho tématu, o kterým jako ty weby jsou (sázení, psychoanalýza…). V praxi totiž jen málokterej živej web (fórum, blog…) je jen o tom daným tématu, ale admini si to většinou moc neuvědomujou ty další rozměry a nevidí, co by se z toho dalo udělat. Vlastně ani já sám nevím, co tenhle blog je a o čem je. Starám se tu o to a snažím se to někam směřovat… A hlavně to neberu tak, že je to “jenom nějaký blogování a můj koníček” (jak by řekla ratka), ale fakt v tom spatřuju ten smysl.

              Že tě tady věci rozsekávaj jsem rád, protože jak by řekl sázkař, to je to jediný, co má value – bejt rozsekanej.

              Je to tak no, že celá naše existence je hra. Psychoanalýza jako taková vychází z toho, že lidé si v průběhu života doslova vymýšlejí sami sebe, že to, jak se postupně tvoří vědomí a self a ego, že ten proces není přirozenej (daný “od přírody”), ale že je to do vysoký míry cosi umělýho. Samozřejmě otázka, co z toho teda vyplývá? Znamená to, že když je to hra, tak jako o nic nejde, protože to je “jenom hra”? Můžeme se třeba rozhodnout nehrát? Kam se s tím dostaneme? A co se stane, když teda hrát budeme a dokonce ještě rozehrajeme hry ve hře? (viz Inception) Kam se s těma hrama dostaneme? Proč tu vůbec sakra ty hry vlastně jsou? Tohle jsou všechno zatraceně palčivý otázky a většina odpovědí je hodně paradoxních. Jednoznačný a hlavně čistý řešení prostě nefungujou a bolet to bude vždy (přestože život je hra, tak ta hra se nás sakra dotýká).

              S tím hraním a nehraním her je to vždycky složitý. Věřím tomu, že všichni chceme být v podstatě úplně čistí. Ale jediný, čeho je možný “dosáhnout” je pochybná iluze tý čistoty, kdy člověk přes nějakou předstíranou pasivitu a jakože “neovlivnitelnost” člověk předstírá, že jeho se to netýká (viz zde typicky ratka). Lidi pak stejně zjistí to, že tím, že jsme každej chtě-nechtě zapojenej do světa, tak čistej prostě není nkdo i kdyby se na hlavu postavil.

              Ale pořád máme tu svobodnou vůli a sice si nemůžeme vybrat, že nebudeme nic hrát (protože to nelze), ale můžeme si vcelku dost vybrat co budeme a jak to budeme hrát. Ty možnosti jsou myslím relativně velký, byť vždycky to bude sakra hustý, snažit se ty hranice posunout. Člověk by měl správně jít co nejvíc za ty hranice a co nejvíc to zvládne. A ne jen co se týče vhledu do těch věcí, ale pak samozřejmě skutečně prakticky podle toho žít. Nějaká “vnitřní svoboda” a “vnitřní vhled” jsou hodně ošemetný pojmy a jestliže to, jak se člověk snaží prakticky žít svůj život nejde ruku v ruce s tím, jak člověk ty věci víc vidí a chápe, tak z toho pak jsou průsery a schizoidnost si mne ruce…

              Věcí, na kterejch se dá makat jsou v životech každýho z nás stovky a tisíce a realitou může pohnout už třeba taková “blbost” jako když si člověk vymaže Facebook nebo přestane slavit Vánoce a Silvestr nebo pít alkohol. Každej máme sakra rezervy a těch her, co hrajeme nebo jsme aktuálně kvůli různejm okolnostem “nuceni” hrát je taky dost… A ta “nutnost hrát hry” je často spíš vlastní pohodlnost a neochota jít do konfrontace. Jak píšeš v závěru “no a pak je to o tom, který hry hrát budu, který ne a o nějakých hranicích kam zajít chci a kam ne. jenže ty hranice má každý někde jinde a jsme opět na začátku, což je trochu depresivní.”, tak je podle mě vždycky dobrý se ptát proč se mi někam nechce zajít. Protože ten záměr je to hlavní, co se počítá a v čem je pak ta hodnota. Myslím, že by bylo dobrý ten konec rozvést, jak si to vlastně myslel…

              P.S.: Ke hrám a k posouvání hranic jsem teď konečně viděl tohle: http://www.csfd.cz/film/35432-rodinna-oslava/ Na disku mi to vyselo snad dva roky, o prázdninách mi o tom dokonce Orbital vyprávěl, zkouknul jsem to teprve dva dny zpátky… Asi nejlepší “rodinný” film, co jsem kdy viděl.

              • @Mordemy: hlavne je tu jeden problem; jako lidsky telo ceka na jednu silenou rakovinou bunku, tak lidsky hry popisovany v mytologii cekaji na doomgame: hru na to, ze se hry nehrajou

                pravdepodobne existovala vzdy a rikalo se ji antikrist treba, no a postmoderna je holt v tomhle ohledu skutecne vladou antikrista, prestoze zadny rohaty stvoreni z hlubin zeme nevyskakuje a ke vsi smule ortodoxnich vericich ani nevyskoci

                to, ze clovek uderi do tyhle nadvlady jedny hry tim, ze prestane uzivat neco, co tu hru podporuje, jako ten facebook, udela jediny: malickou direcku v te totalitni hre, ktera se honem sama bezi zacelit skrze socialni nalehani k normalite – jo je to dira ven, ale potrebuje byt nejak zivena.. a jedinec sam je proste driv nebo pozdeji pohlcen, tak jako je to psane v Cernem zrcadle

                jinak receno: mozna existovaly spolecnosti, ktery cloveku davaly nejakej lepsi postupnej prechod z totalniho shitu, ale minimalne od ty doby, co panuje postmoderna, je potreba opravdu velka uderna sila, inteligence a predevsim snaseni bolesti… shit tu byl vzdycky, ale momentalne je zakaz rikat tomu shit a rika se tomu normalnost a to je pruser

                jinak receno teprv az kdyz se nejak lidi prokousou za tu iluzi, ze hry se nehrajou = prizname si to, ze je opravdu hrajem, tj. prizname o dost vic determinismu nez je dnes spolecensky prijatelny, tak teprv tam je mozny se zacit zabyvat tim, jak je hrat; do ty doby se nam tam bohuzel casto podari proste jen nakouknout do hodne prazdnyho prostoru, kde se vznasi par ze samoty polosilenych filozofu, kteri uz zapomneli, proc se filozofii zabyvaji

                jak se snazim nebejt sexista, tak si tu proste nemuzu odpustit jednu poznamku: kde jsou zensky? dost chlapu proste je schopno pochopit vubec tenhle koncept totalitni hry na to, ze zadna hra neni, ale zenskou, co je schopna pres tohle nakouknout, znam vsehovsudy jednu jedinou a ze by na me byla nezavisla se rict neda

                kdyz vynechame starsi lidi, kteri vzdycky maji nejakou pozici, kterou si mysli, ze jim stoji za to hajit (zvlast chlapi) a proto nebudou destruovat ten svet ve kterym zijou, tak jsou tu mladsi lidi

                a mlady holcicky tu maji vzdycky koncept, co se pro ne zda byt vyhodnej zachovavat… proste pro ne bude vzdy vyhodny hrat ty hry na nezavislost, pro ktery se vzdy najde publikum..

                mlady kluci dost casto nemaji nic, nez vlastni hlavu a to prazdno se snazi zaplnit jak jinak nez penezma, ale presto ne vsichni a prave tyhle vsechny outsidery srdecne vitam u cteni techto radku :D

                nicmene nepomer male/female zacina bejt myslim dost jasnej koneckoncu i tady na blogu a dokud se neco nepohne s tim pomerem, tak muzem hrat hry tak mozna v nejakym psychedelickym gay klubu, ale ten proste skutecne funkcni herni komunitu nestvori

                • @la tibor: u tech bab je mozny ze nejak nedokazou prijmout ze nutne NEMUSI mit deti aby nasli nejaky smysl zivota a potom se od toho mozna ty hry odviji protoze proste prijmou roli matky… mozna by to chtelo porovnat treba pomer mnichu a knezi vs radove sestry a jeptisky.. jenze trochu je problem ze je to zakorene i v samotne cirkvi ze zena nemuze byt knezem vetsinou ani nesmi ministrovat (jsou vyjimky) a tak vetsinou konkretne holky v tom kostele zpivaji ve schoole a thats all… otazka je jestli jsou schopny se odtrhnout i od tohodle ze kdyby nekdo nerrekl ze holky nemuzou byt knezi atd jestli by byli schopny neco jako ten knez byt…vlastne si pamatuju jednu dost chytrou pani ke ktery jsem jako malej chodil na nabozenstvi a sam jsem se ji ptal jestli ji treba nevadi ze nemuze byt knez (jinak ona prave drzela nejake ty 3 sliby jako cistota chudoba a jeste neco co musi delat knezi) a ona rikala ze ji to lito je ale proste to je tak jak to je a ze kdyby byla chlap tak by treba ten knez byla – i kdyz ona uz pro ty male deti vpodstate ten kompas byla a muzu rict ze docela dobry ze to nebylo ani tak moc o cirkvi jako spis o tom krestanstvi…otazka je jestli to je fakt jen jejich role nebo se diky cirkvi/spolecnosti a kdo vi ceho jeste nejsou v tak velke mire od te role odrhnout..

                  • @hanys: Viz níže odpověď La Tiborovi: Jasně, že NEMUSÍ mít děti. Ale ono je to ještě šílenější. Problém je, že ženský nedokážou přijmout ani to, že nutně nemusí mít toho CHLAPA,, kterej jim ty děti udělá, aby našli nějakej smysl života… Ta role matky už je myslím jen nadstavba. Celý divadlo se jede o level níže v tý hře o falus, kterej má jen ten chlap a ženská ho může (jak jinak) získat jen skrze něj.

                    To, že je to celý sračka a brutální hra, to je prostě extrémně nepříjemný vidět, protože pokud se tohle přizná, tak za a) chlap ztrácí falus (ztrácí to, na co se balí ženský) a za b) ženská ztrácí ten smysl života a za c) v podstatě se tím vyřazuje ten hlavní symbolickej motor sexuality (protože celá ta hra je sakra rajcovní, když člověk nechápe, vo co go…).

                    • @Mordemy: dalsi vec je ta ze i v bibli zena vznikne ze zebra muze (proste jakoby nebyla sama dokonala) takze bud je v tomhle bible vedle nebo to nejakym zpusobem tak ma BYT protoze kdyby bylo treba tolik uvedomelych holek co kluku tak bychom vsichni vymreli :D

                    • presne tam je napsane: “Buh utvoril ze zebra cloveka zenu” …ale zaroven tam je furt nejaka sounalezitost mezi muzem a zenou ..zena tu je pro muze a muz pro zenu

                    • @Mordemy: @Mordemy: proste si myslim ze zena ma byt proste zenou a muz muzem a tyhle role tak proste dane jsou…to ze si to dneska holky ulehcujou az moc je zrejme ale pramenito z tyhle spolecnosti kde i sex je jen nejakej konzum…samozrejme nerikam ze zena nemuzu byt kompas ale asi se proste nejde divit ze jich je fakt min a vic jich ani nebude (i kdyz bych jich o neco vic byt klidne mohlo)

                    • @hanys: Však taky nic jinýho, než to zahrát ostatně ani nezbejvá. Těch rolí se nezbavíme. Co si ale pořád ještě myslím, že je potřeba, je ty role popsat a odkrejt, aby bylo jasný, co se to vlastně hraje. Tahle hra je jedna z těch, který se moc nedají nehrát, ale to neznamená, že se to nedá popsat a tím to celý oslabit a trochu si tak vzájemně uvolnit ruce pro něco dalšího.

                    • @Mordemy: já jsem se asi tím postem “jesli může být vztah neútěkový” ptal na takové “frajery” jako třeba ty nebo Orbital(- nebo možná né útěk ale právě ta úleva), kteří fakt můžou mít lásku k celému světu a zvěstovat realitu celému světu a ne jen svojí ženě doma. Pak už v podstatě nepotřebuješ mít klasickej vztah protože máš ten vztah čistě s realitou…to je to hlavní proč kněží nemají být ženatí…ne jak to možná dneska někteří chápou aby z církve neodplouval majetek ale díky tomuto! Prostě jsem se nad tím sám zamyslel jestli opravdu chci něco takového nebo mi stačí ta žena doma a na něco víc nemám…je to prostě síla a není to jednoduchý…z toho mi vychází že prostě člověk by měl sám sebe obětovat buďto realitě nebo ženě ale díky tomu pak ztratí tu možnost víceméně být opravdu nějaký věrozvěst naplno obojí dělat nejde (ono to asi nějakym zpusobem jde protoze ten falus takovyho verozvesta bude dost velkej takze treba i zena prijme to ze muz bude jaksi odbihat a tim padem nedavat vztahu 100% ale musi to oba prijmout a netahat pak kvuli toho na sebe sracky…(neco jak Orbital psal ze jeho deti jsou vsichni tihle “ztraceni outsideri kteri maji sami snahu” ted fakt nevim jak presne to bylo ale neco takovyho jsem cetl :)

                    • @hanys: Moc to těm kněžím žereš hanys.

                      To si se fakt asi zbláznil, že to jako má bejt tak, že na ženskou už pak nemáš energii, když děláš “frajera” a píšeš blog. Je to úplně naopak. Zeptej se Orbitala. Ten totiž kdyby neměl tu svojí paní Orbitalovou, tak už je taky dávno někde v sanatoriu. Psal to už mnohokrát, že půlka těch věcí, co říká, je od tý jeho… Orb by se nemohl věnovat zdaleka tolika věcem, kdyby neměl tu ženskou, která je v tom s ním a maká na tom taky (byť třeba z povzdálí a neviděna).

                      To je zase jen nějakej tvůj postmoderní excuse. Snažíš se najít způsob buďto jak nemuset mít ženskou anebo jak se nemuset těm věcem věnovat naplno. Zklamu tě, ale jde obojí a je to dokonce efektivnější.

                      Jako kam by proboha ten chlap měl odbíhat? Tak snad jsou v tom prostě spolu a makaj na tý realitě společně ne? Proč to rozděluješ proboha? To jako ženská bude zavřená někde ve svý schizoidnost a v klídku a pohodlí a chlap bude makat na realitě a pak se k ní ve volnejch chvílích bude vracet? A proto si jako musí vybrat na kolik procent se bude věnovat jí a na kolik tomu ostatnímu?

                      Absolutní chujovina hanys. A ne, že zase napíšeš, že si to myslel jinak. Myslel si to tak, jak si to napsal a je to blbost. Zamysli se nad tím ještě jednou…

                    • @Mordemy: tak tohle jsem fakt netusil ohledne Orbiho…v tom pripade muzu rict jenom tohle: opravdu nemuze byt cokoliv lepsiho nez kdyz v tom jedou naplno oba a zaroven se podporuji…a ted se jdu konecne zpomalit ve vsem

                    • @Mordemy: Mordemy i Hanysi oba mate pravdu v necem a skoro bych rek, ze hanys je bliz, protoze Mordemy je nam bliz fyzicky a proto nevnima to, co hanys precet mezi radky, ale pise to, co by si pral videt

                      hanysi jestli si myslis, ze je tu nejaky funkcni reseni spocivajici v zivote pouze pro svoji zenu nebo rodinu, tak se obavam ze neni; jen opakuju: driv nekdy ano – rodina a kmen defacto vymezovala vesmir, ale to neplati davno

                      minimalne od vzniku prvnich mest (ale spis od vzniku zemedelstvi a zaniku tlup) mame problem, je toho proste moc a jestli to mame nejak zvladnout, tak proste musime prizpusobit i mytologii te nove realite a dodrzovat ji (=hrat ji spravne)

                      proste neni volba najit si nekoho a zavrit se do skleneny koule; asi je volba mezi tim byt sam a nebyt zavreny v kouli a s nekym nebyt zavreny v kouli – ale nebyt s nekym zavreny v kouli znamena, ze cas a energii, ktere mate “sobecky” jeden na druheho vzdycky na lekarskejch vahach odmerujete vuci energii a casu, ktery mate pro vyprahlej svet, kterej vam toho fakt moc nevrati (narozdil od vaseho partnera, kterej je v tom pripade rajskym pokusenim, protoze aspon obcas reaguje a snazi se vam treba i neco hezkeho dat) – navic az tak synchro, abyste se domlouvali detailne na postupu co dal, fungovat nikdy nebudete, takze ja jsem ten kdo v mnohem vyssi mire taha domu ruzne zoufalce a starame se o ne pak ale oba s velmi nizkou success rate, pokud za success rate neberem jejich osobni rozvoj a poznani boha, coz je easy task, ale to, ze se proste zapoji do tohohle sveta a prestanou se tocit v kruhu nicnedelani a premysleni o bohu

                      byt sam nezavreny v kouli jako mnich je jakoby jednodussi, ale vas ultimatni gap se kterym se budete proste potykat je ta nenaplnenost, kterou budete mit jakoby na dosah v naplneni v nekom

                      byt s nekym neuzavreny v kouli a vymezenosti vuci svetu je jakoby slozitejsi ale mozna “pravdivejsi”, protoze uz neni kam upinat svoji nadeji nebo tak neco – protoze byt s nekym je prozivani samoty s nekym (anebo v horsim pripade iluze, ze jsme nejak zacvakli falus)… jednoduse to co tam melo byt, tam neni [a pokud je, tak se sami obelhavate, coz je teda prijemna kolektivni perverze, zacatek dalsich potizi, ale to je tak vsecho]

                      proste to co napsal mordemy je hezke jako cil, ale realita jsou vicemene slzy, bolest a pochybnosti a neustale presvedcovani sama sebe, ze takhle to dava pro svet vetsi smysl, nez kdyz je clovek sam a snaha o dokonalou komunikaci, kterou vam ten svet kolem neustale nemilosrdne narusuje

                      myslim, ze neexistuje clovek, co by se pro tohle rozhodl dobrovolne od stolu na zelene louce: myslim, ze se musime dostat prave do totalnich sracek, resp. si pripustit, ze u zadnyho stolu jsme nikdy nebyli a jsme v tech srackach a tohle se pak zda byt jako jedina cesta ven a vede skrz ten kout, na kterej jsme se vzdycky bali jen pohlednout

                      uprimne receno – ted zrovna nejsem v nalade, kdy mam pocit, ze se to da vubec vydrzet; misto toho abych napriklad vubec po letech dal dohromady nas barak (kterej beztak neni az tak nas, protoze je to pruchodak vsech ztracenych existenci, co nas bud rovnou okradou, nebo to vzdaji); tak spis pojedu opravovat barak svymu programatorovi, kterej se v nejaky psychohre k tomu kdysi zavazal, a dokud ho neopravi, tak ma pocit, ze nebude mit volnost (coz se samozrejme nestane ani pak); pak prijedu za svoji pritelkyni, ktery se tam slozi fyzicka troska, kolem ktery bude skakat a do toho mi programator bude psat neco ve smyslu, ze jsem totalni zlo, ktery prilis ovlivnuje jeho zivot a svobodnou vuli… jenze ja se krome toho, ze delam pro ostatni lidi musim kupodivu i nejak zivit a k tomu potrebuju funkcniho programatora a funkcni programator opravdu neni clovek, co sedi nekde v korporaci a po vecerech mi neco zbastli a za presne definovane penize doda perfektni praci… funkcni programator je clovek s focusem aspon o kolecko lepsim, nez ostatni programatori, kteri se jistojiste nachazeji v uplne stejnych srackach jako my vsichni

                      posledni poznamka:
                      postmoderni ziti si pro sebe, eventuelne pro jakehosi partnera, co nam splni nase hedonisticke tuzby a prave tohle splnovani naplni jeho tuzby je naprosta kravina – bohuzel tak moc rozsirena, ze prave pri vnimani tohohle mytu jsme presne v pozici ortodoxniho krestana, kterej nam bude tvrdit, ze ten svet skutecne vznikl za 6 dni par tisic let pred kristem a pak si buh realne sednul na realnej parez… uplne stejne magicky stupidni mysleni mame v hlave… a hrat to aspon trochu spravne a nekam se dostat znamena si predevsim uvedomit, ze tohle ma v hlave taky ON a ze mate hrat jemu prave jeho hru a taky vite, ze nelze v tomhle bordelu, kde se musite starat o svet, hrat nikdy dobre i kdybyste chteli… a to vy taky uplne nechcete, protoze chcete vzdycky, aby svet hral taky neco pro vas

                      proste ten magickej trojuhlenik, mezi tim co chcete vy, co chce ten druhy a co chce svet tu bude vzdycky, dokonce i kdyz budete mnich, tam proste ten druhy bude prazdny, ale stejne bude porad symbolicky pritomen; drive mozna platila rovnice ten druhy = svet a mozna se tam svet ma zase dostat, ale to bude kurevsky dlouha cesta
                      +++++++++++++++++++++++++
                      jinak ty a) b) c) body – skvele popsano, bohuzel musim potvrdit

                      jen chci proste rict, ze dokud se napriklad tady nevyskytnou slecny jako slecna K., ktere radeji odbehnou do brnenskych kavaren hrat hru a) b) c) dokud drsne receno prsa a zadek drzi tvar a jsou proste celkove roztomile, tak se toho mnoho nezmeni, protoze uz proste jen jejich totalni podelanost proste hru a) b) c) bude udrzovat v chodu

                • @la tibor: Nemůžu se nevyjádřit k těm ženskejm: Ten tlak, co je na ženskou vyvíjenej společností (tlak tý normality) je fakt o dost šílenější, než u chlapů. Jako bejt Mordemy ženská, tak už jsem někde dávno napojenej na kapačky, absolutně odosobněnej, ego dávno rozpadlý, poslední zbytky self klepajícího se hrůzou… brrr.

                  I když ono to je asi blbost s tím, že to ženský mají těžší… Pokud ten tlak je skutečně větší, tak by to mělo logicky generovat i víc “radikálních” lidí z řad ženskejch. Víc ženskejch, který si prošli takovejma osobníma sračkama a zároveň to nebyli až takový srabi, že jim to prostě došlo. A to se fakt asi neděje tohle… Ve skutečnosti ten tlak způsobuje pouze to, že většina těch ženskej zůstává o to víc věrna konformitě. Ale tam je to pak zase většinou o tom, že je v tom podporujou ti jejich chlapi. No jak píšeš, kluci outsideři zůstávají často sami a o to lehčí je to pak pro nás vidět ty věci, pro holku pokaždý zůtává ta strašně svůdná a jednoduchá možnost nechat se sbalit prvním chlapem, kterej projeví zájem. A v tom partnerským vztahu (fuj pojem) je to pak pohodlný tu normálnost hrát a ta iluze drží mnohem víc pohromadě.

                  Vůbec tohle je myslím hodně velkej průser u ženskejch, že to pokušení je fakt až moc veliký. S přivřenejma očima (s očima zalitejma voskem) si každá holka může říct, že vlastně to jediný, co v životě potřebuje, je ten chlap. Chlap, co se o ní postárá, co bude mít prachy, blablabla…. Kdežto chlapi to takhle nastavený nemají, ti jdou po těch prachách, aby pak teda mohli lovit ty ženský – což je základní schéma tý hry mezi ženskejma a chlapama.

                  Na tomhle místě můžu jako příklad zmínit jednu mojí kámošku ještě ze střední, s kterou si dodnes furt tak nějak hrajeme na “nejlepší přátele” (to je ta, jak jsem ti vyprávěl, že se mnou odmítla lézt na věž). Holčina je to nádherná, vysoká blondýna, dokonalá postava, trojky kozy, velikánský oči, chlapy se za ní otáčej na ulici… Ona to o sobě moc dobře ví, že je to kočka, ale v podstatě to bere jako svojí jedinou a největší value, kterou má v ruce a jinak si o sobě myslí, že je tak trochu blbá a na nic… Sice vůbec není promiskutní, že by se nechala šukat kde kým a ani si moc nehraje na nezávislou, ale prostě chlap je pro ní v životě to ONO…

                  Poznal jsem jí, když jí bylo patnáct a tenkrát si nabrnkla takovýho dokonalýho mladýho kluka podnikatele-vojáka, namakanýho, vozil se v Passatu. Zabouchla se do něho až po uši už asi rok předtím, než spolu začali chodit, on pak do ní totálně taky a klapalo jim to tím způsobem, že z nich byl “dokonalý pár” (dokonale normální)… No vydrželo jim to asi 4 roky. Holka začala dost chlastat (ona chlastala vždycky teda, akorát se mnou se bála, že prý by se něco stalo, kdybysme se spolu napili…) a napálila to s autem do stromu. Nic se jí nestalo, měla brutální kliku, že to vzala o strom nějak zezadu bokem. Auto dala na opravu k mechanikovi, kterej byl nejlepší kámoš (!) toho jejího kluka. A co se nestalo, s tím svým klukem se rozešla a začali spolu chodit s tím automechanikem, kterej se samozřejmě s tím jejím předchozím klukem začali nesnášet (překvapivě), čímž jejich kamarádství skončilo. Holka je s automechanikem (hustě namakanej vysokej modrookej borec, úplně stejnej typ jako ten předchozí…) teď třetí rok. Čekám, kdy se na něho vysere stejným způsobem jako na toho předtím.

                  Ta holka vůbec není blbá. Ona toho vidí dost a je jí z toho patřičtě blbě (a proto chlastá). Vidí i to, co sama hraje. Ale je přesvědčená, že na nic jinýho v podstatě nemá a tak se dobrovolně noří až po uši do tý normálnosti, protože se normálně bojí… Netuší, co se životem, šla teď studovat angličtinu na tu VŠ, co jsem z ní odešel (potkali jsme se tam těsně předtím, než jsem s tou VŠ seknul), ale říkala, že to je proto, že neví, co má dělat a že prý stejně skončí někde jako sekretářka a bude dělat ve firmě ozdobu (a ten rok zpět říkala, že prý je to prostředí natolik šílený na VŠ, že tam nezůstane… je tam doteď samozřejme). Přístup naprosto diletantskej a v podstatě to nechává na tom svým chlapovi, aby se o ní postaral. Sice teda participuje, jak může, dělá mu veškerej support, snaží se o něho starat a tak (a ani si nějak nehraje na děvku), ale co na tom, když to hlavní, o co se snaží je, aby zůstala hezká. Její hlavní průser je, že to bude krásná ženská ještě v padesáti a fakt nevím, co bude dělat, až se jí pak ke stáru poprvé stane, že se na ní chlap vysere a už jí žádnej další nebude chtít. To se jí najednou zhroutí svět. A do tý doby bude přecházet vždycky po letech, až to přestane fungovat ten vztah, k dalším “dokonalejm chlapům”, a bude dělat takovýhle sviňárny, že se nechá sbalit nejlepším kámošem svýho současnýho kluka (okomentovala to provinilým výrazem a slovy “No já vím no, že to bylo hnusný…”).

                  Závěr z toho je takovej, že ta ženská hra na to dostat chlapa a tím mít vyřešeno, je strašně mocná a ty ženský do toho jedna za druhou padají a dostat se z toho pohodlíčka je strašně těžký. Zkrátka jakmile ženská pochopí, jak silnou zbraň má v ruce (mezi nohama), tak je to prostě v prdeli (v píči). Zvlášť tehdy, když ve chvíli, kdy to přestane fungovat (kdy už iluze přestává držet pohromadě), tak stačí odejít za jiným chlapem a vystavět ten domeček z karet od začátku, jen trochu jinak a s jinými parametry.

                  • @Mordemy: Hej, tohle jsem chtela napsat ze svyho (zenskyho) pohledu. Gratuluju. Radikalni/uvedomely zensky v podstate jsou, dost z nich to zabije, protoze v tyhle pozici je zenska tak nejak vypuzena spolecnosti (a je to chapany jako nejvetsi pruser v zivote kdyz nakonec neskoncis jako matka, teda ty ne, ale ja jo, rozumime si) v podstate krome nekterejch, rekla bych, pankerskejch socialnich kruhu, kde ty lidi dokazou rozpoznat ‘magora’ a prijmout ho tak bez ohledu na pohlavi. Coz te na druhou stranu muze eliminovat z akademickejch kruhu, kdyz ta se zenska ciste nahodou vopravdu rada vzdelava tak asi totiz k tomu pochopeni nevyhnutelne dojde, ale tyhle dva svety jsou pomerne neslucitelny, tema typama lidi, ktery se v nich vyskytujou, coz vede ke hrani na dve strany (nebo aspon to je to k cemu jsem zatim dosla)

                    • @j.: Ty si sem přišla úplně přesně ty jo; z těch tvejch dvou prvních komentů mi nedošlo, že seš ženská, dokud si teď nepoužila ve větě ženskej rod. Zrovna se to tady řeší, že se tu na blogu vyskytuje málo ženskejch a dost tu chybí nějakej radikálnější ženskej element. Takže tě dodatečně vítám, super, že si tu!

                      Myslím, že 99% čtenářů tohohle blogu je solidně “vypuzeno společností” a já říkám pořád, že sociální izolace má value a je to prostě základ, přestat se snažit o to zapadnout do normální společnosti. No tak holt budeš vyčleněná a nikdo normální se s tebou nebude bavit no, bóže… máš bejt ráda, sociální vyloučení je nutnost a rozvazuje ruce – nemusíš se pak starat o to, jak hrát všechny ty sociální tanečky a jak se socializovat. Od tý doby co nemám Facebook, nechlastám a nechodím do hospody, se realita fakt docela pohnula a vím určitě, že kdybych se snažil o to zapadnout, tak jsem teď v mnohem větší prdeli, než jsem.

                      Určitě jsou ty dva světy neslučitelný a o to jde. Nevidím důvod, proč se to snažit napasovat dohromady tu normalitu ve vší svojí sračkoidnosti a snahu o efektivní radikálnost. Jestli je něco “podle patternu”, tak hledat efektivní řešení (který obvykle jednoduše nejsou z toho normálního světa, protože normalita je celá pošoupnutá hodně mimo pattern…).

                      Jo už to vidím, že seš holka i v tom prvním komentu. Mozek mi kdoví proč tvrdil, že si chlap.

                    • @j.: no punkovej analismus jeste neni prava radikalnost; skutecna radikalnost je, kdyz si to za zenska (nebo i chlap) neulehcuje nejak pres miru fuckoffem spolecnosti

                      frcet na antisymbolech je proste prilis malo

                      a fakt ne mikdo nepresvedci, ze hipstersky “komunity” z berlina, co vybiraj odpadky po te spolecnosti na povrchu [zjednodusuju ten obraz, ale rozumime si], jsou neco, kam to ma cely smerovat

                      karty ve hre na falus jsou proste rozdany; chlap TO “ma” v nejakym respektu, pozici (casto se to kreje s prachama, ale tam jsou i slozitejsi hry, tak bych je sem vyjimecne netahal); zenska TO ma v sexappealu – kdyz teda vytahnu jen ten genderove zabarvenej falus, pak je jiste i nejakej obecnej

                      Tyhle veci je proste potreba respektovat, jakkoliv jsou povrchni, protoze to je kultura ve ktery zijem a cim vic budem rikat na tohle fuckoff, tim vic v tom tekutym pisku budem zahrabany.

                      Nene, ten ukol proste a jednoduse ceka na chlapy, co tu realitu nejak hacknou, jsou chytrejsi nez trh a nezneuzijou svyho postaveni. A uplne stejne to ceka na zenskou, ktera si proste ty nohy oholi a vse nachysta jakoby do toho sex-modelu, kde ma byt a pak zvladne rict NE. Proste si neulevime ani v ramci toho postaveni a neulevime si ani fuckoffem toho postaveni. Semele nas to, na jednu i druhou stranu. Pokazdy znova je potreba to ale demaskovat a nepodlehnout guiltu, kterej zaseka vsechno. Proste realite nelze vzdorovat, nelze ji v zadnym pripade vzdorovat jen tak mimochodem, jako tvrdila treba rulisa a casto ratka a vubec vetsina sem prichozich lidi. Ale je potreba se o to pokouset, veskerej boj je tady v ty zakopovy valce o milimetry, tj. nakolik me ovlivni to co hraju a nakolik to co hraju umim jednak zahrat dobre a jednak mozna trochu posunout… a znova opakuju, ze jedinej spojenec na ty ceste je proste humor.

                      V akademickejch kruzich nejde o nic. Tenhle svet je jinde – zajimaj ho prachy a dominance a submisivita. Akademicky kruhy si tak dlouho hraly na to, ze jsou nekde nad trhem a mimo trh a vsechny tyhle sracky, az je tedka trh sezere/sezral. A neni to zadna skoda. Akademicky kruhy spolecnost pouzivala jen jako takovy siditko, ze skutecne neni tak zkazena a povrchni, jaka je. Jejich otevrena transformace ve vychovu delniku kapitalismu je zase dalsi otocena karta.

                      Jestli se nekdo rad vzdelava, tak ma k dispozici internet. Tenhle posun, ze lidi, co budou neco chtit vedet, konecne nebudou s tim vsim muset zrat i socialni status studenta, doktoranda nebo docenta, je hustej.

                    • @j.:podle mé zkušenosti akademicke kruhy jako nijak v rozporu s pankerskejma nejsou (teda pokud jde vnimani a pohled na svet pokud jde o to ze budes jako neustale na kasi a vyslehana tak to samozrejme v rozporu bude). Jako studentka na vetsine univerzit nebudes mit problem se ucit doma a pak jen chodit na zkousky nebo dokonce muzes studovat dálkove a mit svuj osobni zivot uplne jakejkoli a jako doktorantka a vejs pokud budes dostatecne chytra tak ti odpusti jakoukoli vystřednost. Opravdu si myslim že akademicke kruhy jsou velmi tolerantni na tohle samozrejme ze pudes za podivina ale to prece nevadi.

                    • @j.: nechci soudit nejak rychle, ale unika ti gro veci: to ze nase kultura je nefunkcni neznamena, ze jeji rebelujici subkultury at punkersky nebo akademicky, jsou nejak funkcnejsi

                      takze ANO, dnes skutecne vadi chodit na VS a tahle debata se tu tusim bude opakovat s tim, co zde pred nejakym patkem rikal velsan nemylim-li se

                      jinak technicky vzato mas pravdu: akademicka puda ti vystrednosti bude tolerovat, pokud to budes umet zahrat, bud na vystredniho genia, vystredniho rebela atd.

                      Sam jsem mel shodou okolnosti na ekonomce v Brne ciro a na ekonomce v Praze dready (coz obe neni prototyp liberalnich skol) a ta hra je samozrejme takova, ze mezi tema slusnackama, co se pripravujou an karieru v CNB nebo Bruselu vam to spis prida falus a nikdo vam pak nerekne ani hovno.

                      Takhle falesna tolerance presne zapada do tohohle clanku: http://psychoanalyza.com/cerne-zrcadlo/. Postmoderna je definovana jako totalita, ktera povoluje temer vse. Ale zkuste ji slapnout na kuri oko! Problem je to kuri oko najit.

                    • @j.: panove, ja jsem netvrdila, ze pankova kultura z berlina je to, kam to ma smerovat, ja jsem na ne poukazala jako na sortu lidi, ktera je schopna ‘trochu jinak myslici’ zenskou prijmout. pokud jde o me, je asi moje chyba (? volba), ze je pro me jednodussi bejt neviditelna a akademicke kruhy spis pozorovat s prilezitostnym pocitem outsidera, nez tu vystrednost nejak nosit. do akademickeho prostredi jsem vstoupila pred peti lety prakticky bez idealu a nahodou, ted jsem na stazi pred zacatkem doktoratu, presto si nemyslim, ze je to prostredi uplne ‘zkazene’. laborka, ve ktere ted pracuju, je vedena manzelskym parem, oba jsou jaksi vzdelani ve vsech smerech (tj. jsou to prirodovedci a neopovrhuji umenim atd) a pracuji s obrovskym nadsenim pro vec. pro ne to proste je to ONO. Je radost tu pracovcat a prestoze internet ke vzdelavani rada vyuzivam, tohle bych online nepoznala.

                      dekuji za privitani!

                    • @j.: nejsou to prilis male cile? lab nekdo financuje napr.

                      bud korporace nebo vlada nebo oboje

                      nechci jen rikat, ze jsi spinava devka protoze jim jdes na ruku (i kdyz je to nepochybne pravda), ale chci spis rict, ze to, ze je nekde neco zajimaveho je prilis malo a to ze to jinak nejde, nebo neni mozne se k tomu jinak dostat muze clovek tvrdit az v okamziku, kdy to skutecne vyzkousel a dosel na konec te slepe ulice

                      patlat neco strasne zajimaveho v laboratori s tim, ze se me netykaji treba ty financni toky nad tim, je taky porno – presne tohle byl aspon u me duvod, proc jsem nesel delat biochemii btw

                      delas neco jinyho nez ja, ale ja shanim lidi, zaplatit je muzu lip nez v ramci systemu a prace je to taky se da rict na spicce nejakyho rekneme socialniho vyvoje (novej trh) a ver tomu, ze na VS nepujdu shanet lidi a ani tam nepujdu ucit; ty nejzajimavejsi veci se jiste dejou mimo

                      a pozorujici outsider cili nezucastneny pozorovatel to uz je uz evergreen tohohle blogu: http://psychoanalyza.com/az-na-dren/

                      v kazdym pripade te taky vitam, protoze prijit ve chvili, kdy rozebirame jak je tu malo bab, to je neco

                    • @j.: la Tibor jak ty chápeš současný měnový systém a jak je pro tebe moc nahoře. To je totiž základ. Jen pokud si mimo něj se svojí obživou tak vidim rozdíl mezi J. a tebou, kdo jak je otrokem systemu vic.

                    • @la tibor, ja jsem netvrdila, ze k necemu zajimavemu se neda dostat jinak, nez na univerzite. mozna jsem mela stesti a vyhmatla jsem jednu z mala zajimavych zkusenosti, kterou lze z univerzitniho systemu dostat, coz je postacujici protipriklad na vyvraceni tvrzeni, ze univerzitni vzdelani je jenom spatne, to jsem rekla.
                      proc ale predpokladas, ze nejzajimavejsi veci se dejou mimo? ted vubec neoponuju, jenom me zajima nejaky podrobnejsi komentar. nebo aspon pod kterym clankem je ta debata, ke ktere se to asi ubira? pokud se tady uz opakuje historie..

                      btw mam pocit, ze me zadas o obhajobu zpusobu zivota, ktery jsem si aktualne vybrala, coz po me vyzaduji prave i lide z domovske univerzity, coz mozna poukazuje na to, jak moc jim asi na ruku jdu. btw, ziju z univerziotnich penez, ale nikdy jsem si nepsala grant a dneska rano me velmi rozesmala myslenka na to, ze na fsv a podobne bych ho mozna dostala (jestli ho dostala i alex hrouzkova..), s tim jakou podivuhodne ruznorodou sortu literatury o vztazich muz/zena jsem nacetla a zkusila v praxi.

                    • @j.: honza: nevim jestli se ptas na menovej system nebo na to co jsou penize; tusim spis ze se ptas po tom, co jsou penize, kdyztak me oprav. O menovym systemu je zminka na konci.

                      Uz to tu bylo na blogu hodnekrat. Penize jsou univerzalni symbol. Mozna uplne spinavej, mozna uplne mimo, ale kazdopadne je to realita, ve ktery zijem. Ne kazdej chape a pouziva boha, homosexualitu nebo elektronickou hudbu, ale kazdej chape penize a kazdej na ne vsechno prepocitava. Vcetne “hodnoty” lidskyho zivota.

                      Z toho duvodu z “pasti” penez neni mozne se (zatim) osvobodit a zustava to patrne az uplne nekam na konec. Na ten konec, co se snazili komunisti privolat prece jen trochu hopem.

                      Naproti tomu lidstvo uz proste nepotrebuje vysoky skoly, tj. tu instituci a ten symbol, kterej je prilis zkostnatelej a ma sileny ztraty prave v socialnich taneccich. Plus je to samo o sobe korporace, tj. neco byrokratickyho, nepruznyho a opet se ztratama. Mame tu proste novou hracku, sit.

                      Diky ni proste jsou mozne nebo potencialne mozne treba biochemicky laboratore na kolene. Samozrejme ze >>potencialne mozne<< ponejvic a vse je v plenkach, protoze vsechny ty chytre mozky si hraji na to, ze nejake spineni s penezma je pod jejich uroven, ale ve skutecnosti je to podelanost vydat se nekam do meziprostoru, kde neni nic a zkusit tam udelat neco. Podobne jako holcicka nebo chlapecek, co jim na spolecnosti neco nesedi, se jdou zaradit do subkultury, misto aby sedeli na prdeli tak moc, jak to dokazou vydrzet.

                      Delat se dnes da opravdu mnoho a v kazdem oboru:
                      Uplne stejne jako Mordemy proste udelal Psychoanalyzu zde. O cem je asi oficialni web psychoanalyzy: http://www.psychoanalyza.cz/ ? Bezne kecy, vicemene neco jako prednaska na VS. Ale tady na psychoanalyza.com je to, co se dotyka jadra o level hloubs. Kdyz zde stravite par hodin, tak pochopite, co je symbol, co je mytus, otevre se uplne jinak krajina. A na konci budete Mordemyho nesnaset a budete si prat, abyste si nikdy neprecetli to, co tu je.

                      Snazil jsem se presvedcit bratrance at udela totez jako Mord s arteterapii – odmitnul. Znam ho od mala, vim, ze je to z te podelanosti z odpovednosti a z toho, ze nevi, kudy kam. A ostatni lidi na tom skutecne nejsou jinak. To nejdesivejsi na tom delat neco bez vysoke skoly je totiz paradoxne ta volnost a moznost pohybu. Mame plnou hubu toho jak chcem byt svobodni, ale desime se svobody.

                      Penize (navzdory tomu, co se o nich rika a cim jsou pochopitelne taky, tj. napr. nastroj manipulace nebo retardace lidi skrz to, ze jim pomahaji v konzumerismu) jsou proste prostredkem, kterym muzes prosadit vizi, kterou citis jako spravnou. Srat na penize v dnesnim svete znamena, ze se zavres ve slepy ulici a stejne nakonec zacnes vymyslet nejakej alternativni system smeny duvery.

                      Ta silena myslenka, ze nejake obecne prospesne spolecnosti fungujici na bazi dobrovolnosti jsou snad nejak hodnotnejsi je zas jen dalsi mindfuck, ktery pochazi castecne z te upnutosti na tu spinavou stranku penez a castecne ze strachu tech lidi, ze to cele poserou a neco viditelneho ztrati (vsimnete si, jaci jsou takovi ti skalni levicaci z blistu oralisticti skrblici).
                      +++++++++++++++++++++++
                      Menovej system ve zkratce – tam bychom se dostali k tomu, jak je neustale unasenej vladama, korporacema, nebo kymkoliv s ekonomickou silou/moci. To ale neni problem penez samych, stejne jako trh sam o sobe je neutralni velicina. Trh i menovej system bude vzdycky nemilosrdne odrazet priposranost vsech zucastenych akteru. Pokud si lidi nechaji unaset symboly a pak si je budou draze kupovat jako Nike nebo Adidas a pokud si lidi nechaji unest penize, tj. vyjadreni duvery mezi nimi samotnymi, tak holt penize takove budou.

                      Ale jsem mirnej optimista i v tomhle, protoze alternativni menovej system, v nemz rezervni mena bude Bitcoin nebo jina kryptomena, je za dverma a opet ceka na nekoho, kdo to zvedne ze zeme. Ve skutecnosti prave do jednoho projektu u Bitcoinu bych chtel investovat – ale problem je presne jako v tomhle threadu. Programatori chteji nejakej zkurvenej papir a aspon open space a ja tuhle hru proste uz hrat odmitam. Takze nez se k nekomu dopracuju, tak tahle dira bude zaplnena nekym, kdo to s lidma bud umi lip nez ja, nebo holt jim udela to porno ve forme nefunkcniho spolecenskyho statusu.

                      No nic re4dere, prevalcujem je v druhy vlne :D

                      A vsem ostatnim fakt muzu jen doporucit cist tady ty clanky a pochopit, ze jestli fakt chcete byt na spici vyvoje, tak je to boj nejenom s jakymsi zdimanim informaci na omezenem prostoru, ktery je definovan vasim oborem, ale boj se zdimanim a zpracovanim informaci obecne. Tj. jak s vasima vnitrnima slabostma, tak s vnejsima institucionalnima zmenama.

                    • @j.: to zduvodneni, ktery zadas, navazuje na muj predchozi komentar

                      nejzajimavejsi veci se dejou mimo, protoze system se zmenil; diky rozvoji infotechnologii se o rady snizily transakcni naklady informaci (uplne stupidni priklad: nemusis byt clenem VS, abys mohla do knihovny, je to proste na netu; samozrejme ze mnoho veci tam JESTE neni, ale prave ty minimalni naklady, nejen penezni, ale napriklad i v byrokraticke zatezi, ktere jsou mimo oficialni struktury, umoznuji proste potencialni neuveritelnou pruznost zkoumat veci opomijene, ze kterych se pevne verim dost casto stane jadro vedeni).

                      Naklady na univerzity nejsou jen nejake granty, ta vertikala je mnohem mnohem vetsi nez platy a budovy univerzit – zasahuje to cely HDP; univerzity jsou napojene na korporace a korporace samy o sobe zase symbolizuji urcitou formu CENTRALIZOVANE ne/efektivity. A proti tehle centralizovane ne/efektivite ted proste nastupuji DECENTRALIZOVANE struktury garazovych vyzkumu a byznysu.

                      A pokud se teda nebavime o monkey byznysech jako pica hrouzkova/dolezalova, coz je 99% univerzitnich vyzkumu, ale o necem, co jde fakt dopredu a kam jde maximum zdroju a predpokladejme, ze zrovna ty v tomhle delas; tak je tu proste konkurence a je to konkurence nova a proto ma vetsi ROI (revenue of income nebo klidne zde i revenue of information). Vetsi ROI je dana proste tim, ze jednak v niche, kde se ty garazove/domaci vyzkumy/byznysy vyplaceji, jak jsem psal odpada silena byrokraticka zatez a jednak jsou lidi neskutecne konzervativni a s averzi k riziku a tudiz je v tomhle silenej nedostatek praconi sily = volne pole pusobnosti. Samozrejme si svoje misto kazdej musi nejak na realite vydupat a zmonetizovat a zaroven to musi vsechno i vymyslet. To neni, ze jdes se zadosti o grant nebo o kolej nekde na nejakej urad na dekanatu, ale jdes fakt na hardcore trh a tam to musis prodat.

                      Dalsi duvod samozrejme je univerzalni: jen tupec neciti, ze realita je tezce nakrivo a jen tupec si bude myslet, ze se neco zmeni tim, ze budem chodit k volbam nebo na podzim sbirat kastany. Spolecnost je pred precvaknutim. Udrzovanim stavajicich struktur (a dochazka na VS je stvrzenim symbolu VS) se bod precvaknuti oddaluje. Samozrejme je naivni si myslet, ze jedinec sam neco zmuze. Ne nezmuze, La Tibor a Mordemy bez habilitaci skutecne nepolozi system. Ale system polozi cloveka, co podporuje cokoliv outdated/neefektivniho. Cela spolecnost je hodne mimo, viz. granty pi. Hrouzkove, “vnitrne” to vime. Pokud svuj zivot tomuhle vedeni neprizpusobime, zadelavame si na maler zpusobeny 100% nam samotnym nasim podvedomim, asi tak jako kdyz budeme okradat slepe starenky, prestoze vime, ze ony nas nikomu neprasknou.

                      Takze jo, zadam te o zduvodneni zpusobu zivota – je to tu psychoanalyza a clovek ve vyzkumu by si imho mel umet odpovedet na to, proc ho zajima nejaka spice lidskyho vedomi, ale proc je takovej omezenej buran, ze si z lidskyho vedomi vezme jen jistou vysec a je dale takovej alibista, ze proste nejak predpoklada, ze treba zmena ekonomickejch struktur se ho nijak nedotyka a bude si dal sudlat neco v univerzitnim labu jako lidi 300 let pred nim. Evoluce proste nepostupuje tak nejak jako vlna v oborech, ktery jsme si my lidi nakrasne definovali. A pokud clovek chce byt skutecne na spici, tak musi nejak vnimat tu sirku a musi na ni umet i reagovat. A to radikalne.

                    • poznamka pro fanousky evangelionu: http://www.imdb.com/title/tt0112159/ kterej byl objevenej Mordem pro nas vsechny

                      vsimnete si jak automaticky a s usmevem treba hned v prvnim dile tam Ritsuko nalozi Shinjiho uprostred bitvy, kdyz jim andel pomalu skace po strese a kolem litaj atomovky

                      ale kdyz se dostanou k nakladum na vyzkum, tak se vsichni hned tvari zdesene

                      Tezko Evangelion obvinovat z nejaky povrchnosti ze jo. Tohle tam je naschval, pevne verim.

              • @Mordemy: pokusím se. myslel jsem to tak, že stejně tak, jako neexistuje jedna univerzální pravda, protože každý máme tu svou a je ovlivněná spoustou věcí. U těch hranic je to stejný, každý máme hranici toho co je čistý a co už ne, někde jinde a podle toho vlastně hraju víc , nebo míň.

                nějakou hru hraju už jen tím, že existuju a musím ekonomicky přežít. jsem buď závislej na výplatě – musím hrát hry svýho zaměstnavatele a nebo mám v lepším případě svůj biz, ale stejně nějakou hru hraju, aby si někdo, to co produkuju koupil ať už je to online reklama, nebo cokoliv jinýho. a jsem zpět u hranic. kterej biz je čistej a kterej ne ? kde je hranice, která hra je v pořádku a která ne ?

                value tohohle webu je v tom, že dokud si ho většina lidí, včetně mě nepřečte, tak mu to o čem se tu píše nedojde, i když spoustu věcí tak nějak cítí, aniž by o tom věděl. a pak mám na výběr, jak se zařídím a jestli budu hrát hry někoho jinýho víc, nebo míň, nebo vůbec.

                čím míň jich budu hrát tím líp. svoboda ale dost často hodně bolí.

                doufám, že jsem se trochu vyjádřil. v hlavě toho mám hodně, ale převézt to na písmenka je složitý.

                • @holden64: Hele holdene nevšiml sis tady na blogu už nějaký diskuze o pravdě? Nebo neříkal tady už někdo to “každý máme svojí pravdu”? Nevzpomínáš si, co jsem na tenhle výrok odpovídal?

                  Dám ti o jeden důvod víc bejt rozsekanej: Z tohohle blogu si pochopil jen velice málo. Pravda chlapče, je totiž skutečně jen a pouze jedna. Protože realita je jenom jedna (Bůh je jen jeden). Za hlášku “všichni máme svojí pravdu” už jsem tu rozdal několik banů a za tlačení postmoderního uvažování jsem odtud vyházel asi tak třicet lidí (postmoderna rovná se doslova přesně tohle “každý máme svojí pravdu”) . Posledního půl roku se tu neřeší pomalu nic jinýho, než tohle. V každý diskuzi na to narazíme, pokaždý to tu někdo začne valit. Ratku jsem za to seřval tolikrát a tak drsně, že dokonce s údivem zjistila, že i v komunikaci přes internet lze cítit úzkost. Opravdu nechápu, jak si tohle mohl “minout”.

                  Takže já nevím, chceš ten ban hned? Budeme se tu teď tři dny dohadovat o tom, jestli existuje jedna pravda nebo je jich víc? Nebo prostě tuhle skutečnost přijmeš okamžitě, teď, bez výhrad a budeme rozebírat to ostatní? Vyber si. Každopádně v těchto dnech je aktuálně míra mojí tolerance k píčovinám velmi nízká, takže upozorňuju, že šance, že odsud vyletíš je fakt dost vysoká.

                  Takže v další diskuzi budu předpokládat, že chápeš, že pravda je jenom jedna (a že tenhle blog nedělá nic jinýho, než že se snaží tu jednu pravdu rozkrýt). Pokud to nechápeš a máš nutkání mi vysvětlit, proč si myslíš, že každý máme svojí pravdu, doporučím ti prostě ještě chvíli nekomentovat a přečíst si zbytek blogu.

                  Fajn.
                  (ty jo takhle arogantní jsem snad ještě nikdy nebyl…)

                  K těm hrám: Ono žádná hra není čistá, to je ten fór. Co se byznysu týče, tak už vůbec. Neexistuje žádnej čistej byznys. A samozřejmě neexistuje ani žádná čistá práce. Orbital tu dával několikrát skvělej příklad s uklízečkou v megakorporaci. Prostě i jako zaměstnanej člověk máš odpovědnost a tím, že někde pracuješ, tak tu firmu/instituci podporuješ. To, že tam “jenom vytíráš podlahu” neznamená, že se tě netýká to, že ta firma na druhým konci světa dělá nějaký sviňárny (byť legální třeba)…

                  Otázka “kde je hranice, která hra je v pořádku a která ne ?” moc nedává smysl. ŽÁDNÁ hra není “v pořádku”. Ale někdy holt nic jiného nezbývá. Na konci prvního dílu článku Až na dřeň k tomuhle píšu, že “důležitější, než nehrát, je ty hry přiznat”. A to je fakt to podstatný. U her platí, že důležitý je bejt si vědom toho, že teď prostě hraju hru, protože to jinak nejde a protože musím (i když bych rád nehrál). Přičemž se to samozřejmě nesmí používat tak, že jako alibisticky prohlásím, že není jiná možnost (i když zrovna je) anebo že dokonce budu naschvál něco hrát s tím, že jako “já si uvědomuju, že je to hra a tak je v pořádku, že to hraju”. Není to “v pořádku”! Žádná hranice, po kterou nebo od který už to je v pořádku prostě není.

                  A s tím souvisí to, že si nelze sám sobě definovat, kde mám jakou hranici a kam až jsem schopen/ochoten zajít. Ty hranice tu jsou, ale jsou (mají být) spíš neviditelný (a přesto se je máme snažit pořád posouvat dál a prorážet je). Jakmile začneš popisovat, kde jsou tvoje hranice, tak si akorát definuješ svoje sráčství, nic jinýho. Ta informace se k ničemu jinýmu nehodí. Ve skutečnosti budou tvoje hranice asi tak o sto tisíc procent dál, než je teď vidíš.

                  “value tohohle webu je v tom, že dokud si ho většina lidí, včetně mě nepřečte, tak mu to o čem se tu píše nedojde” – a já jsem se ty věci dozvěděl kde? Taky jsem si všechno někde přečetl? Ono ve výsledku to je tak, že to, o čem se tu píše, lidem dochází dnes a denně, ale hned to zase pro jistotu zapomínají. Píšeš to pak sám, že lidi ty věci ví a cítí… ono to tady fakt všechno je kolem nás! Jenom nebejt srab a alespoň se snažit nezavírat oči!

                  Já nejsem jinej, než ty. Ty nejsi jinej, než Orbital. Já jsem nedostal při narození žádný shinigami eyes, díky kterejm všechno vidím a chápu a to, co vidím, pak tady reprodukuju pro ty sleponě, který se nenarodili s tím darem. Ani omylem. Jako se každej může naučit sázet, může každej psát blog podobnej psychoanalyza.com

                  “čím míň jich budu hrát tím líp. svoboda ale dost často hodně bolí.” – no jestli to myslíš tak, že čím míň budeš hrát her, tím budeš svobodnější, tak tě opět budu muset zklamat, neboť svobodnější ani nezávislejší prostě nebudeš. Když něco nebudeš hrát, tak sice samozřejmě seš svobodnější o to, že nejsi účasten nějaké sračky a nezasíráš si tím mozek, ale když se oprošťuješ od her, tak tím víc se dostáváš k tomu, o co tu jde – k realitě. A voila: Tím víc seš na tý realitě ZÁVISLEJ. A je to tak sakra správně.

                  Svoboda je zase jen další nebezpečný slovo. Svoboda (nejlépe finanční, že…) nezávislost, úspěch… to je jeden shit jako druhej. Zapomeň na svobodu. Zapomeň na nezávislost. Zapomeň na to, že se budeš mít líp nebo že budeš šťastnější nebo vyrovnanější. Krédo tohohle blogu je, že tohle prostě nemá value.

                  • @Mordemy: no s tou pravdou jsem to myslel trochu jinak, ale v tuhle chvíli to nedokážu vysvětlit a popsat jinak, tak to necháme. svoboda byla myšlena ve smyslu nezasírání si mozku. na pojem finanční svoboda jsem trochu alergickej.

                    • @holden64: No hele napsal si “každý máme svojí pravdu”. Nenapadá mě, jak jinak bys to mohl myslet než tak, jak si to napsal. Ale v tuhle chvíli to asi ani nechci vědět.

                      Nezasírat si mozek… no pokud nebudeš žít v pralese nebo v jeskyni, bez kontaktu s lidma, tak si ten mozek budeš zasírat vždy. Vezmi si třeba, jak si tu zasírám mozek já. Myslíš jako, že já jsem nějak svobodnej ve smyslu nezasírání si mozku? Myslíš, že mě to neovlivňuje ty komentáře tady? To je úplně u prdele, co všechno víš nebo nevíš nebo co vidíš nebo jak umíš ty věci popsat… Já tím, že se věnuju tomuhle blogu a komunikuju tu s lidma, tak si zasírám mozek dnes a denně a někdy fakt fest (a protože kapacita sraček, který dokáže můj mozek unýst je omezená, tak tu pak ty lidi prostě vyhazuju, když už je těch sraček v mým mozku moc…).

                      A pokud to myslíš tak, že jsou sračky vlastní a sračky cizí a ty cizí tě nemusí až tak zajímat, když vlastní sračky negeneruješ, tak prostě nechápeš, jak jsou ty věci propojený. To, že se ti teď nevěnuju jako malýmu dítěti a nevede tu za ručičku, přestože si se tu na psychoanalýze projevil poprvé, je prostě proto, že toho mám v poslední době plnej mozek těch hoven a je mi z toho na blití. Kdyby si se tu zjevil měsíc zpátky, budu na tebe třeba podstatně hodnější a nevyhrožoval bych hned banem.

                      Ale na svobodu se zkrátka vyser! Nebudeš mít ani finanční svobodu na kterou seš naštěstí alergickej a nebudeš mít ani svobodu v nezasírání si mozku. Prostě nebudeš. Čím víc budeš komunikovat s lidma, tím víc si budeš mozek zasírat. Tak to prostě je. Jiná možnost, než ponořit se s člověkem do jeho vlastních sraček, prostě není.

            • @holden64: je to k nevire, ale sazkar skutecne naucil par lidi sazet a vydelavat; toho zakladniho konceptu se snazim drzet a co se na to nabali… to je proste bonus

              mam pocit ze v tomhle vicerozmernym konceptu je hodne skryto (ono v tech japonskych animovanych filmech se ty potvory taky dostavaji do ruznych excitovanych stavu) a snazim se tak brat vic konceptu, jako treba i tu praci samotnou, ktera na viditelny urovni musi hrat tu hru na vydelavani prachu, ale pak ma i jiny urovne (i kdyz bych si netrouf rict, ze jsou min nebo vic dulezity..jsou tak synchronni.. vydelava to, co dokaze plnit i jiny funkce, tj. zefektivnovat i nejaky jiny nez trh nez ten co je viden atd)

              • @la tibor: nedokážu posoudit kolik lidí naučil vydělávat sázkama, já tu hodnotu vidím v tom, že pokud chceš, tak si tam najdeš , že vydělávat se musí jinak, než sázet na favority, protože to z dlouhodobýho hlediska končí sračkama. jestli finančníma, nebo v hlavě záleží na případu. jak se mění svět, tak se mění i to kdo, nebo co je favorit. zůstává to, že umíš najít hodnotu.

                • @holden64: no kazdy pravidlo ma svou vyjimku; vcelku prokazatelne tomu THW treba verim, ze favority umi/umel, ono driv to s nima bylo v cesku trochu jinak

                  i na favorita muze byt value, problem mas pak ale s bankem; u outsidera je problem s bankem paradoxne mensi

                  abych to preved do psychoanalyzy, drzet se u veci a postupu, co na prvni pohled nemaji moc sanci a jsou opomijeny, nemusi byt spatna volba..lidi jsou proste stado…kobylek

        • @velsan: “Poslední dobou, co sem za váma chodim na blog komunikvat (a ted se k tomu přidal i ten Laing) přežívám z týdne na týden :-)”

          Jo, o tom je tahle karta (mám to na notebooku na ploše jako pozadí): http://karty.atarot.cz/osho-zen-tarot/tady-a-ted

  2. tomu co píšeš naprosto věřím. podobné pocity jsem zažívala doma, v domě svých rodičů. jako kdybych ochrnula, stav naprosté strnulosti, obklopena bordelem neschopna ničeho. s hlubokými pocity viny za vlastní lhostejnost a tupost. Jakmile jsem se dostala mimo domov tak bylo všecko opět v pořádku. Řešila jsem to tak že jsem domů chodila minimálně. a hned jak to bylo možné z domu zmizela. Teď po mnohla letech postupně analyzuji přičiny tohoto stavu. co se to se mnou dělo. proč. byla to hlavně přetvářka co mě ničila. pokrytectví které jsem v té době nedokázala tak jasně popsat a nedokázala jsem se mu bránit. jen jsem ho cítíla a branila se zavřením. a z toho zavření mi bylo zle. ne z té přetvářky. zavření působilo jakoby na mě padal strop a vše mě dusilo. seděla jsemzavřena ve skleněném zvonu. nemohla jsem se nadechnout, zdálo semi že se udusím ve vlastní posteli obklopená nepořádkem. Když jsem se dostala na VŠ tak jsem zázrakem obživla. Vše bylo lepší než doma. A pak se to po kouskách zlepšovalo v mm osobním životě. pořád víc jsem se otvírala. učila jsem se nebát. vstupovat do světa a zůstat otevřená. nebránit se.

    • @ratka: V domě rodičů jsem byl teď minulej tejden – poprvé od doby, co jsem se odstěhoval – a taky to bylo docela hustý. Byl jsem po sauně, takže mě ten proud negativní energie naštěstí moc nezablokoval, ale psycho to bylo taky. Jel jsem se podívat na babičku, ale rodiče se samozřejmě museli taky trochu zúčastnit… matce jsem řekl, že s ní mluvit nechci a otcovi, že se mám dobře (nikdy sem u nikoho neviděl, že by byl někdo tak nerad, že se “mám dobře”… hrozný).

      Zavření… jo, ještě přesnější je “ocházení”. Sedíš, mlčíš, koukáš do blba, přestáváš vnímat a myslí jdeš někam úplně pryč. Moje uzavřenost byla (a je) taky hodně daná tím, co bylo u nás doma. A když jsem začal bydlet ve svým, tak se to na týhle frontě dost uvolnilo a spadl mi z hrudníku balvan.

      Holt člověka to dostane a kolikrát ať chce nebo ne, tak je prostě odejit…

      • @Mordemy: téma otevřítse a být odejít (zavřít se) se vlastně vine životem jako červená nit. čím víc je člověk schopen setrvat ve stavu otevřeném tím je v něm více klidu a harmonie. jako první krok zjišťuje co to je otevření. kdy to zažil, jak to cítil. co to je. kam vlastně chce jít… a pak se drobným pinožením a sebereflexí pokouší toho stavu dosáhnout v běžném životě. trip znamená (asi) zažít to. MOžná, pak nastane teprve ta práce zažít to kdykokoliv – nejen na tripu. zažít to doma, v práci, cestou… kdykoliv.
        mám záblesky kdy jsem zažila otevření. stav blaženosti. pamatuju si to a taky vím že to je moje přirozenost. a že není třeba k tomu drog. je to spojené s učením a poznáváním. je to vlastně cesta o které se tolik mluví. kdyby to šlo udělat jendoduše drogou tak by vlastně mohl být každý trvale otevřeny a mohli bychom sdílet a setrvávat v blaženém souznění a harmonii. ale ono to nejde. účinek drogy je dočasný. pomíjivý. je to chenie. stav otevřenosti je stavem trvalým. věčným. nezávislým. tak nějak to vnímám. teď a tady.
        sebereflexe je ten nejdůležitější počin v životě. vnímat sám sebe ve vztazích. objektivně se vnímat směrem k rodičům, partnerům či kolegům. vcítit se toho vztahu. vcítí se do rodičů, partenrů a kolegů. vnímají je a nesoudí ani sebe a ani je.

        • @ratka: Jasně, že psychedelickej trip je (může být) otevření se. Jen a pouze z tohohle důvody ty psychedelika propaguju. Protože ti pomůžou se otevřít. Ale nejde to zdaleka samo – tu práci, to chtění se otevřít, na tom je potřeba makat už před tripem, jinak z toho tripu může bejt taky velkej prd nebo něco hodně ošklivýho. Každej trip je prostě Test, kterej může dopadnout různě. Každopádně když se to povede, je to nářez.

          Samozřejmě může ti být dáno, Bůh se nad tebou smiluje a i když všechno posíráš a seš srab a snažíš se bejt uzavřenej člověk, tak ti ten psychedelickej trip stejně otevře oči a prostě tě do toho hodí a zažiješ nejlepší (první) orgasmus v životě. Prostě nějak dostaneš od reality tu nejdůležitější informaci ze všech: Ano, jde to! (ano, Bůh existuje) A když tohle víš, že je to možný, tak už zbývá jen makat a výsledky se dostaví.

          Navíc ty psychedelický drogy nejsou nic nepřirozenýho (specielně houby ne). Stejně vždycky dostaneš jen to, co už je v tobě. Nic na tripu nepřijde ze vzduchu. V tý pilulce LSD nebo magický houbě není obsažena žádná Pravda ani Cesta ani Informace. To je všechno v tobě. Vždycky. Jde jen o to dostat to na povrch.

          A fakt o ničem jiným teď poslední dobou tenhle blog (a brazilie a sazkar, jak správně podotkl velsan) a tenhle článek není, než o tom otevírat se světu. To je fakt základ…

          “…stav otevřenosti je stavem trvalým. věčným. nezávislým…” – nic kromě Vesmíru není trvalý, věčný a už stoprocentně ne nezávislý. Ty si na tomhle pořád strašně ujíždíš ratko. Naposledy bylo to samý s těma penězma. Zapomeň na to, že na světě existuje něco nezávislýho… všechno je to propojený, všechno souvisí se vším. Koukni se na fraktál nebo na ten obrázek nadepsanej Realita nebo na neuronovou síť v mozku. Nejde o to pečlivě vypreparovat něco čistýho. Jde o to ty nánosy hoven nějak uchopit, co jde setřít, tak setřít, v čem není nutný se máchat, tak do toho nepadat, a celkově se snažít najít nějaký funkční řešení. A snaha o čistotu a nezávislot funkční prostě není, to už jsme si tu taky popisovali (viz. Až na dřeň podruhé).

          • @Mordemy: ty peníze byly jen obyčejné zrcadlení la Tibora, potřebovala jsem něco napsat na ty jeho řeči. byly to spíše vynucené provokační kecy než otevřenost. otevřenost jen je, neprovokuje a nereaguje, ta spíše teče.
            ale o tom věčném otevřeném. vnímám otevřenost jako dotek s věčností. jako zastavení v čase a v prostoru (to je taky jen prázdné žvanění protože nevím jak to vyjádřit)… a když neběží čas a zmizelprostor tak je jen teď. bez začátku a bez konce. na fraktál již nahlížíš zvenčí nebo zevnitř. to již něco je. na neurony taky již nahlížíš. když zastavíš čas tak jakoby vše zmizelo (jen jakoby) jelikož ses rozpustil v tom co je a vše to zažíváš bezprostředně. nevyhodnocuješ hlavou “tohle se děje me mě” prostě jsi, uvědomuješ si bytí přímo…

            • @ratka: Ale no tak… “obyčejné zrcadlení La Tibora” – chápu, co tím chceš říct, ale těma svejma “provokačníma kecama” si akorát ukázala, že tu hru prostě hraješ a máš jí v hlavě. A ty provokační kecy ti La Tibor nepsal jen tak pro nic za nic – to byla zase jenom reakce na tvojí vlastní hru, s kterou si začala ty. Jasně, že to celý jsou kecy a je to šachová partie, ale to je vždycky, když někdo začne valit sračky. Tibor tomu říká velmi ošklivě “projevená preference” – nebo-li i když je to součástí hry, i když to řekneš v afektu, i když to řekneš proto, že tě ten druhej “donutil”, tak to bohužel pořád platí…

              O den později, kdy tě Tibor takhle “dostal”, tak úplně stejně “dostal” mě – a taky v podstatě na peníze. Taky jsem se s ním hádal, že mi to udělal jakoby naschvál a byl jsem na něj nasranej tak, že jsem ho chtěl chvíli skoro zabít (fakt). A dokonce jsem byl nasranej i na tebe a na jednoho kámoše, protože mě napadlo, že jsem jen před Tiborem zopakoval tvojí vlastní hru a spadnul jsem do ní jen proto, abych tebe mohl pochopit. Respektive umazal jsem se tvejma sračkama a když mi Tibor nastavil zrcadlo, tak jsem udělal to, co bys udělala ty. Možná. Nebo taky ne. Každopádně to byl můj problém a moje projevená preference (byť to byla sračka a možná to byla dokonce sračka někoho jinýho, než mě…).

              Ve výsledku pak to nasrání bylo jen na mě samotnýho, když jsem skrt tohle “zrcadlení” uviděl, jaký sračky mám ještě furt v hlavě… že ti bude La Tibor (nebo já nebo kdokoliv) zrcadlit tebe samotnou, to je často jedinej způsob, jak z někoho něco dostat. Prostě i ty hry jsou nějak důležitý a o něčem vypovídají. Proto je nesmysl rozdělovat na pravý a falešný self. I to JAK hrajeme je podstatný…

              Ta otevřenost nepřijde sama. Nepřijde jenom tím, že si řekneš “Tak a TEĎ A TADY budu otevřená.” – kdyby to bylo takhle jednoduchý, tak fakt není co řešit. Jenomže ono to nezáleží zdaleka jen na nějakým rozhodnutí… je sice důležitý to chtít a bejt tomu nakloněnej, ale bohužel karty jsou vždycky nějak rozdaný a opět, to, jak je hra rozehraná, to nás ovlivňuje (není to nic nezávislýho).

              Ty prostě neustále popisuješ nějakej ideál, s kterým sice v zásadě souhlasím, že to takhle je, když se to daří, ale pouhým lusknutím prstů se do toho stavu prostě nedostaneš. Specielně ne tehdy, když máš doma Oktávku, která měla bejt původně Audinou, a ty máš v hlavě past typu “peníze vůbec neřešíme”.

              • @Mordemy: není to vůbec jednoduchý a tohle nikdy netvrdím. mě trva desítky let se hrabat k soužití a souznění s lidmi kolem mě a to je práce. koukni v jakých vztazích žijí lidé kteří hlásají harmonii a kteří je s docela vážnou tváří dokonce učí!! a dokonce za to beroupeníze :o)) to teď není výčitka těm co to dělají, jen prostě konstatování faktu že nic není jednoduché a že vše začíná a odvíjí se jen zevnitř a to uvnitř nikdo nikoho nenaučí protože to si tamkaždý hledá a odkrývá sám v sobě. proto je mi blízké to co píšeš, cítím v tomu velkou upřimnost…cestu. který se klopýtám já taky. psaní je jen psaní a často není pochopeno. když napíšu že musím připustit se nechat obsrat, připustit ponížení a vylití kýblů hoven … tak je to hluboká pravda. pokud tohle nedokážu tak budu pořád tvořit bariéry,a vytahovat se za nimi jak jsem úžasná a dělat to co jsem třeba udělala s la Tiborem. chytnout se na provokačku a odpovědět obranou ega. (napsat že to tak není jak on píše) a přitom je to úplně jedno. je to jen kýbl hoven co se vylil. no a co? no a co když se vylil. o to co je uvnitř de. o cítění, o vnímaní… všeho. proto je internet žumpa. kýbel hoven. nemůže být nic jiného. připustit to a nebránit se.
                až půjdu mezi lidi (opět jdu do práce) tak si tohle ponesu. když me vyhodí tak mě vyhodí. a když ne tak ne. budu dělat jak cítím,vnímat a vědomě se vyhýbat háčkům s provokací. ale ono to není jendoduché, nic není jednoduché :o)) být pořád obklopen lidmi, vnímat je, cítit, mít je rád, a nenechat se nimi převálcovat je denní boj sám se sebou. s vlastní pozorností a sebereflexi. pořád být přitomen. neutíkat, neodcházet.

                • @ratka: Ale ono je fatk lepší se “chytnout na provokačku”, než sedět jak bluma a neříkat nic. Opakuju, že “provokačka” nebyla v tvým případě pro nic za nic. Tady je to celý o tom, že dokud se celá ta hra neprojde od začátku do konce, tak to ten člověk nepochopí. A ty to zdá se ještě pořád nechápeš ani po tom, co si celou tu hru prošla…

                  Právě na konci tej hry (tý “provokačky”) má bejt nějaku uvědomění a souznění a pochopení toho, proč bylo nutný tu hru sehrát.

                  Jasně, že psaní má svý omezení, ale to má třeba ta opěvovaná face-to-face komunikace taky. Internet je sice používanej jako žumpa většinou lidí, ale zároveň je to prostě místo, kde se ukážou věci, který jsou lidi jinak zvyklí pečlivě skrejvat. V tom je to super, že na netu mají lidi pocit falešnýho bezpečí, protože “přece to je jen internet ne?” – a ono samozřejmě není, že jo…

                  “chytnout se na provokačku a odpovědět obranou ega. (napsat že to tak není jak on píše) a přitom je to úplně jedno. je to jen kýbl hoven co se vylil” – hele je a není! Jsou to “jenom” hry, “jenom” masky, “jenom” hovna, ale pořád je to jedna z mála věcí, kterou máme a s kterou běžně pracujeme. Řečeno žižekovsky: Problém těch mezilidskejch shitů není to, že jsou braný moc vážně – naopak potíž je s tím, že je lidi dostatečně vážně neberou.

                  Ty se pořád snažíš bejt strašně moc nad věcí. A nejseš. Taky nejsem. Nikdo není. Je potřeba mít na zřeteli jakoby ten cíl, ale zároveň nespadnout do toho, že už TO jako máš v ruce. To pak skončí právě na těch osvíceneckejch kecech lidí, co hlásají harmoniji, ale v praxi dělají velkej prd.

                • @ratka: Stejně mi to ještě nedá ratko (budeš mít teď super čistou hlavu, jak přijdeš ze sauny, tak se ti na to bude určitě pěkně odpovídat i bez zrcadlení):

                  Ty teď jdeš do práce? Proč? Pokud máš prachy na to přežít (máš na jídlo a ubytování) a zároveň máš ještě něco málo navíc (očividně máš, podle toho, co si psala), tak proč jdeš proboha někam do zaměstnání, kde tě můžou vyhodit? Co tam jako budeš dělat? Nebylo by lepší rozjet nějakej vlastní byznys třeba? Nebo jako co tě donutilo jít zpátky do práce mezi normální lidi, který (pravděpodobně) nebudou chápat ani zlba z toho, co se tu snažíš vysvětlit?

                  Už to vidím, jak půjdeš do práce a za chvíli tady zase začneš valit sračky, protože tě to prostředí ovlivní a stáhne tě to do prdele… fakt super.

                  • @Mordemy: byznys vesrus zaměstnání jsme teda dostdrsně rozbirali u mě na blogu a vlastně bez výsledku. nezáleží jestli tak nebo onak. sama jsem dělala léta samostatně v různých povoláních, není to pro mě neznámý terén. teď jsembyla doma několik měsíců a užívala jsem si to. z pracáku jsem dostávala strop (13500) a protože jsem stará tak bycho ho ještě několik měsíců dostávala dál a vůbec nemusela šáhnout do zásob. proč teda ksakru neležím dál na kanapi a neužívám si to a jdu se honit do fabriky? Těch důvodů je víc, asi bych je mohla vyjmenovat a seřadit a zdůvodnit, některé bys mi uvěřil a některé ne. Někde jsi psal ve svých úvahách, že to nejdůležitější je být spolu… víš kolik je v takové fabrice lidí? a zákazníci k tomu a dodavatelé. Na vlastním pískoviští za ochrannou zdí se plácají bábovičky hezky v klidu. ale vylézt do běsnícího pekla a tam si ty bábovičky v klidu plácat taky je jiná liga. a tu bych chtěla hrát. možná to pude a možná ne. dokud to nezkusím tak to nebudu vědět. vždycky jsem byla za to nejdřív zkusit a teprve pak se podívat co to udělá.

                    • @ratka: To už je skoro na ban tohle…

                      Jestli to tu fakt čteš, tak sis musela všimnout, že jsem tu “ve svých uvahách” zmínil taky to, že je sakra rozdíl mezi tím “Být mezi lidma” a “Být spolu”.

                      A jestli chceš dál hrát, že nechápeš, v čem je rozdíl, tak si běž dát znova tu saunu. A poctivě alespoň třikrát za sebou a rovnou do studenýho bazénku, žádný sprchování!

                      Ten výběr opravdu není mezi “Dělat hovno/válet se na kanapi” a “Makat ve fabrice”. To, že už si nedokážeš dál užívat válení se na kanapi, to je úplně pochopitelný. To nedokáže nikdo. Ono to je totiž dost strašný tohle dělat…

                      Ratko jdeš do sraček a to fakt po hlavě. Snažíš se o něco, co je nemožný zvládnout. Ty kecy o bábovičkách je na hlavu postavený a převrácený to, co jsem popisoval minule já. Tobě se to líbilo, ale protože se chystáš duševně umřít, tak sis to teď nějak přehodila a jdeš zkoušet něco, co tě nakonec dostane. Jdeš do běsnícího pekla, ale ve vlastní hlavě! Jestli si myslíš, že půjdeš někam makat k pásu a budeš tam strašně moc v klidu a “s lidma”, tak nemůžeš bejt víc mimo…

                      Nechápu, co se ti proboha stalo, ale fakt se vzpamatuj a zamysli se, do čeho se to pouštíš. Ty fakt nemáš jen dvě volby (zůstat doma nebo jít do “klídečku” ve fabrice), to je blbost a nevim, jak se ti zase něco takovýho dostalo do hlavy.

                      To, že třeba (zřejmě) nezvládáš izolaci a chytáš psycho z toho, že sedíš doma a nejseš mezi lidma, to je jen něco, co je potřeba nějak zvládnout a neutíkat od toho mezi další “starý báby” do fabriky…

                      Tohle fakt nedělej ty jo.

                    • @ratka: Mordemy, nerozumím tvojemu komentu. studený bazenék jsem si dala a poctivě jsem se odsaunovala 4x. takže znovu, proč nemám jít dělat do fabriky?
                      je to tvůrčí práce, jasně že mě mohou převálcovat ale třeba se jm to nepovede. už mám zkušenost. nejde mi o to být mezi lidma. cítím se dobře sama. pokud chci být s lidmi tak je chci vnímat i v běžném životě. nejen když jsou podmínky proto. i když ty podmínky nejsou. třeba i v Brně :o) (kecám, tam nejdu) Klidně mě zabanuj. K tobě jsem přišla dobrovolně a nesu sem svoji kůži. Nejen kvůli sobě. Vzájmně si něco sdělujeme.
                      Jinak budu pracovat mezi muži, pohybuju se v mužském světě a dělám se samými muži, ale na rozdíl od minulého zaměstnání tak zde se bude jednat o jemnější preciznější práci, kterou skutečně vykonávají převážně ženy. možná proto mě chtějí. že ty ženy dokážu vnímt. to se ukáže. nevydělávám si rukama. i když fyzická práce mi taky není cizí.

  3. Podle mě (a myslím, že to je jasný i tobě) tady vůbec nejde o Brno, ale o tebe. Města jsou shit podle mě vždycky, vytrácí se tady ta individualita, kterou máš na vesnici. Ve městě (v Brně) si nasadíš masku a zapadneš mezi masy a nikdo tě nenajde.
    Myslím, že se taky konečně ukazuje, proč pořád píšeš a něco řešíš. Snažíš se vyřešit něco v sobě, tvoje názory a kritiky často stavíš na svých zkušenostech, takže je to jako bys kritizoval svoje minulé já.
    Sám to znám, mám to stejné, taky vím co jsem byl a kdo jsem teď a jaká je to změna.

    Já sám docela taky řeším ten problém s tím, být lidem blízko. Zjistil jsem, že bez nich to prostě nejde. Jenže tady v tom prostředí fakt nenacházím vhodný lidi a už mě to začíná docela ubíjet. Čím dýl to je od mýho tripu, tím se mi to zdá horší a víc si to uvědomuju.
    Můj život má teď dost chyb, o kterých vím (takže mi nemusíte dělat analýzu osobnosti, to zvládám sám). Myslel jsem, že je zkusím ještě na chvilku potlačit a připravit si byznys a prachy na změnu, ale asi to nebude ta správná cesta, nevím jestli to tak dlouho potlačovat ještě vyřeším. Vypadá to, že je ale lepší se tomu postavit hned a začít pracovat na řešení, protože nemá cenu žít tímto (potlačovaným) stylem života.

    • @Vůdce: Čau trippere.

      Nerozumím tomu, co chceš tím úvodem říct. Jde tu (i) o Brno. Vždycky jde o prostředí, ve kterým se pohybuješ. Píšeš to sám v druhý částí svýho komentu, že to prostředí člověku kolikrát neumožňuje tu blízkost (hází ti to ty klacky pod nohy). Nebo-li ano, jde o mě (každý slovo, který člověk napíše, tak je on něm) a zároveň jde i o to popsat tyhle věci obecněji. Jestli si až teď pochopil, že nepíšu jen tak ze vzduchu, ale že to, co píšu, vychází ze mě, a seš z toho najednou strašně překvapenej, tak můžu jen pokývat hlavou a říct “Jo, je to tak, jak říkáš.”

      Nevim, kde jinde bych měl brát podklady pro svý názory a kritiky, než ze svejch zkušeností. To mám jako přečíst psychologickou knížku a pak přijít k tobě na blog a začít tam prohlašovat “No pozor, ale pan Plzák ten říká něco jiného”? Na nějakou objektivitu a nezaujatost si hrát nehodlám – je to můj život a moje zkušenosti a to je sakra osobní a zaujatý.

      A samozřejmě, že si člověk nějakým způsobem zpětně řeší svoje starý sračky (a jde někoho někam za něco seřvat právě proto, že se mu kdysi stalo to samý). Ale nikdy to není jenom o tom. A osobně doufám, že to je o tomhle čím dál míň. Ono kolikrát jinak, než skrz nějakej konflikt se žádná pořádná komunikace navázat nedá. Napadlo tě třeba, že opravdu nechci, abys spadnul do nějaký sračky? Že mi fakt jde o to, abys ten trip nezahodil jako krávovinu, ale zkusil to k využít takovým způsobem, aby to fakt sedlo a něco ti to dalo? (byť ono ti to očividně dalo dost, když tu píšeš, jak seš od tripu v prdeli)

      Což zase neznamená, že když k tobě přijdu a začnu ti tam psát, jak si posral svůj první trip, že se tam jdu jenom a pouze pohádat a vyřešit si něco ze svý vlastní minulosti. To je hrozně úzkoprsej pohled… Každej, kdo někde něco napíše na netu, tak hledá tu blízkost a hledá to spojení s druhým člověkem. Jde o to spojovat lidi. A k tomu se dá využít třeba i to psaní blogu. A (i) proto tenhle blog píšu. Abych dával dohromady lidi a vytvářel prostor, kde se ty lidi můžou potkat.

      Jinak teda ještě to, že pořád píšu a něco řeším, to není přechodná záležitost nebo nějaká posraná terapie, kterou budu praktikovat jen do tý doby, než budu jakože “v pořádku”. Psát něco na net a mluvit tam s lidma, to je samo o sobě ta Cesta. Je blbost chápat to tak, že až si to všechno v sobě vyřeším, tak už nebudu mít o čem psát a zavřu tenhle blog. Navíc se to prostě čím dál víc posunuje a ano, zezačátku jsem psal hlavně proto, abych si něco řešil (a zároveň jsem nevědomky hledal někoho, s kým bych mohl navázat kontakt), viz. ty první šílený posty na tomhle blogy. Ale časem jsem to začal chápat i jinak, moje vnímání toho, proč píšu tenhle blog se hodně posunulo a dneska už si uvědomuju, že to fakt nedělám jen pro sebe.

      Mimochodem kdybys netoužil po “analýze osobnosti”, tak sem fakt nejdeš napsat komentář. Pochop prostě, že to, že sem přijdeš, není “jen tak”, nejdeš si sem “jen tak pokecat o životě”, ty tady něco hledáš. A je to tak v pořádku a je to tak super, že nemlčíš a mluvíš a jsem rád, že si sem přišel…

      Většina lidí je schopná tak maximálně něco někde přečíst a už jen napsat koment na cizí blog je pro ně šíleně těžký (protože se tím vystavujou možnýmu zranění od druhejch), tím spíš třeba představa, že si založí blog vlastní, to už je vůbec moc… Vím o spoustě lidí, co to tady čtou a drží hubu, a pak jsou schopný prohlásit něco ve smyslu “No já se vším, co píšeš, tak nějak souhlasím, tak mi přijde zbytečný komentovat”. Prostě už jen to, že někam přijdeš a někomu někde něco napíšeš (jakkoliv to je třeba věc typu “Ksakru Vůdce, ty si to posral s tím tripem”), tak je to VŽDYCKY snaha o nějakou komunikaci. Byť tam může bejt milion dalších kokotin typu toho, že si člověk potřebuje něco sám sobě dokázat nebo tak něco. Ale to už je pak součástí celý tý hry a my se musíme dostat pod ten povrch, k jádru – kterým není nic jinýho, než ta touha po blízkosti.

      “Myslel jsem, že je zkusím ještě na chvilku potlačit a připravit si byznys a prachy na změnu, ale asi to nebude ta správná cesta, nevím jestli to tak dlouho potlačovat ještě vyřeším.” – jo, tohle je hodně zásadní věc. Ten byznys se ti bude dělat blbě, když před sebou budeš tlačit balvan, a budeš se snažit vydělávat prachy s myšlenkou na to, že “až je vydělám, tak teprve potom s tím balvanem můžu něco dělat”. To je tak na to zase velmi rychle zkrachovat, tohle. Bejt tebou bych se nebál jít do trochu větší izolace a klidně se na nějakej čas vykašlat na chození na fesťáky nebo na diskotéky (nebo kam to pick-uper jako ty vlastně chodí). A možná začít psát na blogu o něčem trochu jiným, než “Jak sbalit holku na Facebooku”…

      Ty seš prostě mezi lidma, ale nejseš s lidma. A když nic jinýho, tak tohle ti ten tvůj trip ukázal dokonale.

  4. Já už teď nejsem úplně na správné vlně toho, abych dokázal reagovat na ten začátek, ale asi docela chápu co tím myslíš a i když moje ego moc nechce, tak musím docela souhlasit.
    Trochu mě sere, že se na mě díváte “přes můj blog”, kterej není tak úplně o mě a už jsem z něho spíš udělal takovou zábavnou věc, která má přilákat víc lidí abych tam mohl líp prodávat reklamu. Na tady ty naše diskuze bych si měl udělat asi blog další, protože cílovka fajnblogu a novýho blogu by byla podle mě úplně jiná. Možná na Fajnblogu bývala cílovka chvíli i správná, ale teď už to tam je klasickej mainstream, kterej sem z toho ale udělal já.

    Tu izolaci docela zkouším, moc jsem teď na akce nejezdil. V pátek jsem po dlouhé době někam vyrazil a myslel jsem, že se zas vrátím do té kalící nálady, ale už to moc nejde a nejspíš už na diskotéky přestanu jezdit úplně, už to není pro mě a myslím, že ten trip na tom má velkej podíl.

    Ty seš prostě mezi lidma, ale nejseš s lidma. – tos vystihl úplně přesně, tohle mi ten trip ukázal, ale nejsem si jistej, jestli jsem to vlastně chtěl..každou takovou “posunovací” věcí chápu víc věcí ale bohužel je tím pádem míň lidí, kteří to chápou stejně a se kterýma bych si měl co říct..vídám se, mluvím a kalím s plno známýma a kamarádama, ale už to prostě není ono a nějak cítím že tam už nezapadám a ani vlastně moc zapadat nechci, to by zase bylo moc natvrdo a nepřirozeně, jen bych se nutil bavit se s nima, ale ve skutečnosti by mě to nenaplňovalo…
    Jenže teď moc nevím co dál. Na tohle by mi teď pomohl nějakej hardcore cyklotrip, při kterým bych skoro umřel, ale nevím jestli na to mám teď odvahu a není na to už trochu špatný roční období

    • @Vůdce: “Trochu mě sere, že se na mě díváte “přes můj blog”, kterej není tak úplně o mě a už jsem z něho spíš udělal takovou zábavnou věc, která má přilákat víc lidí abych tam mohl líp prodávat reklamu.” – vole! A pak se div, že seš v prdeli… Podívej se, jak dopadl Jan Stern, kterej se snažil dělat věci pro zábavu nebo pro peníze. Ty máš svůj osobní web, na kterej tu dáváš odkaz u svýho nicku, a tváříš se, že to není o tobě, ale že je to jen zábavná věc, kterou děláš pro peníze… tak to se hodně rychle vzpamatuj, protože ty propaguješ sračky a leješ si je tím zpátky do vlastní hlavy a ještě k tomu máš v hlavě nějakej šílenej excuse typu “je to jen pro zábavu a peníze”.

      Opakuju znovu, že VŠECHNO, co děláš, JE o tobě a ty bys k tomu tak měl i přistupovat. Nemůžeš rozjíždět byznys a držet si od něho odstup. Nemůžeš psát blog a vydělávat na reklamě a pak prohlásit, že to vlastně vůbec není o tobě, že ty si tam jen tak něco píšeš, aby to přilákalo lidi a generovalo ti to prachy a že tvé pravé já je o něčem úplně jiným. To je schizofrenie jak prase tohle.

      Vše, co napíšeš a vše, co propaguješ směrem k lidem, na tebe má zpětnej dopad! Když budeš prodávat shit a budeš si v hlavě vytvářet tenhle schizoidní odstup, tak je to cesta do pekel. Ještě se teoreticky dá zabejvat se shitem, pokud vidíš, že v tom je value (vydělává to prachy), ale musíš sám sobě přiznat, že to je shit a snažit se s tím nějak vypořádat a jak jen to je možný jít pryč od toho shitu (popřípadě to podporovat co nejmíň). Odmávnout to s tím, že to vlastně nic není, že je to jenom takový zábavný psaní, na kterým se dá sem tam vydělat pár litrů, to je šílenost.

      Když teda máš v sobě něco jinýho, než balení holek a kecy o správný výživě, tak do toho! Založ ten druhej blog a jdi pěkně s kůží na trh. Piš to, co tu píšeš do komentářů, a začni propagovat blízkost. Anebo úplně nejlíp, hezky natvrdo popiš na Fajnblogu, že ten web slouží jen k tomu, aby si z debilů tahal prachy. To bude teprve komunikace se čtenářema…!

      To, co píšeš s těma známejma a kamarádama je to samý jako s tím tvým “zábavným blogem”. Je to shit. Buď s těma lidma začni naplno komunikovat (tzn. ne kalit, ale MLUVIT s nima) nebo se na to vyser.

      Teď se ti prostě nějak nakřápla ta skořápka reality, tak s tím koukej pracovat. Věci, který si roky dělal, a byly to krávoviny, se ti teď ukazujou konečně jako krávoviny, a pro tebe neexistuje lepší příležitost, než je tahle. Je načase začít bejt radikální a začít v praxi měnit to, jak žiješ. Konečně seš ve fázi, kdy přestáváš zapadat mezi normální lidi – a už nikdy mezi ně nezapadneš (pokud se nerohodneš, že půjdeš zpátky do sraček; což nakonec povede akorát k tomu, že bude za dalších několik let zase zpátky na tomhle místě, kde teď seš a budeš se rozhodovat, co se sebou).

      Každej rozhovor s každým známým/kamarádem/člověkem tě ovlivní a pokud se vídáš se spoustou známejch jen proto, aby sis zakalil a hezky pokecal, tak se skutečně není čemu divit, že ti je z toho blbě. A to, že tohle konečně (!) vidíš, to je strašně moc důležitý a je potřeba tomu věnovat pozornost a dotáhnout to do konce a vyvodit z toho konkrétní praktický závěry!

      Hardcore cyklotrip… hm, no nevim, pro každýho může bejt ten trip teoreticky něco trochu jinýho, ale v Praze (do který jsme jeli po tom Brně, o kterým je tenhle článek) jsem si dost dlouho povídal s jedním bikerem a z něho nakonec taky vylezlo, že to jeho hardcore ježdění na kole je vlastně obsese, na který je závislej a kterou kdyby nedělal, tak chcípne. Prostě pokud ten cyklotrip POTŘEBUJEŠ (jako feťák dávku), tak pochybuju, že si během tvrdýho fetování budeš schopnej něco uvědomit.

      Za sebe můžu doporučit zajít si třeba do sauny, pokud si nebyl. Mohlo by se ti to zalíbit a pomoct ti to pročistit hlavu.

      • @Mordemy: Hlavní problémy, kterýma jsem se předtím zabýval a dost mě štvaly teď už vymizely. Zjistil jsem, že jsem měl depku z toho éčka, po víkendu se to všechno opravilo a je mi mnohem líp, cítím se úplně resetovanej a je to jako by po dvou dnech někdo rozsvítil.

        O tom, že píšu sračky (fajnblog je minimum, moje pravý podnikání je větší sada) naštěstí vim a že je můj byznys shit taky vím. Než ale můžu začít nějakej “hezkej” biz, musím něco jíst a někde bydlet, s tím mi teď pomůže shit biz.

        O novým blogu popřemýšlím, možná to nakonec začnu dávat i na Fajnblog, ještě uvidím. Ten otevřenej článek by mohl být fajn :))

        Tu hlavní proměnu, o jaké se tu asi bavíme už jsem prožil postupně dávno, osekal jsem se od většiny lidí a okruh blízkých jsem zúžil. Teď po tripu asi trochu nastalo další zúžení, protože občas zapomenu, že není potřeba být kamarád se všema a zas se trochu obalím zbytečnýma lidma.

        V těch depresích jsem si něco o psychologii a depkách četl na netu a zjistil jsem, že to hlavní co mi asi chybí je relax. Denně moc makám a jedinej relax co mám je hulení na noc a to není zrovna ideál. Cyklotrip je takovej velkej relax, nebo aspoň byl. V minulosti, hlavně poprvé, mě to mega posunulo, ale dneska už mi to dává jen ten odpočinek, ale ne nic dalšího.
        Nic dalšího “tripovýho” teď vlastně ani nepotřebuju, teď se hlavně potřebuju srovnat s realitou a dostat do rovnováhy práci, relax a nejlíp ještě nějakou partnerku :)

        • @Vůdce: no tak tohle znamena, ze jsi fakt naprosto v prdeli; co kdybys konecne prestal neco hledat a smiril se s tim, ze hovno dostanes.

          Zacina to snahou o nalezeni cisteho byzu, coz je 100% analogie hledani praveho self a jestli chces jit cestou sracu, co se ve druhe polovine zivota jakoze napravili a jeli do indie stavet domky pro chude, tak to je totalni konec. Jsi to co jsi. Delas sracky co delas a valis je mezi lidi. A jsi takova sracka, ze si za tim ani neumis stat. To je fakt dost velkej problem.

          Na zadnej relax nemas narok. To, co ti chybi, je citit bolest, kterou zpusobujes tak, ze nebudes schopnej prestat brecet. A pak se s ni zacit smirovat. Jestli delas jeste vetsi sracky nez fajnblog, tak s tebou soucitim, i kdyz dneska byt si vedom, co clovek dela za sracky je obcas dost pochybny. Kdyz treba nasadim popundery nekde, tak mam houby prehled co v nich jede, ale sracky to budou a jsem za ne odpovednej, byt je system zarizenej tak, ze jakoby prodas reklamu a nema to s tebou nic spolecnyho.

          Jo, delam taky kupu sracek, neb to je trend, ale snazim se do nich vpasovat cestu ven, aspon trochu. Bez toho, aby tam byla ta cesta ven pro lidi, kterym cosi predkladam, bych to delat nemoh. Samozrejme jistotu, ze nejsem alibista, nemam nikdy a prave to je ta bolest, se kterou musim zit.

        • @Vůdce: “Depka z éčka” je jako jakákoliv jiná depka z čehokoliv jinýho – depka je bolest, bolest je informace. Většinou se snažíme necítit bolest a utéct před ní a proto nám pak uniká důvod, proč tu bolest cítíme. Popisoval jsem to tu nedávno, viz Cenzura informací | Psychoanalýza. Utíkat před depkou znamená utíkat před životem. Ty nemáš “depku z éčka”, ty máš depku z toho, co děláš blbě. A máš se zamyslet nad tím, proč je ti blbě (fakt ti není blbě proto, že sis dal nějakou pilulku a ta pilulka ti “udělala blbě”).

          To hlavní, co ti chybí zcela určitě NENÍ relax. Pokud teď začneš víc relaxovat, půjdeš akorát do ještě větších sraček. Smysl by měla nějaká forma meditace a insightu, ale rozhodně ne relax.

          Že se ti teď “všechno opravilo a je ti mnohem líp”, to je pane Vůdce teprve pořádnej průser! Tobě nemá bejt líp. Tobě má bejt sakra špatně a čím dál hůř! A fakt jsem doufal, že to u tebe teď nějak pojede ta depka a že jí využiješ na to udělat nějaký pořádný změny. Chvíli to tak vypadalo, že se ti něco hejbe, ale teď si to zase strašně zazdil. To, že se ti teď podařilo zase pěkně zavřít kukadla a házíš tu smajlíky a seš mocinky v pohodě, to znamená jediný: zesral si se a (zase jednou) si promrdal svůj trip (v tvým případě možná doslova, co?).

          Hlavní proměna tě teprve čeká. A pak ještě asi tak stopadesát dalších “hlavních proměn” ve tvým životě. Mám pocit, že koukáš na život typicky GTDčkovsky (a pick-upersky…) a hledáš nějaký proměny a osobní osvícený atd. (tyhle shity jsou popsaný zde: Spojování reality | Psychoanalýza) a samozřejmě proto tu “hlavní proměnu” nedostáváš a proto tady pak říkáš, že “Tu hlavní proměnu, o jaké se tu asi bavíme už jsem prožil postupně dávno”. A přitom dál vesele vydáváš články o tom, jak si dáváš éčko někde v klubu, jaká je to nuda, jak si tam musel jen tancovat a nic moc jinýho nedělat a jak seš nasranej z toho, že si žádnou nesbalil. Jo, ty si se fakt strašně moc změnil no… fakt hustý jak velkou si ušel cestu, tleskám ty vole!

          Abych teda nebyl furt takovej hajzl a fašoun, tak samozřejmě něco v jistým smyslu pozitivního se s tebou děje. Ale je to zoufale nedostatečný a je škoda do toho teď nejít naplno, protože máš fakt šanci něco zásadního měnit… a neříkám, že děláš hovno. Každopádně jedna věc je jestli makáš a další věc je jakým směrem no…

          Co se týče tvýho byzu, tak ono vědět a vědět jsou dvě rozdílný věci. Byznys se nedá dělat čistě (přeci jenom jde o prachy a prachy jsou z psychoanalytickýho pohledu hovna), ale jsou různý úrovně sračkoidnosti a to, co předvádíš ty, to je šílenost. Sám mám s tímhle velkej problém, protože mě to naopak to, že si ty šílenosti uvědomuju, vždycky spíš bránilo ten byz na netu začít dělat – uvolnilo se mi to až relativně dost nedávný době, kdy jsem nějak přijmul smysl těch peněz a snažím se s tím nějak vyrovnat.

          Každopádně když si tak uvědomuješ, že je to shit, tak to tam na ten blog napiš! Co si na fajnblogu změnil je lehkej posun v tom, že sem tam napíšeš, že už tě nebaví balit ženský a že to v tom klubu naposled nebylo nic moc… A pak si změnil podnadpis. Ale změna v taglinu z “Jak být Vůdce” na “Jak nebýt Vůdce” nestačí. Byť rozumím tomu, že to je hlavně pro tebe a pro tvoji hlavu, aby ti to pomohlo se přepnout a špatnej nápad tohle není.

          A s tou tvojí partnerkou… nemyslím si, že je teď vhodnej čas na to řešit ženský. Ty tě akorát zase stáhnou zpátky do pick-uperskýho myšlení, z kterýho se teď snažíš (?) nějak dostat. Navíc na holku teď v zásadě nemáš nárok.

          • @Mordemy: … no u ty holky je to taky o tom co by ji jako mohl dat; a co ma smysl nekomu davat je komunikace a snad nejakej spolecnej pribeh a o necem takovym jsem od Vudce nezaslech ani bit informace.

            Prece pokud clovek nekoho chce, tak si ho nejdriv musi predstavit, doslova se do nej vzit, pochopit jeho problemy, hry co hraje a pribehy co zije a pak videt, jestli tomu cloveku ma nebo nema co dat. Pokud clovek nechape, ze u nejakyho vztahu alfa a omega je myslet furt na to, co muzu udelat pro toho druhyho, i kdyby me to melo delat neprijemnost/bolet/zranit/zabit, tak by skutecne mel byt sam dokud mu to nedocvakne.

            Uplne stejny je to v byzu (coz je pro me mnohem sirsi pojem, fakticke vse mimo odpocinek), kdy si predstavite neco co ma fungovat, symptomem toho je samozrejme ROI a love a snazite se to poskladat dohormady vsemi prostredky a ten hlavni jsou samozrejme vase nervy a zdravi.

            A uplne stejny je to u webu a treba i blogu/fora (podmnozina byzu), kde taky pisete pro lidi a kdyz se treba rozhodujete o banu, tak premyslite, jestli je nejak prave pro ten web smysluplny se vubec bavit s nejakym konkretnim clovekem, nebo citite, ze jeho energie to cele posunuje nekam do hajzlu.

            Vudce pri vsi ucte prezentuje jen sofistikovanejsi a o to nebezpecnejsi Kaluzovinu. Ja mam, ja chci etc.

            A abych taky nebyl totalni hnusak, tak fakt je citit tam nejakej pohyb, kterej je neznatelnej, ale zpatky uz nepujde. Nicmene clovek se to uplne boji napsat, protoze jsme vsichni prizdisraci, co se radi uspokoji cimkoliv a odmitame jit za vsim najednou all-in. Na druhou stranu Vudce to ma zjevne mnohem tezsi. Co chapu tak je to mladej kluk, co narozdil od vetsiny jinych zvladl jak balit holky, tak si na sebe vydelat. Neboli NECO ma a to co se po nem hned chce je at se toho vzda. A to je fakt tezky. Podobne jako ty holcicky co od 13ti maji aspon ty kozy. Outsidersti kluci v tomhle maji fakt vyhodu (prechodnou samozrejme). Proste do neceho asi sympaticky skocil po hlave no a ted je na case skocit po hlave do neceho skutecne smyslupnyho; nanestesti tu smysluplnost nelze definovat v nejakem hezkem GTD grafu, protoze vyjadreni toho, co se pozaduje je proste vzdycky jen a jen paradox ve smyslu: “vzdej se vseho” -> “ok a co za to dostanu” -> “nic” ->”jak nic nejsem blbej, chci osviceni” -> “to nic je osviceni” -> “no dobre tak ja to zkousim… no moment rikal jsi osviceni, ale ja nic necitim, to snad nemuzes kurva myslet vazne, jdu sukat devky, tam aspon neco cejtim a studovat GTD, to na papire vypada jako hezka pyramida a ne jako had zakouslej do vlastniho ocasu”

            • @La Tibor: To je právě to, proč říkám, aby se teď na holky vykašlal. On je schopnej o holce uvažovat jen jako o objektu, s kterým si zašuká, případně s ním bude chodit do kina a na pařby a bude jim spolu hrozně moc fajn. Vůdce ani není schopnej vysvětlit to, co se mu teď děje a že měl o víkendu depku, a že si dal trip, a jaký dělá shit-byzy na netu a vůbec všechno okolo svýho života, celej ten příběh, tím spíš ne dát to nějak dohromady s příběhem tý holky a spojit to a pak něco SPOLEČNĚ vymyslet nějakou cestu z těch sraček a navzájem se držet. On prostě jen “chce holku”… a nedostane ji, dokud to nepochopí. Tetřev.

              To je úplně ta stejná hovadina jako v mým případě. “Chtít” (!) holku je prostě demence. “Mít” holku je pak kolikrát jen prodloužením tý demence. I “chodit s holkou” se v mnoha případech rovná tomu dělat pick-up nebo chodit za kurvama.

              Což byl ještě velmi nedávno můj případ (že sem chodil za děvkama); to jen aby bylo jasno, že Mordemy je leckdy taky dobrej debil, co se ženskejch týče a to, že tu Mordýsek propaguje komunikaci je jedna věc, ale to, že taky někdy padá do totálního shitu je věc druhá… “…a někdy to ten šílenec dělá dokonce úplně zároveň!” (parafrázováno ©LT)

              A jo, ta mantra o lásce neplatí zdaleka jen na ženský nebo na “potencionální partnerky” (abych teda mluvil v intencích pick-upu), ale na lidi obecně.

              Prostě Vůdce má jít teď do radikalismu úplně ve všem, i třeba v tom pojetí vztahů s lidma a s tou ženskou. Chce to prostě úplně zahodit pick-up a konečně pochopit jak moc velká je to blbost. Chce to úplně přestat chlastat, úplně přestat chodit do klubů a na diskotéky, úplně přestat oslovovat neznámý holky a balit je. Chce to udělat tak milion věcí, z kterejch pak přinejlepším udělá stejně tak jednu nebo dvě, ale i to bude ksakru úspěch.

              Buď dostaneš Vůdce další sračky nebo dostaneš to NIC, který popisuje LT. A to NIC má tak obrovskou hodnotu právě proto, že mít NIC je skutečně lepší, než mít sračku. Strašně moc lepší.

              • @Mordemy: “…a někdy to ten šílenec dělá dokonce úplně zároveň!”… to ze jsem rekl? To jsem musel zcela jiste myslet na sebe a ne pokrytecky jebat jako vzdycky nekoho jinyho…

                • @La Tibor: Parafráze, ale řekl. Asi tak dvacet minut předtím, než jsme došli do jednoho baráku pod Muzeem v Praze.

                  • @Mordemy: Já odpovím celkově tady na tu diskuzi, i když už jsem půlku věcí zapomněl.
                    Mě se fakt nechce tady něco vám dokazovat, protože je to prostě jedno. Je jedno, jestli si myslíte, že balím pickupersky, šukám holky jen tak ze srandy a podnikám abych našetřil na nový lambo. Je to všechno obráceně, ale nikde online to moc neříkám, protože to nikdo z online světa moc vědět nepotřebuje.

                    Ad pickup – pickup už dávno nedělám, zůstali mi jen nějaký, který mě přeměnili z loosera na “chlapa”. Už vím, že dolízat za holkou nemá smysl, lichocením ji nesbalím a to že bych si je kupoval je pro mě nepředstavitelný. Nikdy jsem ani holky nechtěl zvát na panáky, celá má hra byla o mě. Balil jsem holky na to jakej jsem, na svou přirozenost. Na to, že mám jinej příběh než ostatní a že fakt dokážu přiznat svoje sračky. To holky u moc kluků nevidí a proto je někdy tak přitahuju (a taky jsem šampon/narcis).

                    Asi je na čase říct taky něco dalšího. Je fakt, že jsem v minulosti holky prostě trochu využíval. Když jsem viděl, že ji můžu mít tak stačilo zahrát správnou hru a bylo to. Fakt mě to docela bavilo, ale nenaplňovalo (jak by taky mohlo). Nejsem ale typ kluka, co na každé akci spí s jinou. Za celej život jsem spal s jednou holkou a bylo to teprve nedávno.
                    Holky, se kterýma jsem se viděl i po akci a dá se s nima bavit, mě poznali docela dost a moc dobře ví, že za maskou vůdce je úplně někdo jinej.
                    Neotevřel jsem se ale moc holkám, protože jsem nepotkal tolik holek, který by to chápali a propustili to info přes svoje hry.
                    Poslední holka, se kterou jsem byl právě hry hraje úplně strašně. Cítím to z ní vždycky a už ji kvůli tomu nesnáším, nemůžu si s ní ani psát.

                    S tím že “chci holku” si měl pravdu taky. Prostě mi chyběl někdo blízkej, u koho bych hry vypustil a byli jsme jen dřeň na dřeň. Myslel jsem, že když budu jezdit na akce a seznamovat se tam s holkama, že nějakou takovou najdu, ale už jsem tomu přestal věřit. Na akce teď jezdím pořád, ale proto, abych si tam zatancoval a poslechl si dobrou muziku. Smířil jsem se s tím, že holky na těch akcích přestanu hledat a užiju si jen tu atmostéfu atd.

                    GTD je stejnej shit jako pickup a to jsem poznal už dávno. Na tyhle sračky jak být lepší kašlu, jedu si podle sebe. Stačí si udělat nějakou vůli, makat na tom nejdůležitějším a neprokrastinovat (nebo jak je to slovo).

                    La Tibor to vystihl přesně, fakt jsem trochu jinej než okolí a kurevsky jsem si to odmakal, zahodil jsem tak 4-5 let života pro to, abych mohl být svobodnej. Už nebydlím doma u mamky, na to, abych se mohl najíst a vyspat si musím vydělat. Pasivní příjem jsem měl už začátkem roku, v době kdy mý vrstevníci kalili někde na VŠ a pak je odtamtud vylili. Svoboda je pro mě důležitá a nebýt kokot závislej na příjem, se mi za cenu pár let práce vyplatí.
                    To La Tibor vystihl fakt přesně, jenže já moc nechápu jak bych to měl zahodit anebo co konkrétně dělat. To mám všechny moje weby “vypnout” a být nějaká socka? Nebo mám jít snad do zaměstnaní? Fakt nechápu, co jinýho můžu v této situaci dělat.
                    Teď musím makat a rozjet novej biz, protože moje příjmy mi teď Adsense sekl, takže ten rok co jsem makal byl skoro zbytečnej. Naštěstí se mi během pár měsíců rozjet nový podnikání takže zas prachy budou a nebudu se muset bát o to, abych měl na nájem a na jídlo.

                    Když už jsme o bizu, dělám taky v reklamě. Mám weby a tam hodím reklamní plochy a dostávám prachy za proklik. To co se tam zobrazuje už není na mě, takže funguje podobně jako La Tibor. Snažím se samozřejmě dělat víc čistej byznys, něco co z lidí nebude brát prachy ale něco co jim dá hodnotu, za kterou oni pak rádi zaplatí.

                    Ad depka z éčka – konečně se mi potvrdilo to, co jsem si myslel. Vy prostě valíte svoje sračky a názory jen tak, cucáte si to z prstu. Žádný věděcký podklady nebo nic takovýho (to samozřejmě neuznáváte). Depka z éčka přitom chemie. V mozku máš látku – serotonin – která ti “dělá štěstí”. Když si extázi vezmeš, tak se toho serotoninu vyplaví hodně a synapse v mozku se pak vyčerpají. Další dva dny po akci je pak prostě mozek bez serotoninu a musí se srovnat hladina – to je příčina depky, ne žádný vaše duchovno. To že se v depce to duchovno projeví je něco jinýho, ale není to příčina depky. Sám jsem to úplně cítil, v pátek jsem si to dal, sobota a neděla dost depka a v pondělí jsem se cítil jako znovuzrozenej :)

                    Ještě skok k tomu hledání nic – tam se Orbital zase trefil, jenže já na tohle ještě nemám, ještě pořád cítím, že za to NIC chci NĚCO a nedokážu mít takovou pokoru, abych se všechno vzdal za nic. Ale časem to přijde, určitě, věřím tomu.

        • @Vůdce: Tady jsem si ještě všiml dost podstatný věci, že ty očividně hledáš nějakou mnišskou rovnováhu… říkáš, že potřebuješ dostat do rovnováhy “práci, relax a nejlíp ještě nějakou partnerku”. Ono tohle hledání rovnováhy je obecně mezi lidma dost zajetý a je to skoro na rozebrání v samostatným článku. Měl bych k tomu zhruba tohle:

          Čím víc se budeš snažit o rovnováhu, tím nebezpečnější pro tebe bude jakejkoliv výkyv. Síla není ve stavu rovnováhy. Skutečně silnej seš ve chvíli, kdy seš sice jakoby na dně, ale dlouhodobě to zvládáš. Silnej je člověk tehdy, kdy nic nemá, kdy se nemusíš snažit něco vyvažovat a udržovat v rovnováze a kdy se můžeš na nějakou rovnováhu vysrat. Lidi se pořád snaží o rovnováhy, ale když pak žijou celou dobu v rovnováze, která je ve výsledku jen balancování na jednej noze na okraji útesu, tak pak nejsou schopný ustát žádnej downswing (pád) a končí v ordinacích psychologů… a pak se z toho hrabou dalších několik let.

          Souvisí s tím i to nebejt srab. Nedávno jsem mluvil s jednou holčinou, co prohlašovala, že “LSD to já nemůžu, já mám porfyrii a tak mám zvýšenou pravděpodobnost vzniku deprese… ještě by mi to něco spustilo…” No, fakt by mě zajímalo, co ta holka bude dělat, až se třeba do někoho zamiluje nebo jí umře táta nebo se jí prostě stane něco, co bude potřeba “emočně prožít” (když bych měl použít nějakej vědecko psychologickej termín).

          To, že se snažíš o rovnováhu, je prostě kontraproduktivní. Jestli chceš rovnováhu, běž sázet kytičky. Navíc ty nehledáš rovnováhu, ty hledáš klídeček. Ty hledáš stav, kdy ti nebude blbě. Ale ono ti blbě bude a čím dál víc a jde pouze o to nějak to vužít. Něco jako permanentní deprese je totiž kupodivu vysoce funkční. Pokud chceš vědeckej důkaz, tak tady: http://www.national-geographic.cz/detail/jediny-kdo-vidi-svet-realisticky-jsou-lide-s-tezkou-depresi-zjistili-to-neurologove-22951/

          • @Mordemy: Budu reagovat jen na to ohledně holky LSD.
            Jestli bys ji v takovým případě (že má nějakou skrytou vadu osobnosti) LSD doporučil nebo dal, tak si prostě pěkná mrdka. LSD není žádnej zázrak a to že spouští poruchy osobnosti je právě ta jediná nevýhoda – proto je to hlavně droga. LSD je fajn, ale musíš vědět, co to dělá i jinak.

            • @Vůdce: “Skrytou vadu osobnosti”… tak teprve teď se to dostalo do fáze, kdy už to fakt začíná bejt nuda. To si četl kde prosimtě? V magazínu MF DNES?

              Jo chlapče, tej holce bych narval LSD až do krku a nechal jí to spláchnout čajem z lysohlávek. A kdyby jí to něco náhodou spustilo, tak by to byla ta nejlepší věc, která by se mohla stát. Seriously Pane Mrdko. Běž mě prosím nahlásit na nejbližší služebnu PČR, jsem naprosto vyšinutej, nebezpečnej svýmu okolí a potřebuju pomoct.

              Přešti si, co psal LT výše o axiomatickým přístupu tady na tomhle blogu. Už jsem tu několikrát lidi seřval za to, že tu valili sračky o osobnosti. A ty tu napíšeš takovejhle blábol. Přečti si jakejkoliv článek o LSD. Co v něm najdeš? Že LSD je katalyzátor. Což znamená pouze to, že vezme něco, co už v sobě máš a vytáhne to na povrch. To zaprvé. Za druhé, nic jako “skrytá vada osobnosti” neexistuje. Tečka. Tenhle blog má titulek Psychoanalýza a to, co tu valíš, tomu by se vysmál i Freud.

              K těm psychedelickejm drogám. Když to hodně zjednoduším, tak tady jsou dva příklady:

              Příklad číslo 1: Seš v prdeli a chce se ti skočit z okna. Zatím na to nemáš (nejseš natolik v prdeli, abys z toho okna skočil), takže to neuděláš. Vezmeš si LSD… a opravdu skočíš z okna.

              Příklad číslo 2: Chceš cejtit Realitu, snažíš se bejt upřímnej a otevřenej. Chceš cejtit lidi. Chceš s nima komunikovat. Chceš cejtit blízkost a snažíš se o to a pracuješ na tom. Jenom nemáš moc důkazů, že je vůbec něco takovýho jako lidská blízkost možná (cejtíš to jen pod povrchem), a je to pro tebe těžký jet na otevřenost, protože nemáš víru. Vezmeš si LSD… a dostaneš obrovskej zážitek a dotek od Boha.

              Celej vtip psychedelik je, že závěr příkladu číslo 1 i 2 by nastal tak jako tak. Psychedelická droga to pouze urychlila. Pokud má něco proběhnout, tak ať to proběhne pokud možno co nejdřív. Pokud se máš psychicky zhroutit, je lepší se zhroutit teď. Rizika užívání psychedelickejch drog nejsou záležitostí samotnejch psychedelickejch drog. Je to záležitost přímo toho člověka a toho, co má v sobě. Pokud před něčím zavíráš oči, je to chyba. A ty sám to víš. Stejně jako ta holka ví až moc dobře, čeho se na LSD vlastně doopravdy bojí. A proto tvůj mozek/duše/vědomí to LSD vezme a použije na to, aby ti dalo sežrat tvojí vlastní zabedněnost. Takhle to funguje.

              Jinak to, že reaguješ jenom na 5% toho, co ti tu píšeme a na co se tě tu ptáme, to je fakt příznačný. Většinu otázek si nezodpověděl, protože toho samozřejmě nejseš aktuálně absolutně schopnej, jelikož by ti to porušilo tvojí pracně udržovanou rovnováhu, kterou se s funěním snažíš držet pohromadě.

            • @Vůdce: “skryta vada osobnosti”, to je hardcore. Podstata reality je, ze vsichni maji mnoho zavaznych skrytych vad osobnosti. Pocinaje samozrejme tebou.

              • @La Tibor: Teď možná nebudu mít moc čas tady diskutovat a přemýšlet o tom, ale chtěl bych vám poděkovat, už jsem možná začal něco chápat a cítím se tak o 100% líp..vím, že mi ještě ego, chyby a vady zůstali, ale asi už jsem se z jednoho akvárka začal posouvat kousek dál :)

                • @Radek: Možná nám to teď vůbec nebude vadit, že na to tady nebudeš mít čas. Možná je fakt potřeba udělat si čas na to přemýšlení a “na chvíli” se odmlčet.

                  Co se týče přechodu z akvárka do akvárka, přečti si popis u týhle karty: http://karty.atarot.cz/osho-zen-tarot/prulom

                  Nebo-li každej přechod začíná kolapsem. A kolaps je to, na co tady u tebe celou dobu čekáme. Jenomže ty nekolabuješ. Ty si píšeš dál pohodový vysmátý komenty a posty na svým blogu o tom, jak je to všechno v pohodě a jak ti je čím dál líp a jak začínáš chápat spoustu věcí, který si předtím nechápal…

                  Sorry, ale tvůj breakthourgh tě buď ještě v nejbližší době čeká nebo si ho už prosral a budeš na to muset čekat dalších X měsíců/let. Až padneš na postel a budeš dva dny v kuse brečet, jako se to stalo nedávno velsanovi, tak teprve tehdy ti sežeru, že se někam posouváš. Takhle jsou to pořád jen GTD kecy, kterejma si sám v sobě utváříš pocit, že se s tebou udál jakejsi progress. Ty si pořád ještě myslíš, že život a nadakvárka jsou o tom osekávat nějaký svoje chyby a vady. To je pořád jen ta samá postmoderní sračka z příruček o osobním rozvoji.

                  Chápu, že si sem tohle přišel napsat jako svýho druhu smířlivej koment, ale je mi líto, z tohohle se prostě nevyvlíkneš tím, že napíšeš, že ti je najednou (?) o 100% líp. Tobě nemá bejt líp. Ty máš bejt na kaši a plazit se po zemi.

                  Jestli chceš, klidně mi zase napiš, jaká jsem mrdka a hajzl, že ti přeju, ať ti je špatně a jak mi nejde o nic jinýho, než tě zdeptat…

                  • @Mordemy: Já si taky myslím, že teď je potřeba se tady s tím srovnat a dát tomu trochu čas.

                    Já jsem už jsem si ty kolapsy prožil několikrát, a poslední dobou jsem je prožíval v malým každej den, jen jsem je dokázal potlačovat a nepustil jsem je ven. Protože jsem poslední dva roky hulil, zabil jsem tím všechno to co vy tady prožíváte, protože jste čistí.
                    Já jenom nemám potřebu o svých kolapsech psát, koho na fajnblogu by zajímalo, že mám zase deprese a je všechno úplně nahovno. Takový věci jsem si nechával vždycky jenom pro sebe a nikomu jsem o tom neříkal, zdálo se mi, že je to ukázka slabosti a že takovej prostě navenek být nemám, že musím být dokonalej a šťastnej.
                    To, že mě přirovnáváš ke GTD mě skoro uráží, tímhle způsobem věci nikdy neřeším.

                    Smířlivej koment to rozhodně neměl být, nikdy jsem se s vámi nechtěl usmiřovat jen proto, abysme zas byli kámoši. Ani teď to neměl být smířlivej koment, teďka to mělo být poděkování, protože se fakt cítím o 100 % líp, je to, jako bych byl pořád na nějaké droze ale přitom vůbec nejsem a paradoxně drogy už mě teď ten “stav” kazí…

                    • @Radek: Nemáš potřebu o svých kolapsech psát, tak radši píšeš o tom, jak (ne)balíš holky kdesi v klubu. Hm. Jasně, že je to ukázka slabosti, napsat jak seš v prdeli. A jasně, že právě takovej bejt máš do pytle! O čem je celej tenhle blog? Sakra přečti si ten stěžejní post, co je na tomhle blogu (http://psychoanalyza.com/az-na-dren/)… o tom to je, úplně všechno o tom je! To, co popisuješ je ta schizoidnost, která se tu přetřásá každej druhej den. To je to roštěpení, to je to rozdělování na “vnitřní self” a “vnější self”. Koho na Fajnblogu by to zajímalo? OMFG! Všechny, kdo ten blog čtou proboha! Jenomže to by ses musel na Fajnblogu začít lidem doopravdy věnovat a nejenom jim jen pořád potvrzovat, jak je pickup přístup fajn (když notabene dávno víš, že je to shit).

                      Hrdě si tu prohlašoval, jak nemáš problém komukoliv na potkání vyprávět o sobě a svým novým “pravým” přístupu. Co je potřeba umět lidem říct není to, jakej máš názor na svět, ale to, že seš vlastně slaboch a troska. Prostě i skrze tu komunikaci s druhejma lidma si pak sám u sebe pobořit tu vlastní představu o tom, že seš vlastně pořád ještě jakž-takž tvrďák (čemuž už dávno nemůžeš věřit). Jasně, že nejseš. Stejně jako já (díkybohu) nejsem.

                      Už se to tu taky řešilo milionkrát: “Co je silné a tvrdé, zaslouží zemřít, co je slabé a měkké, je život.” (k tématu síly/slabosti ideálně tohle http://www.csfd.cz/film/32353-stalker/)

                      Bejt hustej namachrovanej šampón je pro život absolutně bez hodnoty.

                      Ty seš slabej, tak se tak podle toho kurva chovej! Fakt nechápu, co tady furt machruješ se smajlíkama a děláš, jak to máš všechno strašně na háku a jak se cejtíš líp a jak jediný, co teď potřebuješ, je najít rovnováhu a přítelkyni. A vždycky, když tě seřvu, tak máš drsňácký kecy typu “…tak to mě skoro uráží…” A tu nejpodstatnější informaci, tedy to, že máš depky, napíšeš až ve chvíli, kdy ti vysvětlím, že mít depky je vlastně dobře. Ach bože… Celej tvůj styl uvažování o sobě je “osobní rozvoj” jak vyšitej.

                      Už se mi nechce tady znova odkazovat na ten post o potlačování bolesti, takže budu doufat, že chápeš nejlíp sám, jaká je to krávovina hulit. Bolest se má cejtit, ne potlačovat… To, že máš vyhulenej mozek a už nic moc necejtíš, to je průser no. Ale ty seš fakt strašný psycho, ty vole… to je strašná schizofrenie, co máš v hlavě. Už jen čekám, kdy se mi tu rozbrečíš a ještě navíc to budeš myslet upřímně!

                      Nevím, co tady teď aktuálně hraješ, asi nějakej šílenej mix upřímnosti a přizdisráčství, každopádně myslím, že teď je úplně nejlepší chvíle na to dát si ten pohov, zkusit to na chvíli bez hulení, vyčistit si hlavu, popřemejšlet a zůstat chvíli v klidu sám se sebou.

                      Takže tímto tu dostáváš na týden odpočinkovej BAN – snad to bude stačit.

                    • @Radek:
                      A ještě doplnim, že potom co se zhroutíš a něco ti možná docvakne, tak rozhodně nenastane nějaká chvíle pohody a ty budeš hned vědět co jako budeš dělat a tak. Ani náhodou. Přesně naopak. Prostě už zhruba máš směr v tom smyslu, že třeba zjištíš že být otevřenej má smysl. Má smysl snažit se hledat opravdouvou komunikaci s lidma. Má smysl nebýt tvrdej. Ale rozhodně to neni, že budeš víc v pohodě. Já jsem prostě poslední měsíc naopak víc v prdeli. Třeba dnes jsem se prostě rozbrečel v knihovně (díky tomu, že mi přišel email od kámoše se kterym si píšu o tom jak sem v prdeli a on odtoho neutíká ale naopak se vnímáme ….) a tak jsem odešel na hajzl a tam seděl asi pul hodiny a nevěděl moc co dělat. Ted to sem akorát píšu a jde to ze mě samo.
                      To jen tak pro úplnost, aby sis nemyslel, že potom jako bude vše OK. Ono jako budeš za ten stav rád ve smyslu, že se rozhodně nebudeš chtít vrátit zpět ale rozhodně to není nic pohodlnýho.

                    • @velsan: ja se ted skoro rozbrecel, jak ctu, co pises

                      nejen asi tim sdilenim, ale ze je super, ze to tak “funguje” (fungovat je docela neadekvatni slovo spojeny se strojema, ale tohle je organickej zivot), k tomu tvymu stavu se da jen zopaknout ten citat z Tarkovskyho: ze co je slabe, je zive, co je silne je zatuhle a smrtici; jsi ted ve stavu jakesi slabosti, ale vraci se nejaka pruznost, ta snaha o ni samozrejme nekonci a nikdy se ji (asi) nedosahne, ale sledovat jak to funguje, jak kazda snaha o pokoru se zuroci, je super

                      rad bych veril, ze i radkuv post byl tohohle zamereni, ale to se uvidi, hlavne on to uvidi / nebo zastre

                    • @Mordemy: genialni, ctu to tu nejak po subvlaknech a prave jsi pouzil (z miliardy moznych) ten samej citat, co pred chvili ja, aniz bych to vedel

                    • @Velsan: Úžasný… To je prostě ono. Myslíme na tebe a jsme v tom s tebou velsane. Taky mám teď takovýhle stavy, co popisuješ a jsem solidně v prdeli. Teď jsem akorát přišel domů a zhroutil jsem se na postel a taky ve stylu “já už fakt nevím, co mám kurva dělat”…

                      Ale nic nemá větší hodnotu, než si tímhletím procházet a cejtit TO (všechno), i když to tak strašně bolí. Protože i když sedíš na tom hajzlu s rukama v dlaních, tak ve výsledku “víš, co máš dělat” tisíckrát víc, než si to věděl pár měsíců zpátky.

                      Celý je to o tom to cejtit.

                  • @Mordemy: ot: otci je dost spatne, je zas v nemocnici a svete div se, me po dlouhy dobe NENI spatne z neho

                    ten koment jak se ma radek plazit po zemi vypada 1000% hate, ale neni a je to proste pravda; ten pad na zem je tak silenej, ze roztriska i jakoukoliv snahu se z nej vykecat, pokud to tak silny neni, tak to neni pad

                    na druhou stranu Radku nikdo tu cistej neni; perverze mame vsichni dal, jen uz nedrzi pohromade v uzavrenem vesmirku, takze kdyz clovek zacne delat picoviny, tak ma relativne velmi rychlou zpetnou vazbu

                    proste cejtis, jak to nedrzi pohromade a ne, ze ten pocit, kde to nesedi, nejakym mentalnim kouzlem obratis v to, ze je to vlastne nejvic cool vec na svete a nekde v (cyber)prostoru najdes lidi, co jsou v uplne stejny situaci a chteji si potvrdit tu coolness a vzajemne si pritom sekundujete, pricemz nejde o komunikaci, ale totalni fake

                    • @La Tibor: Parafrázovaný to žižekovský “seeing stupid people happy” a dovedeno do důsledků… dokud otec dělá haura a tváří se, jak je super cool, tak je jasný, že ti z něj bude blbě.

                • @Radek: tohle je problem no, kdyz napisu neco smirlivyho, podlehnes sebeuspokojeni, ktery neni na miste vubec pro nikoho

                  kdyz napisu neco hate, tak se rozjede hate

                  k tomu to, co popisuje nize mordemy muze a nemusi byt pravda a ja jsem nejakou nehodou mnohem prostsiho ducha nez ty nebo mordemy, takze ty hry na n-tou zas tak uplne neznam; u tohohle tvyho postu jsem v koncich a uz po tom vsem, co jsi tu psal, nenapisu radsi nic jinyho nez

                  good luck

    • @Vůdce: HC cyklotrip jsou jen uniky od reality. Jezdit na kole nebo makat ma smysl, ale ne tehdy, kdyz uz vis to co ted vidis moc dobre. Pak je jezdeni na kole do umoru mlaceni prazdny slamy. Z toho co pises je citit strasna srackovitost a nepokora. Neco jsi dostal od tripu (to ze uz ti veci nefunguji a svet je opravdu mnohem silenejsi misto nez se zdalo), tak proste za tebou zapadla brana a pred tebou je sirej svet. Mas jit co nej a ne jako idiot se drapat zpatky; neni to mozny, jen ztratis cas a dostanes na drzku. Ten svet uz neni pro tebe a ty mas prijit na to, co je pred tebou.

      To je fakt dobrej vtip, ze si takovej ufnukanec da nick Vudce. Clovek co vede nepochybuje a kona to, co je adekvatni. S takovou muzes vest akorat trosky do bordelu.

      • @La Tibor: To je celej ten šílenej paradox pick-upu, že pick-up jakoby hlásá tvrdost a nebojácnost, říká ať o sobě člověk nepochybuje a koná, a ve výsledku je to samozřejmě ten největší shit a lidi kolem pick-upu jsou ty největší sráči. A dávají si ty nejhustší nejnamachrovanější přezdívky, který mají evokovat dojem, že právě oni jsou ti über-alfa samci. Už jen tohle zjištění samo o sobě je myslím pro Vůdce hodně velkou lekcí…

        • @Mordemy: chapu to no, koneckoncu to samozrejme chapou moc dobre i ty holcicky, ze sracka, co si da nick Fuhrer 2.0 nebo tak neco je nekdo, kdo ma brutalni komplex.

          Duvod proc s nekym takovym jdou do postele nebo se vubec bavi je nasnade. Doufaji ve vzajemnou vymenu ve stylu, ja ti budu hrat divadlo, ze ti verim, ze jsi tvrdak a ty se nebudes srat do mych serialu/kamaradek/fashion blogu/zenskeho sebevedomi atd.

          Pickup je velkej joke uz jen proto, ze ignoruje tenhle faktor smeny vzajemne tolerance slabosti.

          Pickup je proste dalsi projevena preference. Pickuper samozrejme pickupem nezastre ze je troska; pickuper svym chovanim dava najevo tu nejsubmisivnejsi hru: udelam pro tebe cokoliv, kdyz mi pomuzes udrzet tu iluzi drsnaka. Takze cim lepsi pickuper, tim vetsi sracka si i ta holcicka muze dovolit byt pokud “s nim” je. Zensky citi vzdy vic nez vnimavej chlap – chlap, co si mysli, ze na ne hraje hru, jen hraje jejich perverzni hru podle jejich not.

          Na zensky i lidi proste skutecne “funguje” jedine. Pokouset se vysrat na vsechno fungovani, strategie apod. Protoze po tom skutecne touzime – po komunikaci/dotyku/uprimnosti. To, ze to od nikoho nemuzem dostat (ze vztah s bohem jde skrz jineho cloveka dost omezene, tj. lze to s nekym sdilet, nelze to predat v zabalenem balicku), je zase vec jina.

          • @La Tibor: Celej pick-up je věda o tom, jak zavírat oči. Kluci, co ještě trochu vnímaj a jsou v prdeli z toho, že je holky nechtějí (protože vnímající chlapeček je pro holku nebezpečnej), vzhlížejí k odosobněným prázdným šílencům, co každej večer sbalí stejně ztracenou holku. A celý je to považovaný za Svatej Grál, za kterým má smysl jít. Vnímající kluci pomalu přestávají vnímat a začínají balit holky, a odosobnění Vůdci, zdola podporování zoufalými chlapečky, co strašně moc chtějí holku (a přitom na ní absolutně nemají nárok), jdou ještě víc do sraček, protože se je lidi ptají na radu “jak sbalit holku”, čímž se jen uzavírá celej ten psycho kruh a potvrzuje se tím status quo.

            A jo, holky jsou ze strany pick-uperů HODNĚ podceňovaný. Kromě tý klasický věci jako že se z holky prostě udělá objekt (v pick-uperský terminologii “target”), aby bylo možný s ní pracovat technicky a ne lidsky, propadli pick-upeři iluzi, že když budou zvládat pick-up, tak umí rázem hrát líp, než ty holky a tím pádem prostě “vyhrajou hru” a všechno bude přesně tak, jak to má být. Byla by to p**ovina i kdyby tu hru tímhle ti pickupeři “vyhráli” (protože by vyhráli leda společně vysraný hovno), ale holky si je prostě jen povodí…

            Byť i ty holky jsou posraný z toho říct těm klukům, že se chovají jako dementi – protože och božínku, vždyť já bych zůstala sama, že jo a co by si o mně pomysleli ostatní kámošky, že nemám kluka, vždyť Jitka s Markétou mají (falešnej falus) a tak úžasně jim to funguje, že jo…

      • @La Tibor: Jak už jsem psal o koment nahoře, je to fakt. Teď už mi HC trip nic nedává, nemá cenu vracet se zpátky a zkoušet hledat stavy, který byli. Sice mě ta nostalgie někdy dostane, ale snažím se dívat co nejvíc dopředu a hledat nový zážitky, mnohem silnější.

        hehe té přezdívce se smějou asi všichni. Já jsem s tím ale nepřišel, tak mě začal oslovovat někdo v komentářích a chytlo se to..teď už za “Vůdce” vůbec nepíšu, teď píšu za sebe a s Vůdcem toho už moc společnýho nemám..přezdívku většinou používám hlavně proto, aby lidi poznali, že jsem to já :)

        • @Vůdce: rozumim; jen dve poznamky – to co prijde rozhodne nebudou zazitky, ale krev, pot a slzy; zazitkova ekonomika je jinde

          druha vec proste je zacit udavat veci na pravou miru, treba jako ted s tim nickem; ze proste napises jak veci jsou, v cem ses mylil, kvuli cemu atd… a je rozdil si to jen myslet a rict to… a tohle samozrejme nezvladam ani ja, ani mordemy, ani nikdo jinej, ale ma hodnotu se o to uprime pokouset

          u tebe to bude velmi tezky prave kvuli lidem a atmosfere, ktera tam zavladla i kvuli takovym detailum, jako je treba tvuj nick… Vudce je proste vudce a garantuju ti, ze spousta lidi uvazujicich urcitym smerem se jen kvuli tomuhle nicku otocila a nikdy nevratila; naopak spousta jinych lidi tam prave kvuli nemu postuje… a i ty tohle jakozto pickupista vis a pracujes s tim (podvedome)

          nick vudce by mel imho byt zamenen za neco jako ToTAln1_SrACk4 ;) I jen tahle 100% symbolicka zmena by zacla veci menit.

          Samozrejme tech veci je tam hafo, namatkou toto: http://fajnblog.cz/dopis-od-kralovny-aneb-jak-sukat/
          davat prostor zenskym typu Alex Dolezalova II, ze kterych zakomplexovanost tryska proudem tak, ze si to leci podbizivosti samozrejme JE mozne, ale opet to cosi vypovida o blogu i o tobe a ne ze ne; vzdat se toho je prost tezke, hodne tezke; samozrejme vzdycky muzes rikat postmoderni fraze, ze jen davas svobodny prostor lidem k vyjadreni a na to ti budu rikat fuck off, je to tam proto, ze se to zrovna tobe hodi do kramu; dokazat ti to samozrejme nemuzu, je to jen zjevne videt

          anebo se nad tim fakt zamysli no… pokud chces imitovat idnes, i tvuj zivot bude idnes; a jeho podstata se ti uz tak trochu poodhaluje, protoze zazitky nefunguji..nefunguji, protoze byly od zacatku fake, takove pozlacene hovno a kdyz do nej trochu rypnes, tak se to hovno proste projevi.. a to se ted deje

          zadny zazitky, zadny ulety, zadny hc niceni se do bezvedomi; prisla si pro tebe realita a to je pouze totalni narez

          • @La Tibor: Imho jsem tady asi ten, pro koho je Fajnblog nejvíc důležitej. Já tam píšu už teď minimálně a to co jsem se zažil se z fajnblogu ani zdaleka vyčíst nedá.
            Chtěl jsem tam mít něco jako komunitu lidí, kteří jezdí o víkendech balit holky a já jim chtěl ukázat že to jde a trochu jim pomoct. Ta změna z toho, že jsem holky nijak nebalil na pickupera se mi předtím líbila a chtěl jsem to předat dál.
            Proto jsem psal takovým stylem, vybíral jen reprezentativní události a akce. Psal jsem o akci, kde jsem měl úspěch ale ne o deseti akcích, kde mě holky odpálkovali a nevyšlo to. Jenže tak to bylo a teď už je to jiný. Teď už pro mě fajnblog moc důležitej není a píšu proto, aby tam byl aktualizovanej obsah pro vyhledávače.

            K tomu článku a komentářům – já tam schvaluju skoro všechno, až na ty největší dementy co neumí psát. To co se děje v diskuzích jde docela mimo mě, občas poradím to co by chtěl tazatel slyšet, ale to je všechno. Není to web, kterej mě má reprezentovat.

            Trochu mě sere, že se tady mrdáme s věcma a problémama, který jsou prostě už nějakou dobu starý. Pickup docela umím, prostě vím jak to dělat, ale už to nepoužívám.
            Stejně tak moje pozérství a alterego Vůdce už je teď něco jinýho. Teď jsem tak upřímnej a otevřenej, jakej jsem nebyl celej život. Ty věci, co teď píšu /všechny/ klidně řeknu komukoliv koho potkám osobně a nemám s tím moc problémy. Nejvíc to asi nejde u těch nejbližších, který si mě už prostě zaškatulkovali jinam a těžko se ten obraz předělává bez toho, aby to zaskřípalo (teď mám na mysli lidi jako babičky, starý kamarády se kterýma se moc nevídám atd).
            Asi bych vás při osobním seznámení docela překvapil, i když bych určitě měl plno dalších chyb. Ale jak už jsem říkal, pro mě není tohle důležitý, nepotřebuju od vás mít uznání za to, že jsem našel nějakou lepší cestu, to mi fakt nic nedá.

            Radši bych se teda posunul někam jinam a jestli chceme řešit moje špatný stránky, zapomeňte na pickup a historii vůdce.

            • Souhrnně k @Radek + @Radek: *LUSK!*, tvoje historie zapomenuta.

              Takhle nějak máme zapomenout na to, že si píšeš do nicku Vůdce a na Fajnblogu radíš chlapečkům jak na holčičky a holčičkám jak na piercing? Prostě lusknout prstama a je to pryč? Fakt si myslíš, že takhle jednoduše to ty dostaneš ze svojí vlastní hlavy? Že to, co si psal (pořád ještě píšeš, co se Fajnblogu týče) bude jen tak zapomenuto?

              Říkáš teda, že se máme nějak zaměřit na tvojí osobnost a to jakej seš. A že teda za tou tvojí maskou Vůdce je někdo úplně jinej. Oukej Radku. Kdo tam teda je? Jakej seš? Pověz…

              A možná podstatnější otázka: Jak se ta tvoje osobnost v praxi projevuje? (kromě toho, že díky svojí osobnosti například píšeš Fajnblog; nebo on je ten web nějak odtrženej od tvojí osobnosti nebo jak vzniknul? Jsem si vždycky myslel, že když něco někdo někam píše – ať už cokoliv kamkoliv a z jakýhokoliv důvodu – že to nějak odráží to, jakej ten člověk je a jaká je jeho… ehm… osobnost; možná jsem mimo no, vysvětli)

              Fakt si chtěl pomocí Fajnblogu lidem něco předávat? To by bylo super, pokud by to tak bylo… A co třeba lidem předávat něco trochu jinýho, než návody na to jak balit holky? Zkoušel si třeba lidem předat tu tvojí upřímnost a otevřenost, o který mluvíš? Píšeš o tom někam? Vysvětluješ lidem, že je to důležitý? (bejt upřímnej a otevřenej) Co si kdy lidem předal kromě návodů na pick-up?

              Určitě jsem pro se někam posunout… kam? Je to možný v tuhle chvíli? (když teď přestanem řešit tvoje ego Vůdce, bude to opravdu posun?) O čem se teda chceš bavit? (ptám se celou dobu zcela vážně)

              Jestli si myslíš, že tu valíme sračky, který si cucáme z prstu, tak oukej, co se dá dělat… Co ti na to mám jinýho říct? Žádný vědecký důkazy našich z prstu vycucanejch sraček tu asi fakt nikde nenajdu no… s tím serotoninem nesouhlasím, že je tohle podstatný (podle mě je prostě důležitější myšlenka, než chemie).

              Co dál teda Radku? Dáme to osobní setkání? Co si při něm budeme povídat? Osobní uznání teda říkáš, že nepotřebuješ, což je super, to bych se s tebou určitě potkat nechtěl… každopádně máš nějakej nápad, proč se setkat?

              • @Mordemy: Všechny ty otázky směřovali k tomu, že když nebudu Vůdce a pickuper, tak se nemáme o čem bavit. Vy totiž nebudete mít do čeho rýpat a vaše konverzace skoro vždycky stojí na tom, že někomu vytýkáte jeho chyby a říkáte, jak je ten jeho život sračkoidní.
                Když se pak přes tu sračkoidnost přeneseme, není o čem mluvit, co řešit, protože nemáte do čeho kopat.
                Fajnblog jako všechno ve mě určitě něco zanechal, ale není to žádná síla která určuje můj život.

                K té osobnosti, ať tady na to furt nenarážíme – já nevím jaká je definice osobnosti, ale za osobnost považuju to, jakej člověk je. Ego neego, prostě to co má člověk v sobě.

                Jakej jsem, to se těžko říká. Můj život funguje tak, že po-pá ráno vstanu, pak jdu do kanclu /coworking, nejsem zaměstnanej/ tam makám do večera, mezitím jím a večer se zhulím a jdu spát. O víkendu pak jedu domů a jdu za kamarádama, zhulíme, občas si zajdu do přírody, občas na diskétoku a v pondělí zase do práce. S lidma vlastně přicházím do kontaktu minimálně, takže se moje “osobnost” nijak moc neprojevuje. Většinou se mi ani nechce moc mluvit, takže toho se sebe tolik neukážu.

                Založení fajnblogu si ani moc nepamatuju. Měl to být prostě můj blog a pak jsem zjistil, že to co zrovna sleduju a zajímá mě, je balení a pickup, tak jsem o tom začal psát. Protože mám načtený nějaký věci o tom, jak udělat článek čtenější, využívám různý věci abych byli články hodně čtený a rozšířený. Prostě marketing.

                No já se vlastně asi ani o ničem bavit nepotřebuju, myslím, že časem si všechny problémy a všechno co mě trápí dokážu vyřešit i bez vás. Jen díky tady těm rozhovorům nezapadám do klasickýho života her a těch shitů. Kopne mě to vždycky tak nějak tím lepším směrem.

                Hehe no teď nevěříš chemii a za chvilku mi tu budeš vykládat, že když nepřijmu Ježíše tak půjdu do pekla :))

                No mě to je docela s tím osobním setkáním. Pro mě by to bylo asi vhodný proto, abych zjistil, kolik toho co říkáte “je pravda” a kolik toho jsou sračky. Takhle po netu většinou lidi nepoznám, ale myslím, že jsem fakt dost empatickej, takže naživo toho dokážu vycítit mnohem víc a poznat z lidí o co vlastně jde.

                Ty by sis mohl dokázat, jakej jsem kokot anebo to vyvrátit. Víc bych ti toho asi neměl dát :)
                Možná kdybys chtěl nějaký tipy na to, jak oslovit holku :))

                ale ať se zas máme o čem bavit – dneska jdu na malou technopárty na Flédu a tam si asi zase dám trochu extáze, tak uvidím jaký to bude tentokrát, jde o stejnej matroš co jsem měl v pátek…

                • @Radek: Tak a teď už zase můžu bejt v klidu hnusnej, když jsem ti dal šanci ukázat, co v tobě… fakt jsem na chvíli doufal, že nenapíšeš to, co si teď napsal a chce se mi z toho teď akorát tak brečet. Ale co, navedl jsem tě k tomu sám, ať to napíšeš, tak si to holt asi musím vyžrat no… je mi to to dost líto teď. Nepřekládej si to nutně tak, že mi je líto tebe, protože nějaký empatie teď asi na chvíli přestanu bejt směrem k tobě schopnej – vybrečel bych se, ale nelze, tak ti alespoň vynadám no…

                  Tak tedy Radku: Seš debil. Nabídl jsem ti tu setkání. A ty jediný, co tě napadlo je, že pokud se potkáme, tak si budeme vzájemně dokazovat, že ten druhej nemá pravdu nebo že je to kokot, co je mimo. To je naprosto šílený a strašně moc smutný… Ty otázky byly samozřejmě past (do který jsem ovšem upřímně doufal, že se nechytíš), ale zároveň byly skutečně myšleny vážně – a skutečně jsem se tě ptal, co bys teda chtěl společně dělat. A když tvoji odpověď srhnu, tak ty si mi na to řekl, že “nic”.

                  Tomuhle ty říkáš upřímnost a otevřenost? To jako když se otevřeš, tak v sobě nenajdeš nic jinýho, než chuť dokázat druhýmu, jakej to je čurák? FAKT SI MYSLÍŠ, ŽE TOHLE JE NĚJAKÁ OTEVŘENOST? Ty si hraješ na psychopata a ještě ti to připadá vtipný…

                  Proč sem teda lezeš, když se není o čem bavit? Jo, už vím. Abysme si tu mohli projít přesně tím kolečkem, kterým jsme si tu prošli. A abys pak ty na konci toho kolečka mohl vítězoslavně prohlásit, že teď už se vlastně stejně není o čem bavit; protože to samozřejmě bylo celý od začátku pouze o tom tě shodit a rejpnout si do tebe, což si teď tímhle svým výstupem krásně všem ukázal, že jo… teď už je každýmu jasný, že Mordemy a Orbital jsou jen blbečci, co si potřebujou dokazovat vlastní výjimečnost tím, že rejpou do ostatních. Hell yeah!

                  Nebo-li:

                  > > > Opravdu si myslíš, že seš na tomhle webu jenom a pouze proto, abys nám ty dokázal, že my nemáme pravdu? < < <
                  (fakt si myslíš, že tu teď se mnou mluvíš jenom proto, abys dokázal, jak je Mordemy mimo?)

                  Do Pekla se chodí jen ve vlastní hlavě. Enjoy chlapče!

                  • @Mordemy: Technopárty nezačíná po večerníčku :)
                    Já toho chápu možná víc, než si myslíte a možná ještě víc bych se toho snažil chápat, kdybyste se nechovali jako kokoti co sežrali svět.
                    Vy tu prostě lidem perete do hlav něco, co nemáte ověřený, co není jistý.
                    Jasný, to myšlenka nebo to co tady propagujete je v základu určitě dobrá a snažit se k tomu dojít je správný.
                    Jenž vaše podání je trochu jiný, ty s Orbitalem jste si nějak přiřadili status vševědoucích a teď můžete jen tak bez rozmyslu určovat, co je dobrý a co špatný aniž byste o věcech věděli něco víc.

                    Vy si asi myslíte, že je každej kdo sem chodí dement, kdo nic neví a všechno jenom dělá proto, aby měl velký ego..
                    Myslíš si, že není možný zažít na diskotéce kde si dám éčko otevřenost. Jde to jedině tehdy, když se dodrží Mordemyho návod, kterej zní asi tak, že bych měl vzít pár svých nejbližších kamaradů, nacpat do nich tripy a pak vyrazit do lesa, kde se budeme otevírat. (samozřejmě jsem to musel trochu přepálit, aby šlo vidět co myslím).

                    Na tento web nechodím proto, abych vám dokázal, že pravdu nemáte. Vím, že ta pravda tady je, ale už se obalila takovým shitem, že jen jde jen těžko zjistit, kde to vlastně je.
                    Ty shity tady děláš ty víc jak Orbital, protože z tebe cítím, že ani ty sám ses ještě od her neodpoutal a nejsi tak čistej, jak si myslíš. Tys byl v shitu mnohem víc jak já, možná, že proto byl pak ten zlom odsračkování byl hodně viditelnej a pocítils to.
                    Já jsem sice hry hrál taky kurevsky a něco ještě hraju teď, ale někdy (tak asi po roce, roce a půl fajnblogování) moje falešný ego prasklo a já jsem zažil první pád na držku.
                    Sice se mi zase nějaký ego od té doby udělalo ale už o dost menší a kontrolovatelný. Teď se ho jen snažím co nejvíc zabít, aby mě neomezovalo. Dneska jsem se zase posunul a sám to cítím, jsem mnohem uvolněnější.

                    Budu sem chodit pořád a možná budu občas psát nějaký komenty, ale nenechám se tady kritizovat od někoho, kdo si myslí že VÍ a přitom je jen rád, že ví o něco víc než celej konzum a mejnstrým co hraje hry.
                    Sami víme,

                    • @Vůdce: Smůla, ale my to prostě máme ověřený. A ověřuje se nám to znovu a znovu každej druhej den – teď mimo jiné i touhle tvojí reakcí. Pouze ti to nemáme jak vědecky dokázat. Jedinej způsob je uvěřit.
                      (a je to fakt strašně, strašně moc v prdeli, že když řeknu “uvěřit”, tak to zní jako ten největší pseudo náboženskej škvár a tobě tam automaticky naskočí reakce typu “to je ale vůl, zase mele blbosti”…)

                      Tady budeš komentovat jen dokud ti tu budu tolerovat tvoje kecy, což moc dlouho nepotrvá (možná tě stihnu zabanovat ještě předtím, než sem napíšeš svůj finální komentář, kterým to tu arogantně ukončíš – ideálně tak, aby ses pojistil proti “prohře”, jelikož seš přesvědčenej, že je to celý jen o tom, kdo vyhraje a nedochází ti, že v tý samý chvíli, kdy začneš bojovat, tak už si prohrál). Už takhle si tu dostal extrémně velkej prostor a nevážíš si ho.

                      Prostě buď s náma do toho chceš jít nebo ne. Buď půjdeme společně nebo se naše cesty rozejdou třeba tím, že tu dostaneš ban a už tu nikdy nic nenapíšeš (nebudeš rozhodně první ani poslední). A ano, je to přesně tak, že když se mi někdo hodně nelíbí, tak dostane ban. Ano, jsem fašoun. Ne, není to tu demokratický.

                      Tebe prostě strašně vytáčí to, že my máme toho Boha no… strašně tě vytáčí ta naše jistota, která tě sere, kterou kritizuješ, ale kterou nám zároveň strašně moc žereš (protože to pořád ještě nechápeš – což opět dokazujou ty bláboly o čistotě… psalo se to jenom v tejhle diskuze už asi pětkrát, jak je to s tou čistotou).

                      Ty holt nic takovýho nemáš. Nemáš Boha (nebo spíš “odmítáš Boha”, protože ve skutečnosti ho máme zase všichni). Kašleš na něj, myslíš, že můžeš žít bez něho, pošklebuješ se mu… a proto seš v píči. Seš jen nešťastnej ztracenej chlapeček, co neví, čeho by se chytnul a když vidí, že někdo stojí nohama pevnějc v realitě, než ty, tak ti nezbývá nic jinýho, než tu plácat cosi o nedokazatelnosti… žádnej důkaz nedostaneš. Máš to blbý, ale důkaz přichází až s tou vírou, který ty nejsi momentálně schopnej… amen.

                      My si nemyslíme. My víme. A postav se z toho třeba na hlavu, protože ty máš uvolněnej tak akorát svěrač.

                    • @Vůdce: vypichnu jen toto: clovek, co se pojmenuje Vudce, kritizuje aroganci/fasismus

                      proc myslis, ze ta debata o tom neni pripustena… protoze proste cloveku dojde, ze je to hovadina a dojde to kazdymu cloveku prave jen tim, ze si uvedomi, ze vecny kladeni otazek a odpovedi na tema “co je skutecne” apodobne existuje v mysli jen proto, aby se clovek mohl zahrabat hloubs do zahnivajici prokrastinace

                      je to jako kdyz mas obsesivni myslenku na nejakou picovinu, clovek se ji proste nezbavi tim, ze ji bude rozebirat a je antiproduktivni se k ni vracet

                      tenhle blog proste mezi radky postuluje urcity axiomy, ktery jsi neprijal a na nich stavi dalsi veci a skutecne se lze neceho dobrat; ty axiomy a ten navazujici stav je z hlediska normalni reality rozhodne schizofrenie, alespon zpocatku a po velmi dlouhou dobu; tenhle blog ale rika, ze ten stav ma value, je prakticky pouzitelny a lidske bytosti v nem se nachazejici jsou rekneme efektivnejsi/bliz bohu whatever

                      pokud tady machrujes vedeckosti, tak jiste vis, ze veda je o tom formulovat hypotezy a overovat teorie (respektive podrobovat je zkouskam); presne to se tu deje

                      nasedni do toho valku nebo vypadni; o tech preformulovanych vychozich axiomech se tady s tebou fakt nikdo bavit nebude… to kam to tu smeruje dal je proste aspon doufam diskuze o tom, na co clovek co prijme ten axiomatickej system prijde

                      tvoje rozcilovani (i rozcilovani mnoha ostatnich lidi) je zbytecny asi tak, jako kdybys prisel na forum o neeuklidovske geometrii a zacal rikat, ze euklides to prece definoval uplne jasne a vymyslet jestli jsou rovnobezky stejne vzdalene je prece detinska kokotina… jenze prave tyhle vylety do neznama se nazyvaji slovem poznani a kdo po tom jde, tak jede na vlne

                      delas neco na netu a zcela urcite jsi prisel na to, ze nejvic zajimavych veci je skryto tam, kde vetsina rika, ze to nefunguje… tohle je uplne stejnej princip… nase realita tvorena masmedii, kulturou, facebookem a celou tzv. normalni realitou postuluje axiomy, ktery jsou tak totalni, ze si je lidi vcetne tebe ani neuvedomujou – to ta normalita je nejfasistictejsi ze vseho a co je horsi, je nefuncni a s kazdou sekundou je nefuncni cim dal vic

                      potrebujem proste redefinici a na tom se tu snazime delat

                • @Radek:
                  “Hehe no teď nevěříš chemii a za chvilku mi tu budeš vykládat, že když nepřijmu Ježíše tak půjdu do pekla :))”
                  Radku, na tenhle přístup si dej pozor. Když přemýšlíš o světě v tom smyslu, že se na snažíš na něco přijít třeba v programování (matematice, fyzice chemii…cokoliv exaktního), tak se samozřejmě neobejdeš bez tohohle racionálního přístupu. Jde o to ale, že člověk neni robot a v životě si s racionálnem nevystačíš…je důležitý živit v sobě i tu iracionální část – třeba snažit se vnímat ostatní a hledat s nima souznění – pak dostávaj smysl i takový ty věci jako Bůh. Což doufám že nechápeš jako dědečka vznášejícího se na obláčku (respektive peklo jako místo, kde běhaj čerti kolem kotle).
                  Prostě je důležitý zakomponovat do života jak racionálno, tak i to vnímání a ituici (z nichž ti pak daj smysl věci jako slovo Bůh/Realita). Až ti to jednou zapadne do sebe, tak zjistíš, že celek je pak víc než součet těchhle dvou částí.

                  • @velsan: “Až ti to jednou zapadne do sebe, tak zjistíš, že celek je pak víc než součet těchhle dvou částí.” – ano. Přitom je to tak známý pořekadlo, že jo… a přitom kdo to v praxi opravdu používá?

                    Nebo-li tohle je ta syntéza. Tohle je to spojení dvou protikladů. Tohle je asi i ten zprofanovanej a u nás na západě notně překroucenej Jing-Jang. Dobro vs. zlo. Demokracie vs. totalita. Černá a bílá… Jsme prostě v zajetí dualismu a většina lidí na to kouká tak, že buď teda racionalita nebo iracionalita nebo city nebo rozum anebo teda nějakej zvláštní mix obého, kde jedna z věcí bude trochu převažovat. Což už zase tímhle se jen postmoderna chce vyhnout nařčení z toho, že to přece není tak jednoduchý to rozdělovat…

                    Průser je, že dneska už lidi přiznaj, že mají “od každýho trochu”, ale to je opět krávovina. Není to o tom ty dvě složky namixovat. Je to o tom, aby ty dvě složky do sebe zapadly a tím vytvořili něco, co obě ty věci přesahuje.

                    • @Mordemy:
                      Určitě, od každýho trochu mít nelze – buď se to spojí do nečeho vyššího nebo nic. Což vlastně popisuje ten obrázek Realita s vírem uprostřed. Jinak ono to proniká v určitý light podobě i do vědy (http://en.wikipedia.org/wiki/Emergence && http://en.wikipedia.org/wiki/Self-organization). No jo, ta syntéza je skrátka skoro všude – akorát zálěží na kulturnim kontextu, jak to kdo popsal – někde tim Jing-Jang, někde Bohem…

                      Ono je to asi jako s těma tripama, co jste tu někde výše řešili – zkrátka lidi jsou proti Doteku odolnější a odolnější a to právě díky tomu, že si “už lidi přiznaj, že mají “od každýho trochu””. Obrana se prostě asi taky vyvíjí zároveň s tím kulturnim kontextem stejně jako třeba doping v cyklistice.

                      Btw Radku doporučuji ti přečíst, co si tu se mnou prožil Mord asi měsíc zpátky. Bude to inspirující.

                    • @Mordemy: Teď jsem si všimnul, že si sem zařadil další kategorii: Přiběhy.
                      Coool:-)

                    • @Velsan: Radek už neslyší. Odešel na technopárty, kde bude strašně upřímnej a otevřenej…

                      Celý se to neuvěřitelně rychle posouvá no… Fakt věřím tomu, že ještě pár let zpátky by to šlo s lidma líp, než teď. Ty obrany jsou čím dál “lepší” (šílenější). Ale prostě občas se najde někdo, s kým to jde a kdo se nakonec chytí a to je důkaz toho, že to není blbost. A i přestože je jasný, že se to časem zesere a třeba se i pohádáme velsane, tak jsem hrozně rád, že s tebou se před tím měsícem něco povedlo. Hodně moc.

                    • @Mordemy:
                      No tak asi žádnej vztah nebude kontinuálně pořád ideální, ale ty fluktuace určitě maji smysl a jsou zapotřebí, aby se člověk někam posunul. A upřímě se docela těšim, až spolu absolvujem zase nějaký kolečko :P
                      A teď jak si sem napsal, že máš radost, že se něco povedlo, tak ani nevíš, co to ve mě kurva zase vyvolalo. Prostě jen to, že si to takhle otevřeně řekl. Já už sem si dostkrát řikal, že bych sem měl něco takovýho napsat, ale znáš to: “sdělit tomu druhému tu nejprostší věc ze všech, to je někdy titánský úkol”. Takže Morde (a tobě taky Orbe), děkuju moc.

                      Už se tešim až přijde spolubydla z Kazachstánu a uvidí jak sem na kaši…

                    • @Mordemy: Mord sice rika, ze z toho ma radost, ty taky, ale moje je tak velka, ze si ji vubec odmitam pripustit. Nijak moc se k tvymu pribehu nevyjadruju a vubec s tebou narozdil od 100ek zbytecnych nekonecnych rozhovoru po skype s jinyma lidma nekomunikuju. Ale radost mam fakt velkou a to je tak vse.

                      Svata pravda s tou jednoduchosti. Proste to se me ani Mordovi asi nikdy nepodari, protoze to co je jednoduche se vzdycky snazime vysvetlit do mrte. Mozna ten minimalismus ceka NA TEBE :D

                  • @velsan: Nejsem typ člověka, kterej by byl mega skeptik a vědec. Jsem právě ten typ člověka, kterej se pohybuje někde mezi vědou a duchovnem, což mi umožňuje, že nespadnu ani na jednu stranu a tak začnu vnímat realitu pokřiveně, jen ze svýho pohledu.
                    Ale nesnažte se mi tady říct, že existuje ten křesťanskej bůh, ve kterýho musím věřit, jinak po smrti půjdu do pekla.
                    Není žádný peklo ani nebe. Jednou umřem a prostě hotovo.
                    Spoléhat se na nějaký posmrtný život je největší útěk, člověk si tady tento život prostě jen nějak přečká /tak, aby to bylo v souladu s nebem/ a čeká, že po smrti bude teprva ta super palba.

                    Ne všechno duchovno, je opravdový duchovno. Chemie toho dokáže fakt hodně, já sám to vím, protože pořád testuju různý drogy a dokážu cítit, co to se mnou dělá nejen fyzicky ale i psychicky.
                    Jsou prostě věci, který se dají vědecky podložit. Neříkám, že koláč neumí něco víc, při správným settingu a setu umí, ale to už skoro každá droga a někdy vlastně ta droga není ani potřeba. Nejde teda o to, jestli si dáš 10 gramů účinné látky, ale o to, na jaké akci si to dáš, s kým si to dáš, jak seš otevřenej…
                    Jenže tohle je jedna strana éčka, ta “duchovní”. Pak je tady prostě ta chemie, která ti dodá energii, vyžvýkáš deset zvýkaček, rozjede ti zornička – a vyčerpá serotonin. A to už je něco jinýho, než duchovno, tohle je prostě čistá chemie.

                    • @Vůdce:
                      “typ člověka, kterej se pohybuje někde mezi vědou a duchovnem, což mi umožňuje, že nespadnu ani na jednu stranu a tak začnu vnímat realitu pokřiveně” – ale to co píšem, to není žádný téma z oblasti epistemologie co dělal Imanuel Kant (jako o poznatelnost světa z tohohle pohledu).

                      “Ale nesnažte se mi tady říct, že existuje ten křesťanskej bůh, ve kterýho musím věřit, jinak po smrti půjdu do pekla.” – Tak to si to tu nepochopil. Slovem Bůh tu nikdo nemyslí nějakou entitu, která po smrti rozsoudí jestli si zlobil nebo ne a pošle tě do pekla, případně do nebe. Rozhodně ne!

                      K těm posledním dvoum odstavcum. To jsme si taky neporozuměli. Ty slova “racionálno” a “iracionálno (ve smyslu vnímání atp.) vnímáme oba úplně jinak…

                      Z vlastní (a nedávný zkušenosti) ti můžu říct, že je dobrý na pár dní přestat komentovat a prostě si tu pročíst články a komentáře a opravdu se je snažit pochopit – tim způsobem, že se fakt snažíš cítit, co tak asi ten druhej člověk chtěl říct. Zdá se mi totiž, že si moc nepochopil, o čem tenhle blog je….

                    • Obavam se, ze cista chemie je to vzdy. Telo jako biochemicky mechanismus funguje na presne vyvazenych pomerech stopovych mnozstvi nekterych latek.

                      Kolac, bomby, tripy, huleni, chlast, cigara. Vsechno to jsou jen prazdne chemicke substance. To, co se pri jejich poziti deje, ti nepriaseji tyto latky, ale jde to z tveho nitra. A k tomu nitru neni jen tato cesta. Kdyz si totiz ten set a setting potunis opravdu dokonale, nepotrebujes ani ty drogy. Set&Setting je totiz celej zivot. Kdyz jej zijes na hovno, pak to tak taky (a nejen na drogach vypada) a zazivas obrovsky prekmity z depek do euforii, coz je jen klasicke potvrzeni duality. Kdyz si to ale v hlave poradne preskladas do zadouciho stavu a hlavne to tak autenticky a spontanne i zijes, pak je to dost o necem jinym a zazivas tripy i bez drog. Duchovno v drogach nenajdes, mas jej celou dobu v sobe a maximalne ti k tomu nektere z nich ukazou cestu. Riziko tohole zpusobu je to, ze tvoje dosavadni existence muze byt natolik v nesouladu s zadouci harmonii, ze ti pak ty prekmity, ktere muzou byt i dost nerekreacni, muzou nakopat prdel.

                    • @Vůdce: vis co rikaj krestani, co to pochopili, jako treba Rudo TM? “Peklo neni misto v casoprostoru, ale stav mysli.” Ty uz v nem jsi.

  5. @ratka: Tak znova: Proč, že jdeš dělat do tej fabriky? Prosimtě neříkej mi, že tam jdeš proto, abys byla s lidma…

    A co to má jako bejt s těma chlapama? (proč to rozlišování na to, jestli tuhle práci dělaj chlapy nebo ženský)

    • @Mordemy: ať řeknu cokoliv bude to blbost. tak tohle to není: To, že třeba (zřejmě) nezvládáš izolaci a chytáš psycho z toho, že sedíš doma a nejseš mezi lidma, to je jen něco, co je potřeba nějak zvládnout a neutíkat od toho mezi další “starý báby” do fabriky…

      neutíkám mezi starý báby, proto jsem psala o těch mužích i když to jsem se dozvěděla teprvě u pohovoru. báby by mi nevadily. sama jsem bába.

      proč jsem se rozhodla nabídnout sebe do fabriky… protože můžu. stačí to takhle? protože mám tu možnost. věděla jsem že tam čekají… na mě.

      • @ratka: Copak mně, ale tobě to nestačí už teď. Nechápu, co tam po tomhle “rozhovoru” tady na blogu budeš dělat.

        A vůbec ty jo, ty taky strašně potřebuješ Dotek… a jdeš makat někam do továrny k počítači (nebo co tam budeš dělat).

        • @Mordemy:

          v bývalé fabrice jsem tíhla k dělníkům a často slyšela zvrchu. nezapomínejte kam patříte. nedávno mi volali ať se vrátím, že mě potřebují. už jsem slíbila jinde. MOrdemy, jsi vnímavý a cítíš to správně. i o tom lhaní. nechci lhát svým dětem, rodičům ani partnerovi a ani dělníkům a ani těm co je vykořisťují. nikomu. ale také nemůžu zůstávat němá a jen se dívat. a otvírat pusu naprázdno. kecat. tolik lidí kecá a říká mi: nekecej tolik, buď jako já! dělej to jako já. nevěřím žádným knihám a ani sobě. dívám se mlčky na svět a mlčím i když mluvím. mlčím a z očí mi tečou slzy. nemám slova.

  6. Přišla jsem sem od Ratky, zaujalo mě téma Brno, chytlo mě pár vět ve spoustě vaty a sebezpytu.

    Původně jsem z Brna. Původně před dvaceti lety. Od mala. Ty pocity, co tu popisuješ, jsou trochu pro mě překvapivý, origoš Brňáci asi chodí do trošku jiných hospod. Nicméně je fakt, že ve městě (pozor, ale obecně ve městě! A v čím větším, tím víc je to znát) se komunikuje jinak, snobštějc, ve snaze působit intelektuálnějc, ve skutečnosti povrchnějc, opatrnějc, alibističtějc… Obchodnějc. Živila jsem se jeden čas z nouze o práci i jako obchodní zástupce (velmi krátký čas, obě zúčastněné strany usoudily, že se na to tato zaměstnankyně nehodí) a bylo to totéž. Tentýž styl komunikace. Z kterého se obracel žaludek a člověk se sám sebe ptal, proč ho vlastně podstupuje.

    Chceš-li komunikovat jinak, opravdovějc, jdi makat rukama. Nebo mezi lidi, kteří rukama makají.

    Jinak, s tou láskou a komunikací máš takovou pravdu, až to zabolelo. I s tou blízkostí.

    • @rulisa: No, když je člověk mezi lidma, tak asi ve výsledku je lepší makat rukama (stoprocentně to je lepší, než bejt někde v kanclu mezi obchodníma zástupcema – taky jsem si to jeden čas užil). Každopádně když chceš komunikovat jinak, opravdovějc, tak nechoď prostě k nikomu makat a jdi makat sama na sebe – to je pak teprve komunikace s lidma (když například těm lidem tímhle ukážeš, že to lze, rozjet vlastní byznys). A ideálně byznys, kde nemusíš bejt zase tak moc mezi lidma (což v době Internetu fakt není zase takovej problém).

      Města jsou psycho no… dřív jsem si to moc neuvědomoval, ale jak člověk začne trochu víc vnímat (a pokud většinu života prožije mimo velký města), tak je to fakt hustý, jet do nějakýho většího města.

      Jinak teda origoš Brňáci jsou sami o sobě specifičtí lidé. Z těch, co jsem znal, tak skoro všichni chlastali. Ten jeden Brňák, co jsem k němu měl nejblíž, to byl ke konci regulérní alkoholik a přestože by to asi tehdy nepřiznal, tak to jeho chlastání bylo přesně kvůli těm věcem popisovanejm v článku. On chlastal nejvíc právě proto, že toho nejvíc viděl a věděl, jak moc je to celý sick. A snažil se to přebít chlastem ve stylu “stačí se ožrat a všechno bude dobrý” – byť jsme se nikdy nedostali k tomu, co je vlastně na tom všem tak strašně špatný, že musí tak pít (mimochodem jestli to tu ještě furt čteš – ty víš kdo – tak se ozvi… tenhle post jsem beztak psal napůl pro tebe).

      • @Mordemy: Patřilo sem i tohle: @Mordemy: @rulisa:
        Jinak v kanclu jsem coby obchoďák nebyla. Tam seděj jen tzelefonisti. My plnokrevní jsme jezdili. :-)

      • @Mordemy: Ač pseudo-intelektuální bažina jistě sehrála svoji roli, neřekl bych, že byla hlavní příčinou, proč jsem tehdá tolik pil. Na první místo bych zařadil strach z konfrontace s realitou. Byla to marná snaha o útěk. Snaha vyhnout se bolesti, emocím, následkům; snaha nevnímat a zapomenout. Vcelku strašidelný.

        Jakmile člověk začne alkohol užívat jinak, než jako společenský lubrikant, dostává se na velmi tenkej led. Rád bych se ovšem ohradil proti oné “regulérnosti”. Je mi jasný, že tvoje definice se liší od mojí. Jak já to vidím, regulérní alkoholik je někdo, kdo nemůže přestat pít. To nebyl můj případ. Já se pro bezvědomí rozhodl. Bylo to velice stupidní rozhodnutí a jsem velmi rád, že se mi podařilo si to zavčas uvědomit a dát se dohromady. Na tomhle uvědomění máš rozhodně svůj podíl, za což ti upřímně děkuju.

        Jo a pokud chceš urážet Brno, ty ksindle, tak si mě nepřej! :) … Ale vážně, je třeba to nahlížet kus od kusu a nevymlouvat se na prostředí či jiné zobecněné podmínky.

        Mimochodem, co se stalo s mordemy.bloguje? Nerušilo bloguje teď někdy nedávno účty?

        • @Arol Dooko: Ahoj! To mi spadl kámen ze srdce… Ty vole mě nedávno napadlo, že si umřel (snad se mi o tobě i normálně zdálo, že ses někde uchlastal k smrti a ležel si v nějakým příkopě nebo tak něco) a hrozně jsem se bál, že na tuhle mojí výzvu, aby ses ozval, nezareaguješ…. a tím to jako potvrdíš, že seš mrtvej. Tak jsem strašně rád, že ses ozval, fakt ty jo :-)

          No bylo to pak dost strašný to Brno tenkrát… Nejhorší, že jsme viděli sice vcelku dost, ale ve výsledku velký hovno a jak jsme třeba furt nesnášeli ty pseudo-intelektuály, tak si uvědom, že jsme prostě byli jedni z nich! Prostě jsme fakt nebyli dostatečně radikální, aby nám to fungovalo… Jsme si mysleli, jak jsme strašně nad nima a byli jsme stejně v prdeli, jak všichni ostatní. Akorát tys byl taková ta upřímnější odrůda (místo kavárenskýho intelektuála, hospodskej alkoholovej intelektuál) a já byl prostě v pí*i a šlo to se mnouod patnácti k desíti a od desíti k pěti… však jsi byl u toho, jak to se mnou probíhalo v Brně a jak jsem šel totálně do sraček…

          Jsem byl samozřejmě tenkrát taky ten poslední člověk, co by byl ochotnej snášet nějakou bolest nebo realitu a moje řešení bylo pak jeden čas prostě odstřihávat lidi, s kterejma jsem nebyl schopnej komunikovat (protože to tak bylo snažší a bolelo to míň), takže si to takhle debilně odnesl i ty. Byť s tebou to fakt nebylo jednoduchý – kolikrát jsem s tebou potřeboval mluvit, v Brně jsem byl jednou za dva měsíce, a když jsem přijel, tak ty pokaždý už dávno v lihu nebo v náběhu na to. Že jsem tenkrát odstřihl slečnu M. bylo na tom odstřihávání lidí to jediný správný… třeba na L. taky myslím prakticky dodnes jako na tebe. Psal jsem ti někdy na podzim minulej rok (vlastně i L.), hned jak jsem se vrátil z Ozory, že si myslím, že bysme se my dva měli potkat, ale reakce od tebe nebyla žádná…

          Každopádně stojím si za tím, že Štatl je město hrůzy! :-) A zobecnit to lze, protože hovno je prostě vždycky jenom hovno a je jedno, jak moc kus od kusu se v těch hovnech přebíráš. Například ty šílený brněnský holčičky, co jsme nad nima jedním dechem slintali a druhým dechem jima opovrhovali, prostě tvoří to brněnský prostředí, a pokud v tom žiješ, tak už jen tím, jak tyhle hrozný osoby potkáváš denně na ulici, tak tě to ovlivňuje… s tím prostě nic neuděláš.

          Bloguje.cz úplně skončilo – Adent to chtěl zase převzít zpátky od nich (od LAAR, a.s, provozovatele bloguje) a provozovat to dál na svoje náklady, ale oni ho úplně ignorovali a vyfuckovali. Pak i lidem nabízel, že jim převede blog z bloguje.cz na náhradní systém (viz http://www.misantrop.info/kam-prejit-z-bloguje/) a pár lidí si takhle ty svoje bložínky zachovalo. Já jsem o tom chvíli přemejšlel, že si to taky nechám od Adenta převést ten starej blog, ale pak jsem se na to vykašlal. “Starej Mordemy” (ten z Brna) už je taky nějakej čas mrtvej, tak co…

          • @Mordemy: I když se to tak mohlo zdát, zas až tak strašný to se mnou nebylo (na umření už vůbec ne – samozřejmě rozumím, že to myslíš v nadsázce). Jiná věc je, že to bylo dostatečně strašný na to, abych nedokázal fungovat jako normální bytost a udržovat jakejkoli kontakt s lidma. To, že’s mě odstřihl, bylo zřejmě to nejlepší, co se mohlo stát; donutilo mě to přehodnotit spoustu věcí. Samozřejmě nejen to odstřihnutí, i další okolnosti, který v tuto chvíli netřeba rozvádět, a který nenastaly bezprostředně v té době – jen aby sis nemyslel, že to byla čistě tvoje zásluha :P. K onomu odstřihnutí už beztak dlouho směřovalo. Přišlo by dřív nebo později. Tudíž bych neřekl, že jsem to “odnesl i já”. Byla to komplikovaná doba.

            Já si tehdá vůbec neuvědomil, jak jsi na tom špatně. Byl jsem zahleděnej do svýho šílenství a na nic jinýho mi nezbývaly síly. Nemyslím si, že bych byl upřímnější odrůda; akorát se mi snad dařilo lépe předstírat vyrovnanost, ale vevnitř mi bylo k zblití stejně jako tobě. Nerad to přiznávám, ale v tomhle mi alkohol určitě pomohl, alespoň ze začátku.

            Upřímně, ještě teď si připadám hodně zranitelnej, jenom když o tom přemýšlím. Proto jsem nereagoval na tvůj návrh se sejít a nemyslím si, že to je dobrej nápad i v tuto chvíli … zatím. Je ještě pár záležitostí, který si musím v hlavě urovnat, než něco takovýho třeba podniknem, samozřejmě pokud přetrvá oboustrannej zájem (pokud takovej zájem teda vůbec je). Koneckonců, kdybys mě přímo nevyzval, nemyslím si, že bych nastřádal dostatek kuráže dokonce i na takovou banalitu, jako je psaní komentáře na tvým blogu.

            Ohledně města hrůzy: Asi záleží, na co se člověk dýl adaptuje. Pro mě, dítě města, je podstatně děsivější představa malý komunity, kde o sobě všichni všechno vědí a do všeho si kecají. A ano, vím že to je schizoidní.

            • @Arol Dooko: Jasný, já to do určitý míry chápu jako něco, co mělo pozitivní efekt, že jsme se my dva přestali úplně bavit. Jen to prostě bylo ve výsledku tak trochu sráčský a měli jsme se asi oba víc snažit. Každopádně rozesraný to bylo na všech frontách a prostě to proběhlo a teď nezbývá, než stavět na tom, jak to máme mezi sebou my dva aktuálně rozehraný.

              No tenkrát si byl nicméně i přes naše šílenství ten jedinej aspekt, kterej mě více či méně udržel nad vodou, když bylo úplně nejhůř. Jako kdybys tam nebyl tenkrát, abys mi vysvětlil, že slečna M. je “…doprdele jenom slečna M…”, tak jsem fakt možná skončil někde na psychiatrii, z který bych se třeba už nikdy nevyhrabal. Seriously. Dodnes si pamatuju, jak jsem zhroucenej a ožralej seděl na lavičce na hlavním nádraží s hlavou v dlaních a nebyl jsem schopnej nic jinýho, než brečet. A tys mě prostě posadil do šaliny, odtáhl k sobě domů, uložil si mě do postele a nechal mě, ať se z toho vyspím… To bylo období, kdy si byl jedinej člověk na celý planetě, kterýmu jsem byl alespoň trochu schopnej dát najevo, že jsem v háji (pak ještě teda ta L., na kterou jsem se vysral chvíli před tebou no…).

              Jo, taky mi tenhle náš rozhovor spouští zajímavý stavy… jak na to teď na všechno vzpomínám, tak zase cejtím takovej ten pocit jako když jsem se teď pár tejdnů zpátky vrátil do Brna. Uf…

              Zájem z mý stranu samozřejmě je, to bych tě tu “nevyvolával” v komentářích…

              A zranitelnej se cejtím přirozeně taky… jen si nemyslím, že má smysl nějak čekat “až se v hlavě něco urovná”, protože ono se to nakonec stejně neurovná pravděpodobně nikdy. Já jsem v současný době dalek od toho, abych mohl prohlásit, že mám věci v hlavě srovnaný nebo že jsem v nějaký sluníčkovo-tripový pohodě nebo tak něco. Lítám stále v hodně hustejch sračkách a dělám sám sobě hodně šílený věci – akorát jsou ty šílenosti trochu jiný, než před těma třema-čtyřma rokama a hlavně se teda dneska už snažím ty věci vnímat a cejtit a nějak to pokud možno uchopit. Tenkrát jediný, co jsem dělal bylo, že jsem před tou bolestí utíkal (a ono kam jinam může člověk utíkat, než jen hloub do svý vlastní soukromý jeskyně ze sraček). Prostě zranitelný jsme všichni, jde jen o to se před tím světem a realitou snažit nějak nezavírat a nenechat se tím semlet a nebejt úplnej srab (byť srabem člověk zůstane do konce života… a asi i tohle je nějak nutný přijmout).

              V pohodě nebude ani jeden z nás nikdy – protože nic jako “bejt v pohodě” a “mít v hlavě urovnaný záležitosti” ve skutečnosti neexistuje. Jako co se mojí osoby týče, tak na mě fakt nepotřebuješ žádnou “kuráž”, protože hlavní rozdíl, kterej bys na mě viděl, je ten, že se usmívám míň křečovitě a když jsem v hajzlu a je mi blbě, tak je to na mě mnohem líp poznat…

  7. Neprotiřečíš si? Nejlíp komunikovat s lidma v byznyse, kde nemusíš být mezi lidma?
    Komunikace přeci zdaleka nejsou jen nějaký písmenka…
    Makání sám na sebe tu komunikaci taky docela dost deformuje. Řekla bych.

    • @rulisa: Upozorňuju předem ruliso, že si tě pamatuju a vím, co si tu psala rok-dva zpátky (to jen tak pro úplnost, aby sis nemyslela, že tě beru jako anonymní návštěvnici, co sem náhodou zabloudila přes ratčin blog).

      Ono právě na tom netu jsou byznysy, kde nemusíš být mezi lidma. A nemyslím tím zrovna to, že si založíš eshop a prodáváš zahradní potřeby.

      Podstatný na práci je, aby vydělávala prachy. Nebo-li aby to bylo efektivní. Jít do fabriky není efektivní. Dělat obchoďáka taky není efektivní. Mít vlastní velkou firmu se sto milionovým obratem, ale tři sta zaměstnancema, to taky není efektivní (protože co ti něco takovýho udělá s hlavou, to je v háji – viz. to, jak je v prdeli kterejkoliv majitel firmy; nikdo z těch zazobanců TO nechápe – že tu jde o blízkost…).

      Efektivní je prostě dneska bejt v šedý zóně a dělat něco, z čeho pokud možno ani nemusíš odvádět daně. A dělat to pouze sám na sebe. Když to extrémně zjednoduším a dám konkrétní příklad, tak kdybych sem na tenhle blog umístil reklamu na psí žrádlo, tak mi to pár stovek (možná i tisícovek) měsíčně určitě vydělá. Teď už jde (hodně zjednodušeně řečeno) jen o to udělat něco podobnýho s větší efektivitou a ve větším měřítku… Třeba.

      A už jsme to tady řešili s ratkou v diskuzi u minulohý postu: Pokud budeš trávit 8-10 denně v práci, ve firmě, jejíž šéf ví o komunikaci jen to, co si načetl v knížkách pro manažery a co si nacvičil při obchodních jednáních, tak se prostě nikdy nikam nedostaneš. Dělat byznys je sazmořejmě nutný pro prachy, ale zároveň je nutný mít i nějakej ten plán, proč ty prachy chceš vlastně vydělávat. Když chce někdo peníze proto, aby si mohl koupit Lambo za deset mega (nebo Nissan za 1,8M), tak ty prachy prostě nedostane. Anebo je dostane, ale nějak strašně vtipně – například Nissanu “náhodou” selžou v zatáčce brzdy a majitel auta z toho vyvázne bez jedinýho škrábnutí.

      • @Mordemy: Já si nepamatuju, co jsem tu psala rok dva zpátky, dokonce si vůbec nepamatuju, že bych tu už byla. :-))

        Hele, myslela jsem, že řeč je tu o komunikaci a blízkosti, ne o efektivitě vydělávání peněz…

        Nezlob se, ale vydělávat na internetu k rozvoji komunikace s lidma moc nepomáhá… (K penězům samozřejmě ano.)

        • @rulisa: Tenkrát to tu mělo jinej nadpis (i podnadpis). Design byl stejnej. A nick jsem si taky neměnil ;)

          Fajn, takže jakej typ práce podle tebe teda pomáhá k rozvoji komunikace s lidma?

          • @Mordemy: To záleží taky na osobnosti, přeci.
            Těžko můžu poslat třeba někoho dělat třeba zdravotního bratra, když se bude hroutit, sotva zahlídne pramínek krve.
            Jinak obecně – práce v týmu. Pokud možno nikoli na postu nejnižším, ale ani nejvyšším.

            Design není to, podle čeho bych si blogy pamatovala. Spousta designu je založená na šablonách, další spoustu od sebe webdesignéři vesele opisují. (Něco o tom vím.:-))
            Pokud si někoho pamatuju, tak proto, že jsem tam chodila dýl a jeho myšlenky mi na dýl taky utkvěly.
            Je možný, že jsem se tu vyskytla, s nadějí na hovor, ale neuspěla jsem, tak jsem šla zas o dům dál. Takových blogů bylo, co jsem si tesnutla a dál nic…

            • @rulisa: Jasně, na osobnosti to záleží… přeci…

              Když už si teda nepamatuješ, o čem to tady je, tak si laskavě dej ještě jednou a znovu tu práci a něco si tu přečti. A pak se zamysli nad tím, jestli je dobrej nápad začít tu argumentovat nějakou osobností.

              Při slově “tým” se mi zvedají vlasy hrůzou… představím si partu lidiček, kterak u velkýho stolu srkají kafíčko a na stole před nima leží velkej “business plan” a oni u toho dělají “brainstorming” a do vzduchu pouští spoustu “ideas”. Ale to jsem asi zase jen zblblej z toho pokulturního shitu.

              Jo, ruliso, ono se dají dělat i tyhle pracovní věci SPOLU (a nemusíme bejt nutně v “týmu”) a kupodivu se to dá dělat i co se týče tý práce na netu, kterou popisuju. A dokonce když seš jó hardcore, ta si můžeš ty svoje pracovní “týmový” kolegy vybrat přímo z konkrétních lidí, který máš ve svým životě blízko (takže to pak vůbec nejsou nějaký týmový kolegové, ale přímo lidi, s kterejma řešíš i všechno ostatní ve svým životě). Ale mám bohužel pocit, že takhle si to asi nemyslela…

              Jinak teda to, že po roce a půl seš schopná přijít a už ve čtvrtým komentáři rozehrát tu klasickou mocenskou hru na to, že to tu vlastně stojí vcelku za hovno a není tu nic moc zajímavýho k vidění (a proto a jenom proto ti zdejší myšlenky tenkrát “neutkvěly na dýl”) to je fakt mazec. A je opravdu moc fajn někam přijít a jen “testovat”. Co přijde dále? Odebereš mi krev a uděláš rozbor a dál se budeme bavit jenom tehdy, když splním tebou daný kritéria?

              To pak nemá bejt ratka v hajzlu, když s ní komunikuješ jenom proto, že kdysi nějakým záhadným způsobem prošla tvým “testnutím”… fakt hustý.

              • @Mordemy: Proč bych si měla pamatovat, o čem to tu je? Přeci nepíšeš telenovelu, ale blog. Tak když mě zaujme jeden článek, stačí si přečíst jeden článek, ne?
                Za to, že máš předsudky vůči některým slovům, já nemůžu, vážně. Tým je tým. Teambuilding do toho nemotej. Tým je prostě parta lidí, co dělaj na jednom společným díle, každej ten svůj kus.

                Jsi strašně vztahovačnej a urážlivej. Přijdu jako host, složím ti poklonu za blízkost a lásku coby komunikaci, leč dovolím si něco namítnout – a ty vystartuješ do urážek a stírání. A můžu se snažit jak chci ti pak poctivě odpovídat, mám už to marný. Zaškatulkoval sis mě a šlus.

                Testuju si lidi, ne blogy. Jestli se s nimi dá či nedá komunikovat.
                Asi pláčeš nad nedostatkem komunikace právem. Otevřenou komunikaci neuneseš.
                Na rozdíl od Ratky.

                Docela chápu, proč jsem se minule už dýl nezdržela.
                Tak si trhni nohou, no. :o)

                • @rulisa: Jinak to chápeš skoro správně. Seš tu host. Stejně jako tenkrát si tu byla host. A jediný, co si dokázala vyplodit byly kecy o tom, jak to máš všechno strašně na háku a jak ty už tyhle věci (všechny věci) dávno nemusíš řešit.

                  Přijdeš sem po roce a půl, nemáš (údajně) nejmenší ponětí, cos tu předváděla a opět se jako host našpéruješ někam, odkud si předtím byla vyhozena. A najedeš na to samý jako předtím: Od skládání poklon přes kecy o jedinečnosti a osobnosti (Osobnost | Slovník), přes totální ignoraci (nemáš nejmenší ponětí, o čem je tenhle blog a nehodláš to zjišťovat) až po aplikování principů předběžný opatrnosti v diskuzi s lidma (“Takových blogů bylo, co jsem si tesnutla a dál nic…” – přeloženo “Pche, to JÁ si můžu jít klidně zase o dům dál a fakt o nic nepřijdu”).

                  Jestli tohle, co zkoušíš, má bejt “otevřená komunikace”, tak to jsem potom asi baletní mistr.

      • @Mordemy: @Mordemy: reklama na psi zradlo hehehe
        jinak teda pro uplnost souhlasim s tim co je tu psano a to dostat se do tzv sede zony toho, tech systemu, a cim vic tam clovek vstupuje tim vic si myslim ze je to ta spravna cesta. Pro uplnost jsem si zazil to mit 100mil obraty a par desitek lidi a s hlavou mi to udelalo poradnej mixer sracek a dnes jsem strasne rad jak to vlastne skoncilo ze to bylo tak roztoceni ze me to vyhodilo na ulici s roztrhanejma hadrama a pomlacenym telem. Na druhou stranu jsem ve fazy kdy jsem se vzdal vseho a zacal se rejpat v ty sedy zone, musim ale rict ze makam i rukama protoze clovek holt musi platit ucty… a zacal jsem fakt od nuly a i kdyz dam nejvic casu do manualni prace je to uz v sede zone bez dani ikdyz je to pro nekoho, jenze clovek vydrzi vic a pokud nic nemas da se makat fakt 16+ hodin denne a to i nekolik mesicu… telicko si zvykne rychle a me vyhovuje to stridat s praci na netu , kde se hodiny nacitaj kort kdyz je to velka neznama a prvni kapicky z toho potrubi jsou znat a je potreba se nezastavit a napojit na to potrubi svoji trubku do sve nadrze a fakt to jde, jsem o tom presvedcenej a pak to bude asi narez…protoze prvne je hodinova mzda u takove prace 0,000000001 a pak treba i nekolik k….Na druhou stranu si uzivam tu manualni praci a je pro me fajn to stridani…jo a psi zradlo je dobre value a nebo jsem proste klikar no, ale na to moje jidlo to hodi[lo] a momentalne uz ani jidlo nekupuju a naopak rozdavam…

        • @Svetobeznik: Ahoj Svetobezniku,

          to s tím tvým psím žrádlem je nářez. Přesně tak, jak to ty děláš, se to dělat nemá (myslím tu reklamu na netu) a přesto a možná právě proto, ti to generuje love (a je jedno kolik, jde tady o tu symboliku). Tak už to holt asi chodí no to testování reality… že právě takhle se člověk dostane k něčemu, co funguje.

          A tvoje story je taky zajímavá a furt mi tam chybí pár dílků do skládačky a docela se těším, až to doodhalíš…

          Ty jo manuální práce mě láká, ale nějaká fakt těžká, ne přerovnávání zboží, ale třeba skládání vagónů s úhlím, to bych šel dělat hned. Nebo tahání klád v lese nebo tak něco. Jenže specielně takovýhle práce v ČR sehnat, to je nemožný.

          • @Mordemy:
            No samozrejme nevim jak se to delat ma poradne, mozna tusim, ale to co vidis je jen zkusebni vzorek a zacatek neceho pro me zcela noveho a i presto to prozatim funguje a se vzestupnou tendenci … testovani maleho vzorku…navic nemam ted moc casu se v tom hrabat a upravovat to… ale jsem si koupil uz i domenu na kterou to cely presmeruju hahaha jen si na to vzclenit ten prioritni cas a mozna to do vanoc zvladnu a ted musim zabrat pac za chvilku tam ten dalsi dil do skladacky zapadne…. kazdopadne ta skladacka je na zacatku dost rozbita a jestli to tam nekdo slozi tak kloubouk dolu.

            Jinak na jinych projektech to delam jinak a mozna ze je to lepsi a to se casem ukaze… proste me v tuto chvili vyhovuje to stridani tech cinnosti ale posledni mesic jsem na netu trochu polevil no… pac poradnik se zaplnuje…
            No a vis jak je to s takovou praci …. podle me jak to vidim ja ted s odstupem je to jen vymluva ze se prace neda sehnat protoze jsem si jistej kdybych v cr chtel tahat klady v lese tak je tam tahat budu… ono je to fakt jen o hlave a pokud bz si se moc a moc snazil tak takovou praci najde… jasny je ze sisi to v hlave nahodil jako dobroupraci a vidis se nekde v lese ze by jsi to chtel zkusit, ale tim jsi skoncil a mozna ze ses dival nekde na netu na neco podobnyho… ale lidi co by ti takovou praci dali net snad ani nemaj… jak rkam pokud bz jsi si to chtel splnit a investoval do toho cas a energii tak je jasny ze bys takovou praci mel… jedno vim jiste na praci se neceka… kdo to tak dela bude mit v zivote prd…. prace se vytvari a pak muzes vytvorit praci i pro dalsi lidi, jen je to narocny na hlavu a clovek na to musi bejt pripravenej a cim toho je vic je jasny ,ze hlava nestiha a muze te to vyplivnout jako me…takze jsem ten priklad co potvrzuje pravidlo, ale jak jsem psal jsem za to rad protoze bych dneska yil porad svuj radoby spokojenej zivot ty midleclass a vedel bych vetsi prd nez ted… ted aspon mam otevreny oci a snazim se o to vnimat to co je kolem me… kdyz to dam po lopate tak asi takto ….Takze jestli chces tahat klady tak bez do lesa a zacni tajat klady bez toho ze ti nekdo neco zaplati pak uvidis tu zmenu kdyz te nekdo uvidi a zacne ti davat penize za to ze tahas ty klady, je to stejny jako kdyz zacnes tvorit neco na netu prvne tvoris zadarmo a kdyz te zacnou lidi vnimat a ty tvoris dal tak se zacne neco generovat …ale to ty vis a kdyz to vis tak to preved to offline a uvidis ze je to vlastne stejny jen casova osa muze bejt jina…no a ja tu tak vlastne taky zacal kdyz se na to podivas a tak muzu rict ze to funguje…

          • @Mordemy: Morde, nevím proč se ti nedaří sehnat manuální práci v ČR, ale jsem si jistá, že pokud vyjedeš do Anglie nebo do Německa, tak ji máš hned, resp. tam zas nedostaneš žádnou jinou ze začátku…a můžeš vesele dřít od rána do večera a pravděpodobně si vyděláš víc než v ČR v kanclu. Osobní zkušenost. Prostě pokud něco chceš a tam kde jsi to není, tak se přesuň jinam.

  8. Nový vlákno k @tom a @tom: S těma “zmrdama na vrcholu” (kdybych to měl nějak parafrázovat) bych to viděl tak, že systém je prostě jakoby generuje “automatický”. Jasně, že by se dala udělat nějaká statistika a spočítat počet zmrdů versus tripperů a pak z toho jako statisticky cosi vyvozovat, ale podle mě systém se nemůže přelejt ze “zmrdistánu” do “tripperstánu” dokud pro to v systému nenastanou příhodné podmínky. Viz. to, jak (prozatím) skončilo hnutí Occupy WallStreet, který mělo HLAS ve chvíli, kdy to bylo nakloněný (kdy systém začal kolísat), ale protože se to pánům politikům (podporovanejm bankama a dalšíma subjektama, který de facto od základů tvoří systém…) ještě podařilo ukočírovat, dneska po nich neštěkne ani pes. Stany dávno stržený, ulice normálně průjezdný, v médiích už ani zmínka.

    Nicméně ve chvíli, kdy to setrvačností opět začne dojíždět a ztrácet dech (a ta víra lidí klesne pod určitou kritickou mez), tak se (opět zcela automaticky) vytvoří nějaký uskupení, který bude ne nepodobný hnutí Occupy WallStreet a zase se budou snažit dělat změnu. Třeba… nebo to dopadne jinak, v závislosti na těch vstupních podmínkách.

    Prostě veškerý pozitivní proudy jsou na tom úplně stejně jako ty negativní proudy. Nikdo to ve skutečnosti neřídí. Celý je to jedna velká iluze, že to, jak vypadá lidská společnost, je rozhodnutím nějakých velkých zvířat s mocí. I ten nejmocnější člověk na světě je pouze “loutka systému”. Protože systém je mocnější, než jednotlivec nebo i než libovolně silná skupina jednotlivců. Prostě molekuly vody můžou mít sice každá svojí svobodnou vůli, ale ten proud nikdo z nich neovlivní. Přestože proud je tvořenej pouze a jenom z molekul vody (z nichž každá má svobodnou vůli), jako celek se to řítí někam, kam to nikdo z nich nemá pod kontrolou…

    Když se o záchranu světa nebude snažit Greenpeace, bude to dělat jiná organizace (a ty lidi, co mají potřebu zachraňovat svět, by prostě chodili po ulících rozdávat lidem ne zelený, ale třeba fialový letáčky).

    Ta provázanost je natolik velká, že věci fungují jen tehdy, když se to Realitě hodí. Konkrétní přelomový události jsou jako lavina. Spustit je může malej kamínek… Pokud lze v historii vysledovat nějaký události, který byli jakoby malinkatý, ale měly strašně velkej dopad, tak to bylo podle mě vždycky jenom o tom, že ty události byly spouštěčem tý laviny. Pak už se to prostě sune a čert ví, jak to dopadne. Ale jestliže ten svah není nestabilní, můžeš na to házet jak chceš velký šutry a lavinu nespustíš.

    Co chci tímhle vším říct je, že můžu být sice tím “světlým pilířem” pro další lidi (pro zcela konkrétní jednotlivce kolem mně), ale nemůžu podléhat dojmu, že tím konám nějakou akci v rámci společnosti, a ta akce bude mít světohybatelnej dopad. Navíc pointou celýho toho “pilířování” v prvý řadě je, aby to lidi vytrhlo z jejich letargie, ale zároveň je to taky prostředek komunikace s nima a prostředek komunikace s Bohem. A nejvtipnější na tom je, že je to celý z poloviny fejk! Lidi potřebujou symboly a ujíždí si na nich – například Mordemy z blogu psychoanalyza.com, kde za debilní kecy lidi dostávají ban, a kde tě klidně seřvou za to, že máš jinej názor, to je otcovskej symbol jako prase… a kupodivu občas docela dobře funguje. Jenomže funguje přesně do tý doby, než ten člověk prozře a pochopí, co ses mu z tý pozice “nad” snažil vysvětlit. A jádrem většiny těhle vysvětlení je to, že člověk žere nějakou hru v podakvárku. A ty, jakožto člověk “nad”, mu pomůžeš vytáhnout se nahoru. V tý chvíli je však spolu s porozuměním toho nadakvárka pochopeno i to, že celá ta hra (celý to pilířování) bylo jenom něco jako nuntý zlo, který mělo za úkol pochopení tý jednoduchý společný pravdy, a tou je, že…

    …každej z nás je Agregátor, každej z nás slouží (v ideálním případě má sloužit) k tý distribuci energie a každej člověk je ten “světlý pilíř”. Jen si to třeba neuvědomuje… Protože ve chvíli, kdy je každej Agregátor, tak postrádá nějaký rozdělování na světlo a tmu (na ty, co žijou ve tmě a na ty osvícený) smysl. Osvícení jsme prostě všichni. Všichni jedeme na tripu. Všichni máme v sobě Boha.

    Je nebezpečný (pro vlastní hlavu) přemejšlet tím směrem, že můžeš všechny ty symboly a archetypy a tyhle věci nějak přesáhnout nebo tak něco a pak to předat dál a ovlivnit tím společnost a pak spustis řetězec událostí, kterej povede k osvícení a svobodě společnosti a zlepší to, jak my všichni lidi žijem. Jestli se to stane, stane se to i bez nás (bez tebe nebo mě). Stejně jako jestli se to stát nemá, tak se to nestane (a ani sto tisíc Mordemo/Orbi/tomů s tím nic neudělá).

    Prostě popisoval bych ty věci, rozebral bych je, pochopil ty archetypy a vše kolem, ale nebojoval bych se společností a nesnažil se zařizovat (přispívat k) revoluci. Mnohem důležitější je postarat se o svůj vlastní praktickej život a o praktický životy těch lidí kolem tebe… protože vždycky je spousta ženskejch jako je ratka, co si myslej, že můžou v klidu sedět kdesi ve fabrice a mít se fajn nebo spousta kluků typu Vůdce, co si píšou blog “jen tak pro zábavu a pro peníze” a myslej si, že to bude fungovat. Tohle jsou ty věci, o který je dobrý se starat. Tohle je místo, kde dělat revoluci…

    • @Mordemy: No k tomu OWS… trochu mi to jde dohromady s tim co pise Arol Dook. Verim tomu, ze ty lidi pred rokem museli dojit k bodu, kdy hrana radikalnost narazila na svy meze a doslo se do bodu, kdy ten clovek bud bude skutecne radikalni anebo se vrati do bezpeci k mamince nebo do sve San Franciske/Seattleske/Brnenske kavarny. A jak pise Arol – kdyz lidi uvidi, co je po nich pozadovano, tak se proste otoci zpet a zbytek zivota hraji hru hippiku, co zazili Woodstock a to je tak nejak vsechno.

      Arol mi vubec pripomina meho bratrance, ktery se 40kou na krku ted nastasti sam odhalil, ze jakozto socka hraje tu hru s penezi jako ratka; tj. ze jeho ostatntativni fuck penez (kterej dela jiste jeste dokonaleji nez ratka) ho dovedl k tomu, ze mu penize nebo spis jejich absence brutalne determinuji celej zivot a to stylem, ze kdyz se po roce bavime, tak se me proste musi zeptat, jestli bych ho nezalozil (ano, postmoderni zduvodneni, ze se me “jen tak” zeptal a ze samozrejme mohu svobodne odmitnout bylo defaultne pritomno, jako v kazde komunikaci roku 2012… tyhle hlasky o individualni svobode uz jsou dnes na urovni nejake ortodoxne nabozenske obsese, takze dnesni moderni clovek s temi svymi kecy pripomina krizujici se babku pred Kristem nekdy z 19. stoleti).

      Kdyz tu zacnu rikat, at Arol neni takovej srac, tak se zas rozjedou ty hry. Mohu proste JET TAK MIMOCHODEM upozornit a vy si to ZCELA SVOBODNE A NEZAVAZNE prectete, ze ty lidi, at v krizi stredniho veku nebo pred smrti lituji tak hluboce, ze se jako mladi posrali, ze to hezky neni. Je iluze, ze by s tim nemohli uz nic udelat, ale cim drive, tim lepe to jde. Ten pruser totiz muze byt a bude mnohem vetsi nez ted, ackoliv se to nezda.

      • @La Tibor: Technická: Pleteš si Arola a toma (byť oba mají ve skutečnosti zřejmě stejný křestní jméno…) Nebo-li jsou to dva různí lidé tady na blogu (haha). Ne, že by to bylo až tak podstatný kdo je kdo, všechni jsme beztak stíny – je to poznámka hlavně pro Arola a pro toma, abyste se nedivili, ke komu to La Tibor mluví… (mluví ve výsledku samozřejmě k oběma)

        • @Mordemy: Verim, ze nepletu, reaguju na to, co pise Arol, co pise Tom, k tomu jsem se chaosctenim zatim nedostal. Reaguju na to, ze te “jeste nechce videt” atd.

          • @La Tibor: Ah, jsem mimo od rána. V práci se ještě těsně před odchodem stíhaj srát vztahy s lidma… sorry.

            • @Mordemy: to bude cely jinak Morde a cekame co z toho vyleze. Ty vztahy se zacly srat uz driv a proto te vyrazili. To neni ze jen tak se rozhod te sef vyhodit nebo ze se delala nejaka reorganizace. To jsou vsechno bullshity, pokud bych mel nejakyho spolupracovnika a ten clovek by mi zapadal do konceptu, tak se ho nezbavim, ani kdybych presidloval na Mars.

              Takhle urcite uvazuje jakkoliv kokotskej sef. Treba mas na compu smirovaci soft a cte tenhle blog a vidi kolik tu travis casu, co ja vim.

              • @La Tibor: Beru to tak, že ten důvod není nějak zvlášť důležitej. Podstatný je, co a jak dále.

                Taky si myslím (vím, cejtím…), že ten hlavní důvod mi neřekli, že jo… Náš vedoucí (v podstatě ten důležitější, ze dvou šéfů, protože majitel je odtrženej od toho, jak to funguje tady “dole” na dispečinku a je většinou zavřenej nahoře v kanclu a vždycky akorát v pondělí ráno na poradě zkontroluje, jestli číselně vychází výsledky… jinak 90% praktickejch věcí řeší tady náš “dolní vedoucí”), tak teda tenhle náš “dolní vedoucí” to podal následovně ten můj vyhazov:

                Oficiální důvod 1: “Asi se úplně nehodíš na tuhle práci, to je můj pocit, vyloženě žádný problémy s tebou jako nebyli, ale takhle to prostě vidím no…”
                Oficiální důvod 2: “Občas seš hustej na řidiče… Ale určitě už teď nemá smysl řešit nějaký konkrétní případy, kde si se ke komu jak choval a co si kde kdy udělal špatně, už jsem se rozhodl…”
                Oficiální důvod 3.: Reorganizace (než aby vyhodili dispečera z právě se rušící pobočky v HK, kterej má 6 let praxi, tak vylejou mě)
                [důvody uvedeny v tomto pořadí]

                Podle mě jsem prostě “nezapadl do kolektivu” (překvapivě). Nijak jsem se těch lidí nestranil, ale chlastat prostě nechodím, závody na playstationu nehraju, na volejbale jsem s nima taky nebyl, a v Audině nižší třídy taky nejezdím. Dokonalej dispečer určitě taky úplně nebudu a že mě ta práce taky až tak úplně nebaví, to na mě samozřejmě musí bejt poznat. Ale snažil jsem se to pokud možno neosrávat.

                Teď ráno jsem se poprvé za celou dobu pohádal s tím kolegou, co jsem s ním teď půl roku dělal u jednoho stolu. On je tu ze všech nejzkušenější, má v hlavě práci všech ostatních lidí, ví o všem, co se kde šustne, a plánovat umí jako nikdo. Je to “v podstatě hodnej kluk” (ehm) a snaží se dělat to na max. a aby všechno vycházelo jak nejlíp to jde. Ale je psychicky v prdeli nejvíc ze všech a je permanentně nasranej prakticky na všechno kolem tý práce – za ten půl rok, co se na něj 8 hodin denně pět dní v tejdnu koukám přes stůl, se to ještě dost vystupňovalo. Je nasranej na zákazníky (a je na ně milej). Je nasranej na řidiče (a snaží se to s nima vždycky vyřešit po dobrém a nezvyšovat na ně hlas). Je nasranej na “horního šéfa”, protože ten to tady záměrně drží extrémně napnutý na dispečinku, že to všichni tak-tak stíhaj a když si jeden dispečer z šesti vezme dovolenou na pár dní, tak tu rázem padáme všichni totálně na hubu (a pak řvou zákazníci, řvou šoféři, a celý se to sere, protože se prostě nestíhá a ten kolega, co umí tak skvěle plánovat je nasranej, že práce, kterou na tom udělal je rázem na hovno, protože se to musí znova celý přeplánovat, jelikož to někdo někde posral nebo se to prostě posralo samospádem – jelikož v logistice, stejně jako v životě, ti nikdy nic nevyjde tak, jak sis to naplánoval…).

                Samozřejmě jsem byl použit jako odpadní kanál pro jeho sračky, protože na zákazníky řvát nemůže, na šoféry taky až tak moc ne, na šéfa taky ne, na novomanželku, s kterou si vzali pár měsíců zpátky hypotéku na barák, kterej po večerech ten kluk staví, na tu taky asi úplně řvát nebude, a tak nějakej Mordemy, co jde stejně za dva dny do prdele, už vadit nebude, že jo… klasika no.

                Programem na hledání spyware jsem si počítač projel hned první tejden, co jsem sem nasotupil. Pokud mají nějakej tracking, tak přímo na serveru. Pokud to tady čte pan vedoucí, nechť se vyjádří.

                • Vsechno zle je k necemu dobre. Pokud neumirame je to jen hra. Souhlas s Tiborem. Byl jsi vytipovan uz davno. Nejsi soucasti servilni kasty a bylo z tebe citit, ze bys jim plasil kurnik. Bud rad.

                  Pokud sedis za kompem a pouzivas telefon, tak vypisy hovoru (cisla, casy, delky trvani) a duplikovani mailu primo ze serveru je uplny zaklad “firemni kultury”. Nemusis mit nutne nejaky spyware na masine na mapovani cinnosti na netu, tohle se dela sledovanim paketu primo na proxy serveru, pres ktery se pripojujes. Dale se pouziva geograficka alokace mobilu (simky) v gsm siti (naprosta automatika na zaklade odezvy radioveho signalu, nepouziva se to jen na “ztracene bezkare” ale i celkem bezne v praci). Je to perverzni, ale faktem je, ze vyroba “kompra” probiha i na urovni firma vs. zamestnanec. Zamestnanec je tak lepe ovladatelny. Nejdriv te nechaji si osahat meze systemu a jakmile to udelas, uz mas nekde virtualni “slozku”. Nejabsurdnejsi na tom je to, ze i ten kluk ze servicedesku, co ty maily doluje ze serveru pro sveho sefa je otrok a casem proti tomu otupi natolik, ze je dotycnemu cloveku schopen po letech u osmeho piva rict, jak ho ta fizlovaci otrocina sere a tim potvrdi pravdivost pouhych domnenek.

                  • @tom: tak s tim prvnim odstavcem bych si dovolil nesouhlasit. Je to logika jako “bud rad ze nemas prachy, protoze pak jsi cistej”.

                    Kdyby Mordemy byl clovek, co zapada do firemni kultury tak nepise tenhle blog, to je jasny. Ale co jako dal? Nezapadame do tohohle sveta, my vsichni tripperi. Tak budem sedet na prdeli jako nejaky svaty a hrat si na vlastni vyjimecnost nebo co?

                    Tohle je presne ta past do ktery se lidi co neco vidi chytaji. Neni to arogance moci, ale je to nejaka jina arogance. Proste nemuzu si pomoct, ale nasim ukolem je zvladnout prave i tyhle situace. nenechat se vyhodit ze skoly, kterou uz delame, ale dat tomu pointu. Nelze srat na lidsky symboly a predsudky, naopak je to o tom naplnit je tak moc k dokonalosti, jak jen je to mozne. Teprv pak se projevi cela absurdita. Cesta blaznu a podivinu vyloucenych ze spolecnosti proste neni ta prava.

                    • Tak cely kontext toho prvniho odstavce by znel:
                      Muze se stat, ze momentalni a docasna prohra spusti v slozkach osobnosti potrebny tah na branu v dane oblasti (zdroje, moc) a pristi forma seberealizace muze byt vhodnejsi. Protoze nakonec to jsou jen nase koule, kdo nam pomuze neco zmaknout. Je to jakoby cesta ke koulim.

                      Ne, nemyslim, tu hru na osvicene joginy. Mam jich kolem sebe dost a vidim, ze si sice mysli, ze prelezli do nadakvarka , ale tam zkysli stejne jako v predchozi urovni mysleni. Rekurzne si prenesli svoje demony jen do nove krabice.

                      Idealni je vedet v kazdy okamzik co je pro dany nasledujici retezec udalosti nejvhodnejsi. To ale predpoklada znalost vsech realit a tudiz, to je z naseho omezeneho pohledu vzdy strelba do neznama a vyznam ma to jak jsme pak schopni dynamicky reagovat na to co tim spustime. Od toho mame tu intuici, ktera by mela byt tim cenichem vystrcenym ven nad ramec naseho vedomeho vnimani sveta.

                      Sam jdu ode zdi ke zdi a furt testuju o cem to je.

                    • @La Tibor: jj, intuice kdy jit od skylly, kdy od charybdy a kdy se to proste vyresi nejak vystrelenim po uplne neocekavanym vektoru

                      pokud mluvim ale konkretne k mordemymu, tak (mozna uplne spatne) mi prijde ze nenai na skodu zvladnout to, co povazuje za kokotinu

                      kdyz bych se bavil s jakymkoliv jeho spolupracovnikem, tak by byla rada asi uplne opacna

                      mordemy uz neco uvidel

                  • @tom: Však jo. Lepší, než kdybych se tu moc zabydlel a začalo se mi tu líbit. Určitě to ze mě bylo cejtit na sto honů… o to je vtipnější, že mě sem půl roku zpátky vůbec vzali (přišlo mi to tenkrát strašně veselý, jak jsem se oblékl do košile a kalhot a šel na pracovní pohovor a byl vybrán z asi pětadvaceti lidí… chápeš, zrovna já…).

                    Je to možný, že si někdo dává práci s tím, aby četl, co tady (a nejen tady) píšu. Ať si počtou… rozhodně nehodlám podnikat jakýkoliv preventivní opatření a paranoidně se stresovat, co by se o mně někdo mohl nedejbože dozvědět. Telefon jsem nikdy na nic, než na firemní hovory, nepoužil (vůbec i ten svůj osobní mobil už dnes prakticky na nic nepoužívám, tak jednou za měsíc pár SMS nebo jeden/dva hovory), na netu jsem nalezlej sice furt, ale to je záležitostí celý firmy od ženskejch v účtárně, přes dispečery až po pana vedoucího… občas je to dost šílenej multi-multitasking, starat se o diskuzi na blogu a do toho řešit přepravy.

                    Osobně si myslím, že tady na to stejně nemá nikdo moc čas, pročítat nějaký logy ze serveru. Ale skutečně srdečně zdravím jak mladýho pana D., co nám tu dělá IT, tak samozřejmě i všechny ostatní zúčastněné :-)

                    • @Mordemy: to je proste problem endurance; je super projit pohovorem, ale ten zavod se pocita na konci

                      ted to pujde zase od zacatku a prijde opet ten bod..no ten bod, kde si proste ty vlasy dozadu neuceses

                    • @Mordemy: Já tu byl fakt nejhodnější, co šlo… holt jen prostě nejsem robot a Oldřich Nový se vždycky nakonec nějak dostane na povrch. Teď všichni prostě jen zavřou oči, a já v klidu odejdu, a někteří si možná oddechnou, že je ten blázen konečně pryč…

                    • @Mordemy: tohle vis fakt jen ty sam a pokud to tak je, tak to tak holt je a neni problem

                      oldrich jiste vzdycky nejak vyleze, to jestli ses predtim vycerpanim fakt plazil po zemi proste vis jen ty a pokud jsi na to zapomnel, tak se to pripomene

                      rikam, ze to jsou jen nastrely

                • @Mordemy: Jasne no. Fraze “na praci se nehodis” ale muze stacit tak jim (respektive hraje se to na to tak). Neboli takova ta fraze po rozchodu, co me vzdycky vytocila jako zduvodneni: “nehodili jsme se k sobe”.

                  Bude to jakasi tvoje “podivnost” asi za tim vsim. Neco s Oldrichem Novym klidne. Mam pocit, ze at je to co je to, je dobry to vedet, protoze zbytek sveta se od tyhle firmy az tak lisit nebude.

                  Jeste jinak: kdybych byval vedel, za jakyho posuka a jak konkretne jsem realitou povazovan, usetrilo by mi to dost casu. Je to vec k analyze a je to neco, s cim se musi clovek nejak naucit pracovat. Treba i v tom, ze pri zachovani vsi pokory ke svymu posukovstvi, ktery existuje z nejakyho duvodu, se ho clovek obcas dokaze i po pickupersku vzdat (neboli zahrat tu hru). Duvod je uplne stejnej, jako kdyz clovek “pouziva” penize. Misto symbolu penez proste pouziva symbol persony, protoze jinak to lidi spatne nesou a pouze s temi uvedomelymi ve styku nejsme, protoze kdo je uvedomely uz neni v tomto svete. Samozrejme ze tohle chovani ma destruktivni zpetnou vazbu, ale to rvani pravdy pres mrtvoly muze byt jeste destruktivnejsi. O tom je Skylla vs. Charybda.

                  Dalsi priklad je i to baleni holky, u ktery tu falickou hru ze zacatku clovek proste musi hrat az do doby, nez se to cele zhrouti. A hrat to znamena i zapomenout, jak to vlastne cele je, takze to cele musi probihat v rovinach nevedomych.

                  * jen uvazuju

                  • @La Tibor: Já tohle vím a chápu Orbe. Však kdybych to nezahrál u pohovoru, tak mě prostě nevzali. Stejně tak kdybych tu byl za Mordemyho, tak letím po prvním tejdnu. Tohle je jasný… a je jasný, že to stejně nakonec prosákne, jako všechno. Že na mě něco nesedí musí bejt každýmu, kdo mě potká :D

                    • @Mordemy: mel bys fakt nosit ty vlasy do cela, pak bys vydrzel do vanoc

                    • @Mordemy:

                      Okrajový postřeh – kdybych byla utahaný šéf a můj podřízený, který se má v pondělí vrátit po dovolené do práce mě v sobotu večer otravoval s tím, že se mu nechce a ještě chce další den volníčko, tak by mě celkem sral…
                      Nevím, jak moc si tohle uvědomuješ, ale to prostě dávalo najevo, jak tě to tam obtěžuje.

                    • @Schizoida: Jo a mimo jiné to dávalo najevo, že bych rád strávil ještě o den víc ve společnosti jedný schizoidy. Nevím, jak moc si tohle uvědomuješ…

                      Jasně, že se mi nechtělo do práce a jasně, že sem si prodloužil “pohodlíčko”, a mohl jsem místo v pondělí, vypadnout už v neděli a jít do práce o den dřív. Příště už to tak samozřejmě udělám (po týhle poznámce bohužel nemám jinou možnost).

                      Jinak v sobotu večer mi pracovní SMSky chodí úplně normálně, stejně jako každýmu na dispečinku, včetně “utahaného šéfa”. Záměrně jsem tu SMS vedoucímu poslal v sobotu večer (bylo tak sedm), hned jak jsem si to uvědomil, že si chci dovolenou prodloužit do pondělí, aby měl vedoucí celou neděli na to mi odpovědět.

                      To, že jsem tam nechtěl bejt bylo jasný od začátku. Stejně jako “nechci bejt” v tý další práci, do který půjdu (až ji najdu). Leč bylo a je to potřeba a utíkat před tou povinností nebudu.

                      Pokud máš i nějaký jiný postřehy, než ty “na okraj”, sem s nima.

                    • @Mordemy: no za to, kdyz si chces prosadit to co chces a ne to co je adekvatni (prace na banku), se proste plati

                      a ta cena je nakonec mnohem vyssi

                      pokud fakt az tak NECHCES do te dalsi prace, tak to fakt vypada, ze bys mel jit nekam sockovat

                      vubec se mi to nechce napsat, protoze tim se veci strasne komplikujou (plus mam pak odpovednost), ale asi to tak vypada

                      otazka je jestli je ten odpor jinyho druhu nez ten, co jsi predved se schizoidou, se kterou jsi chtel byt – pokud je to to samy, tak je to ten druh, co je potreba zlomit a potom do te prace nastoupit musis

                      pokud clovek takhle ustupuje pohodlicku, tak ta vyse zminena integrita asi dostava slusne na prdel; necitis to uspokojeni z toho, ze nejaka tvoje slabost ma v realite konkretni obrysy, proti kterym se da bojovat prave tim, ze prijmes neco tak absurdniho, jako makat nekde v praci

                      (ano me se to keca, ted jsem byl v krame pro kabel a prede mnou lidi 10 minut nahlas premysleli jaky si koupi notebook a jeste chvili a zacal bych tam srat uprostred mistnosti; neboli v praci bych se za den zblaznil a nekoho asi zabil)

                    • @La Tibor: Nějak na tebe (teď) nejsem schopnej reagovat (jaksi obecněji).

  9. Pokusil bych se tu o obhajobu Brna, jen tak snad ze cviku. Vse, co je tu o Brne receno, je pravda. Praha je taky psycho a Ostrava, ktera se pomalu stava in, je taky psycho. Kazdej genius loci proste rezonuje s jinou perverzi. Kazdy upnuti se na nejaky misto uz samo o sobe je totalni zlo. Dneska tu je proste vyzva v podobe globalni vesnice a clovek musi jit do ty strasne tezky bitvy a prijimat kulturni vzorce, ktery se na nej vali odevsad, nebo se o to aspon pokouset a nezavirat se.

    Presto jestli mam nekde domov tak je to to lehce ospale a mekkoucke Brno, kde jsem tak 7 dni do roka. Mozna ne domov, ale zakladnu – misto, kde muzu chodit poslepu. V tu chvili pseudointelektualove a to vsechno kolem ma vyznam prave pro ten naprosto sileny kontrast. Nic nevedi, nic netusi, prostestuji za celosvetovy mir na Moravaku a jako predchozi generace brnenskych naplav skonci v alkoholicke deziluzi a v hlaskach rizlych hantecem. Nez jsem odjel do Brazilie, tak me pochopitelne Brno sralo, byt mene nez jina mista a nebyl jsem schopen ani formulovat co me na nem sralo (je to popsano v clanku zde). Ale pote, co clovek je tak nejak osekavan a mrazen realitou na vsech frontach, tak Brno pusobi jako mekka postylka princezny na hrasku a jako se obcas potrebuju vyspat, tak potrebuju i Brno.

    Problem Brna proste je, ze se tam da shnit uplne stejne jako jinde, ale v Brne je to proste strasne prijemne hniti, ktere jen obcas v nejakem bad tripu ukaze tu realitu a o to je to pak cele silenejsi. Brno ma neskutecne vychytanou fazonu a odpojeni od reality. Otazka jestli je prave tohle absolutni zlo, nebo jestli to obcas potrebujem, aspon pro me neni uplne uzavrena. Ale kazdej, kdo v Brne zije, by potreboval bicem vypraskat, to je bez debaty.

    • @La Tibor: Teď už tam asi taky zase budu schopnej zajet a nezkolabovat. I když teda na Skleněnku si přeci jenom nechám zajít chuť… je zajímavý, že když jsem tam byl v Brně na pár hodin po Ozoře (a taky vlastně před ní), že mi to nějak nepřišlo. A teď to se mnou “najednou” udělalo tohle (já vím proč, ono to vůbec nebylo “najednou” že jo, protože když jsem tam teď naposledy přijel, tak jsem zrovna docela DOST vnímal všechno kolem sebe). Nu, příště už budu připraven – a budu se snažit to zvládnout i bez toho, abych “odešel”.

      Brno je vlastně docela primitivní v tý svojí sračkoidnosti, píšu to i v článku, ale právě ta jednoduchost a pohodlnost může člověka lehce dostat. Mě to taky bavilo zezačátku, chodit do těch hospůdek a smát se pseudointelektuálním holčičkám. Ale pak jsem se asi nějak pokusil si to Brno omotat kolem prstu (když je to přece tak primitivní, že jo…) a ono to takhle jednoduchý samozřejmě není – Brno si omotalo kolem prstu mě.

      • @Mordemy: ja takhle obvykle kolabuju v Praze a pak jsem to mival v hypermarketech – odnaucila me to brazilie a mistni hypermarkety, ktery ty nase kopirujou a nechtene parodujou a po to zkusenosti uz je to relativne ok, i kdyz zas tak moc bych to nepokousel

        je to proste o tom, kde konkretni misto slapne na konkretni kuri oko

        v cesku/evrope je fakt zvlastni kolik ruznych geniu loci muze byt na tak male plose

  10. no, komentare jsem necetl protoze jsem prilis linej. kazdpopadne vubec nechapu, co si tady pan mordemy namlouva nebo co ty zvasty maji znamenat (zvlaste pasaz o zhrouceni a breceni na sedadle spolujezdce a naslednem objimani). nejedes na necem?

    brno jsem videl jen z d1, nicmene nwjde mi do hlavy, proc by to misto melo byt jine nez jakekoliv jine. nasadil jsi mi brouka do hlavy, dik.

    pls vysvetli mi ty tvoje radoby odborne myslenkove ppchody. ostatni clanly jsou jalz takz srozumitelne, ale tohle vubec. bud chces trollit a nebo jsi aai utek z bohnic. ani nevim, proc sem pisu ten koment, pac je ve vysledku stejne jedno, co budes tvrdit, protoze ja budu zase mimo. predstirany lol.

    • @nechapavy: Co teda po mně chceš vysvětlovat, když stejně píšeš, že to nepochopíš? To se tady budu zbytečně snažit a ty pak stejně prohlásíš “to nechápu voe, stejně seš jen zkurvenej feťák”… Takže se rozhodni: Buď se to pokusíš pochopit nebo vypadni rovnou a už se nevracej. Je to dostatečně srozumitelný?

      Místa se liší v závislosti na tom, s čím je to místo spojený. Říct, že Osvětim je místo jako každý jiný je nesmysl, protože to na tebe prostě dýchne už když projdeš vstupní branou. Pokud se chceš pyšnit tím, že s tebou by to nic neudělalo, tak upřímnou soustrast, jelikož seš slušnej schizoid (držíš si od věcí odstup). Pokud by Osvětim srovnali se zemí, stejně tam ta atmosféra bude. A Brno je prostě taková druhá malá Osvětim, chápeš? Sice se tam nepálili lidi v pecích (pravděpodobně), ale dějou se tam jiný věci (intelektuální pozérství a další sračky popsaný v článku). A právě proto na mě to Brno zapůsobilo tak, jak na mě zapůsobilo. A samozřejmě jsem tam nějakej čas žil v tom Brně a vůbec nic špatnýho mi na tom nepřipadalo a hrozně jsem si to užíval a nebyl problém, až jsem se z toho zhroutil. A teprve až jsem se tam po pár letech vrátil, tak z toho vznikl tenhle post (to je ostatně popsaný přímo v něm).

      Každopádně buď teda teď budeš hrát nechápavýho (a budeš odejit) nebo budeš mlčet rovnou nebo se to pokusíš pochopit a třeba k tomu i dodat něco podnětnýho. Your choice.

    • @nechapavy: jsi fakt tupej a celej svet (radeji) vnimas z D1

      mista se lisi, existuji veci jako genius loci

      ted jsem pristal v brazilii a policajt kouka na nalepku na mym notasu s napisem “TOP SECRET” a i diky ni (protoze si nebyl jistej kdoze jakoze jsem, me nedelal problem – jelikoz brazilce trochu znam, tak prave kvuli tomu, ze jsem cekal, ze se tak bude chovat, jsem ten notas vytahl – kvuli notasu samotnymu, kterej ti v Brazilii dava vaznost, plus kvuli te samolepce)

      podobne se lisi i mista v ramci jedne zeme, Praha neni Brno

      jediny, co se po planete rozleza docela krute, jsou zraneny lidi, co technokraticky pozorujou svet z dalnice a potvrzuji si tak, ze svet je mechanickej a homogenni

      • @la tibor: zapomnel jsem dodat, ze v evrope by si samozrejme nejaky debilni nalepky nikdo ani nevsiml

        podobne jako jsem v riu koupil triko od Hizballahu, kteryho si pro zmenu nikdo nevsimne v Brazilii, ale v Evrope melo mezi Zidy uspech..do Izraele bych ho radis nenosil

        prave tyhle kolektivne rozdilny reakce na stejne podnety jsou dukazem, ze kultury a mista se lisi

        zil jsem 17 let v Praze a 10 let v Brne; je to co se tyce mytologie (kolektivne sdilenych symbolu) uplne o necem jinem; ted bydlim v Cesku v Ostrave a zase je to uplne o necem jinem

  11. tak priklad osvetimi je jasny, pokud si clovek uvedomi, co je to misto zac a jake hruzy se tam dely. byl jsem se podivat do terezina a kdyz si clovek predstavi, ze by tam brucel (a pravdepodobne i dobrucel), jde z toho mraz po zadech.

    ale srovnani s brnem je imho mimo. tvoje pocity se zakladaji na lidwch, ktery jsi potkal. asi jsi mel holt smulu. takovi lidi jsou vsude a rozhodne neni mozny kbuli nim rict, ze treba praha je plna dementu, kdyz narazim na jednoho.

    ja jsem sem neprisel delat blbyho, ale fakt me zajima, jaktoze mas takovy rozsirenyvnimani . mozna mas, ale nedokazes to ve srozumitelne forme interpretovat, takze ja se pak citim jako absolutni analfabet.

    • @nechapavy: No to je jedna možnost, že nejsem dostatečně srozumitelnej. Druhá možnost je, že seš skutečně absolutní analfabet a ten text srozumitelnej prostě je. Anebo za c) ten text je srozumitelnej, ty nejseš analfabet, jen holt nevnímáš. Vyber si.

      (btw kdybys vnímal, tak ti dojde, že se odpovídá prostřednictvím tlačítka REPLY a nerval bys to pod to na nový vlákno)

      Jsem přesvědčenej, že to nebylo založený na lidech, který jsem potkal, protože schizoidní brněnskou holčičku z fakulty sociálních studií, co navštěvuje brněnský kavárny a rozvíjí v nich svoje filozofický představy o čistotě, tady, kde žiju, nenajdu. Respektive musel bych se dost snažit. V Brně stačí zajít do libovolný čajovny nebo kavárničky a spatřit to na vlastní oči. V Brně máš 400k lidí a z toho 100k studentů, chápeš? To se prostě musí otisknout do celýho toho města tohle… Tam jsou ulice doslova přecpaný mladejma lidma s naprosto šílenejma nadějema a iluzema o světě, který to tam hrajou na všechny ostatní. Je to totální psycho! Jasně, že takoví lidé jsou víceméně všude, ale v Brně je obrovská koncentrace těch lidí na jednom místě a prosakuje to do celýho města.

      • @Mordemy: Jednoduchý řešení. Nechoď se flákat do čajoven a kavárniček, příp. ignoruj lidi a nenech si jejich bludy pustit k tělu.

        Psal z mobilu, takže mě nenapadlo mačkat nějaký tlačítka. Taky bych si mohl hrát na grammar nazi a vytýkat ti kdejaký gramatický chyby, ale to je dětinský a nemám čas/chuť se tim zabývat.Pokud ti vadí, že diskuze je rozlezlá, tak jsi prostě šoupni do jednoho vlákna. To je toho.

        Vnímavej asi nejsem, protože nedokážu pochopit příliš abstraktní věci. Občas se pod některejma tvejma článkama rozvine diskuze, kde jsou lidi, který jsou evidentně na stejný vlně jako ty, ale já si připadám jako člověk, kterého vysadili v zemi, kde se mluví cizím jazykem a vůbec netuším, o čem ostatní mluví.

        • @nechapavy: Řešení nechodit se flákat do čajoven a kavárniček je samozřejmě správný. S tím “ignoruj lidi a nenech si jejich bludy pustit k tělu” už je to PODSTATNĚ složitější. Pokud seš v nějakým prostředí a stýkáš se s lidma, tak si je NELZE nepustit k tělu. To je celej vtip a celá podstata schizoidnosti – že lidi se snaží bejt izolovaný od tý špíny (proto v předchozím komentu narážím na holčičky, co se snaží bejt čistý! čistota je blbost, protože umažeš se vždycky a pokud se ještě budeš snažit bejt od tý špíny izolovanej, tak tě to sežere zaživa; viz veškerý texty tady na blogu, který jsou primárně o tomhle).

          Svět jede na symbolech. Třeba peníze, který pouvížáš každej den jsou totálně abstraktní a metaforický. A taky je chápeš. A používáš je. To, že se tu řeší “abstraktní” věci, neznamená, že ty věci nejsou reálný a funkční a nemají pevnej základ ve světě. Budeš se muset zkrátka trochu víc snažit a nebejt tak línej.

        • @nechapavy: jedinej kdo dokaze ignorovat lidi je autista; schizofrenik je clovek, co se rozhodl ignorovat lidi

          kdysi byl autizmus diagnostikovan jako detska schizofrenie; je otazka jestli autisti nejsou jen dalsi faze schizofreniku atd atd, ale to je vcelku jedno

          v kazdym pripade celej tenhle blog jede na axiomu, ze snaha stat se autistou = jit do schizofrenie, nefunguje; my jsme definovani lidmi, vztahy; i ty pises sem lidem, snazis se procpat svuj nazor, protoze te ovlivnuje to, co tu je napsano a hrube se ti to nelibi, protoze to koliduje s tvoji predstavou, ze lidi je mozno ignorovat; kdyby jsi dokazal lidi ignorovat tak s takovym posukovskym blogem jako je tento nebudes ztracet cas… proste bys jen zil ve svem individualnim vesmiru

          je “zajimavy”, ze nedokazes pochopit ani tech vyse uvedenych par radku, co tu bylo receno uz asi 100x

        • @nechapavy: Tak jasně. Nicméně já jsem nestudoval žádnou psychovědu, nedokážu pochopit ty vaše složité metafory o psychických procesech. To jde prostě mimo mě. Možná se to hezky čte, ale jelikož je to vše napsáno v hádankách, těžko si z toho vezmu něco konkrétního. Ještě že na konci článku je vždy nějakej závěr, který se to snaží shrnout, nicméně bez argumentace (metafory, do kterých se méně vnímající čtenář zaplete) je těžko přesvědčivý.

          Kdyby mi byla diskuze nepříjemná, tak je jasný, že se tu nebudu snažit vnucovat svoje vidění nebo nějaké své pravdy – to bych vás ignoroval. Skutečnost, že to nedělám, ovšem neznamená, že ignorace nejsem schopen

          Baví mě přesvědčovat lidi a předkládat své argumenty a čekám, kdy druhé straně dojdou. Víš, jak potom roste e-penis?

          • @nechapavy: Vole a myslíš, že tady někdo oficiálně nějakou psychovědu studoval? Kvůli těmhle kecům si bude La Tibor dělat ten doktorát z psychoanalýzy, aby ti pak mohl tím papírem zamávat před obličejem.

            Nic není napsaný v hádankách. Je to natolik složitý a “šifrovaný” jako lidský vnímání. Kdybych to psal jednodušeji, tak už by to nebylo přesný a vzdalovalo by se to tomu popisu reality. Nemůžeš to psát technicky jako nějakou matematickou posloupnost, protože ani tvoje myšlení a vnímání a konec konců ani samotná realita takhle nefunguje. Vždycky je to zamotaný v symbolech, protože přemýšlíme ve slovech a řeč je sbírka symbolů.

            Závěry článků jsou opět natolik “přesvědčivý”, aby to bylo možný vzít vážně. Argumenty jsou v realitě.

            “Baví mě přesvědčovat lidi a předkládat své argumenty a čekám, kdy druhé straně dojdou.” – a PŘESNĚ TOHLE je důvod, proč jsem napsal poslední článek. Naprosto přesný vyjádření. Asi nikdo to tady zatím nenapsal takhle přesně (vylízaně).

            Seš psychouš no, nevim, co s tebou a nebaví mě to…

          • @nechapavy:

            jsi nekonzistentni troll, je fascinujici, jak tenhle blog podobny wannabe schizofreniky pritahuje

            1. Brno, Praha, vsechno pro tebe stejne
            2. Pripoustis moznost, ze se lidi ovlivnuji

            Pokud se ovlivnuji, tak to znamena, ze bud postoj osoby A muze byt implantovan osobe B nebo se ty nazory mohou nejak pomichat. V kazdem pripade jde o jakousi homogenizaci nazoru. Pokud se toto deje, tak metaforicky receno z nejakyho krystalizacniho jadra se efektem snehove koule dojde k cemu asi no? Ke kulture a geniu loci.

          • @nechapavy:
            PS. ignorance neznamena ze si s nekym prestanes psat nebo povidat
            ignorance znamena, ze jsi tim clovekem nedotcen

            rovnou ti reknu, ze tahle “diskuze” skonci bud:
            1. dostanes ban
            2. te tu nekdo nasere natolik, ze uz ti ta diskuze opravdu prijemna nebude
            3. nechame ji vysumet do ztracena v marne snaze o vysumeni

            Pravda je takova, ze proste me se do mozku zapise stopa, ze zasoba schizoidnich ignorantu je nevycerpatelna a tobe se tam zapise neco jako ze je zajimave, kolik silencu ma dnes blogy atp. V kazdym pripade tuhle interakci neignoruje nikdo z trojice ja, ty, Mordemy (a dokonce ani pani P. z visky V. u O. – ta si to mysli samozrejme uplne nejvic). Je mozne to vytesnit: z vedomi do povedomi, to ano, ale z toho byvaji prave prusery, ktere vyplavou nekde uplne jinde. Vytesneni neni ignorance. Samozrejme dnesni KULTURA (v Praze, Brne i NY!!) je zalozena na tomhle dokazovani nemozneho. Ze dokonale vytesneni skrz asertivitu, ignoranci, nezapojeni se atd. je mozne. Neni. Vraci se s uroky a lidi, co maji pocit, ze se jim jen tak nahle deje nejake prikori zamerne nevidi do sve minulosti, kde si se sebou hrali mindfucky jako ted ty.

            • …Ze dokonale vytesneni skrz asertivitu, ignoranci, nezapojeni se atd. je mozne. Neni. Vraci se s uroky a lidi, co maji pocit, ze se jim jen tak nahle deje nejake prikori zamerne nevidi do sve minulosti, kde si se sebou hrali mindfucky jako ted ty…

              Toto je nekompromisni fakt a potvrzuje se me to taky. Za vsechno si muzeme sami, podle schematu pricina>nasledek. Pred lety padlo nekde v diskuzi, ze kauzalita neexistuje. Podle me existuje, akorat nejsme schopni si uvedomit tu nejvyssi nadmnozinu logickych souvislosti. Takze teorie neexistence kauzality je jen takove siditko, abychom si nemuseli nahodou pripustit boha. Takhle to do sebe mnohem vice zapada. Nekdy je holt treba neco dokazat rozporem.

              • @tom: Jo, vytěsnit nelze skutečně nic a už jen když to bude člověk hrát stylem “nechápu”, tak se mu to opět vrátí a ten člověk se pak bude hrozně divit, co se to najednou děje a jak je to strašně nefér (vždyť on chudák jen nechápal, to mu nikdo nemůže mít za zlé, že ano…).

                Realita je opět strašně vtipná – po tom, co se dělo o víkendu na tripu sem o pár dní později kdosi přijde, podepíše se jako “nechápavý” a prohlašuje, jak to všechno nechápe. Neskutečný… Zase synchronicita jako prase. A samozřejmě ta jedna osoba, která by se měla teď vyjádřit, pro jistotu zarytě mlčí a předstírá, že píše trip report.

                Ad. kauzalita: “akorat nejsme schopni si uvedomit tu nejvyssi nadmnozinu logickych souvislosti” – přesně tak. Ta kauzalita ne nejvyšším levelu jakoby zdánlivě nedává smysl a je lidsko-vědecky nedokazatelná, ale právě to je zase ten celej vtip řekl bych.

                • nedokazatelna a nebo nevyvratitelna….

                  Ta chapavost je jedna z prvnich fazi procesu prace, nazyvate to “makani”. Stava se, ze je nekdy clovek v utlumu a proste mu neco nedochazi. Ale tu jde o kontext toho, ze nekdo se jakoby jednou nohou postavi do reky s nejakym vnitrnim motivem, ale nechce do reky vlezt cely (vysvleci se dusevne do naha) a proto stoji jeste jednou nohou na brehu a zaujme pozu “nechapavosti” jako alibi pro vysvetleni na obe strany.

                  • A jeste dalsi postreh:

                    Zijeme v alkoholove kulture. Spousta lidi si necha zkysnout mozky alkoholem a s tim souvisejici sebeznicujici zivotospravou a pak se jeste divi, ze neco nechapou. Tema sebepoznani, seberealizace, jastvi (self ci ego) jsou proste veci, o kterych se neda jen tak nezucastnene plkat bez toho, aniz bychom odkryli nejake svoje karty a prave toto dobrovolne odkryvani-se lidi prirozene stresuje, jelikoz je vystavuje situaci naruseneho pretvarkoveho stitu. Pak je velice pohodlne jen tak zvidave pricmrndavat a v pripade jakychkoliv pochybnosti o sobe samem to svalit na nechapavost a vycouvat zpet do boudy. I kdyz nechapem, tak se da casto dopatrat toho, proc se tak deje. Vetsinou je to tak, ze mame vlastni zivot natolik zajebany slozityma hrama se vsema kolem a na vsech urovnich a prave toto obrovsky vytezuje nasi omezenou kapacitu vedomi. Jit si jednou za cas vypit a “naformatovat se”, je dnes ta nejbeznejsi vec a pritom to neni nic jineho nez utek od vlastniho svedomi. Ziju sice spatne a citim to, ale jednou za cas se narvu a pak je zase chvilku pokoj. Kdyz se pak jeste navic divim, ze nechapu, tak to uz je uplne porno. Prave udrzet si cistou mysl a postavit se pred zrcadlo je uplny zaklad. Nikdo jiny to nezkurvil, jen my sami sobe a do toho jeste srabacky tahame jine, protoze jsme se z toho posrali strachy abychom v tom nahodou nebyli sami a nebyli vyobcovani ven ze smecky. Paradox je, ze smecka je ovladana temi, kteri stoji mimo ni.

                    • @tom: to o chlastu psal uz Tomas Akvinsky -> jeho hrisnost spociva v tom, ze se vzdavame vlastniho vedomi a/protoze pak neneseme odpovednost; chlast je ted nejvic inkorporovanej do normalniho zivota v dejinach; plus je vymysleno mnoho dalsich resetu, jak pises “porn”… proste dalsi dekadence

                  • @tom: +1, to je dobra analogie

                    ted uz vim proc me vzdycky odmala neskutecne sralo brouzdani

                    • @la tibor: Ahahaha.

                      A teď si vem, že mají na koupališti něco, čemu se říká “brouzdaliště” a malé děti se tam učí “plavat”. A pak ten jejich život samozřejmě vypadá tak, jak vypadá…

                    • K postrehu s Tomasem Akvinskym: Ano, souhlas.

                      Obecne by se to dalo shrnout jako ShitIn=ShitOut. Ta odpovednost je ta vazba, ktera nas pouta k pricine naseho konani a kdyz jsme si ji vedomi, tak pak uz nasledky nejsou tolik zahadne ci nahodne.

                      Ta systematicnost distribuce chlastu je velmi dusledna proto, ze chlastem se da komplexne regulovat pole pusobnosti celeho lidstva. Pole pusobnosti kazdeho cloveka v tomhle svete je jeho telo, a kdyz se naboura chlastem vedomi teto skutecnosti, cili se zahali zodpovednostni vazby do opileckeho limbu, tak je clovek lepe ovladatelny. Chlast je droga jako kazda jina a jeji ucinek neni jen ten bezprostredni fyzicky, klasicka opice, ale hlavne snizena dusevni schopnost a to na hodne dlouho. Nehlede k tomu co se do nas v te hospode ci baru otiskne za archetypy. Je to jako kdyz se navstevuji deti s nestovicema, akorat v te hospode si predavame navzajem svoje spliny, ktere mame castokrat prave proto, ze chodime do hospody. Smycka. Krysi zavod.

                • @Mordemy: jo, pan nechapavy me taky dostal, az do te miry, ze jsem paranoidne nechtela “hrat neci hru”. momentalne mlcim, protoze nic jinyho nezvladam, ta bolest je strasne velka, coz samozrejme neni problem nikoho jinyho, jenom me. jdu teda nenapadne a opatrne (haha) s kuzi na trh. velkolepost se nekona.

  12. naprosto souhlasím s analýzou situace, že vše souvisí se vším a potkáváme následky našich vlasntních činů a rozhodnutí. Které se vrací aby byly dokonány. takže ignorance ani nadlhled nepomůže. to co má být uzavřeno, je kus nás samotných a proto tomu nelze uniknout.

    ty další úvahy příčiny a následku nevnímám tak jednoznačně. že kdo chodí do hospody je proto ovladalný z důvodu své snížené duševní schopnosti. nevnímám to tak. snížená duševní schopnost se objevuje napříč všemi lidskými skupinami nezávisle na alkoholu. lidé pijou aby snížily vnitřní napětí (nutkání k činu) a unikli tak naplnění svého údělu. neuzavřou co má být uzavřeno nýbrž protahují stav nevědomosti. ale takoví jsou i mezi nepiči.

    • @ratka: To máš jedno, jestli je to alkohol nebo něco jinýho. Obecně se jedná prostě o antidepresiva a lidi si ulevujou různě. Každej máme to antidepresivum trochu v něčem jiným a proto se to pak projevuje napříš lidskými skupinami. Někdo kouká na zprávy v TV nebo na seriály o vztazích na Nově, někdo hraje PC hry, kde prohání trpasličího paladina a mlátí po hlavě orky, někdo chlastá, někdo přímo žere prášky na hlavu/nervy/depresi atd.

      Podstatný je, že zrovna alkohol je strašně moc silný antidepresivum a zrovna chlastat je prostě hrozná kravina, protože to zatmívá vnímání a vědomí strašně moc (i když třeba ty televizní noviny…). A navíc alkohol se dá fakt programově užívat jako droga a provádět ty páteční alkoholový restarty a tohle je teprve to pravý fetování a destrukce a zatmívání mozku.

      To, že lidi pijou, aby snížili nutkání k činu… heh, dobře řečeno. Lidi totiž vědí moc dobře, co mají udělat, ale mají strach, jsou liný, sobecký a nepokorný (můj případ btw) a protože cejtí tu vinu za to, že to nedělají, tak pak chlastaj, aby zapomněli na to, co je potřeba v životě zvládnout. Protože ono to JE nářez ten život a není to prdel, uvědomuju si to čím dál víc a ta tíha je někdy k nesnesení. Ale je důležitý to alespoň cejtit.

  13. Zdravím vás všechny,
    Dlouho jsem chtěl napsat komentář, zvlášť po zveřejnění článku od Brnu. Nechci z toho dělat poradnu, jen doufám že mně, Mordemy, nějak nasměruješ nebo aspoň zpucuješ. Byl bych ti vděčný za cokoliv.

    Fakt: studuji v Brně druhým rokem. Časově velmi náročný obor, po absolvování je uplatnitelnost (tohle slovo nesnáším) široká, peníze přijatelné. Jsem pozadu, opakuji mnoho předmětů, je to moje poslední štace, tedy po odchodu se už nikam hlásit nechci. Nerad bych dál vysával rodinný rozpočet. Při studiu nemám čas na záliby, které mě aspoň trochu osvobozovaly, a naplňovaly život nadějí a pocitem, že za něco stojím. Je jednoduché říct, že je Brno hrozné, ale ono je vážně hrozné, v porovnání s předchozím působištěm. Špatně spím, málo jím, těžce hledám důvod k úsměvu, promluvím jen s několika málo lidmi. Snažím se o důvěrnější rozhovory, někomu se zlehounka otevírat, ale narážím na neochotu a neporozumění. Nikdo se nechce bavit s někým takovým – je tu přece tolik lidí, kontakty lze snadno nabýt a pozbýt, tak proč něco s někým řešit? Cítím se tak nahraditelný. Kdybych se zčistajasna vypařil, nikdo si toho tady ani nevšimne a rozhodně nebudu nikomu chybět. Stejně tak si nevybavuju nikoho, s kým bych se rád po čase viděl. Ztratil jsem kontakt s lidmi, realitou a co hůř…
    Ztratil jsem kontakt sám se sebou – tím víc se to podvědomě hlásí o slovo. V hlavě střep a v hrudi balvan. Každé ráno vstávám nervózní, i když vím, že mě dneska nic nervydrásajícího nečeká. Jenom nemůžu překousnout svoji přítomnost mezi těmi lidmi z oboru. Působím tam jako cizí prvek, který bude brzy vystrnaděn. Občas si říkám – co by se muselo změnit? Vždyť to přece není tak hrozné, tak se trochu usměj a promluv s lidmi. Kde se stala chyba? A jdu dál a dál do minulosti, ale nemůžu nic najít. Jako bych byl pozadu od první chvíle, co jsem nastoupil na druhou vysokou, na první vysokou a na střední. Proboha, chtěl bych tak vypadnout, ale bojím se, strašně se bojím. Mám několik zaplaťpánbů dobrých přátel doma, se kterými se ale z nedostatku času vídám opravdu zřídka.

    Ty lidi tady v Brně – plavou s lehkostí ve vzájemných dialozích jako ryby ve vodě. V plné hospodě, v hluku, slyšeni desítkami jiných. Co na tom, že je to jen nenaplňující komunikační šum, oni se časem dopracují k hlubším věcem. Ale já už dávno ztratil krok. Všichni se studiem bojují, ale oni se mají o koho opřít. Občas škobrtnou, ale mají spojence. Dokážou úspěšně vzdorovat nástrahám, které nám, dost zbytečně, kladou místní profesoři. Dokážou přijít do školy s úsměvem, před přednáškou se baví o tom, jak dělají seminárku a umějí se tomu s lehkostí zasmát. V hospodě se baví o škole. Škola, škola, kredity, škola. Jak prázdný musí být člověk, kterého tohle naplňuje? Pořád hledám něco, kvůli čemu bych to tam vydržel. Lidé kolem se zdají být tak v pořádku, rýsuje se jim, když ne slavná, tak aspoň obstojná budoucnost; rozuměj: je tu určitá šance, že nebudou chodit nasraní z práce. Umějí se tak hezky přisát na brněnskou alma mater, vykázat činnost, mít vše hotové, v pořádku – a budou odměněni. Po víkendu přijíždím do Brna vcelku odpočatý, i přes úkoly, nad kterými jsem strávil celý víkend; říkám si, že mám sílu čelit dalšímu týdnu, ale hned v pondělí se ta hrůza přihlásí o slovo. Sedne na mě, a já se ve svém pokoji, v té své temné studené díře, nemůžu soustředit na nic. Jedu na setrvačník a doufám, že to přejde. Přejde, ale pak to přichází znova. Nálada osciluje mezi nicotností a smutkem. Mám stále sílu odolávat, říct si ‘prostě to udělej, ať to máš z krku’, ale valí se to na mě jak lavina. Z jednoho průseru se oklepu a už jsou tu dva další.

    Koncentrovaný hnus. Dělám si čas na lidi, se kterýma si nemám co říct. Snažím se, co mi síly dovolí, třeba se chytnou, třeba najdem společnou řeč – ale tohle už se nedá. Předevčírem jsem byl pozván do takového brlohu na promítání filmu o smyslu přirozeného lesa. V té vydýchané komoře jsem byl nucen po skončení dokumentu strávit další půlhodinu, protože rádobyuvědomělí dredatí študáci z toho byli celí odvaření, úplné óch a ách; oni přece vědí a ostatní lidé ne. Mezi zdmi ověšenými plakáty jako ‘go vegan’, ‘anticapitalist’ si vyměňovali svou ušlechtilou ‘názorovou výbavu’ a já chtěl utéct.

    Naši do mého studia vkládali velké naděje, snad proto, že jsou sami vysokoškolským drilem nedotčeni. Chtěl bych jim toho tolik oplatit, už jen tím, že tu školu úspěšně dokončím, a že v tom najdu smysl. Místo toho jsem stále zádumčivý, posmutnělý, s hlavou plnou starostí. Když jsem byl na brigádě ve fabrice a viděl ty ztrhané obličeje dělníků, říkal jsem si, že takhle přece nemůžu skončit. ‘Učte se děcka, ať nedopadnete jako my’. Tahle varování…Studuji něco, co nechci dělat, ale setrvávám v hrůze, že s odchodem to bude ještě horší, a že si to budu celý život vyčítat.

    ‘Uvědomuješ si, že když to nedáš, tak seš v prdeli?’ straší tradičně táta. Nemám důvod mu nevěřit – vždycky měl pravdu.

    ‘Moc přemejšlíš, dej si ještě pivko’ říkají spolubydlící, každodenní huliči, ale asi šťastní, pracující lidé.

    ‘Musíš si v tom najít smysl’ říká starý dobrý kamarád, na němž je vidět, že ho ta jeho všemožná arabistika opravdu baví. Můj obor je ale tak exaktní, popisný, plný samého měření a analýz.

    Můžu se tě zeptat – co vlastně děláš? Podle komentářů a článků, které jsem hojně načetl, vlastníte s La Tiborem farmu s jednorožci.

    • @jbp: Ahoj, vítej!

      Takže teda poradna… oukej (nejlepší způsob, jak z toho udělat poradnu je napsat, že z toho nechceš dělat poradnu, takže good job).

      Rada první: Založ si blog. Umíš výborně psát, máš dobrej sloh, umíš vyprávět příběh (!) a zřejmě na rozdíl ode mně neděláš gramatický chyby a to ani v čárkách v souvětí. Kéž bych takhle psal, když jsem začínal blogovat. Tenhle celej tvůj komentář by mohl bejt prvním postem na tvým blogu a byl by to nejkvalitnější blogpost široko daleko. Založ si klidně “brněnskej blog” nebo tak něco nebo jinak “geograficky umístěnej blog” a hoď sem pod článek odkaz. Věř mi, že přes blog se dá navázat komunikace a co je na tom nejlepší, nemusíš řešit píčoviny typu “Ahoj, já jsem ten a ten, jak se máš, odkud seš, co studuješ?”. Vidíš sám, že sem prostě můžeš přijít a hned mluvit o těch nejpodstatnějších věcech, jako třeba o svým pocitu zbytečnosti. Já sám jsem skrz psaní blogu už několik lidí poznal (La Tibora například) a dost zásadně mi tenhle blog změnil život. Kdybych ho nepsal, nestalo by se strašná spousta věcí a kdoví, kde bych teď byl, co bych dělal, a co bych měl v hlavě.

      Na to, jak moc schizoidně a uzavřeně se popisuješ, máš podle mě dost brutální talent na psaní a na to něco lidem předat. Takže prostě přestaň myslet na to, jak bys ty z lidí cosi vytáhl (jak bys je přiměl k tomu, aby se ti chudáčku, věnovali), ale zkus těm lidem sám něco dát – spoustě lidí, co si tohle přečetli, by to mohlo dost zásadně pomoct otevřít oči. Nicméně tvůj příběh mi v něčem dost nesedí – podle mě tam vynecháváš něco podstatnýho nebo v něčem prostě mlžíš, případně je to v nějakým ohledu prostě vycucaný z prstu a je to ve skutečnosti jinak, než to popisuješ, a ty to podle mě víš. V čem konkrétně ti neřeknu a možná je to jen můj dojem. Jo, už vím, prostě je to až příliš vymazlený to vyprávění, než aby to bylo přesně takhle, jak to popisuješ… zalov ve svědomí a zkus to poupravit, protože prostě v něčem lžeš.

      K tvýmu tématu teda nějak konkrétně: Ty lidi, kterejm tak závidíš jejich naplněnost a ty úsměvy a tu pohodičku a to, že jim stačí řešit kredity, kredity, školu a kredity, tak tihle lidé jsou o řád víc v prdeli, než ty. Fakt. Pochop, že ty lidi žijou v úplně stejný beznadějný prázdnotě jako ty, akorát to nevidí a nedochází jim to (a nedokázali by to takhle vědomě uchopit a popsat). Chce to prostě koule na to něco takovýho vidět. A samozřejmě ty tím, že to vidíš, tak tě to udolává a ty se srabácky snažíš tohle zase nevidět a přeješ si bejt stejně tupej jako ti “přece tak šťastní” spolužáci. Ti takzvaně normální lidi, který vídáš kolem sebe jsou z větší části ztracený. To, co cejtíš ty teď, jim dojde třeba ve čtyřiceti, až budou mít na krku manželku a dítě, až budou mít barák a práci, a najednou jim dojde, že je to kurva celý tak trochu o ničem a “Co jsem to ksakru udělal se svým životem?!”

      Ta pointa tvýho vyprávění je samozřejmě přesná a v tomhle určitě nekecáš: Ty cejtíš ten klasickej pocit, že všichni kolem tebe jsou jakž-takž šťastný, že jim to víceméně funguje, že ty lidi jsou v pohodě, a že pouze ty seš totální vyvrhel a brutálně na dně a přemejšlíš o sebevraždě. Ale to je zároveň tvůj největší omyl, je to největší iluze a největší hra, kterou na sebe hraješ. Ty lidi jsou jako ty, pouze to z nějakýho důvodu odmítáš vidět – možná proto, abys mohl dál hrát na to, že je to všechno nesmyslný a nicotný.

      Tvůj dobrej kamarád říká, aby sis v tom našel smysl… ale on tam fakt ten smysl NENÍ! Smysl není v tom vystudovat a zařídit si fajn práci a pohodovej život ve fajn domě s fajn rodinou a mít se fajn. Ty se necejtíš na hovno jen tak pro nic za nic, ale proto, že cosi skutečně vidíš a vnímáš, že to je píčovina. A přesto seš na škole a míříš k týhle píčovině, o který už dávno víš, že ti to fungovat nikdy nebude. A vnímáš i tu zkurvenost toho prostředí a mezilidskejch vztahů a her, který v Brně probíhaj (akorát seš sráč a seš smutnej z toho, že toho nejsi součástí, místo aby sis oddechl, že seš toho ušetřen).

      Takže prakticky: Říkáš, že studuješ nějakej šílenej obor a co jsem z toho pochopil, vlastně tu práci ani nechceš dělat. Fajn, tak to nedělej. Nech školu a jdi makat. Odejdi od rodičů, odejdi od toho tatínka, kterej tě straší kecama o tom, že budeš v prdeli, odejdi od spolubydlících, který se s tebou odmítají bavit, a jdi zařiď si vlastní život. Ono až se začneš starat sám o sebe, změní se ti pohled na strašně moc věcí a bude se ti mnohem líp přemejšlet o tom, co teda máš sakra v tom životě dělat. Děláš si čas na lidi, se kterejma si nemáš co říct? Chodíš na nějaký šílený promítání filmů o ekologii? Tak se na to kurva vyser ty vole. Já jsem 99% času sám, nemám už prakticky vůbec nikoho, s kým se stýkám, žádný kamarády ani známý, nechodím do žádný hospody ani do kina ani nikam, většinou se s někým potkám nebo s ním komunikuju jen za nějakým konkrétním účelem… a co jako? Proč bych měl automaticky mít nějakou komunikaci nebo lásku od nějakejch lidí? Nemám nárok na to si něco vynucovat na realitě a ty taky ne. Co si prozatím udělal, že si myslíš, že můžeš mít něčí lásku? Co si dokázal? Komu si pomohl? Co si kde udělal dobrýho?

      Jako fakt nevím, co čekáš, že ti řeknu, když mi tu popíšeš, jak tě ta škola deptá. Tak to prostě nedělej a na tu školu se vyser a běž do práce. Jediný, co si můžeš v životě vyčítat je to, co si neudělal. Já si dodnes vyčítám, že jsem vůbec na nějakou posranou VŠ lezl.

      A co já teda dělám? Předně si myslím, že jedinej způsob, jak vydělávat na farmě s jednorožci, by bylo ty chudáky regulérně vraždit a porcovat a prodávat je na maso. To by mohlo dneska vydělávat fakt hodně slušný love. Byla by to dokonalá poživatina pro schizoidy – něco jako “Jediné skutečně čisté maso je maso z jednorožce.” Uspokojilo by to tu potřebu čistoty a dokonalosti ve světě. Ještě by se ke každýmu jednorožčímu plátku masa dávala motlitební knížka, strávník by před jídlem poděkoval Bohu, po jídle by uctil pár slovy památku právě zkonzumovaného jednorožce, a my bysme konečně mohli vydělávat na něčem čistým a nikdo by neměl výčitky svědomí za to, že točí peníze díky nějakýmu shitu nebo díky blbosti a sebedestrukci lidí.

      V současný době nikde nepracuju, jestli se ptáš na tohle. Už jsem asi týden nezaměstnanej, aktuálně hledám zaměstnání (neboť nemám nárok na žádnou podporu jsem zjistil a za chvíli nebudu mít ani na žrádlo a nájem). Do toho zkouším nějaký další věci na netu, zkouším sázet, dělám web pro jednoho chlapíka, odpovídám na komentáře u sebe na blogu a tak… Na kontě mám pár tisíc, v současnosti nevydělávám nikde na ničem žádný prachy, jen se učím a zkouším, co se dá. Co dělá LT, to se zeptej jeho (určitě ti na to odpoví dost vtipně).

      • @Mordemy: Ahoj, smolení odpovědi mi trvá trochu déle; jsem vyčerpaný a nervózní při pouhém pomyšlení na blížící se deadline seminárky, kvůli kterému setrvávám v podivně roztěkaném stavu. Tvoje odpověď mě nesmírně potěšila, děkuju; vědomí toho mála, díky čemuž si sebe samotného aspoň trochu cením, mě kolikrát zachránilo před pocitem naprosté marnosti – a před sebevraždou. V depresivních stavech se toto malé utlačované jadérko vzmáhá na odpor a říká ‚bude líp‘. Předchozí komentář jsem mimochodem psal v dost těžkém stavu.
        Jak říkal Lacan, ‚vždycky říkám pravdu, ne celou pravdu; to není možné…‘. Pokusím se tedy vyčíslit co nejvíc proměnných.

        Kdysi na gymplu jsem se zamiloval do andělského stvoření, jejíž vlásky pro mě byly celým vesmírem, když si je jen rozpustila na záda. Cítil jsem se hrozně, když jsem s ní nedokázal promluvit za celá čtyři léta. Na stužkováku jsem pocítil zlom – musím něco podniknout, ukázat, co ve mně je. Po nocích jsem celé měsíce psal báseň, později přepisoval, vybrušoval, a ačkoliv bych se k onomu jedenáctislokovému opusu dnes moc nehlásil, doposud cítím, že bylo nanejvýš dobré, že jsem jí, s pomocí spiklenecké spolužačky, propašoval na papíře ony zvěčněné veršované city do tašky :). Bohužel celá věc končila přesně v mém stylu – jak říká moje máma – napolovičato. Nejsem schopen dotahovat věci do konce, a když jsem byl v tom předmaturitním shonu obdařen jejím krásným nesmělým úsměvem, nevydal jsem ze sebe ani slovo, ačkoliv jsem měl tolik nikým nerušených příležitostí.

        Slečna je, pokud mi můj stalkerský instinkt napovídá, stále nezadaná, má odpromováno, a je krásnější, než kdy předtím. Zatímco já se hnípu v téhle neprostupné akademické bažině. No, v mezidobí, co jsem o ní i po letech běžně snil, se mi podařilo částečně vytlačit, ehm, klín klínem. To může být druhý důvod, proč jsem ještě neutekl z VŠ. Mám tu nový, nedosažitelný objekt touhy. Rozjívenou, ukecanou cácorku, která je v rámci přežití schizoidní až na půdu. Něco v ní ale vidím a sepisuju to do veršů.

        „Co si prozatím udělal, že si myslíš, že můžeš mít něčí lásku?“ – Nad touhle větou jsem se dlouho zasekl, a představoval jsem si pod tím ledacos. Když mi to schopnosti a čas dovolí, rád pomůžu aspoň trochu bližším lidem. Maličkosti, řeklo by se: snažím se vyučovat spolubydlícího na kytaru a z těch jeho medvědích hnát udělat trochu schopný prostředek pro vyluzování aspoň čistých akordů. Tu někoho vyslechnu, ne stylem, že všechno je na hovno, ale proč je to na hovno; támhle někomu pomůžu s počítačem, a když se vzácně sejdeme v hospodě, snažím se pobavit své schizoidní spolužáky – téměř marná snaha, možná ne, kdo ví: Jako by mě nepřijímali víc; jen chvilkové vytržení, které snad ještě přičítají mému klaunovství. Občas, ačkoliv jsem velmi stydlivý, mívám takové poloherecké výstupy, schválně přehnané, aby snad nedošlo k nedorozumění. Uvedu jeden takový společenský taneček: Jsem domluven s komplicem, sedíme ve skupině u stolu a čekám na vhodnou příležitost k akci; tedy až kdosi řekne něco, co se dá okomentovat slovy „Poněkud freudovské, ne?“ (jakkoliv to s freudovskou psychologií nemá pranic společného). Než co se stačí oběť oklepat, komplic na chvíli nahodí rádobyzamyšlený výraz se vším tím škrábáním na vousech, a s vystřeleným ukazovákem odvětí „Dobrý postřeh!“, čímž podstatně sníží obranu oběti v podobě nechápavého výrazu nebo otázky typu „Jak freudovské? To nechápu..“. Jsme přece dva. I přes velké přehrávání a nucenost se občas někdo chytí dopasti, a ve snaze o zachování vlastní vážnosti se snaží souhlasit a cosi chytrého dodat. Většinou je u toho ale sranda. Po odmaskování a vysvětlení celé hry se může diskuze s lehkostí stočit k odkrývání menších her. Tradá.

        Kdyby šlo lidi takhle šmahem odsoudit… Říct si, že si hrají svoje hry, namísto nesmělých pokusů o otevření očí. Že se nestýkáš s lidmi? A neříkáš si někdy, že svoje pokusy o osvětu děláš trochu hrr? Nebo tak nějak špatně? Podle článků zde to tak nevypadá, jsou vynikající, ale nediv se mým pochybám. Musí být zákonitě všichni lidé, kteří dělají tenhle obor, alespoň z poloviny tak v háji, jak popisuješ? Co když něco uniká nám? Oni tím studiem taky trpí, ne že ne, ale díky vzájemné pomoci se tím dokážou prokousat a zachovat si vlastní autonomii. Doba je zlá, inflace vzdělání stále vyšší, a oni si toho jsou vědomi. Nemůžu se ubránit pocitu, že jsem já ten lenoch. Ten, kdo by měl ještě zatnout zuby a dokopat se k tomu, a místo toho se snaží vymýšlet teorie, jak omluvit svou neschopnost.

        Co bych ještě prozradil – jsem 22letý panic, který má fóbii z knoflíků. Minulý týden mě zavrhla nejdůvěrnější osoba, se kterou jsem si dva roky psal; prospěch ve škole je mizerný, chuť pokračovat kolísá mezi „kurva to se už fakt nedá!“ a „tak poď, dem na to, nic to není, za chvíli je hotovo“. Od útlých let se mi děcka smály kvůli příjmení a já jim to často vracel. S tátou jsem si snad od patnácti přestal rozumět; naši jsou postiženi sledováním vypráskaných televizních pořadů, máma navíc četbou esoterických knížek, které očividně špatně pochopila, a navíc se setkává s lidmi s obdobným problémem. Přesto je mám moc rád a oni mají rádi mě; jak rád bych jim otevřel oči, ale copak k tomu jsem oprávněn? Necítím se dobře kvůli oběma těmto pólům, ale moje pozice pomalostudenta-vysavače je dost nevděčná.

        Mám spousty plánů, které se postupem času, jak o nich pořád přemítám, konkretizují. Škola mě naplňuje odporem – to je věc, se kterou jsem počítal už při nástupu, a kterou jsem vlastně chtěl, protože mě to nutí se proti tomu vymezit – a tvořit. Mít více času, jsem celkem spokojený člověk. Prostě se bojím, že se mi tohoto kreativního přetlaku nebude v nějaké fabrice po nějakém čase dostávat. Já prostě potřebuju být v kontaktu s tím akademickým zlem. A taky s lidmi stejné generace.

        Taky mám prostě určitou averzi k radám jako – když tě to nebaví, tak to nedělej. Takhle špatně placená místa nebolí z důvodu ranního vstávání a nudy, ale z toho lepkavého, vtíravého pocitu, že to může být na zatraceně dlouho. A když jsi mi stručně popsal svou současnou situaci, musím říct, že jsem čekal nějaký pohyb, teda se vší úctou. Jako že tě něco trklo, něco, po čem sis řekl ‚jo, tohle chci dělat, tudy chci jít‘ – tedy, ne že by práce měla být za každou cenu naplňující, ale vždyť ty skoro finančně živoříš. Nějaká věc, kvůli které rád vstáváš z postele; netajíš zase něco ty?

        Nerad doporučuji filmy lidem, které sotva znám, a kteří sotva znají mě. Je to nevyzpytatelné. Stejně jako dělám nerad poradnu z komentářů :)) Ale tohle je trochu jiná situace. Viděl jsi Synecdoche, New York? Film o uměleckém a životním selhání, tvůrčí samotě, zavržení, nesmyslnosti a těžkosti bytí. Tedy všeho, co zhmotnilo onoho bubáka pod postelí. Doporučuju shlédnout, než co ti odstřihnou elektriku :)) To byl špatný vtip. Drž se, a moc ti děkuju.

        • @jbp: Ty vole čau Sterne, jak jde život starý brachu?

          Chceš ban hned nebo budeš chvíli předstírat, že nejsi Honzík?

          • @Mordemy: uz jsi ho zabanoval? ze nic nepise

            • @unwanted: Nezabanoval. Stern píše ještě jinam, kde ho tiše toleruju už pár měsíců a furt doufám, že to k něčemu bude (celkem to vypadá, že snad i jo, občas tam prosvitne cosi nesternovskýho, tak nebudu prozrazovat a nechám ho psát, třeba mu něco dojde…).

              Hint: Stern chce být i přes svoje lži vždy prozrazen (stačí to pozorně číst).

          • @Mordemy:

            :-) ale velice pěkný a čtivý sloh se mu musí nechat, až se mě nechtělo věřit, že 22letý student je schopen tak líbivého psaní. V tom je opravdu profík, nicméně překombinoval a s tím 22panicem s fóbií z knoflíků včetně citace Lacana se podepsal. Mě by jen zajímalo, zda se chtěl podepsat schválně nebo je tak hloupý a jak kdysi vyhrožoval a litoval, že udělal chybu, že ze své původní pozice Stern-Mordemy(učitel-žák) mohl Morda omotat kolem prstu a pak mu pěkně zatopit, tak to opět zkoušel takhle po šternovsku?

            • @quake: Každej psychouš a lhář chce být nakonec vždycky odhalen jako psychouš a lhář. Takže přinejmenším na nějaký podvědomý úrovni se tyhle lidi vždycky podepisují “naschvál” (a čím víc se snaží být nenápadní, tím větší otisk zanechají… dlouhodobě efektivně lhát se prostě nedá). Žádná pozice učitel-žák nikdy nebyla a kolem prstu si mě omotat nemohl, protože jakmile jsme se spolu začali bavit, ukázalo se, co je zač. Samozřejmě ke Sternovi jsem původně přistupoval s respektem, protože jeho knihy dávaly smysl, ale ztratil ho u mě po pár emailech, hned jak se ukázalo, že je to srab. Pak už stačilo jen do jeho srabáctví šťouchnout a stvořit janstern.cz a Sternovo psychoušství se projevilo naplno. Kupodivu nebyl to první ani poslední psychouš a zvlášť v poslední době jich je na netu všude plno – asi to bude tím, že se nám konečně blíží ta apokalypsa…

        • @jbp: Lhat se neda Sterne. Je to silene energeticky narocny a ta narocnost jde exponencialne, s mirou toho co vypustis, limitne k nekonecnu. Tam uz zbyva jen Tyler Durden efekt: tj. pustit se svy identity.

          Nejsi buh, nejsme bozi, realita neposloucha tebe. To posledni, co jsem ti napsal vedle (a pak smazal) plati. Drz v koute hubu a premyslej nad vypovedi z Halo novin, kde si te jinak najdu (nebo podle nich), nebo se zmen.

        • @jbp:

          no ja jsem taky pozadu a ted jsem se od srdce zasmal, proste se to neda stihat vsecko… ale sleduju to ze zahrobi…HONZA SE ZLEPSUJE… CLOVEK TO I S CHUTI PRECTE… LEPSI NEZ HROMADNY HROBY… no jdu dal cist mam nabitej mobil

  14. Ahoj Mordemy,

    nezvažovals někdy umístění “donate button”? Nic převratnýho to není, ale třeba by se to hodilo.

    -Ježíš

    • @Esmeralda: Ahoj, tvůj nick mi kohosi připomíná, už se takhle dost podobně někdo podepisoval (ještě na starým blogu) – známe se?

      Donate button už mi připadá trochu moc jako žebrání. Ještě bych zkousnul třeba Flattr tlačítko nebo link na svojí bitcoin peněženku, ale abych tu žádal o charitu, to už by trochu moc narušovalo ráz blogu. Pokud mě někdo chce skutečně podpořit finančně, tak v liště je odkaz na Kindle – když si ho koupíš přes ten odkaz, co tu mám, dostanu z toho pár dolarů. Umístil jsem ho tam nedávno symbolicky proto, abych dal najevo, že jednak tenhle blog není čistej (protože jak známo peníze jsou z psychoanalytickýho hlediska fuj) a jednak abych tím sám prolomil svoji averzi vůči penězům.

      • @Mordemy: Asi jsem špatně pochopila tvůj postoj k penězům, nedávno jste s La Tiborem a ňákým diskutérem řešili práci, peníze, “ubožáky” ve fabrice a tak a z toho mi ňák vyplynulo (evidentně blbě), že s nima problém nemáš, ba naopak.

        K tobě jsem se dostala přes FFFilm, tvůj starej blog jsem nečetla (existuje ještě?). Za ty 2 měsíce nebo kolik, co psychoanalýzu čtu, je zajmavý sledovat, jak se ti mění náhled na svět. Spoustu věcí, se kterejma jsem už dřív přišla do kontaktu, se najednou ňák spojily a dávaj smysl (samozřejmě je to jen tisícina toho, co bych se sebou mohla dělat). Zní to velkohubějc než jsem zamýšlela, ale nemám sloh jak Stern, tak prepač (smajlíka si odpustim, budu jinak podezřelá)

        • @Esmeralda: Jaká je souvislost s prací, penězma, “ubožákama ve fabrice” a žebráním přes tlačítko donate?

          Můj vztah k penězům je ještě pořád trochu mimo a furt se to snažím nějak narovnat. V krátkosti jde o to, že peníze skutečně jsou sračka a jsou to virtuální čísla, u kterejch jsme se pouze dohodli, že budou mít moc. Tohle vidím a chápu. Druhá věc je, že přestože jsou to “jen čísla”, tak to zároveň nejsou “jen čísla”, je to symbol. Strašně moc silnej symbol, protože mu věří všichni lidi na týhle planetě. Tohle taky ještě chápu, ale už mám dost problém s tím symbolem pracovat a ty peníze ve vší tej virtuálnosti uchopit. Kdybych věděl prd o tom, jak peníze fungujou, tak s nima zřejmě problém nemám, ale tím, že mi dochází ta jejich totální nereálnost, tak už se nemůžu vrátit k tomu běžnýmu uvažování o penězích a prostě se to musím snažit pojmout nějak jinak a pracovat s těma penězma v symbolický rovině. A v praxi mi to jde prostě poněkud ztuha (mám v hlavě nastavený cosi šílenýho jako že by mě bylo nejlíp úplně bez peněz nebo tak něco; a ono pokud musíš přinejmenším platit nájem a žrádlo, tak je to docela nebezpečný).

          Starej blog byl smazán s koncem bloguje.cz – když bloguje ukončilo provoz, nechal jsem umřít i starej blog a nezálohoval jsem ho. Když budeš hodně šikovná, najdeš ho ještě v nějakém web archivu.

          Je fajn, že ses projevila, když to tu už dva měsíce čteš. Většina lidí se nezapojí – což je někdy vlastně docela fajn. S tou narážkou na smajlíky mi teď zase pro změnu připomínáš někoho z diskuze ze včerejška a předvčerejška z jinýho blogu. Ale ono to je tak, že svět je prostě složenej z dost podobnejch fragmentů, který porůznu ulpívají na lidech a my všichni jsme z nich složený. Lidi prostě nejsou unikátní…

          • @Mordemy: zebraci tlacitka nefunguji, se podivejte na raising funds i an velkych webech

            proste na komunizmus lidi zrali nejsou; tyhle tlacitka maji co do cineni s ocistenim penez a hledanim true self… i kdyby to v idealnich laboratornich podminkach mohlo fungovat, tak to proste smysluplne nebude fungovat v tyhle realite, kde lidi proste uvazuji jinak a tlacitko donate ma hodnotu, jen kdyz se s nim zaroven prihlasite ke svymu statusu (Avon stuzky boje proti rakovine a podobne picoviny)

            proste sem nahod popundery :D.. ne vazne tenhle blog nebude naprimo monetizovatelnej samozrejme nikdy, ale ty sekundarni informace z toho, at primo lidi nebo stats z GA uz ano a je na mordemym, aby si netvoril mentalni bariery a neoddeloval tenhle “cistej” blog od ostatnich veci… pak uz je jen krucek k tomu v nich prasit na max. a to je stara dobra oral/anal perverze

            • @la tibor: Kdyby nebyly antidepresiva na předpis a nějaká dostatečně pokroková farmaceutická firma by na ně měla nějakej rozumnej affil program, tak si piš, že bych z tohohle blogu dokázal vytřískat pěkný love. A zároveň přesně tehdy bych ty antidepresiva musel začít sám žrát…

              Ona to Esmeralda, která psala, že sem přišla z FFFilmu, určitě myslela tak, abych se to tu pokusil zmonetizovat po vzoru Fuky, což je u tohohle blogu prostě nesmysl. A průser by nastal specielně tehdy, pokud by mi to tady začalo vydělávat peníze stejným způsobem jako Frantovi – to by byl začátek konce psychoanalyza.com. Protože tady to zkrátka není napůl humorný pop-blog o filmech a jiných záležitostech.

              • @Mordemy: Ta monetizace je btw jen dokonceni konce Fuky. Jestli se tobe rozpadl otcovskej vzor s jistym Sternem, tak me s Fukou. Progresivni clovek, co v 80.letech dela adventury na ZX Spectrum dnes zebra o love na middle class life a to stylem, kdy prizna sve ambice stylem, “ale kdybych mel dokonce castku Y, tak to by byla uplne jina, vazeni”. Tusim ze jsem mu to tam i kdysi psal.

                Kdyby Fuka nebyl srac, tak to cele napoji na nejakej FukaTorrent, diky tomu blogu a svymu brandu z toho udela davno lepsi uloz.to (vydelavajici i takhle miliony CZK mesicne). Misto toho retarduje a zacal nahle uznavat intellectual property presne ve chvili, kdy ma pocit, ze ma co ztratit. A samozrejme to cele postmoderne prizna.

                Fuka ma i mel moznost ten web zmonetizovat.

                Tady na psychoanalyze bych to videl na nejakej Bitcoin affil na Silk road a prodej psychedelik s predpisem pro postery, kteri nedostanou ban po 20+ prispevcih v diskuzi nebo tak neco ;) Plus treba drobnosti jako affiliate pro prodej papirovejch knih http://www.kosmas.cz/info/pro-partnery/. Plus samozrejme affiliate s nejakym progresivnim psychoanalytikem za doporuceni lidi ;) Tam to muze byt nejrealnejsi – i prave proto, ze tam zadnej trh neexistuje, protoze si toho nikdo nevsiml. Samozrejme vubec nemluvim o tom, ze tohle je progresivni cesta, kde dokazes diky tomuhle blogu dodat relativne uzce ujety lidi a kde pravdepodobbne ve zvyseny mire udelas jisty pripravny prace s jejich mozkem. Resp. to uz delas. Tudiz odmena je nejen za doporuceni, ale i za pre-psychoanalyzu. Treba je to kravina, co nepujde, ale je to sranda.

                Mimochodem i kvuli tomuhle zcela jiste psychoanalytik bere love. Nemuze se jiz citit “cistej”. Genialni pojistka.

                • @la tibor: To mě právě vždycky sralo u psychoterapeutů obecně, že se jakoby zaštiťujou pomocí lidem a berou za to prachy a trvalo mi to dlouho pochopit, že kdyby za to ty prachy nebrali, tak by se jich většina zbláznila ještě mnohem dřív, než se jim to děje teď.

                  Dohazovat profi terapeutům čtenáře (nebo spíš komentátory) mýho blogu je hodně hustá myšlenka… a hodně vtipná.

                  Na Fuku jsem narazil až celkem nedávno tak dva roky zpátky a to už měl hodně rozjetej ten FFFilm, kterej pak začal tímhle způsobem monetizovat, jak to dělá teď (potom, co řekl, že už mu to titulkování filmů tolik nevydělává). Přijde mi, že on se drží strašně zpátky, na to co umí a spíš si se svejma znalostma tak jakoby hraje a používá je na relativní píčoviny. Jeho bych tipoval spíš na nějakýho doménáře typu toho Ahydeho nebo Dennyho, co si teda píše blog, ale do toho točí velký prachy, ale on místo toho dělá titulky k filmům a nechává si posílat pár desítek tisíc měsíčně od čtenářů svýho filmovýho blogísku. A do toho se s tou sortou lidí samozřejmě stýká (viz. ta jeho neustálá nenápadná propagace Kubíka…) a kamarádí se s nima, ale sám radši hraje gamesy na Playstationu a skládá hudbu v PC programu (byť teda ten jeho hudební seriál teď byl naprosto skvělej a připomnělo mi to ten můj napolo zapomenutej plán oživit si hraní na klavír). Jako ten člověk fakt něco umí a má potenciál, řekl bych, ale zaměřuje to vesměs na kraviny.

  15. Aneb jak ve zkratce napsat, že v Brně besedoval s humanitní “elitou” z FF, vysrala se na něj roštěnka a nemá na Brno dobré vzpomínky?

    • @fafk: Humanitní elita byli lidi z oborů jako “hudební vědy”, ona roštěnka byla skoro-panna a jela tehdy na AD (s ní polovina všech studentek) a genius loci má v Brně podobu velkýho růžovýho děravýho prezervativu.

  16. Ahoj, mám dotaz.. Ty si psychicky nemocný? Nemyslím to teď nijak zle, jen mě tvá reakce dost udivuje a hlavně překvapuje – mám na mysli především to tvé psychické zhroucení. Doteď jsem se totiž nesetkala s někým, kdo by měl na Brno takový názor. A to mám plno spolužáků z Prahy. Naopak..já, a jsem přesvědčená, že i mí přátelé, jsem velice spokojená a mám pocit, jako bych se konečně našla. Možná budu divná já :D. Každopádně absolutně nesouhlasím s tvou kritikou (možná z velké části proto, že ji nejsem schopná pochopit).

    • @Nikola: Ahoj, jo, přesně na tenhle dotaz tu čekám… Rozumím tomu, že kdybych byl psychicky nemocnej, tak by to pro tebe bylo srozumitelnější, protože bys prostě mohla říct “No jo, chudáček má deprese, tak zrovna v tom Brně na něho jedna sedla, tak to holt neunesl.” Jenomže smůla, takhle jednoduchý to mít nebudeš.

      Lidi se hroutí z nejrůznějších důvodů, ale “psychická nemoc” není tím důvodem nikdy. Psychická nemoc je nálepka, kterou jsme připlácnuli na určitou skupinu projevů lidský psychiky – tj. konkrétně na ty projevy jako je smutek, úzkost, panika atd. Dneska po tobě společnost chce, abys byla šťastná, a pokud šťastná nejsi, tak seš automaticky nemocná. Ve skutečnosti přitom neexistujou šťastný lidi – existujou pouze lidi, kteří sami sobě dokázali namluvit, že jsou “velice spokojení”. Ale dříve nebo později se tahle iluze rozplyne a ty, stejně jako tvoji přátelé, zjistíš, že si žila zavřená v růžovým akvárku. To, že si teď přišla do Brna a máš pocit, že ses našla, to je přesně to, co potkalo mě, když jsem do toho Brna přišel z jedný východočeský prdele… Taky jsem byl nadšenej z toho, jaký je Brno super, ale zároveň mi tam pod povrchem jela informace, že to dopadne špatně (akorát jsem tomu nevěnoval pozornost).

      Na tomhle webu propaguju přístup, kterej říká, že nic jako psychická nemoc neexistuje – nebo lépe řečeno to, co se obvykle nazývá psychickou nemocí, je prostě jen přirozenou a logickou reakcí na prostředí (vygoogli si třeba heslo antipsychiatrie). Pokud máš třeba depresi, neznamená to, že si “onemocněla”. Není to jako chytit chřipku. Depresi máš proto, že někde ve svým životě děláš něco blbě (dál chodíš do práce, kterou nesnášíš, chodíš do školy, o který víš, že je k ničemu, bydlíš u rodičů, který jsou šílený, necháš se v brněnskejch kavárnách balit klukama a užíváš si to atd.). Ta psychická bolest při depresi, je pak informace. Informace o tom, že je tu něco, co si sakra žádá tvojí pozornost (viz. Cenzura informací). To je celý mystérium psychickejch nemocí v kostce. A pokud je někdo tak tupej, že tu bolest ignoruje a dál si jede to svoje a dělá ty věci blbě, tak se pak ten člověk jednoduše zhroutí a v tom zhroucení se mu rozsvítí (v tom lepším případě) anebo to pokračuje dál do nějakýho psychotickýhos stavu…

      Byl jsem idiot, co lhal sám sobě a byl jsem v prostředí, kde to dělali všichni – protože to prostředí v Brně je šílený právě tím způsobem, jakým ho popisuju v článku výše. Samozřejmě nebylo to pouze o Brnu, ne každej, kdo přijde do Brna, tak se položí, a v prdeli jsem byl tenkrát ještě předtím, než jsem do Brna šel. Podstatný je, že tenkrát jsem se v Brně zhroutil kvůli tomu, že jsem si na něco hrál, ale zároveň celý Brno nedělá nic jinýho, než že si na něco hraje, takže když jsem tam přišel, tak jsem si akorát logicky umocnil to, o co jsem se snažil ještě před příchodem do Brna. Prostě prostředí na tebe vždycky působí velmi významně a nelze žít v Brně a nenechat na sebe ty sračky působit.

      Pro pořádek: Myslím, že kdybych se nechal hodně důkladně vyšetřit, že by mi nějakou takzvanou “psychickou nemoc” dost možná diagnostikovali. Problém je, že to prostě o ničem nevypovídá, protože normální není nikdo. Opět jsou pouze lidi, který si hrajou na normálnost a který ostatním lidem cpou, že tu existuje cosi jako “psychické zdraví” a “psychická nemoc”.

      Pokud rozlišuje lidi na “psychicky zdravý” a “psychicky nemocný”, seš na nejlepší cestě do Bohnic na oddělení pro shizofreniky. Tomuhle se totiž říká schizoidnost, která se vyznačuje dualismem a rozštěpením na pravý a falešný self (na černou a bílou; na správné a špatné; na zdravé a nemocné…) a na tomhle přístupu si ujíždí celá západní společnost. Pro ujasnění si tu přečti článek Až na dřeň.

      Jestli si teď přišla do Brna a máš pocit, že ses konečně našla, tak upřímnou soustrast, protože si právě najela na něco, co ti dojde dost možná až za pár let, protože teď tu hru bohužel ještě nevidíš a připadá ti naopak super. Což je dost děsivý a je to zase jen další důkaz toho, jakou sílu má místo, kde člověk žije. Kamkoliv člověk přijde, to místo ho dříve nebo později dostane… a není to jen případ Brna samozřejmě.

      • @Mordemy: Dík za odpověď, hned jsou pro mě některé věci mnohem srozumitelnější. Jen.. Nezlob se, ale pořád s tebou nedokážu až tak úplně souhlasit. Přijde mi, že některé věci vidíš až moc černě a beznaďejně.. Navíc každého nemůžeš “cpát do jednoho pytle”.. Je to hlavně o prostředí ve kterém se pohybuješ a taky o lidech, které si vybíráš za přátele. A taky o rodině ve které vyrůstáš, ale to je na dlouho.. Každopádně jsem delší dobu spokojená, ale není to kvůli diskotékám, drogám nebo klukům. Což jsem dlouhou dobu předtím říct nemohla. Každopádně dík za názor, je hodně zajímavý vidět to i z druhé strany.

        • @Nikola: a je to zase zde, “nazor”, “nemuzes cpat vsechny lidi do jednoho pytle”, “lidi co si vybirame za pratele” a ukolem byti je “byt spokojeny”

          takze nazor je postmoderni sracka, co je nam cpana do hlav horem dolem, protoze nazor je spojenej s osobnosti a s popiranim toho, ze realitou jsme vsichni vlaceni mnohem vic nez je nam mily a proto si stvorime magicke slovicko nazor…

          cpat vsechny do jednoho pytle to uz tu bylo mnohokrat a opet to vychazi ze strachu o sebe, o individualitu atd… mordemymu i psychoanalyze je u zadku jestli to vsechny cpe nebo necpe do jednoho pytle, jde o ty vlivy v pozadi a o to, zda maji nebo nemaji spolecneho jmenovatele… bud to prijmi a cti tady nebo bez na diskoteku ukazovat svoje nazory

          “byt spokojeny” je stav dost na povazenou, protoze tenhle svet se toci a meni… a pokud je clovek spokojenej, tak to byva poradnej fake; nespokojenost a nic jinyho cloveka nekope do prdele, aby byl schopen s menici se realitou tempo… takze tak

        • @Nikola: To poslední, o co se snažím nebo na čem by mi při psaní těhle článků záleželo, je, jestli se mnou někdo souhlasí. Ty to podáváš jako by tady nešlo o nic jinýho, než o vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu s tím, co jsem napsal a tím jako všechno končí. Já to tady fakt nepíšu proto, abych získal souhlasný vyjádření od svý referenční sociální skupiny nebo abych naopak mohl tváří v tvář nepochopení prosazovat svůj názor.

          Realita je jenom jedna, bez ohledu na množství názorů a pohledů. Buďto Brno je shit a dělá z lidí trosky anebo nedělá. Obojí platit nemůže a je úplně putna, jakej na to má kdo názor.

          Důvod, proč vznikl tenhle článek je mimo jiné proto, abych skutečně oslovil lidi jako seš ty, který zrovna do Brna přišli nebo se tam chystají nebo tam už nějakou dobu jsou… Nepíšu to do větru a nepíšu to jenom pro sebe, abych si vylil srdíčko na bložínek a už vůbec to nepíšu kvůli tomu diskuzi s názory. Já tu nedeklaruju svůj názor, já tu deklaruju to, co je podle mě PRAVDA a na názory se tu prostě nejede (protože ze zkušenosti vím, že názorová diskuze nevede nikam). Pokud ti to připadá fašistický, nedemokratický a nehorázný, něco takovýho tvrdit, je to tvůj problém.

          Prostě to, že přijdeš, napíšeš dva komentáře, a polovina textu v obou komentářích se zabývá jenom a pouze tím, že vysvětluje, že tu jde o střet názorů, to je prostě jen obrana před tím, abys viděla to, co se kolem tebe v tom Brně děje. Není nic jednoduššího, než celej tenhle post označit jen jako něčí názor, říct si, že já mám názor jinej a tím to jako končí.

          Ale takhle to bohužel (bohudík) na světě nefunguje. Tvůj názor neovlivní to, jaká bude ta realita v Brně vypadat. Ty si nemáš tvořit názory (ty nemáš ohýbat realitu), ty se máš pokud možno bez klapek na očích podívat na to, jak vypadá prostředí, ve kterým se právě pohybuješ. A tohle platí úplně pro všechny beze zbytku a právě proto si můžu dovolit všechny házet do jednoho pytle – protože pro všechny lidi na světě platí naštěstí úplně ty samý pravidla, co se vnímání reality týče (pár lidí se pouze rozhodlo, že svým názorem pohnou světem a nedochází jim, že to bude jen iluze).

          Až si ty brejle sundáš, tak to kolem sebe uvidíš a dojde ti, v čem seš namočená a proč je to pro tebe zhoubný. Čím dřív se to stane, tím líp pro tebe. Napsání takovýhleho článku je v podstatě maximum toho, co můžu pro tebe udělat, pak už je to jen na tobě, jak moc si chceš z vlastní pohodlnosti lhát…

          Jen prostě počítej s tím, že v budoucnu se ti tahle tvoje pohodlnost a “spokojenost” vrátí s pořádně tučnejma úrokama a bude to bolet o to víc.

  17. Se zájmem jsem si přečetl tvou “zpověď” a nejde mi na rozum pár věcí. Tvrdíš, že na člověka působí každé místo jiným způsobem, ale zároveň se snažíš (ať vědomky či nevědomky, přímo či nepřímo) čtenáři vnutit pocit, že Brno je to město, které dříve či později člověka srazí na kolena a on pak pojede s brekem zpátky na rodnou hroudu. Nevím odkud pocházíš (možná jsem to v článku a letmo v diskuzi přehlédl), jestli z velkého města nebo někde z dědiny, ale Brno je opravdu specifické místo. Je to město kam proudí spousta studentů ať z ČR tak se Slovenska a samozřejmě i ze zahraničí. Myslím, že si to můžu dovolit tvrdit, jelikož zde žiji od mala, vystudoval jsem zde VŠ (technického směru – uvádím pro jistotu abych nezapadl k neoblíbeným humanistům) a pracuji zde a zkrátka žijí se vším všudy a mám tu tudíž něco za sebou. Tvůj emocionálně zabarvený příběh mi přijde malinko přitažený za vlasy. Je to asi tím, že při jeho čtení a luštění (ano místy jsem musel opravdu luštit a některé pasáže číst víckrát) jsem si představoval město jako jakousi žumpu plnou falešných a nesrozumitelných lidí. To, že popisuješ každého druhého jako dredaře a konzumenta lehkých drog si můžu vysvětlit buď tím, že jsi v tu dobu sám něco užíval a mělsji tudíž zkreslené mínění, nebo jsi se pohyboval v odpovídající sociální skupině, nebo to prostě jen zveličuješ. Znám kamaráda, kterému se na VŠ nedařilo, nic mu nešlo a pak se mu i město stávalo méně snesitelným a nic ho tu nedrželo. Nicméně jsi první, který se o Brnu takto vyjadřuje až mi z toho jdou oči šejdrem. A ne snad proto, že bych byl nějaký ortodoxní Brňák. A propo, když už chceš poznat město a lidi v něm žijící, musíš si vybrat lepší místo než to, kde zakopneš maximálně o studenta FF, který dokáže na život nahlížet pouze skrz definice a myšlenky věhlasných pánů, z toho by se zbláznil i docela normální člověk. Další věc co jsi tu vytýkal je spousta slov a přitom žádné jasné a srozumitelné sdělení. Po přečtení tvého článku si říkám, jestli jsi se tím trochu nenakazil (neber si to zle). Nahlížíš na svět složitejším pohledem než samotný svět je. Uvádíš (i v diskuzi) nepřeberné množství odborných termínů a výrazů, frází a pojmů ale jaksi se mi tam vytrácí obyčejný zdravý lidský rozum. V tomto asi nebudeš hloupý (neříkám, že vůbec jsi). Brno je městem studentů, tak se nediv, že se zde kloubí mnoho povah, osobností a charakterových rysů. Už od přírody má člověk danou schopnost se adaptovat a tak to dělá dodnes když přijde do nového prostředí. S tím občas může souviset i přetvářka. Ovšem zdravý jedinec (a každý si pod pojmem “zdravý” představuje něco jiného) by se s tím měl bez problémů vyrovnat a nekácet se z toho. Pokud jsi měl opravdu pocity, jak tvrdíš, napálit autem do sloupu po návštěvě kavárny, pak není něco vpořádku, zřejmě ale v tobě. Až z toho trochu mrazí…A mohl bych pokračovat s nesrovnalostech dál a dál ale to není potřeba. Podle mě jsi prostě nezapadl a nedokázal se adaptovat. To je celé. Je mi líto, že máš na Brno špatné vzpomínky, ať už kvůli nezdaru na nějaké životní štaci nebo kvůli nějakému psychickému bloku z nepříjemné události. Jen se tu nepokoušej absurdně zobrazovat jedno město jako nějaké psycho město nebo tak podobně. Znám mraky lidí, kteří zde žili řadu let a i po odstěhování mají jen ty nejlepší vzpomínky, našli si zde přátele, partnery, manžely a manželky. Jsi vyjímka, avšak ne pravidlo. Aspoň, že ten konec byl dobrý, ikdyž…Zdar a sílu v dalším životním boji!

    • @Giuseppe: No vida ho Brnaka. Tak ja jsem druhej, co bude tvrdit, ze Brno je takovy, jako ho Mord popisuje. Prestoze jako spravnej perverzak proto mam Brno rad a mam velkej problem se ho vzdat. Vcera se mi podarilo Brnem projet, aniz bych se tam stavil, ale ten pocit “tady jsem doma, absolutne doma” se mi dostavi vzdycky (Treti kdo nesnasi Brno bude Jan Stern :D )

      V Brne je totalni lidek, mezi tema dreadarema, bobos a vsema ostatnima pripitejma levicakama cejtim klid. Melou si tam ty svoje hovna, prodluzujou si detstvi a clovek se citi tak nejak absolutne mimo ohrozeni, boj a vubec vsechno. Kavarny a podniky jsou naprosto vychytany, levny, hry citelny predem, staci si sednout a pozorovat. Proste raj na zemi… a to je ten Brnenskej pruser.

      Brno je proste neskutecne vychytana vesnice – ani omylem to neni misto vystaveny cizim kulturam, jako napriklad Praha (a ze ja Prahu nesnasim jako Mord Brno). A to je proste to uplne nejnebezpecnejsi.

      Lidi tam budou resit proste lokani picoviny jako kolik metru od skoly ma bejt herna nebo destky hriste; hry a karty jsou tam rozdany na generace dopredu. Clovek se ma rvat se svetem, ale Brno je svet sam pro sebe..svet co Svet naprosto ignoruje a Svet ignoruje brno (pravdepodobne diky tomu, ze je vzdycky outsiderem za Prahou). Pokud te neserou ty hry v kavarensky, rapersky, oltecacky a ja nevim jaky kulture, tak jsi proste Brnak, co si prave v kavarne na starym Brne nebo na Zit Brno muze povidat s dalsima lidma, co tam prisli na skolu a zustali zavreny v prijemny skleneny kouli. Vse je tam zarizeny na to prave tohle necitit.

      Brnensky holcicky, co uz jim je pomalu 30+, maji obcas i deti, si stale jeste horko tezko hrajou na infantilitu; chlapecci 30+ na livary bez odpovednosti (pokud teda vyjmeme ty brnenske picovinky jako font pisma jidelnich listku). Rysuje se tam zajimavej skanzen.

    • @Giuseppe: Už to píše výstižně La Tibor a psal jsem to i v článku: Brno je pohodlný, Brno je příjemnej samet, do kterýho je radost zapadnout. A v tom je to nebezpečný, protože veškerá pohodlnost je na dluh! Takhle to funguje kdekoliv jinde v celým životě. Žij si pohodlně, příjemně a bezstarostně, a dříve nebo později za to zaplatíš a vrátí se ti to i s úroky. Když budeš žít v akvárku a budeš odmítat vylézt z něho ven, ty stěny se ti postupem času zašpiní a nakonec se ti to akvárko stejně rozsype pod rukama. Akorát takhle prostě ztratíš pár (desítek) let života a z toho akvárka budeš vytlačen ven realitou (místo toho, abys bojoval a snažil se z něho vylézt sám).

      Život má bejt dobrodružství, ne pohodka a klídeček v Brně.

      Na jednu stranu říkáš, že si musím vybrat jiný místa, než jsou podniky, kde zakopnu tak maximálně o studenta FF. Zároveň opakuješ to, co píšu, že Brno je město studentů. Nebo-li ať půjdu v Brně kamkoliv, vždycky minimálně cestou po ulici potkám skupinku připitejch brněnskej studentíků, co mají namířeno kamsi do Denisovejch sadů. Co chci říct je, že se tomu prostě nevyhneš. Brno má 400k lidí, z toho je 100k studentů. To je prostě šílenej poměr. To město je jako celek podřízený studentskýmu životu a všichni jsou do morku kostí tímhle ovlivněný. I když ti je 40 nebo 50, tak tě to bude pořád dostávat, protože už jen cestou do krámu pro chleba potkáš deset dvacetiletejch studentek v minisukních, kterejm nejde o nic jinýho, než 1) dostudovat VŠ; 2) najít si super cool chlapa 3) žít šťastně a spokojeně

      Když to vezmu trochu víc zeširoka, tak na světě existuje něco, čemu říkám hry. Obecně je to všechno, co po tobě požaduje soudobá společnost, tzn. vystudovat, najít si normální práci, žít normální život, konzumovat, pracovat, mít děti, vzít si hypotéku na barák, pokud zrovna nemáš prachy atd. Většina lidí prostě následuje tenhle pattern, vytyčenej společností, a nenapadne je, že by to šlo dělat i jinak. Specielně v Brně je kvůli tý pohodce a klídečku velice jednoduch zapadnout do týhle klasický představy. A většina těch děcek si tam skutečně představuje, že dostudujou ty svoje VŠ a najdou si nějaký fajn místo a fajn partnera pro život a tím jako budou mít vyřešeno. Přitom nic nemůže být víc mimo, protože tohle prostě zoufale nestačí. Tohle je nefunkční, s tímhle přístupem člověk velmi brzy dorazí na konečnou, kde bude jen bezradně postávat se založenejma rukama a nebude vědět, co dál. V tom horším případě tam ten člověk dorazí až o dost později, třeba ve čtyřiceti nebo v padesáti (někdo tam nedorazí za celej život a umře s neurčitým pocitem, že něco strašně moc posral).

      Naším úkolem je tohle všechno vidět ještě předtím, než investujeme desítky let do něčeho, co je blbost (do budování představy normálního života).

      A když teda trváš na nějakým vědeckým vysvětlení, tak i o tomhle má být ta tvoje evoluce o který mluvíš. Adaptovat se neznamená přizpůsobit se tomu největšímu shitu a hrát to stejně jako to hrajou všichni ostatní, ale přizpůsobit se tomu prostředí tak, aby to bylo co nejefektivnější (a nejefektivnější je v případě Brna v tom Brně prostě nebejt – už jen odchodem z Brna člověk poskočí evolučně o několik stupínků dál). Veškerá evoluce není o adaptaci, ale je o vyčnívání z řady a o tom, že to někdo dělá jinak a pokud možno lépe. Když vezmu ten klasickej ortodoxní pohled, tak pár jedinců v živočišným druhu dostane při narození mutaci, která je odlišuje od zbytku a dává jim výhodu a díky tomu převálcují veškerý ostatní členy svýho druhu a stanou se dominantní a tím se celej ten druh posune dál (a celá ta mutace se předá na všechny ostatní). Evoluce (ať už druhu, nebo jedince) skutečně není o tom zůstat přizdisráč.

      Tvůj evolučně-adaptační přístup je, že se budeš přetvařovat, abys zapadl, že budeš vynakládat energii na to, aby ses jevil normální jako ostatní lidi a vypadal “zdravě”. Můj přístup je, že se prostě nebudu snažit o to zapadnout. A tvrdím, že je to podstatně efektivnější. Nebo-li pokud jsem ta vyjímka, jak ty říkáš, jsem jí rád.

      Já to úplně chápu, že se lidem nechce z Brna pryč. Ono je to tam přece tak fajn v tom Brně, jsou tam tak super vysmátí lidičkové, je tam taková pohodka… Jo, je tam pohodka. A ta pohodka je ten největší shit ze všech, je to ten největší klam. Je to evoluce ve skleníku. Všichni jsou strašně v pohodě, nikomu nejde o nic jinýho, než takzvaně po brněnsku “vylaxnit” a hlavně žádnej stres, klídek, všechno je v cajku. A lidem je pak najednou třicet a zjišťujou, že pořád ještě nějak neví, co se životem, že se nikam nehnuli, nic neudělali, neví, kam míří, netuší, co mají dělat… ale co, hlavně klídek, jsme přece v Brně, ne?

      • @Mordemy: Zajímavé jak se chlapci doplňujete v argumentacích a plácáte se po zádech. Stejně jako to, že oslovuju Mordemyho a odpovídá mi la tibor. Nu což. Opět vám tu pár věcí nesedí. Za prvé, v Brně se přý řeší samé pi*oviny, houna, apod. Já se zeptám, kde ne? Byl jsem delší dobu v Praze (a nejen tam, nicméně srovnávat zde nějakou Horní Dolní asi nemá cenu) a můžu říct, že se tam nad půllitrem řeší velká většina stejně zabitých věcí jako v Brně. Je jasný, že tady se asi neřeší aféra Open Card nebo výluky v pražském metru a místo toho řešíme např. dětské hřiště, casino, čert nám dlužnýho primátora a další věci, prostě to, co se nás momentálně dotýká. A můžou to pro tebe být zmiňované vaginální opisy stejně tak jako je druhému u zádele tvoje fóbie či fascinace vším brněnským. Nic ve zlém. Za druhé, to, že Brno není vystaveno cizím kultůrám tak jako Praha, tomu se mohu pousmát. Stejně tak jako tomu, že Brno zaostává za Prahou. To je právě situace, ve které je Brno Praze trnem v oku. Až pojedeš zase někdy Brnem, zkus zastavit a třeba jen stáhnout okénko a podívej se, kde se staví a vyrůstají nové vědecké instituty, technologické parky, apod. Neuvažuju růst obchodních center, která podle mě nemají zdaleka takový přínos. V tomto dostává hlavní město celkem na prdel a mohl bych pokračovat. A myslíš, že je to tím, že se investoři, developeři, případně evropští úředníci a vůbec lidi co se kolem tohoto motají řídí nějakým životem v imaginárním akvárku? Nebo snad v něm dokonce sami žijí? Myslím, že nikoliv. A jedeme dál. To, že tu líčíš Brno jako město s 1/4 zevlícího, do rána slopajícího a ve zbylém čase možná studujícího póvlu je totální šlápanec vedle. Dost možná z nadbytku studijních povinností a času stráveného nad linkováním sešitů jsi patrně nestihl postřehnout, že hromady a hromady studentů VŠ se nacházejí nejen v kavárnách, literárních spolcích zmateně blábolících mezi sebou a v putikách 4. cenové skupiny, ale také v pracovním procesu, sportovních oddílech a dalších duši i tělo rozvíjejících skupinách. Nejspíš jsi se jen zaměřil na nevhodnou skupinu ke zkoumání a tu jsi aplikoval na celou společnost. Takže rada zní: vylézt z té bubliny, jak píšeš a najít si bublinu lepší, která už pak nebude bublinou a nebude tě dusit a dávat ti pocit, že je v ní něco zneklidňujícího. Nemám ve zvyku chytat za slovíčko takže nebudu reagovat na všechno (to není podstatou). Snad jen ještě té evolučně-adaptační teorie, kterou jsem údajně načal, nicméně o evoluci jsem ani slovem nezavadil. Mluvil jsem o adaptaci, pokud si to pozorně přečteš. Netvrdím, že je nutné se adaptovat na, jak ty říkáš, shit, ale naučit se jej rozeznávat a být imunní vůči jeho vlivům. Například, když ti někdo vynadá (oprávněně či ne) tak se nerozbrečet, ale být lehce asertivní, pokud to situace vyžaduje tak se omluvit. Tudíž nepřizpůsobit se ve smyslu, že začneš řvát taky, ale dokážeš vhodně reagovat. To v tvém podání (jak to chápu já) mělo znamenat změnu chování (přestat balit laciné buchty z FF), změnu oboru/fakulty/univerzity (najití smyslu proč studuji) případně změnu skupiny, ve které jsi se v dané době pohyboval. Tím, že se tu s la tiborem plácáte po zádech a plivete po jednom městě a lidech v něm nikomu na kuří oko nestoupnete. A většina lidí by asi s podobným problémem jako máš ty asi ani ven (myšleno na internet) nevylézala. Když člověk nemůže pomoct sobě, nepomůže ani druhému. Závěrem bych se zeptal, jaký scénář svého života si představuješ ty, když vystudovat – najít si partnera (pořadí lze i obráceně) – najít si práci – založí rodinu – … není ten pravý? Myslím, že život (ani v Brně) není dost dlouhý, aby v něm člověk neměl dost motivací a musel nutně dorazit na konečnou s rukama v bok. Nedej bože už ve 30 nebo 50 letech.

        • @Giuseppe:
          Na blaboly odpovidam, to holt na internetu delam asi tak dlouho, jako jsem bydlel v Brne. Stejne jako pochvalim, kdyz se mi libi, ze nekdo neco vystihne. A tohle slapani na kuri oko, ktery brnakum proste neda spat, tim vystizenim opravdu je. Lajky pribyvaji a pribyvaji. Mordemy proste je kurva dobrej a po Sternovi http://www.blisty.cz/art/63582.html ma ten podorlickej obr dalsi zarez na pazbe.

          Uz jsi dojel do prahy? A zil jsi tam tak dlouho, aby ses zbavil brnenskyho pohledu? Ja prahu nesnasim ze vsech mist na svete nejvic, ale tahle tabulka http://en.wikipedia.org/wiki/Global_city neni vareni z vody, Praha je Beta+ mesto, Praha je brana do vychodni evropy; ta energie je v ni citit, lidi jsou tam oproti Brnu diky ni v brutalnim stresu.

          Brno je prerostla vesnice, to je jeho problem. Tyhle tvy hovna ve smyslu jak si predstavujes zivot atd, kteryma se snazis dokazat, ze Mordemy je vysinutec, to jen ukazujou. Nic to nemuze ukazovat lip. Tenhle svet se meni takovym tempem, ze clovek nemuze si nejak predstavovat svuj zivot. Sama ta otazka je navysost debilni, ale v Brne je proste uplne normalni. Byt otevreny svetu neznamena, ze nazvu par baraku technologicky park, zavedu tam rychlej internet a podporim startupy. Byt otevrenej svetu znamena byt otevrenej zmenam a nedefinovat si zivot predem ve vyjetejch kolejcih. A presne k tomuhle Brno cloveka svadi horem dolem.

          Opakuju, ze problem s Brnem nepocituju [e.g. jsem v nem asi hloubeji], je to pro me nejpohodlnejsi misto na zemi, ziju (aspon z brnenskyho pohledu) diametralne jinej zivot nez Mordemy, pochazim z jinyho mista a ten clanek vyse popisuje Brno nejlip ze vseho, co jsem kdy cetl. To, ze se mi v Brne libi je proste dany dualitou lidsky duse a tim, ze se nam libi to, co z nas dela slaby srace. Mozna je to v poradku, mozna ne; ale v protikladu k vyvoji a evoluci to je jednoznacne – pokud ma cloveka neco posunout, tak to neni brnenskej klidecek. Moje matka kdyz skoro po 50ti letech prijela do Brna, kde byla jak jinak nez na studiich, konstatovala s udivem ze se tam opravdu nic nezmenilo. Brno zda se v te sve livarskosti prezije i konec sveta.

          • @la tibor: Tak předem děkuji za definici mých názorů a komentů jakožto HOVEN. Doteď jsem ani jednoho z vás neoznačil termínem vyšinutec, ačkoli jsou vaše názory řekněme netradiční a velké většině nesrozumitelné. Nevím, jestli není na čase alespoň tento můj postoj změnit. V praze jsem strávil rok života a na obou městech vidím dobré i méně dobré skutečnosti. A především, obě města jsou tvořena (a teď to přijde!!!) LIDMI. Brno jakožto studentské město hýří směsicí typů, tudíž se může stát lehce zmatečné pro méně intuitivní a orientující se jedince. Nějakými přibývajícími lajky mi tu můžete mávat jak je libo, to mě neohromí. To, jestli si člověk může nalajnovat svůj život nebo ne nezáleží na současné neustálé bleskové transformaci světa kolem nás. Pokud máš jasný směr a jasný cíl co v životě chceš a čeho chceš dosáhnout, nemůže se ti stát, že se chceš roztříštit o sloup ikdyby se svět za dobu života změnil 10x a tvůj oblíbený komiksový hrdina zjistil, že je homosexuál a tobě se v tu chvíli zhroutil svět (pardon za trochu sarkasmu). Očividně jste oba na jiný filosofický FM, z typu vyjadřování a pohrdání cizích názorů a životních postojů tipuju na humanisty a možná významné budoucí filosofy, které jistě naše společnost potřebuje jako sůl, aby jí byl ukázán směr ke štěstí. Možná díky té ohromné energii, kterou vydáváte na toto nicotné rozumbradování, již nezbývá potřebné penzum energie na ujasnění si svých cílů. Abyste mě oba nechápali špatně, mé tlachání si neklade za cíl vás přesvědčit že Brno je TOP a COOL, to nemá cenu, jsem realista a ne básník v oblacích. A ikdyby byla 5% šance změnit váš názor, nemám zájem, nevidím důvod, proč bych něco takového měl dělat. Vždy mě svým způsobem fascinovaly extrémy a to vy dva jste. TA mě baví poznávat vaše myšlenkové pochody. Ty jsou však pro obyčejně a rozumově smýšlejícího člověka dost nečitelné. Ale hodně štěstí a určitě to nevzdávejte, třeba vás jednou někdo pochopí a pomůže mu to a svět bude zase o fous lepší a nebo to bude pořád stejný shit, zatraceně reálný shit se vším co svět nabízí.

            • @Giuseppe: brnensky chlapecek se zlobi…

              ty vole ja v brne vyskou skolu vystudoval, ano mam krasny titul z masarykovy univerzity, kam jsem 3 roky dochazel a schizoidne se presne tomuhle tlemil..jak maji studenti hyrit vsemi nazory jak v tech brozurkach z erasmu; pricemz je to furt a porad to samy na jedno brdo

              ne nejsem z filozofie, uplne vedle, vystudoval jsem matematickou odnoz ekonomie, zivim se jako sazkar + vlastnim sportovni weby, takze hardcore bysnys, a bydlim na brazilsky vesnici, kde je uplny prd, jen slunce a laguna, kdyz jedu do sao paula tak padam na prdel pred kosmopolitnosti; kdyz jedu do ria nebo brna, tak padam na prdel pred lidskou rigidnosti

              Muzes si rikat porad dokola jak jsi obycejny a smyslejici clovicek, ale fakt je, ze to co predvadis tady je totalni (brnenskej) stredovek. V Brne jsem prosel nekolika komunitama od skejtaku, pres cajovniky, po socky a je tam ten genius loci, je citit i z tebe a samozrejme to neni jen v Brne, je to cela nase slavna vymazlena spolecnost. Ale Brno, aspon v ramci Ceska, je esenci tyhle zaprdenosti a zahledenosti sama do sebe; ktera predstira posun, rozhled a prehled, ale je to asi jako kdyz stréc z zabin navstivi cajzlov a pak o tom dokola vyklada v nemocnici, kdyz mu selze pajsl.

              (Jo i v brnensky urazovce jsem stravil hodne casu a tam clovek nedela nic jinyho, nez posloucha hodne otevreny pribehy ostatnich lidi.)

              Ty, drahy dzuzepe, o Brne vis uplny hovno. Nebo se o to snazis. Plujes po povrchu. Jako cely Brno. A o tom to je.

              Ma sem snad prijit T., slecna z Ostravy, ktera tam prisla na studia a videla to same? Ma sem snad prijit i muj Bratranec? No radsi ustup, kdyz se ti nepodarilo ostrakizovat Mordemyho a hodlas popirat realitu s jednim jedinym cilem – doklepat to v Brnecku s tim, ze brno je fakt to vono.

              • @la tibor: Ok la tibor, až budu chtít vědět něco o Brnu, ozvu se ti, jelikož jsi prošel skupinama socek, skejťáků a v neposlední řadě čajovnama, takže to nejlepší jsi zažil a teď tu můžeš vykládat své pravdy někomu, kdo těch skupin navštívil daleko víc než si můžeš představit. Nikdo se tu na vás nezlobí, to vzhledem k vašemu stylu a smýšlení ani nejde. Zbytek rodiny můžeš nechat doma, nikomu tu Brno nevnucuju ani neříkám, že je to nejlepší město pod sluncem, jen si myslím, že poznat Prahu, Brno a možná Ovu je docela málo na nějakou statistiku. Myslím, že každý má možnost být šťastný kde bude chtít, kór ve městě (libovolném), které nabízí myslím každému něco a co si z toho vybereš je jen na tobě. A když se to nepovede, tak není důvod z toho být vypruzelý. Asi nad některýma věcma nepřemýšlím jako vy dva, možná dobře pro mě, asi jste na mě moc osvícení. A myslím si, že doklpeta v Brnečku to nemusím, mám totiž svou vlastní svobodnou vůli kdykoli z Brna odejít a vzpomínat na něj v dobrém a stejně tak se dobře adaptovat v novém místě (ať to bude Praha nebo někde v cizině). Asi je to o smýšlení každého z nás, někomu se holt nebude líbit nikde a na druhou stranu někdo si najde na každém místě něco fajnového co jej tam dokáže držet nad všema depkama a podobnýma stavama, které pramení buď z nudy nebo z toho, že člověk není z nějakého důvodu spokojený se svým životem. Tak ať vám Brno zkříží cestu co nejméně.

                • @Giuseppe: “Svobodná vůle kdykoliv z Brna odejít…” – jojo, podobně jako má feťák, co si píchá heroin, svobodnou vůli kdykoliv s tím přestat, co?

                  Odejít z Brna není vůbec prdel. Stejně jako třeba není prdel odejít z toxickýho rodinnýho prostředí nebo z nefunkčního vztahu. Ve všech těhle případech je tam sebedestrukce (viz novej post tady na blogu), která jede pod povrchem a nám se to nějakým způsobem moc a moc líbí… Brno má tu toxicitu navíc dost rafinovaně skrytou a o to je ta droga nebezpečnější.

                  “Myslím, že každý má možnost být šťastný kde bude chtít” – třeba v sudu s kyselinou, že jo… nám prostě jen stačí se rozhodnout, že chceme být šťastní tam, kde jsme, mít k tomu nějaké ty směry a cíle (nejlépe “jasné”) a ono se už to štěstíčko dostaví…

                  No po tomhle, cos tu napsal, ti rozhodně ani na vteřinu nežeru, že zrovna ty se můžeš kdykoliv svobodně rozhodnout z Brna odejít. Nemůžeš. Seš zapadlej v bažině až po kolena a až ti jednou začne konečně docházet, do čeho ses to dobrovolně uvrtal, tak ti dojde, že “jen tak svobodně odejít” není vůbec tak jednoduchý…

                  Prostě tady platí primitivní reverse psychology, že člověk, který je v pohodě a svobodný, tak obvykle nemá potřebu tak urputně předvádět svojí pohodu a svobodu. Kdybys nebyl sráč, tak přiznáš, o co jde a čím tě tenhle článek tak dostal – ale ty si tu místo toho hraješ na machra, co má všechno na háku a je strašně nad věcí.

            • @Giuseppe: Áno, jsme jen osamělí studenti filozofické fakulty, které vůbec nikdo nechápe. A tak si tu ve svém osamění a outsiderství patláme ty svoje moudra… nikoho to nezajímá, nikdo to nečte, pro nikoho to není ani trochu srozumitelný. A ty si šel jen tak shodou náhod kolem a čistě pro potěšení a protože tě to baví, si tu začal poznávat naše myšlenkové pochody… A přestože je to tu od nás všechno jen “nicotné rozumbradování”, nevadí ti investovat vlastní energii, abys nám to tu dokázal. Uf…

              Sorry, ale pokud máš jasný směr a jasný cíl v životě, tak prostě zákonitě skončíš v totálních sračkách. Pro život není nic horšího, než jít deset let v kuse tupě za svým jasným cílem. Dokonce i to posraný GTD má cosi jako pravidelnou revizi tasků a ty tu přijdeš s objevným nápadem mít v životě “jasný směr a cíl”.

              Celý je to o tom zjišťovat, že naše “směry a cíle” jsou jen slepá ulice. A ne jít jak debil proti tvrdohlavě proti zdi…

              Tomu, jak nás tu odhaduješ se fakt musím smát (a na rozdíl od tebe se skutečně nahlas směju, místo toho, abych to jen používal jako rétorickou figuru), protože ty seš všechno, jenom ne realista – jen málokdo z těch lidí, co si sem v posledních čtyřiadvaceti hodinách přišli povídat o Brnu, je tak moc mimo realitu jako ty. Tvoje myšlení a vnímání je stejně frigidní jako tvůj sloh. Snažíš se tvářit, jak strašně seš nad věcí, ale seš v tom až po uši. Jen doufám, že ti tvoje brněnský akvárko alespoň trošku naklepne to, co o sobě napsal La Tibor.

              Ty seš chlapče finální důkaz toho, že nic jako “obyčejný a rozumově smýšlející člověk” neexistuje. Jsou jen blázni, co si to o sobě myslí a mají potřebu to dokazovat celýmu světu.

              • @Mordemy: A vám stojí zato vkládat energii do komentů na hloupé, nesmyslné a tak podřadné komentáře nějaké nuly z Brna. Nelogické. Na tuto stránku jsem se dostal čirou náhodou, kdy na mě na jedné webovce bliknul nadpis tohoto článku. Článek mě zaujal, ikdyž ne v pozitivním slova smyslu, ale to už tak chodí. Nicméně ani kvůli tomu jsem neměl a nemám v úmyslu jej nějak shazovat, nmavážet se do vašeho stylu psaní ani znalostí, což ovšem neplatí o chování vás dvou, kteří jdete ruku v ruce (snad jen to) a jako dva rytíři setnete bijete (metaforicky) vše, co má odlišný názor. Moje vnímání a můj sloh ti přísluší hodnotit asi jako mě přísluší hodnotit tvůj vzhlet nebo BMI. Takové chování většinou charakterizuje lidi bez sebevědomí, kteří z obavy před obstátím svého názoru střílí do obyčejných pěšáků v domnění, že tím zabijí královnu. Možná ho máš až příliš, to jen potvrzuje má předešlá slova o tom, že jste pro mě osobně dva extrémy, které jsem potkal poprvé. A tak trošku jako malé dítě zkoumám, diskutuji a dloubám klackem do živého. Není nutné hned zkoušet podpásovky, urážky apod. Na dospělého člověka to nemá žádný vliv, nebo by aspoň nemělo mít. Možná jsem vás neodhadl v úvodu správně, možná jste něco úplně jiného než za co se tu snažíte prezentovat, možná máte nastudováno pár hezkých termínů z tlustých knih a teď je aplikujete na Brno. Vše, co jste tu prezentovali, by se dalo s chutí aplikovat na spoustu dalších měst. Asi nemá cenu se tu dále předhánět ve slovních přestřelkách, nemá to cenu. Oba jsme totiž očividně na jiné vlně. Ty na výsost ryze smýšlející člověk, který prokoukne vše a na druhé straně já, obyčejně a rozumově smýšlející člověk, který vlastně neexistuje (letmý úsměv). Nemám potřebu se tu, jak ty říkáš, opravdově a nahlas smát, když už vkládám energii do debaty tak to beru vážně a nesměju se jako dítě. Ve finále je stejně správné to, že každý bere život jinak, někdo má cíle a za těmi jde, ikdyž musí čas od času odbočit nebo si trochu zajet, druhý zase cíle nemá a odráží se jako kulička v pinballu tak, jak s ním osud nebo svět zatřese. A je podle mě dobré, že to každý bere jinak, protože očividně já bych se zcvoknul z toho, nahlížet na vše jako vy dva s la tiborem a vám by hráblo z toho posuzovat a žít tak jako já. Lidé jsou různí stejně jako jejich nahlížení na svět a neexistuje nikdo, kdo by mohl posoudit, jaké smýšlení a chování je naprosti správné. A myslím, že ani Mordemy a la tibor nejsou ti dva spasitelé. Takže tím je to vlastně dané. Hodně štěstí v životě pánové!

                • @Giuseppe: Vzhledem k tomu, že tady je to můj web, tak se tu logicky starám o to, co tu lidi píšou a reaguju na to. To je perfektně logický. Co je nelogický je tvůj rádoby povýšenej sloh, kterej tu hodnotit budu a postav se z toho třeba na hlavu. Tvoje psychopatický hlášky o neovlivnitelnosti jsou ale něco, co tady trpět nebudu.

                  Snahou o neovlivnitelnost to totiž vždycky začíná – fakt si přečti ten post Až na dřeň, protože tohle je přesně ono. V Brně jsem se těch pár let zpátky zhroutil proto, že jsem se snažil hrát úplně tu samou hru, kterou tu předvádíš teď ty. Snažil jsem se být nad věcí, neovliněnej sračkama, a psal jsem přesně takhle, z rádoby neotřesitelný arogantní pozice někoho, koho prostě nelze rozhodit, protože je to dospělý, rozumně smýšlející člověk, který je tu pouze z (ehm) vlastní svobodné vůle…

                  Nenapadá mě, co s tebou a jak ti to ještě jinak vysvětlit. Jediný, co se dá dělat je počkat, než to s tebou sekne – a doufej pro tvoje vlastní dobro, že to bude spíš dříve, než později. Každopádně realita už si najde cestu a je pouze na tobě, jak moc to bude bolet.

                  Tímto sis vysloužil zde na blogu zákaz komentování (máš BAN). Teď už můžeš jen dál sledovat, jak tu dva spasitelé Mordemy a La Tibor zcela proti tvému přesvědčení troufale a nedemokraticky říkají druhým, jaké smýšlení a jaké chování je to správné. Protože tohle je samozřejmě ten hlavní důvod, proč vůbec tenhle web existuje… abysme mohli lidem vnucovat svojí pravdu, nic jinýho v tom není.

                  Těšilo mě, bye.

        • @Giuseppe: To víš, holt už se tu s La Tiborem nějakej pátek bavíme s dotčenejma chlapečkama a tenhle web je takovej náš společnej projekt, kterým se snažíme nasrat co nejvíc lidí. Dokonce existujou teorie, že Mordemy a La Tibor je jeden a tentýž člověk, který ještě ke všemu píše Jana Sterna a sám sebe tak příležitostně posílá do plynu… Takže si prostě budeš muset zvyknout, že ti tu někdy odpoví Mordemy a někdy zase La Tibor a že obsah odpovědi bude často zaměnitelnej.

          Z tvýho komentáře vypíchnu jen to (psychoanalyticky) podstatný, zbytek mi fakt nepřijde jako něco, co se dá nějak komentovat a tu tvojí ódu na Brno ti kazit nebudu:

          Očividně seš tímhle popisem Brna velmi dotčenej a zároveň se nás tu snažíš přesvědčit, že dotčenej vůbec nejsi. No myslím si o tom svoje – nejseš první ani poslední, kdo tu píše sáhodlouhý elaboráty na téma, které se ho samozřejmě vůbec, ale vůbec nedotýká, ale to už je taková zdejší klasika, že tu mají lidi tendenci tvářit se, jak jsou nad věcí…

          Ostatně je to prostě jen projev toho, jak obecně přistupuješ k životu, viz to, jak píšeš “Netvrdím, že je nutné se adaptovat na, jak ty říkáš, shit, ale naučit se jej rozeznávat a být imunní vůči jeho vlivům.” – kvůi těmhle řečem jsem začal tady na Psychoanalýze tvořit sekci Slovník. Moje představa byla taková, že si ho lidi přečtou, seznámí se s pojmama v něm a já už pak nebudu muset pořád dokola vysvětlovat ty samé věci znovu a znovu. No nic, takže:

          1) Pokud někde žiješ, seš ovlivňován prostředím
          2) Pokud tě něco ovlivňuje, nemůžeš si vůči tomu vypěstovat žádnou formu imunity (nebo-li věc tě vždycky nakonec nějak ovlivní); lze reagovat různě, ale nelze být imunní
          3) Pokud budeš trvat na tom, že chceš být imunní, neexistuje jiný způsob, než si od věcí začít udržovat odstup
          4) Jakmile si začneš udržovat odstup, začneš padat hodně hluboko do něčeho, čemu se říká shizoidnost
          5) schizoidnost ústí při pravidelném dodržování zpravidla v klinickou schizofrenii
          6) “Schizofrenici končí ve sračkách” (TM)

          Pokud si myslíš, že můžeš být v Brně mezi desítkama tisíc ztracenejch chlapečků a holčiček a prostě si jich nevšímat, nebavit se s nima a být vůči tomu IMUNNÍ, seš prostě na špatným blogu a není co dál řešit.

          K tomu závěru a tomu, jakej scénář života si představuju já… no hele, můžu ti říct, že čím dál víc se mi zdá, že ten scénář nalinkovanej nemám a hlavně je podle mě blbost se o nějakej nalinkovanej scénář vůbec pokoušet a plánovat dál, než pár měsíců dopředu (a i to je někdy příliš…). Je dost dobře možný, že nebudu mít žádnou rodinu a třeba ani žádnou partnerku… ale co vím určitě je, že můj život už se do těch klasickejch předvídatelnejch kolejí nikdy nevrátí (respektive upřímně v to doufám).

  18. Super Morde, inflow dotcenejch Brnaku zda se (velmi opatrne vedouce si Steissand efektu) potvrzuje psychoticky genius loci Brna.

    Sileny je, ze jak to ted ctu, tak se mi po tom meste zase zacalo styskat :) Proste vim, ze v Brne mam moznost do konce zivota zevlit mezi bazenem a Traubkou, koupit si byt na Pellicove a fakt nemit zadnej problem (+ mit super falus s tim, ze jsem ten z ty Brazilie atd.). Silena predstava. Prave proto myslim, ze ted budem kupovat byt v Ostrave, kde v kavarnach kradou cikani penezenky [true story ted]. Takovy Cejl nebo Rumiste je naprosti tomu ukazkovy misto maximalniho moznyho multiracial souziti v Cesky realite.

    Nevim jestli jsem to tu ted uz nepsal, ale pri posledni navsteve Brna jsem byl vyrazen a malem dostal do drzky na Flede dole za to ze jsem si dal NOHU (bez boty) NA SEDACKU. To jsou problemy Brna :D

    • @la tibor: Jojo, vlítnul jsem brňákům do pokojíčku, zdá se a oni si to nenechají líbit. Ale co by taky webmaster nevydržel pro těch pár stovek lajků z Facebooku, že ano…

      Ty bys koukám potřeboval zase na pár dní do Prahy, co? Aby sis trošku srovnal vnímání reality… ;) Jestli zakotvíš v Brně, tak tě osobně majznu po palici, zavřu tě do bedny a vyložím jí na Arbesově náměstí.

      S tou botou (nohou) si to určitě nepsal, to bych si pamatoval tohle… napadá mě na to spousta sternoidních posměšnejch poznámek na adresu brňáků.

      • @Mordemy: je ti jasny, ze po velkem vnitrnim boji, kdy jsem se rozhodl pro ostravu jsi memu zlomyslenmu tandemu id-superego dal opet munici pro to, abych zvazoval Brno… uz jen proto, ze bych mel zarucenou jistotu, ze aspon od jednoho cloveka na svete bych tam mel pokoj :D

        Jinak si tu tvou brnenskou revenge fakt uzivam. Lajky tyhle stranky nemaji chybu. Malokomu se podari chytit svou nocni muru do zubu tak, aby se nocni mura sama lekla. No tesim se jak si nekdy pujdeme freebie do Augecu, na cajicek do Cesty Caje anebo kdyz navstivime samotne dablovo doupe – kavarnu a promitacku Art.

        Kdysi, jak jinak nez v Brne a kde jinde nez v multifunkcnim dome Alfa, jsem u jednoho, jak jinak nez cool grafika, co ma rad pousteni draku a serialu, se dival na nejakej kreslenej film o Vampirech a Vampirobijcich. A kdyz ten Vampejr sel na svetlo, tak se zacal smazit jak vejce na panvi. Tak presne tak se budes na Moravaku smazit u ty pentagramoidni kasny hned vedle stanku ProAltu plneho petici proti naslapnym minam v Kurdistanu.

        • @la tibor: Do Artu jsem chtěl jít hned od prvního dne, co jsem přišel do Brna. Tuším, že jsem si tenkrát dokonce googlil cosi jako “alternativní podniky v Brně” nebo přímo “art kino Brno” nebo tak a narazil jsem na tohle. Nakonec jsem se tam (chválabohu) nikdy nedostal…

          No tak mě už teď Brno bez boje nedostane, teď už jsem připravenej… kdybych se jó snažil, tak bych tam třeba i pár dní vydržel, takže si ten svůj brněnskej klídeček radši moc nemaluj.

          Jsem si právě tady v tom srpnu myslel, že jsem dostatečně připravenej, a že když teda půjdeme na Skleněnku, že tam jako vítězoslavně zabodnu vlajku do podlahy s tím, že jako na mě už si Brno nepřijde. Naivka no…

          • @Mordemy: artu dost mozna porad jeste co-sefuje slecna D. (chtel jsem sem dat odkaz na FB, ale asi bude lepsi to cele drzet na archetypalni rovine, ze Sofie)

            Jen te teda musim upozornit, ze jedna jeji ex-spolubydlici v Cernovicich skutecne skoncila.

            No mam strasnou chut se do Brna rozjet, ale nevim, jestli mi fetaci nevybili zase okynko u auta, cikani nevypustili gumy nebo jestli me nespehuje sousedka, aby zahledla v okne odraz meho naheho zadku a mohla psat dopisy udavacske dopisy. Ale to je zase jiny pribeh [ostravske symptomy]. Co mesto, to jiny druh stinu – jiny druh silenstvi. Bud to chceme videt, anebo ne. Ale ma velkou hodnotu to videt, protoze pak vime, co nas bude penetrovat, pokud tam budeme zit.

            • @la tibor: Žádnout slečnu D. neznám a vzhledem k tomu, že je to brněnská holčička (a ještě k tomu šéfka alternativního kina), tak ani znát nechci (*ŠÍLENÝ PARANOIDNÍ VÝRAZ*).

              Nikam nepojedeš a basta!

              To je myslím právě to, co tu ty brňáci v diskuzi nechápou, že já to nepodávám tak, že Brno je hnus a všude jinde je to super. Prostě popisuju genius loci Brna a to proč je Brno psycho. Ale psycho je každý město, v každým městě je ten stín, akorát prostě pokaždý je ten stín něčím specifickej a s některejma těma stínama se dá žít efektivnějc a s některejma méně. Žít v Brně se zrovna rovná tomu stát na místě pokolena zapadlej v růžový bažině, která člověka stahuje stále hlouběji dolů a je pak čím dál tím těžší se hnout (viz naše slečna K., kterou tímto zdravím).

              Ale psycho je všude, psycho je celá normální společnost, takže logicky i každý město v ní. Co se liší jsou ty symboly na tom nalepený, přičemž ty symboly zase vycházejí z toho, co se na reálný úrovni v tom městě odehrává a jak to město vypadá (v Brně ja MU a Mendlovka a Newton College a v celým městě připadá početně jeden student na tři nestudenty a podle toho tam prostě vypadá to sociální prostředí…).

  19. Nesouhlasim. Takhle negativisticky subjektivni pohled na Brno me jenom zarmucuje. Nic vic to vsak neni. Tisic lidi, tisic zivotu, tisic prozivani veci, tisic pohledu. Mas ten svuj, bohuzel moc emotivni a smutny, napriklad moje zkusenost s Brnem je uplne jina. Potkal jsem hromadu inspirativnich lidi. Brno je specificke a kazdemu da to, co hleda. Tady vidim problem se sebou samym spis, nez s mestem ve kterem zijes. Drz se kazdopadne.

    • @blodikka: no otazka je proc te zarmucuje pohled na mesto od magora – uz tim, ze to priznavas, rikas, ze ten clovek, co napise tenhle clanek o Brnu se do neceho strefil; proste tahle debata ukazuje jak silnej ma Brno genius loci

      a genius loci, mili a drazi Brnaci, neni o uhlu pohledu, to uz je neco dost objektivniho i kdyz nehmatatelnyho, je to symbol… a to neni nejaka sracka typu “tvuj nazor”, “moje zkusenost”, “tvuj subjektivni pohled”

      Jdete s timhle do prdele, tohle je blog na psychoanalyza.com a psychoanalyza pracuje s velmi totalitnimi motivy a pribehy, ktery si clovek nemuze menit tak aby mu zapadly do jeho postmoderni ifounovy reality.

      … genius loci je pocit, rekneme jako kdyz vam nekdo vrazi varecku do zadku; pocit byva obvykle sladkobolnej a obvykle se lidi rozdeli na dva tabory – na hatery a ty co ho milujou… no a po tom Brnenskym slunickovani, jehoz soucasti a nikoliv opozici jsou treba ty Hollanovy aktivity, je tahle dark side analyza Brna velmi zadoucim vyvazovanim pohledu na ten brnenskej symbol, kterej mozna je mnohorozmernej, ale to neznamena, ze je pro kazdyho cloveka uplne jinej.

      Ono to boli ze jo? Priznat si jak moc to genialni, na cem si v tom Ceskym San Franciscu vsichni ujizdime, je vlastne neco, co nas nici a paralyzuje.

      Brno je proste Brno, zaprdeny utulny misto, ktery cloveka inspiruje tak maximalne k trideni odpadu a debatam na Sklenence do 5 rano. Do tech brnenskejch her se clovek dostane rychle a snadno a dost nesnadno z nich vypadne. Je jasny, ze si brnak bude to svoje Brnecko branit, ale Brno je proste hyperutulny provincni misto, kde se nehybe nic (politicky protesty proti korupci na radnici nebo show s presunem nadrazi nejsou vubec zadnej pohyb, naopak je to symptom tech kravin, co tam lidi resi… v Praze se napriklad kazdej stara sobecky o svuj byznys; v Ostrave uz vsichni vzdali jak predstirani o spolecnost, tak i svuj byznys, a hrajou losery). Obecne receno proste Brno je zakerny v tom, jak tam lidi predstiraji, ze jsou spolu a pritom si kazdej toci svoje mentalni hry a to je to, co Morda kosi. Samozrejme ze to je napric celou spolecnosti a nejen v Cesku, ale Brno ma tyhle sracky proste do oci bijici. Je to takova zlata zila postmoderny.

      Jisteze i v Brne se da narazit na nekoho zajimaveho nebo tam neco vymyslet atd. Je otazka jestli je to tomu mestu navzdory nebo diky nemu. Muzu odprisahnout, ze ani Brazilska vesnice neni tak rigidni jako Brno.

      Brno je jediny mesto, kde jsem videl bezne davat strazniky pokuty za chuzi na cervenou, pricemz se ti sasci schovavali na Silingraku za telefonnima budkama jako deti, kdyz si hrajou na schovavanou. Rovnez mi nejakej hantecak jedouci v Hummeru na krizovatce malem rozkopal auto za to, ze jsem ho podjel zprava. Prilis male na vesnici, prilis velke pro mesto. Pokud tohle nekdo nevidi, tak je to proto, ze je ve skleneny kouli Brna zavrenej.

      • @la tibor: jo a to sem zapomnel na to nejlepsi – mestky strasnici na konich projizdejici rijnove lesy na pryglu, aby tam lidi nesbirali lysohlavky… tem bych chtel podekovat obzvlast

        jo to je proste Brno a opravdu se tu neda argumentovat tim, ze to jsou ONI a ne MY, nebo ze to jsou ti paraziti na radnici, co maji pod palcem MP a kteri k Brnu vubec nepatri atd… v Praze je taky zkorumpovana radnice i policie a je tomu tak vsude, ale hovadiny jako vyjezdni hipojednotka v lesich, to je proste Brnenska akce; jinak receno hovadiny se dejou vsude, ale tohle je brnenskej styl, jehoz jinym projevem je presne to, co je v clanku

        PS. preklepl jsem se ve slove straznik a uz to tak necham

    • @blodikka: Kupodivu mě tvůj souhlas nebo nesouhlas vlastně vůbec nezajímá, protože o ten tady fakt nejde. A je příznačný, že má každej dotčenej brňák v prvý řadě potřebu veřejně prohlásit, jestli s řečeným souhlasí nebo ne. Ale tady to prostě není Facebook milé děti ani demokratické fórum na brněnský FFS.

      Když vedle sebe postavíš tisíc lidí, tak se liší pouze svým příběhem. Jinak každý z toho tisíce lidí má dvě ruce, dvě nohy, hlavu a mozek, který funguje stejným způsobem jako mozek všech ostatních. Pokud před tisíc lidí postavím pomeranč, bude to pro všech tisíc lidí pomeranč. Pokud mi někdo bude tvrdit, že je to kapesník a někdo jinej, že je to ponožka a oba se budou odvolávat na různost pohledů, různost prožívání a různost názorů, je mi líto, ale problém prostě není ve mě.

      Konkrétně v Brně jsem zaslechl moc fajn hlášku: “Názor je jako díra do prdele. Každej ho má.”

      Takže k tý subjektivitě/objektivitě: Jak jsem psal o odstavec výše, vycházím z toho, že platí vždy jen jedno z těch vzájemně se vyvracejících tvrzení – tj. postmoderní rovnost názorů, kdy já budu mít svůj, ty taky svůj, a ve vzájemným respektu si půjdeme každý po svém, neuznávám, protože mi to připadá k ničemu. Píšu to furt dokola, že realita je jenom jedna a buďto funguje jedním anebo druhým způsobem. Já tvrdím, že funguje tak, jak popisuju v článku a jak popisuju na celým tomhle blogu. Tj. věci se vzájemně velmi úzce ovlivňujou a člověk bez ohledu na to, jaký je “uvnitř”, je dost zásadně určován tím, kde se nachází (prostředím). Prostě když do Brna přijde studentík, tak je úplně jedno, jakej má ten studentík pohled na život, jak prožívá věci a jaký ten človíček je – to místo na něho bude působit stejným způsobem, jak na kohokoliv jinýho. Je to stejný jako s tou Tiborovskou vařečkou v prdeli. Když ti vrazím vařečku do zadku, tak mi taky nebudeš říkat, že “Tisic lidi, tisic zivotu, tisic prozivani veci, tisic pohledu” – ten pohled na vařečku v prdeli je totožnej pro všechny a liší se to tak maximálně v tom, že BSDM si na tý bolesti budou ujíždět a ostatní budou řvát, ať jim tu vařečku z toho zadku konečně někdo vytáhne…

      Když jsem byl v Brně, psal jsem starej blog, kde jsem už tenkrát mimo jiný rozebíral sociální role a vliv prostředí (akorát jsem si to nebyl schopnej vztáhnout sám na sebe do tý potřebný míry). A zmiňoval jsem Stanfordskej vězeňskej experiment, viz. Prisonexp.org nebo ve filmový podobě Das Experiment. Pokud vezmeš náhodnou skupinku lidí a z poloviny z nich udělá vězně a z druhý poloviny dozorce, tak se postupem času začnou dozorci chovat jako sadistický zmrdi a vězni začnou mít deprese z toho, že jsou zavřený. A je úplně jedno, jací ti lidé jsou nebo jaký mají “pohled na svět”. Role tě vždycky dostane. A role brněnskýho studenta je sakra síla…

      Problém Brna a obecně celý společnosti je ten, že si lidi ujíždí na vařečkách v zadku. Prostě se jim ten masochismus líbí. Proto je to zdánlivě tak nepochopitelný, že já tu píšu o tom, jak je to strašný, když si přitom taková spousta lidí to Brno zamilovala a líbí se jim tam, že jo… jenomže v tom je prostě ten problém. Není to o tom, že by Brno byla oáza klidu a míru a příjemnýho života – je to prostě celý o prostým ujíždění si na perverzi a odtržení od reality (protože co je ve skutečnosti “zdravý” je, když člověka ta vařečka v zadku tlačí…).

      • @Mordemy: si sem dovolim repostnout tohle Zizekovo video http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=SP6G7XqzK94

        V nem tedy rika, ze tu varecku v zadku mame skutecne proto, ze ji tam mit chceme. Otazka je fakt co s tim dal. Vytahovat si ty varecky ve chvili kdy na ne prijdem (nebo hodit na Brno atomovku) je totiz koledovani si o pruser jeste o rad vetsi. Ale pruser je samozrejme i standpoint vsech nove prichozich, kteri tohle ignoruji a varecky si tam nechavaji s tim, ze vubec neexistuji, a doufaji v cistou slast bez placeni.

        Tim chci jen doplnit to, co je receny v clanku, co vi Mord, ale co nechape asi vetsina nove prichozich. Tohle neni cleneni republiky na temne a svetle zony, stejne jako lidi se nedaji rozdelit na dobre a zle. Kazda persona ma svuj stin a kazde mesto ma svuj stin. Stin Prahy je viditelnej docela zjevne (i diky Brnakum), stin Brna je popsanej v clanku a je to stin hodne neviditelnej. A zrovna se shoduje s tou casti stinu spolecnosti, ktera je taktez neviditelna a naprosto popirana. Jde o stin sangvinizmu, tj. toho cool startup nadseni, pareb do rana a filozofie na sexy efekt.

        Dalsi story:
        Ted zrovna vyhazuju programatora z Brna. Odmita pochopit, ze ucel prace je jen jeden – udelat ji. A ze me opravdu nezajima, jestli ma jet nekam s pritelkyni na brnensky piknik, pokud nestihl do vikendu udelat to, co melo byt hotovo.

        Totez potvrzuji lidi z jedne firmy Ostravy, co maji pobocku v Brne – pracovni moralka tam na jihu je jinde.

  20. A v dalším kroku by se mohl autor zamyslet nad tím, proč nálepkuje a obviňuje místa, věci a lidi kolem sebe, když všechny ty popisované situace měly jednoho společného činitele…

    • @hauzicz: Ze by Brno? Jsi hluchej a slepej? Ja Morda v Brne neznal, zil jsem tam 10 let a tohle JE Brno. Moje matka i moje holka zily v Brne. Muj bratranec tam taky prosel skolou. Tahle podstranka dostala snad vic lajku nez celej tenhle blog. Proc asi?

      V clanku neni o obvinovani lidi ani slovo. Jedina moznost, kdy to clovek muze brat osobne je ve chvili, kdy se s Brnem ztotoznuje + zaroven popira stin Brna, kterej je pak popravde i jeho vlastni. No a o tom je ten clanek.

      • @la tibor: Genius loci je licence… Stíny si v sobě každý nosí sám. Svoje vlastní stíny.

        • @jaromull: a na tos prisel kde? ze jsou tvoje vlastni? kolektivni nevedomi nic ze? vsichni jsme uplne oddeleni

          kdyz chces prepisovat junga, tak by to chtelo citovat, protoze s touhle polovicni interpretaci a polovicnim poprenim jsem se skutecne jeste nesetkal

        • @jaromull: Mozek každýho člověka obsahuje dvě hemisféry, frontální lalok, podvěsek mozkový atd. Všichni lidi vnímají svět skrze smysly, každej má těch smyslů stejně jako všichni ostatní a ty smysly fungují na stejnejch principech. A takhle to jede už hezkejch pár tisíc let…

          Nevidím důvod, proč by stín měl být něco, co má každej vlastní. Jako nemám svojí vlastní speciální končetinu, kterou nemá nikdo jinej, tak velmi pravděpodobně nemám ani žádný unikátní stín…

    • @hauzicz: To není o tom, že Brno z něčeho obviňuju. Tohle slovo zavání nějakou konspirací nebo tím, že se jako proti mě to Brno spiklo a nepřeje mi… Ale tak to není a nikde nic takovýho nepíšu. Já jen popisuju, jaký to místo je, a co je pod povrchem.

      Spíš by ses ty měl zamyslet, proč když je ti to tak strašně jasný, o co tady jde (že je to jen a pouze můj osobní problém a Brno je v tom nevinně), proč máš potřebu mi to sem přijít oznámit. Už jen to, že jsem tě vytrhnul z pohodlný brněnský letargie a donutil jsem tě přijít sem napsat mi sem komentář, značí to, že něco je v tom článku zatraceně správně a přesně…

      • @Mordemy: Jo, přišel jsem sem z facebooku zapnutého v jednom z brněnských studentských bytů a chtěl bych říct, že mě tenhle blog skutečně zaujal a odnesl jsem si i pár zajímavých myšlenek, to je důvod, proč se vůbec účastním diskuze.

        Myslím, že dobře chápu co jsi chtěl článkem říct, a nechci vůbec zpochybňovat atmosféru v určitých kruzích ani celého Brna (něco na tom je), ale ty máš za sebe zodpovědnost, ty jsi do toho spadl vlastní vinou a to proto, že tě takový styl, život a konverzace přitahovaly. A něco z toho v tobě pořád je, protože sis to chtěl připomenout (nebo si dokázat, že už to máš pod kontrolou). Kdybys přišel do prostředí, které s tebou není kompatibilní, tak na tebe nebude mít vliv, buď ho ani nepostřehneš nebo ho nepochopíš. Určitě tě takto nesemele.

        • @hauzicz: Jasný, to je dobrej postřeh, že jsem do toho spadnul proto, že jsem do toho spadnout chtěl. Tenkrát jsem samozřejmě přišel do Brna a CHTĚL jsem bejt jeden z těch hustejch humanitně založenejch intelektuálů, co bude balit holky na svoje filozofický kecy. A právě proto, že chtít něco takovýho je totální shizoidnost a o tuhle schizoidnost jsem se snažil ještě předtím, než jsem přišel do Brna, tak mě to nakonec tak semlelo.

          Každopádně důvod, proč mě to teď semlelo v srpnu po letech znovu už není to, že bych chtěl bejt takovej, ale to, že už podstatně víc vnímám prostředí kolem sebe a vidím vcelku dost rychle hnus, kterej v tom prostředí je. Brno mám zmapovaný jako žádný jiný město a chápu ho prostě natolik do hloubky, že to na mě zapůsobilo jako rána kladivem. Protože jsem k tomu naivně přistupoval tak, že právě proto, že už to Brno chápu, tak teď už jsem jako nad ním a už mi nic moc nemůže.

          A už se rozhodně nemůžu ztotožnit s tím, že existuje cosi jako “nekompatibilní prostředí”, který tě neovlivní. KAŽDÝ prostředí tě ovlivní a ovlivní KAŽDÝHO. Pokud to, že seš tím prostředím ovlivněnej, nepostřehneš a nepochopíš, tak o to je to pak větší průser! To je právě ten obrovskej klam. To, že sedíš v Brně a myslíš si, že na tebe to Brno nepůsobí jen proto, že seš jinej (nekompatibilní) je prostě naprostej nesmysl. Jasně, že tebe Brno nesemlelo instantně (po pár měsících) jako tenkrát mě, to ale neznamená, že se můžeš svobodně rozhodnout, že tě Brno nebude ovlivňovat a že tě lidi v něm nebudou stahovat do svýho stylu myšlení.

          Jistě, že má člověk odpovědnost za vlastní život. A právě proto v Brně žít nebudu. Protože vím moc dobře, co tam je. Ale odpovědnost za vlastní život neznamená, že si můžeš zcela podle sebe nadefinovat, jak na tebe budou věci, jevy a celý města působit. Nemůžeš žít v Brně a mlet cosi o odpovědnosti a představovat si, že záleží pouze a jenom na tobě, jestli tě to Brno ovlivní.

          Když skočíš ze skály, tak se dole rozmázneš, tak to prostě je – a je úplně jedno, jestli to chceš nebo nechceš a je úplně jedno, jaká je tvoje vůle. Když začneš žít v Brně, tak se ti Brno dostane do hlavy a stáhne tě do bažiny. Tečka. Přesně jak píšeš, teď v srpnu jsem si chtěl dokázat, že už to mám pod kontrolou. Ale ono to NELZE mít pod kontrolou… to jest podlehl jsem tomu klamu, že můžu bejt nad tím a může to na mě nepůsobit. Což je prostě blbost.

          • @Mordemy: Znám dost lidí, kteří žijí v Brně a přiklonili se k úplně jiným ”studentským vzorům” než o jakých se tady píše. Je fakt, že v konečném důsledku nejsou o nic lepší, jedná se jen o jinou formu masky. Se stejným strachem odhalit druhému člověku něco skutečného. Neznám dobře jiná velká města, ale předpokládám, že to všude, kde je velká koncentrace lidí (v Brně navíc dětí, které by chtěly okamžitě dospět) funguje podobně.

            http://www.youtube.com/watch?v=nmYRRcaQLno

            • @hauzicz: Samozřejmě, že všude jsou ty hry a všude jsou ty masky. To je to, co funguje ve všech městech (a vesnicích a lidskejch sídlech) obdobně a v mezilidský interakci vůbec. Co se liší jsou ty jednotlivý dílčí aspekty jako jaký hry se konkrétně hrajou a jak moc jsou ty hry na první pohled zřejmý.

              Jak psal La Tibor, Brno je nebezpečný tím, že tam ty hry zřejmý na první pohled nejsou (naopak to tam vypadá jako v pohádce, jen do ní zaplout…). Třeba taková Ostrava je mi sympatická tím, že tam jsou ty hry na první pohled podstatně víc vidět, v Praze je jsou vidět o něco méně, ale pořád mnohem víc, než v Brně, zato Praha umí bejt o dost ostřejší, než Brno (není tam ta studentská peřinka).

              Link je fajn.

        • @hauzicz: tohle uz zni lip, ale ke konci nemas pravdu, prostredi te semele vzdycky a o to snadneji, cim vic si delas mentalni obezlicky, ze se te to netyka

          a presne to je problem Brna, ktery je prece tak klidni a nekomercni a… vime to vsichni

          kazdej, kdo je v Brne, tam je, protoze je to k nemu nejak kompatibilni..vcetne me a proto jsem vypadnul.. prave proto, ze se clovek ma snazit najit to nekompatibilni, i kdyz se mu to nikdy nepodari.. no a tohle je ta hereze proti Brnu, ktery rika, najdi si ten svuj pohodlny koutek

          that’s it

          • @la tibor: Brno je výtvorem lidí, kteří v něm žijí. Nikdy jsem si nevšiml, že by bylo nekomerční. Například obchod s alternativou tu jen kvete. Každý, i asociál, chce někam patřit. Asociál možná o to víc.

            • @hauzicz: Kazdy misto je vytvorem lidi, co v nem ziji a navazuji na ty, co tam zili pred nimi. To je ten genius loci – duch co pretrvava. Samozrejme, ze to je vsechno obchod, ale nekomercne se TVARI. Uplne stejne jako se Brno tvari uplne jinak, nez jake je, nebo spis nedava najevo tomu zmatenymu 20letymu studentikovi co tam kdesi od pramenu Svratky prijde, co to s nim udela a jak ho semele.

            • @hauzicz: Však se taky podívej, jaký ty lidi v tom Brně žijí… Píšu tak po osmý, že v Brně připadá na každýho třetího obyvatele jeden studentík kolem dvaceti let. A to se do toho brněnskýho prostředí prostě otiskne naprosto zásadně…

              Nevím teda přesně, jakou “alternativu” máš zrovna na mysli, ale jeden z shitů, na kterým si Brno ujíždí, je právě ta upocená snaha o alternativnost. Prostě dneska už i mainstream chápe, že mainstream je sračka, takže aktuální módní vlna posledních není nic jinýho, než popírání mainstreamu. Aneb vznikl tu krásný postmoderní paradox, že nic dneska není mainstreamovější, než snažit se být alternativní.

              Žijeme v době, kdy se každej snaží mít svůj názor, být jinej, než ostatní a “bejt svůj”. Viz všechny ty kraviny jako timemanagement, osobní rozvoj a zen-bullshit…

              A význam slova asociál je taky dost silně zprofanovanej a dokonce jsem to slyšel používat takovým způsobem, že se tím někdo ve společnosti chlubil a zvyšoval si sociální statu ve skupině. Takže fakt asociál jako víno…

  21. mohl by ses la tibore trochu rozepsat o tom proc je Praha tvoje nejvic nenavideny mesto?

    • @Grifter: Už jen to, že Praha nedávno dostala La Tiborova otce kupříkladu…

    • @Grifter: vyrustal jsem tam a zazival fakt nepekny veci v rodine, byl jsem tam odvelcen z pohodlneho luna Hradce, ale to, jak se tam zilo na hovno, uplne stejne jako Mordemy u brna pripisuju nejen slabosti akteru, ale i geniu loci Prahy, ktery se da charakterizovat jako byznys pro byznys

      Proste dokud jsem byl Prazak, tak jsem to nechapal a nechapal jsem to i dlouho, kdyz jsem byl uz Brnak. Ted, kdyz jsem Brazilec, uz fakt chapu, proc jsou Prazaci tak nenavideny. Je to proste takova hra na pohodu, preziravost a hodne velka necitlivost. Opet jako u Brna – ne ze by to nebylo jinde v Cesku nebo civilizaci obecne, ale Praha je dobra esence vyse uvedeneho. Praha jakozto sice maly, ale svetovy mesto, skrz ktery tece byznys, je proste rychla a necitliva. Da se v ni zit samozrejme jen tak, ze se tomu prizpusobite. Kdyz jsem tam delal messengera, tak jsem byl nejspokojenejsi. Zavodil jsem o pocty zasilek, predjizdel auta na kole a zlehka natahoval klienty. A rikal jsem si jakej jsem borec, co ma naprosto vsechno na haku.

      Je to proste odchylka od vnimani reality. S prahou jsem bojoval od tech 4 do 19 let; pak jsem ji prave diky vyse zmineny anabazi kuryra prijal. A ted kdyz se tam vratim, tak mi je fakt hodne spatne.

      Prazaci jsou proste strelci jako Ahyde http://schickelgruber.blog.cz/. Lidi, co virtualne sedi na kohoutcich, ktery vedou produkty k cely zemi a tim si nejak mysli, ze jim to cely patri. Ale sedi na nich tak samozrejme a dlouhodobe, ze ani nepripousteji, ze neco takoveho delaji. A ze by treba meli mit nejakou odpovednost. Za ostatni. Za rodiny. Za zamestnance. Za zamestnavatele. Praha je proste pravicove neoliberalni mesto kazdym coulem. V Brne i Ostrave se nejak uznavaji socialni vazby, hry atd, co se s nima udelalo, je vec jina. V Praze, kdybys zacal neco takovyho rozebirat, tak na tebe budou koukat jako kdybys prisel ze Staryho Belidla. Prazaci si proste hrajou na atomizovany jedince co to jde.

      O to vic me proste v Sao Paulu (coz je mesto 20x vic Praha a clovek predpoklada tak nejak, ze je 20x prazstejsi) prekvapil deda v zaveru tohohle postu: http://www.brazilie.in/2010/02/lsd.html … clovek si beha ztripovanej po ulickach a hraje si na indiana a starej sao paulan me vubec neignoruje. Naopak vidi, ze se deje neco hodne zajimavyho, takze se po Brazilsku zapoji, poplaca me po rameni a usmeje se… v Praze nemozne. Kazdy centrum byznysu proste nutne nemusi mit tak arogantni genius loci. Sere me to, protoze tu necitlivost mam v sobe, mam ji v sobe hodne a dalsi davky uz fakt nee.

      Jak rika Mord, myho tatu to zabilo a do poslednich chvilek, kdy teda nasrane a smutne prohlasil: “jo, uz ti ve vsem verim” (paradoxne skoro stejna veta, co mymu tatovi napsal jeho kamarad v dopise na rozloucenou, co se obesil v nerudovce pod Hradem), se tata na tu svoji necitlivost snazil bejt hrdej. Idiocie.

  22. Udělám v tom zase trochu fraktálovitej bordel a otevřu nový vlákno k @La Tibor: a @La Tibor, ten úzkej sloupeček už je nataženej až moc…

    Internet je fakt boží vynález a je příznačný, jak normální lidi stále absolutně nechápou ten potenciál internetu. I můj brácha, kterej je na střední a je počítačově relativně gramotnej (určitě lehce nad průměrem jeho vrstevníků), pořádně neumí používat Google. Člověk by řekl, že se na tom netu bude pohybovat jako ryba ve vodě, že to bude používat levou zadní a bude chápat k čemu všemu se to dá použít, když to měl doma už v podstatě od mala, ale přijde mi, že ty lidi v jeho věku jsou tím všichni akorát zpohodlnělí. Facebook a sociální sítě, mail, základní search přes Google bez jakejchkoliv parametrů a to jsou v podstatě veškerý skilly, který tak dneska průměrnej člověk má. Pak si ještě přečíst něco na idnes nebo v případě okultistů osud.cz a toť veškerý využití netu. Brácha se mě dokonce občas úplně debilně ptá stylem “A kde tohle zjistím?” – přitom fakt stačí použít ten Google, ale jemu to nějak nedochází (a jeho kámošům taky ne). Net je pořád ještě zatraceně nedoceněnej zdroj informací.

    Teď mi psal pár dní zpět přes kontaktní formulář nějakej šílenej chlapík, co byl pobouřenej tímhle blogem (možná to byl zase jen nějakej ghost některýho ze zdejších stalkerů, to není podstatný…), že prý jestli jsem vystudoval a co jsem vystudoval a jestli jsem vystudoval teda tu psychoanalýzu a jak o sobě můžu psát, že jsem psychoanalytik, když na to nemám papír… No papír na to nemám a považuju za ztrátu času studovat kvůli papíru. Jednoduše to dneska není efektivní, co se týče znalostí těch věcí. Efektivní je to pouze v tej práci se symbolama… Papír je dobrej výhradně k tomu, abych tím mohl někomu zamávat před xichtem, protože lidi ty tituly (zvláště v ČR) žerou podobně jako peníze a dělají tam si v hlavě ty zkratky, že jako “vystudoval = musí tomu rozumnět”, “vydělal prachy = je úspěšnej/šťastnej”. Otázkou je, jestli má fakt až tak moc velkou value, jít si pak skutečně tu psychoanalýzu někde ve Francii regulérně vystudovat, aby mohl člověk zamávat před xichtem všem těm troubům, co ten papír požadujou. Cílem je stejně to, aby lidi pochopili, že o nějakým oficiálním dekretu vystaveným oficiální institucí ty věci fakt nejsou, takže je vážně otázka jestli se vyplatí jim to cpát pod nos…

    V praxi každopádně ty samý informace, co ve škole, můžu najít na netu nebo přinejhorším na netu najdu odkaz na nějakej zdroj, co se dá sehnat třeba ve veřejný knihovně jako fyzická kniha. A když se to někdo nebojí podat, tak je to pak ještě třeba v mnohem hodnotnější podobě, protože tam nejsou zamlčený ty části informací. Každej univerzitní profesor je součástí těch systémovejch struktur a proto si nemůže dovolit ty věci říkat naplno a musí do velký míry držet hubu. Buďto je to schizofrenik, co se uvnitř užírá tím, že musí bejt zticha, anebo je to “nevědomej schizofrenik”, co fakt věří tomu, že je to celý o tom zapojit se do společnosti.

    To, že na VŠ jsou ty informace (na rozdíl od toho netu) v ucelený podobě je bohužel vykoupený tím, že VŠ je oficiální instituce a tím pádem je napojená hodně silně na systém a na normalitu, tzn. jednak ty informace můžou bejt zavádějící a zidelogizovaný (poplatný době a systému) a hlavně člověka to vždycky tlačí do toho, aby se pak až to vystuduje zapojil primárn nikoliv do reality, ale do společnosti. A tenhle “lehkej rozdíl” lze překlenout fakt dost těžko. Tj. když j. dělá někde výzkum na VŠ a říká si, jak je ve skutečnosti alternativní a jak se jí to prostředí netýká (protože tam vlastně ani nemusí moc docházet a v laboratoři jsou moc fajn lidi…), tak to prostě je fejk. Ta hláška o tom, že to tam jen pozoruje, fakt mluvíš za vše a důvody, proč si drží odstup jsou nasnadě – jede tam pod povrchem něco hodně shnilého v tom akadimickým prostředí; o to je to horší, že i v tom prostředí se vyskutujou příjemné páry z laborky (samozřejmě neočekává se, že bys to uznala j., protože to by znamenalo, že ti z toho začne bejt regulérně blbě a už tam nebudeš moct dál chodit).

    VŠ je zkrátka součástí systému. Nevěřím tomu, že lze investovat dlouhý roky života do univerzitního studia a dělat si v nějakým oboru doktorát a věnovat tomu spoustu času a úsilí a pak si teda uvědoměle říct, že já se těch systémovejch sraček nebudu účastnit, já budu “alternativní”, nepůjdu se nechat zaměstnat do nějaký vědecký instituce, nebudu žádat o grant z fondů EU, ale půjdu hledat value na ten trh a natvrdo to testnu. Platí ta jednoduchá poučka o tom, že prostředí ve kterým se pohybujeme nás ovlivňuje a definuje. A studovat na akademický půdě a nepustit si k tělu tu základní myšlenku, že to jako celý dělám proto, abych se mohl/a zařadit do společnosti a bejt jejím platným členem, to je možný jen za cenu silnýho odosobnění a schizoidnosti (holt klasická schizoidnost je o tom, že se chceme uchránit před dotykem něčeho ošklivýho; ale pokud se tím po kolena brodíme, tak to jde dost blbě).

    • @Mordemy: to ale zdaleka neni jen to co rikas; snazil jsem se to nacpat do toho hutnyho postu, ale zopakuju to jeste jednou

      pises: “To, že na VŠ jsou ty informace (na rozdíl od toho netu) v ucelený podobě je bohužel vykoupený tím” -> z toho, ze pouzivas slovo bohuzel se da odvodit, ze tady kopirujes takovej ten podprahovej axiom, ze mit informace v uceleny podobe je nejaka vyhra.

      Na zaklade toho, co jsem kdy studoval, at oficialne ci neoficialne, si dovolim tvrdit, ze ucelenost informaci, tak jak nam je predkladaji oficialni instituce a jak nam je presne nepredklada internet, neni vubec zadna vyhra, ale prohra. Informace si proste nelze predstavovat jako nejakou posloupnost bytu co se strkaji do pocitace. Skutecna organicka informace ma neco jako holografickou strukturu, e.g. je mnoho, ne-li valna vetsina podstatneho recena mezi radky. Je dulezity umet se tim probrat, umet se s tim poprat, ucit se to zesiroka a prave to jiz je ta informace. Ne jen ta spicka ledovce, kde vyjede nejakej statistickej vystup, ten se 2x podtrhne a jede se na konferenci.

      Kdyz dam uplne povrchni priklad ze sazkare: kluci se porad ptaji jak vydelat prachy sazenim. No ano, mohl bych jim rict, co sazim, co sem sazel, jak jsem to sazel s jakym bankem a mohli by to okopirovat. To by bylo predani te informace tak, jak je obecne brana. Jenze co s tim, takhle informace ztrati na hodnote. Bod proto, ze to budou vsichni sazet nebo proto, ze se v dynamickym svete neco zmeni. Skutecna hodnota a skutecne dulezita informace je proste v tom, ze se nauci prijit na to, jak to udelat. Testovat, prohravat atakdale. Ano dojdou technicky treba po roce k tomu, co jim muzu rict za 15 minut. Ale ta informace, co budou mit v hlave, bude jina (prestoze ta spicka ledovce bude stejna).

      No a prave v tomhle je zasadni uskali vysokych skol. Neskutecne cloveka redukuji. A neni pravda, jak se traduje, ze ta redukce je nutna k tomu, aby se clovek dostal na spici. Mame velke rezervy. Ale zabehnute instituce proste davaji ty ucelene preddefinovane celky, co jak je a tyhle celky se pomalu vycerpavaji asi tak jako se pro potreby 20. stoleti a stoleti nasledujicich vycerpala Newtonovska fyzika. Zkratka je to prilis “hrube”. Neni zadne trade-off mezi ucelenosti a normalitou v te tve vete citovane na zacatku tohohle postu. Pruser oficialni sfery (nejen skol ale obecne korporaci) je momentalne v OBEM a proto na kazdyho vysokoskolaka skacu jako certik z krabicky. Trochu smutny je, ze ta neefektivita tu byla uz pred pulstoletim, kdy kybernetickej vek byl tak na strankach cyberpunku, ktery predpovedel soucasnost.

      There is no time to fuck around.

      • @la tibor: Myslel jsem i na tohle, když jsem to psal, nevím proč jsem to pak jen zopakoval. Asi aby to pochopil i vysokoškolák…

        Na sázkaři to tam jede minimálně jednou tejdně, kdy tam přijde kluk a hned chce dostat to info naservírovaný na stříbrným podnose, jen to sezobnout… A ještě se pak vzteká, že fórum je rozlehlý a že to nemůže najít a proč mu sakra nedá někdo link přesně na tu diskuzi v který se řeší to, na co se on ptá.

        Přitom když se podívám na sebe, tak nic, co považuju za hodnotný info, jsem se nedozvěděl tak, že by mi to někdo strčil až pod nos. To samý tady na psychoanalýze v těch článcích píšu vždycky spíš než konkrétní návody na to jak co přesně dělat, takový nástřely a naznačení, co s tím jako teda dál. Proto ty konce článků bývají takový hodně otevřený a ty diskuze tady jsou většinou obecně o vnímání reality a o tom, na co si dávat pozor a jakým průserem to může skončit (pak ty konkrétní problémy jsou spíš podružný)…

        Ono to je vážně asi jedinej způsob, jak ta informace v člověku zůstane – musíme si na to přijít do vysoký míry sami. Tohle bylo myslím popsaný dobře v Inception, kdy ten chlápek, kterýmu dělali vnuknutí, si tu myšlenku musel vnuknout v podstatě sám, aby to celý fungovalo (to byl celej ten oříšek proč bylo provést vnuknutí tak těžký).

        • @Mordemy: presne to samy me napadalo pri psani toho postu pro j. – aby to pochopili i vysokoskolaci navykli na ty svoje skritpicka a vytahy, delany na miru ucitelum

          no pak jsem to nechal hutnejsi a verim tomu, ze prilis nesrozumitelny, nastesti jsi to UNRaroval, tak jako vzdy, a podarilo se to doplnit a rozepsat tak, ze s tim muzem i do tech skript FSS

          Stejne se ale obavam, ze je to cele moc dlouhe. Potrebujem uderne vety na 140 znaku, jako to maji vsechny GTD a ZTD sekty. Ale tam se ten hologram nenacpe.

          No kdyz uz jsem se dostal az sem, tak storka: pri ceste z dnesni cajovny jsem sel ulici nakoupit toaletni papir, o coz se pokousim uz asi 10 dnu a vzdycky v krame zapomenu, pro co jsem to sel. A zacal jsem vymyslet uderne titles a description k webum a s dovolenim jsem si vzpomnel na psychoanalyzu a napadlo me: PSYCHOANALYZA ZABAVNE a podobne slunickove trendy picoviny, ze kterych by se ti zvedl zaludek. Coz me nesmirne rozesmalo. Chechtal jsem se cim dal vic pri vybaveni si tvyho nasranyho ksichtu, az jsem zacal skytat a ano, na dalsim rohu se zvedl kufr me… Dobre mi tak za to.

          • @la tibor: No tím dává tvůj dnešní mail, obsahující ten naprosto šílenej nápad ohledně tohohle webu, o level větší smysl. PSYCHOANALÝZA ZÁBAVNĚ je ještě hodně soft. Co teprve “PSYCHOANALÝZOU KE ŠTĚSTÍ”? To je pořádný hardcore hodný moderní doby! Nic menšího se sem nehodí. Možná snad ještě “ROZVÍJEJTE SE S PSYCHOANALÝZOU” nebo tak něco, ale tam není tak silně cítit ten příslib štěstí a vyrovnanosti…

            Už vím, co uděláme. Vydáme články a diskuze z tohohle blogu knižně! Bude to jedna z těch malých, ale tlustých knížeček ve formátu A5. S nějakým super cool východním motivem na přebalu. S přehledným rejstříkem a obsahem rozčleněným do několika kapitol (“Osvícení snadno a rychle”, “Spojení s Bohem ještě dnes” atd.). Bude tam úvodní proslov vydavatele, který to pochválí jako naprosto přelomovou knihu, která změní život každýho, kdo si to přečte. Podobná věta bude i na tom přebalu a podepsanej pod tím bude třeba Komárek… Necháme to přeložit do padesáti jazyků, budeme jezdit po světě a pořádat workshopy a trhneme na tom všem pár desítek mega. S přednáškou přijdeme na řadu vždycky těsně po Žižekovi, který nás uvede nějakou vtipnou psychoanalytickou hláškou a po skončení prezentace lidem rozdáme jako bonusový dárek malé meditační knížečky s nápisem “Cesta k Pravému Self” (což bude jen takový lehký propagační promo a upoutávka na tu hlavní knihu…)

            Skončí to tak, že pojedme udělat self-help meeting i na Ozoru, čímž jí definitivně pohřbíme a přesně ve chvíli, kdy si uvědomíme, co jsme to provedli, nás zavraždí ta mladá dvojice, co hledala československou osadu, my jsme se jim tenkrát jen vysmáli, a oni se nám za to takhle pomstí…

            • @Mordemy: ano ano, jeste do te predmluvy ke komarkovi, cilkovi a sedlackovi prosim jana sterna a zita44 s celou pozitivni evoluci

              jinak ten puvodni sileny napad me napadl asi 2 hodiny predtim, nez jsem se smichem v centru ostravy pozvracel z vymysleny udernych titles; tenhle novy napad na Slunickovou Psychoanalyzu jsem radsi zapomnel, protoze placnout jen tak bokem neco pred psychoanalytikem (navic pred tim, co nema ten PAPIR [tim neni mineno blistr LSD]) je asi jako jen tak bokem si zapalit pri tankovani benzinu

    • @Mordemy: @la tibor
      Dekuju za vysvetleni ohledne vysokych skol.

      Ohledne meho zivota, ospravedlneni a vsech techto velkych pojmu,

      ktere zde padly – pochopila jsem, ze vam nevadi cist delsi prispevky

      a diskutovat (nezvyk), takze tady vam predhazuji kus k rozcupovani.

      Vim, ze v mem zivote je toho spousta spatne. Proc jsem se asi zacetla

      do teto stranky. Na druhou stranu nejsem myslim uplne ztracena, delam

      rozhodnuti podle sveho nejlepsiho usudku, nacez se obvykle ukaze, ze

      usudek nebyl vubec spravny kvuli memu omezenemu rozhledu a ja za

      svoje rozhodnuti nesu (po zasluze) odpovednost. Mam pocit, ze tenhle

      postup muze casem nekam konvergovat. Tak me prosim nesezerte, panove,

      ja se tady mezi vami opravdu snazim neco pochytit. Presneji: sezerte,

      ale konstruktivne, ne jizlive.

      Sla jsem na VS, protoze se to proste dela. Moje omezenost na konci

      gymnazia byla jeste nekonecnejsi nez ted. Vybrala jsem si skolu, kde

      se nebudu muset moc sprtat a bude stacit, kdyz pochopim princip (coz,

      jak me prekvapilo, byl pro vetsinu posleze odchozich problem). V

      prvaku a druhaku jsem chodila poctive na prednasky, uz jako decko v

      prvaku jsem byla odchycena jako ne uplne hloupe maso do jednoho

      labu. Behem druhaku mi doslo, ze na vetsine prednasek usinam a zacala

      jsem se vic venovat samostudiu, zacala me zajimat fyzika a k tomu

      nejaky aparat – stary veci dnes nepodstatny, ale dobry trenink mozku.

      Chtela jsem puvodne napsat, ze jsem rada za to, jaky obor jsem si

      vybrala, protoze jsem zpozorovala totalni restrukturalizaci mozku –

      jsem ted schopna premyslet jaksi efektivneji a jasneji (napr. jako

      gymnazistka jsem se ucila nejake slozene slovo v nemcine a nemohla

      jsem si ho zapamatovat, protoze to byla ‘zmet pismenek’ a i kdyz jsem

      znala ta dve slova, z nichz je celek slozeny, nedocvakla mi nekdy

      okamzite ta spojitost.) Nicmene. Ted mi doslo, ze to mam ze

      samostudia. Neucila jsem se ze skript, ale z knizek vypsanych vzadu

      jako cetba navic, protoze z tech se to dalo pochopit, protoze tam je

      to napsany cely – ne ze strucneho vypisu v ppt slidech, ze jo. Ted mi

      dochazi, ze za moji brain transformaci mozna nemuze univerzita, a ze

      mi spoluzaci prakticky jiste nemaji totez vzdelani, co ja. V

      podstate.

      Od tretaku jsem omezila svoje studium prevazne na vyzkum. Ve skole se

      zamerne snazim moc nevyskytovat a lidi v laborce me znaji jako tu, co

      s nima moc nemluvi. (To neni muj obecny rys, ale s temihle lidmi si

      nesednu, asi to poukazuje na tu spinu co tam nekde vnimam, jak rikal

      Mordemy.) Spoluprace se skolitelem funguje asi tak, ze mi je nastinen

      problem (ke kteremu si podrobnosti dohledam na internetu), ja se na

      nekolik tydny/mesicu zdejchnu a pak dodam vysledky, obcas se strucnym

      komentarem. Skolitel je stastny, protoze, jak jsem presvedcena,

      vybudoval svoji karieru z velke casti na tom, ze se obklopuje lidmi,

      kteri jsou inteligentnejsi a vynalezavejsi nez on sam, ale kteri ho

      (bohuzel) z nejakeho duvodu obdivuji nebo uznavaji. Kdyz to ted vidim

      cerne na bilem, zacina mi byt spatne. Na vede se mi libila prave

      tahle moznost na necem nerusene pracovat, az opravdu pochopim jak to

      funguje a k necemu se dopracuju, a lidi me mezitim nechaji na pokoji.

      Ted poprve mi pripada, ze prodavam svuj potencial pod cenou.

      A ted k tomu nejhorsimu, budu to asi velke klise vaseho dne a preji

      vam co nejmene kysele stavy pri zvraceni.
      Dodelavam druhak mgr studia, jak uz jsem kdesi psala, a prave jsem na

      svoji treti zahranicni stazi za ty dva roky. Zjistila jsem totiz,

      kolik veci clovek dostane jenom diky tomu, ze se na ne zepta, takze ziju z ruznych cestovnich fondu pro doktorandy atd., ktere zustaly nevycerpany a pravdepodobne by se propadly nekam do hlubin systemu a nikoho by nezajimaly, protoze to nejsou penize nikoho konkretniho, ze jo. V CR jsem stravila par tydnu na dodelani povinnych zkousek atd, aby me nevyhodili. Az doted jsem byla hrda na svoji sikovnost, jak jsem dokazala vyuzit univerzitu do mrte, aniz by tam zaroven kdokoliv prilis zaregistroval moji existenci (uplne vidim la tiboruv predchozi komentar..). Aktualne si pripadam jako krysa, asi jako lide, kteri si umele natahovali svuj soudni proces kazdorocne ziskanou neschopenkou a ted diky svoji ‘sikovnosti’ maji dostat amnestii. Ze zapadam zrovna do Klausovy logiky vazne otraslo mym zaludkem.

      Cim dal vic mi vas pohled zacina davat smysl.
      Jeste bych vam mohla zacit vypravet, proc vlastne tolik cestuju a proc staze v zahranici atd., ale myslim ze odhadnete odpoved. Je to vlastne uplne pruhledny a v zakladu az trapny, ackoliv na venek se asi mam tvarit ‘hej, tri odborny staze behem mgr oboru, to nema nikdo jinej!’

      • @j.: urgh, sorry za ty radky. jsem to psala v notepadu. mi to dneska obzvlast moc nepali.

      • @j.: Mně se tě teda zrovna nechce moc cupovat, ale zase si o to samá říkáš, takže to asi nějak potřebuješ no…

        Tak od začátku, rovnou od toho tvýho takzvaně “omezenýho rozhledu”: Myslím, že rozhled máš stejnej jako všichni ostatní – tj. velmi dobrej. Nevím čím si zasíráš nebo nezasíráš hlavu, jestli třeba jako správná punk-sympatizantka chlastáš nebo hulíš nebo tak něco (a oprav mě, pokud si teda nikdy netvrdila, že punk-sympatizantka seš), ale já bych si dovolil to slovo “rozhled” nahradit za slovo “vnímání”. Rozhled implikuje něco na způsob “kolik mám zkušeností, tolik mám rozhledu”. Vnímání je mnohem obecnější. Ono totiž ty věci všichni víceméně všechny víme. Ty informace z reality (informace o tom, co mám teď kurva dělat se svým životem) tady obvykle jsou – celý je to o tom, jestli vnímáme nebo ne. My víme, co máme dělat, víme, co je shit a co není shit, nepotřebujeme mít větší rozhled, víc informací, víc zkušeností etc. My potřebujeme začít vnímat! O co se hraje ve skutečnosti je to, kolik z toho světa, kterej se před těma očima rozprostírá jsme ochotní ve svý lenosti a pohodlnosti snést a kolik už se rozhodneme radši nevidět (a místo toho si dáme další pivo nebo odjedeme na další výlet do zahraničí zaplacenej z cestovního fondu pro doktorandy).

        Jak to funguje si sama předvedla přímo ve svým komentáři, když ti najednou dochází věci, který samozřejmě už dávno víš. Teď je to pouze o tom, že něčemu, co už tu dávno bylo a co ti hlodalo někde vzadu v hlavičce hezkejch pár měsíců/let, si konečně dala prostor. A teď vidíš, že je to shit a že to vlastně nikam moc nevede…

        Protože samozřejmě ta otázka, co se nabízí je: Co budeš ksakru dělat, až dostuduješ? A tím nemyslím “kde budeš dělat, za jaký peníze a v jakým labu”. Prostě až nebudeš mít možnost utýct z toho normální prostředí, o kterým víš, že je to humus, do dalšího evropskýho města “na dovolenou”? Teď seš na VŠ, utíkáš na zahraniční stáže. Pak budeš kdesi makat a stáže nebudou… nebude kam utýct. Now what?!
        (ještě teda můžeš mít tu smůlu, že se uchytíš někde, kde nějakou možnost zdrhat mít budeš, takže místo toho, aby ses tím musela zabývat hned, tak se vyřešení týhle otázky posune o dalších x let…)

        Ono takhle: Lidi jsou fakt psycho. A je zcela adekvátní reakcí od těch lidí utíkat. Ale podle mě co má hodnotu je dělat to trochu víc uvědoměle a míň sráčsky. Ty seš sakra mental a nenormální holka a víš to o sobě, ale cejtím, že stejně nejseš pořád nějak schopná přijmout to, že budeš prostě vyčleněná a furt se snažíš to nějak skloubit dohromady ty dva světy. Jenomže to jednoduše nejde. Zní to lákavě, že si jako ponechám ty výhody normality a normálního společenskýho života, ale zároveň se nenechám ovlivnit těma sračkama a budu si z toho brát jen co se mi líbí a kdy se mi zlibí. Ty se pořád ještě zuby nehty držíš toho normálního světa a normálního společenskýho prostředí, přestože z něho druhou nohou neustále někam utíkáš. A pak se div, že je ti teď z toho blbě, když to vidíš…

        A to nejhorší je, když člověk něco vidí, ví, že něco dělá špatně, a stejně to dělá. Tomu už se říká hřích a tady pak začínají ty průsery.

        Aktuálně seš podle mě sakra normální a hodně moc se o to snažíš. Koukal jsem na tvůj blog a ty seš (už mě to ani nepřekvapuje) mladá roztomilá schizoidní holčička a jako každá na tom drobet ujíždíš. To, že ráda fotíš je fakt úplně symptomatický (slečna K. z Brna pro změnu dělala u filmu). To “schovávání” se za objektiv je hodně příznačný. Plus s tím máš spojený to focení sebe sama, nejlépe jak jinak, než v uměleckým stylu (fakt by mě zajímalo, jestli máš aktivní Facebook a tam dalších 150 podobně šílenejch fotek ve stylu “Udělala jsem si nový vlasy, koukněte!”). Vezmi si, že ty máš svůj bložínek plnej fotek svojí maličkosti a vůbec celej tvůj blog je tak trochu show a normálně se tam předvádíš, a zároveň tu píšeš cosi o alternativnosti a punku a gratuluješ mi za to, jak jsem rozkryl tu shitskou balící hru mezi chlapam a ženskejma. Jako what the fuck?! Neboli tohle je to, proč se říká, že teze je antiteze. Dneska je totiž přesně tahle jakože alternativnost ten největší mainstream (protože soudobej mainstream jede v kolejích důsledného popírání sebe sama, neboť lidem došlo, že ta hra na tom základním levelu je trapná, tak se to obrátilo vzhůru nohama a posunulo o úroveň nahoru). To jest ty seš “úspěšně alternativní”, čímž dokazuješ, že si akorát celou tu současnou hru na self-image sežrala.

        Tady totiž nejde o to VYPADAT alternativně. Tady jde úplně jednoduše o to dělat věci, co jsou funkční. To je celý. A shodou náhod, většina těch funkčních věcí zároveň popírá ten mainsteram, což ovšem neznamená, že tu jde o to záměrně popírat mainstream jen pro to popírání jako takový (zdravím Readera, kterej prý konečně pochopil, že tohle nedělám…). Nelze si na tom ujíždět v tom stylu, ve kterým to děláš ty, když v praxi zůstáváš někde na VŠ, kde to nesnášíš a proto jezdíš po zahraničních stážích a pak o tom píšeš bložínek, kam rveš fotečky sebe sama s novejma vláskama.

        P.S.: Až teď když jsem ti vyčetl ty fotky mi došlo, proč se bojíš toho, že budeme jízlivý.

        • @Mordemy: Jo, presne tak, doslo mi, ze doktorat je jenom dalsi utek a v podstate nejsem o moc dal nez na gymplu (porad nevim, co budu delat), akorat mi to malicko lip mysli.

          Nechapu ale asi dost dobre ten pojem alternativnost/nenormalita. Nebo proc se nesnazit to nejak spojit s tou moji ‘stylizaci’.
          Nechapu, proc je spatny se zajimat o vedu a zaroven si nastudovat jeden makeup navod z youtube, kazde rano ho pouzit a jednou za mesic chodit ke kadernici. Jsem zenska a kdyz na tyhle veci nejakou dobu kaslu, prijde mi, ze ztracim sebeuctu, jako bych neco popirala. Pripada mi to jako dobrej napad, tak to delam. Ale neni to moje hobby, spis nutna potreba, nemuzu to proste vynechat (zkousela jsem).
          Clanek o keratinu je na blogu dvakrat, dve ruzne metody, a napsala jsem ho, protoze tohle neni informacni odpad. O tehle peci se toho neda moc vyguglit, v cestine prakticky vubec nic. Coz chapu, ze netusis.

          Nicmene

          to neznamena, ze muj blog neni jedna velka komedie a nebyl od zacatku, a vazne se divim, ze me za to nekdo nesejmul uz driv! Proc mam asi u tech postu label ‘my brain is giving me the wanker sign’. Zalozila jsem blog, abych ciste ze zvedavosti metodou pokus/omyl zjistila, co se lidem (- vetsine) libi. Jak o cem mluvit, zdat se desne nad veci a hlavne 1-3 kycovite barevne fotky v kazdem prispevku. O tomhle jsem od zacatku vedela, ze je to fales, ale prislo mi dulezity to ovladat.
          Presto mi blogovani a cestovani v necem pomohlo, jeste v osmnacti jsem byla vydesena polopsychopatka, ktera se klepala hruzou i kdyz si mela rict pres pult te podezrivave hledici prodavacce o deset deka sunky. Ted vim, ze kdyz prijdu mezi skupinku kuraku na kraji autobusaku, zapalim si a reknu nejakou traparnu typu ”tak az tady se smi kourit, jo?” tak me nikdo nezabije, naopak jedine v co se to vyvine, je prijemna bezvyznamka plytka konverzace. (to je asi to co jsem si odnesla z precteni the game, krome pocitu, ze jist arasidovy maslo ve velkem mnozstvi je cool, protoze to delala courtney love. #joke ) nevyhledavam tyhle veci, ale diky tomu jsem prestala byt tak vyklepana a labilni. porad mi nepripada jako dobry napad dostat se uplne mimo spolecnost. proc by mel byt?

          Co se tyce drog/panku atd. Nevim, co si predstavujes pod sympatizovanim. Co se tyce stylizace, jsem zcela nenapadna jednoduse oblecena holcicka. Drogy – samozrejme, jsem chemik. Piju i sama a mela jsem nejakou zivotni epizodu s leckterou drogou, krome halucinogenu. Cca od zacatku srpna jsou veskere moje stimulanty lahev az dve vina tydne, cigarety a kava. Behem leta jsem toho vysnupala tolik, ze se divim, ze jeste mam nosni prepazku, ale bylo to proste jen mnoho dobrych vikendu koncentrovanych do obdobi kveten-cervenec, z cehoz jsem vysla s nazorem, ze uz si to v tehle mire asi zopakovat nepotrebuju.

          Nadsene ctu cizi zazitky na halucinogenech, do lsd bych nesla, jsem si jista, ze bych se z toho zblaznila. (Vetsine tady je to asi jasne). Jednou jsem si zahulila jako pokus zahnat horsi calm down a skoncila jsem na posteli, nemohla jsem se hybat, v tvari krecovity vyraz, pred ocima divoke oranzove obrazy asi jako neustale se hybajici van goghovy obrazy a nakonec vse vyustilo v to, ze jsem videla (a citila) jak se moje osobnost rozdeluje na dve poloviny, ktere se hadaji. Coz jsme asi vsichni ocekavali, ze.

          Dik, mordemy. Ja jsem samozrejme vedela, ze muj stav je nejakym zpusobem neudrzitelnej, ale nedokazala jsem videt cim presne.

          • @j.: Kdyz si das LSD tak se na 100% nezblaznis. Huleni je prakticky mnohem vetsi odpal :)

            • @Radek: konecne ROZUMNE slovo; gratuluju

              prvni hulic, co dokazal prokouknout marihuanovy selfzavoj maja

              ze by konec sveta?

              jo, z LSD se clovek nezblazni na 100%; ale s docela velkou pravdepodobnosti si to o nem nebude myslet okoli, zvlast pokud se to povede :)

          • @j.: ruším si svůj ban. mít dobře funkční mozek je skvělá věc v tom smyslu že to člověku velmi brzy řekne že to co dělá jsou samé ptákoviny. řekne mu to již v pubertě a úplně ho to ochromí a on si pak jen namlouvá, že když to bude dělat takhle a onak, tak to bude dobře, a přátelé a známí ale i rodiče budou spokojeni a sticha, a do toho se opije a zhulí a ja nevím co aby si tu přetvářku (hra na cool záporáka i slizkého klaďase) nějak nakonec porovnal a nezbláznil se.
            Pro mě hulení je v poho, protože možná “pravdu” vnímám a daří se mi vidět a cítit. Jen mám úzkosti když mi někdo přímo do očí říká že žiju sračky a píšu sračky, protože vím že má pravdu. a dokonce v tom i vědomě pokračuju. není nic složitého naučit se spoustu věcí aby člověk vypadal cool a in a suverénně. není to vůbec těžké a zvládne to většina lidí s průměrným IQ a pak hraje takové ty hry kdo je víc cool a kdo to lépe zvládne ale… to všecko je prázndný prd. Pokud má člověk funkční tělo tak to mu všecko říká. hlavně to začne cítit. Protože i když si hlavu úplně odkroutí z krku aby ten zbytek těla jakože nebyl, tak to tělo tam je a hlásí “aktuální stav”.

            Opět se vrátím k mému rozhodnutí mít dítě a rodinu jako záchranu mého života. včera mě pozorovali všichni jak žeru žebírko. jako zvíře. a opět zkonstatovali že nejsem člověk. ano, ani funkční mozek mě neuchrání od mé zvířecí podstaty a instinktů co mě vedou a tak skutečný přímý a nezprostředkovaný zážitek (když nevemu v potaz věšení a škrcení se a svazování se s přítelem) byl porod.

            To mi v podstatě začalo docházet že existuje něco jako přímý dotek s realitou. že je to něco co nesouvisí s mojí schopností myslet a logicky zdůvodňovat a vysvětlovat. že myšlením se naopak vzdaluji realitě. a tak když čtu J. jakobych se viděla v tý dávný době. hrdá na sebe co vše jsem dokázala a zároveň sama sobě tak vzdálená. Asi bych si LSD vzala. Nevím. Určitě jo. Hulení mi nedělá nic. MOžná něco vidím více černobíle, ano, ano. ne, ne. sama sobě již nemůžu nic nalhávat. A stydím se. ZA své blbé kecy, že vůbec otvírám pusu a něco tady klofu do ty klávesnice.
            Včera jsem se divala na Matrix. Tam je to symbolicky znázorněné. Úspech v matrixu, tituly, naleštěný obličej, dokonalost chutí a prožitků neznamená nic. je to jen namalované. skutečnost je hnusná díra kde se konzumují proteinové směsi a chodí v hadrech… všichni na jedné lodi natlačeni jak sardinky a láska jako sounáležitost a víra v toho druhého v boji o přežití. tohle je skutečnost. V matrixu je život barevný, zajímavý, plný adrenalinu, oblečků, společneských zážitků… realita je zvracení, nahota, intimita a blízkost.

            člověk ví že pravda je drsná. a že jepříjemné ji uhýbat a tvářit se. a dělat že je statečný, šikovný a vše zvládá k obdivu ostatních. ale uvnitř se strašne stydí… sám za sebe.

          • @j.: Ratka právě napsala hodně brutální koment, kterým k tobě promlouvá tvoje budoucí, o třicet let starší já a mně už je teď skoro líto na tebe reagovat, takže ode mě spíš takový doplnění a upřesnění toho, co to vlastně hraješ. Každopádně doporučuju se fakt hodně do hloubky zamyslet nad tím, co ti právě ratka napsala, protože nic výstižnějšího tu zaznít nemohlo…

            Nejdřív teda ještě ty tvoje vlásky. Je v pořádku se upravit. Je v pořádku chodit ke kadeřnici. Je naprosto v pořádku dělat ze sebe hezkou holku. A máš hodně dobrej postřeh v tom, že kdybys to nedělala, tak by to bylo jen nějaký popření – tj. maximálně by sis tak hrála na to, že ti je jedno, jak vypadáš (není a je to v pořádku a nic proti tomu). Co už však v pořádku není je, že fotky toho, jak seš upravená, postuješ jako obsah na svůj blog (a nemyslím zdaleka jen ty posty o “vlasový metodě”, fotky sebe sama tam máš v každým druhým článku). V tý chvíli se z toho totiž stává performance, budování vlastní identity a ujíždění si na falešným self (viz. nejdůležitější článek zde na blogu Až na dřeň; odkazuju na to pomalu v každý diskuzi).

            Teď k tomu klíčovýmu a nezbývá mi nic jinýho, než bejt trochu drsnější:

            “O tomhle jsem od zacatku vedela, ze je to fales, ale prislo mi dulezity to ovladat.” – tohle je naprosto stěžejní věc a to úplně nejdůležitější, co si tu napsala. Tohle už je totiž hodně velkej průser. Píšeš pak, že si v osmnácti byla vyklepaná psychopatka a bála ses v krámě mluvit s prodavačkou. A dostala si se z toho tak, že ses naučila… hrát (předstírat). Wow. Přečti si znovu článek, pod kterým se odehrává tahle diskuze. PŘESNĚ TOHLE jsem totiž kdysi udělal taky! Vyvrcholilo to v Brně v hodně hnusný deprese, z kterejch jsem se dostával následující tři roky. Taky pro mě byl hodně velkej problém bavit se prakticky s kýmkoliv o čemkoliv a pak jsem to začal “léčit” pick-upem a knížkama o mezilidský komunikaci. A časem jsem se bavil kde s kým a radoval se, jak jsem nad tím vyzrál. Nakonec jsem se dostal tak mimo realitu, že jsem byl rád, že ráno jakž-takž vstanu z postele.

            To, že příjemnou bezvýznamnou plytkou konverzaci vnímáš jako něco pozitivního a seš ráda, že seš toho po těch letech schopná, to je fakt hodně v prdeli. To je fakt úplně špatně tohle. Na tebe čeká to, že si všechny ty příjemný bezvýznamný konverzace vyžereš i s úrokama děvče. A bude to bolet. Pochop, že teď seš podstatně, neskonale labilnější, než když ses bála prodavačky v obochodě ksakru! Přemejšlela si někdy nad tím, jakej to má důvod, že se jí bojíš? Na co si přišla?

            Je sice moc hezký, že ty věci vidíš a je ti jasný, jakej je to všechno fejk, ale to je všechno úplně k prdu, když je tvoje vnímání reality posunutý někam úplně do hajzlu a v praxi hraješ na svým blogu něco takhle šílenýho (a alibisticky prohlašuješ, že je jasný, že je to performance a že se divíš, že ti to někdo neřekl dřív).

            To, že si proplachuješ mozek koksem už jen dokresluje celej ten obrázek. Fajn, už to neděláš, ale stejně na to koukáš jako na “mnoho dobrých víkendů”? Co máš prosimtě s hlavou holka? A “jenom” 2 lahve vína týdně – to si asi taky děláš prdel, ne? To jako čekáš co, že ti řeknu na tenhle blábol? Že je to v pořádku a tak akorát a že tě za to pochválím, že už jsou to “pouze” 2 lahve vína týdně? Nebo zase potřebuješ, aby tě za to někdo sepral jak malou holku a řekl ti, jak neuvěřitelná krávovina tohle je? Když jsem na tom byl hodně blbě, chlastal jsem pravidelně jednu láhev vína týdně, někdy jeden a půl, max. ty dvě a to si nedokážeš představit, jak se mi posunula realita, když jsem přestal chlastat úplně a došlo mi jak obrovsky ta “jedna lahvinka týdně” zasírá mozek.

            Tomu, že nevíš, co se životem, se absolutně nedivím, protože s takhle sešrotovanou hlavou by to nevěděl nikdo. Fakt mazec, jak z lidí vždycky nakonec vylezou takovýhle šílenosti a oni to napíšou jen tak mimochodem, jako by se nechumelilo… “Příjemný plytký pokec, už jen 2 lahvinky vína týdně, za sebou pár příjemný víkendů plnejch koksu… vím, že asi ty věci v mým životě nejsou úplně v pohodě, ale tak hlavně, že už se nebojím mluvit s prodavačkou v krámě, na to jsem fakt pyšná, že jsem to zvládla…” – fuckin hell ženská! Fakt doufám, že máš alespoň z toho všeho pořádný deprese, protože tohle je vážně neskutečný, co píšeš. Protože pro tebe je teď nejhorší bejt v pohodě…

            Navíc hodnotu má v tvým případě už jen taková “maličkost” jako zvládnout přestat chlastat. Jinak opravdu nemyslím, že má do tý doby smysl přemejšlet o tom, co se životem, protože na nic kloudnýho v tomhle stavu prostě nepřijdeš. Potřebovala bys dávku LSD jako koza drbání. V tvým případě by to myslím mělo ten potenciál vzít ty tvoje dvě poloviny osobnosti a narvat ti je do krku a pak by ti možná došlo, co si tu teď vlastně napsala.

            Teď hlavně neděkuj mě do háje, jdi poděkovat realitě! Jdi to vrátit světu tuhle mojí pomoc! Poděkovat Mordemymu za support je totiž strašně pohodlný. Ale mně to v tuhle chvíli naprosto nezajímá. Jedinej způsob, jak mi můžeš poděkovat je, že se fakt začneš snažit vnímat holka.

            • @j.: jen doplnim, tvuj problem je i to, ze si myslis, ze v tom, ze si nedokazes rict o 10 deka sunky, je problem

              ve skutecnosti vsechny ty tvoje ritualky (ktery uplne stejne pouizvaj vsichni lidi), jsou ty mordemyho pilulky proti bolesti; z nejakyho duvodu ses reality bala a ten duvod byl oduvodnej – at uz bordelem v realite nbeo v tobe nebo v obem

              jestli jsi skutecne vedec, tak pujdes po tom duvodu; je to momentalne asi 42x dulezitejsi nez jaderna fuze

              ten blog je prisernej, s Radkem si muzete podat ruce

              • @la tibor: Ja uz ale Fajnblog nepisu tak jako driv, dokonce sem premyslel a mam v planu zalozit novy blog o necem jinem, ale nejprve se chci dostat ze svych sracek, protoze dokud beru nejaky drogy, mam ovlivneny mysleni (myslim ted hlavne travu).

                • @Radek: gratuluju
                  ono to tak jednoduchy nebude

                  viz ta debata s ex-wannabe-skinheadem, co chtel palit bundu Lonsdale

                  ten blog patri k tobe i s tou silenou dostredivou silou lidi a za ty lidi mas odpovednost; jsi ten, kdo jim pomahal udrzovat perverze, takze jestli to chces udelat z gruntu, tak ta tvoje way out bude i jejich

                  NEZAVIDIM TI TO :D

            • @Mordemy:
              mordemy: jenom nekolik upresneni
              * preklad z anglictiny, vzhledem k tomu kde se tyhle veci odehravaly.
              ,,she had too many good weekends” = ,,zacalo ji z toho dronu hrabat';
              * primo jsem rekla, ze plytke konverzace nevyhledavam. takze ‘pozitivni’ jsem myslela asi tak ve smyslu ‘slunickovy’, asi byste rekli. realita je takova, ze znam v koline jen par fyziku z laborky, s jednim z nich obcas mluvim, protoze si mame co rict, ale je to ten typ lidi, kterym pripada v poradku jit na obed a nic nerikat, pokud by dalsi moznost byla small talk. coz mi taky pripada rozumne.
              * podekovala jsem, protoze tobe to mozna neprijde, ale neni uplne samozrejmy najit nekoho, kdo na to, co jsem napsala, nerekne ”myslim ze nad sebou moc premyslis”

              prodavacek jsem se bala, protoze me posuzujou.
              vim, ze je poznat, ze jsem divna nebo ze nezapadam nebo neco (z pohledu, gest). vlastne jsem jedina, kdo to o sobe v realu nahlas nerika, protoze jsem si doted myslela, ze snazit se zapadnout do spolecnosti a hezky v ni zacit fungovat je jedina moznost. (je tam minuly cas, ok?)

              mela jsem pocit, ze ta moje performance na blogisku neni nic proti nicemu, je to jenom blog, ne? ale nasla jsem svuj prvni blog z roku 2008 – 2009, nemuzu uverit, jak moc jsem se v jadru snazila zmenit. ted jsem u toho prorvala vecer, kdyz jsem se snazila nastudovat zpatky, kdo jsem byla. samozrejme jsem uz v te dobe mela tendence ‘zacnu chlastat a budu desne cool’ ale zaroven mam takovej pocit, ze v nekterych ohledech i-now-know-less-things, pricemz hej, ctu denicek z doby kdy mi bylo osmnact. spravne by me ted prece mela fackovat hanba nad moji tehdejsi blbosti a naivitou.

              (klidne se podivejte, kdyz analyza tak analyza nasrat.svetu.cz)

              Takze ted me desi predstava, jak se mnou zamavalo i psani blogu, zacala jsem verit tomu co jsem napsala.
              A doslo mi, kam to muze zajit.

              Ohledne budoucnosti – porad jsem evidentne cekala na ‘orisek co me cvrnkne do nosu’ – tak to totiz u me obvykle probiha: napadne me nekolik moznosti, ale jedna z nich je jasnejsi. nicmene vsechny zvazim, ale casto ten prvni nastrel vyhraje. ted jsem na to cekala, ale pritom se vubec ‘nerozhlizim’, jedu si proste ten nalajnovanej zivot v univerzitnich kolejich, zadnej dlouhodobejsi plan.

            • @Mordemy: mam ban nebo muzu jeste prispivat?

              • @j.: Sazmozřejmě, že můžeš přispívat.

                Ban se tu dává za tvrdohlavost, ignoraci a neúnavný valení sraček (nepředvedla si ani jedno). To v tuhle chvíli vůbec není tvůj případ. Momentálně není jedinej důvod tě banovat, dokud se snažíš a nehraješ si na drsnou holku, co to má na háku (což se snažíš a na drsňačku si nehraješ…).

                Ban má smysl pokud už nemá smysl další komunikace. Neboli ban JE v určitým smyslu komunikace. Je to komunikace až když už se nikam nedostaneme s komentářema.

                Normálně piš dál. Budu se snažit bejt hodnější…

              • @j.: Už to vidím. Napadalo ti to všechno do spamu, nechápu proč. Nehraješ si s Torem nebo tak něco?

                Dodatečně jsem ty komentáře ručně povolil.

            • @Mordemy: ok tak znovu, napsala jsem prispevek, ale nejak zaniknul. proto jsem se ptala na ban.

              mordemy, primo jsem rekla ze tyhle rozhovory nevyhledavam, ‘pozitivni’ jsem myslela asi ve smyslu ‘slunickovy’, jestli mluvim reci vaseho kmene? (podobne vlastne ‘prilis mnoho dobrych vikendu’ to je doslovny preklad z anglictiny, vyznam je ale ‘zacalo ji z toho dronu hrabat’) takze small talks s cizima lidma – vyzkousela jsem si to. realita je takova, ze ve meste ‘znam’ jenom nekolik fyziku ze skoly, ale jsou to lidi, kteri preferuji nemluvit celou pauzu na obed, kdyz dalsi jedinou moznosti by byl small talk. s jednim z nich obcas mluvim, protoze si mame co rict, to je vse. coz se mi zda rozumne.
              jo, dekovala jsem, protoze vam to mozna neprijde, ale pro me je samozrejmy, ze kdyz neco takoveho, jako jsem napsala, napisu v podstate komukoliv, dostane se mi odpovedi ‘neres to’, takze je to asi jako kdybych mluvila do zdi.

              co me desi je, jak se mnou zamavala ta hra na blogisku.

              vidim, kde to muze skoncit, neverim, ze to tam skonci doopravdy (cimz rikam ze pro to hodlam neco delat.)

              prodavacek jsem se zrejme bala, protoze jsem vedela, ze oni vi, ze jsem jina. myslim, ze jsem v realu jedinej clovek, kdo to o sobe nerika. myslela jsem si, ze je to ‘jenom blog’, co se stane, kdyz si trochu zaexperimentuju.
              nasla jsem svuj prvni blog z roku 2008-2009 (posledni prispevek nasla zenska z tehdejsi brigady a nechala to rozsirit pres cele mestecko az se to nakonec dostalo pomalu az k moji matce, rodina mi udelala obrovskou scenu a musela jsem tam uz nikdy nic nenapsat a zaroven tu stranku nesmazat, aby nebylo napadne, ze jsem to opravdu byla ja a ze mi to zakazali) a ted jsem u toho probrecela vecer a snazila jsem se nastudovat, kdo jsem byla. samozrejme, ze jsem byla pubertacka a mam tak blby kecy o tom jak zacnu chlastat a budu cool, alee v nekterych ohledech mam pocit, ze now-i-know-less-things, pricemz je to muj denicek z osmnacti. mela by me hanba fackovat nad moji tehdejsi naivitou a hlouposti. a ja jen ziram jak moc jsem se snazila prizpusobit obrazu spolecnosti, protoze jsem si myslela (min.c.) ze to je jedina cesta. (ne spravna)

              nasrat.svetu.cz btw, jestli vas to zajima, ackoliv pro vas co uz jste dal tohle vsechno bude stejna sracka. ale uz to ze nejsem po peti letech zivota o moc dal me nuti se fackovat.

              • @j.: step by step

                – small talk je schizoidni sracka, takovej nenapadnej tmel spolecnosti, kde se predstira komunikace; mozek si to zpracuje jako doublespeak, pokud se na tu hru pristupuje

                – “neres to” na to navazuje, protoze spolecensky korektni je small talk nebo enjoyment talk, ale hlavne ne neco, co nas sice vsechny trapi, ale ucelem zivota a komunikace je to zatlouct a odlozit pokud mozno do casu T+smrt, ze?

                – vety “prodavacek jsem se zrejme bala, protoze jsem vedela, ze oni vi, ze jsem jina. myslim, ze jsem v realu jedinej clovek, kdo to o sobe nerika.” je nesrozumitelna, jen tusim, ze tam ma byt onY; ze jsi v realu jediny clovek, co o sobe nerika, ze je jiny? Jiny nez kdo? Nez ostatni? Co z toho plyne?

                – souslovi “jen tak” je vzdycky pruser, asi jako kdyz te nekdo oslovuje s velkym T v Te, Ti atd; na tema jentakismu uz toho zde bylo receno dost

                – na blog se desim podivat

              • @j.: Milá j., já ti rozumím a ty samozřejmě seš “jiná”, ale úplně jiným způsobem, než si ty lidi, co ti říkají, že si jiná, myslí… Ty seš totiž jiná v tom, že tobě akorát nešlo něco předstírat. Nešlo ti lhát. Nešlo ti hrát ty sociální tanečky a věděla si to o sobě a byla si rozklepaná z toho, že to bude strašně poznat a lidi tě odsoudí. Chápu, byl jsem na tom úplně stejně a svým způsobem to mám tak doteď. Ale už se bojím míň, protože chápu i to, že prodavačka se bojí úplně stejně jako se bojím já nebo ty. V čem je rozdíl je to, že prodavačka tím nezůstala ochromená a naučila se tomu předstírání… Čímž chci říct, že umět něco předstírat fakt není výhra.

                Oukej, říkáš teda, že už neděláš to, že by ses snažila programovat sama sebe tím kognitivně-behaviorálním shitem typu “nezávazný konverzace”, dobrý.

                Nicméně píšeš “pro me je samozrejmy, ze kdyz neco takoveho, jako jsem napsala, napisu v podstate komukoliv, dostane se mi odpovedi ‘neres to’, takze je to asi jako kdybych mluvila do zdi” – a já se ptám kdo je ten “kdokoliv”? Jakto, že máš kolem sebe lidi, který ti tohle říkají? Proč se stýkáš s lidma, se kterejma nemůžeš mluvit? Proč se pohybuješ v prostředí, s kterým není možný komunikovat? Ptala si se na to proč píšu, že je potřeba odchod ze společnosti a proč ta sociální izolace. Tak tady je odpověď: Kvůli tomuhle! Kvůli tomu, aby si se nezbláznila z tý šílený ignorace normálních lidí, který nikdy nepřiznají, že jsou na tom stejně jako ty (akorát jsou lepší lháři a tak se jim daří si tu iluzi normálnosti a ne-jinakosti držet pohromadě).

                Všechno je to primárně o tom, co děláš, s jakejma lidma se stýkáš, v čem žiješ a v jakým prostředí se pohybuješ. S životem nehneš, pokud budeš mít kolem sebe lidi, který tě budou stahovat zpátky svojí ignorací.

                Tudíž na jednu stranu to teď vypadá jako posun, co tu píšeš (a docela se mi ulevilo když jsem to četl…), vypadá to, že sis uvědomila spoustu věcí a fakt ti to nějak pomáhá tahle diskuze ty věci vidět. Na druhou stranu, chleba se bude lámat nejdřív až za pár dní… Vidět totiž nestačí. Chce to začít dělat fakt ty konkrétní kroky. Nemusíš teď z fleku vymyslet, co dělat komplet se životem, ale je potřeba tohle startovací okno nepropásnout a využít tu energii a ten drift, kterýho se ti tu dostalo… To jest stručně: Nezapomenout to, co si se teď dozvěděla.
                (zcela konkrétně: nenechat to rozplynout v příští lahvi vína kupříkadu…)

                Ono totiž tyhle silný osvícení a náhlý breakthrough sami o sobě zdaleka nestačí. Dva měsíce zpět jsme byli se slečnou K. v lese na psychedelickým tripu (viz post Testování reality), kde si K. taky uvědomila mega moc věcí a došlo jí, v jakým je strašným záseku. O měsíc později už ale zase byla víceméně tam, kde předtím a vše zapomenuto (nebo možná ne, možná jí jen podceňuju; nevím, přestala se mnou úplně komunikovat… nebo jen mlčí, protože nemá, co říct).

                Stále prostě hrozí to, že i po všem, co tu bylo řečeno, nakonec neuděláš vůbec nic a přestože budeš vše vidět jasněji a zanalyzuješ si to, stáhneš se do nějakýho intelektuálního odstupu s tím, že stačí, že jsou ti ty věci teď jasný… Nestačí. Je potřeba to nepromrdat. Vidíš teď spoustu věcí, který by se daly zcela konkrétně prakticky a ihned ovlivnit (například co se tvýho blogu týče…) a je nutný s tím pracovat.

                Jinak ještě k tomu blogování: Tenhle blog už dávno není nějakej experiment, ale je zajímavý, že jsem ho začínal psát taky realtivně dost dutej. První články tady jsou strašlivá sračka (k zeblití doporučuju článek o lásce) měl jsem nutkání je smazat, ale je to právě docela dobrá připomínka toho, jak byl Mordemy krásně mimo… Každopádně v poslední době se fakt snažím dát tomu smysl a tohle, co tu teď probíhá s tebou je další důkaz, že tenhle blog fakt smysl má. Ono si to taky asi moc lidí neuvědomuje, ale všechno, co se tu děje prožívám dost silně. Diskuze zde rozhodně nejsou “jen tak” pro nikoho zúčastněnýho (byť to tu občas někdo začne tvrdit…) a tím, že to tady mám na starost a mám za ty lidi odpovědnost, tak je to občas solidní psycho.

                Ale o to jde. Nedělat věci jen tak. Dělat je naplno a pořádně a když už se něčemu věnovat, tak ne s žádným experimentálním schizo-odstupem, že se jen jako podívám, jak to bude vypadat a co to způsobí a budu se tím bavit. Uvědom si, že máš odpovědnost za lidi, máš odpovědnost za realitu a třeba na tom blogu MÁŠ ODPOVĚDNOST ZA SVOJE ČTENÁŘE. A jestliže na svým blogu valíš sračky, tak je valíš do mozků těch lidí.

                • @Mordemy: presne tak, to je to, co pisu v tom postu se dvema pyramidama

                  nejde menit neco vnejsiho bez vnitrniho a naopak

                  tenhle blog se tvari jako psychoanalyza, tenhle blog je ta nejpsychoanalytictejsi psychoanalyza pro ctenare, ale je i terapii pro toho kdo ho dela (vcetne vas vsech v diskuzich!)

                  antipsychiatrie prisla s tou vzajemnosti – zborila mytus nemenneho terapeuta a poslouchajiciho a cosi vykonavajicho pacienta (chemickou mluvou se muzem prit o to, jestli jsme vsichni reaktanti nebo je nekdo katalyzator; v kazdym pripade dochazi k interakci)

                  uprimne receno ten nasrat blog byl pokus o takovou interakci, ale zijem holt ve vyprahlym svete, takze to chce vytrvalost

                  pani P. z vesnicky V. u O. se taky v tom co chce nepohne, dokud sem nenapise to, co vzdycky napise… a posleze smaze

                • @Mordemy ,,Ptala si se na to proč píšu, že je potřeba odchod ze společnosti a proč ta sociální izolace.”

                  Jak jinak ale najdu nekoho, k kym bude mozne mluvit, nez tak, ze to proste budu zkouset? Za svuj zivot jsem uz prestala komunikovat s hodne lidmi. Vlastne s celymi skupinami, kdyz jsem zjistila, ze me spis vysavaji.
                  Neco podobneho se vlastne stalo s rodici, nicmene mi neprislo spravne se s nimi jenom rozhadat a uz nikdy nemluvit. Na minulou staz jsem odjela bez jejich vedomi, ze jsem byla v USA se dozvedeli nahodou pozdeji – presto jsem tam musela jet, nemohla jsem to takhle nechat. a kdyz mi doslo, ze probehla opravdu rozumna interakce typu ”ta cela nase vychova nejak nevysla, ale stejne uz ses velka holka” tak jsem se okamzite sbalila a odjela prvnim vlakem do Prahy, nez se to podela (treba tim, ze jim dojde, ze maji publikum a zase zacnou dramatizovat).

                  Rict socialni izolace mi totiz evokuje (asi pod vlivem meho vlastniho prikladu) nejake snadnejsi reseni, utek. Myslim, ze to byl ten impulz k tomu, abych zacala psat blogisek – uplne puvodne jsem musela touzit po nekom, s kym bych mohla doopravdy mluvit, udelala jsem chybu v tom, ze jsem predpokladala, ze nejake komunikace s lidmi dosahnu az po te, co se nasprtam ‘mainstream’.

                  Kazdopadne porad tuhle situaci nejak uplne nechapu, protoze mi to pripada porad jako cerna vs. bila.

                  Ad odpovednost za svoje ctenare.
                  Zajimalo by me, kolik bloggeru si tohle uvedomuje? A kolik spisovatelu beletrie pise s timhle vedomim? A dava to vubec smysl? Kazdy ctenar si odnese neco trochu jineho. Rekla bych, ze autor je zodpovedny za to, co pise, ale ctenar je take zodpovedny za to, co cte (a jak).
                  Nicmene uznavam, ze experimentovat s timhle bylo hodne hloupe a vidim, ze i me to zmenilo.
                  Rano jsem koukala na ted talk o adolescentnim vyvoji mozku, behem puberty a adolescence se opravdu fyzicky prestavuje cast mozku – ta ktera pomnaha videt veci z cizi perspektivy a jednat tak s lidmi. Naznak ireverzibility me trochu podesil.

                  • @j.: Sociální izolací nemyslím to, že budeš 100% času zavřená doma a nevycházet. Jde mi o to například neúčastnit se těch typickejch společenskejch událostí (chlastačky, pařby v klubech, oslavy narozenin, zhulovací meetingy s friendama atd…) a nevyskytovat se v těch typickejch prostředích, kde se obvykle seznamujou lidi, nechodit do normální práce do normálního kolektivu atd. Všechny tyhle prostředí jsou sick a vyskytujou se v nich z naprostý většiny lidi, který tě prostě budou odmítat vnímat a při pokusu o cokoliv hlubšího nad tebou mávnou rukou v tom stylu “moc to řešíš, dej si radši další pivko”.

                    Neříkám vyloženě, že máš všechny poslat do háje a jít bydlet do sama do 1+0, ačkoliv ono pro tebe by to možná tu hodnotu v tuhle chvíli fakt mělo. Rozhodně však netvrdím, že máš někam utíkat od lidí. Právě naopak! Je potřeba se snažit komunikovat fakt naplno a jít s těma lidma až na hranu! Jak se to pak vyvýjí dál s člověkem, kterej má tu hlášku, že to moc řešíš? No nijak, že jo, ty prostě poslušně zklapneš a seš zticha a dál s tím člověkem udržuješ tak akorát dostatečně plytkej rozhovor na to, aby si o tobě nemyslel, že seš divná… A to je k ničemu. Je nutný jít do konfrontace a na ty věci fakt začít trochu víc tlačit a pokud to vyústí v to, že se s tím člověkem přestaneš bavit, tak budiž. A to teda fakt snadný není. Ty si to asi představuješ tak, že tu jako propaguju to, že máš odejít od lidí, abys měla konečně svůj klídeček. Absolutně ne. Připadá ti, že já mám tady na blogu klídeček? Koukni se na zdejší diskuze, to je jedno psycho za druhým.

                    O co mi šlo, že ta sociální izolace je pak spíš důsledkem toho, když začneš na komunikaci s lidma fakt tlačit a dělat to trochu důsledněji. Prostě většina lidí se s tebou přestane bavit a bude si myslet, že si se asi zbláznila, že s nima najednou řešíš důležitý věci místo píčovin – ergo začneš bejt vyčleněná a sociálně izolovaná (a to myslím tím “odchodem do sociální izolace”).

                    Způsobů, jak navázat kontakt s lidma je hafo. Viz opět tenhle blog, když teda zůstaneme u toho blogování. Skrz psaní Psychoanalýzy (tenhle název to má btw teprve půl roku, předtím to jelo na jiný doméně…) jsem kupříkladu poznal La Tibora. Nepsat blog, nikdy se s ní nepotkám. A není to jedinej člověk, kterýho jsem následně osobně a naživo potkal díky tomuhle blogu. A kdybych tenhle blog nepsal tak, jak ho píšu, ale postoval bych sem fotky sebe sama v různejch pozicích, tak se rozhodně s nikým z těch lidí nepotkám a žádná komunikace nikdy nevznikne (protože by to jednoduše zůstalo u tej plytkosti).

                    Ty si teď přišla na tenhle blog a jsou tu lidi, s kterejma se opravdu můžeš bavit. Nikdo ti tu nebude říkat, že moc přemejšlíš, protože jsme tu všichni stejný blázni. A není důvod chodit na nádraží a snažit se o plytkou konverzaci s lidma v marný naději, že se stane zázrak a oni tě pochopí. Nepochopí. Zapomeň na to, že jen tak zadarmíko dostaneš nějakou komunikaci a pochopení… Chceš se mít s kým bavit? Tak si to zařiď a napiš o tom na blog (místo dalšího postu o keratinu… sorry, je to vděčný téma).

                    “uplne puvodne jsem musela touzit po nekom, s kym bych mohla doopravdy mluvit, udelala jsem chybu v tom, ze jsem predpokladala, ze nejake komunikace s lidmi dosahnu az po te, co se nasprtam ‘mainstream’.” – s tímhle naprostej souhlas, to je přesně ono. Blog a vůbec jakýkoliv psaní, je vždycky snaha o komunikaci s realitou (vysvětloval jsem přesně tohle už na mnoha jinejch blozích, vě většině případů se to se setkalo s nepochopením a lidi argumentovali, že to jejich psaní je “jenom tak pro zábavu”).

                    K tý odpovědnosti: Tohle neplatí jen pro blog, platí to úplně pro všechno, co v životě děláš. Všechno je to propojený, všechno souvisí se vším, nelze si psát bložínek a tvářit se, že se mně ty životy lidí, co to čtou vlastně moc netýkají. Realita je jeden velkej spojenej fraktál, kde se jednotlivý složky navzájem ovlivňujou a my jsme toho součástí (až si dáš to LSD, kterýho se tak bojíš, tak se ti tohle v hlavě spojí… pokud si ho nedáš s někým, kdo ti říká, že všechno moc řešíš). To, že si to lidi často neuvědomujou a tupě si smolí na vlastním písečku svoje veledíla a pak to hází anonymnímu davu bez snahy o to komunikovat s jednotlivcema (!), to je smutnej fakt, ale dělat se to dá i jinak a pokud tohle vidíš, tak máš dokonce povinnost snažit se dělat to líp (jinak je to hřích a tvoje hlava to odnese a bude ti z toho blbě…).

                    Prostě teď si tu j., můžeš se bavit se mnou, můžeš se bavit s La Tiborem, můžeš se bavit s několika dalšíma lidma zde a můžeme to dokonce zvládat tak, že to nebude ani plytký ani bezvýznamný (snad). My si tady nehrajeme na oddělenost. Nebudeme se tvářit, že tohle celý je jenom nějaká “virtuální konverzace přes net”, nebudeme si od tebe držet odstup. Tady se snažíme o to se vzájemně vnímat a cejtit toho druhýho.

          • @j.: Ještě dodatečně doplnění k předchozímu, protože jsem nevím proč vynechal odkrytí tý podstaty tvýho průseru:

            Ty si očividně myslíš, že tím, že si uvědomuješ tu fejkovost, tak tím seš jakoby nad tím a už se tě to netýká. Tím, že jako píšeš blog, kterej je sice performance, ale uvědomuješ si to, tak tím to jako ovládáš jak si psala a máš to pod kontrolou… Tím, že víš, že je ta konverzace plytká a bezvýznamná, tak ti připadá, že tohle stačí k výhře nad realitou a můžeš naschvál chodit na autobusák hrát si na někoho, kdo umí komunikovat s lidma a užívá si to.

            Jenomže tohle je ten největší fake a průser!

            Ujíždíš si na tom, co popisuje >TENHLE OBRÁZEK< . Ty k realitě přistupuješ srkze falešný self a bereš to jako výhru. TOHLE jsou ty tvoje dvě hádající se osobnosti, který si viděla, když si byla zhulená. To nebyla jen tak ledajaká halucinace, to se ti odkryla podstat průseru! To je fakt úplně ten nejtypičtější a zdaleka nejnebezpečnější druh schizoidnosti tohle, kdy ty ze strachu před světem v sobě uzavřeš svoje já a do reality postavíš ten fejk, nad kterým máš jakoby kontrolu a kterej komunikuje s lidma.

            Takhle začínají schizofrenici. Zcela vážně. Schizofrenie jakožto skutečná klinická diagnóza je o tomto. Začít v sobě rozdělovat ty dvě složky osobnosti, jednu si chránit a druhou vystrčit ven do světa, aby za mě odmakala veškerou práci a já zůstávám v bezpečí svýho hradu, protože to celý ovládám… Každej schizofrenik ví, že je to fejk a každej schizofrenik se raduje z toho, jak mu to krásně funguje. A časem ho to samozřejmě dostane (fakt si přečti ten článek Až na dřeň a pak i druhej díl toho postu, tam to popisuju úplně celý ten proces).

            Pokud takhle pojedeš dál, tak je tu reálná šance, že skončíš v Bohnicích. A teď si fakt nedělám ani trochu prdel a ani trochu nepřeháním.

            • @Mordemy: nemyslím si že je to na Bohnice. spíše se člověk o kus reálného života ochudí a nahradí ho neživotem (zombie). dívá se jak se baví, popíjí a diskutuje. jak mu to jde v práci a kolik má úspěchů a zatím nic z toho není opravdické. není to žívé, je to jen zprostředkované. není to přímý opravdický a naplňující prožitek. přímý prožitek je vnímán celým tělem. bez odstupu.

              nebojím se že J. se zblázní. Je chytrá a opatrná. Jen by se měla zeptat co od života čeká. co by chtěla životu dát a co od něj čeká. takový nějaký zasadní dotaz by měla životu položit a pak se nechat odpovědí nést… co si bude přát to se ji splní. on život plní přání.

              • @ratka: Normálně to není tak jednoduchý prohlásit, že na to tady sereš a dáváš si srabáckej ban a pak si jen tak přijít a říct, že si ho jako rušíš. Ten tvůj komentář směrem k j. byl každopádně fakt skvělej a udělalo mi hroznou radost, že se tu snaží někdo další někomu pomoct a že seš to zrovna ty, takže to dál řešit nebudu…

                Každopádně myslím, že to poslední, co teď j. potřebuje slyšet, je, že to, co dělá vlastně není tak hrozný a určitě se z toho nezblázní. Ano, je “chytrá a opatrná” a jsou lidi podstatně víc mimo, než je ona… j. není vylízaná a je kupodivu dost upřímná, ale to já jsem byl taky. A stejně jsem do toho spadnul. Věř mi, že tady vím zatraceně dobře, o čem mluvím a to s těma Bohnicema myslím fakt vážně.

                Nebo jinak: Aby se člověk mohl stát schizofrenikem, tak MUSÍ bejt chytrej a opatrnej! Protože debil něco takhle sofistikovanýho ve svý hlavě nikdy nevymyslí. A opatrnost je taky součástí toho průseru. Kvůli přehnaný opatrnosti ta holka předstírá. Kvůli přehnaný opatrnosti předvádí na svým blogu to, co tam předvádí.

                To zase jen reprodukuješ svůj zásek ratko. Opatrnost je i tvůj problém. Ty se bojíš světa, bojíš se reality. Tvoje úzkostný stavy jsou vyjádřením tý opatrnosti a naopak. V tomhle kontextu opatrnost nerovná se nic jinýho, než ta (tvoje) připosranost.

                • @Mordemy: připosranost a odvážnost je na jedné linii, záleží s kým se srovnáváš. a já ve srovnání s tebou nebo s la tiborem jsem připosraná a uvědomuju si to. ve srovnání s jinými zase připosraná nejsem a vím to taky. takže u tý připosranosti to nevidím. to co jsem si uvědomila jasně i u toho bílého ručníku co jsem hodila a zase zvedla je že se stydím, že mi je trapně a že jsou situace kdy bych svědka mého ztrapnění snad i zabila… Uvědomila jsem si že to pořád v sobě mám, ten hluboký stud. pamatuju si ještě na VS jak jsme byli plavat a mě tam v bazenu se ehm odhalili plavky teda horní část. a kolem bazenu postávali kluci a čuměli na mě a čuměli. a já se nakrucovala a tvářila jakože jsem obdivovaná a najednou uviděla že mi je vidět ňadro. ihned jsem se zakryla, vyběhla z bazénu a ty kluky kteří tam byli do smrti nechtěla vidět. pak to časem povolilo,ale odstup tam byl napořád i když to některé z ich mrzelo. byla jsem zneuctěna :o) časem to jakože povolilo, pařila jsem, bavila se, dělala ostudy, rodila jsem opakovaně takže mi kdekdo čuměl dovnitř a tak… a na horách navázaná na laně jsem musela dělat potřebu s deseti jinými chlapy. takže jakože dobrý. jakože už se nestydím. za co, že? ale není to dobrý. ve skutečnosti se pořád stydím. sytdím se když se na mě někdo dívá a zkoumá mě. a hodnotí. a já to vím… a najednou mě došlo že správně JE se stydět. unést to. unést to hodnocení, strachy ze zlyhání…nezkoumat ani tak proč jsou. jen je cítit že jsou. cítit svůj stud za to že třeba vím jaká jsem

                  • @ratka: Ne ratko, opravdu nezáleží na tom s kým se srovnáváš. Fakt to tu není nějaká zatracená soutěž a hra na to, kdo je drsnější.

                    Připosranost skutečně je absolutní pojem. Připosranost totiž není připosranost před Mordemym nebo před La Tiborem.

                    Připosranost = připosranost PŘED REALITOU! A ta je jenom jedna. Tím je tvoje připosranost vždycky konstantní.

                    Vytrvalý tlačení postmoderny na tomhle blogu znamená ban btw, ale to ty víš…

                    • @Mordemy: zacinam skutecne soucitit se sternem, protoze unikova cesta spocivajici v tom, ze bys treba prohlasil, ze tenhle blog byl celej jen vtip, se od urcityho levelu jevi jako ne az tak silena

                    • @Mordemy: aha, takhle jsem to nechápala. chápala jsem ot spíše ve smyslu jing – jang. lineárních antagonismů. vysoký/malý, horký/studený, rychlý/pomalý, takhle chápu teda i odvážnost/připosranost. V jedné linii.

                      Schopnost se otevřít realitě vnímám jako uvolnění. Odložení bloků a bariér a omezenosti. Teda rozpuštění sebe. S tím nejde bojovat… jen tak nějak přijmout to co je. Tohle nezpochybńuju a nesoutěžím.
                      Když se nitro zavře úzkostí nebo naskáčou rudé fleky studu to nelze zastavit. to se rozjede přímá reakce na vnímání toho co je, toho co se děje. Když to je tak to tak je. to co můžu dělat je uvědomovat si to. pořád, každou vteřinu si být vědoma jak se cítím. a pokud je to sračka tak tu sračku cítit. a nevymýšlet si báchorky a ojebávky, jak mám situaci pod kontrolou. nemám a mít nebudu. ani teď a nikdy

                    • @Mordemy: la tibore a to je teď jako co? takže vtip říkáš…

                    • @Ratka: to by se ti hodilo co :D

                      Ne, jen rikam, ze chapu situaci, v jaky se stern posral.

      • @j.: zamerne nectu mordemyho

        uz rano jsem tu zacal neco psat a moje ambice obsahnout to cele skoncila tim, ze jsem zase usnul, takze bez ambici…

        Neni potreba te nejak moc cupovat, to delas sama a je to samozrejme prijemny cist, zvlast u novacku. K tomu rozboru neni dal co rict – je to zacatek ty cesty, o ktery jsem mluvil. Je fajn, ze se nebojis ten svuj analytickej aparat obratit i proti sobe, tj. nevyhybas se mu, a dokonce ten svuj strach z toho, ze ti reknem jak jsi oskliva trapna nebo co, dokazes tak hezky vyclenit bokem.

        Je tu jinej problem – zijem v postmoderne. A postmoderna pohlcuje. To, co jsi napsala muze byt uplne stejne sebereflexe smerujici ke zmene, kde zjistis, ze skutecne mas ty zdroje navic, ktere ti umoznuji zvladat skolu levou zadni a ze o tohle vlastne az tak moc nejde, protoze na tebe cekaji ukoly mnohem komplexnejsi (byt se zachovanim treba toho vyzkumu, ale holt to nebude takovy leharko, jako jezdit nekde s erasmem, v preddefinovanem krysim bludisti, co ho znas nazpamet). Resis porad jednu rovnici s jednou neznamou. Chce se to pustit do soustav rovnic. Najit si sobe rovnyho soupere, kterej te donuti brecet, kterej te donuti delat chyby, se kterym nebudes vedet kudy kam a kterej ti ukaze pokoru.

        Jenze… zijem v ty postmoderne a to co jsi tak hezky napsala, dokaze na sebe rict dnes docela dost lidi (nase priposranost postavit se vlastnim minfuckum je az banalne obecna vsem lidem). Tech, do to nakonec dokazi zanalyzovat je sice mensina, ale je jich dost. Dost jich i chodi si povidat k psychoanalytikum, dost jich zere psychedelika, dost jich chodi do kostela… A to co se pocita, je to, co udelas. Muzes to, co vis, dal utapet v chlastu nebo tisici dalsich siditek. Jsi natolik inteligentni, ze mozna vymyslis ne tak destruktivni sebedestrukci, mozna ten svuj system i prodas v nejakym koucinku novy generace jako Alex. Ale ten list se obrati a budes proste v pekle.

        A k tomu nezazijes dobrodruzstvi. A bude tam hodne malo srandy.

        Zivot proste je nelinearni. Bud nas do toho dotlaci, nebo budem tancovat podle te reality. Ustupovat ze svych tezce dobytych pozic a dobyvat nove. To je zivot. Ne si vytycit kotu a tu drzet do padnuti.

        Nevim vubec co delas za obor, ale prizpusobeni je vzdy mozne, zvlast s natolik trenovanou hlavou, co dobrovolne studuje primarni zdroje z citaci :) Pokud je to s tebou skutecne tak jak rikas, tak velkej pokrok by byl, i kdybys sla delat k pasu. Ustupy v zivote, zvlast ty “definitivni”, byvaji prave predzvesti nasi velke ofenzivy. U sazkaru plati umera, ze jen ti, co financne i psychicky ustoji nejvetsi ztraty, mohou vydelat.

        Ale i tohle vsechno vis a vis toho mnohem vic. A ted se bude pocitat to, co udelas. A ted si to tu vsechno prectes, da ti to smysl, jeste se trochu posypes popelem, udelas na chlapecky ty svoje virtualni ocicka a zejtra neudelas nic a za mesic nebo rok uz vubec ne.

        Jediny, co ti muze pomoct, je vira. To je takova poloneviditelna snurka, ktery vubec nevenujem pozornost – protoze tenhle nas boj je tak zasadni ze jo. Jenze teprv az se chytnem tyhle titerny snurky, tak zacnem videt ty Zizekovsky zazraky neboli synchronicity a zacne to bejt ta prava sranda. Cim dyl se toho clovek drzi, tim ta snurka bobtna v provaz a pak lano, protoze kdyz se ohledne, tak vidi, jak to proste funguje. Je tam silena bolest, unava a zadna slast; ale dava to smysl. Cim min se toho clovek drzi (a ze viru fakt dokazem testovat ze silenejch pozic), tim vic mu to realita omlati o drzku, ale clovek to s pribyvajicim casem aspon zacne citit.

        Pokud te zajima hedonizmus, tak neni co resit, obrat do sebe Johny Walkera, napis neco hrozne nad veci a Mord ti da ban. Pokud “vyzkum” pouzivas prave a jen jako zaminku k tomu byt shnily livar, obrat do sebe ty flasky dve. Ale pokud skutecne vnimas vyvoj, vyzkum a touhu byt na spici, jako (svoje) poslani a jako zivot sam (projev evoluce), tak proste nemas zadnou jinou volbu, nez zacit delat silene a taky silene prizemni kousky.

        • @la tibor:
          ,,Pokud je to s tebou skutecne tak jak rikas, tak velkej pokrok by byl, i kdybys sla delat k pasu. Ustupy v zivote, zvlast ty “definitivni”, byvaji prave predzvesti nasi velke ofenzivy.”

          To je zajimavej point. Pred rokem a neco jsem se rozhadala s rodici. (Navzajem se nenavidi, kvuli spolecenskym konvencim na venkove se nerozvedli a ziji spolu naoko dal, jak otec tak matka se me i moji sestru snazili na sebe nejak emocne upoutat – napr jsem si pravidelne vyslechla jak jsem tlusta, velikost 36, ale kdyz to rika vas otec, tak nad tim clovek nemavne jen tak rukou) ale presto, ze prerusit kontakt s nimi podle me byl spravny, neco mi tam nesedelo. Nakonec jsem se musela prekonat a na jeden vikend za nimi jet. Prekvapive, rodicum doslo, ze jsem ‘odesla’ – ‘vyrostla’, tim zaroven ztratili publikum pro svoje drama, tim padem byl ten dum o neco snesitelnejsi, myslim ze bylo tak nejak vyhlaseno primeri.

          Mohl bys prosim trochu rozvest ty prizemni kousky? ,,Ale pokud skutecne vnimas vyvoj, vyzkum a touhu byt na spici, jako (svoje) poslani a jako zivot sam (projev evoluce), tak proste nemas zadnou jinou volbu, nez zacit delat silene a taky silene prizemni kousky.”

          (Piju matovy caj, btw)

          • @j.: prizemni kousky = tim je minen ten pas; proste se uzivit pokud mozno tam, kde to nebudes mit pod kontrolou a kde nerozjedes hru na intelektualskej odstup

            samozrejme, ze to nemusi byt ten pas, mozna to vubec nema byt ten pas, protoze to je jako kdyz by Radek ted zacal chodit do kostela a psat o Jezisi

            chce to proste poskladat s vedomim toho na cem si ujizdis a proc, s tim, ze hrajes sachy tak trochu sama se svym (pod)vedomim a zaroven uz tech her bylo tak trochu moc…

            proste ta mnozina mozneho, co delat, je zatracene siroka, mnohem sirsi, nez sis dosud malovala, a dost mozna cesta bude to, cim jsi opovrhovala/hrozila se toho

            to ze to nakonec budou lidi (des z prodavacky) neni vubec prekvapivy, protoze se, zjednodusene receno, schizoidne stitime vsichni vsech navzajem

            ale co a jak konkretne – na to muzes prijit sama samozrejme; proste jen upozornuju, ze ta cesta bude i k tem lidem dole, ktery mas na haku

            bad news :D

            • @la tibor:
              hm, pracovala jsem nejakou dobu v dilne na chirurgicke nite, nekolik let jako brigadnik pres leto – smena od pul sesty rano deset a pul hodiny, kolektiv jen starnouci zeny, zly neprejici drbny ‘za zenitem’, prototyp toho jak asi nikdo nechce skoncit. Pred nejakou dobou se mi ozvali, ze maji zase praci. Mozna bych se tam mela na nejakou dobu vratit, jestli budou mit misto az se vratim do CR. Premyslela jsem o ceste do Hong Kongu, ale vlastne to nema smysl. zase wanking nad tim, ze zvladnu cestovat, proto uz jsem byla v USA. Fabrika mi vlastne pripada smysluplnejsi a popravde i jako vetsi exotika.

              • @j.: tak nejak uvazovat no, jak rikam, ja nevim; mnozina moznosti je velka a nejaka jeste tezsi cesta se najde vzdy :)

                spis by me zajimalo tohle: prisla jsi sem jako vedkyne temer pred nobelovou cenou, ted jsi bezradna holcicka; nejak tyhle krajni stylizace vyrazuju, asi jako se vyrazujou extremni odchylky pri mereni

                opravdu necitis ve vyzkumu, vede a posunu veci zadnou hodnotu?

                Proc to rikam… vsichni mame v hlave neco jako jiz probiranou maslowovu pyramidu a jeji variaci je takova pyramida rustu a osobnostniho rustu. Lidi s problemy, coz jsme vsichni a tady na tom silenem blogu obzvlast, se domnivaji, ze nejdriv musi vyresit zakladnu. Tj. vyresit si sve vlastni problemy. Teprv pak maji narok pomahat blizkym. A az uplne nakonec muzou kandidovat na americkyho prezidenta nebo Jezise.

                (Pak jsou tu jeste psychopati typu politiku a manazeru, kteri uznavaji prevracenou pyramidu, kterou teda nahlas nikdy nevyrknou. A tim je, ze marnou snahou o spasu sveta doufaji nejak srovnat svoji vysinutost.)

                Obe pyramidy samy o sobe jsou pochopitelne kravina. Musi se zacit se vsim najednou – synchronne. Nelze resit sebe bez sveta a nelze resit svet bez sebereflexe.

                Uz jen to, ze jsou psychicky “nemocny” lidi nekam zavirany, nebo je jim v lepsim pripade priznanej status druhoradyho cloveka a oni tuhle hru sezerou, je brutalni podpasovka.

                Pokud bys v sobe mela nejakou vasen pro evoluci (veda je tak nejak jeji soucast), tak je to taky neco, s cim se da pracovat. Uprimne receno si v tvym stavu nejakou libidozni energii zenouci neco dopredu neumim moc predstavit, ale treba je to jinak. I ten starej blog je dost analytickej. Samozrejme nic nepujde v prostredi, ktery te dopredu depta.

                Takze jak je to s tou tvou vasni pro zkoumani veci?
                ++++++++++++++++++++++++
                Dalsi namet k premysleni: Rob Preece napsal zajimavou knizku, psal jsem o ni na blogu http://www.brazilie.in/2010/10/rob-preece-moudrost-nedokonalosti.html. Zminuje v ni tzv. pustinu, coz je stav mysli, kde probiha reset.

                • @la tibor: prisla jsem sem jako vedkyne na stazi pred doktoratem, coz jsem napsala a jsem.
                  taky jsem tvrdila, ze muj pobyt v soucasne laborce mi pripdada velmi prinosny (coz je pravda, nehlede na to, ze k cestovani me vedla touha utect. nicmene nejsem v prostredi, ktere me depta)
                  a ze v laborce v cechach to nikam nevede (jak se ukazalo o chvili pozdeji). proto jsem si vybrala phd jinde.

                  to, ze jsem tady dva dny zabredla s vami do debaty na tema predstiranych ‘konformnich’ spolecenskych interakci a pod uvedomenim vlastni chyby jsem celou sobotu sledovala, jak se hrouti muj dosavadni ‘svet’ (coz bylo nevyhnutelne) ze me jeste nedela ztracenou ubrecenou holcicku a taky mi to z hlavy nevymazava nadseni pro vyzkum.

                  spis toho je mi trochu lip (od neceho se mi ulevilo) a pripada mi, ze se na svet a lidi na ulici divam trochu jinak.

                  Vidis, ze analyza je to, co me asi provazi celym zivotem. bohuzel mam obavu, ze to je muj jediny ”talent”, coz jeste hodne v uvozovkach, protoze to neni neco, co by nemohl zvladnout kazdy. Delam tedy chemii, ale mohla jsem delat cokoliv. Bavi me rozebirat kazdy problem, z libovolneho oboru, coz mi dalo tu nesnesitelnou prilis velkou svobodu volby. Kdyz ale zacnu, jen tak se nevzdavam, krome toho mam dobry postreh na detaily a souvislosti. Kdyz jednou zacnu poznavat nejky system (zjistit, co o nem lide mohou v soucasnosti rict), nemuzu to udelat jen tak napul. Na tuhle cast veci energii mam (jinak bych nezvladla pracovat tak samostatne uz jako undergrad) Delam to co me bavi, jenom sama nevim presny smer. Nemam v hlave zadny projekt, nestalo se mi, ze bych videla vyzkum a rekla si, tohle je to co chci delat. (ackoliv v jinych oblastech normalne ‘vim’) Spis jsem ten pripad, ktery si zacne cist jeden clanek, ale hned v uvodu zacne googlit ruzne pojmy z nej..a najednou je vecer. Proto mi vcera doslo, ze mam dobre naslapnuto stat se dalsi akademickou krysou – profesorka, ktera nema na vedu cas, protoze musi psat proposaly a venovat se jine byrokracii, zatimco vedu za ni delaji undergradi, kteri jsou vykoristovani kvuli jejich vlastnimu nadseni pro vyzkum (a nasledne slepote). Tohle nechci. Ale je jina cesta?

                  Btw, ten profesor, u ktereho chci delat phd, je kapitola sama pro sebe. dost lidi ho nesnasi, coz bude pravdepodobne proto, ze po nich pozaduje tvrdou praci. kdyz jsem u nej byla na stazi, posilal nekam jeden paper, z jeho referees mu jeden napsal, ze je to naprosty nepublikovatelny nesmysl a druhy mu napsal, ze je pravdepodobne vizionar a prisel na neco opravdu zasadniho, jen se obava, ze to vedecka komunita zatim nepochopi. (samozrejme, ze tu laboratorni praci udelali postdocove aj, ale tenhle profesor ty jednotlivy vyzkumny linky opravdu jaksi ideove vede..jak to nepsat aby to nevyznelo totalitne?)
                  ale: slysela jsem jednou, jak tenhle profesor rika jednomu phd ‘takze vy jste videl, jak probihaji ty zakulisni veci na univerzite, boje o penize a tak. to je mi lito. snazim se od toho svoje studenty nechavat stranou.’
                  (a tady citim pico) otazkou je, jestli jde jit na ten doktorat a opravdu se behem te doby stat ‘vedcem’ a potom presne vedet, co delat. protoze vetsina doktorandu je samozrejme jenom tak nejak vlacena systemem a na konci vyplivnuta s titulem, ale jinak stejne bezradna jako bez nej.

                  V podstate muj aktualni pocit je, ze citim, ze na doktorat chci (pripada mi, ze to ma budoucnost – ted vubec nezohlednuju titul, ale spis praci pro toho cloveka v te laborce), ale vim, ze je nutnost udelat neco jinak nez je bezne.

                  Knizku jsem si uz sehnala, dekuju. Zjistuju ale, ze uz na filosoficke knizky nejsem vubec zvykla! Prekvapive, kdyz chci premyslet nad spolecnosti, vytahuju knizky o zakladech kvantove mechaniky, pripada mi to jako jednoduseji podana analogie.

                  Btw. Vyresit si sve problemy vs. pomahat blizkym. Myslim, ze v tomhle jsem uvazovala nanejvys alibisticky.

                  • @j.: Svět a realita je podstatně komplexnější, než pracovní prostředí v labu. Ten tvůj lab (ať už bude jakejkoliv, v jakýkoliv zemi a v jakýmkoliv oboru…) není odtrženej od světa a nemůžeš čekat, že se v něm zavřeš a budeš si pižlat ten svůj výzkum, co tě bude bavit a zajímat a tvůj život ti bude díky tomu dávat smysl. To není tak, že to jediné/hlavní o co tu jde je rozhodnout se pro to konkrétní pracovní zaměření a tím se jako řeší otázka “budoucího směřování”. Opakuješ, že vlastně pořádně nevíš, co dělat a mně to připadá jako bys říkala, že zatím jenom nevíš, jestli dělat výzkum v týhle oblasti nebo v jiný.

                    Tím chci říct, že ta ultimátní otázka zdaleka nestojí “Jakou budu kde dělat přesně práci/Čím se budu živit”? Ve skutečnosti je to asi tak milionkrát komplexnější a ta otázka stojí “Jak budu sakra žít svůj život jako celek?”

                    A celek NENÍ součet částí. Věci v životě nelze rozdělovat. Nelze škatulkovat svůj čas a energii striktně stylem “tohle je rodina – tohle je práce, – tohle je komunikace s lidma – tohle je výzkum – tohle je zkoumání novýho zajímavýho systému”. Myslet si, že si jako vyřešíš, co přesně chceš zkoumat, doděláš si doktorát a pak se konečně zaměříš na ten výzkum a najdeš v tom smysl života, to je podle mě dost naivní (kdyžtak se ozvi, jestli ti připadá, že z tebe dělám blbku…).

                    “…pod uvedomenim vlastni chyby jsem celou sobotu sledovala, jak se hrouti muj dosavadni ‘svet’ (coz bylo nevyhnutelne) ze me jeste nedela ztracenou ubrecenou holcicku…” – ztracená mi přijdeš fakt fest, zvlášť teď a sama si tu v jiným komentu psala, že sis pobrečela. Když se člověku hroutí svět, obvykle si připadá ztracenej a brečí. Přijde mi to naprosto v pořádku a adekvátní. Tady se fakt nemusíš tvářit, že seš v pohodě a nad věcí a pro jistotu to svoje zhroucení jen “sledovat”. Tady se ti nikdo nevytlemí a neřekne ti, že seš přecitlivělá (a pokud jo, dám mu ban a jeho komentář pošlu k posouzení Radimu Uzlovi).

                    • @Mordemy: kdysi jsem (před 30-40 lety) taky chtěla být vědkyní a nějak mi to nevyšlo. teď zpětně by mě asi bavila mikrobiologie – zkoumat jak funguje bunka a třeba neuron a tak… bavila mě velmi chemie a tak nějak mi šla automaticky, zejména organická. Nakonec jsem šla na technologické procesy protože se mi to zdálo být lehké a taky to lehké bylo i když víc než 50% studentů odpadlo. Ono ve skutečnosti JE hrozně lehké studovat. Se mnu studovala moje nejlpší kamarádka, původně byla zdrvotní sestra a tak jsem ji doučovala matematiku a fyziku a ona školu zvládla na červený diplom, samo ji všecko šlo a pak šla na výzkumák a hrozně ji to pořád šlo a ona byla depresivnější a smutnější až zmizela. později jsem zjistila že se stala řádovou sestrou a dělá to k čemu ji to táhlo. je šťastná. možná jsem to již psala…Nejstarší syn který je velmi zvláštní vytudoval 2 VŠ ( informatiku a fyziku) obě si sám financoval a u té druhé během studia pracoval ve výzkumnem ústavu v Mnichově. Dělal software na vyhodnocování nejakých magnetických polí reliktního záření ve vesmíru. jeho program byl zároveň diplomkou a vyhodnocuje reliktní záření po celém světě dodnes. nabízeli mu doktorát a on odmítl. Řekl mi, že je odtržený od světa a musí mezi lidi. po dodělání školy odešel z ústavu a založil si softwarovou firmu. nepohodl se nějak s kolegy a tak si vzal tři igelitky a projel během celý svět dokola. peníze si na to vydělal. v TAiwanu se zapsal na uni a studoval čínštinu, pak se zastavil v Sydney, kam ho pozvala tamnější univerzita a učil je svůj program. pak projel Fidgi a SAn Francisko a Los Angeles a vrátil se. Prý unaven. a šel opět někam dělat software. a teď jede do Singapuru, asi taky bude dělat software i když teď tvrdí že to bude nějaký kompletní nový vyrobek včetně hardvare. Chcu tím říct že on je hodně nesmělý a úzkostný (určitě víc než já), ale je přesně ten typ který neuhne ani o krok a není pokrytec. jde za tím co považuje za správné… ačkoliv není moc komunikativní nebojí se jakékoliv výzvy a nic neví předem. prý nenávidí plány a tak do poslední minuty neví co ho čeká. vím že když přijde do nového státu tak někde spí nejdřív na nádraží a pak s různými lidmi na pokoji a postupně se nějak vypracuje až na vlastní pokoj a zázemí a až všecko má prostě jde zase dál.
                      Rozumím mu. Druhý syn je přizpůsobivý. Udělal VS, získal skvělé místo, přítelkyně, usadil se. přesto se o něj bojím víc než o toho staršího. to přizpůsobení a usazení je klamavé… jednou to bude muset řešit. realita ho dohoní.

                      kamárádka jeptiška je velmi vytížená (řídí dva kláštery) ale dělá to co ji baví. nejstarší syn taky. my s manželem tápeme. často mluvíme o tom že budeme dělat něco spolu…něco smysluplného. ale nic z toho není. a oba chodíme do fabriky… přizpůsobili jsme se.

                    • @Mordemy:
                      Ve skutečnosti je to asi tak milionkrát komplexnější a ta otázka stojí “Jak budu sakra žít svůj život jako celek?”
                      – Ja vim. Co na to jde ale rict konretnejsiho nez neco jako uprimne nebo poctive? Ze evidentne nesmim ‘zavirat oci’ pred tim, co mam pred sebou?

                      ale la tibor se primo ptal na tu moji vasen ve zkoumani veci. Proto jsem mluvila o tom.

                      snazila jsem se zamyslet nad tim, jestli ma cenu zustavat v akademickym systemu, jestli v jinem state s trochu jinym systemem nekam vede. protoze vyzkum toho cloveka vypada do budoucna k necemu. protoze mi pripada, ze se zkoumanim si ‘nemuzu pomoct’. proc bych s timhle pocitem nemela zustat ve vede.

                      samozrejme ze mi univerzita ted naskakuje jako prvni vec, protoze cas rozhodovani prijde brzo. tak pardon, ja to budu krotit.

                      ubrecena ztracena holcicka – mysleno ufnukany clovek, ktery se vybraci na rameni, ale pak se nepokusi nic doopravdy vyresit. uz mi jednou nekdo rikal, ze se vyjadruju moc zkratkovite, promin.

                    • @Mordemy: to co jsem napsat chtěla jsem ale nakonec nenapsala. ja se na té VS před 30 lety (a více) sama zeptala, co vlastně chci. jak si předstaqvuji svůj život dál? zeptala jsem se sebe jak si představuji svůj CELÝ život. co je mojí priorita. a najednou jsem uplně jasně uviděla že chci mít děti a to alespoň tři. důvod jsem měla. můj brácha byl těžce postižený a zemřel když mu bylo 16. celá ta událost mě hodně ovlivnila a ja si pod vlivem celé této konstelace uvědomila, že chci děti tři. a to co nejdřív, aby byla statistická pravděpodobnost vyšší že budu zdravé (a né úpostižené jakio brácha), moji rodiče byli totiž starší. a tady se ukazuje že la Tibor má naprosto pravdu když říká že antagoismus (obrat o 180 stupnu) není řešení. ale já ho viděla. chtěla jsem to udělat jinak jako moji rodiče. chtěla jsem zdravé děti a co nejdřív. a tak jsem to udělala. celý můj život jsem vlstně položila na váhu v ten moment a naplnila ho tímto rozhodnutím.

                    • @j.: Však jasný, nezavírat oči a bejt upřímná sama k sobě. To je základ. Samozřejmě v praxi se ti pak stane ještě mnohokrát, že takhle spadneš do nějakýho shitu typu toho bložínku, ale tak už to holt chodí. Lítáme v tom všichni…

                      Spíš mi šlo o to, na co narazil LT v tý odpovědi na “úspěšnýho TED talkera”. To tlačení vlastní identity. Jestli je totiž něco fakt cesta, tak je to dělat ty věci ne pro sebe a pro vlastní život, ale pro realitu. Ono to možná až tak úplně nevypadá, ale ta víra (v Boha) je docela klíčová. Ten koncept je trochu zjednodušeně řečeno takovej, že Bůh samozřejmě není děda na obláčku, ale Bůh je realita, ale jinak dost platí všechny ty věci z náboženskejch systémů jako pokora, láska k Bohu atd.

                      To, co v sobě musí lidí najít není jen ta upřímnost a otevřený oči. Je to i víra. Víra v to, že důkaz pro danou hypotézu přijde až ve chvíli, kdy v to člověk uvěří (s tímhle mívá věda obvykle drobet problém) a bude to fungovat AŽ ve chvíli, kdy v to člověk uvěří (viz ta diskuze úplně na začátku, jak si sem přišla; pattern, kočka etc….). Ten důkaz přichází ve chvíli, kdy se člověk vzdává (!) sám sebe a kdy přestáváme řešit sami sebe a vlastní bolístky a rozštěpení osobnosti na dvě poloviny a začneme se věnovat realitě.

                      Všechno se mění, když tohle člověk začne cejtit.
                      (pro úplnost dodávám ano, jsem věřící)

                • @la tibor: ale treba dneska rano jsem sharovala na facebooku (uz mam ban? :) ) jeden ted talk (ten o vyvoji mozku) a spoluzak pod to napsat, ze ma konecne cil ve sve vedecke kariere – mit ted talk. zcela vazne. s vedomim, ze to dela pro to, aby si mohl rict, ze je spolecensky uznavany.
                  tohle jsem nikdy nemela – tedy ne ve spojeni s vedou.

                  • @j.: to neni veda, to uz je ta perverze

                    to, co chce mit ten chlapec je identita – a to je presne to, proc rikam, ze nejaky poznani se v te sebrance prerostlych pubertalnich deti na VS proste nepestuje

                    pokud se pohybujes v prostredi, ktere nejen dela neco jineho nez rika, neboli to co je na povrchu (vedomi) a pod povrchem (v podvedomi) se lisi a jeste se to cele ignoruje, tak tahle tzv. schizoidnost se prenese do tebe

                    pokrok neni o spolecenskym symbolickym uznani, pokrok je proste o lepsi energeticky hladine nebo aspon smerovani k ni (treba pres neuspechy)

                    to s tim, co pises nema co delat a normalne by to bylo na ban, no nastesti netvrdis, ze to co dela ten idiot je veda

                    • @la tibor:
                      mysela jsem, ze ses snazil zjistit, jestli ma sanci, abych delala vedu, nebo jestli jsem v tomhle oboru uplne mimo. proto jsem zminila jeho, doslo mi, ze ja mam aspon uprimny zapaleni pro tu praci.
                      jenom nevim, jak to smerovat.

                    • @la tibor: spatne se mi to vysvetluje, ale jde mi o to, ze jsou tu zmateny pojmy

                      to, cemu ses naucila rikat “veda”, uz skoro vubec vedou neni, protoze vedec chce delat TED shows, hrabat granty, jezdit si po univerzitach, musi vyplnovat jakesi svodky, musi ucit, chce se zaclenit do spolecnosti atd atd -> a tohle vsechno co se tak nejak pod vedu taky zahrnuje proste veda neni

                      na druhou stranu je na svete strasne moc veci, kde se da spousta veci zkoumat, prijit na net, testovat je a falzifikovat, ale jejich problem je, ze se neuci na vysokych skolach a nikdo tomu dost mozna ani nedal jmeno, nebo to nezatridil do nejakeho oboru a kdyz uz jo, tak jsou to natolik interdisciplinarni zalezitosti, ze to stejne nikdy zadnej byrokrat nepodpori

                      ale to je jedno

                      pokud cejtis tohle “uprimny zapaleni pro praci”, tak se ho proste drz… urcite to neni jebani se nekde po studentskych vyjezdech a neni to ani dochazeni tam, kde mas veci v maliku

                      pokud chce byt clovek na evolucni spici (a mel by byt, protoze mu to zachranuje dusi), tak si nemuze vybirat neco, kde proste neni vytizenej; prave nejaky uprimny nastaveni meritek cca na 101% svych momentalnich schopnosti a kapacit, ktere by se mely s pribyvajicim casem zlepsovat, je to oc tu kraci

                      mordemy mi to uz psal do emailu – ze nechapes pojem synchronicita, a jestli jo, tak ji beres jen tak bokem jako nejakou nahodilost, a tady se to mozna ukazuje

                      kdyz budu parafrazovat film PI, kterej bych ti fakt doporucil, tak je tam pribeh archimeda, co premyslel nad tim problemem rozpoznani falesneho zlata… uz z toho byl uplne hotovej a zena ho poslala do vany; sednul si tam a odpocival a jak tak odpocival, tak si vsiml ze voda vystoupala k rantlu jak tam vlezl, z toho odvodil objem a z toho hustotu atakdale

                      otazka je ted: pokud si jde napriklad clovek zapalenej pro vec odpocinout do vany, tak co tam dela? odpociva nebo prave na neco prichazi? nase realita zalozena na kauzalite nema odpoved, ale realita zalozena na synchronicite se placne se samozrejmosti do cela a prohlasi, ze tam samozrejme dela jedno i druhe a vzajemne se to cele podporuje

                      proto se te ptam na vedu v okamziku, kdy si tu vylevas srdicko (mordemy je tady ten hodnej, ja budu ironik)… snaha o zachranu a rozvoj sveta je synchronni se snahou o zachranu sebe sama

                      pokud clovek na neco prilis slape jako archimedes, mel by se uklidnit a zacit slapat nekde zdanlive uplne jinde

                    • Dobre, chapu.
                      Pi jsem videla asi pred sedmi lety, mozna bych si ho mela pustit znovu. Vlastne jsem si na nej o vikendu vzpomnela.
                      Ale chtela jsem napsat – vlastne i v reakci na ratku – ze mam pocit, ze jako student chemie nejsem na spatnem miste. Verim tomu kvuli tomu zpusobu, jak jsem se k chemii dostala:
                      Z gymplu jsem se hlasila na skoly typu architektura, strojarna, stavitelstvi a chemie v prirodnich vedach. ten posledni je, rikaji, nejtezsi na karlovce (moc obecny a teoreticky – podle me dobre jako zaklad, ze soucasneho pohledu. pokud clovek umi vyuzit to, k cemu dostane pristup). proto jsem na nej nechtela. Byl to jediny rok v cele historii, kde na nej nebyly prijimacky (skoro vsichni lidi si jako chemii vyberou neco snadnejsiho, viz treba ta technologie u ratky)
                      Chemie me zajimala, profesorka na gymplu me prihlasila do chemicke olympiady. meli jsme k dispozici nekolik knizek a ona je dala druhemu ucastnikovi s tim, ze mi je pujci. kdyz jsem mu napsala, odmitl mi je pujcit s tim, ze se boji, ze bych ho porazila. snazila jsem se na olympiadu pripravit hledanim veci na internetu, ale mohlo to byt tak sest let zpatky – nevedela jsem, jak se sehnat pdf ucebnici na internetu a wikipedie nesla do hloubky, coz jsem poznala. rekla jsem profesorce, ze na olympiadu nejsem pripravena (nerekla jsem duvod) a ze nepojedu, ona me premluvila, at to aspon zkusim. jela jsem tam, co se dalo vymyslet jsem vymyslela, nedopadla jsem nic moc. nicmene jsem dostala diplom. cestou na vlak zacalo silene prset. zjistila jsem ve vlaku, ze se mi otevrela taska, papirovy diplom se rozmocil.
                      citila jsem se urazena a porazena a rekla jsem si, ze chemii teda studovat just nebudu.
                      pak jsem jaks taks uspesne prosla vsemi koly prijimacek na tech oborech na cvutu a zjistila jsem, ze je mi proti srsti studovat pod vedenim tech lidi, kteri me zkouseli. nesedeli mi.
                      dala jsem dalsi sanci chemii ale rozhodla jsem se (klasicky) pro lehci obor, biochemii. zjistila jsem, ze s diplomem z olympiady nemusim delat prijimacky. muj diplom byl rozmoceny, zazadala jsem o vystaveni noveho, postou prisel rano druhy den po deadline pro podani prihlasky na biochemii.
                      sla jsem na chemii v prirodnich vedach, stejne jako dalsich asi 200 lidi, kteri to meli jako zalohu, a dalsich 20 lidi, kteri chteli byt vedci. udrzelo se tech 20 a ja.

                      Takze, chci rict: verim, ze to, co delam, mam delat, i kdyz to mozna povede k uvedomeni, ze chemii vubec jako takovou delat nechci. veda v tom smyslu jak ji podava la tibor je mi cizi uz ted, presto mam porad pocit, ze se na skole jeste mam neco naucit. jen uz ne na te, kde momentalne oficialne studuju v praze.

                    • @j.: Věda je o zkoumání světa. Nic jiného v tom být nemá. Neboli být vědec znamená mít zapálení pro to zkoumat svět a realitu. To je celý. Pokud je tvoje vnitřní motivace zkoumat, ta škola/lab pak není až tak úplně podstatná.

                      Jestli skutečně věříš a cítíš (!), že v tuhle chvíli je bejt na škole to ONO, tak tam prostě buď. V praxi každopádně zatím utíkáš na stáže do zahraničí… :-/

                    • @la tibor: Mozna je podstatna. Ackoliv jsem treba sem do Kolina chtela hlavne utect pred ceskou laborkou a svymi tremi arogantnimi spoluzaky, neznamena to, ze si z te staze neco neodnesu. Ten zpusob, jak tady lidi pracuji a interaguji je jiny (urcite lepsi ~ poctivejsi?), takhle mi pripada, ze bych to mela delat taky. Prijela jsem sem s pocitem, ze se chci neco naucit nejen ohledne krystalografie. A vidis, nasla jsem tuhle stranku.

                      Ad synchronicity. Vyhledala jsem tu knizku od Junga (a Pauliho – to me zajima, takova spoluprace). Tezko mam na to to precist. Intuitivne chapu tu podstatu, co se mi snazite rict, ale neni to uplne jasne, potrebuju si o tom neco precist a srovnat si to.

                      Ja se omlouvam, ze se vyjadruju cim dal vic usecne a nepresne, ale rozboli me hlava, kdyz se tady do toho zactu na dele nez deset minut, pripadam si jako Virginie Woolfova, kdyz v denicich popisovala svoje nervove zhrouceni.

                    • @j.: Napsal bych něco jako ať si jdeš teda na den, dva odpočinout a vstřebáš to, ale to vzhledem k roli, co tu teď mám moc udělat nemůžu. Hlava mě z toho bolí taky, holt je to dost intenzivní a ty na rozdíl od mnoha jinejch lidí docela dost vnímáš (tj. nepřišla si se sem pohádat) a ta realita se ti skrz tuhle diskuzi kamsi posunuje, takže nezbejvá, než se posunovat s tebou a otevírat tu stále nový věci…

                      Mimochodem synchronicita je svým způsobem mimo jiné i tohleto, co se nám děje. Že nás z toho oba bolí hlava. Protože se vzájemně vnímáme a ovlivňujeme, tak jsme v tom spolu. Synchronicity se k tobě nedostanou skrz pochopení a info v knížce, ale skrz to, že budeš vnímat a cejtit (srsly).

                      Pokud toho máš teď dost a nezvládáš to, tak si holt dáme na chvíli oraz. Přiznám se, že bych to taky potřeboval…

                    • @la tibor: nevim co je “veda jak ji podava la tibor”; jisty je ze pokud budes dal saskovat na univerzitach, tak budes cim dal vic v prdeli

                      ten pribeh s tim jak ses dostala k chemii je v leccems zajimavej – je v nem bud falesna nebo skutecna pokora – kazdopadne ten tvuj zivot se kolem ni toci… otazka netrivialni je jestli ta tezsi cesta je se na ni vykaslat nebo v ni pokracovat; ale pokud v ni hodlas pokracovat, tak to jiste nepujde jako doted, proste ne a ne a ne [literatura z primarnich zdroju se da studovat KDEKOLIV, pronajmou laborator se da taky KDEKOLIV (pokud mas, fuj fuj ty hnusny penize ze ano)]

                      btw. ja jsem chemii taky delal na gymplu vcetne tech olympiad, bavila me hodne a chtel jsem jit prave na biochemii; pote co jsem zahled tu komedii, tak jsem sel na ekonomii [expost analyza je jasna, zajimal me stredobod tohohle sveta – a jak rekl jeden vyjimecne natvrdly ekonom Frank Knight a v tom mel pravdu – ekonomie je dnesnim stredobodem sveta, i kdyz trochu z jinych duvodu nez to on myslel, respektive je to spis ostuda nasi hlavy nez aby se to dalo oslavovat jako v Chicagsky skole odkud ten chlapik pochazi].

                      Mas zasadni problem a opakuju ti to porad. Tvuj svet se jakoby deli na to pokracovat ve vede, skole a tech srackach anebo jit k pasu. Zivot ale nabizi mnohem vice cest. Primo nekonecno. Ne ze by postmoderne bylo mozne delat smysluplne cokoliv, ale svoji budoucnost vidis redukcionisticky. Vedu a zkoumani sveta skutecne lze delat mimo skolu. Zvlast dnes, kdy temer vsichni veri, ze to jde delat jen tam. Navic je perfektni cas – “nezavisly” laboratore uz vznikaji – e.g. uz se daji ufinancovat.

                    • ted bych reagoval jen na toto:
                      http://psychoanalyza.com/jak-jsem-navstivil-brno/#comment-6735

                      I. ano clovek si nakoecn vzdycky neco odnese; ale je to prave postmoderna, ktera tohle obraci a rika, ze je vlastne jedno co delame a co se rozhodnem delat, protoze si z toho vzdycky neco odnesem. A to je kamen urazu. My muzem dopredu neco i videt, videt to co si odnesem. Nejak tusit to info co zasim nemame, ale dostane se k nam. McKenna tomu rika persistence casu, mozna je to jakasi synchronicita napric casem. Dejme tomu neco jako dejavu efekt. Kauzalita tam uplne neplati.

                      II. Ne navzdory drilu, ktery mas ze skoly, si o tom NEMUSIS nic moc vic cist. Ty vis moc dobre o cem se tady mluvi, ale jen potrebujes timeout. Vem si ho a klidne se tu uz nemusis ukazat. Tady te nikdo nehodnoti a casu si ber kolik chces. Pravidla tohohle blogu jsou, ze se tu proste nemuzou psat vetsi sracky nez Mordemy unese. Odpocivat se muze. Chci rict, ze urcite neni na skodu studovat ty veci do hloubky, kdyz se chce ta uvaha rozvinout. Ale to co je symbol nebo synchronicita uz je ti z toho co se tu pise uplne jasny. Problem je to prijmout, aspon jako hypotezu a zkusit se na svet podivat skrz treba tyhle Jungiansky brejle, ktery samozrejme nejsou vymysleny Jungem.

                      Uplne stejne jako jsem cetl, ze ten Evangelion udelali japonci jako sondu do krestanstvi. Kdyz se jich ptali proc, tak rekli, ze krestanstvi je jim vzdalena kultura/nabozenstvi a prave proto to udelali. A prave proto ten animovanej japonskej Evangelion rika DNES o krestanstvi vic nez vetsina z krestansky kultury.

                      Mas v sobe analyzu/dedukci. Jenze kdyz budes cist filozofii a metodologii vedy, tak ta rika, ze krome dedukce je vedecky postup i indukce. Tohle me strasne zaujalo, snad jediny, na VS v Brne. Protoze kdyz zacnes patrat kde se dnes ve vede uplatnuje indukce/synteza/zevseobecneni, nenajdes nic. Vsechno se rozpitva a nic se nespoji. Je jasny proc. Potrebujem vysledky. Hardcore vysledky, co se daji predlozit grantum. Presto i to je prece strasnej paradox, kdyz se vsichni ohaneji Popperovym dogmatem, ze veda nedokazuje ze neco plati, ale to, ze neco neplati. Presto se vsichni snazi mit nejake vysledky z eneco plati a jdou na to dedukci a analyzou.

                      Je cas veco zacit syntetizovat, jenze ty uz holt nedame moc na slidy s tim ze to bude cele kristalove jasne. Je potreba syntetizovat a na vlastni riziko, ze budem hlupaci, to i dal pouzivat.

                      Na Ozoru za mnou prijel typek. Chemik. Nevim kde mu je konec, chtel taky experimentovat. Chemik kazdym coulem. Chybely mu nejaky prsty na ruce, kdyz experimentoval s vybusninama. Rikal cosi o bateriich. Ze do tech monoclanku se proste pridavaj ruzny primesi primo na alchymistickym principu. Nikdo nevi proc jednou ty a podruhy tamty, ale ze to proste funguje, tak se to dela. Dedukce je v hajzlu. Dedukce a analyza celej tenhle svet posila do hajzlu. Tohle je psychoanalyza, ale tenhle web, kdyby to nekdo hledal, by se mel jmenovat mozna spis psychosynteza.

                      V urcitym okamziku rozebirani je potreba do veci prastit a zacit makat. Byt s chybama a treba i hodne blbe, zvlast proto, ze kdyz clovek veci zanalyzuje, tak syntetizovat bude v prostoru, kde neni nic, o co by se dalo oprit.

                      Opakuju, ze pauzu si dej TAK DLOUHOU JAK POTREBUJES, treba navzdycky. Vsimni si jak mord napise “den nebo dva si odpocin”. Kasli na nej :) Je rad, ze tu pise nekdo, kdo resi podobny veci a nepise sracky po vsech tech 20letych chlapcich, co objevili GTD a chteji zlepsit netodu. Plus jsi mu vubec sympaticka. Proste to vstrebej a nenech se manipulovat tim, ze i Mordemy chce mit vysledky z toho nezmernyho usili, co cpe sem do blogu i do zivota.

                      Pokud clovek ma tyhle veci co jsou tu psany a naznacovany prijmout, tak to zvladne stejne jen nerusen v depresivni samote, kde skutecne uzna, ze neni kudykam a nevykecava se a nedela si z Morda nebo me mentalni opozici. V urcitou chvili si to, co ti tu rikame my, musis proste rikat sama. Ten cas muze byt klidne i ted.

                      (A ted dostanu ban ja. A dalsi GTD chlapecek prave googluje “osobnostni rust” nebo holcicka “jak se chlap zamiluje”. haha)

                    • @la tibor: Chtěl jsem ti dát bán, ale na konci svýho komentáře si mi tu možnost vzal :'(

                    • @la tibor: Opatrny zacatek.. Kdyz si znovu ctu la tiboruv post, pripadi me to na myslenku, ze neni ta otazka, jestli se na pokoru vykaslat, ale spis vuci komu tu pokoru aplikovat.

                      Zjevne ne vuci univerzitnimu systemu.

                      Jeste si to tu musim cele znovu v klidu projit, ale myslim, ze odpocinku bylo zadost. Zdala se mi dnes uzasna nocni mura. Sedela jsem v prazdnem starem metru jen ja a nejaka dalsi divka a baly jsme se, byly jsme v nejakem mrtvem meste nebo co. Vlak ale uz nejakou dobu jel a nic se nedelo, tak jsem rekla te druhe ‘no vidis, je to v pohode, zadni mrtvi nebo tak, nekam dojedeme, klidek’ a ona se zadivala pred sebe (tj za me) a zacala se desit a ja jsem na ni kricela, at mi rekne, jestli vidi nekoho mrtveho, protoze jsem se bala podivat sama.
                      V tu chvili jsem se vzbudila a nejakou chvilku jsem lezela a rozdychavala to, kdyz v tom jsem uslysela nejaky sustivy zvuk.
                      Ze zdi se sam od sebe sloupnul plakat s napisem Keep It Simple Stupid (ha ha) a spadnul prese me. (Zarvala jsem tak, ze to vzbudilo sousedku v bunce)

                      Hledala jsem to ve snari a ty symboly by mely znamenat zhruba to, ze si mi musim vyresit svoje problemy, ze to bude rychle a intenzivni, ale ze strach z nebezpeci je obvykle horsi nez nebezpeci samo.

                      Myslenka syntezy me obzvlast zaujala. Zvlast jestli je to neco, co v sobe nemam prirozene, ale je to (evidentne) potreba, tak bych po tom mela nejak jit.

                    • @la tibor: problem jak ma jit analytickej mozek po synteze je zasadni..proste je potreba s nim trochu (dost) trisknout

                      druha vec je si na tech synchronicitach neujet az moc a nestat se zaslouzilym predplatitelem osud.cz (srv. s PI, kde se ten starej Zid rozciluje, ze treba kdyz se clovek zameri na cislo 216, tak ho najde vsude); tady nejde snad ani o to, jestli je to spravne nebo spatne, ono klidne z hlediska vesmiru muze byt spravne

                      proste urcitej jemnej level porozumeni je nam zapovezenej a tim, ze budem pred kazdou navstevou zachoda hazet i-ting, se proste taky moc daleko nedostanem… jo v necem se proste utrem spatnym druhem toaletniho papiru a diky tomu skrz motyli efekt vypukne erupce ve vedlejsi galaxii a odskace to par planet; ale az takovehle poznani je nam zapovezeno (prestoze asi muzem makat na tom, abychom byli cim dal citlivejsi, vnimavejsi a de facto cim dal vic v hajzlu… ale tady je dulezity stat nohama na zemi a nechtit prilis… ty synchronicity rozhodne nevyhledavat vedome ve snaze dostat to bozi znameni, ony proste prijdou)

                      ale vnimat svet linearne proste nestaci a verim tomu, kdyz se kouknu na ty havrany z okna a jejich denni ritualy a pravidelnost, prestoze nemaji hodinky, ze lidi na zaklade preci jen hlubsiho vyuziti synchronicit nez ted, mohou byt efektivnejsi

                      a co je na tom zasadni, mohou byt efektivnejsi ne v nejake budouci spolecnosti, kde politici budou dobri lide a kazdemu podle jeho potreb, ale muzem byt nejak efektivnejsi uz ted – i ve spolecnosti, ktera proklamuje asynchronicitu; byt to samozrejme neni to, co by to mohlo byt; to podstatny je, ze se to “vyplati” i dneska, narozdil od silenych napadu ekologu, ze kdyz si vsichni nebudeme brat plastovy pytliky v tescu, tak nestoupne ocean o 20 cm

          • @j.: Rodiče budou v tom tvým životním příběhu hrát samozřejmě klíčovou roli (tenhle blog se nejmenuje Psychoanalýza jen kvůli SEO potenciálu a abych nasral Jana Sterna…). Sám to mám s rodičema hodně komplikovaný, aktuálně se prakticky nebavíme, s otcem nulová komunikace, do komunikace s matkou jsem nucenej skrz babičku, která bydlí v jednom rodinným domě s rodičema a systematicky ve mně vzbuzuje pocity viny, když se mě neustále ptá, kdy se za ní zase přijedu podívat (do domu rodičů, kde jse prožil dvě dekády sraček se mi přirozeně strašně moc chce vracet…).

            Od rodičů jsem odešel relativně nedávno a ještě doznívají ty starý vazby a zároveň je ta rodina rozesraná dost podobně jako ta tvoje (ten jejich vztah je sick, hlavně na straně matky). Na to pročištění vzduchu tudíž stále čekám a komunikace je v tuhle chvíli víceméně nemožná. Otce teprve teď ve třiapadesáti začíná dohánět jeho vlastní ignoranství a “na bolesti zad” (psychickýho původu) začal žrát antidepresiva, to znamená, že teď bude akorát čím dál utlumenější (a schizoidně spokojenější, že už ho to tolik nebolí) a vnímání reality bude o to horší. Nezbývá, než počkat, než ho to dostane…

            Ono to “příměří” je v celku na houby. Ze stavu “příměří” se nic moc nedá vymyslet v žádným. To už je fakt lepší jít do konfrontace a třeba se s tím člověkem pak nebavit, když to jinak nejde.

    • @Mordemy: La Tibor: Měl jsem na mysli měnovy systém, ale napsat i o penezich k tomu patři a souhlasím jak si to popsal. Vnímám to jako přirozenej vyvoj od barterové ekonomiky k komoditnim penězum až do dnešniho stavu. Kde v počatku z toho byla průmyslova revoluce(a rozvoj vedy) a nejevilo se to jako problém tak dlouho v danem oboru dukud lidi měli potřebu (chteli) jeho produkty přirozeně kupovat. Následovalo obdobi kdy samozrejme byl objeven prostor, že zboží se dá vnutit. A to trvá a zdokonalilo se , až do dnešniho stavu, kde není problem vyrobit cokoli pro všechny, ale je problem to prodat. Tedy je nam vnucovan konzumni přistup, je snaha nám vnutit modu a trendy, abychom si museli zboží idelane hned s novym vyrobkem koupit, idelane abychom byli „in“. Nebo zaměrně je zboží ihned po zaruce natolik nefukční, abychom si museli koupit nove. Tohle je to „gro“ proč každy vnima, že na tyhle spolecnosti je něco hodně špatně. Problem je v samotnem menovem systemu postavenem na pujcovani penez s urokem. Všechno to popirani reality a psycho prostředi je nasledek tohohle a bitcoin nebo podobne systemy nejsou reseni, protože pokud z toho zacne koukat hrozba tak to bude zkoupeno subjekty s ekonomickou silou/moci a neuspeje to stejne jako komunismus, protože tehle směr ma sanci pouze pokud bude dostatek uvedomelých lidi a toho proste se nedozejim. Tenhle systém pretrva dokud nenastane uplny extrem a pote bude nejspis udrzovan odpustenim dluhu na prijatelnou(splatitelnou) uroven jak to nejspis dopadne s Řeckem tak dlouho něz to vetšinu trkne a bitcoin nebo jina alternativa bude mit sanci uspet nebo se nestane něco jineho to proč to přirozene vzniklo. Nesouhlasim, že tehle systém je malo efektivni tehle systém nas prave na konci nauci maximalní efektivite. A nejde se před nim nikam schovat v podstane narozenim nam nezbyva nez se zaclenit je to soucast reality jedina cesta je pochopit a zacit delat věci hlavne poradně(kvalitně) nejlip, aby byla za mnou dobře udelana práce za kterou mi kupujici pochvali a rad si to koupi u me znovu a ja si vydelam na chleba je jedno kde. A samozřejmě budu řadně platit daně a neparazitovat na systemu, protože ja sice jsem si to v hlave schopen jakoby na druhou stranu obhajit ze du proti zkazenemu systemu, ale neobhajim si, ze ty co platej dane se maj hur na ukor me pac oni to zaplati na danich ne ty s ekonomickou moci/silou.
      K VS jako ekonomka je absolutne uchylnej obor a verim ze jidina cesta je zni zdrhout pokud studujes techniku tak studujes realitu a v tech skryptech není nic jinyho nez popis reality a pokud třebas studujez energetiku tak jako zkutecne dostanes ucelenej přehled a dejme tomu matematickej aparát dostatecnej aby si to moch dobře vykonavat a je to maximalne efektivni studium oproti samostudiu. Když se kouknes na zaky MIT nebo matfyzu a ekonomickych skol tak je videt radikalni rozdil. Jasne ze i na technikach mas profesory co musej podkurovat kvuli prachum dotacim(vetsinou ty nahore), ale pak tam prave jsou ty spravni co ti umi neskutecne poradit a nasměrovat tě, protože když byli mladi tak to videli stejne a jejich cil je to delat pořadně. A pokud mas prostor si urcit směr tvojeho vyzkumu a je ti tolerovano, že si na nic nehraješ a rikaš co viš, že je spravně. Tak nevidim problem pracovat na VŠ technickeho smeru. Protože jestli něco je schopno odvratit ten extrem, kdy dluhy budou muset byt odpustěny subejkty s ekonomickou moci/silou(a ty to odpusti a radi i přes svoji hamiznost protože toho ceho se nejvic boji je ze nastane změna systemu, ale ne driv nez budou muset) tak je to vyzkum zamerenej na praxi ze dejme tomu ja vymyslim lepší uchovani elektriny a solarni a vetrne zdroje budoum mit smysl a nekdo jinej dejme tomu vymysli amaróny jako v navštevnicich z ras které budou na reprodukci potřebuji jen teplo. Potom k existenici nebudes potřebovat peníze. Taky nesmis zapomenou ze první PC by v garazi nikdy nepostavili kdyby nechodili do MIT nebo internet a linux by tu nebyl kdyby nebylo technickych skol, ale bez ekonomky by jsme se uplne v pohode obesli. Ne všechno je na VŠ špatne ale souhlasim, že uplně všechno ma i svoji dark side a tedy i technicke školy.

      • @Honza: To právě není jedno kde a jak si na ten chleba vyděláváš. Neplatit daně samozřejmě je parazitování na systému a je nutný brát to tak, jak to je, ale jednak systém to rozhodně nepoloží, že já nebudu platit daně (a argument “kdyby to takhle dělali všichni” je nesmysl, protože takhle to prostě nikdy všichni dělat nebudou), ale hlavně tady jde o tu symboliku toho, že (symbolicky!) se nesnažím být součástí toho systému a jdu z něho jakoby ven. To jest snažím se pokud možno nebýt účasten těch sraček, kterých účasten být nemusím.

        Jistě, v praxi už jen tím, že si jdu koupit do krámu housku a jdu při tom po chodníku, kterej je udržovanej ze státních peněz, který byly vybraný od lidí na daních, mě do toho systému přirozeně zapojuje. Ale pro člověka je sakra rozdíl, jestli budu dělat programátora pro zaměstnavatele nebo jestli se budu pohybovat někde v šedý zóně ekonomiky a toho programátora budu dělat třeba pro člověka jako je La Tibor. Tady opět nejde tu o to měnit společnost a něco ovlivňovat na globální úrovni, jde tu o vlastní hlavu! Jde tu o to, že se člověk symbolicky vzdá toho normálního života, tej fašizující “jistoty” (iluze jistoty), kterou poskytuje systém, a tím se ti i dost rozšíří vnímání a budeš schopnej vidět spoustu dalších věcí. Tady nejde o boj PROTI systému. Tady jde o vlastní život a o to, jak ho žít efektivně, tj. v souladu s realitou. A pokud systém není v souladu s realitou, je nesmysl trvat na tom, že budu jeho součástí. A teď mluvím fakt jen o jednotlivcích, o mně, o tobě, o La Tiborovi, o j. atd. – nechci změnit společnost tak, aby to dělali takhle všichni, protože to jednoduše nejde. Ale můžu změnit svůj život a každej může (byť ve výsledku to udělá jen málokdo).

        Jinak neplatit daně a nesnažit se bejt společensky užitečnej (tj. nepodílet se na chodu společnosti třeba tím, že půjdu volit…) neznamená, že je takovej člověk sobeckej zmrd, co jede jen na vlastní triko. Ve skutečnosti je to zase spíš naopak. Ono s placením daní a se zaměstnavatelem přichází desítky a stovky dalších sraček, kdy člověk musí ve spoustě případů hrát hodnýho občana, chodit třeba na firemní večírky a akce a hrát tam s ostatníma kolegama psychicky vyrovnanýho člověka (třeba). Těhle věcí jsou spousty. A prostředí, ve kterým se pohybuješ tě vždycky bude strašně moc ovlivňovat…

        Tím, že se rozhodneš nehrát ty sociální tanečky a jdeš z toho (hlavně symbolicky) pryč (tj. budeš žít spíš na okraji společnosti), tak tím se ti paradoxně obrovsky uvolní ruce pro to zapojit se do věcí, na kterejch záleží mnohem víc (uvolní se ti ruce pro to zapojit se do reality; nikoliv “jen” do společnosti). Tady nejde o nic menšího, než o vlastní vnímání. A nelze si alibisticky říct, že stačí, když si vydělám na chleba a jak to udělám a kde a jestli při tom budu muset lézt šéfovi nebo zákazníkovi do zadku nebo ne, tak na tom nezáleží. Záleží na tom fakt moc a odvíjí se pak od toho strašná spousta věcí v životě!

        Společnost a takzvaná soudobá sociální realita (jednoduše ty naše normální každodenní životy) je součástí reality a ano, do nějaký míry nezbývá, než se začlenit. Ale proč to dělat víc, než je nezbytně nutný? Proč si zasírat mozek víc, než musím? Něco takovýho efektivní jednoduše není. A argumentovat tím, že se nedokážeš vyrovnat s pocitem, že bys byl parazit, znamená jen to, že místo toho jedeš něco podstatně fejkovějšího v normální realitě. Dokonalý není ani jedno, ani parazitování na naší milý society, ani aktivní podílení se na jejím chodu. Ale to první má hodně velkej potenciál pro vlastní život a hlavu a to druhý má tak akorát potenciál udělat z tebe dříve nebo později trosku.

        • @Mordemy: Ale ja prostě jsem zamestnanec programator, technik v energetice(zatim brzo se to zmeni ale to je mimo) a jako nemam problem řict šefovi cokoli a na jakejkoli večirek jit nemusim pokud nechci a ani nechodim a kdyz v pondeli nepridu do prace ze sem to udelal v nedeli tak se tak stane a opravdu nedelam žadne tanečky ktere nechci a nepoklonim se pred nikym pokud si to nezaslouzi

          a to parazitovat na společnosti je tak jak sem napsal to proste ty prodavacce nevysvetlis a hlavne to nysvetlis sam sobe!!!! to tam je jen si to nepriznaš

          jak se mordemy jako zivis vlastne u la tibora je mi jasny ze jeho hlavni prijem je ze sazeni. Coz je podleme dost uchylny, protože cokoli kde vydělaš penize z penez a neni za tim zadna služba produkt je mimo realitu a musis si to nejak okecat vnitřně, ale je to lepši nez bejt na podpoře.

          šeda zona ekonomiky je iluze protože vni jedes s penezma taky

          tim že neco udelaš poradne tak samozrejmě se na spolecnosti nepodiliš, protože to je presne to co nechce, aby si vyraber naradi co vydrzi 30let třeba a jasny ze na tom nevydelas majland spis na tom i prodelas a možna i zkrachujes, ale to je presne ten zpravnej zpusob obzivy.

          a jasny že ten vyrobek nechci udelat poradne protože chci vydelat ale protoze musim vydelat, (nemužu delat zadarmo protože sem se nenarodil ve svete kde proste si reknu tady zasadim to co chci a budu se zivit sam sebe z toho co vypestuju a budu tu bydlet, to je to co nam tehle system vzal uz pri narozeni) ale staci tolik aby sem prezil a kvalitni je proto že chci aby nekomu dobre slouzil a ne aby sem jel proti systemu. I kdyz proti systemu to castečne je, ale system to nema silu zmenit, ale ma silu to zmenit lidi kolem.

          • @Honza: neber to jako nejakej utok, kdyz sem tu byl prvne nevedel jsem co je to schizoid třebas, ale tohle jako vnimam jinak.

          • @Honza: Takže když se šéf bude chovat jako kretén, tak mu řekneš, že se chová jako kretén? Ne, budeš zticha a pro sebe si to odůvodníš jakože se tě to vlastně netýká a není to tvoje věc nebo něco na ten způsob. Tanečky hraješ na sto procent, protože to jinak nelze. Specielně pokud seš zaměstnanec. A je úplně jedno, jak moc benevolentní máš pracovní dobu.

            Můžu fakt zodpovědně prohlásit, že žádnej guilt ohledně toho parazitování na společnosti necítím. Ne tak dávno jsem ještě třeba odmítal i peníze jako takový a byl jsem vůbec trochu idealisticky mimo i co se týče systému a společnosti, ale nikdy jsem na nikoho, kdo vydělával money mimo oficiální proud a způsobama typu sázení apod., nekoukal jako na někoho, kdo by se měl stydět za to, jak ožebračuje spoluobčany. Tenhle způsob myšlení mě fakt nějak úplně minul.

            Živím se teď různě, dělám mimo jiný webovky, zkouším, co se kde dá, sázením si zatím nevydělám nic, tam jsem rád, že to neprohraju… Mířím rozhodně k tomu, abych nemusel docházet do normální práce – aktuálně do tý normální práce nechodím, zkouším různý věci na netu, pokud to poseru a například mi začnou významně docházet love, tak se do normální práce na pár měsíců/let vrátím pokud nebude zbytí, nos nahoru nemám, že jako pro mě normální job už není… ale snažím se to teď dělat jinak a mezi normální lidi v normálním pracovním kolektivu už stejně nikdy nezapadnu a zapadnout rozhodně nechci. Fakt si myslím, že hodně podceňuješ ten sociální faktor a co ti udělá s hlavou, když se vyskytuješ mezi normálníma lidma a účastníš se těch sociálních tanečků, o kterejch teď tvrdíš, že se jich neúčastníš…

            Nevidím zásadní problém v tom nevytváření produktu pro lidi. Nerozumím tomu, proč tak lpíš na tom, že jedinej správnej způsob jak vydělat peníze je nabídnout lidem kvalitní produkt. Vydělávání peněz není o kvalitě, je to o hledání díry na trhu, neboli o hledání value. Jak píšeš, když budeš tlačit kvalitní nářadí, co vydrží 30 let, tak pravděpodobně zkrachuješ, protože ty náklady na výrobu nářadí budou o dost větší, než u těch šuntů, čímž to bude o to dražší a bude se to hůř prodávat. Tak to holt je no. Ale pokud lidi nechtějí kvalitu, tak se s tím prostě musíš smířit, nic jinýho se s tím dělat nedá. Chápu, že se ti to nelíbí, mně se to taky nelíbí, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Kvalitní nářadí na 30 let dneska jednoduše value nemá (víc vyděláš na těch šuntech).

            Pokud se jako snažíš něco touhle kvalitně odvedenou prací předat světu a realitě, tak jako záměr je to moc fajn, ale myslím, že se to dá dělat i jinak a lépe. Vůbec mi přijde lepší dělat pro lidi trochu jiný věci, než je co nejlepší produkt, kterej by si mohli koupit (a já bych z toho pak vyžil). To mi připadá docela dost jako excuse a obrana před tím, proč nedělat ty věci opravdu pořádně… Tvůj přístup “stačí mi vydělat tak akorát abych přežil” je takovej hodně srabáckej – je to jen hledání pohodlnýho kompromisu. A dříve nebo později na tenhle alibismus dojedeš…

            Jinak teda myslím, že máš kamsi posunutý to samotný vnímání peněz. Vydělávání peněz z peněz, na tom dneska jede celej svět a je to součástí tý mašinérie. Časy, kdy peníze byly krytý zlatem jsou nenávratně pryč, dneska jsou peníze tvořeny stisknutím tlačítka ENTER v centrální bance. A jedinej důvod, proč peníze fungujou, je že lidi těm penězům jakožto prostředku směny věří. Reálně jsou peníze zelený papírky s obrázkama. Nic víc. Až to, že jim lidé přisoudili hodnotu, z nich dělá to, co ty peníze jsou (symbol). Peníze jsou virtuální a jsou virtuální i ve formě toho oběživa, jakožto mince nebo bankovky.

            Taky jsem vždycky chtěl žít nezávisle, z toho, co si vypěstuju, někde daleko od civilizace, v přírodě… svým způsobem je mi to líto do teď. Ale už jsem nějak pochopil, že by to bylo dost málo žít takhle, že se dají dělat mnohem zajímavější a užitečnější věci a docela mě tohle přešlo (jen teď když si to zmínil, tak cejtím takovou jakože nostalgii…).

            • @Mordemy: ano nekolikrat mi rikal ze at na nej nekricim a nemam problem rict ze tohle delat nebudu. Vim ze si praci najdu a von to vi taky. Tedy bud se dohodnem jako lidi nebo se nedohodnem.

              ale okej nemam asi “normalni” praci

              tak hele to prave je ten trabl jako ja proste lidsky odmitam abych jako kdyz budem u tech vebovek to ojebal namrskal co nejrychlej a stihnul jako udelat toho trikrat vic pokud preziju z toho ze to pro jednoho udelam poradne to je cely co tim ci rict ze nema u me value vydelat vic value nez potřebuju.

              • @Honza: Vůbec nemyslím to, jak on se chová k tobě, na to koukáš moc jednoduše. Myslel jsem to, když se šéf bude například snažit svůj vlastní život žít úplně debilně a bude se chovat kokotsky. Co když tohle uvidíš? Co když bude šéf podvádět svojí manželku s milenkou? Co když bude každej tejden o víkendu zlitej jak doga? Co pak?

                No budeš zticha samozřejmě. Nepůjdeš s ním do konfrontace a nebudeš se zapojovat do reality, protože by tě šéf vyrazil, že se mu sereš do života. A o tom mluvím. To je celej ten problém.

                Vůbec ty webovky nedělám tak, že bych to osrával. Dělám to opravdu nejlíp, jak umím.

                • @Mordemy: no to si nemyslim, ale jelikos muj sef je abstinet a nekurak a je podstivej tak nemuzu rikat jak by to bylo az se to stane

                  jasny ze kdyz snim jedu nekam dal tak nemame problme probrat cokoli ale jako uznavam ze kdyz o necem nechce mluvit tak to nehrotim ale to ale delam normalne podlem jako ty lidi ma smysl hrotit jen kdyz jsou ochotny poslouchat jinak je to jak hazeni hrachu na zed.

                  to je dobre s tema vebovkama tak to ve finale delame stejne

            • @Mordemy: jasne ze kdyz si vydelam tolik co potřebuju tak samozrejme prestanu delat to co musim abych prezil a muzu třebas studovat to tady nebo zkoumat realitu. nikde snad jsem nenapsal ze to je maximum co udelam.

              peníze jsou dluh pokud nepocitas ty papirky co snima platis v kramu pokud by okamzite vsichni splatili dluhy jsme bez penez

          • @Honza: cmon, wake up

            sazeni uz neni muj hlavni prijem, ale o to nejde

            zeres oficialni ekonomickou propagandu, ze trh je smena hodnot; trh je predevsim smena perverzi

            jisteze sazeni je naprosta picovina (sazkar mimochodem bere penize od sazkovek, ktery je sebrali tem lidem, ale to je jedno), ale je snad mensi sebedestrukce kupovani si aut, ktery pouzijem jako nejakej symbol statusu nebo s nim budem jezdit do kramu a nebudem se hybat, pricemz chcipnem na kornateni tepen?

            Co je nedestruktivni komodita? Elektrina, ktera pohani servery sazkovek? Lekarska pece, co dava dohromady lidi, co se zamerne nici?

            Vtip je v tom, ze proste jako neni cista duse, nejsou ani ciste statky. Kazdej, kdo pracuje nebo vlastni vyrobni zdroje se na tyhle nasi sebedestrukci podili. Ty jsi samozrejme mega podelanej to priznat, proto jsi zamestnanec, kterej jen dela svoji praci a zije v iluzi cistoty.

            Nemam problem neplatit dane, fakt ne. Neudrzovat system, co jen udrzuje sebedestrukci a lidi v klamu jako tebe, to me vrasky nedela. Nelibi se mi, v cem ziju, ale nehodlam hazet sutry do vyloh. Mam neco, co zatim system neindoktrinoval. Neni to zdaleka jen to paraziticky vytahovani zdroju, je to jeste takovy urychleni imploze. Jo no, ujizdim si na tom.

            Gro toho, co rikas, je v tom starat se o lidi kolem sebe. Ale to neni placeni dani, chozeni k volbam nebo marne hledani cisteho produktu. A to delam, narozdil od schizoidnich zamestnancu, co se opajeji pocitem, ze ten chodnicek byl zameten z jejich dani.

            V kazdym pripade je to cele uplne jedno. Socialni staty konci a lidi se utopi v mori entretainmentu, kterej potrebuji k tomu, aby zapomneli na tu svoji ubohost. Pouziji to jako j. davku kokainu. Ty sam to pouzivas. Zamenujes stat a spolecnost za spolecenstvi. To prvni nepotrebujem, to druhy ano – jsme savci. Ale to prvni prestava existovat a to druhe jeste neexistuje. I kdyz nejake protozaklady by se daly najit. Treba prave na tomhle blogu.

            Mimochodem stale shanim javascriptovyho programatora, ale nesmi platit dane :D

      • @Honza: chlape delej odstavce :)

        z psychoanalytickyho hlediska je tvuj text schizoidni, protoze rozdelujes spolecnost i ekonomiku na ideal vs. jakousi soucasnou zkazenost

        aby to nemelo tak sirokej zaber, tak se budu drzet tech penez: pokud se kryptomena prosadi, tak skutecne nevidim moznost, jakym zpusobem by nejakej Zlej Zid ji mohl skoupit… pokud ji zacne skupovat, tak cena pujde limitne nahoru jako se licituje o zlatou akcii a k tomu kdyz nekdo bude mit 100% penez, tak logicky penize ztrati hodnotu, neboli ten subjekt je naprostej idiot, co vynalozil realny zdroje na hromadu papiru nebo spis cisel v pocitaci… mena uz nikdy nebude kryta nicim jinym nez duverou a lidi budou duverovat mene, ktera je samozrejme generovana na zaklade algoritmu, kterej mj. umozni rovnomernou distribuci a zaroven neumozni inflaci… problem kryptomen bude deflace.. nominalni uroky sice budou moct byt i nula, ale realny budou diky deflaci vzdycky v plusu; btw. ona ta deflace je uz skoro tady

        urok tu vzdycky bude, protoze kapital se vzdycky akumulovat u tech, co nejlip cetli trh a tohle obecne bude platit jeste vic v budoucnu (tj. i u tech co NEBUDOU platit dane a tvoje obcansky postoje na tom nezmeni nic, jen se pomalu presunes pod most); a lidi co maji kapital ho proste nebudou ze svych offshore a cyber uctu davat bez toho, aby jim za nej nekdo nedal zisk; pokud zakazes urok a lidi by to dodrzovali, tak holt budou sedet na kapitalu, potazmo na penezich, ktery ho symbolizujou… ale to se samozrejme nikdy nestane, urok nikdy nebude nula, nejsou paky na jakoukoliv hospodarskou politiku a NIKDY uz nebudou… dokonce ani dnes trzni urok neni nula, i kdyz ho vsechny banky sveta vyhlasily; realny uroky jsou dost vysoky, jenze se vetsina transakci realny ekonomiky presouva off the board

        asi si predstavujes nejakou regulaci at pod dohledem lidovych komisariatu nebo zidovskych lobbistu ovladajich korporace nebo vlady – nestane se ani jedno; realita bude natolik komplexni, ze se v ni castecne a nejlip vyznaji prave trzni subjekty a naklady na presuny kapitalu, vyhybani se danim atd. budou cim dal mensi; bude strasne moc zoufalych pokusu s timhle neco udelat a bude to stejne neefektivni jako regulace internetu… ver mi, zivim se prave ve vodach, kde se tohle deje a vsechno co vidis (mam na mysli ne politickou komedii, ale ty hruzostrasny story o totalitnich systemech co nas v budoucnu pohlti) je komedie; kdyz se priskrti kohoutky jeste vic, tak na tom lidi jako ja jen o neco vic vydelaj, ale pojede se dal, jak se jede, jen o neco pomaleji a dojede to do stejnyho bodu.. do nejaky singularity, kde skutecne uz nebude potreba ani tech spotrebitelu

        Zadna totalita neprijde. Totalita tu uz davno je. V symbolech a mytech, popletenych a utrzenych ze retezu a amplifikovanych novyma technologiema. Lidi se hrozi neceho k cemu se kraci a zezadu je zkosi neco, cemu nevenuji pozornost.

        nechapes symboly Honzo, nechapes je vubec a cti chvilku tenhle blog, dokud se ti nerozsviti, co je to ta treti symbolicka zalezitost; dokud nebudes rozumet kazdymu pixelu tohohle obrazku http://sazkar.net/avatars/forum/member3.gif?dateline=1331887483 budes se tocit v kruhu

        to jestli ty platis nebo neplatis dane ma asi takovou vahu, jako kdybys zasel do frcu si koupit po karnevalu korunu krale a prohlasil se legalnim naslednikem trunu; lidsky to nejak chapu, ale realita je pohla uz uplne jinde a jakykoliv dane dneska jsou naprosto antiproduktivni, protoze jen drzi to, co uz ma umrit a tobe to dava nejakej falesnej pocit jistoty nebo sounalezitosti; jestli mas nejaky prebytecny zdroje, tak je investuj – proste prosad neco noveho, ale nekupuj si takovehle zbytecne odpustky

        matfyz radsi komentovat nebudu, at se drzim tech penez, ale stravil jsme tam semestr a ze by ty lidi zili nejak vic v realite sem si fakt nevsim; debata jestli je horsi matfyz, ekonomka nebo humanitni studia jsou asi tak produktivni, jako debatovat o tom, jestli je horsi Praha nebo Brno… zadna skola ani medicina, dnes nereflektuje realitu

        • @la tibor: budu reagovat po odstavcich

          ano porad jsem schizoid ale je to mnohem lepsi, uplna cistota, osviceni je nerelany a dokonce je to i špatne.

          no prave ten zid nebo kdo za tim jako je hehe to klidne zkoupi, aby na tom prodelal klidne a třeba tam necha 30% penez aby to uplne nepolozil. Stejne jako nebude mit problem odpustit dluhy statum aby nebyl vysachovanej a jasny ze na tom prodela ale neuplavou mu hracky do kanalu. A to je jako ten lepsi jako scenař si myslim. Proste tohle ma sanci fungovat jem pokud v tom ty lidi tu hodnotu uvidi a tu svobodu v ty “idelani mene” a neprodaj to ale bude to vyuzivany ke smene toho co potřebujou a ne aby na tom vydelali ty lidi. A to je ten problem alternativnich men že k ni to lidstvo musi dozrat.

          nevidim problem v uroku jako takovem pokud se nejedna o zadluzovani statu absolutne nepobiram proc jako narodni banka jako si nepuci sama od sebe pokud samozrejme dodrzi inflaci k HDP tak jak ma, protože nekdo ji zrusi kvuli tomu rating to mi pride jako obsalotni ojeb na lidi, ktery to platej stejne z dani. Stejne tak jako proc ja sem pro CNB malo duveryhodnej ikdyz na danich platim statni dluhy(to sem duveryhodnej dost) a nepuci mi za urok kterej pucuje bankam ale musim si pucit od soukrome banky s uplne jinym vysim urokem. Tak jsem to spis myslel.

          nepredstavuju si zadnou regulaci jen ze tehle sytem tu bude tak dlouho dokud vetsina lidi ho neprokoukne pak ma az sanci neco noveho “lepsiho uspet” a tedy prorokuju dane budou vyssi a vyssi az to narazi na mez kdy uz to nepude nahoru a bude to udrzovany na nejakym dejme tomu odpusteni dluhu nebo se nestane neco uplne nepredvidatelneho co nemame sanci videt a proc ta realita je jakoby tak pokrivena.

          souhlas

          symboli nechapu nebo je chapeme jinak nevim kouknu nato

          tak ja v tom hodnotu vidim je to mozna az idealisticka snaha o to zit spravne je mi jasny ze to vetsinou ty pohunkove nahore rozeberou nez pouzijou jak maj ale jako ja to tak cejtim. Je podvot, ale ne na ty nahore tem je to jedno voni si to vyberou od tech ostatnich. A pokud to neni existencinalni pride mi nespravne to ojebavat.

          Vš nechame bejt, ale bylo to mysleno, že spis jako zejo na ty elektrice jako tam te zadnejma blabolama nakrmit nemuzou pac to je jako jasne dany jednoduse prokazatelny. Lidi okej zadnej terno to neni, ale kde je.

          • @Honza: jo to je tehle obrazek, nevím tenhle symbol mi unika tohle dovysvetleni na konci až na dřen podruhe jako souhlasim s bohem/realitou

            pochopil sem po precteni a koupeni rozdelene self od Lainga a tohle je taky dobre [ODKAZ CENZORED BY MORDEMY]

            • @Honza: Hele zcela vážně Grpsi/Nocturnusi/Honzo: Když dostaneš ban, tak to respektuj. Tyhle tvoje psycho příchody pod jinou identitou jsou hrozná sráčovina. Pokud si opravdu myslíš, že máš co sdělit a má smysl se tu s tebou bavit, můžeš mi napsat kontaktním formulářem a například požádat o odebrání banu. Ale když se tu budeš takhle zjevovat a předstírat, že seš někdo jinej, tak tě budu jen dál banovat.

              Navíc prostě pokud nezměníš svůj způsob myšlení (a taky nepřestaneš cpát tenhle odkaz btw, to byla školácka chyba…), tak to tady stejně skončí pokaždý banem, protože tu prostě začneš valit to, za co si dostal ban u těch dvou předchozích identit a stejně se nikam nepohneme.

              Neříkám, že teď nezníš lehce rozumněji, než před dvěma měsícema a nedá se s tebou bavit trochu líp, ale podstatný je, že to tu na nás hraješ.

              Takže je mi líto, ale banuju i tuhle identitu. Až se budeš chtít příště projevit, zkus vymyslet nějakej lepší způsob, než je lhaní.

              • @Mordemy: nechci do pekla; na me tam ceka hromada tupych autistu, co mi bude donekonecna vysvetlovat, jak nejakym kabaretnim trikem presrali realitu

                • @la tibor: A je opět příznačný, jak přestože nesouhlasí s tím, co je tu řečený, tak nám to sem musí znovu a znovu chodit opakovat.

                  Kdyby sis byl Grpsi jistej, že jsme vedle my a ne ty, neopakoval bys do zblbnutí tohle šílený extempore, ale už bys sem prostě dávno nechodil a dělal by sis ty věci podle sebe a fungovalo by ti to. Ale ty víš, že ti to nefunguje, ty víš, že seš ve sračkách a proto neustále dolejzáš za Mordemym a La Tiborem.

                  A místo toho, abys to udělal pokorně, tak tu předstíráš jinou identitu a jen dál roztáčíš tu psycho spirálu, kvůli který seš v tý prdeli v který seš. Smůla, realitu prostě neosereš ani kdybys osral Mordemyho s La Tiborem…

                  • @Mordemy: mordemyho a latibora nelze osrat! ale lze je nasrat! nakonec nam nezbyde nez zacit hrat toho vsemocnyho bilderberga, zacne to tim, ze vsem nasadime do compu spyware, hacknem jejich identity, zjistime vse od cisel kreditek az po to na jaky se divate porno (grpsi se diva na to jak se strka zastrcka do zasuvky) a to bude teprve toco!

          • @Honza: Honzo ty vole

            Mam pocit, ze bych mel reagovat po odstavcich, ale seru na to.

            Svet neni stroj. Svet neni efektivni. Svet jsou vznikajici a zanikajici iluze. Pokud si myslis, ze elektro je jasne dany, tak to je tvoje iluze a chodis po primce v 2D nebo 3D prostoru. Duvod proc jsi na tu skolu sel byl ten, ze si prejes, aby svet deterministickej byl a taky sis z toho JENOM tuhle strojenost vybral. Pokud tam neco mimo bylo, tak jsi to ignoroval. Zijes v uzavreny kouli.

            Nevim co rict. Uplna cistota konci v totalnich srackach a ty v nich uz davno jsi. Zivot je o tom, ze clovek prijima i to, co se mu zda spatne a spinave, prestoze se mu to nelibi a sere ho to. Kazdej i podprumerne inteligentni zmrd si s tebou uz davno vytira prdel, protoze ty pro tu iluzi cistoty budes delat dost sileny veci. Proto mas ty svoje pocity o ovladani vseho. Ne ze spolecnost je ovladana nekym mocnym; to s tebou lidi vorou od rana do noci a ty utikas do pohadek.

            Nejde reagovat ani na ty ekonomicky veci. Proste to nejde, je mi lito. Jaky tam nahore DOPRDELE? Kdo? Nejakej imbecilni urednik na krajskym urade, co se nechava uplatit? Nejakej zmatenej ministr? Obama? Nekdo kdo ma prachy? Ja?

            Zacinam chapat proc Freud odmital autisticky pacienty. Nechtel spachat sebevrazdu.

  23. Nové vlákno k @j:

    Ten sen je úplně boží. Výklad ze snáře zní v tomhle případě trochu jako z moderního horoskopu a je to takový nicneříkající (těžko se k tomu dodává cokoliv víc, než “no jo no”), ale to, že strach z nebezpečí je horší, než nebezpečí samo je teda úplně přesný (viz dále).

    Podle mě ta symbolika těch nemrtváků je vcelku jasná a dokonce to tady Ratka už popsala v komentáři >zde< . Tady bych se fakt nebál vzít ten sen skoro doslova. Lidi jsou skutečně z větší části zombie a je zcela na místě se jich bát (a po vzoru všech těch filmovejch zombáren: “bát se, že nás nakazí”). Laing to v knize Rozdělené Self (http://www.brazilie.in/2010/11/r-d-laing-rozdelene-self.html) popisuje tak, že my lidi se bojíme toho, že nás ostatní “prohlédnou” (prohlédnou naše self) a tím nás umrtví (zabijou). Z tohohle důvodu se potom vyhýbáme lidskej blízkosti, protože pustit k sobě někoho znamená otevřít se mu znamená ohrožení (to umrtvení je pak myšleno téměř doslova; klinickej schizofrenik se pak například bojí toho, že ho někdo doslova zabije pohledem a nesnese cizí pohled z očí do očí; nebo má bludy, že jeho tělo je ze skla a každej do něho může vidět…).

    A teď celá podstata schizoidnosti je v tom, že člověk se bojí tohohle umrtvení, protože vnímá ohrožení svýho self, a tak udělá to, co je popsaný na >tomto obrázku< , tj. vytvoří si takzvaně falešný self, jako obranu před druhejma lidma (před zombíkama) – opět si vzpomeň na svojí THC halucinaci, jak se hádají ty dvě poloviny tvojí osobnosti… Proto to předstírání, proto ty hry, proto to uspokojení z plytkejch rozhovorů na nádraží a radost, že už se člověk konečně naučil mluvit s prodavačkou v obchodě. Máme radost z tohohle. Máme radost, že se nám jakýmsi zázračným trikem podařilo vyhrát nad zombíkama a už nás nikdo nemůže umrtvit (protože my to teď máme v ruce; ovládáme to).

    Jenomže tady přichází ten šílenej paradox: Tím, že svět používáme skrze to falešný self (stvořený k ochraně před mrtvolnou nákazou), tak vnitřně začneme umírat. Nebo-li stane se přesně to, čeho jsme se chtěli původně vyvarovat. Tj. abysme se chránili před znemrtvněním, tak sami sebe zmrtvíme a tím v konečném důsledku zajistíme to, že už nás nikdo nemůže zmrtvit.
    (ještě jednou tě odkážu na post Až na dřeň)

    Tím pádem ta analogie viru, kterej mění lidi v zombíky (jak to známe z těch filmů), je sice přesná, ale je chápaná špatně. Je to totiž “virus blízkosti”, před kterým se lidi chrání a teprve to, že se snaží chránit, způsobí tu nákazu, která nás přemění v ty zombies! Jen a pouze to, že se snažíme sami sebe chránit před tím, abysme vnitřně neumřeli, způsobí, že vnitřně umřeme (šílený, leč je to tak).
    (úplně první film, kterej tohle pochopil a “natvrdo” [poeticky] tohle popsal je asi až teď http://www.csfd.cz/film/265952-perfect-sense/)

    Aneb tvůj snář nakonec fakt nekecá! TOHLE je ten strach, kterej je nakonec horší, než nebezpečí samo. Protože je to právě tenhle strach, kterej je ve skutečnosti tím hlavním nebezpečím. Strach z blízkosti, strach z angažovanosti, strach s propojení se se světem a s lidma.

    Tvůj sen ti říká, že se bojíš toho, aby se z tebe taky nestala zombie. A varuje tě, že ve chvíli, kdy se tohohle budeš bát, tak PRÁVĚ TEHDY se tou zombie staneš. Tahle informace je naprosto stěžejní a ten sen je strašně moc důležitej… a ten plakát ti spadl na hlavu jako taková závěrečná tečka typu “Hele tohle bylo důležitý, fakt to nezapomeň!”

    Krátce k tý pokoře: Není to pokora vůči někomu! Nemáš bejt pokorná ke mně ani k La Tiborovi ani k mamince ani k panu profesorovi ve škole ani k úspěšnějšímu spolužákovi, kterej to jednou dotáhne až na pódium TEDu. Pokora je vždy primárně před Bohem (tj. před realitou). To je jediný, čemu má smysl se “klanět”. Všechno ostatní už je většinou pouze nějaká hra…

    • @Mordemy: zombie je mrtvý člověk. člověk který opakuje naučené? A proč opakuje naučené? Protože věří že ho to ochrání… že kontroluje situaci, když opakuje naučené. Vlastně podobné co píše Mordemy. Člověk se stává zombie ze strachu… před před neznámem, novým, neprozkoumaným, nenaučeným, vlastním, tvůrčím, nikdy neodzkoušeným….

      Netvrdím že je špatně studovat, učit se, rozebírat a analyzovat ale to je jen nástroj, nijak to nesouvisí s životem. To je jako kdybych říkala že popis banánu je pojídání banánu samotného. Prostě je to jen nástroj který umožní obživnout. Naučit se něco znamená mít větší potenciál k obživnutí, víc možností… ale nemusí to znamenat vůbec nic pokud naučené nedokážu zničit (zabít) a nechat z trosek vyrůst nový tvůrčí živý jedinečný prožívaný okamih – živý okamih. Ten okamih můžu zatavit do nějakého materiálu – do básně, referátu, písně, tance nebo prožitku s přítelem… ale jen ten okamih je živý. nikoliv to zatavené. to stvořené je již neživý produkt. odpad.

      • @ratka ,,Netvrdím že je špatně studovat, učit se, rozebírat a analyzovat ale to je jen nástroj, nijak to nesouvisí s životem.”
        Chapu (asi bych nerekla, ze ta analyza uplne nesouvisi se zivotem, kdyz je to neco, co delam, ale intuitivne chapu.) Ted si uvedomuju, o kolik je zivot narocnejsi, kdyz se clovek snazi ‘neco delat’ na vice frontach (tj. ne jen byt do peti v laborce a pak se jit domu koukat na serial), ale zaroven to jakoby jde samo od sebe – jsem na konci dne vic unavena, ale vsimam si sama od sebe vic veci a mam tak vic prozitku. diky te unave a bolestem hlavy jsem si taky zacala vybirat konverzace, na maily o nicem (jak se mas co delas nudim se) jsem prestala odpovidat, protoze mi proste nezbyvalo sil..Jsem hloupe prekvapena, ze je to efektivnejsi a vlastne se nic nestalo, protoze tem lidem je stejne celkem fuk, jestli a co jim odepisu.

        @mordemy s tou pokorou souhlasim, tak jsem myslela tu poznamku o univerzite. vyklad snu je perfektni! snar rekl totez, ale moc zkratkovite, diky tomuhle mi dosel i vyznam tech dvou nocnich mur, ktere se mi opakovaly cele letosni leto.
        nicmene ted vazne zalezi na cinech a myslim, ze se budu muset zacit v zivote vic ridit intuici, protoze rozumovy stav je asi tak ”okey, bojim se blizkosti a nemela bych se ji bat, no a co jako ted s tim *skrabe se za uchem*”

        jeste o praci…
        @la tibor ,,svoji budoucnost vidis redukcionisticky.”
        To je pravda. Ta analyticka schopnost je jedine, cim se odvazuju byt jista, protoze je to ‘podporene’ tou skolou.

        Nicmene vidim uz stinne stranky univerzitniho vzdelani – napr. to, ze se bojim rict nahlas, ze necemu verim (to prece neni legitimni duvod) anebo ze jsem si vsimla na prvni pohled silenych analogii. Tohle je hodne omezujici.

        Ale ohledne ostatniho, co me zajimalo, mam ted pocit, ze se to vsechno zredukovalo na projev schizoidnosti a nema vlastne smysl to podporovat (schovavat se za fotakem, na priklad, nebo ta dlouholeta fascinace jednim albem bella&sebastian a mozna glasgow celkove). Takze ano, vidim pas a univerzitu a mezi tim je pustina.
        Neverim tomu, ze by nezavisle laboratore byly lepsi nez univerzita. Porad musi prodat, lip se prodava to co je ‘sexy’ nez to co je ‘teoreticky asi do budoucna zajimave’ – i kdyz asi zalezi jak se to poda, ale to je zase takova komedie. pripada mi, ze z toho se snad vyhrabat neda.

        • @j.: S tím denním režimem je to holt tak no… Ono logicky (a možná i fyzikálně) to tak i vypadá, že energie máš tolik a tolik a když si doteď zvládala školu a po škole si relaxovala, tak o moc víc nelze. Kupodivu je to jinak. Jde tu spíš o to jakým způsobem člověk ty věci dělá a hlavně CO dělá – svým způsobem totiž nic není tak vyčerpávající, jako nedělat nic (pustit si ty seriály…) nebo si nechat vysávat energii nesmyslnou komunikací typu “jak se máš”. Až se konečně dokopeš k tomu smazat si Facebooček (kterej sazmořejmě strašně moc potřebuješ, třeba k práci a komunikaci s kolegy, že ano…), tak to teprve uvidíš, jak se ti uvolní ruce k tomu dělat dělat spoustu dalších věcí. A je úplně jedno, jak moc často na ten FB chodíš/nechodíš, stačí ten pocit, že seš teď psychicky zaháčkovaná právě v těhle stupidních ne-konverzacích a stahuje tě to zpět…

          Víc, než půl roku zpátky jsem začal dělal dispečera v jedný firmě kolem kamionový dopravy a jako správnej schizoid jsem si řekl, že si nesmím to šílený prostředí toho dispečinku pustit k tělu (trapný no, nedošlo mi to a udělal jsem to, proti čemu tu píšu, že jsem se stáhnul zpátky, abych se uchránil před sračkama…). Stalo se to, že když jsem přišel v pět z práce, tak jsem byl docela dost vyřízenej a víceméně jsem nebyl schopnej dělat nic moc jinýho, než si pustit nějakej film/seriál, přečíst něco na netu, ještě jakž-takž komentovat na blogu. Dokonce jsem si pak na to začal stěžovat La Tiborovi, kterej když pochopil, co jsem si to na sebe ušil, tak mě za to moc hezky seřval, mně to asi tak během pěti minut doklaplo (*omfg, plác do čela*), přestal jsem se vnitřně chránit před prostředím a rázem 1) práce mi šla mnohem líp, 2) měl jsem energii i na mimopracovní věci, 3) začal jsem se věnovat dalším věcem, co vyžadovaly energii, 4) energie jsem měl přesto stále VÍC, než předtím (přestože jsem začal dělat mnohem víc věcí a do práce jsem se mnohem víc opřel, tak jsem z práce nechodil utahanej).

          Pointa toho příběhu je teda jednak to, že není vůbec těžký spadnout znovu a opět do primitivní hry, kterou člověk už dávno chápe, a hlavně, že energii lze získat investováním energie. Mně by prostě v tej chvíli nikdy nenapadlo, že když se pořádně opřu do práce (začnu na ní vydávat víc energii; čím nebudu moct vydávat energii na tu jakože ochranu před prostředím…), tak my to ve výsledku tu energii dodá, nikoliv vezme. A stejně to funguje se vším ostatním. Většinu času jsem unavenej, ale překvapivě mi to funguje tak, že když udělám nějakou práci (o který vím, že má smysl!), tak nejsem unavenější, ale naopak cejtím příval energie…

          Jo, záleží na činech, směle do toho, mám pocit, že drive ti teď nechybí. Ta blízkost pak přijde bokem a jakoby ze strany, když začneš dělat to, co cejtíš, že je správný. Tj. chápeš to úplně správně, že si to němůžeš vynucovat (ani sama na sobě), že jako “Tak a teď půjdu a udělám blízkost!” – nelze no. Ale právě skrz to překopávání života správným směrem se jen tak jakoby mimochodem tý realitě otevřeš a tím pádem budeš (jen tak mimochodem) víc schopná tý blízkosti. Btw. už to dokazuješ touhle diskuzí (a přijde ti to třeba v tuhle chvíli i nepříjemný slyšet, ale všichni zúčastnění tu zažíváme vzájemnou blízkost… a vzniklo to jen a pouze proto, že na těch věcech teď začínáš makat). Pak tě teda dokážou solidně otevřít ty psychedelický drogy, co se blízkosti týče. Tam to jede hlavně přes tu blízkost k realitě jako takový, že se člověk zmenší to rozevření těch nůžek (ten rozštěp na dvě poloviny osobnosti) a skrz to rozšpouštění shizoidnosti začneš chápat a mít ráda ty lidi kolem tebe (to myslím i obecně; třeba svoje rodiče můžeš v tý chvíli dost hustě pochopit proč dělali, co dělali a pak to moc nejde je za to dál nesnášet – to už je můžeš mít jen ráda…). Jakkoliv se toho bojíš, tak seš na nejlepší cestě si ten trip dát (ale teď to není to podstatný a třeba se k tripu dostaneš až za deset let).

          Blízkost s druhejma lidma a blízkost se světem jako takovým, to je to, o co se tu hraje. Když budu jó dramatickej, tak blízkost je ten smysl života (fakt).

          To, na co narážel La Tibor tou “nezávislou laboratoří” bylo to, že kdybys opravdu chtěla, tak by sis mohla na tu svojí laboratoř sama vydělat a úplně sama si jí financovat – až takhle moc komplexní ten život může bejt (překvápko, co?). Ano, potřebovala bys na to pár desítek mega. Ano, ty můžeš jít a vydělat pár desítek mega na svoji soukromou laboratoř. Seriously.

          Aneb chceš zkoumat? Chceš dělat v labu? Nechceš bejt ve zkurveným prostředí školy? Zařiď si to, jde to! (that’s not a joke)

          Tohle je to, co ti uniká a co ti La Tibor vyčítá. Že ty jako jedinej způsob, jak zkoumat něco v labu, je nechat se ZAMĚSTNAT v labu. Ale co takhle mít vlastní lab? Financovanej ze svejch vlastních peněz? To tě nenapadlo, co? :-)

          • @Mordemy: jeste k ty praci..nenastaly tam nahodou ty zasadni problemy prave PO tom tvym otevreni se?

            ++++++++++++++++

            samozrejme ze je mozny si na ten lab vydelat, ale momentalne je to asi hudba sfer; presto jde delat hafo jinych veci i bez silenych prachu… diky svejm kontaktum je mozny se tam dostat zadnima vratkama; je mozny co ja vim, nechat se tam zamestnat jako uklizecka a po nocich tam michat ten kamen mudrcu… nerikam delat TOHLE.. ale pouzivat tenhle typ mysleni, znamej jako thinking out of the box

            cim silenejsi a vtipnejsi, tim lepsi

            • @la tibor: Samozřejmě, že mě vyrazili takřka bezprostředně potom, co jsem to začal dělat pořádně tu práci a začal jsem se snažit fakt komunikovat, ale to je logický no… Holt Grpsi a jeho “můžu říct šéfovi cokoliv” je jednoduše blbost. Buď to budeš hrát a naleze ti to do hlavy a budeš z toho prostředí v prdeli a zůstaneš tam a budeš chodit s kolegama do hospody, anebo do tý hospody chodit nebudeš, nebudeš se účastnit společenskejch her, nebudeš mít stejně debilní kecy jako ostatní, nebudeš hrát rally na PS2, budeš víceméně spíš mlčet a dělat si svojí práci a v tý chvíli začneš bejt podezřelej, protože součástí tý práce bylo bohužel i to aktivní zařazení se do kolektivu se vším tím shitem a to si bohužel nezvládl chlapče – takže bye.

              Jo, jasně, že financovat vlastní lab není možný TEĎ, napsal jsem to proto, že j. ani ve snu nenapadlo, že by vůbec něco takovýho možný bylo…

            • @Mordemy: @la tibor: To uz jsem nekde slysela.
              Stejne jako dalsi veci, ktery se mi ted nahodou vraci. A porad me odkazuji na Glasgow a na to, o cem nekdo v Glasgow mluvil. Nevim jak moc ma smysl rozepisovat to konkretne, ale…

              “Confusions of ideas produce discovery,” he says. “People, researchers, always come to me and say they are pretty good at thinking outside the box and I usually think ‘yes, but it is a pretty small box’.”

              http://www.guardian.co.uk/science/2012/jul/21/chemputer-that-prints-out-drugs

              Meet my former summer project and prospective phd superviser. The University of Glasgow.

              Posledni den, kdyz jsem ho videla nazivo, slysela jsem ho rikat jednomu koncicimu doktorandovi, ze si bude zakladat nezavislou laborku a hleda schopne lidi.

              Hm..

    • @Mordemy:
      (Jen vykrik)

      !!! Stahla jsem si Perfect sense. Prvni zaber a vidim silnicni most v Glasgow vedle koleji z Central Station. (Za nim v pravo je squat plnej fetaku. Za tim squatem nova obytna zona, tam jsem bydlela.)

      Tohle uz do prdele nemuze byt nahoda.

      • @j.: :D Není to náhoda. Zvykej si!

        • @Mordemy: Ten film proste musel vzniknout v Glasgow. To mesto ma obrovskou energii, kterou ne kazdy zvladne. Lidi jsou naprosto bezprostredni a uprimni, velky rozdil oproti Praze, ale take vcetne nasili (nemam ruzove bryle) – to mesto proste zije se vsim vsudy, ale vetsina lidi tam jakoby to neumela unest. Jak strasne se tam chlasta, drogove vecirky jsou neco uplne samozrejmeho. Lidi z Glasgow jsou pysni na to ze nevidi a neslysi, idealni vikend stravi chlastanim a snupanim koksu u nekoho v obyvaku od patku do pondeli do rana, jsou hrdi na to ze neznaji ani sousedni mestecka. Mela jsem spolubydliciho z Paisley, kterej lhal tak zarputile, ze jsme mu to vsichni podvedome verili, i kdyz nam vsem bylo jasne, ze je to poza – treba si nastavoval budika na telefonu, aby mohl delat, ze mu nekdo vola; vlastne nikdy do mistnosti nevesel, aniz by nemel u ucha telefon, takze vypadal hrozne dulezite a vsichni jsme z nej meli respekt.
          Proto asi v Glasgow vznikaji veci jako tohle http://www.davidshrigley.com/images/sculpture/sculpture_pics2007/sfg07_004.jpg Protoze lidi casto nepochopi, ani kdyz neco maji primo pred ocima, nebo spis to nechteji videt.

          Vlastne jsem v Glasgow zazila nejvetsi lzi a intriky, presto mam k tomu mestu obrovske citove pouto. To me trochu mate.

          • @j.: Ten popis Glasgow je dobrej (strašnej), teď mi ten film dává o level větší smysl. Fakt hnus no… Je zajímavý, jak dáváš dohromady to, že lidi tam jsou jednak “naprosto bezprostřední a upřímní” a zároveň úplně v prdeli. To, že město “žije”, tj. lidi tam chlastají a pořádají drogový večírky, to znamená pouze to, že ta upřímnost a bezprostřednost (a teď fakt tápu, jak si to mám představit v praxi…) je nějaká strašlivá karikatura na celý to prostředí tam. To, že to město “žije” je přece tím pádem hrozný (když “žije” takhle…). Co nemohou lidi unést? Tu vlastní upřímnost a bezprostřednost? To je blbost, ne? V čem jsou ti lidé “bezpostřední a upřímní”, když si z toho pak musí každej víkend propláchnout hlavu koksem? To je jako říct o lidech v Brně, že jsou “bezprostřední a upřímní” a jen tak čirou náhodou tam pak většina lidí tráví víkendy naložená v lihu. No bezprostřední a upřímní prostě nejsou… na bezprostřednost a upřímnost nepotřebuješ chlastat a šňupat koks přece…

            Tomu tvýmu spolubydlícímu z Paisley bych asi udělal něco strašně nehezkýho zdá se mi… A měl bych pak na svědomí dalšího zhroucenýho schizofrenika… To s tím telefonem už je hodně šílený a o řád šílenější je, že jste mu to žrali (a zároveň jste věděli, že je to tetřev a přesto jste s ním tu hru hráli…).

            Teď už jsem i pochopil proč máš na blogu všude to “I wrote these words to fill this space” – což je teda vzato do hloubky vlastně dost hustý přiznání významu celýho toho blogu (parafrázováno “Tohle je shit a píšu to jako shit”). Hustý je, že tohle už je ten black mirror effect, ta asimilace sdělení, kdy člověk si sice uvědomuje, že to je shit, ale protože to napřímo napíše ve stylu “Koukněte, tohle je shit”, tak se jakoby zdánlivě nic neděje a ten shit je legitimizován a na oko přestává být shitem – protože jsme přece přiznali, že je to shit ne, tak teď už jsme z obliga. No nejsme z obliga právě. Dokud budeme psát texty s tímhle nadpisem, budeme akorát dostatečně postmoderní. Budeme schopní si sami sobě a čtenářům zdůvodnit, že je v pořádku psát texty o hovně a že jediné, co stačí je, že to jako hovno označíme a pak je vše v pořádku.
            (pokud máš filmovou náladu, stáhni si ještě tuhle třídílnou minisérii: http://www.csfd.cz/film/214772-cerne-zrcadlo-narodni-hymna/ – taky se to “shodou náhod” odehrává v Anglii btw.)

            • @Mordemy:
              Spolubydlicimu jsem se cele leto dost huste vyhybala a ukazalo se, ze on se me taky svym zpusobem dost huste boji, asi vedel ze vim, heh. Kdyz jsme meli byt tyden v byte jen my dva, odstehoval se ke zname o dve patra niz. On mel proste tak silny …frame, musim rict…ze se tomu tezko dalo branit.
              Mentalita lidi ve Skotsku a v Anglii je dost rozdilna. Zkusim to popsat lip..
              Treba rozhovor na pokladne v Tescu v Anglii probehne v prekladu ,,Pral byste si plastovou tasku?” – ,,Ano prosim”
              ale v Glasgow to v cestine je asi
              ,,Chces tasku, vid.” – ,,Jasne ze jo, vole”
              (myslim, ze je to specialita Glasgow, Edin je mnohem vic anglickej)
              Lidi v Glasgow jednaji bez obalu a nehrajou na spolecensky konvence, taky malokdy studujou, protoze je to prece k nicemu. (To ti tam rekne kazdej, univerzita je narvana cizincema.)
              ALE. Oni vi, co nechteji, ale uz se nedostali k tomu, co chteji. Takze si vytvorili svoji vlastni kulturu, ve ktery je cool to popirat a zavirat pred tim oci.
              Takze v podstate hresi, ze?

              Jeste k tomu Tescu – rozhovor dvou spravne skotsky obtloustlych holek s narvanyma kosikama sladkostma: ,,We’re gonna be sick” – ,,I kno but oh well.”

              • @j.: Ze stejnýho důvodu se mi líbí Ostrava, kde nejenže lidi mluví takhle “napřímo”, ale to město celý i tak vypadá, je normálně hnusný a odpudivý, je tam spousta rozpadlejch domů, špína, hnusnej vzduch, zoufalý ztracený existence, lidi, co jsou v prdeli a tak… Ono je na tom přitažlivý to, že tenhle hnus je ve skutečnosti úplně všude, ale jinde to dá práci to objevit. V Ostravě to člověk vidí jaksi víc napřímo, na rozdíl od Brna nebo Prahy, kde je to překrytý buď tou pseudointelektualitou (Brno) nebo prachama (Praha).
                (každopádně La Tibor, kterej část roku obvykle pobývá právě v Ostravě, se děsí toho, že se do tý Ostravy přestěhuju, což mu nemůžu udělat, takže hledám nějaký další podobný město… možná zkusit sever a severozápad Čech, tzn. Most a Ústí nad Labem, to jsou dostatečně zoufalý místa, aby tam to konvenčí pozlátko bylo krapet sedřenější…)

                Problém je, že to s tou upřímností není zdaleka tak jednoduchý a to tvoje “Jasně, že jo vole” je bohužel na úplně stejný úrovni jako “Ano, prosím.” – spíš je to nakonec ještě horší. A teď proč:

                No kvůli tomu, že je to celý jen antiteze a ještě k tomu ta antiteze zakrejvá zrak. Je to pouze vzpoura proti něčemu (proti konvencím slušnýho chování) a jako každá vzpoura to má ten punc toho, že tím se to jako vše řeší. Přitom to nevede nikam. A nejen, že je to úplně to samý jako ten mainstream, je to ještě podstatně horší, protože to není vidět! Protože lidi, který tohle praktikujou, žijou v iluzi toho, že jsou jiný, že vyzráli nad těma konvencema a žijou jinej život jen tím, že místo “prosím” říkaj “vole”.

                O Glasgow nevím nic, jediný, co mě vždycky naskočilo když jsem slyšel jméno toho města bylo, že je to “univerzitní město”. Pokud tam jsou lidi natolik vnímavý, že vidí tak moc silně ten tlak systému (s největším symbolem zařazení se do systému je VŠ), tak je to sice hezký, ale tím, že se to (logicky) přesunulo akorát do antikultury, nevyřešilo se absolutně nic. Lidi jen začali žít v iluzi, že teď už se jich systém netýká, když chlastaj, ilegálně šňupaj koks a místo “prosím” říkají “vole”. Přitom opak je pravdou samozřejmě…

                To máš prostě jako se skate kulturou. Skejťáci byli odjakživa vnímaný protispolečensky, měli ty svoje prkna s kolečkama a proháněli se jima na místech, kde to bylo přinejmenším nevhodný. Nosili o dvě čísla větší kalhoty s rozkrokem u kolen, kšiltovky s nápisama atd. Skejt byl symbol svobody, symbol toho, že si stoupneš na prkno a jedeš, kam se ti zlíbí. Skejťák měl bejt ten, kterej se vysmívá systému, protože ho nepotřebuje, protože je svobodnej a volnej na tom svým prkně. A jak skejťáci dopadli? Absolutní pohlcení kulturou a tím, proti čemu ty skejťáci jakoby vystupovali (a dodnes vystupujou). Dneska je skejťácký oblečení ten nejprofláknutější mainstreamovej outfit, kterej si na sebe můžeš oblíct. A oděvní firmy dokonce přejaly tu antifilozofii – na náměstí ve městě, kde bydlím je shop s tímhle skejt oblečením, kterej má ve výloze velkej nápis “Be whoever you want to be.”

                A je to tak proto, že na “Be whoever you want to be.” nakonec jede celá tahle společnost. Ideologie týhle společnosti je, že máme demokracii, svobodu, a proto NEJSME OMEZENI IDEOLOGIÍ a tím pádem je jen na nás, jak si zařídíme život (s nenápadným dodatkem, že to samozřejmě musí být v rámci systému a podle pravidel, na kterých jsme se všichni demokraticky dohodli). Ve skutečnosti jak říká Žižek jsme nikdy nežili ve společnosti, která by byla víc ideologická. Hlavní potíž je tu totiž v tom, že ta ideologie je tak silná, tak všudypřítomná a tak samozřejmá, že už jí nikdo ani nevnímá a je vůbec problém jí jako ideologii vnímat. A o to je to celý silnější a o to je to větší průser! My se ti tu snažíme sice vysvětlit, co všechno jako můžeš se svým životem dělat, ale je to hrozně nebezpečný v tom, že ty si to můžeš postmoderně vztáhnout na tu realitu tak, že jako “máš spoustu možností a můžeš všechno, je to jen na tobě” – což je jakoby úplně to samý, ale není to to samý (ten rozdíl nejsem schopnej vysvětlit).

                Neboli: Dneska není nic manistreamovější a konvenčnější, než jezdit na skejtu a říkat “jasně, vole”. Tohle je podstata postmoderny a black mirror effectu. Je to šílený a prakticky nevysvětlitelný a nevím, jestli chápeš, co chci říct, takže zkusím na závěr ještě jednu analogii…

                Aby těch syncrhonicit teda nebylo málo, přesně tohle jsme s La Tiborem včera řešili po mailu, že veškerý “anti-” myšlení je ve výsledku úplně k hovnu a je to stále totéž. Výborně to vysvětluje Žižek v Pervert’s Guide to the Cinema:

                Film Matrix určtiě znáš. Jedna z nejslavnějších scén je ta “Red pill/Blue pill”. Neo je součástí iluzorní reality Matrixu. Když si vezme modrou pilulku, zůstane v iluzi, vezme si červenou pilulku, ukáže se mu Pravda a to, jaká je skutečnost. Tj. ten film tvrdí, že když si vezmeš červenou pilulku, tak už NEBUDEŠ ŽÍT V ILUZI. Tedy tvrdí, že se lze ze zajetí tý iluze dostat a vnímat pouze čistou realitu. A právě v tomhle film Matrix totálně kecá. Protože tohle nelze. Žižek to vysvětluje tak, že když z reality odstraníš všechny iluze, tak přijdeš o samotnou realitu – neboli i ta realita “mimo” Matrix, ta ve který je Morpheus na svojí lodi a všichni tam jedí k jídlu ten hnusnej blivajz a obloha je zničená atd., tak i tahle realita se ve skutečnosti skládá z iluzí. O čemž už se Matrix nezmiňuje ani slovem samozřejmě, protože celá myšlenka Matrixu je ta “dostat se pryč z iluze/dostat i všechny ostatní lidi pryč z iluze”. Ale je to lež. A úplně stejnej typ lži je dneska všude kolem nás a přesně tenhle typ lži praktikujou ty lidi v Glasgow.

                A úplně nejhorší na tom je, že samotnej systém a samotná společnost (Matrix) už výše řečené pochopili a je čím dál všeobecně známnější to, že žijeme v iluzi a že lidi chtějí z tý iluze ven. A už i tahle tužba se stala součástí toho systému! Dnešní společnost ti nabízí červenou pilulku na každým rohu. Dneska se červený pilulky prodávají v obchodě a říká se tomu “knihy o osobním rozvoji”. Nebo na netu máš stovky tisíc návodů typu “make money online”. Doby, kdy byl útěk ze systému tabu, už jsou dávno pryč. Dnes už ví to, co popisuju tady na blogu čím dál víc lidí a ty informace jsou automaticky asimilovaný a používaný systémem. Antisystém se stal součástí systému samotnýho a stalo se to tak nenápadně, že to všichni sežrali. Je to podobně šílený jako kdyby přímo ve světě Matrixu chodili po ulicích agenti převlečený za Morphea a Trinity a dávali by lidem červený pilulky, který by fungovali úplně stejně jako ta, kterou dostal Neo.

                Systém je shit. To už lidi pochopili. Jenomže to pochopil i systém sám. Takže systém teď nabízí jinou verzi sebe sama zabalenou do “antisystémového balení” (Glasgow). A nově se už i tohle začíná stávat známým a lidi pomalu chápou, že antiteze je nefunkční, takže se zvolna dostáváme do třetího levelu, kde už to asi nerozklíčuje nikdo…

                Podstatný je, že červená pilulka je mýtus – nikde neexistuje čistá pravda bez iluzí a z Matrixu nelze utéct do skutečnýho světa. Přesto tu hledáme třetí cestu (třetí pilulku), protože věříme, že něco s tím přece jenom dělat lze (když už nemá smysl ani v Matrixu zůstávat [blue pill] ani se z něho snažit utýct [red pill]).

              • @j.: o tom je ted ta nova alenka… presne TOHLE je nas boj

                Ty mas rict spolubydlicimu tu jeho jednu pozu za druhou a ne to v sobe dusit a pak to vypustit nam tady? Co nam je kurva do tvyho spolubydliciho. JEMU to mas rict. Donutit se do toho mu to rict. Nic jinyho nepomuze jemu, realite, tobe a ani nam.

                Pani P. z visky V. u O. vari zase uzasnou polivku, kterou me uplati, aby u toho, kdyz ji jim, mi mohla rikat postrehy k tobe i Mordemymu. Vylejt si srdicko… NA SPATNYM HROBE

                Tohle uvedomeni je hezky, ale je uplne k hovnu, pokud s tim neco neudelas. Rozehravat tady s Mordem hru, ze on by to jako udelal za tebe? WHAT THE FUCK. Vite vubec co to tady hrajete?

                Je to na tobe – jen na tobe postavit se realite. Jen na tobe je zvladnout svy nocni mury prevteleny do jinejch lidi. Pokud tohle neudelas, tak je zadelano na silenej pruser. Pak uz staci si jen nabrknout nejakyho chlapce, kterej slibi, ze tu realitu bude cistit za tebe a za tebe posilat do prdele cloveka, s nimz si to mas vyridit sama.

                Nema vubec smysl resit, co budes nebo nebudes delat. Jestli nezavisla laborka nebo nezavisly studium a prace v tovarne na slanecky. Dokud nedokazes konkretnimu cloveku rict hru, kterou on hraje, tak je vse k nicemu. Je v poradku bejt posranej a preslapovat na jednom miste… je v poradku to delat treba i dlouho, trapit se tim a mit deprese. Ale neni v poradku od toho uhybat a magicky transformovat problem nekam jinak.

                Tohle je tak easy, az to triska dverma.

                • @la tibor: jo a vubec, vubec neni nahoda, ze zrovna dneska sem prijde nekdo na keyword “profesionální vrba”

                  to je totiz ono – magickej bullshit

                • @la tibor: Tohle je fakt do háje, to mě totiž napadlo jako úplně první, říct j., že s tím spolubydlou má jít do konfrontace a říct mu, co hraje. No je příznačný, že jsem pak místo toho napsal, že bych mu to řekl já… “dobrý no”, klasika samozřejmě…

                  Na stranu druhou nemyslím si, že tuhle hru odkrejvat veřejně je v tuhle chvíli dobrý pro někoho jinýho, než pro tebe a pro toho, na koho je tenhle tvůj komentář ve skutečnosti mířenej (není mířenej ani na mě, ani na j., a koneckonců ani na tu paní P. – je mířenej primárně ně někoho úplně jinýho; nevím, jak moc si to uvědomuješ).

                  Příště mi to prostě napiš do mailu, bylo by to tak podstatně efektivnější… V tuhle chvíli to prostě NEMÁ value (a víš moc dobře proč a o co tady jde).

                  • @Mordemy: neni namirenej na nikoho konkretne, byt ti to tak logicky pripada

                    Je fakt namirenej hodne obecne. Delame to vsichni mezi sebou. Bud mame pocit, ze nemame na to to udelat, tak se snazime navesit na nekoho, kdo jakoby muze (nebo na nej licime pasticky). Anebo, obcas, jsme posedli nemene nebezpecnym pocitem, ze to zvladnem za nekoho jinyho.

                    Jsem unavenej proste ze sveta, nejen z her, kde ja hraju jednu z techhle dvou roli. Nebo i kdyz vidim, ze to hrajou dva lidi nekde vedle. To je fakt cely. I proto velmi dobre citis, ze te “nechci v Ostrave”. Mam tech her proste plny zuby dostatecne po netu.

                    K konkretnim hram: akceptuju, budu psat mejlem (uz me boli hlava premyslet jestli je to dobre nebo spatne, vidim oba argumenty, tak ti budu verit)

                • @la tibor:
                  ehm.

                  ted dostanu ban, ale meli byste poradne cist, co se tady pise.

                  1. popisovala jsem skotsky drogovy vecirky, rekla jsem, ze mam vazbu k tomu mestu, ne k tem vecirkum. proc myslite, ze jsem se prestala techhle seanci ucastnit, ackoliv to delali vsichni kolem me? doslo mi, ze to nici lidi. ne nepritahovalo me to, ani presto, ani proto, ze to nici lidi. nechutny je na tom uplne vsechno, kdyz to clovek vidi strizliv, nejen kalejici smutny pes v obyvaku. jak myslite ze vim, ze jsou lidi z glasgow hrdi na to, ze neznaji ani okolni mesta? protoze se mi smali vzdycky kdyz jsem v sobotu rano na cely vikend vypadla, zatimco oni uz davno parili. je to utek? je odstehovani se do jineho bytu utek? je odstehovani se do jineho mesta utek? a nejde proste jen o to, delat to, co kurva uznam za spravny, at uz je prostredi jakekoliv?
                  2. popisovala jsem skotskou mentalitu. proto jsem sveho BYVALEHO spolubydliciho jsem uvedla jako priklad. myslite, ze jsem si tohle vsechno nechala pro sebe, a ted vam to tady jenom tak rikam? myslite, ze to ze jsem pred tim napsala, ze se spoustou lidi se rozhodnu nemluvit znamena, ze nemluvim s nikym a ze se bezne nebranim? uznali jste nekdy tu moznost, ze jsem se zkusila branit, a ten clovek vytahl kvuli tomu nuz na nekoho tretiho? Ma pak smysl se branit, nebo uz je proste na rade ten utek?

                  Myslite, te si tady vylejvam srdicko? Ja se snazim prijit na to, proc Glasgow.
                  Dekuju, uz mi to doslo.
                  Posledni veta u bodu jedna.

                  • @j.: Ban nedostaneš, máš tu prozatím od Mordemy protekci… Ban by teď moc rád dostal La Tibor, protože pro něho by to byla úleva (nemusel by se tu zapojovat). Na nějakou ubrečenost a to jestli si tu jako vylejváš srdíčko na to se vyser. Tady je to teď o tom ty věci sdílet, tak je prostě sdílejme, jenom je dobrý si třeba uvědomit, že na sebe přitom vzájemně fakt nákládáme dost velký břemena (tj. nebrat to tak, že toho druhýho to nezatíží, ale psát ty věci s vědomím toho, že si to fakt berem k srdci všichni tady…). La Tibor je taky jenom člověk a má toho aktuálně prostě moc. Nějaká j. na Mordemyho blogu je to nejmenší, co teď má k řešení a občas to prostě někdo schytá i za ostatní. Čímž teda nechci říct, že to, co LT píše je blbost, jeho reakce je naopak vcelku adekvátní…

                    Koukni, to, že takhle ex post napíšeš, jaký ty večírky byly sračka, to je jedna věc. Ale ty si to ve svým komentu podala tak, že “to město žije”. A tohle je jednoznačně pozitivní konotace, ergo je prostě logický, že se to vztáhne na celej ten koment o tom městu. Sama si pak i přiznala, že máš k tomu městu (pozitivní) citové pouto (kdyby bylo to pouto negativní, tak tě to samozřejmě nemate; takže ano, to pouto je pozitivní).

                    Jedním dechem ještě dnes popisuješ, jak to město žije a druhým dodáváš, že tě to nepřitahovalo? Ty jo vždyť ještě v srpnu si šňupala koks!

                    Vím, že už poněkolikátý v týhle diskuzi píšeš něco typu “myslela jsem to celý úplně jinak”. Ale když jsem byl malej a chodil jsem do školky, říkali jsme tam něco jako “první slovo platí, druhý leze z gatí”. A dodnes s tím souhlasím. To jest v naprostý většině případů lidé skutečně tím, co říkají/píšou, myslí to, co říkají/píšou. Tohle dodatečný zdůvodnění “jak to bylo myšleno” je už jen ex post přetočení tý původní myšlenky, kdy ses lekla toho, že si to myslela “špatně” a tak to dodatečně přiohneš kam se ti to víc líbí. Naše hlava je tohle schopná dělat tak, že si toho ani nevšimneš a pak se budeš schopná do krve hádat, že si to už napoprvé myslela tak a tak. Prostě nemyslela. Dá se třeba říct jó napsala jsem blbost, jó to mi nedošlo atd., ale nelze se tu snažit dodatečně obhájit to, že původní verze je dokonalá…

                    Samozřejmě alibisticky předpokládám, že chyba skutečně není na naší straně v tom, že bysme tě nepochopili a my měli to vnímání významu těch slov posunutý, ale že se to až ty teď snažíš postmoderně přetočit… A to se prostě musím ozvat, protože tím si jen zasíráš hlavu…

                    Problém je, že prostě nelze jen tak dělat, co člověk považuje za správný, protože to prostředí tě vždycky nakonec dostane a znemožní ti ty správný věci dělat. Tohle, co si napsala o tom prostředí by znamenalo, že je v pořádku zůstat třeba na tej škole a že stačí prostě dělat to, co považuješ za správný. Nestačí, protože takhle silnej není nikdo. Prostředí je vždycky nakonec silnější, než ty a bojovat proti němu se moc nedá…

                    Odstěhovat se do jinýho bytu je útěk v závislosti na kontextu no, respektive na tom, jestli to použiješ jako útěk před tím, co vnímáš jako sice správný, ale podstatně těžší řešení, do kterýho se ti nechce, anebo jestli je útěk naopak to setrvávání v toxickým prostředí (tj. vyžívání se v tom). V tomhle kontextu bylo myslím správný řešení pokusit se s tím člověkem navázat skutečnej kontakt a konfrontovat ho s tím, co dělá. Ano lidská energie je omezená a někdy si prostě musíme vybrat, do čeho jí budeme investovat a hádat se s magorem někdy nemá tu hodnotu a je pro tvůj život a lidi kolem tebe lepší, když prostě jdeš pryč a uvolní se ti ruce pro něco dalšího. Ale byl to tenhle případ? V týhle diskuzi s tebou zaznělo mimo jiné to, že si byla v tom starání se o lidi dost alibistická (tvoje vlastní slova)… nebylo to i tohle?

                    “…uznali jste nekdy tu moznost, ze jsem se zkusila branit, a ten clovek vytahl kvuli tomu nuz na nekoho tretiho? Ma pak smysl se branit, nebo uz je proste na rade ten utek?” – ne, to jsme tu fakt nikdo v úvahu nevzali, že by to mohlo takhle dopadnout no, to je vážně hrozný, ehm… Tohle je jen nějaký tvoje trauma a je to relevantní jen pro tebe – pokud se ti tohle stalo, tak je potřeba se tím zaobírat, vyřešit to, uvědomit si, co v tobě s touhle zkušeností zůstalo a nějak to zpracovat. Ale nemůžeš kvůli jedný takovýhle zkušenosti, že někdo vytáhl na někoho nůž kvůli tomu, co si ty udělala/řekla, mít celkovej zásek v komunikaci. Nebo můžeš samozřejmě a máš očividně, ale nelze čekat, že tě to tady necháme používat jako excuse. To samý platí pro všechny ty další traumata, co cituješ, že se ti lidi smáli, když si na víkend jela pryč.

                    “myslite, ze jsem si tohle vsechno nechala pro sebe, a ted vam to tady jenom tak rikam?” – a napsala si o tomhle třeba na ten svůj blog? Nevztekej se, ale ještě týden zpátky si byla zapálená pisatelka sračkoidního bložínku o lifestylu v Anglii (když to zjednoduším) a nic takovýhleho jsem tam nečetl.

                    Uvědom si, že ty fakt nejsi v ničem výjimečná, takovejhle věcí, co teď v záchvatu rage popisuješ, má každej člověk ve svým životě stopadesát. Nikdo neříká, že seš celej život totální sračka a nikdy si nic neudělala a nikdy si nezkoušela bojovat… Všichni víme, jak je to drsný a že to vůbec není prdel se s těma věcma snažit nějak vypořádat. Ale je jasný, že se prostě stále ještě snažíš hodně málo a těžko tě tu budeme chválit za to, jak přeci jenom některé ty věci krásně zvládáš. Zatím je to všechno jen pure academic. Zatím se to ještě pořád může celý zesrat (ty se můžeš zesrat; a možná to právě začalo). Ještě pořád si s tím, co ses tu dozvěděla neudělala VŮBEC NIC, kromě toho, že ses na ty věci podívala trochu jasnějším zrakem. Stále máš Facebook. Stále chlastáš víno. Stále máš blog o hovně, kterej čtou další a další lidi a kterým se inspirujou další holčičky a zakládají díky tomu další stejně sračkoidní bložínky. Stále seš tam, kde seš…

                    Zatím si v praxi za ten týden neudělala nic a už se tu začínáš vztekat? Ty aktuálně naprosto nemáš nárok na to bejt navztekaná na kohokoliv jinýho, než sama na sebe… a myslím to skutečně v dobrým, hádat se s tebou nechci, to poslední, o co tady mně nebo Tiborovi nebo schizoidě jde je tě nasrat nebo ponížit nebo z tebe dělat ubrečenou neschopnou holčičku.

                    • @Mordemy:

                      ”La Tibor je taky jenom člověk a má toho aktuálně prostě moc. Nějaká j. na Mordemyho blogu je to nejmenší, co teď má k řešení a občas to

                      prostě někdo schytá i za ostatní.”

                      Ok, tohle uplne chapu, zaroven mam zodpovednost za to, co tu pisu, at uz to v ostatnich vyvola cokoliv, to je pravda.

                      ,,Koukni, to, že takhle ex post napíšeš, jaký ty večírky byly sračka, to je jedna věc. ”

                      Vzdyt to neni expost. Uz jsme se tu o tom bavili, o spatne pochopenych ”too many good weekends”. Nebyl bys zdaleka prvni, kdo by mi

                      rekl, ze se vyjadruju prilis zkratkovite, ale to, co si myslis, ze je expost, z meho pohledu vazne v mych predchozich postech uz bylo. Za

                      svoje spatne vyjadrovani se tim tedy omlouvam, zkusim se vic soustredit.
                      To mesto zije, ano, mam ten pocit a mam tu pozitivni vazbu. Ale podle me nechapes ten vyznam te vazby. Jsem presvedcena, ze ta energie

                      toho mesta nabizi spoustu moznosti, jen je umet vyuzit (coz 95% obyvatelu nedela a tak je to i jinde, jenom to neni tak videt, jak uz tady

                      nekdo rekl). Vim, ze to neni energie, ktera te tahne nekam do stoky sama o sobe. To zalezi az na tom vyuziti. V podstate je to asi takovy

                      pocit, jako kdyz podnikatel objevi diru na trhu, nebo jak bych to rekla.

                      Ja samozrejme necekam chvalu, zaroven mi pripada, ze ve mne porad predpokladate nejakou defaultni debilitu. Ted se citim vazne nepatricne,

                      ale vy mi tu omilate spoustu veci, ktere jsem pochopila i bez vaseho dovysvetleni, ale ja na to samozrejme neupozornuju, protoze to nema

                      zadny vyznam krome nejakeho meho brainwankingu, coz tedy tim padem nedelam. Z meho pohledu je do oci bijici, ze ohledne meho pribehu jsem

                      tady jedina, kdo ma uplnou sadu informaci (to je fakt), na druhou stranu je to nedokazatelna pravda, takze vy si muzete vybrat, jestli mi

                      uverite nebo ne. Jenom z veci zrejmych na prvni pohled…

                      / Na blogu jsem to neventilovala, protoze v te logice s jakou jsem ten blog psala, jsem si nemohla stezovat. Resila jsem to se svoji

                      sestrou po mailu.
                      / Nemam facebook (Uz).
                      / Nepiju. (Ani mi to nechybi – doslo mi, ze mi to jenom pomahalo v tom chovat se cool, asi jako fb, na coz se muzu vykaslat).
                      / Napsala jsem nekolik dulezitych mailu, coz jsem predtim neudelala, protoze jsem tusila, ze je nekde problem, ale pred diskuzi na teto

                      strance jsem to nedokazala formulovat. (Jeden clovek je jako hluchy a navedeny, ostatni prekvapive pochopili a byli prekvapeni, ze to dava

                      smysl.) V jednom z tech mailu jsem vlastne narazila na to, ze lidska energie je omezena a v nekterych pripadech ti musi dojit,

                      ze na tohle uz nestacis, ze z perspektivy tvoji mozny pomoci je vlastne ten konkretni clovek uz beznadejnej, protoze ty uz mu nemuzes pomoct.
                      / Mam blog o hovne, na ktery nepisu a misto toho mam papirovy denik, do ktereho muzu byt uprimna, protoze ho nikdy nikdo nebude cist.

                      Nejsem si jista, jestli je spravny tu komedii smazat (v celkovym meritku na jednom temer neznamem blogu nezalezi a me to muze za par let

                      poslouzit jako reference, stejne jako ten starsi blog..narozdil od starych papirovych deniku, ktere netusim kde jsou)

                      Ted me tu nekdo z vas zjebe za tenhle seznam, kterej je uplne spatne a urcite nic nedokazuje – podle me dokazuje to, ze mate predsudky ohledne cehokoliv, co tu bud nezminim nebo nevysvetlim dostatecne uber-explicitne. (Tohle me na zivote unavuje, nicmene je to vlastne moje chyba, ze pisu mnohem min detailne nez myslim.)

                      —-

                      Ad I wrote these words to fill this space. Ja jsem to vnimala jako prohlaseni typu ‘Udelala jsem tu vec z nejakeho duvodu, ale nereknu, hec’ coz je vlastne v dusledku totez, co pises. Jednou jsem cetla nejakou holcici diskuzi o tetovani a ty holky se bavily o napisech, ale dosly k tomu, ze jedine latinsky napis, protoze prece nechteji, aby clovek, ktery je potka a precte si to tetovani (ktere ma vyjadrovat samozrejme nejake tvoje opravdove presvedceni) si precetl zaroven i je. Tak jsem si pomyslela, ze to bych si mohla nechat vytetovat I wrote these words.., protoze to ve vysledku rika totez (tj. Nereknu). Ted mi dochazi, ze je to celkem schyza.

                    • @Mordemy: navzdory tomu, ze diky tomuhle postu nestiham cajovnu, tak musim dat mordmeymu za pravdu

                      Uz tu sedim dost dlouho a nemam nic k napsani

                      Jestlize pises neco jako “Spolubydlicimu jsem se cele leto dost huste vyhybala a ukazalo se, ze on se me taky svym zpusobem dost huste boji, asi vedel ze vim, heh. Kdyz jsme meli byt tyden v byte jen my dva, odstehoval se ke zname o dve patra niz. On mel proste tak silny …frame, musim rict…ze se tomu tezko dalo branit.”

                      Tohle uz slysim potolikate. Od holcicek obzvlast. Ze se jich nekdo boji a za tim “heh”, smajl, nebo v normalni komunikaci usmev. Jo schizoidnich holcicek se lidi boji, je to velka legrace ze, svym zpusobem mas nad tim clovekem, co te depta, aspon trochu moc.

                      A ne – nepis tady ze to bylo v lete, nebo vcera. Asi se to odehralo v lete, ale ta interpretace s tim heh, byla pred par minutama. A to heh, tam nebylo “jen tak”.

                      To samy co pises sladkobolnyho, muzu napsat o Brne, i kdyz teda ja tam jeste narozdil od tebe pachal sebevrazdu + zazil nejvetsi pohodicky.

                      Pamatuju se taky na svy rodice, co jejich Glasgow, byl jejich spolecnej byt po 20 let, co se nesnaseli, ale porad je tam neco drzelo.

                      Uz mi to roztreluje dost vnimani… ale dalsi ultrasracka je porad opakovat, ze pises ve zkratkach (asi jako kdybych opet napsal, ze nestiham tu cajovnu, coz je mimochodem pravda). Tak proste NEPIS ve zkratkach. proste si k tomu sedni treba na 14 dni a zkus podat celistevejsi obraz, nez neco, co jede po dvou liniich, pricemz jedna je jak to vsechno zvladas a druha, jak je to cely motani se kolem prijemnejch bolistek.

                      S mordemym souhlasim. Mohl bych vedet jak dlouho nechlastas? Tusim ze jednu sobotu ti to neslo moc psat, protoze jsi psala z Ipadu v MHD nekdy nad ranem. Mozna se pamatuju spatne. Ale rad bych vedel, odkud jsi v tu pozdni hodinu jela a cos tam delala. I na me to tehdy proste pusobilo, jako ze jedes z vecirku.

                      Tech veci je tam vic. Odkaz v jednom z prvnich postu, kde se srovnavas s Alex Hrouzkovou (tusim taky se smajlem nebo uskleblem), ktera symbolizuje co? Debilni sukani a debilni se vymlouvani an to, ze takovej je svet a ze to je vlastne v poradku. (Jo, byl jsem jedinej na tom jejim zkurvenym blogisku nez ho smazala a vydala to knizne, nez byla jeste stastna, kdo ji tam psal defacto to samy, co ted pisu tobe).

                    • @j.: Ještě krátce k tomu našemu… rozhovoru zde:

                      Neodpovídáme ti tu ani tak na slovíčka, na konkrétní výrazy nebo konkrétní věty, jako spíš na to, co je z tebe cejtit. Na tomhle je tu postavená celá tahle naše diskuze. Tvoje “zkratkovitý”/”špatný” vyjadřování je vesměs irelevantní. To, co chceš sdělit z tebe cejtíme tak jako tak a na tohle tu reagujeme.

                      Není to o konkrétních informacích a o tom, jestli ty je vysíláš správně/špatně a jestli my je dekódujeme správně/špatně. Není to o užitým jazyku k popisu reality, je to o tom spojení, a to nelže, protože tenhle jazyk je univerzální.

                      A věříme samozřejmě naprosto všemu, co říkáš a jen a pouze proto jsme schopný cejtit (!) tam ty gapy a nesrovnalosti, následně se nad nima zamyslet a popsat ti je v dobrý víře, že ti to nějak secvakne. That’s all.

                      Přečti si, co ti teď napsal La Tibor a než napíšeš další nasranou/uraženou/udivenou/dodatečně_vysvětlující reakci, nechej si tak den na zpracování. Nebo třeba týden, pokud bude potřeba. Nebo měsíc, rok, deset let…

                  • @j.: Takze super. Mordemy napise clanek o Geniu Loci. Pohada se s celym Brnem o tom, ze Genius loci, co nas ovlivnuje existuje. Cely Brno, frcici si na postmoderne, mu napise, at si to laskave strci do prdele, ze oni jsou svobodni a v Brne jen tak jsou protoze jim je dobre, a ono je vubec neovlivnuje.

                    Pak prijde holcicka, ktera si ujizdi na necem trochu jinem, ale uplne stejne. Obdivuje jiny mesto, ktery zase rezonuje s jeji psyche.

                    Pak se tu rozvine silena prestrelka o tom, kdo je cim jak ovlivnen, dojde se k jakymsi nejasnym zaverum.

                    A ty to cele uzavres s necim, co Mordemy snad prehlidnul, protoze jsi to jeste zakodovala.

                    “proste (jde) jen o to, delat to, co kurva uznam za spravny, at uz je prostredi jakekoliv?”

                    Tak o TOHLE presne NEJDE. Celej puvodni clanek, dokonce snad v kazdym clanku tohohle blogu, je prave psano, ze tohle nejde. PROTO Mordemy pise ty clanky.

                    Nejsme pany tohohle sveta, nemuzem si delat co chcem, prostredi nas ovlivnuje takovou merou, ze si to radsi neuvedomujem. Davat si Glasgow bez drogovych vecirku, je presne jako Pit Zizekovo pivo bez alkoholu nebo jist jeho smetanu bez tuku. Jsou to ty nove penize, bez spinavosti. Je to ta postmoderni lidska snaha dostat nejakou esenci bez te esence.

                    Jednoduse tyhle veci nefunguji a fungovat nebudou. Umrel mi nedavno tata, normalizacni hipisak kazdym coulem, co nesnasel bolseviky a furt se vuci nim vymezoval. Samozrejme pres deklamovanej odstup od nich, bylo cim dal vic zrejmy, jak ho ten jejich predobraz ovlada a jak to, co na nich nesnasi a s cim si podle sebe nikdy nezadal, se dostava primo do nej a nic na tom nemenilo to, ze si pred kazdou sochou Lenina odflusnul a do chemoterapii mel dlouhy haro. Dostalo ho to a dostalo ho to naprosto. Vtipnej byl jeden z poslednich rozhovoru, kdy uz blabolil a nevnimal a pozadal me at mu koupim riukavice. Koukal nekam do stropu a rikal…no vis, celej zivot sem nesnasel takovy ty kozeny, co meli STBaci, ale ted bys mi je moh koupit. Parada ne?

                    Takze jestli chces vedet, za co se tu davaji ty bany, tak jsi k tomu dokonvergovala a citis to velmi dobre. Je to presne ta posledni veta bodu jedna, ktera rika presne nasledujici: jsem intaktni kuture, mytologii a okoli. To, co se tu razi je naopak: “my JSME kultura, mytologie a okoli”.

                    Tenhle blog samozrejme nerika, ze se to muze nechat jen tak deterministicky lezet. Ale paradigma c.1 je fakt neblabolit, ze jde o to, delat si co chci, nehlede na prostredi. Prave peclivy rozmysleni o prostredi je zasadni. Inspirace je samozrejme set&setting na tripu, kde funguje totez, jen je to jaksi zhustene, takze spatne prostredi nepoznate za 5 nebo 50 let, ale za 5 sekund. I to je vyrazem pokory vuci svetu – nechcat proti vetru, da se rict.

                    PS. I proto se ted Mordemyho nekolikrat ptam, jestli chce delat kseft, co mu dohazuju s clovekem, kterej neni zdaleka ok. I to je prostredi, ve kterym se bude pohybovat a prinese to disturbance.

                    • @la tibor: ,,Mohl bych vedet jak dlouho nechlastas? Tusim ze jednu sobotu ti to neslo moc psat, protoze jsi psala z Ipadu v MHD nekdy nad ranem. Mozna se pamatuju spatne. Ale rad bych vedel, odkud jsi v tu pozdni hodinu jela a cos tam delala. I na me to tehdy proste pusobilo, jako ze jedes z vecirku.”

                      Ja ti rikam, ze to je predsudek. Sedela jsem v tu pozdni nocni hodinu sama doma, strizliva, s matovym cajem tak jako kazdy vecer. Naposledy jsem mela vino 31/12. A nepsala jsem to na ipadu. Asi mi neveris, mam najit ten post? Stalo v nem ‘v notepadu’, na ceskych pocitacich poznamkovy blok. Pouzivam ho kazdy den, misto MS Wordu. Tohle okynko je titerny, chtela jsem videt celej svuj text.
                      Neslo mi psat, protoze tady zazivam uplne jiny zpusob uvazovani, hlava to zpracovavala a bolela me.

                      ,,Tech veci je tam vic. Odkaz v jednom z prvnich postu, kde se srovnavas s Alex Hrouzkovou (tusim taky se smajlem nebo uskleblem), ktera symbolizuje co? Debilni sukani a debilni se vymlouvani an to, ze takovej je svet a ze to je vlastne v poradku. ”
                      Jakto, ze jsem se s ni srovnavala? Rekla jsem, ze me pobavila myslenka, ze nekdo s jejim vyzkumem dostal grant. Ja si o grant nezadam a neplanuju to.

                      Kazdopadne uznavam, ze jsem se evidentne jaksi zamotala. Ten priklad s rukavicema je silenej a mozna by to mohla byt moje budoucnost. Nepripada mi, ze bych Glasgow nesnasela a presto se pres nej nemohla prenest, to momentalne vubec necitim, ale je mozne, ze casem zjistim, ze to celou dobu tak bylo, a ja jsem to tady od vas nechtela slyset.

                    • @la tibor: jj pusobilo to skutecne jinak, nebyla to sobota, byl to patek pulnoc

                      citat o alex:
                      “dneska rano me velmi rozesmala myslenka na to, ze na fsv a podobne bych ho mozna dostala (jestli ho dostala i alex hrouzkova..), s tim jakou podivuhodne ruznorodou sortu literatury o vztazich muz/zena jsem nacetla a zkusila v praxi.” -> cti: o soustani jsem toho hodne nacetla, napozorovala a vyzkousela, defacto jsem nasala celou siri perverzi reality

                      to “vtipne” na tom je, ze je do jisty miry jedno, jestli to tak skutecne je, nebo jestli se k tomu jen symbolicky hlasis (prave s timhle symbolickym prihlasenim se ke kurve/fetakovi/Djovi/bohacovi, kde realita je trochu jinde, je mozny se bezne setkat), proste muze to byt stylizace, ale to neznamena, ze je to “jen nejaka hra”… naopak…

                      V Brazilii jsem se jednou v dost spatnym psychickym stavu octnul jednou v noci na plazi, kam jsem chodil cvicit s jednim cernochem, co jsem ho vytah z jeho prostredi ve favele a ucil vydelavat na netu. Odleteli jsme par tisic kilometru na jeden ostrov, kde jsem hledal barak a tam zaclo poradny psycho. No a ten vecer na me to psycho dolehlo a v tu chvili nejak po tom cviceni tam sedime a ja vidim svetla u takovy skaly, kde triskal priboj. Ptal sem se ho co to je. A on, ze to jsou uctivaci dabla (byl verici a tamto byli nejaci Candomblisti, co tam sli delat obeti). V tu chvili sem vubec nevim proc rekl, ze tam proste pujdu. A ten kluk se uplne zdesil a ze me tam nepusti. Zacali jsme se prat, no on byl silnejsi nez ja, takze jsem se tam nedostal, i kdyz jsem se snazil dost. Kde je pointa jsem pochopil pozdeji a on nemel slovnik na to mi to rict – proste prihlasit se k necemu (at dobrymu, spatnymu, nebo fialovymu) proste funguje nejen na realny, ale i na symbolicky rovine.

                      Takze se nemuzes divit, ze pote, co jsou tve pribehy vice ci mene pod povrchem protkany prave takovyhlema naznakama (dalsi bylo neco s kokainem tusim a je ted jedno, jestli mas realne zmeklou nosni prepazku od snupani, nebo jsi nekoho videla snupnout a nejak te to zaujalo), ze reagujem jak reagujem. Navic to vtipne pises vsechno v takovym zvlastnim minulym case, takze neni jasny, ze je to vypraveni o tom, co delas nebo neco uzavreneho. Samozrejme ani to neni nahoda je to tak psano naschval. Otevrena vratka s tim, ze nelzes (ale zdaleka nepopisujes to, co se vlastne deje).

                      to je proste to jak pise mord, jak to cele pusobi a ta jedna noha ze dvou tech tvych pribehu je proste easygoing a mam_to_na_haku a ta druha je totalni ztracenost… jenze ja uz se ti bojim napsat i tohle, protoze to je vcelku normalni lidska rozstepenost a ja ji samozrejme trpim taky, byt na jinym bitevnim poli… jenze na tebe to zapusobi jako utok, vuci kterymu si tu budujes pozice od ty doby, co jsi prisla… to je je to normalni neznamena samozrejme, ze se s tim mame smirit

                      na tu rozstepenost samozrejme je potreba utocit, ale nastesti/bohuzel to neni v my moci ani v moci nikoho jinyho

                      zacina to byt komplikovany, reagoval bych dal, ale i vzhledem k tomu, cemu rikas zmatenost a spis je to takova velka fraktalova kosatost, uz nic vic dal nebudu psat, byt se hodne veci pomine a zustane videt ve vzduchu

                      (zas me napad ten Zizek, jak rikal, ze chodil k psychoanalytikovi a predem si vzdy pripravil palbu kecu o tom, co bude rikat, aby ho vubec nepustil ke slovu a rozptyloval mu vedomi natolik, aby mu nepolozil tu spravnou otazku)

                    • @la tibor: OK, ta vec s Alex dava smysl. Zizekovo citat o filmu zatim porad nechapu, tam moje uvazovani jeste nesaha, ale pokousim se o to. (Mozna ze mi to dojde nekdy zitra v laborce az budu delat neco uplne jinyho, jak to byva)

                      Ten komentar se South Parkem je trefnej.
                      Nicmene vuci vam si tady buduju pozice (a pak je sleduju, jak se hrouti) pro to, ze citim, ze na tom, co mi rikate, neco je, ale prirozene se tomu branim, protoze tusim, ze to bude bolet.
                      Nevim, ma pro vas rozhovor se mnou nejaky smysl? To je dost debilne napsano – chci rict, ze mam spoustu otazek a nejasnosti, ale tahle diskuze se casto hrouti na za a moji zarputily slepote a za b slovnich nedorozumenich. Na druhou stranu, kdyz sem nepisu, citim, ze to, co jsem tady intuitivne pochopila, se vytraci pryc.

                    • @j.: Ve chvíli, kdy se hovor stočí na to, že jeden se začne obhajovat a vysvětlovat tomu druhýmu, že je všechno jinak a ten druhej začne dokazovat, že to jinak skutečně není, zasekneme se na mrtvým bodě.

                      Otázkou samozřejmě je, co se dá dělat místo toho – na straně “terapeutů” asi nic moc no… Pokud ti vadí právě tohle, tj. že seš tu celou dobu jakoby za “klienta” (za tu ubrečenou holčičku, co si přišla postěžovat) a my jsme tu ti “nad tebou”, tak i o tomhle je ta pokora, přijmout role a karty, který jsou rozdaný a nesnažit se nad tím vyzrát. Protože jak vidno, ve chvíli, kdy se začnou řešit ty role, tak nám to znemožňuje řešit cokoliv jinýho. Prostě se na to vyser kdo je kdo, nikam to nevede…

                      Dále jsem si fakt jistej, že tady nejsme mimo my, tj. nejsme to my, kdo má teď aktuálně posunutý vnímání, co se týče témat, který se tu probíraj. Jsem si jistej, že předsudky vůči tvojí osobě nejsou to podstatný (i pokud nějaký skutečně existujou a je dost možný a asi i pravděpodobný, že fakt existujou…). Pár dní zpátky ti žádný naše předsudky nevadily a necejtila si se tu v pozici, že bys měla potřebu se obhajovat…

                      @j. A opakuju potřetí, že problém tu teď NENÍ v nějakým nedorozumění, co se slovíček týče. Mnohem spíš je to ta “přirozená obrana” před tou bolestí, která má (a musí) přijít… Paradoxně to, že to takhle drobet postmoderně přiznáš a napíšeš ti jen dál znemožní tu bolest prožít a… “Na druhou stranu, kdyz sem nepisu, citim, ze to, co jsem tady intuitivne pochopila, se vytraci pryc.” —> …a dál ti to bude unikat (postmoderní přiznání je to proto, že si k tomu přiznání slepoty musela samozřejmě pro jistotu připojit i to “slovní nedorozumění – což jsou zase jen zadní vrátka pro tvoji mysl, která může vše zde řečené podvědomě odvrhnout ve stylu “oni my stejně vlastně nerozuměli” – a PROTO ti to uniká, protože ty v jistým smyslu chceš všechno, co si tu pochopila zapomenout a dál si žít svůj sice zkurvenej, ale zároveň v tý zkurvenosti pohodlnej život studentky na stáži v Glasgow.
                      (nebo to taky může bejt dílem i posttripová kocovina, kdy teď jsme přirozeně ve fázi dojezdu a spojení se vytrácí a vracíme se z břicha velryby do normálního světa…)

                      Odpověď na otázku co s tím je, že musíš přijmout, že tu odpověď nenajdeš tady na blogu, nenajdeš jí u La Tibora, nenajdeš jí u Mordemyho a nenajdeš jí u nikoho jinýho. Ta tvoje “defaultní debilita”, která se ti tolik nelíbí je v tom, že ty tady hledáš odpověď na otázku “Jak mám kurva žít svůj život?” a ono to zdánlivě vypadá, že my ti tady dáváme odpověď. Ale ve skutečnosti to funguje přinejlepším (když odhlédnu od toho, že tu spolu všichni hrajeme spoustu her) tak, že maximum toho, co můžeme udělat je ti pomoct vidět dveře. Ale vzít za kliku a projít dveřma už musíš sama (copyright Morpheus). A my dokonce ani nemůžeme říct přesně jaký dveře to mají bejt a nemůžeme ti tady ty dveře ani pořádně definovat (tím spíš ti nemůžeme říct, co je za těma dveřma). Ta odpověď přijde od reality a přichází až když máš víru v to projít dveřma aniž máš dokonce i důkaz pro to, že tam vůbec nějaký zatracený dveře jsou…

                      A nějakým projitím dveřma vůbec nic nekončí a nic se neřeší. Za těma dveřma je jen další, možná o maličko větší místnost a zase nezbejvá, než hledat dveře… a tak pořád dokola…

                    • @j.: Jo a ještě k tej šílenej větě “Nevim, ma pro vas rozhovor se mnou nejaky smysl?”, kterou jsem koukám napoprvé pro jistotu přehlídl:

                      Ne tyjo, nemá to pro nás žádnej smysl samozřejmě! My tu jen zabíjíme čas a procvičujeme si argumentační schopnosti a budujeme si tu image všeználků, abysme pak mohli na ostatní lidi machrovat, jak jsme hustý a jak všemu rozumíme… co taky s tebou jinýho, že jo, k ničemu jinýmu se nehodíš, a už nás začínáš nudit, asi to s tebou ukončíme a počkáme na někoho jinýho…

                      Jako fakt se prober holka.

                      Teprve TENHLE tvůj kec je fakt na ban (a na kopanec do koulí, kdybys nějaký měla). No věřím tomu, že v tomhle případě tu ignoraci fakt jenom nevědomky hraješ, protože máš zase nějakej utkvělej pocit, že je to z nějakýho důvodu důležitý (a musíš to mít pod kontrolou)…

                      Psal jsem ti to už asi tak pětkrát o co tady jde a ty nakonec stejně pokrčíš rameny a zeptáš se, jestli to jako má pro nás vůbec smysl se s tebou bavit.

                      No nic, jdu radši spát.

                    • @j.: Odpověď na otázku jakej to má smysl se s kýmkoliv bavit je popsaná tady: http://psychoanalyza.com/rozbijeni-reality/
                      a následně tady: http://psychoanalyza.com/spojovani-reality/

                    • @la tibor: Jo, nikam to nevede, kdyz se branim.
                      Ono ,,Pár dní zpátky ti žádný naše předsudky nevadily a necejtila si se tu v pozici, že bys měla potřebu se obhajovat…” – citila jsem se uplne stejne, ale nic jsem nerikala, abych prave nerusila ten rozhovor (nevedela jsem, do ceho jdu, obrana se nespustila), Asi to tak musi byt, ze vy tady kroutite hlavou nad moji blbosti, ja zase chvili kroutim hlavou nad vami (at uz se ohrazuju nebo ne) a pak mi neco docvakne a neco ne.

                      Dneska vecer jsem prochazela nejaky veci z fyziky a teorie chaosu, nahodou jsem na nejakem webu narazila i na nejaky odkaz na teorii vedy. Jak Lee vzdycky mluvi o tom, ze hleda nekoho kdo ma to ‘thinking outside the box’…najednou mi jeho pristup prijde uplne vedle. Thinking outside the box nemuze byt thinking, ale intuice. Pochybuju, ze nekoho takovyho najde mezi stadem svych phd studentu. Zaroven, pokud tohle chci pestovat, tak to opravdu nepujde tak, ze budu studovat na univerzite a tim si tohle mysleni vypestuju. Nebo aspon ne studiem toho meho konkretniho oboru. Na intuici je potreba rozhled, aby mel clovek kde hledat patterns. Na doktoratu je clovek tlacenej do toho, aby se zabyval jen svym projektem a vlastne vsichni doktorandi si ke konci studia vsimaji takovy omezenosti – zblbnou ve vsech ohledech krome sveho projektu.

                      takze ano, vite, co hledam a ja vim, ze vy mi to rict nemuzete, ale mam chvilky, kdy trochu freakuju. pripada mi, ze myslim nejak ‘na tenkem lede’ – nejsem si jista, co vsechno je vlastne mozne. to uz z nejakeho uhlu pohledu muze hranicit se silenstvim, toho pomysleni se bojim, a jak mi pred lety rekla jedna slecna s PTSD, strach ze silenstvi je skoro jista cesta k tomu se zblaznit. ten strach z toho, co je mozne, je ale spis z toho pocitu, ze nevim co je ‘pravda’ – tj. zazila jsem to zhrouceni reality, tim padem je to asi v poradku vsechno krome meho strachu ‘z tajemna’. (ktery nevim, jestli touhle analyzou zmizi, ale zkusila jsem to)

                      jeste ke chcani proti vetru> Vzpomnela jsem si na jeden rozhovor z nejakyho magazinu, nejaka neznama kapelka, a dostalo se na Bowieho..Padl tam nazor, ze B. obdivujou vsichni umelci, protoze z nej je citit to, co maji vsichni spolecny – pocit, ze nezapadaji do kultury a tim padem musi vytvorit novou kulturu sami. Mam to teda chapat tak, ze neco takoveho neni de facto mozne, je mozne pouze vytvorit iluzi nejake jine kultury?

                    • @j.:
                      2hy odstavec neni co vytknout: je to mindfuck i toho profesora, aby nemusel priznat, ze se toci v kruhu nekde trochu mimo… tohle bohuzel dela hodne lidi, kteri rozhodne nejsou blbi, ale nastoupili do neceho, ze ceho se nemuzou vymotat a proto to zase v souladu s postmodernima srackama delaji tak, ze veci, co jsou z 99% pravda ohnou nakonec naprosto uchylne, jen aby nemuseli priznat barvu… ten grafickej symbol thinking out of the box na me vybafl nedavno i v reklame na Komercni banku… to je proste hodne velkej problem dneska… vse co ma hodnotu a nejak prorazi bude zprzneno a to jsme zpet u toho Black Mirror… jednoduse je potreba s timhle faktorem pocitat a nenechat se zmast – jak to neni vubec jisty

                      3ti odstavec – ano, je to silenstvi; a abych to zkratil – na strach funguje jen jedna jedina vec – zavrit oci a skocit do toho

                      4ty odstavec – dotaz chapu spise mene nez vice.

                      Ale pokud clovek chce tvorit kulturu, zachranovat svet nebo delat neco globalne, tak se mu to bud nepodari, nebo globalne udela neco uplne jinyho.

                      Kultura neni dilo umelcu, resp. to je jen mala cast. To, co delaji umelci je “jen” reflexe kultury. Rekneme jeji popis, mozna je umelec i zesilovac, ale kultura by existovala i bez umelcu. Je to to, co produkujou lidi dnes a denne. Styl jakym vyrobi stit na krame, jak se spolu bavi nebo jestli jedi rohliky s kminem nebo makem. Umelci jsou lidi a vsichni lidi, asi krome autistu, do kultury zapadaji. Tou zakernou podstatou je, ze i ta nejsubverzivnejsi skupina nebo i jedinec je soucasti kultury, spolecnosti a v mytologii, coz jsou pribehy popisujici role, ma svoje misto.

                      Snaha vymezit se spolecnosti samozrejme je velmi zadouci a prave to vecmi hybe a prave tam je potreba napnout usili; ale doufat, ze se tim clovek vycleni z kultury nebo lidskeho rodu je prave ta schizoidni pitomost.

                      Takze nevim jestli je tohle odpoved na tvou otazku. Kdyz napriklad rikam, ze skoly jsou prezite a uz mame technologicky a predevsim mentalni zazemi se na ne vysrat (“jen” prekonat ten strach!), tak tim nerikam, ze se tu ma vyclenit nejaka nova kultura. To podle me neni jednak mozne, protoze kultura je vzdycky “to vsechno co stvori lidi” a jednak to neni ani relevantni otazka. Otazka v jake jsme kulture a jestli by mela byt nejaka lepsi, cool a ja bych do ni mel nalezet, proste otazka identifikace s kulturou, je podstatna pro lidi, kteri resi to, cim jsou oni sami. Patraji po SVE podstate.

                      A to me fakt nezajima, ja vim ze neexistuju. Jsme nosice informaci. Plati teorie sobecneho memu. Nic jinyho nez soustredeni se na efektivitu a trideni a prenos informaci, co k ni vedou, nema smysl. Co se tyce nas (nosicu te informace) anebo spolecnosti, coz je agregat vsech lidi, to nas nemusi moc zajimat. Nemam jak to dokazat, ale citim, ze kdyz se budem starat o svoji praci, tj. pujdem po efektivite, tak ty vsechny ostatni veci se srovnaji samy. Mimochodem presne takhle delam byznys a funguje to. A opravdu to neni, ze bych to nejak sudlal a expost oduvodnil. Tohle jsem vedel uz kdyz jsem bydlel v aute na ulici, jen jsem byl linej a slabej to vyzkouset.

                  • @j.: jo a nemuzu si nepomoct, mam hodne selektivni pamet (zvlast kdyz nedostanu svoji denni davku theinu), ale v dobe, kdy jsem v roce 2000 prisel do Brna, jsem hodne sjizdel Southpark

                    Eric Cartman – nejvic se nasirajici figurka, tam v jedny epizode, tusim, kde staveli bunkr, prohlasil neco jako:
                    “Mami, je mi uz 8, tak si KURVA muzu delat co chci a bydlet kde chci”.
                    srv.
                    “Proste jde jen o to, delat to, co KURVA uznam za spravny, at uz je prostredi jakekoliv”.

                    Nebo dalsi: Zizekova konotace k pervert’ s guide to cinema: “Cinema is the ultimate pervert art. It doesn’t give you what you desire – it tells you how to desire.”

                    V predchozi vete staci slovo cinema zamenit za “okoli”. That is the point.

                    • @la tibor: Jeste konkretne vysvetleni “Cinema is the ultimate pervert art. It doesn’t give you what you desire – it tells you how to desire”

                      Pokud by ses na to nekdy podivala, tak je to ta ariadnina nit co se tim tahne. Proste zadnej bullshit, ale kazuistika jedna za druhou prave o tom citatu. Vedecka prace.

                      Je tim mineno to, ze obecne povedomi rika, ze lidi maji treba nejake tenze, touhy, pudy, zvedavosti, agrese atd. a v zavislosti na nich se divaji na filmy. Rozvedena zenska v domacnosti se diva na love story a zaprdenej skrcek na Ramba. Tohle je jasny ze jo?

                      Jenze Zizek rika neco jako… tohle je sice hezky, ale neni to az tak podstatny. Jde o to, ze film sam (a potazmo kultura) nam mozek preprogramovava na to, co vlastne mame chtit. Takze zenska se prave sledovanim filmu uci ze ma touzit po lasce na dozivoti a chlap musi mit objem bicepsu metr. Proste film je zesilovacem spolecenskyho nevedomi a je to totalitni medium (tim myslim, ze nam prave nedava prostor se nejak odchylovat od tech vykreslenych pribehu).

                      Ono je to uplne trivialne jasny, ale nezapomenme na to, ze ekonomie dneska vsechno valcuje s teorii obsahujici indiferencni krivky, tj. stupne uspokojeni jedince a eventualne bod nasyceni, takze podle skutecne vseobecne prijimanych ekonomickych modelu zprava, se clovek chova tak, ze kdesi ze vzduchu se v nem stvori jakasi touha a on ji jde na trh naplnit (napriklad touha po rodinne srande pro vsechny – takze se jde do kina na rodinnou komedii, po niz je onen clovek naplnen jako po orgasmu). Zizek a vubec psychoanalyza tohle prevraci (a tady muzem jasne videt proc jsou psychoanalytici razeni k levicakum), rika, ze trh nic neuspokojuje, naopak tenze zpusobuje a zesiluje (coz v ekonomickym zargonu jsou nejen nerovnovazny trhy, ale dokonce divergujici). Tj. na rodinne komedii s rodinou vidime ze delaji barbecque a hned zacnem touzit po opejkani flakoty, aby jako byla ta pohoda.

                      Samozrejme ten obecne vypraveny pribeh o tom, ze sve touhy muzeme uspokojit, je nocni mura, protoze je porad jen zesilujeme, takze je to jako snaha smyt ze sebe hovno koupeli v zumpe. Nebo se na to hodi i pribeh o krali midasovi.

                      Obecne mi prijde ze psychoanalyza hodne zpochybnuje jednostranne kauzality a protiklady jako obet-pachatel, hodny syn-spatny syn, vysoke umeni-nizke umeni. Ne ze by je vzdycky uplne otacela tak jako Zizek v tom filmu o filmech, ale spis ukazuje, jak jsou vzdycky spojene. Pochazi to z teorie persony a stinu, ktera rika, ze kazda persona, tj. to co hrajeme, napriklad matku, studentku, bloggera, ma svuj stin, ktery je neviden, ale je take roli a nemene podstatnou a vzdy odvozenou od persony.

                    • @la tibor: ono by se to dalo shrnout proste do anekdoty:
                      vite jaky je rozdil mezi reklamou a filmem?
                      ne moc velky…
                      reklama je brainwashing, ktery vam do hlavy dostane vyrobek, ktery si musite koupit a film je brainwashing, ktery vam do hlavy dostane touhy, ktere si nikdy nekoupite ani nedostanete

                      Jak v pripade reklamy, tak v pripade filmu, si to cele obvykle neuvedomujete a kdyz ano, neni vam to nic platne.

          • @j.: na tom neni moc co k mateni, to cloveka muze tak akorat srat

            holt veci co ma clovek rad a pritahujou ho, jsou veci co ho nici

            to co nas na tom muze srat je, ze proste za kazdou srandu se plati..uplne za kazdou… i za to bezstarostny detstvi platime ted

            Stockholmsky syndrom neni zadna anomalie reality, ale je to jeji podstata.

          • @j.:
            “Vlastne jsem v Glasgow zazila nejvetsi lzi a intriky, presto mam k tomu mestu obrovske citove pouto. To me trochu mate.”

            To, co popisuješ není jen v Glasgow, narazila jsem na to samé třeba i na skotském venkově. Asi tohle jede víc na severu, jih Anglie mi přišel o trochu jemnější (kromě Londýna, no). Výsledek je, že ta větší města jako Glasgow, Manchester nebo i Newcastle na tom postaví svoji kulturu, kdežto na vesnicích to zůstane u šňupání+chlastání u někoho v obýváku. Taky mě to dost přitahovalo. Myslím, že je to prostě ten efekt “lidské pochodně”. Sebedestrukce nás něčím přitahuje, asi jako když se člověk podívá do Macochy, tak ho začne zajímat, jaké by to bylo skočit dolů. Je to součást naší psýché (thanatos). To, že se někdo rozhodne se tímhle šíleným fetovacím/chlastacím maratonem postupně odrovnat, tohle rozhazování životní energie plnými hrstmi, taky nějak zaujme. Někdo v tom stihne i něco vytvořit, přinést zprávu z temnoty (jako J.Morrison a podobní), padne při ptom spousta vtipných hlášek, vznikne hromada obskurních historek….ale to je tak vše.

            Máš pravdu, že je to upřímnější, než americký úsměv. Ale taky to bývá brutálně sobecké. Když se v průběhu takového víkendového večírku přes obyvák najednou sune batole (zažito v Newcastlu) nebo přijde pes a se smutným výrazem se vysere doprostřed obyváku, protože si na něj už dlouho nikdo nevzpomněl (zažito v Anstrutheru), tak je jasné, že je to nějak nakřivo.

            K tomu tvoření – když seš součástí téhle kultury, tak všechno, co vytvoříš se od ní bude odvíjet. A co asi tak člověk vytvoří? Hanging sign. Ano, je to “pretty small box”.

  24. Otevřu zase nový vlákno k @j., @la tibor a @la tibor:

    Nejdřív ještě k tomu, co tu teď hrajeme my tři mezi sebou. Není to nic neočekávanýho ani nežádoucícho, jen si myslím, že je dobrej nápad to ještě trochu víc odkrejt, co se tu teď jede: Sebemrskačství je určitě lepší, než navztekanost, ale pořád to má svoje rizika. To, že freakuješ a cejtíš se “na vodě” je jasný no, tohle zase cejtíme tak trochu všichni a cejtíme to tak celej život. A teď když si to napsala, tak kdybysme patřili k nějaký sektě, tak by právě nastal okamžik, kdy bysme ti měli předhodit právě to ŘEŠENÍ a nabídnout ti, že to tak trochu “uděláme za tebe” (tj. zbavíme tě tý tíhy odpovědnosti a už nebudeš muset tolik freakovat, protože Velký Mord to vymyslí za tebe, když se mu odevzdáš, haha). A ty by ses nám s úlevou svěřila, odezvdala veškerej majetek a při nejbližší příležitosti bysme si při velký hromadný orgii všichni vrazili rituálně kudlu do srdce (samozřejmě Mordemy s La Tiborem by měli falešný dýky a až by všichni ti troubové poumírali, upláchli bysme s tím nastřádaným bohatstvím od těch mimoňů, co se náma nechali zblbnout a který takhle lovíme po netu prostředictvím webů jako je Psychoanalýza, Brazílie nebo Sázkař…). No a právě proto jsem teď zmínil, že od nás TO (psychoanalýza tomu říká falus; a ne, není to penis) nedostaneš, protože lehce cejtím, že bys dost možná ráda. A to, že si toho seš vědoma a dokonce to i jakoby přiznáš, opět zdaleka nemusí stačit (podobně jako nestačí být si vědom toho, že zprávy na TV Nova dělají z člověk dementa; ještě je na to skutečně potřeba přestat koukat).

    Ta snaha nějak zachránit vlastní identitu a už se necejtit tak “na vodě” tam bude vždycky. Jenomže přes tu identitu se nikam nedostaneme, protože budování vlastní identity vede akorát dál k tomu, že se budeš o tu identitu víc bát, budeš si jí víc střežit a obklopovat se v reálným životě ještě silnějšíma symbolama vlastní identity (v tvým případě diplomy, tituly, PhD., TED talk, výsledky výzkumu, etc.) a akorát budeš tu spirálu roztáčet dál a dál a cejtit se čím dál mizerněji. Ale pravděpodobně se ti na to podaří celkem úspěšně zapomenout, že se pořád strašně bojíš, protože okolí tě bude za ty tvoje úspěchy plácat po zádech a ve společnosti budeš mít zasloužený místečko poměrně vysoko na tom společenským žebříčku. A jednoho dne si v koupelně podřežeš žíly… a všichni budou strašně překvapený a nebudou chápat, proč si to udělala.

    Součásná společnost razí cestu individualismu (jakožto ideologie) a je to fakt novinka až posledních pár let (začalo to řekněme někdy za dob vědeckotechnický revoluce). Bylo potřeba lidi nějak dál zapojit, když už nemuseli všichni jen dřít na poli, tak se vymyslelo to, že si každej může zařídit život podle sebe (plus že dokonce musí, protože už za něho má osobní odpovědnost, jelikož nejsme podřízeni tomu feudálovi). Vlastně do doby osvícenství fungovaly ty silný otcovský figury (Bůh/Ježíš, král, panovník…) a lidi byly hodně deindividualizovaný a jasně se razila cesta, že lidskej jedinec není nic a vše má být podřízeno Bohu (jehož zástupcem byl ten, co aktuálně seděl na trůnu; dokud ho jinej šlechtic neodkrouhnul nebo neporazil v bitvě). Tohle už se teď nejede a dospělo se do stádia, kdy jsme nucení být my sami sobě tím “bohem/panovníkem” a vyspělá svobodná demokratická civilizace nám k tomu má jakoby dopomáhat tím, že k tomu poskytuje prostor a všechny ty hračky deklarující náš společenskej statut – od aut, domů, bazénu a velikosti bankovního konta obecně, přes tituly, PhD., až třeba po nejrůznější veřejný i neveřejný funkce třeba typu politik. Veškerej kapitalismus, veškerá ekonomika, veškerej pohyb ve společnosti je aktuálně poháněnej touhle energií, která vzniká jako reakce na potřebu “uspokojit” tu naší touhu po “pevný” identitě.

    Nicméně, jak vysvětluje La Tibor, ta touha po identitě nemusí bejt nic moc přirozenýho, není to něco, co máme automaticky od přírody v sobě. Pravděpodobnější je, že mnohem přirozenější pro nás je žít v pokoře před Bohem a lidstvo to takhle po tisíce let praktikovalo a přírodní národy tohle praktikovali úplně samozřejmě (ano, i tam byly rozdaný role, kde byl náčelník kmene, šaman, kmenovej vůdce atd. a jistě, že už tenkrát se lidi snažili šplhat si po zádech, ale nebylo to krédem tý jejich společenský filozofie, tam to bylo naopak to, že každej člověk má znát svoje místo…). Nemá samozřejmě smysl spílat nad tím co bylo/není, musíme pracovat s tím, co máme. Každopádně dneska už se nemůžeme chytit symbolu, kterej je nad náma, protože dneska je to všechno na nás a tím že jsme jakože “osvobozeni”, jsme ve skutečnosti naprosto brutálně a fašisticky nuceni do toho snažit se v životě dosahovat úspěchů, být šťastní a hlavně (!) dávat to na odiv ostatním lidem. Už jen to, že třeba nestačí školu vystudovat a VĚDĚT ty věci, co ses tam dozvěděla a používat je, ale musí ti být v podstatě bez ohledu na to, jestli se ti to líbí nebo ne, symbolicky připnut k hrudi odznáček s titulem a všichni tě pak budou posuzovat podle toho, že seš PhD. Neboli jde tu o statut, kterej je hlavní věcí, na který si ujíždí ta identita. A to, že se bojíš a připadáš si “na vodě” je důsledkem toho, že podvědomě moc dobře víš, jakej strašnej shit tohleto je a děsíš se toho, do čeho seš nucená.

    Skvělej příklad, na kterým se dá rozebrat, co vysvětluje Žižek v Pervert’s Guide to the Cinema, je tenhle článek na OnaDnes: http://ona.idnes.cz/rozdilna-chut-na-sex-0lk-/vztahy-sex.aspx?c=A130102_144304_vztahy-sex_job – viz ta část Milenec jako záskok. Ten článek totiž není žádnej popis reálnejch příběhů. Ty příběhy jsou normálně vycucaný z prstu redaktorem (redaktorkou), kterej to psal. Ta část o tom, kterak si ženská našla ke svýmu manžílkovi ještě navrch sexuální záskok a manželovi to ve výsledku nevadilo a nakonec to hurá tak krásně funguje, to jen reflektuje nějakou šílenou podvědomou touhu těch zklamanejch třicátnic-čtyřicátnit z jejich sexuálního života. Ten, kdo ten článek psal to věděl a proto vytvořil tuhle zhovadilost a roztočil tím dál kola tý současný vztahový mytologie. Takže se může zcela reálně stát, že jednoho dne si nějaká ženská nabrkne milence a pak bude zcela samozřejmě manželovi argumentovat, že je to přece zcela normální, když on jí nedokázal uspokojit (a bude po něm požadovat, aby byl “tolerantní”). A ani už by nemusela číst ten článek nebo si ho snad pamatovat. Prostě se ta krávovina dostala do oběhu a lidi si na tom začnou ujíždět a berou to jako samozřejmost, podobně jako se dneska bere za sazmořejmý, že smyslem života je osobní úspěch a z toho plynoucí štěstí a spokojenost a jen velmi málo lidí napadne, že je to možná celý nefuknční blbost. V praxi se tady na blogu pravidelně objevujou lidi, který zcela automaticky předpokládají, že já tu hledám pouze “alternativní cestu ke ŠTĚSTÍ”, tj. implicitně se drží tý myšlenky, že pocit štěstí je to jediný, o co se tady hraje a já že jako říkám cosi typu “No ona společnost to štěstí hledá blbě, tak já tady na blogu ukazuju, jak to štěstí hledat správně” – což je prostě úplně mimo. Vrcholem všeho pak je, když mi člověk, kterej to tu dva roky čte, napíšeš, že si uvědomil, že já stejně nejsem ani šťastnější ani vyrovnanější, než ostatní a že tím pádem jsem teda určitě mimo, protože to je přece důkaz, že mi to nefunguje, že jo…
    (takže po stopadesáté, pro lidi, co si snad mysleli, že mi jde o tohle a teď koukají jako kdybych jim sebral jejich oblíbenou plyšovou hračku: Ne, cílem není ani štěstí ani vyrovnanost, jste tu špatně, sorry…).

    Takže abych se konečně nějak dostal k pointě, tak nejen, že říkám, že to řešení nedostaneš od nás, ty ho nedostaneš ve výsledku ani od sebe (od svý vlastní identity). Protože žádný “řešení vlastní identity” neexistuje, celý je to jen mýtus, kterej se ti dostával do hlavy přibližně už někdy od základní školy, kdy se tě paní učitelky poprvé zeptaly “Čím bys chtěla být až vyrosteš?” a od tý doby to v tobě roste a bují jak rakovina a rozežírá tě to zevnitř a děje se to tak nenápadně, že o tom ani nevíš a máš pouze cosi jako neurčitej pocit, že s tvým životem a tím, kam směřuješ, je něco kurevsky v nepořádku. Ten tvůj strach z tajemna bych viděl zase jen jako extended verzi tohohle, kdy ty prostě tím svým “hledáním pravdy” hledáš “řešení vlastní identity”. A dost možná i právě proto děláš vědu (konkrétně tohle jsme tu na blogu řešili mám pocit i svýho času s velsanem, kterej si nakonec uvědomil, že k vědě vyloženě utekl; možná by k tomu sám měl co dodat, třeba se tu ozve…).

    Hledat vlastní identitu je k ničemu. Ty TO (odpověď na tu otázku) musíš najít tam venku, v realitě. Přestože celá západní kultura tvrdí něco jinýho, přestože ti každej bude tvrdit, že “musíš něčím být až vyrosteš”, že musíš mít “normální práci” a “normální život” a že pak budeš ŠŤASTNÁ (v podtextu “…a pak ta díra v duši, kterou tam cejtíš, zmizí…”). Ani omylem. Ve skutečnosti to bude jenom horší. A je to tak proto, aby mohla společnost a ekonomika dál fungovat stejným stylem jako funguje teď. A ono je to logický. Kdyby všechny ty sociálně-materiální statky a statuty k něčemu byli, kdyby se tímhle u lidí skutečně cosi uspokojovalo, tak to nikdy nemůže fungovat a za chvíli se to vlastní vahou položí jako domeček z karet – protože uspokojení lidé by neměli potřebu dále nakupovat a konzumovat; přitom je to v praxi právě naopak, že čím víc konzumuješ a čím víc se snažíš budovat vlastní identitu, tím méně (u)spokojená jsi a tím méně těch potřeb je naplněno. To je ta podstata toho Žižekovskýho citátu “Ultimate pervert art…”, že je to celý prachsprostá indoktrinace perverzí, že tu všichni jedeme na nějaký “uspokojování potřeb”, ale ty potřeby chceme uspokojit jen a pouze proto, že nám bylo naprogramováno, že tu nejde o nic jiného, než právě o uspokojení těch potřeb. Výsledkem je nekonečnej začarovanej kruh a (jak jinak) pocit prázdnoty.

    Na tomhle blogu už je to taky nejmíň tisíckrát, ale lidi to vytrvale ignorujou: Vlastní identita je sračka. Ego je shit. Snažit se žít čistě podle Pravdy (v tomhle významu podle pravého self) nikam nevede (respektive vede to >sem< ). Ano, nic moc lepšího, než je vlastní self a identita bohužel ta naše psychika neobsahuje, ano, nelze nemít identitu, nelze nemít ego, nelze úplně odvrhnout sám sebe. Ale lze nepřikládat pod kotel. Lze se zaměřit trochu jinam, než na posilování vlastní identity. Lze se snažit pochopit tu celospolečenskou hru na statut, která se tu jede, a lze se snažit to nežrat. A tyhle zdánlivě malý rozdíly udělají ve výsledku strašně moc. Vždycky budeme nakonec součástí i týhle hry, budeme součástí tý kultury, budeme mít ten statut, budeme dokonce i sami sebe chtě nechtě poměřovat podle toho statutu a bude to na nás mít vliv jestli máme VŠ nebo nemáme, jestli máme na kontě deset mega nebo deset tisíc, ale věřím tomu, že když už teda není možný tomu úplně utýct, když už není možný založit si stranou od lidí soukromou komunitu nebo vytvořit nějakou nezávislou subkulturu, tak je alespoň možný se z toho nezbláznit, neskončit v Brně-Černovicích, a dokonce na tý cestě udělat i něco dobrýho.

    • @la tibor: Jop, behem toho cos to psal, jsem si tu vetu zkusila rozebrat (zmatlo me ‘how to desire’ asi bych rekla ‘gives you THE desire’ to je pro me jasnejsi). Takhle ale funguje hodne popularnich veci, i fotky samozrejme, a vadi mi, jak toho vyuzivaji casopisy a obchody. Vzdycky pred letem a behem nej je vsude plno veci, ktery nutne potrebujes, abys mel perfektni dovolenou, vsimla jsem si toho az minule leto prave v Glasgow, kde to bylo do oci bijici. Rezervovali cele jedno patro Primarku na barevne satky a plavky a slamaky apod, lidi to kupovali ve velkem, ackoliv nejvyssi teploty v lete v Glasgow byly okolo 15 stupnu s destem a skotove moc necestujou – pamatuju si jednu skotku (40 let 100 kilo), ktera se sama opila v baru pod salem, kde jsem byla tancovat ceilidh, pak ji vyvedli bounceri a ona venku pred tim vchodem zvatlala neco o svoji novy slameny tasce ktera je desne letni. (Mam z Glasgow vazne zazitky, pri kterych se oklepu)
      O nutnosti pestovani nespokojenosti jsem se uz doslechla driv, nenapadlo me to ale davat do souvislosti s filmy, ale dava to smysl. Tim padem – stylove blogy treba o bytovem designu nebo feshion blogy, ktere lidi (i autori) prohlasuji za inspirativni, vlastne pracujou na stejnym principu. (A lidi to sami chteji – chteji na blozich prispevky casteji!

      Ohledne predavani informaci a efektivity, to mi taky pripada, ze by mohlo fungovat, narazila jsem na to pred par dny v rozhovoru s tim TED spoluzakem (on ma v podstate opacny pristup).

      @Mordemy: Je videt, ze asi nejses opravdickej magor. Psala jsem to v patek – po praci sla na prochazku kolem Ryna a premyslela jsem o jedne dost abstraktni veci – problemu ktery me behem dne napadl, a kdyz jsem potom za nekolik hodin prisla do bytu, tak jak jsem byla v tom myslenkovem modu ‘nic neni nemozne’ (abych mohla zvazovat co nejvic variant, i nesmysly), tak me zacaly napadat veci jako ‘co kdyz na me ta kresba obliceje na zdi muze mrknout, co kdyz TED praskne zarovka’ atd, mam obecne od malicka potize ukocirovat myslenky, nejen takhle silene. Proto jsem nedokoukala Perverts guide.., nesnasim horory, jsem schopna nekolik nasledujicich noci nespat.
      He he, ted si vybavuju, ze jsem nekdy v patnacti sla uplne zoufala do detske psychologicke poradny, kdyz jsem skoro dva tydny nemohla usnout pote, co jsem videla Kruh (doted neusnu jinak nez s rukama pod perinou). Psycholog mi rekl, ze jsem hloupa, ze se divam na horory, protoze on se na ne taky nediva. :) No takze tim se ridim. (Klasickej pristup psychologa, kterej se nikdy nesnazi pochopit podstatu toho, co se doopravdy deje – tenhle pristup me potom privedl k piti – zacala jsem sklenickou [nekolika..] na spani, z lekarskeho hlediska jsem se nikdy nedostala na nejake nebezpecne mnozstvi, coz neznamena, ze jsem ‘nechlastala’.)

      Ale tohle mi pripada dulezity – ,,Lze se snažit pochopit tu celospolečenskou hru na statut, která se tu jede, a lze se snažit to nežrat.” Jsou to takovy drobny detaily, ktery jsou ale hrozne nejasny, kdyz jsou pro nekoho novy.

      Myslim, ze je to i jina verze odpovedi na moji otazku s Bowiem.

      • @j.: Jo, snažil jsem se mimo jiný odpovědět na tu otázku alternativní kultury.

        Když to ještě rozvedu, tak ses ptala na to, jestli je možný vytvořit nějakou “novou kulturu”. No podle mě není, že jo, už to popisoval i La Tibor, proč to nejde. Jde prostě o to, že jakákoliv “nová kultura” bude stejně součástí tý kultury, která je o level vejš, tzn. vytvoří se pouze SUBkultura (s důrazem na to slovíčko sub, tj. je to kultura tak nebo tak PODŘÍZENÁ tý obecný lidský kultuře v který žijeme všichni). Slovo subkultura je prostě přesný.

        Představ si náš všechny jako rybičky v jednom obrovským akvárku a tohleto mega akvárko = veškerá lidská kultura. Mega akvárko se nedá rozbít a nedá se z něho dostat ven, protože tohle akvárko dělá člověka člověkem. Aneb pomyslnou hranicí, kdy byla přetnuta linka zvíře/člověk je právě vznik kultury. A právě kultura umožňila i rozvoj kognitivních funkcí u člověka a rozvoj civilizace a technologickej pokrok. Vzato zeširoka, vznik kultury bylo zdvihnutí prvního úlomku kosti lidoopem a použití tý kosti jako nástroje (viz >tahla scéna< z filmu 2001: A Space Odyssey).

        A pak do tohohle mega akvárka jsou vnořený další menší akvárka a v nich zase další akvárka a v nich další akvárka a vpraxi pak každej člověk ve výsledku žije zavřenej až v nějakým stopadesátým vnořeným akvárku (něco jako tady na blogu jak se nám tu pořád zmenšuje ten prostor kvůli těm vnořenejm komentářům a nakonec je z toho až titěrnej sloupeček…). A to jsme zase zpátky u tý “pretty small box” mimochodem! Protože tím, jak postupně vidíš čím dál větší obrázek (angličtina na to má tuším obrat “see the bigger picture”), tak se dostáváš vždycky o tu jednu vnořenou krabičku (akvárko) výše a o tom je ve zkratce celej život (o rozšiřování vědomí). Říkáme tady tomu příznačne “teorie nadakvárek” a popisoval jsem to v postu Spojování reality a má to i provizorní heslo ve Slovníku. Samozřejmě tím, že se dostaneš “outside of the box” nic nekončí, protože akorát zjistíš, že je tam “a little bit bigger box” a jede se nanovo.

        Tzn. tady není kam jít “pryč” nebo “mimo”. Kultura má historii desítky tisíc let dozadu a my jsme se do ní narodili, narodili jsme se do 20. století (většina z nás tady… snad to tu nečte nikdo pod 12 let) a chodili jsme do školy a to z nás dělá lidi týhle kultury a tečka. Kultura je jedno velikánský zastřešující akvárko z kterýho neexistuje definitivní únik. To ale právě neznamená, že musíme bejt celej život zalezlí až v tom úplně posledním stopadesátým akvárku se zatuchlou vodou a shnilejma kytkama. Ovlivnit se toho dá pořád dost a těch vnořenejch akvárek nad náma je pořád hafo. Typicky třeba voda v akvárku je dost závislá na prostředí, kde se zrovna pohybuješ (to už jsme tu probírali).

        Jinak samozřejmě ta akvárková analogie je jen velmi schematická a nelze to brát doslova – aby si někdo nemyslel, že smyslem života je stoupání po úrovních nahoru – to by byla zase jenom další verze osobního rozvoje a hry na vlastní identitu. Zároveň ta akvárkovisto není lineární, tj. akvárka se navzájem překrývají, jsou propojený skrz úrovně atd. Doufám, že je to fakt alespoň trošku srozumitelný, co se snažím sdělit, beru to tak, že si to jako vědec a člověk, co rád zkoumá systémy, přebereš a pochopíš to, když to podám takhle schematicky…

        Vlastní kulturu nezávislou na současný kultuře zkrátka nevytvoříš ani omylem, maximálně si můžeš ujet na nějaký iluzi toho, že seš z toho všeho venku a dala si to. Koukni se jak dopadli třeba hippies. Celý to hnutí skončilo právě na tom, že si mysleli, že se jim konečně povedlo se oprostit od všeho a vytvořit nezávislý komunity. A samozřejmě prd, protože to prostě nejde. Není kam zdrhnout. Dokonce ty hippies komunity se pak všechny rozpadli, protože život v nich byl nakonec ještě větší psycho, než normální life, protože ta úzkostlivá snaha o to bejt nekonvenčí generovala šílenej “love fascism” v mezilidskejch vztazích.

        Ať půjdeš kamkoliv a budeš dělat cokoliv, pořád budeš člověk, pořád budeš v mega akvárku zvaným kultura. Pro pořádek nutno uvést, že samozřejmě “útěkem z kultury” pak není třeba ani ta emigrace do Brazil nebo do Himalájí, ale tam je zase hodnota v tom, že například natrvalo se odstěhovat ze svýho rodnýho státu člověku “rozšíří obzory” (rozfláká akvárko). Byť opět tím, že akvárkovitost není lineární, tak samotný odchod do Brazil často neřeší vůbec nic (La Tibor by mohl vyprávět ty šílený psycho story s Čechama, který v Brazíli potkal…).

        A obecně prostě pojmy typu “nezávislost” a “svoboda” jsou jen mýtus a ty megalomanský projekty typu “nová nezávislá a svobodná kultura” jsou naprostej nesmysl. Prostě tu nikde není prostor pro “nezávislou kulturu”. Dokonce i kdyby člověk odletěl na Mars a tam sám s pár kámošema a Davidem Bowiem chtěl tvořit “novou kulturu”, tak si stejně tu původní kulturu, to mega nadakvárko přiveze na ten Mars s sebou ve svý vlastní hlavě! Toho, co v těch palicích máme, se prostě nelze zbavit jen tak lusknutím prstů, to je sakra práce na celej život.

        Chápeš teda, co chci tímhle říct?

        • @Mordemy: Jo, fraktaly chapu velmi dobre, zajimala jsem se o ne uz driv. Vzdycky mi unikaji drobny souvislosti, treba na tenhle ‘vysvetlujici plakat’ jsem pred dvema tydny na Hockneyho vystave (eh, nazvane The bigger picture) zirala asi deset minut a porad mi ne a ne docvaknout, co tim chtel rict.

          Ted to snad chapu: protoze kultura je tvorena celou spolecnosti (i tim, jak se jakej ‘zpusob mysleni/zivota/cehokoliv’ uchyti), tim pres vytvoreni ‘nove kultury’ nejde vylezt z toho soucasnyho akvarka. (At mluvim reci tveho kmene) Rozbiti akvarka = rozbiti reality, to se nedeje pri vzniku subkultury, protoze i subkultura odrazi neco ze soucasne spolecnosti, neni to da se rict zadnej prulom sam o sobe.
          To, co ted kazdy vnima jako realitu, se neda prolomit myslenim, protoze to mysleni je ve starych hranicich a nove ‘akvarko’ v nem neni obsazeno, muze byt jen ‘vytuseno’ intuici, kdyz si vsimnes, a to uz se pak da nejak rozumove potvrdit (myslim).


          (Jak jsi predtim mluvil o tech sektach – znas tuhle kapelu? Oni jsou dost divni, ale ty texty me bavi. Nikdy si nejsem jista, jestli mluvi o drogove zavislosti anebo o sekte.)

          • @j.: No rozbití akvárka nerovná se rozbití reality. Rozbití akvárka rovná se posunutí vnímání (!) tej reality (teď si uvědomuju, že ten nadpis článku Rozbíjení reality je tím pádem drobet zavádějící…).

            Realita je jakoby stále jedna jediná (Bůh je jen jeden), my se jí jen dostávám stále blíž a vnímáme jí stále silněji (čím míň akvárek kolem sebe máme a čím dál/výš jsme ve fraktálu). Anebo si naopak na sebe věšíme sami další a další akvárka a zalejzáme hlouběji do díry (to se právě děje tou snahou o vlastní identitu, která neústí v nic jinýho, než je jen posilování těch akvárek).

            Proto tu znova a znova melu o spojení (!) s realitou. Rozbíjí se to proto, protože jsme pak líp schopný to všechno cejtit (to, co je ZA těma akvárkama). Zase analogicky je to jako kdybysme měli všichni v sobě zabudovaný rádio a život je o tom se doslova naladit na tu frekvenci, na ten správnej kanál (zase mi hned naskočil další film a to Donnie Darko, kde hlavní hrdina pochopil, že se dá naladit na “kanál boha”…)

            Jinak zase to rozbíjení akvárek a vnímání ty jediný reality je trochu nepřesný, protože součástí naší reality je přeci jenom do jistý míry i ta “soukromá realita” naší hlavy a každej máme to vnímání tý jediný reality deformovaný trošku jinak. To jest ta jediná realita je jakoby deformovaná životním příběhem každýho jednotlivýho člověka a signál našeho rádia, kterým ladíme frekvenci Boha, je u každýho pokurvenej víceméně specifickým způsobem.

            Kapelu jsem neznal, vyhledal jsem na Youtube a refrén “…let’s go back to church…” je vyloženě výmluvnej. Omrknu blíž.

            Bigger picture, haha, “náhoda”, jak jinak…

            • @Mordemy:
              Jasne, samozrejme ne rozbijeni celkove reality.
              Btw na jeden paradox kvantove fyziky (ze mereni zpusobi kolaps stavu) existuje teorie, ktera zavadi jednu spolecnou vlnovou funkci pro cely vesmir, ze ktere se daji ‘vydelit’ podminene subfunkce pro subsystemy. Pripadalo mi vzdycky, ze tam jsou nejake analogie, a vcera jsem byla desne zklamana, ze uz o necem takovem nekdo psal pred devatenacti lety (‘tesne spojeni kvantove mechaniky a liskeho vnimani’ – roger penrose, ten co objevil penrosovo dlazdeni, ktere ma vlastnosti fraktalu, taky dobry)
              jo a david hockney ma synthesii (myslim, ze hudba > obraz)

              • @j.: Ty jo docela mi tímhle vším připomínáš, jak tu fyziku poslední dobou zanedbávám. Na základce jsem v tom docela ležel (kvůli jednomu kamarádovi, kterýho jsem měl jako starší vzor; dneska je z něho jadernej chemik, dostudoval možná dva roky zpátky na UK), sjížděl jsem Hawkinga a klasický věci typu Elegantní Vesmír od Briana Greena a byl jsem z toho unešenej… Pak jsem od toho nějak odklonil a až časem mi začal zpětně docházet význam těch věcí a to, že ten fyzikální popis reality má, celkem nepřekvapivě, přesah do našeho praktickýho lidskýho života. Jak nad tím teď přemejšlím, tak mi to kupodivu dalo asi i docela dobrej základ pro to přemejšlet trochu víc ve velkým.

                Ta teorie s jednotnou vlnovou funkcí je přesně ono no, to analogicky vychází skvěle na to mega akvárko + sub-akvárka. Penrose a hockneyho ještě vygooglím.