Jak funguje láska | Psychoanalýza

Psychoanalýza Slovní hry do hospody

21Mar/1039

Jak funguje láska

„Láska... jedno z nejdiskutovanějších společenských témat tohoto století a pravděpodobně i příštích deseti tisíc let.“
antropoložka Helen Fisher

Láska je všude kolem nás. Největší filmové kasovní trháky mají vždy jako jednu z ústředních zápletek lásku. Pusťte si rádio, uslyšíte jen samé písničky o lásce. Nejstarší dochovaná báseň je, jak jinak, než o lásce. Zamilované lidi potkáte na ulicích, v obchodech, ve škole, v práci. Všude na světě se lidé milují. Všude na světě lidé pro lásku žijí, umírají a zabíjejí jeden druhého. Co je to láska? Emoce, soubor emocí? Nebo něco mnohem víc? Jaký je její účel a jak nás ovlivňuje? Jakým způsobem ji náš mozek řídí? Proč se cítíme tak strašně, když nás odmítne někdo, koho milujeme? A co dokáže lásku spolehlivě zabít?

Lidé často říkají, že láska je spolu s nenávistí nejsilnější emoce, kterou můžeme cítit. To není pravda. Láska není emoce. Hlad a žízeň také nejsou emocemi. Jsou to základní lidské potřeby. Jako láska. Jedná se o jednu z nejsilnějších motivací, které v životě máme. Často přerůstá až v obsesi a posedlost. Láska je doslova hnací motor člověka. V neposlední řadě je to také závislost, což dokládá fakt, že zamilovaní lidé mají velmi aktivní právě tu část mozku, která je činná ve chvíli, kdy si „šlehnete“ kokain.

Co se stane, když se zamilujete? Především veškerou svoji energii zaměříte na jednu konkrétní osobu. Nedokážete na ni (něho) přestat myslet, všechno své konání podřizujete jedinému účelu (být s tím druhým). Charakteristickou vlastností lásky je touha. Toužíte po milovaném člověku, chcete být neustále na blízku a chcete, aby byla vaše láska opětována.

---

Jaký mechanismus v našem mozku má na starosti lásku? Kupodivu není jen jeden, ale hned tři, stejně jako jsou tři druhy lásky. Třemi hnacími motory lásky jsou tak u člověka

  • sexuální pud
  • romantická láska (zamilovanost)
  • partnerská láska (oddanost)


Sexuální pud

Na začátku vás nic „netíží“ a máte volnou hlavu. Jste otevřeni novým podnětům. Přestože to nikdy není tak, že máte chuť „mít sex se vším, co se hýbe“ (máte priority), sexuální pud nás nutí se doširoka rozhlížet kolem sebe, hodnotit a vybírat z velkého množství potencionálních objektů. Hlavní funkcí sexuální potřeby je tedy výběr.

Sex funguje pro obě pohlaví do jisté míry stejně. Známé „žena potřebuje k sexu city, chlap si to dokáže užít i bez“ je tak trochu mýtus. Ženy jsou k citovému vzplanutí sice trochu náchylnější, ale dokáží sex prožívat i bez citové zainteresovanosti, stejně jako muži.

Při sexu mozek uvolňuje hormon dopamin, který je svázaný s většinou příjemných věcí (fyzická aktivita, příjem potravy, smích...). Proto se nám sex tak líbí. Dopamin se uvolňuje i v případě, že jste s člověkem, do kterého jste zamilovaní. Je tedy vázán i na romantickou lásku (zamilovanost), jelikož uspokojuje touhu. Proto se stává, že se při příležitostném sexu zamilujete.

Nikdo zatím nepřišel na to, proč se do určitého člověka zamilujeme a do jiného ne. Tedy co to přesně způsobuje. Umíme vcelku přesně popsat, co se děje, když se to stane, ale už nevíme, proč k tomu dojde u jednoho konkrétního objektu zájmu. Zdůvodnění „rozumíme si, jsme ze stejné společenské vrstvy, podobné inteligence, shodných názorů atd.“ je krajně nedostatečné, protože takových lidí můžeme potkat denně hned několik a nikdo z nich nás nezaujme. Pak ovšem potkáme někoho, kdo se nám zdá „úplně jiný“, než všichni ostatní a přijde zásadní zlom.


Zamilovanost

Od otevřeného pohledu a hodnocení co největšího počtu jedinců přejdete ve velice krátké době k přesně opačnému případu. Zaměření se na jednoho konkrétního člověka a naprosté ignorování všech ostatních. Váš cíl je pro vás náhle jediný, jedinečný. Jste jím posedlí. Nemyslíte na nikoho jiného a stáváte se závislými.

Smyslem zamilovanosti je navázat vás na jednoho konkrétního budoucího partnera. Váš mozek už v tomto případě kalkuluje s tím, že se svou zbožňovanou polovičkou jednou vychováte potomky. Dochází tedy k tomu, že si milovaný objekt sexuálně nárokujete. Pokud máte se ženou pouze sex, je vám vcelku jedno, jestli se pak vyspí s někým jiným. Pokud jste do ní zamilovaní, vadí vám to velmi. Jak už bylo řečeno, důvod je evoluční – nevyplatilo by se vám být s partnerkou, s níž by jste vychovávali děti jiného chlapa. Význam lásky je tak z hlediska přírody primárně ten, aby se dali dohromady dva lidé, kteří spolu vychovají děti.

Zamilovanost je ze všech tří druhů lásky nejsilnější. Láska pro vás v tomto případě znamená smysl života, hlavní motivaci, největší cíl. Jestliže necháte zamilované lidi podstoupit vyšetření mozku pomocí MRI (magnetická rezonance), zjistíte, že mají aktivní stejnou část mozku, která je spojována s motivací, zaměřením na cíl a primárně také s touhou. Tato část mozku je také systémem, jenž vypočítává zisky a ztráty a nejvíc aktivní je v případě, kdy se rozhodnete riskovat obrovskou ztrátu pro obrovský zisk – jako v případě, kdy se zamilujete.

Nešťastně zamilovaní lidé se cítí tak špatně právě proto, že nemohou dostat, co chtějí a uspokojit tu část mozku, která se zabývá motivací. Pokud vás odkopne člověk, do kterého jste zamilovaní, ještě více tím aktivujete mozkové centrum pro motivaci, což vás má donutit k tomu se jakoby „víc snažit“ a zvyšuje se tím tak touha dosáhnout vašeho cíle. Jinými slovy, zamilujete se ještě víc.

Nešťastnou lásku nejlépe vystihuje citát: „Jsme zvířata, která nebyla stvořena k tomu, aby byla šťastná, ale k reprodukci.“


Partnerská láska

Často se rozlišuje mezi „být zamilovaný“ (předchozí případ) a „milovat“. Tomu druhému se také někdy říká „pravá láska“. V zásadě se jedná o trvalé připoutání se k jednomu člověku – de facto za účelem zplodit a vychovat potomky. Vytrácí se vášeň a osudová touha (nejsou již potřeba, prvotního cíle bylo dosaženo) a nastupuje určité „souznění duší“, tedy stav, kdy si dva partneři prostě dlouhodobě „sedí“.

I tady hraje vliv dopaminu určitou roli. Při sexu cítí milující se lidé souznění a osudovou spřízněnost (což vytváří onen rozdíl mezi „pouhým sexem“ a milováním), za což může právě uvolňování dopaminu do těla. Je to jeden z nástrojů mozku pro přechod mezi zamilovaností a partnerskou láskou a upevňování vazby na druhého člověka.

Je zajímavé, že platí rčení „Pravá láska trvá navěky.“ I po 25 letech manželství je u mnoha lidí mozkové centrum pro lásku stále aktivní (potvrzeno magnetickou rezonancí).

---

V mozku jsou tedy tři základní systémy (hnací motory) pro lásku. Centrum pro sex, pro zamilovanost (touhu) a pro partnerskou („pravou“) lásku. Tyto tři systémy mají každý svůj specifický význam a jsou vzájemně propojené. Mohou však fungovat i odděleně. Lze mít manželku, kterou milujete, potom milenku, s kterou souložíte a ještě k tomu se může stát, že potkáte ženu, do které se bezhlavě zamilujete. Tohle funguje jak u mužů, tak u žen.

Kromě dopaminu je v těle důležitý ještě jeden hormon. Takzvaný hormon štěstí. Serotonin. Pocit štěstí je záležitostí spíše dlouhodobého hlediska. Serotinin obecně není spojován s centry mozku pro motivaci a touhu, jako je tomu u dopaminu. Hladiny serotoninu a dopaminu se však vzájemně ovlivňují. Čím vyšší je hladina serotoninu v těle, tím nižší je hladina dopaminu a tím méně se ho uvolňuje do organismu. Velice zjednodušeně (!) řečeno, pokud dlouhodobě cítíte štěstí, klesá u vás motivace a touha (není po čem toužit) a také pravděpodobnost, že se zamilujete.

Na závěr je důležité zmínit ještě jednu věc:

Lidé s depresí mají většinou nízkou hladinu serotoninu (cítí se dlouhodobě nešťastní). Existují léky, které mohou hladinu serotoninu zvýšit, jsou jimi například některé druhy antidepresiv (Seropram, Prozac, Deprex...). Ač z krátkodobého hlediska nelze, než užívání antidepresiv doporučit, permanentní léčba tímto druhem léků podle mě vhodná není. Proč? A jak to souvisí s láskou?

Při dlouhodobém užívání antidepresiv dochází ke zvyšování hladiny serotoninu, avšak zároveň k současnému stlačování hladiny dopaminu. Dopamin je svázán především s touhou (romantickou láskou) a sexem. Sex a schopnost prožít orgasmus ovlivňuje romantickou a partnerskou lásku. V konečném důsledku tak člověk dlouhodobě užívající antidepresiva není schopen někoho milovat, zamilovat se ani si dostatečně vychutnat sex. Všechny tři systémy „na lásku“ jsou vzájemně propojeny a vyřazení jednoho z nich, znamená, že přestanou fungovat i zbylé dva. Antidepresiva tak zabíjí lásku. A život bez lásky postrádá smysl.

---

Málokdo v lásce pouze vyhrává. V průzkumu uvedlo 95% dotázaných, že už se jim stalo, že byli odmítnuti někým, koho opravdu milovali. A stejné procento dotázaných uvedlo, že už někdy takového člověka samy odmítli.

Láska občas znamená jen bolest a utrpení z nepředstavitelné ztráty. Bývá ovšem i zdrojem nekonečného štěstí. Je to jeden ze skutečných smyslů života. Nemáme možnost volby, láska je nedílnou součástí nás samých, našeho těla a našeho mozku. Je to nejúžasnější vynález přírody.

„S láskou se nerodíme, s láskou se stáváme lidmi.“
Simone De Beauvoirová

---

Update 8.5.2012: Pod tenhle článek už bych se dneska nepodepsal. Berte to prosím na vědomí, než o něm začnete diskutovat. Přečtěte si nový článek o lásce a vztazích Velká Hra.

Komentáře (39)
  1. Velmi pěkný článek =)

  2. Samozrejme nesouhlas :)
    Definovat jako lasku lze samozrejme cokoliv a klidne se dai par kategorii pridat. Tohle je rozdeleni z idnesu, vetsina lidi mu veri a diky tomu si definuje realitu, ale ta, zcela zahadne, stoji za prd.

    Me se libi definice “Laska je komunikace” od Learyho. Tohle vyse uvedeny deleni je pro me hodne nasilny.

  3. Tohle je rozdeleni z idnesu.   

    Možná tě to překvapí, ale magazíny typu Ona Dnes mě nechávají chladným :-)

    Tohle rozdělení jsem použil na základě toho, co jsem četl od vědců, kteří se zabívají láskou a tím, jak funguje v lidském mozku. A právě v mozku je to takto rozdělené – máš tam tři “systémy na lásku”, které se vzájemně ovlivňují a každý má určitou funkci (popsáno v článku).

    Je sice hezké, že zastáváš určité “pojetí lásky” (to my všichni), ale skoro mám chuť použít obligátní “Tohle je realita” ;) Pak se samozřejmě lze bavit o lásce i v trochu jiném smyslu (tady jsem to nastínil v podstatě striktně biologicky) a začít do toho tahat, hm, filozofii… to by ale stejně nebylo v rozporu s tím, co píšu. V článku jsem prostě poskytl striktně deterministický pohled na lásku, toť vše.

  4. JJ. Urcite to je objektivne objektivni pohled na lasku, ale otazka je, k cemu jej dale replikovat a proc ho neredfinovat. Proc to vsechno? Protoze to co je, jaksi nefunguje.

    Jsem zastancem toho, ze lidskej mozek je tvarnej a to co popisujes se snad hodilo do stredoveku. Ted je jina doba a zcela jiste byla jina doba a vnimani lasky v tlupach (priznam se ze pro me je neco takoveho mnohem blizsiho – kmen, goa trance atd.)

    Vedci vedi prd. Dokonce i kdyz oskenuji mozek, tak podle toho co jsem cetl, hrube podcenuji zpetne vazby. Viz napriklad ty deprese a poruchy neurotransmiteru. Ja jim verim, ze je tam jista nerovnovaha, ale to je strasne malo na to, aby se dalo rict, ze je to cele organicka choroba dana zvnejsku.

    Obdobne i ty tri druhy lasky jsou IMHO jen jakasi reakce mozku na soucasnou kulturu a zkratka jsou tam takove 3 atraktory, ktere oznacujeme za 3 typy lasky a dohromady to uz nedrzi. Urcite je mozne to redefinovat a podle me tam je spolecny jmenovatel. A tim je ta Learyho komunikace.

  5. K čemu to takhle definovat? Pro mě osobně je to dobré třeba k tomu, že si ujasním, proč něco cítím, za jakého důvodu vůbec cítím potřebu sexu se ženskejma, co způsobuje, že se do některých z nich zamiluju, proč toužím po partnerské lásce a co konkrétně (třeba které hormony) tyhle věci způsobují.

    Mozek určitě tvárný je, ale jsou jisté mechanismy, které se s postupem času nemění a zůstávají stále stejné ať žiješ v tlupě a běháš po polonahý ve vysoké trávě kdesi v Africe a honíš gazely nebo chodíš každé ráno v saku a s koženým kufříkem obchodovat na burzu. Nejenže si myslím, že lidé jsou vesměs stejní (což je mimochodem tak trochu i tvůj názor, ne?), ale zároveň si myslím, že se zase tak moc nemění.

    S tím, že ty 3 systémy jsou pouhou reakcí mozku na současnou kulturu a v jiné kultuře by tomu bylo jinak naprosto nesouhlasím. Mohly by být určitým způsobem deformovány, ale v zásadě zůstávají stejné. To je jako říct, že v jiné kultuře by ti narostli tři ruce, protože by mozek reagoval na to, že je v jiné kultuře.

    Vím, že v některých oblastech (zvláště u výzkumu mozku) vědci tak trochu tápu, ale základy jsou myslím popsány poměrně dobře – a láska není zase tak záhadná věc – je poměrně jasné jaký má účel, takže její popis nedělá zase takové problémy.

    Každopádně si stojím za tím, že vidět, jak láska funguje na téhle (základní) úrovni je užitečné a dají se z toho vyvozovat zcela konkrétní a praktické závěry (a hlavě závěry, které mají nějaký reálný podklad). Pak je možné na tom stavět a popisovat lásku na nějaké výšší úrovni a v dalších kontextech, čemuž se nebráním a opět v tom nevidím žádný rozpor :-)

  6. K tomu, ze jsme stejni: ANO. Resili jsme jinde.

    K tomu, ze prave tohle je ta baze, to stejne v cem je ten african i kravatak rikam velke NE.

    Tohle pojeti lasky je jakasi deviace pro poslednich par stoleti. Ta baze je v necem jinem, v lasce, ktera zahrnuje to vsechno, co jsi popsal a mnohem mnohem vic.

    Laska definovana tak jak jsi uvedl ty, tj. mainstream, je podle me nyni slepa ulicka a nikam nevede. Samozrejme ze kdyz budes chtit, tak tyhle lasky ve svym zivote najdes a samozrejme ze je vedci dokazou. Mimochodem veda nedokazuje, veda pouze vyvraci. To, ze veda ma ambice neco dokazovat /a ty jim to zeres/ ukazuje pouze ze nejde o vedu po Popperovi.

    Takze znova: moje hypoteza je ze tenhle mainstream z idnesu NENI ta zakladni uroven a prave je zde mnoho prostoru se dostat hloubeji. To by se ovsem predtim musely vsude prestat opakovat 3 stupne lasky. Mimochodem ja osobne napriklad mam minimalne dalsi typ lasky a naopak zamilovanost neznam, oblbujici drogy me nezajimaji a zamilovanost tusim nejak automaticky blokuju. Je to psany velmi velmi nahrubo a jen proto, ze se ti snazim jit vstric v tvym nadefinovanym ramci, kterej mi jde fakt proti prirozenosti.

  7. Snazim se tim narazet i na tohle http://blisty.cz/2010/4/30/art52311.html
    Pokud skutecne psychologii nekdo prerazuje do exaktnich ved, tak jako to cinis ty, tak je to podle me klasicka postmoderni zkratka, kdy je videt, jak ji ujizdi vlak. Tim, ze dokaze vse vysvetlit, napriklad magnetickou rezonanci, ale nedokaze odpovedet na otazky, co je za tim vsim je IMHO pod slusnym tlakem, ktery ale nikdo nahlas moc neformuluje.

    Ta kritika samozrejme jednou musi dojit k tomu, ze socialni vedy nejsou vedy /jako ekonom jsem se snazil to dokazat v diplomce/ a prerazeni psychologie do exaktnich ved je velice zajimavy unikovy manevr.

    Jinak receno. To, ze mam depresi a nekdo mi rekne, ze mam nizkou hladinu serotoninu nebo ceho mi fakt nepomuze. Otazka je PROC mam tak nizkou hladinu. Je skutecne nutne ho doplnovat? Neni nizka hladina cehokoliv nahodou hlavne informace o tom, ze delame neco spatne a meli bychom to delat jinak?

    Mereni koncentraci telnich tekutin nam slouzi jako vymluva. A je to easy. Mam v tele XY latku nebo Z gen a proto trpim tim a tim. Zadna odpovednost. Zadna moznost zmeny. Jenze je to podvod a cloveka to neuspokojuje. Jsem presvedcen ze tohle je mechanizmus blbe nalady a vsech sracek kolem.

  8. Ne, že bych ti chtěl “podkuřovat” (to je vůbec super slovo :-) v komentářích, ale exaktnost psychologie jako vědy považuju taktéž za trochu spornou. Řekl bych, že hlavní problém je, že psychologie jako vědní obor existuje strašně krátký čas – oproti ostatním vědám jako třeba fyzika, biologie apod. Zatímco už tenkrát ve starověkém Římě řešili atomy, veškerá psychologie byla “schovaná” ve filozofii a zahrnovala tolika pár “příšloví o lidech”.

    Zároveň však věřím, že člověka lze exaktně popsat. Lze popsat chemické pochody, které ho ovlivňují, lze nalézt příčinu duševních chorob apod. Uznávám, že je určitá otázka, jak moc je současná úroveň poznání blízká realitě, ale o tom přece věda je! Snažit se přijít na to, jak to teda ve skutečnosti funguje! Ve chvíli, kdy psychologie přijde (vědeckým způsobem) na to, že je nějaká složka oboru “hovadina”, zavrhne se a nahradí se novou (lepší) – a ta může být shozena ze stolu za dalších x let jiným objevem. Třeba v případě fyziky to takhle funguje neustále – vědci mají nějaký neúplný rámec, který doplňují, pak samozřejmě spekulují nad tím, jak by to mohlo být (aniž k tomu mají důkazy) a nakonec přijdou na to, že je to úplně jinak.
    Jak to chceš jinak dělat? Když vezmu tu fyziku, tak před takovými pár stovkami let jsme taky věděli (na dnešní poměry) “houby”, ale snažili jsme se v tom oboru nějak rozvíjet a přicházet na nové věci (jasně, pokus s jablkem padajícím ze stromu se dělá jednodušeji, než s člověkem a jeho mozkem). Neříkám, že dnešní psychologie ví všechno, na druhou stranu je spousta věcí, které jsou relativně jednoduché (partnerské vztahy kupříkladu) a současná psychologie je dokáže poměrně dobře a řekl bych i vědecky popsat.
    (jinak není potřeba říkat mi, co je to věda, Feynmana a spol. mám načtené ;)

    Ona je tu ještě jedna potíž: Popularizace psychologie. Existuje velké množství mýtů a pověr, které třeba původně vycházeli z nějaké skutečně exaktní a vědecké psychologické práce, ale obyčejní lidé to zjednodušili, vytrhli pár věcí z kontextu, přežvíkali to, dvakrát spokli, třikrát vyplivli a je z toho “idnes psychologie”.
    Osobně pokud už napíšu “psychologický článek”, není to na základě toho, co jsem si přečetl v Ona Dnes, ale jsou to informace od, řekněmě “uznávaných odborníků v rámci oboru”.

    (co se přímo tohohle článku týče, tak je to de facto “výtah” z přednášky antropoložky Helen Fisher – pokud ti to jméno nic neříká, použij google – která je všechno jen ne “redaktorka idnes”)

  9. Jezismarja chlape neser me :) Nutis me zkoumat tvuj facebook a podobny sracky. Je rano a mam dost.
    “Zároveň však věřím, že člověka lze exaktně popsat.” rika clovek, co o sobe tvrdi, ze je agnostik.

    Ano fyzika je fyzika. Dokud se nedostane ke kvantovy, tak to funguje tak jak rikas. A zda se ze moc hezky, takze to inspirovalo celou filozofii a metodologii vedy a v praxi to vypada tak, ze se to tak maximalne zabali do toho postmoderniho obalu a stejne se tam vyserou ruzny dogmata.

    Psat ze partnersky vztahy jsou easy? To ses asi zblaznil. Cetl jsem neco na tvym starym blogu. Dobre napsany. Pravdu to ma asi jako Newton ve vztahu k Einsteinovi a presne to je i ma namitka proti tomuhle clanku. Je to totiz neco, cim jsi prodchnutej, co vnimas zcela urcite krive. Absence viry nahrazovana materializmem. Primitivni diagnoza od boku, mozna spatna, ale trpi tim v Cesku dost lidi.

    Zadnej odbornik v psychologii me nepresvedci, ze je neco vic nez zvanil. Znam mlady psycholozky, co nedokazou zvladnout samy sebe.. kdyz budou stary a s praxi, tak budou dobry?; kreten Uzel nepozna zjevnou recesi s feministky.com. Kundy z zenskejch casopisu jsem videl na vlastni oci v redakci a to ze prepisou neci uzasnej clanek jen ukazuje, ze puvodni osoba byla totez. Kyzour nebo jaxejmenuje jako psychoanalytickej vedouci arteterapie v CB ma za sebou tak velkej pruser, ze je to tabu i mezi psychoanalytikama. V jeho tride se decka znasilnujou a pak jdou pomahat lidem a pisou knizky, o kterejch se sam presvedcujes, ze jsou uzasny.

    Proste partnersky vztahy vubec nejsou easy. To, ze zenska buli a uzavres to tim, ze chces nekoho zcela inertniho, oh boze chlape. Jsi uplne na zacatku. O tom to je, ze nic nesedi a bude ti to realitu porad vysirat.

    Jak jinak to chci delat? Proste zit a testovat hypotezy zivotem. Nic jinyho nezbejva. Investovat do toho, kde clovek vidi hodnotu. Hodnotu nelze videt v tom nejsprostsim archetypu, kterej ma kazdej pod kuzi.

    Ok. Jsem u toho. Ty opakujes prave ty archetypy, co vidis kolem sebe. Uplakany holcicky, proc chteji chlapci sukat, mit veci hotovo atd atd. Opakujes to S VYTRVALOU FREKVENCI. Jiz jsem tohle videl jinde. Samozrejme se mohu mylit, ale proto jsou blogy a net genialni, takze do toho.

    Ty moc dobre vis hluboko v sobe, ze tyhle veci jsou sracky. Nudi te to. Neni to ve skutecnosti poznavani sveta, co zde predvadis. Je to opakovani jakychsi velmi povrchnich stereotypu, ktere chces jaksi “znovuobjevit”. Neco co uz moc dobre znas, ale rad si to prectes znovu. A napises o tom. Ze stejnyho duvodu lidi radi ctou ty same knizky, divaji se na tytez filmy. Ani ja nejsem uplne jinej. Kdybych byl, tak to tu nedokazu napsat. Lamu to v sobe, co to jde a prinasi to ovoce, neboli kontakt se skutecnou realitou. Kdyz chces litat ke hvezdam, tak proste potrebujes specialni teorii relativity a ne Newtona.

    Je to ta autisticka cast v cloveku. Problem je, ze je to priserna nuda. Skutecnej zivot je se tohohle pustit a ty tohle chces, jen je to fakt vo drzku.

    Budujes si tu viru. Hovno agnoze. Citis ze agnoze je spravne, ale jen v urcitych okamzicich. Kdyz pises na blog tak jsi presne na opacny strane. U dogmatizmu. /Jo, obcas je to prijemny. Takovy odpocinek u perverze ze. Premyslim, ze bych se k tomu po vice nez roce na chvilku vratil. Je to hrich nebo ne? Kazdopadne ty to tady na blogu prehanis. Vis ze to neni pravda a ja ti ted delam alterego. Zas mi za to nikdo nezaplati. Ach jo/

  10. No jo, tady je vlastně devět ráno, tam u vás bude už dost po půlnoci, co? :-)

    To je dost krutý musím říct. Vytahuješ mi odkudsi z podvědomí ty nejčernější obavy a strachy, na který vynakládám zatraceně dost energie, abych je udržel pod pokličkou. Ty je ale vyndáš ven, oprášíš, ze všech stran, nasvítíš a postavíš doprostřed prázdný místnosti po jejímž obvodu rozestavíš zrcadla, grr…
    (konkrétně s tím, jak jsi popsal moje psaní blogu jsi mě… nechci říct “prokouknul”, ale něco podobnýho už mě taky napadlo – ale co s tím mám jako dělat, do háje?)

    Dobře, dost “srandy”. Jasně, že jsem teprve na začátku, je mi 21, co sis myslel?

    Jinak přemýšlel jsi, proč se konkrétně třeba ty “sociální tanečky” u lidí vyvinuli? Tohle je přece důsledek… hm… evoluce, ne? Není na tom nic nepřirozeného. Jasně, ty budeš tvrdit, že takhle “zparchantělí” to máme jen my kravaťáci (vyspělá civilizace) a že u divochů v pralese to není. Myslím, že je, v trochu jiné formě, ale je.

    Každopádně řekni mi jedno. Říkáš, že v těch článcích jsou to jen stereotypy, ničím nepodložený. Máš něco lepšího? Respektive máš něco, a to zdůrazňuji, lépe podloženého a více vědecky ověřeného? Konkrétně u té lásky mi prosím řekni nějaký validní zdroj, který je “exaktnější a vědečtější”, než tyhle moje “sračky” – lačně se po něm vrhnu. Říkáš, že každej si na to musí přijít sám. Ale určitě víš, že zkušenost jednoho člověka je… mno, tak trochu nevědecká, no ne? Já se jen snažím vzít nejlepší dostupný materiál a z něho vycházet – jasně, že nevím, jestli to náhodou nejsou jen kecy a nic z toho není pravda, ale opět se musím zeptat: Máš něco lepšího? Můžeš nějak dokázat, že tebou představovaná “pravda” je… doopravdy pravdivá? Jak to mám vědět? Chceš mi říct, že se mám spolehát na svůj cit? (heh…? zrovna na něho se právě spoléhat nechci, protože mě vždycky spíš klamal)

    Má tohle vůbec nějaké řešení? Abych to celé rozlousknul musel bych mít dešifrovací stroj, kterej zná přesně kód, kterým se tohle všechno zamotalo. To já nemám, mám jen svůj vlastní neurčitý pocit(y), obrovskou hromadu lidí, který jsou součástí “normální společnosti” a chovaj se podle nějakýho obecnýho rámce a pak malou hrst individualit a osobností, který se světu snaží sdělit, že to možná všechno není tak, jak se na první pohled zdá a že si všichni strašně lžeme.

    Tohle je fakt v háji, i když to dostanu takhle naservýrovaný na krvavým podnose, co s tím můžu dělat? I kdybych byl nakrásně “osvícen” a viděl, jak to ve skutečnosti všechno je (bez ohledu na to, jak to tedy je), co dál? Začnu místo opakování archetypů psát jako ty o vykur******i světa? Jo, možná se bojím podívat se pravdě do tváře právě proto, že nemám nejmenší tušení, co bych dělal pak. Nebo je to celý úplně jinak…

  11. Casovej rozdil je 3 hodiny v lete a 5 v zime, prekvapuje to kazdyho a to s prekvapenima teprve zacnu! :)))

    Jo, je fakt, ze jsem si myslel, ze ti je vic, ale kluci sikovni nejak zrychlili o tu pulgeneraci za mnou. Zvlast ti z webtrhu, nevim jestli patris k nim. V kazdym pripade je to uplne jedno. Vec nic neomlouva. Obvykle mi teda rikaji lidi, ze uz jsou moc stari. Dokonce i holky v tvym veku. Vek neni omluva, prestoze kdyz mi bylo jako tobe, byl jsem ztracen patrne i o dost vic. Predevsim proto, ze jsem si to nepriznaval.

    Strasne dobrej argument jsi pouzil o tom, proc zde ty socialni tanecky jsou. Pokud skutecne evoluce existuje a skutecne produkuje neco co ma v kazdem kroku smysl (o cemz se ani evolucni biologove neshodli neshodli), tak je fakt, ze mi to taky neni uplne jasny. Ale to je presne ukol pro nas, to zjistit. A prostym prijetim a identifikaci s tim socialnim taneckem si tak akorat vymazem hlavu. Nesouhlasim ani s Frantiskem, kterej by rekl, ze je potreba na to srat. Hodne lidi by o me reklo, ze na tyhle veci seru a ignoruju socialni tanecky. Tak to neni. Jak to presne je nevim. Ale mas pravdu, ze tady jsou a my musime pouzit vsechnu kriticnost co mame, abychom zjistili o co jde.

    A mozna je to proste jen ten Buh bez hlavy z Myazakiho Mononoke. Pozustatky mytu, ktere nesly informace, ale je to neco prazdneho. Poprat se s tim musime taky nejak a to hodne obezretne.

    Nic lepsiho nemam. Jsem uplne prazdnej, jako robot Marvin :) Opet pouzivas paradigma, ze veda neco dokazuje. Nic nedokazuje, ale rozumim ti. Jenze nez brat jakysi zjevne ublbeny system, byt slozity a propracovany, ale proste nesedici dohromady, anebo vzit tabulu rasu, tak beru to druhy. A ty taky, jen proste potrebujes to ujisteni, ze takova silenost je spravne. A ja ti na zaklade svy zkusenosti, pro kterou nemam slozitej vedeckej aparat rikam, ze si myslim, ze tahle cesta nekam vede.

    Jde o to bej k sobe poctivej v uplnejch detailech a prijde mi, ze to ty prave jsi. Nahore rikas strasny sracky, ale uvnitr to myslim mas. Nechci ti prave rikat jak moc to vidis v ty svy jedny svy polovine, protoze tohle je tim cennejsi, cim vic si to vybojujes okoli navzdory. A ja nejsem ty, i kdyz treba ted to tak trochu vidim. Jsem pro tebe porad vnejsek a ty to info potrebujes dostat zvnitrku. Dukaz fakt nedostanes. O tom je vira, proto to zde pisu. Verit znamena pustit se. Vzdat se zivota neni nic, vzdat se sveho presvedceni je ta nejvetsi frajerina na svete. Napsal Robbins. Kdyz vsechno zahodis, prijde vira. Ja rikam vire BIOS. Protoze tam pod povrchem, kde se zda byt nic, neco fakt je. A cloveka to vzdycky dokaze restartovat. Samozrejme ti to nedokazu :))))))

    Tezky, jak te mam podporit, kdyz jakakoliv podpora zvnejsku je pro tebe danajskej dar. A ty to navic odmitas pripustit.

  12. proste bych ti rad rek, at se nebojis se podivat tak, jak to je

    jenze pokud se bojis, tak mi to neuveris a pokud se nebojis, tak bys to udelal
    navic jak jsem rekl, je to o tom najit to v sobe

    pribeh o svatym gralu je presne o tomhle, vtip je v tom, ze CELA ta prace je o tom, se pustit, v tom je obsazeno i vsechno to, co ma prijit potom, jako parsifal, co vylecil krale tim, a JEN TIM, ze se ho zeptal, coze mu to kurva je (poprvy to posral, protoze mu ho bylo lito, nebot ten kral mel zasekly kopi do kouli nebo tak neco, coz je zas dobrej obraz pro to, co nas jaksi tak strasne furt trapi a o cem ze jsi to vlastne puvodne psal v tomhle clanku… jsme vsichni na jedny lodi, do not worry, ale uplne jinak nez pises, i kdyz to je taky bohuzel pravda, ale jen proto, ze verime bludu)

  13. Antidepresiva místo lásky
    Čím více se vzdalujeme od přírody tím méně je v nás a okolo nás lásky a když tím trpíme, dostaneme antidepresiva, která utlumí naši bolest způsobenou tím, že nám schází láska.
    Láska je citový vztah který milujeme a existenčně potřebujeme, logicky opakem je nenávist kterou nepotřebujeme, ale díky které máme deprese a tak antidepresiva konzumujeme.
    V naší kulturní civilizaci je nadbytek nenávisti, díky tomu že je civilizace postavená na materialismu, který nás zotročuje, a ubohý otrok nenávidí druhé otroky, protože oni mu v materialismu konkurují a jsou to vždy jenom profesionální lháři a zloději.
    Vrcholem lidské nenávisti byl koncentrační tábor Osvětim, kde se zabíjeli průmyslově lidi bez toho, aby zde nad nimi byl nějaký spravedlivý soud jenom proto, že byli pro společnost problémem.
    V současnosti se lidi zabíjejí ekonomicky díky nezaměstnanosti, protože nadbytek zdegenerovaných chudých lidí je pro společnost problém se kterým si neví rady.
    Problémy lze řešit z hlediska lásky nebo z hlediska nenávisti, v současnosti se v naší kultuře řeší problémy z hlediska nenávisti, podívejme se třeba na to, že žena uhodí muže do tváře pro nějakou maličkost!
    Tam kde jsou peníze a drogy, tam není láska, protože peníze a drogy člověka promění v bezcitný stroj, který bezcitně koná to, co považuje za správné.
    Civilizace je založená na přelidnění, tam kde není přelidnění, tam není ani civilizace!
    Vše v nás a okolo nás to jsou jenom příčiny a následky, pokud je zde problém zajisté je zde díky nějaké příčině, pokud někdo bere antidepresiva je to díky přelidnění a degeneraci, a jediným správným řešením je zde logicky odstranit světové přelidnění a degeneraci.
    Naštěstí už zde bude brzo zprovozněna umělá světová inteligence a začnou se vyrábět elektronické obojky, které budou neustále bezdrátově napojené na umělou inteligenci a tak se odstraní rychle degenerace a přelidnění protože ten kdo nebude správně a rychle plnit každý den pokyny umělé inteligence, bude obojkem automaticky jako zmetek eliminován.
    Už nebudeme mezi sebou soutěžit o to, co milujeme a potřebujeme, ale bude zde veliká nesobecká láska k druhým, protože jenom díky druhým budeme mít šanci splnit každý den veliké nároky, které na nás bude klást umělá inteligence.

    • Blablablabla, retardovaný spam.

      Díky, nechci.

      P.S.: Smysl vkládání komentáře spolu s odkazem na nově vložené video na youtube, které má v popisu text identický s komentářem, mi uniká.

      (gratuluji – banned!)

  14. je tam hodně silných slov, často dost zmatených…. dost mi v článku chybí definice lásky, abych vůbec věděl o čem je vlastně řeč

    • Laska=komunikace
      (C) Timothy Leary

      • On by si celej tenhle článek zasloužil smáznout nebo alespoň totálně překopat. Podobně jako když si čtu svůj starej blog, tak se furt strašně směju tomu, co jsem pár let zpátky psal… No, alespoň mám vždycky po ruce důkaz, že se někam hejbu…

        • No, je to trochu nebezpecny. Nabalujou se pak na cloveka lidi, se kteryma by nemel radsi co do cineni. U tebe vztahovi resici, a u obou nas hledaci praveho jadra a nekoho, kdo konecne mluvi pravdu a hlavne vi, jak to je (koneckoncu i to jsi vytknul ty me pred par dny zde a ja to doufam stihnu jeste rict tatovi :D ).

          • Když já nějak cejtim cosi jako povinnost (nebo spíš závazek) to těm lidem znovu a znovu dokola vysvětlovat. Markovi bych mohl říct “Fuck off”, přečti si těch 100 předchozích komentářů v diskuzi, TEreZKU bych mohl odkázat přímo na článek Až na dřeň. Mohl bych smáznout tenhle starej nefunkční článek o lásce… a tak dále.

            To nejmenší, co můžu udělat je strávit tu nad komentářema pár minut (někdy hodin) a těm lidem to po lopatě znovu a znovu vysvětlovat. A dá se říct, že to dělám rád. Možná (určitě) si tím částečně dokazuju, že jsem teda jako na něco přišel, ale přiznejme si to – my jsme skutečně na NĚCO přišli. Sice asi ne úplně na to, jak něco FUNGUJE, ale rozhodně víme u hezkejch pár věcí, že rozhodně NEFUNGUJOU a jsme schopný celkem přesně popsat proč nefungujou. A to je v zásadě to, co tu dokola dělám – říkám nikoliv “Hele, musíš to dělat takhle”, ale “Hele, to, co děláš nefunguje proto a proto… Zaměř se na něco jinýho.”

            Jak říká Žižek: “Úkolem filozofa (šaman, etc.) není dávat odpovědi, ale pomáhat klást správné otázky.” – a v tom je dneska ten velkej problém. Lidi hledají stále usilovněji odpovědi na špatné otázky. Ta špatná otázka, která to celý zastřešuje je “Jak být šťastný?”, z ní se pak všechno ostatní odvíjí. Ale protože je ta otázka špatně položená, je potřeba jí neustále znovu bořit a ptát se jinak.

            • JJ. Libila se mi jedna knizka od tech Castanedovskych carodejek. Uz nevim jmeno, ale holka tam popisovala, jak ji ti samani teda nekam vzali do uceni. Delali tam s ni ruzny silenosti, jako ze ji nahou nechali 3 dny na strome.

              A ona porad cekala, kdy uz ji teda ojedou. A oni to na ni poznali a rikali, no, ale my te nebudem sukat atd. Tak uz to pochop a priznej. A ji to porad neslo a neslo.

              Tak se to tak nejak tahlo celym tim pribehem, az teda po mnoha peripetiich a magickych ukonech ta zenska poznala a priznala, ze ji teda nemaji osukat a ze se to nestane a tehdy jakoze dosahla urcityho poznani a viry.

              A zakonceny to bylo nejak tim, ze byla zklamana, ze ji neosukali ani po tomhle :D

              S lidma jak chapu, je to podobny a dost mozna i vztahem nas dvou a jak zacinam chapat, nelze to brat nejak tragicky. Lidem dokola muzes rikat, ze odpovedi fakt nezname, ze ty zna jen buh, ale ze snad muzem vsichni vymyslet ty otazky. Neboli ze aspon muzem kolem Realna chodit dokola, ale nekde tam je a neni to obvyklej fake. A lidi v zoufalosti ti to odkyvou, potvrdi ze po tobe nechteji odpoved, dokonce i my sami si tohle odkyvem, ale pak to stejne vsichni chcem.

              No nic no. Zas jedna osvicena odpoved. To je zivot.

  15. potřebovala bych najít odpověd pro tuto otázku: ,,Když se holka normálně zamiluje do kluka a ten kluk je o hodne starší třeba o 10 let mě je 12 let a zamilovala jsem se nestastne do 22 letýho kluka myslim na nej každou chvíly … moje sestrenice my pomáhá a proste mi řekla že si mám najít kluka a že mě to brzo přejde tak jsem si našla kluka cítím se sním stasne ale porad myslím na toho 22 letýho kluka a porad neemohu zapomenout a jeste bylo že on byl nezadánn tak jsem do nej rejpala atd…. a dnes mi povedel že už má holku tak mám mega díru v ssrdciii která už se jen tak nevyléčí :(

    • No doufam, ze ten 22 letej kluk neni Mordemy, ale s jeho preferencema bych se nedivil :)

      To, ze jsi se zamilovala do 22 letyho kluka je uplne jedno, kdyby mu bylo 12, byl by to stejnej pruser. Koneckoncu, zamilovanost neprichazi sama od sebe, ale chtela jsi to. Prijdi na to proc.

      A na tomhle blogu jsi zcela spravne – blog je o te dire v srdci, ta se skutecne nevyleci, jmenuje se realita a “dospeli” lide obvykle celej zivot nedelaji nic jinyho, nez ze se tu diru snazi necim zaplacnout a aspon na ni zapomenout, presne tak, jako ti uplne stupidne radi tvoje sestrenice.

      Proste zivot je pruser, nedostanem nikdy nic co chcem, zato dostanem spoustu toho co nechcem. Vsechno se deje ve spatnou chvili. Ale to je ste neni nic oproti pruseru, kterej nastane, kdy se ten pruser rozhodneme neprijmout a delame, ze se vubec nic nedeje. Boli to, zivot boli. To je cele. Tak nebud sracka, zij s tim a delej hezky veci pro lidi kolem, nehlede na katastrofy.

      • :D ahahaha… To nemůže bejt Mordemy, Mordemymu je za měsíc 24… kromě toho s žádnou TEreZKOu se neznám…

        No 12ctka se do mě asi ještě nezabouchla… i když možná jo, tři roky zpátky na jednom táboře, ale to jsem byl na dva dny v kuse solidní sex-symbol pro asi tak pětadvacet holčiček pod patnáct let… haha.

    • Ahoj, no nevím, jakou odpověď tu vlastně čekáš a na co se jako ptáš. Jestli chceš jen nějak “zalepit díru v srdíčku” a sem sis přišla pro radu typu “jak to mám sakra udělat”, tak počítej s tím, že tady se ti ta díra spíš zvětší, protože já ti můžu pomoct tak maximálně v tom, že ti tu díru popíšu a pomůžu ti jí pochopit, ale rozhodně ti neporadím, jak jí léčit. Protože jak píše La Tibor, ta díra tam prostě je a snažit se jí zaplácnout k ničemu moc nevede.

      Tu díru tam totiž máme všichni a byla tam od narození a bude tam do konce tvýho života; ty sis jí možná teprve teď poprvé všimla a strašně se divíš, co je to ksakru za bolest, ale jestli se ti jí podaří skutečně zaplácnout (třeba tím, že se za 14 dní zabouchneš do jinýho kluka), tak na ní přesto zkus úplně nezapomenout. Protože tahle “díra v ssrdciii” je o něčem víc, než jen o nešťastný lásce. Je to něco, s čím se budeš setkávat celej svůj život…

      A můžu tě ujistit, že ačkoliv to třeba teď nevypadá, tak tu díru v srdci mají i všichni ti ŠŤASTNĚ zamilovaní lidičkové kolem tebe. I ta tvoje sestřenice, jestli chodí s nějakým klukem a tváří se, jak je šťastná, tak i ona tam tu díru má.

      Jinými slovy: Na tom, jestli chodíš s klukem nebo ne, a jestli seš do toho kluka takzvaně zamilovaná nebo nejsi… na tom až tolik nesejde. Díru budeš muset “zaplácnout” trochu jinejma věcma, než je chození po ulici za ručičku a pusinkování se v parku.

      • Po precteni tvyho i myho prispevku me napadlo, ze perverzni znasilneni 12 lety holcicky je ta druha nejprisernejsi vec, co ji muze clovek udelat. Uplne nejprisernejsi vec je ji napsat takovouhle odpoved.

        Ba ne kecam.

        U dvanactilety holcicky je takovahle odpoved prave na prvnim miste nejprijemnejsich veci v zavesu se znasilnenim.

        (Vysvetleno je to v te Lynchovske scene v Pervert’s guide to cinema – horsi/lepsi nez znasilneni je jen dobrovolne a virtualni nedokoncene znasilneni, kdy to ten “objekt”sam chce. Pokud nekoho ponoukame pracovat s tou…. ehm dirou…. co potrebuje … zaplacnout… no zaplacnout tu skutecne stoji… tak jsme uplne jako Bobby Peru v Wild at Heart {vtipne je ze ho hral ten samy herec jako Krista v Poslednim pokuseni mi ted docvaklo}. Prave ta scena tu diru vyjadruje uplne presne. Nedostanem to co chcem a nedostanem ani tu destrukci, coz byva obvykla reakce a na tebe Terezko asi teprv ceka poznat, co to znamena. No nepomuze to asi, byt se u toho par chlapcu “pobavi”, aby je to za rohem taky znicilo hur nez destrukce.)

  16. Myslím si, že láska je pouze koktejl pozitivních emocí. Každá emoce jsou chemické procesy v našem těle, proto by souhlasilo, že jsou určité psychické problémy způsobeny nedostatkem serotoninu, avšak neřeší se tím příčina, ale pouze jeden z příznaků. Užívání antidepresiv je už zoufalé řešení, když si nejsme schopni pomoci “přírodně”.
    A v případě lásky nesmíme opomínat významný faktor, a to pudy, jak zde zaznělo. V žádném případě nepovažuji lásku za něco “nadlidského”. Když vezmeme v potaz rodičovskou lásku vzniklou v dobře fungující rodině, proč lidé z dobře fungujícíh rodin “milují” své rodiče? (nerada bych, abyste rodičovské lásce oproti lásce k druhému člověku jako partnerovi ubírali váhu) Rodiče už od našeho narození uspokojují všechny naše potřeby materiální i nemateriální, tudíž je máme spojené s našemi kladnými emocemi. Když už nejsme děti, ale jsme starší, probouzí se u nás pud zachování rodu, takže i další potřeba – rozmnožování se. A díky socializaci, nebo společnosti, nebo jak to chcete, víme moc dobře, že rodiče tuto naši potřebu už neuspokojí. Začneme tedy hledat a zamilovávat se, po neuspokojení potřeby začne nastávat strádání. Doslova prahneme po uspokojení těch samých potřeb, tentokrát s jednou navíc, to je láska.
    Avšak pud nejde opít rohlíkem, to by bylo moc jednoduché. Ženám, jak se říká, “tikají biologické hodiny”, žena, která má uspokojeny všechny potřeby a sex stále nedostává uspokojení, že má dítě, u žen je to mnohem silnější než u mužů. Tak proto v těchto letech nastávají mezi partnery značné rozepře, neboť se u rodičovské lásky prodrala do popředí potřeba rozmnožování se, nyní se dere do popředí potřeba mít dítě. Příroda se nenechá jentak obelhat sexem. Ženy jdou doslova přes mrtvoly, aby měly dítě. Uvěomují si, že se o sebe už umí postarat, jsou dospělé a silné, ostatní potřeby si dokáží uspokojit samy, takže jde i současný partner, kterého kdysi tak milovaly, stranou.

    Aneb “ženský”, laický pohled na věc.

    • A jak teď koukám, nevyjádřila jsem se k rozdělení lásky v článku výše. Čili, sexuální pud ano. Nelíbí se mi, že se tam vždy omílá oddanost, “připoutání se k druhému člověku”, to jsou dle mého názoru nesmysly. Zase jde pouze o koktejl emocí. Smyslem zamilovanosti není připoutat nás k drahé polovičce, se kterou v budoucnu budeme vychovávat děti, ale je to probuzení sexuálního pudu, který se na chvíli “opije” sexem, a dle článku partnerská láska by byl u ženy probuzen ten neukojitelný chtíč, potřeba dítěte.
      Nesouhlasím s článkem, neboť se v něm hovoří o lásce jako o něčem nadneseném a přidávají se jí mnohem složitější mechanismy, než v ní dle mého názoru jsou. Řekla bych, že je to mnohem jednodušší, mnohem více “zvířecí”. A pokud se chceme zabývat láskou jako něčím “nadlidským” jsou právě všechny emoce v našem životě to “nadlidské. A museli bychom se zamýšlet nad jejich vznikem a smyslem. Což by bylo do jiné a mnohem komplikovanější diskuze.

      • Souhrnně k oběma komentářům:

        “…emoce jsou chemické procesy v našem těle…” – nesouhlas. Chemické procesy jsou buďto teprve až důsledkem těch emocí nebo je prostě doprovázejí (je to prostě vzájemně provázané), ale rozhodně emoce nerovná se chemické procesy a nelze to podat jednoduše tak, že emoci cítíme kvůli nějaké hladině serotoninu. Prostě redukovat člověka a jeho prožitky na chemické procesy, to k ničemu nevede. To, že tam nějaké chemické procesy asi nějak probíhají je sice zřejmě fakt, ale nic moc se s tím nedá dělat. Emoce si děláme sami, to jak se cítíme záleží mnohem víc na nás samotných, než na tom, jestli mám nějaké “problémy s nedostatkem serotoninu”.

        Na tohle se specielně ženský dneska strašně vymlouvaj. Potkal jsem jich za svůj život několik, do některých z nich jsem byl i zabouchlej a je to pořád ta samá písnička. Ženská má údajně “deprese”, má “nízkou hladinu serotoninu” a tak sedí doma, brečí do polštáře, žere antidepresiva a píše na internetu do diskuzí, kde se snaží lidi a sama sebe přesvědčit, že se jí to stalo samo od sebe a to jen a pouze proto, že se jí jakýmsi záhadným způsobem “pomíchala chemie”. A ona že za to chudinka tím pádem absolutně nemůže, je to úplně mimo její kontrolu, protože to všechno ten zpropadenej serotonin. Psycholožka jí to pak samozřejmě ještě potvrdí, že je to “špatná chemie v mozku” a ženská pak vymejšlí různý “hezký věci” jako je ježdění na koni nebo kreslení obrázků, aby se jako rozveselila. Přitom původní příčina je to, že ta ženská žila v nějakým totálním bludu, v nějakým šíleným ženským psycho matrixu, kterej si na sebe ušila jen a pouze ona sama a to ještě proto, aby se sama mohla ničit. Typicky jde o to, že se “zamilovala” (namluvila si sobě, že je zamilovaná), vdala se a udělala si děcko s totálním idiotem. Když je slečna trochu jednodušší, tak se jen zamiluje (nešťastně) a jede “romantickou sebedestrukci” (och božínku, já ho budu milovat do konce života). Třikrát hrůza! Nechápu, že jsem to těm ženskejm tenkrát žral…

        Sorry, ale “nízká hladina serotoninu” je ta nejtypičtější a nejstupidnější výmluva, kterou jsem kdy slyšel; určená k tomu, aby člověk nemusel převzít odpovědnost za vlastní život.

        Láska není koktejl emocí. A už vůbec ne “chemickej koktejl”. Láska je spojení s druhým člověkem, který vzniká pouze ve chvíli, kdy to oba doopravdy chtějí.

        To s tím dítětem je taky trochu jinak. Podle mě tu jde o přírodu až na druhém místě. Protože mít dítě = mít falus. Žena si “pořizuje muže” mimo jiné proto, aby zaplácla díru, kterou má sama v sobě. Ale ono to tak úplně nefunguje, protože toho muže “nevlastní” a moc dobře to ví. Takže si pak pořídí dítě, které je “její” (přestože to není věc, ale živá bytost), a protože je dítě na ní totálně závislé, může se považovat za jeho “majitelku” a od narození se k němu chová majetnicky. Teprve takto získává falus. Teprve takto jakoby zaplňuje tu díru (tj. onen “ženský oidipovský rozštěp”). Samozřejmě netřeba dodávat, že pořídit si chlapa, nechat se zbouchnout a starat se o děcko prostě ZOUFALE nestačí. Průser totiž nastává nejpozději ve chvíli, kdy děti vyrostou. Většinou mnohem dříve.

        Holčičky se cítí “okradené”, protože na rozdíl od chlapečku něco nemají a veze se to s nima až do dospělosti. O tom je “potřeba matky mít dítě”. Ne o nějakých biologických hodinách. To je pohádka pro evoluční psychology. Sice jsme taky organismy a živé bytosti, ale už u nás věci fungují zkrátka poněkud jinak, než je tomu u králíčků a motýlků. Tahat do toho všeho nějaké biologické potřeby je totálně slepá ulička, protože se vždycky skončí na tom, že nám to jako všechno dělají nějaké chemické látky. Ale zapomíná se na to, že ty látky si my sami vytváříme. Vytváří je naše tělo, který řídí náš mozek. Jsme to my sami. My si to děláme. Nedělá nám to nějaká Příroda.

        P.S.: Tenhle můj článek o lásce je jednoznačně největší sračka na tomhle blogu.

  17. Pro: La Tibor +Mordemy………………………………………………………………………………………………………………….nechtela jsem,ale neda mi to panove :-) ! Ke clanku se nebudu vyjadrovat,to je o nicem ale Vase konverzace mne zaujala….pekne jste si to davali,to se musi nechat :-)…z meho pohledu? Vztahy,tim mam na mysli veskere vztahy,neboli mezilidske vztahy jsou nejsozitejsi zalezitosti…lide se cim dal casteji radsi domnivaji,nebo si delaji sve nazory a zavery,nez aby se zeptali jak to druha strana vlastne mysli….samozrejme komunikace! A prave ta komunikace je v teto dobe pro lidstvo cim dal vetsi problem..radsi si neco domyslime,neco co je nam prijemnejsi nebo jak to chceme videt.Zapominame se koukat na veci z druheho pohledu,overit si zda jsme to pochopili spravne….ne,ne radsi si pekne mlcime a mlcime neco si myslime,pak si k tomu jeste neco domyslime,a nevim co jeste….a mame to! Co? No,zaver preci!!…..ktery je bohuzel jen nas,jenomze to nam casto nedochazi….No,nebudu se rozepisovat. … jdu si zjistit kdo ze je to ten Timothy Leary :-)))

    • Ta konverzace je vtipná. Je stará už/teprve (?) dva roky a dneska by probíhala úplně jinak – protože i celej tenhle článek by vypadal úplně jinak. Už jsem pod ten post fakt musel dát disclaimer, že je ten text sračka…

      Co se Learyho týče, tak ideální základ je http://www.csfd.cz/film/161613-timothy-leary-je-mrtev/

    • Starej rozhovor radsi cist nebudu, pac jsem prilis velka sracka na to, abych unesl sve kokotske nazory v minulosti. Snad v duchodu.

      Komunikace je vsechno. Proto je lepsi se zhadat a dat si do drzky treba, nez to nejak tak prejit. I totalni fuckoff a odmitnuti (komunikace) je silna forma komunikace, protoze se nejak dotkne a neni to rozmnagle postmoderni nic, kde si jako na VS “rekneme a nejak obhajime sve nazory, na ktere mame pravo a pak pujdeme do shopping mallu, pote na kurz osobnostniho rustu a nakonec si zasoulozime podle Radima Uzla”.

  18. a jak se da zbavit vtiravejch myslenech a zamilovanosti?????

  19. “Nikdo zatím nepřišel na to, proč se do určitého člověka zamilujeme a do jiného ne. Tedy co to přesně způsobuje.” Příšel! Nejsilnějším sexuálním atraktorem je vůně, přirozená lidská vůně kterou nejsme schopni identifikovat (jako sladkou, trpkou…) a ve které je skrze feromony uložena informace o imunitním systému člověka. Z evolučního hlediska je pro člověka imunita mnohem důležitější než kvalitní tělesná konstituce, je totiž mnohem pravděpodobnější, že nás zabije ten či onen patogen než cokoliv, co nás ohrozí fyzickým napadením. Tudíž, kdybychom si pro znázornění představili imunitní portfolio každého člověka jako určitý výsek v širokém spektru všemožných onemocnění, bude nás nejvíce přitahovat člověk, jehož výsek bude zabírat co největší část mimo ten náš. S přihlédnutím k teorii sobeckého genu můžeme konstatovat, že se nezamilujeme my, ale naše geny, které ví, že s tímto partnerem splodíte díte, které bude mít díky kombinaci dvou odlišných imunitních systému portfolio ochrany nejširší.
    Nic však nelze brát absolutně, všechny ostatní atraktory (poměr pas-boky u žen či pas-ramena u mužů a tak podobně) hrají také svou – a nezanedbatelnou – roli. Navíc, vše co je zde uvedeno platí pro člověka v poněkud zvířecí formě. U dnešního člověka je darwinovská selekce zadupána sociokulturními vlivy, což je na jednu stranu krásné, na druhou stranu se potom nemůžeme divit, že se začínají rodit děti již s rakovinou. Navíc, mezi přitažlivostí k nějakému člověku i připoutáním k němu a láskou jako takovou je stále značný rozdíl…

    • @Honza: Ježiš, pod tímhle článkem nekomentuj, ten je fuj, psal jsem ho kdysi dávno a teď ho tu mám už jen kvůli SEO potenciálu – – vůbec pod ním asi zavřu komentáře mě tak napadlo… Ale nechat ho tu viset víceméně “musím”.
      Spousta lidí totiž hledá na Googlu tyhle “jak funguje láska” informace, aby si mohli zdůvodnit, proč se topí v tom, v čem se topí. V praxi se do druhýho člověka se zamilujeme proto, že to CHCEME, protože nejsme schopný (ochotný) buďto bejt sami nebo s někým skutečně být, takže se jen vzájemně “připoutáváme” a vydáváme to za nějakou jakože “lásku”, a když jsme z toho pak na kaši, tak se hrozně divíme…
      Nějaká tělesná konstituce, feromony atd., to jsou všechno podružný věci, mnohem podstatnější je, jestli ten člověk splňuje nároky na uspokojování tvojí perverze (neboli jestli ta holčička je dostatečně zraněná/ublížená/zničená na to, aby se s ní dalo v tom bahně máchat). Obojí je důležitý samozřejmě nějakým způsobem, ale jak genetika, tak kultura jsou nakonec “jenom” takový polštářky, kterejma jsou podepřený ty lidský záseky na píčovinách… který nám většinou pomohli zakonzervovat v prvý řadě rodiče (který to mají od svejch rodičů a tak dál). A je na nás to přetrhnout tenhle prokletej řetěz – už jen proto, aby se naše děti nenarodily s tou rakovinou…


Přidat komentář

No trackbacks yet.