Černé zrcadlo | Psychoanalýza

Psychoanalýza Co udělá dohromady marihuana s ibalginem

17Oct/12217

Černé zrcadlo

Asimilace pravdy.

Jak vypadá svět postavený na názorech? Co se stalo s ideologií? Kam nás zavedl postmoderní způsob myšlení? A proč hledat funkční cestu a jít po ní nikdy nebylo těžší?

Vítejte ve věku Internetu a demokracie! Vítejte ve světě, kde se nic necení více, než pluralita názorů a pohledů! Vítejte ve svobodné společnosti, kde může každý vyjádřit svůj názor, kde bude každému dán prostor, kde nikdo nezůstane nevyslyšen a kde není nikdo zvýhodněn, neboť lidé jsou si rovni! Konečně jsme společně vytvořili prostor, v němž spolu všichni komunikujeme a navzájem se respektujeme a pokud se to náhodou nepodaří, vždy alespoň odcházíme obohaceni o nové poznatky, informace a přístupy. Můžeme si tak postupně tvořit vlastní nezávislý pohled na svět, který záhy podrobíme zatěžkávací zkoušce v podobě konfrontace s jinými pohledy, a pokud v palbě argumentů obstojíme, máme důkaz, že je náš pohled správný. Však o nic jiného nejde! Vždyť právě to je ta demokrace, právě tohle je svoboda!

Anebo je to přeci jenom trochu jinak?

 

Kondom Luise Vuittona

Aby bylo jasnější, o čem chci mluvit, zalovíme v popkultuře pro jeden ilustrativní příklad. Konkrétně se vyprávíme do Londýna do obchodního domu Selfridge, v němž se nachází tahle výloha francouzské oděvní značky Luis Vuitton :

Louis VuittonLuis Vuitton – Selfridges, Londýn; Yayoi Kusama (foto © schizoida)

Jak už to tak u moderních popkulturních artefaktů bývá: Jak je to strašlivé, tak je to geniální. Luis Vuitton je světoznámá módní firma vyrábějící mimo jiné kabelky. Jedná se o natolik prestižní značku, že si může dovolit umělecky ztvárnit svého typického zákazníka a postavit vzniklou plastiku do výlohy hned před gigantický nablýskaný model srdce, do jehož středu umístí vlastní nabízený produkt. A kupodivu žádná ze zákaznic to nevnímá jako výsměch. Naopak!

Skutečnost je taková, že před výlohou v Selfridges postávají postarší paní, které vypadají úplně stejně jako plastika ženy na fotografii výše a svému vlastnímu šílenému předobrazu vyjadřují obdiv! Nu, zlatá Lilly Allen a její patnáctileté holčičky, které tleskají zkarikovanému obrazu sebe sama. Výloha v Selfridge jde bohužel ještě o jednu úroveň šílenství dále. Zvláště když se zamyslíme nad tím, čemu to vlastně ty báby stojící před výlohou s obřím srdcem skládají poklonu.

 

Odrazy ve skle

Výloha v londýnském obchodním domě je dokonalým symbolem současného myšlení obecně. Centrem všeho je zcela jasně kabelka. Ale co je vlastně kabelka? Má sama o sobě nějaký význam, nějaký smysl? Kabelka je pouhý obal, pouhé pouzdro, jehož jediný praktický účel je přenášení jiných věcí. Kabelka je tedy pouze forma. Jenomže když vysypeme na stůl obsah kabelky libovolné ženy, co spatříme? Ano, kosmetiku. A k čemu slouží kosmetika? K úpravě zevnějšku, k úpravě obalu. Co tedy potom vidíme na fotografii z Londýna? Vidíme vzhledově skvěle zpracovanou reklamu na věc, jejímž jediným účelem je nošení nástrojů na co nejkvalitnější úpravu vzhledu. Kruh se uzavřel.

Jak to souvisí se současným myšlením? Odpověď nám dá, jak jinak, opět kabelka Luise Vuittona.

Pokud se dnes dáte s kýmkoliv do řeči, první na co narazíte je názorová výbava daného člověka. Protože dnes nedefinujeme sami sebe skrz nic jiného, než jsou naše názory, postoje a pohledy. Nic jiného totiž v ruce nemáme. Žijeme v domě, kdy všichni hledají cestu, jak se prokousat životem. A každý si tvoříme vlastní názorový set (návod), podle kterého se snažíme žít. Jenomže naše názory jsou jako obsah kabelky. Vytváříme si je proto, aby bylo naše srdce ještě větší a ještě zářivější, než dosud a aby obstálo v interakci s obsahy kabelek druhých lidí. Každý si s sebou nosíme přes rameno kabelku, z které vytahujeme kosmetické nástroje, jimiž upravujeme svůj vzhled.  Upravujeme to, jak vypadáme před ostatními, vzájemně se porovnáváme a soutěžíme spolu. Názory jsou tu proto, aby je lidé mohly obdivovat a aby nám mohli dát za pravdu. A my mohli daný názor používat k ospravedlnění toho, proč v životě děláme věci tak, jak je děláme.

Proč? Protože ve skutečnosti nikdo nic neví a nikdo ničemu nevěří. Protože kabelka je prázdná! Protože naše kabelka neobsahuje nic jiného, než ty šminky!

Všude je obrovské množství názorů podepřených argumenty. A než vyjdeme se svým vlastním názorem ven, nalíčíme ho, vyleštíme, najdeme pro něho spousty vhodných a pasujících argumentů, zatavíme ho do výlohy, a teprve pak jej vypustíme do světa. Malým problémem sice je, že vždy když se pokusíme podle daného názoru opravdu žít, zjistíme, že je nefunkční. Ale to nevadí, o to tady vůbec nejde. Protože co se dnes počítá, je kvalita zpracování výlohy v obchodním domě a to, jestli zákazníci kupují kabelky. Obsah toho, co výloha nabízí, nás nezajímá. Přestalo být důležité, jestli je konkrétní přístup k životu funkční. Však taky není nikdo, kdo by to hodnotil. Stačí obhájit svůj názor a žít!

 

Kafka na kolečkách

Formy už nejsou pouze bez obsahu. Formy samy o sobě se staly obsahem a zacyklily se do sebe. Nikdo se dnes neodváží cokoliv tvrdit bez argumentů. Nikdo se neodváží něco říct a dokonce už ani něco si myslet (!), pokud nemá po ruce dostatek kosmetiky k tomu, aby ona myšlenka vypadala hezky (měla po stranách textilní výstuže v podobě důkazů). A když vás (vaše postoje) někdo napadne a vy nevíte, jak se bránit, můžete se přinejhorším vždycky ohradit ve smyslu „Je to jen můj názor.“ Všichni dnes pouze vyjadřujeme názory. Jít s vlastní holou kůží na trh a prohlásit něco bez pečlivě naleštěného obalu je nemyslitelné.

A jestliže jste tak naivní a ten obal tam nedáte, lidé vám ho obratem přimontují.

Dnes je možné jít do televizní reality show a popsat v přímém přenosu fungování přímo té konkrétní reality show. Můžete divákům říct jak obrovská je to sračka, jak jsou lidé emočně vyprahlí, jak jsme všichni úplně prázdní a proto jediným způsobem, jak něco cítit, je sledovat emoce druhých lidí. A lidé vám za to zatleskají. A producenti vám nabídnou  účast ve vašem vlastní televizním pořadu, kde můžete svoje názory prezentovat celému světu. A lidé se na to budou dál dívat a dál vám budou tleskat. Stejně jako tleskají zákaznice oděvní firmy Luis Vuitton výloze londýnského obchodního domu.

Svastika
Heslem moderní doby je individualismus. Ten je však v křeči. Všichni se snažíme být unikátní a jedineční a všichni do jednoho končíme stejně – s kabelkou přes rameno pokukujeme po různých druzích make-upu a rozšiřujeme svojí sbírku kosmetiky. Pravda pro nás už dávno přestala existovat, protože sebepravdivější sdělení je neodlišitelné od názoru. Postulovat cokoliv jako pravdu nelze, neboť nikdo není ochotný přijmout něco, co se nedá nalíčit tak, aby to vypadalo dobře v moři ostatních názorů.

A pokud se o to pokusíte, jádro sdělení je pohlceno, asimilováno a upraveno do formy názoru. Neboť názor může být vyvrácen argumenty. A v očích lidí je každý názor rovnocenný kterémukoliv jinému názoru a tím se stává (na rozdíl od pravdy) bezpečný.

No a teď si zkuste za takového stavu třeba psát vlastní blog...

 

Fašizující Otec

Podstatou samozřejmě je, že hledáme nějakou cestu a nikdo neví, jaká cesta je ta správná. Hledáme způsob, jak se co nejefektivněji vypořádat se životem a po cestě nechcípnout nebo se nezbláznit. Jinými slovy hledáme funkční řešení. Ale nejsme tu sami. Jsou tu i ostatní lidé a s nimi je nutno komunikovat. Jenomže v prostředí názorů, kde „mít názor“ je ultimátní neprolomitelná obrana před čímkoliv, je každá komunikace s někým, kdo má jen trochu odlišný názor, prakticky nemožná. Nebo lépe řečeno, nemožná je obecně komunikace s lidmi s názorem (bez ohledu na to, do jaké míry se vaše názory shodují). Protože to, co z pokusu o komunikaci vznikne, není žádná komunikace. Je to výměna názorů. Je to diskuze. Je to střet argumentů.

Takových diskuzí a střetů můžete projít tisíce a nikdy to k ničemu nebude. Pokaždé to skončí stejně. Názory se různí; každý na to máme jiný názor; tvůj názor mi připadá příliš radikální... S názorem se prostě nikdy nikam nedostanete. Názor se opakovaně ukázal v komunikaci s lidmi jako nefunkční. Cpát druhým svoje názory je prostě k ničemu. Dokonce i jen v poklidu svoje názory vyjadřovat a s nikým nechodit do konfliktů není funkční. Neboť lidé sklouznou k tomu, že si informace obsažené ve vašem sdělení pouze uloží do své kabelky a udělají z nich součást své sbírky kosmetiky. Komunikace, kde se všichni zúčastnění navzájem respektují, je tak jen další karikaturou.

Aby dnes bylo vůbec možné nejen něco sdělit, ale zároveň i navázat kontakt jinak, než skrz sklo výlohy, nelze jinak, než přestat hledat argumenty a uchýlit se k suchému prohlášení „Takhle to prostě je a komu se to nelíbí, ať jde do háje.“ Zkrátka kdo chce jít společně, tak půjde. Kdo nedokáže něčemu uvěřit bez vědeckých důkazů a dvaceti argumentů ony důkazy potvrzujících, tak ať si nechá svůj názor a táhne o dům dál.

Nebo-li jděte s těma názorama už všichni k šípku!

Protože tady už opravdu nezbývá nic jiného, než začít věřit. Odhodit zatuchlou těžkou kabelu a provést ten skok do neznáma. Stejně to funguje i v životě. Cesta podepřená argumenty se vždycky nakonec ukáže jako nefunkční. Na každý argument existuje protiargument. Proto si jen s argumenty nevystačíme. Bez víry není žádná cesta možná.

Komentáře (217)
  1. Ahoj, pěkne napsané a souhlasím. Jen taková drobnost: Je důlěžité mít střet argumentů bez toho se nedá posunout dál. Víra a pravda to sou slova, která kdyby vůbec nebyla žilo by se líp. Každý den, nám můžou otočit svět nohama nahoru, když prokouknem, že to vco věříme není pravda a nikdy si nebudeme jistí, že máme pravdu. Je to takova utopije hledat pravdu ale nehledat pravdu a neveřit to taky nejde. Možna neni od veci se přitom trošku víc smát a brát to mín vážně. Ono totiž poznat, že když kominukejeme je nám líp a snažit se žit, aby sme se mohli podívat sami sobě do očí je pravda i víra, kterou i když někdo popře a je nám to jedno protože chceme tak žít. Je to cesta, kterou si mužeme vybrat. Ale to neznamená, že jiné cesty sou horší nebo lepší, pokud tak někdo chce žít a je s tím spokojenej. Find your way! to je moje vira i pravda. Bud sám sebou.

    • @Grpsi: No moment, neříkal jsi náhodou týden zpátky, že jdeš odsud pryč? Pokud vím, tak si tu dělal machra, jak je ti všechno jasný, nechal ses slyšet, že jsme (parafrázováno) stejný dementi jako všichni ostatní a stejně ti už nemáme co nabídnout, a pak ses odporoučel… A teď si sem přikvačíš jakoby nic a komentuješ tu novej post?

      Navíc si tu na pár řádcích dokonale obhájil přesně to, co já v článku kritizuju a co se mi nelíbí: “Buď sám sebou” je právě ta kokotina, ke který je nutný hledat alternativu proboha! Všiml sis vůbec, na jakým seš blogu a jak se to tady jmenuje? Kolikrát se tu už řešilo, jakej je osobnost a “já” a všechny související věci shit? Kolikrát jsme tu už rozebírali, že přes vlastní osobnost se člověk nikam nedostane? A ty tu napíšeš “Find your way! Buď sám sebou” – neuvěřitelná ignorace. Asi bude nejlepší, když na chvíli zmlkneš a trochu si to tady pročteš (než zase prohlásíš, že odcházíš).

      Každopádně: Některé cestou JSOU horší nebo lepší, než jiné cesty a přesně tohle v opozici k dnešnímu liberálnímu filozofickýmu diskurzu tvrdím! Neboť některé cesty jsou prostě funkční méně, než jiné a další jsou úplně nefunkční a na hovno. To, že si každý tvoříme vlastní cestu a ničemu a nikomu nevěříme, to je to, co nás všechny vede do stejnýho pekla. Zaprvé si nemáme tak úplně šlapat vlastní cestu, ale máme to dělat pokud možno nějak společně, a za druhý ta cesta musí mít právě tu víru. Jinak je to jen prázdná výloha jako v tom Londýně. Lidi jdou dneska po cestě z vlastních NÁZORŮ, aniž mají jakoukoliv víru, což je celej ten průser. Pak takovýhle lidi lítají všude po internetu a píšou do diskuzí a k Mordemymu na blog svoje názory a snaží se, aby v konfrontaci s názory ostatních ty jejich názory přežily. A pokud se to podaří a oni mají pocit, že argumenty jsou na jejich straně, tak se odporoučí a i s tou kabelkou přes rameno jdou hltat další informace do svý kosmetický sbírky. Když se to nepodaří, prohlásí, že je to jenom jejich názor, případně se urazí, a jdou si teda dokázat svoji pravdu jinam.

      Problém je, že jen podle názorů se prostě žít nedá. Samozřejmě, že se pak člověk musí vypořádat třeba s krizí víry (kterou jsem měl zrovna poslední měsíc), ale to přece nikdo netvrdí, že je to dokonalý. A mimochodem úplně nejšílenější je, že jak říká Žižek, žijeme v době, kdy zdánlivě nikdo nemá víru a právě proto jí máme nakonec všichni – jen si to neuvědomujeme, protože to je nenápadná víra v samotný systém a společenskou ideologii (a bohužel tenhle typ víry je slepá ulička). Takže i lidi, co víru odmítají a nesou si s sebou jen tu taštičku plnou názorů, jsou věřící. Jen je ta víra prostě ovládá, místo aby jim pomáhala.

      A fakt nevím, čemu bych se měl víc smát a co bych měl brát míň vážně. Tohle je ksakru můj život, mám jen jeden, toho času, kterej mi zbejvá taky není zrovna moc, a ty mi tu budeš radit, abych si dal kafe a cigárko… Ono má hodnotu se uklidnit, o tom žádná, ale to rozhodně neznamená brát to na lehkou váhu.

      • @Mordemy:
        Víš mě se líbí jak poukazujes na to, že tahle společnost se ubírá špatnou cestou (jak se nám snaží vymejt mozek). A taky se mi, ale nelíbí, že k tomu přistupuješ: tahle cesta, tehle muj žavěr je spravně a jestli si nekdo myslí, že ne tak je kundočurak.

        hehe, jasny mi rozhodně všechno není ani sem to netvrdil, jen sem rikal, že to jasny neni ani vám, ikdyz se to tak tvaři když sem přide někdo prvně. (a jako myslel jsem learyho, lyliho, freunda a bohužel i ten zbytek, ale nechtel jsem jako aby si si myslel, že jste pro me na stejne urovni jako naky narcisové co chteji jezdit v porše) Trosku sem si pročet ne secko je toho hodne brazilii, sterna a sazkare (imho ja vas obdivuju jsou to pekne blogy k veci a jste chytří)

        PS: jestli jako potřebuješ jen komentaře typu jasně přesně to sem si myslel. A střet argumentu je ti k nicemu, nevidíš v tom posun, myslíš že už nikam dál se posunout nejde. Pokud ti nikdo tvoji viru nenapadne jak poznas jestli je dobra nebo spatna…. tak se asi dokažeš mojich komentařu zbavit a začnu tě mít za bojánka.

        • @Grpsi: este to: jako je supr, že poukážeš na to, že něco je špatně, ale to jak stím naloží je pravě na tom konkrétním jedincovi a to je podle mě důležitý. Jinak to je slepě věřit.

        • @Grpsi: No a tenhle koment je opět názorně předvedený to, proč jsem ten článek psal. Ano Grpsi, přistupuju k tomu tak, že “můj závěr je správně jestli se ti to nelíbí, vypadni” – přesně takhle k tomu přistupuju. Takže opakuju znovu: Pokud se ti to nelíbí, vypadni. Je to fakt úplně jednoduchý.

          Nebo dobře, není to zase tak jednoduchý, protože to bych ti taky už dávno měl dát ban a vůbec se tady s tebou nebavit, že jo… místo toho se ti tu snažím vysvětlit, o co jde. Ale ty máš samozřejmě “vlastní názor”, jak taky jinak, že jo… a tahle naše diskuze nás dvou, i kdyby měla stodvacet komentářů, tak nakonec k ničemu nebude, protože to je prostě jen diskuze. Není to komunikace, není tam žádný spojení, není tam feeling, necejtíme se. Teoreticky to můžu rovnou teď uzavřít, zakázat ti tu komentování a ušetřím tím čas sobě i všem ostatním, kdo to tu čtou. Přesto to (zatím) neudělám, protože každej člověk by asi přeci jenom měl dostat šanci a prostor… každopádně mě stačí počkat, než to tady znovu posereš.

          Komentáře typu “jasně, tak to je” jsou samozřejmě taky k ničemu. Co má hodnotu jsou komentáře, který hledají něco dalšího, který dál analyzujou problém, který přidávají nějaký info, který sdělujou příběh, který to posouvají dál, který se snaží pomoct někomu dalšímu, který chápou, o co tady jde a snaží se na to nějak navázat… To si to jen pořád ještě nepochopil, po čem to tady v tom článku vlastně volám. To není o tom, že se mi nelíbí střet názorů a tak chci jen souhlas. Já nechci ani jedno ani druhý; co chci je společná cesta, společný přicházení na to, jak věci fungujou a nikoliv jen neustálý nekonečný diskuze o tom, jestli je moře modrý nebo zelený. A to nejde, pokud si bude ten konkrétní člověk mlet svojí a opakovat do zblbnutí svůj vlastní názor.

          Na druhou stranu občas, výjimečně, se stane i to, že právě skrz takovouhle zdánlivě nesmyslnou výměnu názorů ten člověk skutečně něco pochopí a někam se to pohne. Jenomže tam musí proběhnout i to, že prostě z mý strany to nebude výměna názorů, ale budu se prostě chovat jako fašoun, kterej říká “Tak to prostě je a pokud se ti to nelíbí, jdi do hajzlu.” – píšu to i v článku, že tohle je prostě od jistý fáze jedinej způsob, kterej dává možnost, že se to celý někam posune.

          Prostě já chci říct to, že skutečnost je taková, že buď se mnou ty lidi půjdou společně hledat cestu, která je ovšem založená na určitým souboru předpokladů (jako třeba že osobnost je shit a individualismus s heslem “Buď sám sebou” je sračka…), anebo se prostě rozejdem a nazdar. V zásadě nevidím hodnotu v tom neustále rozebírat znovu a dokola ty samý věci stále stejným způsobem, když to (skoro) pokaždý končí stejně – výměnou názorů, která je uzavřena stylem typu “Každý máme jiný názor.” Ještě pár let zpátky tu mělo smysl rozebírat dopodrobna to, jestli má nebo nemá smysl chodit k volbám. Dneska už je jasný, že nemá a je jasný proč a bylo to stokrát řečeno. Je čas pohnout se trochu dál.

          Ono totiž když už tady na blogu někdo začne konečně vnímat, tak to nikdy není díky nějakejm argumentům. Lidi se tu chytnou reality až ve chvíli, kdy přestanou mlet dokolečka hovna a odhoudí tu svojí kabelku s názorama a pustí k sobě něco, co není o názoru, ale o něčem trochu jiným… až teprve v tý chvíli to začne mít skutečnej smysl. Do tý doby je to jen přetahování se o to, kdo má hezčí kabelku.

          • @Mordemy: takže jinak budu se muset trošku rozepsat, aby jsme se pochopili: mame tu mozek a vědomí je jen malá část šedé kůry mozkové asi dva palce nad obočím a tam je to Já.
            Nejdřív mozek a podprogramy: ono to vědomí funguje jako “vyšší řízení” jen řekne du a automaticky proběhne tisice operací, aby jsme vykročili a ani si neuvedomíme, kterou nohou vykročíme – podle dominatní himisfery (krasny přiklad split brain syndrom) a podobně je to u čehokoli co provadíš, ale to neznamená, že maš nad tělem plnou moc. (neumíme zadržet dech, aby jsme se udusili)

            Ted proberem zvířata: pouziju tu co jinde psal tom, že napsal John Lilly
            Uryvek z jedne jeho knihy:
            U opicích samců byly nalezeny systémy pro erekci, ejakulaci a orgasmus. Samec s elektrodou zavedenou do samostatného systému pro orgasmus si stimuloval tuto oblast a dosáhl úplného orgasmu bez erekce či ejakulace. Když měl k dispozici zařízení, kterým mohl tuto oblast stimulovat každé tři minuty čtyřiadvacet hodin denně, navozoval si orgasmus každé tři minuty po dobu šestnácti
            hodin, pak osm hodin spal a následující den opět pokračoval.
            Pokud bylo zařízení nastaveno tak, aby automaticky stimulovalo negativní systém každé tři minuty čtyřiadvacet hodin denně, opice přerušovala podněty po celých čtyřiadvacet hodin. Pokud podněty pokračovaly příliš dlouho, opice byla ve stále zbědovanějším stavu. Nakonec nedokázala vypínač stisknout a volila smrt. Klinický obraz se změnil, když opice mohla opět stimulovat pozitivní systémy, což syndrom „umírání” zcela odstranilo.
            — ono totiž to pak zkoušeli na delfínech a zjistili, že pravě díky vědomí tohle umí potlačit delfím tedy i človek se dokaže i přes nestiksnuti vypínače se vyspat a tedy nemusí volit smrt (imho díky zřejmě tomu Lylli zacal resit komunikaci s delfiny a povazoval je za stejne inteligentní jako lidi a prestal snimy provadet dalsi pokusy od te doby provadel pokusy jen na sobe)

            tak a ted ke mě: je to asi 5 let co jsem sem zažil akutní zánět slinivky břišní a řikam ti, že prvni den jsem spal asi 5min a to byla bolest, kterou už nikdy řikam nikdy!!! nechci začít byl jsem 7dni na jipce a jako nemužou tě narvat praškama, protože to zatežuje ledviny a jedine pres ledviny to de proplachnout tedy ses na kapačkach nic vic (a kolabujou ti ledviny) a asi třeti noc jako to už bylo takovy peklo, že sem si řikal to snad není možny To snad je lepší zdechnout! a pak se to zlomilo proste sem si rek “Já” takhle ne proste takhle doprdele ne takhle KURVA NE!!! a podtřidíl jsem veškerou činost jen tomu abych kazdej zasranej kousek energie použil na regeneraci byl jsem nejvzornejši pacient na svete, najednou mi bylo jedno, že mi tam utiraj zadek pekny sestricky (pač sem byl nateklej vodou a nemoch uz dojit na hajzl jak to nedavali ledviny a na kapackas ses posranej tak 6krat denně) a co si kdo mysli nebo co sem si myslel. Já a moje tělo jsme byl středem vesmíru veškery činosti jsem podřidil uzdraveni … kdybych tehda byl třeba katolík tak to necham na bohu, jenže to neni pravda ono by se to Já ozvalo nejspis stejne!!! (zpětně mi řikali, že mi davali tak 20% že se z toho dostanu) možna proto tu je to “Já” a mimo jine proto mame radi komunikaci, protože řidici jednotky umi přebrat jisty navyky i z příběhu.

            Když jako budeš, chtit zažit tu drsnou realitu. Vnímat, že žiješ! tak si neotevři okno a nevnímej zimu a zkus zněj třeba vyskočit, tak aby si se nezabyl a až tě budou davat někde dokupy tak poznaš co je to bolest a žít a možna přiděš na hlavní funkci toho Já.

            no Takže (neber to jako attak) ale takhle to de taky vnímat co tu radíte…. možna taky jestli jako to popření já neni návrat k opičkam což, ale taky neni pravda protože to já je tu pořad …

            • @Grpsi: Ten příběh je dost hustej a díky za něj! (zcela vážně)

              K tomu katolíkovi, kterej to vyléčení se nechá na bohu: Tenhle příklad je dost zkreslený chápání toho, jak věřící přistupuje k Bohu. Katolík by udělal úplně to samý, co ty. Zaměřil by tu energii k regeneraci. Akorát by měl tu “výhodu”, že by věděl, že když to takhle udělá, tak ho v tom Bůh nenechá a nenechá ho chcípnout. Ten katolík by se možná prostě bál o něco míň, než ses bál ty, a zřejmě by se i o něco rychleji vyléčil. A třeba by mu došlo i dřív, co má dělat…

              Bejt věřící neznamená rezignovat a nechat Boha, ať za tebe odmaká všechnu práci. To je úplně mimo – byť je asi pravda, že spousta takzvaně věřících (a specielně asi teda spousta těch katolíků) k tomu takhle debilně přistupuje… Ale všechno je to opět propojený! Pokud věříš, tak zároveň víš, že máš bojovat. Víš, co máš udělat. Víš, že to nemáš vzdát, ale že si prostě musíš nějakým způsobem říct to, co sis řekl ty na tý JIPce. A přestat řešit píčoviny jako jestli ti mladá kočka utírá prdel. To je zcela správně identifikoval jako nepodstatný a díky tomu to fungovalo.

              Pokud ti nevyhovuje říkat tomu Bůh, říkej tomu třeba Síla Vůle, whatever. Každopádně je to úplně to samý a udělal si to tam v tej nemocnici správně. I to tvoje Já je prostě ve výsledku Bůh. Respektive tam někde hluboko na dně tý osobnosti je ten Bůh. Ale na tý JIPce nezáleželo na tvojí osobnosti! Tam nezáleželo na tom, jestli seš jedinečnej, jestli seš sám sebou nebo jakej je tvůj názorovej set. A v tom to celý je! Tam sis sáhnul hluboko do podvědomí a našel to, o čem tady celou dobu mluvíme. Tys tam prostě našel Boha. A opět, klidně tomu můžeš říkat i jinak, ale co je podstatný je, že to, s čím si v tý nemocnici pracoval a co tě zachránilo, rozhodně nebyla tvoje jedinečná a unikátní osobnost. Bylo to něco, co máme naopak všichni lidi společný.

              Takže je to úplně v pořádku, že to takhle proběhlo a žádnej rozpor mezi vírou a nevím čím (osobností?) tam já osobně nevidím.

              Jinak teda k tomu, kde sídlí já… podle mě to jednak není až tak moc důležitý, ale hlavně celej ten moderní koncept Já (to, který používáme každej den) je prostě něco, s čím se moc daleko nedostaneme. Individualismus a příručky osobního rozvoje nefungujou, takže musíme najít něco jinýho, co fungovat bude.

              Neříkám, že Já je k ničemu nebo se ho máme úplně vzdát nebo dělat, že to tu není. Jasně, ono se bez toho neobejdeme. Co ale říkám je, ať na tom vlastním Já proboha lidi tolik nelpí a tolik se o to vlastní Já nebojí a pořád ho tak zatraceně nechrání a neopečovavají! Já není takovej poklad, jakej si myslíme, že je, a když dostane naše Já od reality přes držku, tak se zase tolik neděje (dokonce je to spíš dobře, viz http://psychoanalyza.com/kriseni-ega/)

              Mimochodem občas spím v noci v zimě s otevřeným oknem. Sice z něho neskáču, ale ten efekt spojení s realitou to docela má (člověk si trochu, byť uměle, naruší vlastní pohodlíčko…).

              • @Mordemy: no asi takhle: ja vidim boha v tom zakladnim bodu,stavu, vychozi pozici a je to ten samej buh jako mas ty stejne dobre my chrani před zblaznenim a stejne nic neni zadarmo a nikdo nic za me neudela a musim to přožít stejně jako ty jinak to nejde. Já si ale uvědomil, že to, ale funguje to pořad stejne i pro jine body.
                Jak by si k tomuhle došel byt na pustem ostrove poznal by si secko uplne stejne dokonce by ti nikdo reklamama apod. nevymejval mozek ale nepoznal by si byt spolu byl by si sám, přesto by si mel Boha(bod).

                • @Grpsi: Ty prostě chceš slyšet, že tohle o čem se tu píše je vlastně něco ve stylu “jen tak”.

                  Je úplně u prdele jaký by to bylo kdybys byl na pustym ostrově, když prostě žiješ ve střední evropě.
                  Přestaň se prosimtě pořád vyhejbat tomu, co je třeba teď udělat a začni vnímat.

                  Minulej komentář se to pokoušíš osrat tim, co bude za pět let a teď tim, co kdybys žil na marsu. Co přijde tedka?

                • @Grpsi: No podle mě ne nadarmo se říká, že Bůh je jen jeden…

                  Hele jedinej výchozí bod, kterej tu je, je realita kolem tebe a to, jak ta realita funguje. Z ničeho jinýho se vycházet nedá, na ničem jiným se stavět taky nedá. Všechno musí mít základ ve světě a buď se teda snažíš žít podle toho, jak ten svět funguje (žít podle Boha), nebo si vytváříš umělý opěrný body, o kterejch tvrdíš, že to je to ono (modlářství a uctívání falešnejch Bohů).

                  Tenhle relativismus je prostě zase jednou slepá ulička. Teď jsme tu sice začali cpát slovo Bůh, ale stejně tak tady mohlo bejt cokoliv jinýho, třeba ten Názor.

                  Ty prostě tvrdíš, že Boha (Názor, whatever…) můžeme mít každej jinýho a všem nám to bude fungovat (alias postmoderní “každý máme svojí pravdu”). Já tvrdím, že takhle to není. Dále tvrdím, že Bůh (realita) po nás chce, abysme se tolik neupínali na naše Já, protože to není funkční a vede to do pekla (ve vlastní hlavě). A úplně nakonec tvrdím, že tohle není můj názor, ale je to moje víra a dokud nedostanu hodně drsně po držce a nezjistím, že to tak není, tak to beru jako neotřesitelnej základ, kterej nezpochybňuju a na kterým stavím úplně všechno ostatní. S tím, že na to, jestli se na to budu koukat za 5 let jinak, v tuhle chvíli prostě seru.

                  Z výše uvedenýho pro mě vyplývají všechny další praktický věci kolem mýho života a je na tom postavený všechno, o co se snažím (včetně psaní tohohle blogu) a proč dělám to, co dělám. To bude asi tak všechno.

                  • @Mordemy: oka ja se pokusil popsat svoji víru. Byli by ste panove tak laskaví a pokuseli se mi tu posat svojí. dekuji prosim ne odkaz na clanek

                    • @Grpsi: jako myslím příbeh jak ste dosli k poznaní to bych opravdu ocenil

                    • @Grpsi: No tak můj příběh je celej tenhle blog, takže stačí číst. A je to tu všude v diskuzích i mezi řádky a po lopatě jsem to psal už taky několikrát, jak to se mnou bylo (naposledy jsem důležitou věc ze svýho příběhu – Brno – popsal u minulýho článku).

                      Zlomovej moment byla pak samozřejmě Ozora: http://psychoanalyza.com/ozora-2011/

                    • @Grpsi: MOrdemy ti svoji víru popsal a to v odstavci výš: Dále tvrdím, že Bůh (realita) po nás chce, abysme se tolik neupínali na naše Já, protože to není funkční a vede to do pekla (ve vlastní hlavě). taky tomu věřím.

                    • @Grpsi: supr umel by si to shrnout to podstany co tvoje víra je (přečtu si to cele ale urco bych to ocenil ty zasadní body)

                    • @Grpsi: O tom si můžeš přečíst v diskuzi pod článkem Spojování reality. Psal jsem tam i o tom, jak jsem přistupoval k lidem když sem byl ještě na SŠ a jaký sem měl problémy a co pak na VŠ (je mi 20).

                    • @Grpsi: To poslední, čeho se ode mně dočkáš Grpsi, je, že ti tu popíšu svojí víru v bodech. Sorry.

                    • @Grpsi: Přečet jsem si ozoru 2011, a je fakt, ze kdybych si tohle prečet jako prvni tak bych žádnej koment nenapsal. Nebo rozhodně by to bylo o nečem jiném.

        • @Grpsi: Grpsi, ty siš úplně dokonalý ztělsnění toho, o čem je tenhle článek.
          Nikdo tu neříká, že komu se to nelíbí, tak je kundočurak. Říká se tu, že komu se to nelíbí, tak ať jde o dům dál. Jestli tu chceš komunikovat, tak bys měl věřit několika základním věcem, o kterých je tehle blog.Ještě to řeknu pro jistotu jednou a jinými slovy. Měl bys přijmout axiomy ze kterých tenhle blog vychází (a slovo axim znamená, že se na to hledí jako berná mince, a moc se tu s tebou nikdo nebude bavit jestli to je jako pravda nebo ne. Nevěř když nechceš – a jdi o ten dům dál. Což už je napsaný i v tomhle článku a rozebíralo se to i v diskuzi pod minulym článkem.
          A když je přijmeš a budeš se podle nich pokoušet něco dělat se svym životem, tak je fajn bavit se o tom, jak se ti to sere nebo naopak daří. Ale to hledání funkční cesty je prostě omezený těma mantinelama těch axiomů.

          • @velsan: To hlavní, co se říká na celým tohle blogu je “Pojďme spolu”, čemuž se však lidi brání, protože nedokážou žít bez názorů. Každej má pocit, že když se svejch názorů pustí, stane se cosi strašnýho. Teda ono se něco stane, že jo… člověku se většinou zhroutí svět. Ale potom zhroucení , když to člověk přežije, přichází zase něco dalšího.

            To hledání funkční cesty spíš jakoby vychází z nějakýho axiomatickýho přístupu (jak to nazval LT), než že by to tím bylo omezený. Holt prostě pokud se bude donekonečna všechno zpochybňovat a všechno bude jen názor a všichni budeme mít jen ty názory, tak se nikdy nikam nedostaneme a nikdo se nikam nepohne. Jen to bude nekonečnej střet argumentů, kterej má sloužit jakýmusi pochybnýmu “obohacení” (ve skutečnosti jen rozšíření kolekce laku na nehty).

            Samozřejmě kdybych měl důsledně uplatňovat to, že kdo nepřijme pár základních východisek, tak tu nemá co dělat, tak bych mohl ve většině případů ty komentáře pod článkama rovnou zrušit. A zároveň bych pak jakoby nemohl bejt aktivní nikde jinde, než tady, kdybych měl bejt jó konzistentní. Takže stejně se nic nemění, Mordemy si postěžoval, jak to je na houby, a jedeme dál… a já tu zase budu trpělivě čekat, až přijde další Grpsi nebo Vůdce, a projdeme si tu společně čtrnáctidenní kolečko tej výměnný názorů, na konci který se možná kdesi hluboko pod povrchem cosi pohne. A možná taky ne…

            • @Mordemy: Nemyslel jsem to tím způsobem, že jakmile jednou ten člověk ukáže, že jaako s něčim nesouhlasí, tak ho rovnou zabanuješ nebo ho prostě začneš ignorovat. Projet si s tim člověkem to kolečko názorů je strašně důležitý, to jo. Vždyť to samý jsme si prošli spolu a kdoví jak by se věci měli, kdyby si mě poslal doprdele. Mínil jsem to ke Grpsimu tím způsobem, že tím výchozím bodem aby se vůbec dalo na něčem při té konverzaci stavět, tak je začít věřit. Což se právě může zdát (a co se snaží Grpsi naznačit) strašně neracionální až demagogický – přijmout něco, a něco dost zásadního, jen tak – ale bez toho se to nikam nepohne a vznikne ten nekonečnej střet argumentů.

          • @Mordemy</@velsan: viz koment pro mordemy

          • @velsan: to vlastne rikáš,že pokud mordymu nechci podkuřavat tak mam jit jinam?

            • @Grpsi:
              Ne! Říkám, že pro začátek (dokud nebudeš mít třeba nějakou zkušenost a nezačneš víc věřit v sebe a svět kolem sebe) se máš snažit alespoň pokusit vnímat, co říká. A tim pokusit vnímat nemyslim reakci typu, že si to přečteš a ohodnotíš co si o tom myslíš. Ten klíčovej prvek je snažit se dělat sebreflexi vlastního života. Jestli to jak jednáš s lidma a přemejšlíš nad světem je ok. A třeba ti dojde, že to co je tu napsaný nejsou nesmysly a posereš se z toho, protože zjištíš, že si pěknou řádku věcí stačil v životě podělat. Na druhou stranu je tohle ten výchozí bod.
              Ale tohle ti prostě nevystlim jen tak ze slov. K tomuhle se právěže nejde dostat tou argumentací…

              • @velsan: je mi 33 a vím ,že nejsem ani nahodou mainstremovej kokutek imho to proč sem byl tehda v hospodě je proto, že ten kamoš proste by na tripa nešel protože se vylízal ze sraček trošku jinech nez je LSD…imho v ty hospode je vaporyzer neni to klasicka hospoda a jasny že nechodime jen do hospody a rozumím asi co myslíte tím byt spolu. ono se to neda posat ale proste je to symbioza vztah pohled na svet stejnema ocima bez slov … ale přesto nepopřu že Já je pořad se mnou je to součastí mě a opet se to projeví když začne jít opravdu do tuhyho!!!

                • @Grpsi: Tak teď si nejsem jistej, jestli jsem tě dobře pochopil a ty si pochopil mě.
                  Já rozhodně nejsem (a nikdo tady na blogu neni) permanentně na tripu. A tím tripem myslím, že cítím to plný spojení se světem a že dokáže plně vnímat lidi. Tady v tý oblasti neni žádná hranice, za kterou už to jako neposráváš. Vždycky bude co vylepšovat. Nikdy nebudu mít klídeček že bych si řekl – tak a ted už má svý za sebou, na lidi a svět můžu začít srát. –>

                  Takže tím co označuješ “Já” je taky stále se mnou, jde ale o to pochopit, že existuje něco mnohem víc než tohleto “já”, co je potřeba naplňovat.

                  A je to přesně to, co je těžko popsatelný a co cítíš v těch okmažicích, když se ti podaří se vnímat s druhym člověkem. Je to (zjednodušeně řečeno) o tom, co mi Mord psal o několik komentů výše : “To hlavní, co se říká na celým tohle blogu je “Pojďme spolu””.

              • @velsan: a ty si myslíš že kdyz jako sem vylez z ty nemocnice tak nebyla žadna sebereflexe? věřit ve svět kolem přide kdyz přestaneme veřit v já a to je pravě bod urazu to je totiz zakladní obranej mechanizmuz aby jsme se okamzite nezblaznili :-) prostě vedomi musí mít pevnej pod zaklad nebo jak tomu kdo chce rikat když odstraníš svet kolem tak začneš věřit okamžite v něco novyho. Nicmene takhle daleko sem se nedostal :-) možna nekdy nebo se zblaznim jako Lylli

                • @Grpsi:
                  No, tak pro ten začátek ti bude stačit když si uvědomíš, že prostě jde o víc než o to já. Že to já, ta osobnost, je shit. Je to ta kabelka s hromádkou názorů, argumentů a toho, co ti za svuj život systém nasypal do hlavy (nevim jestli si četl Sochy z hoven, kdyžtak prečti). Jako od toho “já” se (nejspíš) nikdy úplně nedpoutáš. Ale to ani neni žádoucí úplně se odpoutat od svý osobnosti a třeba srát na všechny symboly doby, ve který žijem (taky je tu o tom článek a spousty komentářů v diskuzích).

                • @Grpsi: Jo, Já je tu jenom jako obrana před světěm. To je právě celej ten průser. A když budeš to svoje Já pořád obhajovat a pucovat ho jako koženej kabát, tak nebudeš pořádně schopnej dělat nic jinýho a skončíš jako člověk, kterej za smysl života pokládá zábavu a peníze.

                  Nebo-li fakt není jiná možnost, než jít za hranice vlastního Já, přestat myslet na sebe, a začít věci dělat i kvůli něčemu jinýmu, než je nějaká naše osobnost a vlastní tužby.

              • @velsan: “A tim pokusit vnímat nemyslim reakci typu, že si to přečteš a ohodnotíš co si o tom myslíš.” – právě no… Každej jenom hodnotí a poměřuje a porovnává a pak to končí tak, jak to obvykle končí (nijak). Fakt je kolikrát lepší ten komentář nenapsat a zkusit se nad tím nejdřív zamyslet a nechat to na sebe působit, než začít blejt argumenty.

                A je to samozřejmě strašně těžký, protože člověku tam hned ty argumenty automaticky (i proti jeho vůli) naskočí a hned to sklouzne do tý racionální roviny, kde se hodnotí relevance a pravdivostní hodnota vstupních údajů… ale mozek nemusí pracovat jako počítač, když ho k tomu nebudeme nutit.

                • @Mordemy: ale my mozek k ničemu nenutime. Mozek takovy je a vedomi jen radi, to mas jako stim že nezadrzich dech, aby si se udusil a taky kdyz začne jít o kejhak prestaneš řešit svět kolem a vratis se k Já ….

                  • @Grpsi: omg, nechápu jak pod takovej komentář napíšeš to cos napsal. To mi připadá, jako kdyby ses nás tu snažil akorát nasrat, a ne vnímat.

                    • @velsan: Ja to vnímam tak, že proste ta vira(bod) je obranej mechanizmus mozku. Je to pevnej bod(vira) neco od ceho se mužem odrazit a da nám to vychozi pozici, když začneme přemejšlet, ale taky se vratime na jinej bod, kterej uz zname, pokud je to potřeba.

                      Prejit z Já(zaklad) na cokoli co vyhodbotí vedomí jako momentalně lepší bližší “realitě” a není to žadny povznesení, jak to vidím já. Někdy je lepší to nekdy ne. Tvoje být spolu je zakladni bod mysli u tebe prave ted, ale to neznamena, že se to za 5let nezmění, proto se mi nelibi, že to je podavano jako neco čeho je třeba dosahnout. (neuraž se, to je jako, kdyz ti nekdo rika v TV jak se mas oblíkat) kdyby to bylo podano, ted prave si myslím, ze nejlepši je mit tuhle víru. Tak jsem spokojenej

                    • @Grpsi: Tak a PŘESNĚ TEHDY to “Být spolu” nebo cokoliv jinýho nebude fungovat a bude to jen ten názor. That’s the whole point! Přesně to je rozdíl mezi vírou a názorem a přesně to je důvod, proč tu říkám, jak jsou ty názory k ničemu.

                      Jasně, že v praxi to tak třeba dopadne a za pět let si bude velsan myslet něco jinýho. Ale teď prostě aby bylo možný se hnout dál a hlavně tím ŽÍT, tak to prostě nelze brát takhle přizdisráčsky a držet si od toho odstup! V tom je celá ta sračkoidnost!

                      Bejt srab a mít na všechno jenom názor je hrozně snadný a nikam to nevede.

                      O tom je úplně poslední odstavec tohohle článku. To je ten “skok do neznáma”!

                      Mám dokonce skvělej příklad: Viděl jsi posledního Batmana?

                      !!!SPOILER ALERT!!! (varování pro ty, co ho ještě neviděli): Batman byl v tom vězení, z kterýho se nedá utýct. Šplhal nahoru po stěně a vždycky se zastavil na předposledním kameni a nedokázal doskočit na ten druhej. A nějakej místní stařešina mu poradil, že jedinej, kdo to dokázal bylo dítě, který si s sebou nevzalo provaz, kterej by ho jistil. A vysvětloval, že právě díky tomu provazu to ty lidi nezvládaj doskočit a na ten poslední kámen, kterýho by se zachytili, nedosáhnou!

                      Názory, kromě toho, že jsou jako kabelky, tak jsou i jako záchranný lano, který tě ale ve výsledku omezuje a nedovolí ti vylézt z vězení. Teprve ta víra, teprve to, že se na lano vysereš a začneš věřit tomu, že to lze, ti dovolí tu propast překonat a vytáhnout se ven na světlo”
                      !!KONEC SPOILERU!!!

                      (kurva teď si říkám, že jsem toho Batmana měl zahrnout do článku… hodím tam alespoň odkaz)

                    • @velsan: I když to napsat vlastně nemužete. To by pánové znamenalo konvertovat na meho boha, a přeprogramovat si bod to nejde nijak jednoduše. Tak snad přište mi nekamenujte, že nesouhlasím s axiomama, přece jen pak ta komunikace nebo argumentace muže bejt k užitku.

                    • @Grpsi: Supr no. Přesně jako diskuze tejden zpátky

                    • @velsan: Velšane tak mi řekni tvuj přibeh života proč si dneska tam kde si :-) ozora od Mordemyho fajn dozvedel jsem se dost abych vedel, že komentovat nebudu. Prostě má Boha a ja mam svoje body nema to cenu dál řešit.

                    • @velsan: jo vlastne to je nekde v komentarich velsane tak nic

  2. neporozumění je zůsobeno slovem víra. Pro grpsiho to znamená formu. Pro Mordemyho obsah.

      • @Mordemy: jo moderny se naužil po ozore žit a ja že nema cenu o tom psat

        • @Grpsi: bingo; jeste neco napis o tom jak nema cenu cokoliv psat

          dokonalej 1 bitovej vesmir te ovsem v dalsi nanosekunde prestane bavit, takze opet vyplodis dalsi vetu, co popre sebe sama a nadto ji musis napsat prave pod clanek, kterej se prave touhle myslenkovou tautologii zabyva a ukazuje cestu, jak ten gordickej uzel rozetnout

          • @La Tibor: Ano máš pravdu, a vy ste Boha(Realitu) poznali na psychedelický drogách a zároven na nich nemužete bejt pořad, jinak zvas budou trosky, tak ten cas mezi napodobujete stav na LSD. Tolik k vašemu rozsetnutí gorgickeho uzlu.

            a skutečně nema cenu o tom psat, protože jediny posun v tomhle tématu by nastal pokud bych napsal: jak sem mohl byt tak slepej, že sem toho Boha(Realitu) nevidel. Tak se odmlčím dokud se tak nestane ….

            • @Grpsi: Furt ti to odmlčení se nějak nejde. Tak já ti pomůžu: Jakýkoliv další koment oznamující to, že už budeš mlčet, bude nekompromisně smazán.

              A protože pro tebe zdá se nemá smysl psát nic jiného, než že nemá smysl cokoliv psát, dávám ti tímto sbohem Grpsi (pokolikáté už?) a jdu teda zkusit napodobovat ten stav na LSD.

              • @Mordemy: Ale jo, mám v okolí nedostatek lidí z ksichtu do ksichtu, se kteryma tohle de řešit, aby to mělo hodnotu to proto píšu a píšu, problém, ale je, že to ce čas aby sme si srovnali pojmy a vyznami slov a všechno, aby to k nečemu bylo. Pak z toho je, že jedinej komentář, kterej za neco stoji je s tím pobytem v nemocnici. Zbytek je dohadovani….sracky a polosračky tak a mam chutě to ukončovat…..
                A jasný pomaha mi to, dělám to pro sebe, neuvěřitelně to pomaha si to srovnat, když stím deš na trh.

                proto se podruhe rozepíšu, aby to mělo hodnotu ne jen pro mě

                k LSD: psychedelická droga LSD ovlivňuje 5-hydroxytryptamin (Serotonin), inhibitorní transmitter. Když je jeho aktivita snízena, následující neuron v řetězci se stává aktivnější.
                Tedy, LSD je nasobič(zesilovač). Což vede k tomu, že je všechno uplně stejné jako jindy jen lépe(víc) vnímám, něž když na něm nejsem, ale to není všechno ono to umocní i systém odměn. Tedy za “dobrý” čin jsem nepřimšřeně odměněn, ale zaroveň jsem potrestám uplně nasobně stejne za sebemenčí “zlý” počin. To vede k tomu dělat věci skutečně pořádně a nebo vůbec. Tedy poslouchat dobře a špatně jako to mají i zvířata (my samozřejmě jsem taky zvířata a není to myšleno hanlivě) odbourame všechny bariery, “akvárka” neurózy. A vyběhneme vstříc novým zítřkům “konečně svobodní”. Ale ty bariéry (bariery, “akvárka” neurózy nebo jak tomu budeme říkat) tu nejsou pro nic za nic, je to reakce na neco špatného-obrana. A tedy rozdíl mezi delfínem a opičkou (jak jsem popsal v komentaři s nemocnici).
                A podle mě je spravně s tím dál pracovat umět si je nastavit i zrušit dle potřeby. (podle toho jestli je obrana potřeba či ne) Dáva to neskutečné možnosti. Dá to i nový pohled na svět, přotože tak každého jedince vidím jinak: ma to jen spatně nastavene není to hned srač a nemusím ho menit nebo se mu vyhybat jen se přizpusobím.
                A pořad to nic nemění že jsem zaroveň opička, žíju stejně “pravdive” “reálně”.

                • @Grpsi: “A podle mě je spravně s tím dál pracovat umět si je nastavit i zrušit dle potřeby. (podle toho jestli je obrana potřeba či ne) Dáva to neskutečné možnosti. Dá to i nový pohled na svět, přotože tak každého jedince vidím jinak: ma to jen spatně nastavene není to hned srač a nemusím ho menit nebo se mu vyhybat jen se přizpusobím.”

                  Jo, nějak takhle začínaj schizofrenici. Přepínám se dle potřeby.

                  Přečti si laskavě http://psychoanalyza.com/az-na-dren/ – a tím myslím skutečně přečti, ne jako s tím článkem o Ozoře, na kterej ses ještě od včerejška nepodíval, přestože tvrdíš, že jo.

                  Prozatím BANNED!, než si ujasníš, jestli chceš bejt schizofrenik nebo ne a než přestaneš lhát . Bye.

  3. mordemy, ty tema metaforama predcis vsechny romanticky basniky. bohuzel hloupy ctenar jako ja je opet mimo a zase nevi, o co ti vlaatne jde. mame snad rikat kdejakou nahodnou blbost, co nas napadne, aniz bychom umeli sva tvrzeni necim podlozit/obhajit. vysvetli pls.

    • @nechapavy: Co je fakt peklo jsou lidi, který si hrajou na dementy. Ještě kdybys se mnou alespoň nesouhlasil, to tě můžu poslat do háje, ale ty prostě děláš nechápavýho, takže se s tebou budu muset vážně zabejvat a vysvětlovat ti to no…

      Metaforu máš na tej fotce z toho Londýna. Lidi tam obdivujou kabelku. Kabelka je shit. Ženský v ní nosí jen šminky, kosmetiku. Kosmetika je používaná na úpravu VZHLEDU (na úpravu tý masky, tý hry atd.). A lidi si “metaforicky” nosí s sebou kabelky, v nichž mají svoje názory (názor = kosmetika). Názory jsou opět používaný na úpravu “VZHLEDU” (toho, jak lidi vypadají před druhejma lidma a zároveň sami před sebou). Toť celá metafora.

      “mame snad rikat kdejakou nahodnou blbost, co nas napadne, aniz bychom umeli sva tvrzeni necim podlozit/obhajit.” – to je právě to, že lidi mají furt pocit, že musí něco říkat. Co třeba pro jednou prostě mlčet? A není to o tom říkat kdejakou blbost, která tě napadne, ale nebát se přijmout i věci, ke kterejm prostě nemáš dobrej obhajovací nástroj (nemáš tam žádný pádný argumenty, ale prostě cejtíš/víš, že to tak je). To je právě něco, do čeho se dnes nikomu nechce, protože takovýhle věci těžko obstojí v konfrontaci s těma názorama druhejch lidí. Ale pokud tě nic nenapadá, tak prostě mlč. A je docela dobrej nápad mlčet i ve chvíli, kdy nechápeš, místo toho, abys furt jen vykřikoval, jak tomu nerozumíš. Protože to skoro vypadá, že to tady za chvíli spadne do toho, že budeš pořád jen opakovat, že tomu nerozumíš – a já ti to za chvíli přestanu žrát…

  4. hmmm, nejak si neumim predstavit praxi. ja vetsinou nahodny veci nerikamm, protoze pak bych vypadal jako blb. snazim se to nejak zduvodnit a kdyz druha strana nesouhlasi, tak ji reknu, co je to za idiota, kdyz nebere v uvahi racionalni argumenty.

    byt neasertivni je obcas zhoubne. proto potrbujeme dobre argumenty, abychom druheho zahnali do kouta a aby bylo po nasem. mlcici lide nic nedokazou a jsou zpravidla snadno manipulovatelni

    metaforu se sminkama jsem pochopil, ale to dalsi je uplny metaforovy gulas.

    • @nechapavy: Praxe toho, co popisuju se děje tady na blogu dnes a denně. Jsou toho plný komentáře pod článkama. Je to tady všude. Stačí jen teda nebejt línej a číst ty diskuze.

      Jo, asertivní… to je právě ono. Cejtíš to, jak to automaticky poměřuješ ve vztahu k těm druhejm lidem? To je přesně to, co taky kritizuju. Protože ty lidi mají ty názory (kabelky) jen na ten odiv, na okrasu, aby se mohli poměřit s ostatníma a obstát “v souboji kabelek”.

      A opět to, že ti to přijde jako guláš je blbý no, jsou lidi, co to pochopili, jak to bylo myšleno. Ty metafory nejsou špatný a jsou funkční řekl bych, pokud to nechápeš, tvoje chyba. Od toho je tady pak teda Mordemy, aby ti to ještě jednou po lopatě vysvětlil.

      • @Mordemy: Argumentace, jak ji chápu já, není jen k tomu, abychom vypadali dobře (politika). Dá se dobře uplatnit v praxi, kdy druhého člověka můžeme svým postojem “motivovat”, aby dělal to, co chceme (rodiče vs neposlušné děti).

        • @nechapavy: Jasně, “motivovat”. Můžeš rovnou napsat “manipulovat”. Protože to je to, co máš na mysli. A v tom je ten problém. Komunikace nemá bejt o manipulaci. A to je ten průser, že to tak lidi chápou, čehož důkazem seš ty, kterej jediný, co vymyslíš je, že argumentace je o “motivaci” (manipulaci). Pak to samozřejmě ty diskuze s argumentama vypadá jak to vypadá – každej se snaží toho druhýho jen “zmotivovat”. Chápeš už co mi tak vadí?

          • @Mordemy: “Komunikace nemá bejt o manipulaci.”

            To je krásná představa, v reálu to tak však nefunguje. Pořád někoho manipulujeme (ať už z pozice “motivátora” či “motivovaného”) a namlouvání si, že to není správné, nám příliš nepomůže.

            Je sice hezký psát o kabelkách, ale všichni dobře víme, že i sám autor má v ruce Černého Petra. Ač si to třeba nechce přiznat.

            • @nechapavy: Jo, 99% komunikace JE o manipulaci. Ale zároveň lze manipulovat řekněme “s dobrým záměrem”. To, kde se to láme je, proč to děláš. Ty manipuluješ proto, abys druhýho dostal a posílil si svoje ego (jako to dělá většina lidí). Ale manipulaci lze používat i k něčemu dobrýmu (o tom je část Fašizující Otec na konci článku).

              A pak je tady to 1%, kdy komunikace je o sdílení a spojení.

              Jestli tady začneš používat schizo termíný typu “autor to a to…” a budeš mluvit ve třetí osobě, když mluvíš na mě, tak rovnou odejdi, protože tohle ti moc dlouho tolerovat nebudu.

  5. souhlas s analýzou, vlastní zkušenost. nemůžu hledat kompromis v tom jestli se cítím nahovno nebo ne. Prostě buď vnímám nebo ne. psychické stavy jsou fakta a tam si názor můžu strčit…. pokud se vnímám (slyším) tak vnímám automaticky i okolí jelikož já i okolí jedno jest. přece nebudu diskutovat o názorech sama se sebou. pokud ale mluvíme o kabelkách, tak tam to jde lehce. prostě si jen namaluju dvě kabelky a mlátím se nimi po hlavě dokud se neunavím.

    • @ratka: To je hezký přirovnání, že se mlátíme kabelkama po hlavách. Takhle mi to často připadá ty argumentační diskuze, kdy se pořád jen vytahujou těžší a těžší kalibry a jde jen o to tomu druhýmu rozmlátit hlavu tím železem, co je uvnitř tý kabelky. Je to debilní, je to k ničemu, nikdo ve skutečnosti nic nevyhrává ani nezíská. Ten, kdo “prohraje” tu diskuzi, tak ho to nutí pořizovat si lepší kabelku, kdo tu diskuzi vyhraje, tak si tu svojí kabelku akorát potvrdí a jde mlátit po hlavě někoho dalšího.

      A správně, měřítkem úspěchu není to, jak moc se člověk cítí na hovno, ale jestli vnímá. Někdy vnímat znamená i cítit se na hovno, protože člověk když vidí, co sám sobě provádí, tak to vždycky bolí. Ale to je prostě ten první krok, vnímat, nezavírat před tím oči, nechlastat jen proto, abych si krátkodobě ulevil… stejně se to pak vrátí s hodně tučnejma úrokama.

      “já i okolí jedno jest” – taky moc hezký a hodně důležitý. A tenhle průser je taky pořád strašně podporovanej všema těma moderníma psychologickejma bullshitama, kdy se pořád rozlišuje na já a okolí a řeší se “jak se chovát ke svému okolí” nebo “co si o mě myslí okolí” a “jak lépe vycházet se svým okolím”. Přitom to všechno začíná a končí v realitě – nebo-li v tom vnímání. Když člověk vnímá, tak on sám i to okolí funguje najednou jinak a líp. Zase je to prostě provázaný.

      • @Mordemy: MOrdemy, kdybys jen tušil jako moc ti rozumim. A jsem ti moc vděčná. Skrzeva tebe rozumím mnohem lépe sobě. Jakoby moje vnímání světa se odráželo v tvých článcích. Jak se s tím peru já a jak ty je jiné téma. Každy nějak jak mu to de.
        Ptal ses mě proč jdu do práce a já ti dala odpověď kterou jsem ti dala. Byla to odpověď. Musím tam protože mi to bylo umožněno. A vnímám jak na hovno se cítím. Zlomila se zeď obrany. Kdykoliv ji bleskurychle postavím. ale teď už to vím. vím kdy ji stavím a vím kdy ne. a cítít se na hovno je mnohem lepší než se necítit

        • @ratka: Taky ti rozumím ratko, i když seš zrovna ve sračkách, o kterej tvrdíš, že je to nutný (nebo jak to mám jinak říct) nebo mluvíš tak, že bych ti ani na tripu zřejmě nerozuměl. I když možná právě jo… no bylo by to zajímavý nacpat do tebe třeba houby, fakt si říkám, co by se s tebou stalo a jaký posty by si začala sama psát.

          Jsem taky rád pokaždý když se tady objevíš a něco napíšeš a někdy mám fakt pocit, že jsme si strašně blízko a zároveň nějak strašně daleko. Seš fakt hodně zvláštní (ve všech smyslech toho slova) a jsem rád, že tě tu mám.

      • @Mordemy: Správně vnímat je dobré, ale je důležité pochopit(porozumět), aby se člověk mohl posunout dál.

  6. Můžeš správně vnímat, přesto nemusíš porozumět. Bez spravného vnímání nejde porozumět.

    • @Nocturnus: to je trochu zamotané. jak přesně to myslíš? když správně vnímáš neznamená že rozumíš. abys rozuměl musíš správně vnímat.tak rozumíš nebo nerozumís se správným vnímáním? anebo oboje je správně

      • @ratka: Oboje, když dobře vnímáš poznáš následek, ale nemusíš znát příčinu.
        přiklad: Kdyby každý o druhém všechno věděl, rád a snadno by odpustil. Nebylo by už pýchy nebo domýšlivosti. (Háfis)

        srozumitelné?

        • @Nocturnus: nevím… spíše ne. ale to je spíše problém slov a co kdo pod daným sovem rozumí. pod správným vnímáním rozumím správné vnímání. pak není co odpouštet.

          • @ratka: 0,
            Co tedy je pro tebe správné vnímání? je to pro tebe synonimum k být štastná? Zanamená to, že znáš Boží záměr a nic tě netrapí?

  7. 1. vnímání nepokřivené názory, vnímání reality
    2. nevím, nezkoumala jsem štěstí. nevím co to je
    3. nevím, neznám boha a tudíž ani jeho záměr

    správné vnímání souvisí s utrpením. neznamená to ale jeho absenci. spíše schopnost si utrpení uvědomit a vnímat jeho příčiny

    • @ratka: my, si jen nerozumime v pojmech, jako by jeden mluvil cesky a druhy cinsky a přeju hodně štestí v vnímání(uvědomění si příčin)

    • @ratka + @Nocturnus Tak já se pokusím vám v tom jednovětným kulometným dialogu utřídit ty pojmy, u kterejch si jakoby nerozumíte:

      Vnímání znamená prostě cejtit realitu, cejtit vjemy a informace, který nám z ní proudí. Vnímat znamená nebránit se tomu, nestavět si zbytečně obranný hradby mezi náma a světem. Vnímat znamená nežrat antidepresiva, nechlastat a bejt otevřenej věcem.

      Porozumění je pak prostě ten další level. Samo o sobě je k hovnu. Když člověk rozumí, ale je to schiozid jako poleno, je v pekle. Jan Stern porozumněl všemu, ale protože nevnímal, skončil blbě.

      A nic jako “nepokřivené vnímání”, tím spíš “nepokřivené názory” (???) není, to je jen zase nějaká tvoje snaha o čistotu ratko.

      • @Mordemy: vnímání které je nepokřivené (nedeformované) názory. asi jsem to blbě napsala. prostě ten mezičlánek ve formě názoru brání vnímání, deformuje ho ve smyslu hodnocení a automatické obrany. mluvím teď jen o tom co žiju, co denně vnímám. vím jak se to cítí, vím jak mi vstupuje názor do vnímání a jak ničí vnímání.
        A když se nebráním, když do toho nevkládám názor, tak vnímám bolest. (nejen ale i ) proto jsem psala o bolesti. protože ji vnímám když si nestavím zeď… to není snaha o čistotu, to je zkušenost.

        • @ratka: bolest si člověk způsobuje sám. realita bolest nezpůsobuje

        • @ratka: No nepochopil jsem to slovní spojení. Doplnil bych tam teda čárku “vnímání, nepokřivené názory” a teď už je to jasný, že je to snaha o čistotu. Byť samozřejmě souhlas s tím, že ideální je mít to vnímání nepokřivený názorama, a opět je to samozřejmě ideál, kterej nelze. Spíš tam prostě ty názory za každou cenu necpat, než to mít “nepokřivený”.

          Ono se to zdá jako bazírování na krávovinách, ale tyhle slovíčka prozrazujou, jak to má člověk poskládaný v hlavě. A on je ve výsledku rozdíl mezi tím, jestli na to kouká někdo jako na “vnímání, nepokřivené názorama” nebo jako na “vnímání bez snahy cpát tam svůj názor”. To první je zbytečně idealistický a hlavně je tam zase ta “nepokřivenost” (nezkaženost, nezkurvenost, nešpinavost…) a ta je průser vždycky.

          • @Mordemy: vnímání bez snahy cpat tam názor. tak to bylo psáno. každý názor je pokřivený. čárka tam nepatří. zareagovala jsem na Nocturnusa protože jsem chtěla vědět neco blíž o tom co napsal. jak myslel tohle: Kdyby každý o druhém všechno věděl, rád a snadno by odpustil. Nebylo by už pýchy nebo domýšlivosti. (Háfis) nerozuměla jsem tomu citátu. když někomu odpouštím, tak to znamená že ho nevnímám. že existuje křivda a odpuštění. pachatel a obět. tohle je iluze.

            • @ratka: nepokřivenost. vnímám to stejně jako ty. je to nesmysl. nepokřivený názor je nesmysl stejně jako pokřivený.

            • @ratka: Ten citát taky nechápu, chtělo by to dovysvětlit Nocturnusi.

              • @Mordemy: tak je to citát, tedy odpuštění musíte brát jako uvedomění si při správném vnímamáni, aby to dávalo smysl(ve vašem jazyku). Pýchu a domýšlivovost nemusíme rozebírat je to jakoby upřesnění první věty a nejspíše by jsme se v tom na čas zamotali, než by jsme se pochoppili.
                tedy k citátu: Kdyby každý o druhém všechno věděl, rád a snadno by odpustil.
                pokusím se to vysvětlit na příkladu:
                PanXX je žid a je s ženou a dcerou uvěznen v koncentračním táboře (obě jsou velmi krásné a podobné). Nastane situce, kdy obě jsou znásilněny a zastřeleny dustojníkem SS XY a pan XX se spoluvezni se na to musí koukat a touží se pomstít. Po ukončení války a převratu v táboře dostane pan XX od spoluvěznů pistoli a přivedou mu dustojníka SS XY, aby se mohl pomstit. V tuto chvíli panXX dostane schopnost, že vi o dustojníkovi uplně vše. Ví, že vyrůstal v nacistické rodině a nebylo to pekné dětství a bylo mu vštípeno, že u něj židé znamenali méně než krysy. Vědel ,že na nacistické škole se zamiloval do velmi přísné a na něj velmi zlé ucitelky(ktera byla velmi podobná jeho ženě a dceři) a zároven si díky této nenaplněné lásce vypěstoval velmi násilnické sklony a scela se uzavřel do sebe. Vědel, že mu ženu a dceru nezabil kvuli tomu, aby mu ublížil, ale proto, že nedokazal unést, že jeho naplnění “lásky”(tu to neberte jako lásku, ale dustojník SS XY nic jiného neznal)” bylo s podruhem(krysou) nedokazal unést to, že miluje židovky(krysy) a obě v panice zastřelil. Pan XX poznal jeho peklo v hlavě a vratí pistoli spoluvěznům a dodchazi pryč z tohoto ztrašného místa, protože má stále cíti smutek nad ztrátou milované ženy a dcery, ale po pomstě, už netouží. Pro spoluvězně nepochopitelně “odpustil” největšimu tyranovi v táboře.

                • @Nocturnus: Rozumím. Tohle je dobrý, protože to vlastně říká, že nikdo není ve skutečnosti “hajzl”, maximálně se tak chová a chová se tak proto, že to koreluje s tím, co v životě zažil. A když toho člověka chápeš, tak ho nemůžeš nenávidět, nemůžeš vůči němu cejtit zášť nebo tak něco, už toho člověka můžeš mít jen rád, protože mu rozumíš a chápeš, proč se tak choval a proč dělá, co dělá…

                  Tohle je asi úplně esenciální například ve vztahu k rodičům, kteří se velmi často chovají jako svině. A je potřeba pochopit, co za sračky si s sebou ti rodičové nesou a co se jim samotným v tom životě přihodilo a soucítit s nima.

                  Jedinej problém je to, že tenhle přístup je trochu deterministickej, protože je tu ta svobodná vůle… Ti lidé měli na výběr, rodiče měli na výběr, důstojník SS měl na výběr, každej, kdo kdy udělal něco zlýho a hnusnýho měl na výběr a tihle lidé se prostě zachovali jako sráči a možná není až tak podstatný jak moc to měli těžký. Prostě se tak rozhodli a musíme to brát i tak, že to bylo skutečně jejich rozhodnutí a jejich “svoboda”. Nebo-li každý máme spoustu vnitřních zranění a démonů, ale s nimi se musí bojovat a ne se jim poddávat a ex-post to zdůvodňovat tím, že tam na to vycházely podmínky.

                  Prostě problém s touhle verzí odpuštění je to, že to jakoby popírá to, že ti lidé měli na výběr. Neříkám, měli to těžký, důstojník SS to měl kurva těžký a chápu ho, ale na druhou stranu on se měl rozhodnout jinak a posral to! Samozřejmě celá pointa toho citátu je, že ho za to jeho debilní rozhodnutí nezastřelím a ano, je správně ho nezastřelit. Ale zároveň je dobrý si uvědomit (hlavně on si to má uvědomit), že se zachoval jako hajzl (ať už k tomu měl jakýkoliv důvody) a bylo to špatně a byla to jeho odpovědnost.

                  Jinak teda důležitý mi přijde odpuštění hlavně ke vztahu k sobě samému. Netrestat se pořád dokola zbytečně za ty samý věci, ale odpustit sobě samýmu za to, co si člověk udělal (a neumocňovat to kolečko a neroztáčet dál ten kolotoč sebedestrukce a obviňování a další sebedestrukce, která přichází kvůli vině jako trest za tu předchozí sebedestrukci a tak pořád dál a dokola a donekonečna…). Tohle už je hodně šílenej level uvědomění, odpouštět sám sobě a plácám se v tom teď pořád a došlo mi to teprve nedávno, že musím odpustit sám sobě, jinak se dál nehnu ani kdybych se na hlavu postavil a jakýkoliv další pokusy o to něco dělat skončí fiaskem.

                  • @Mordemy: jo, odpustit sobě a netýrat se. takhle to je i ve vztahu k esesákovi. jakákoliv pomsta je vlastně ublížení sám sobě. já se stávám vrahem, co zabil bezbranného. každý okamih se tvoří znovu a znovu a vše se strašne rychle mění. energie se přeskupují . nelze lpět na určitém seskupení a táhnout si ho sebou léta jako cejch a pak jednou v úplně jiném energetickém seskupení zabíjet. každý okamih je třeba řešit hned. a opět a opět. netáhnout to za sebou jako lejno… a léta kut pomstu a nést si v sobě násilí. tohle je peklo. takhle si člověk dělá peklo sám sobě.

                    když je někdo zločinec tak je třeba ho odsoudit dle zákonů. krevní msta a odplata oko za oko jen předává nenávist dál a roztáčí kolo násilí. vytváří pak ten svět který známe. je třeba si vyřešit odpuštění v sobě a sám se sebou. a zločince předat soudu, ať ho odsoudí podle práva. nikoliv být sám agresorem.

                    • @ratka: “…a léta kut pomstu a nést si v sobě násilí. tohle je peklo…” – jo, přesně. Je to k ničemu. A zároveň je strašně těžký to v sobě nenést. Vím moc dobře, že to nejhorší, co bych mohl (sám sobě) udělat je dát svýmu otci pořádně po držce, přesto to v sobě pořád mám a nesu si to s sebou tu touhu po odplatě (za to, jak se on ke mně choval – a stále chová). A až se mi tohle podaří nějak prolomit, tak vím, že se mi strašně uleví (že už nebudu mít na sobě to břemeno toho, že to musím tomu zkurvenýmu otci všechno vrátit). Podobný příklad zase náš známý Stern, který se mi asi chce ještě furt pomstít za tu domnělou křivdu, co jsem mu způsobil a kdesi tajně kuje nějaký démonický plán na to, jak se Mordemymu pomstít. A přitom pokud to někdy udělá a třeba mi skutečně půjde vyzabíjet celou rodinu, tak tím v prvé řadě ublíží nejvíc sám sobě. Takhle to prostě funguje no a zase jsme u toho známýho pravidla, že vše se vrátí i s úroky.

                      “je třeba ho odsoudit dle zákonů” – ať si ho společnost klidně soudí, co já s tím ale? Nějakej soud už mi je pak úplně u zadku, když ho nezastřelím… nevím, proč bych měl trvat na tom, aby pak byl odsouzenej podle zákonů spolenčnosti.

                      Společnost je zase jen odrazem lidí a touha někoho odsoudit podle zákonů odráží zase jen to, že ti lidé neodpustili… dneska když tě odsoudí, tak následuje trest (doslova “výkon trestu” v právní hantýrce). V čem se ten trest dle zákonů liší od toho zastřelení z pomsty? Že jako oficiální trest od příslušných státních orgánů má sloužit k nápravě zločince…? No nevim, spíš mi to přijde zase jako taková pomsta ve formě rituálu. Dobře je to vidět ve chvíli, kdy se nějaký “hrůzný čin” propírá v médiích, to celej národ chce, aby toho hajzla pedofila/násilníka/vraha/antisemitu odsoudili a on šel pykat za to, že znásilnil holčičku nebo zavraždil starou paní nebo hodil zápalnou láhev do okna bytu ve kterým uhořela mladá rodina s dítětem. Zase je to tohle samý, akorát je tu extrapolovaná ta zodpovědnost, kdy si nikdo z nás nemusí přímo špinit ruce (a nemusí si špinit právě ani to svědomí a svoji vlastní hlavu), ale místo toho to necháme na systému. Takže to pak vypadá následovně: Soudce se nemstí, soudce soudí podle zákonů. Ředitel věznice se nemstí, on pouze řídí věznici s vězni, kteří byli odsouzeni dle platných zákonů. Politici, co tvoří zákony se nemstí, oni pouze vykonávají vůli lidu skrze politický mandát. A lidé taky nic samozřejmě, protože to stejně všechno řídí ti nahoře a co my Frantou a Pepou, že jo. Aneb nikdo nic nedělá, nikdo nemá žádnou odpovědnost, to všechno systém, to všechno zákony…

                    • @ratka: to s tím vězením se mi taky moc nelíbí, ale někdo ti řekne. a to ho máme nechat behat tady jen tak? aby opět někoho znásilnil nebo zabil? takže OK, platím daně na ochranu tak ať mě chrání. právo je pak dohoda společnosti. není to nic jiného než dohoda lidí. podobně jako pravidla silničního provozu. právo tady je co je civilizace. to aby nebyl lynč a každý měl právo na obhajobu a spravedlivý soud. teda soud dle dohodnutých pravidel. je mi jasné že lidská spravedlnost neexistuje. je to jen dohoda

                    • @ratka: Mordemy, co ti otec udělal? Čím ti ublížil?

                  • @Mordemy: Ano, tak je to smyšlený přiklad k pochopení citátu a jsem rád, že jste porozumeli. Úplně souhlasím, že by měl pan XX dojit k tomu umět odspustit sám sobě.
                    Estě se teda pokusím pustit, na pro mě tenký led a to k té svobodné vůli a determinismu. Pokusím se to popsat, jak to vidím, ne příklad. Berte to prosím s rezervou, protože to jde z pohledu stvořitele ftipně popsat “vysavač se snaží pochopit, že je vysavač”.
                    Podle mě se nacházíme v absolutním řádu tedy plně deterministickém prostředí (realita je deterministická) a zarověň máme plně svobodnou vůli. Hned mi nekamenujte, takhle napsané to vypada jako nesmysl. Jak muže obojí být pravda? Jedině, že by svobodná vůle nebyla plně v deterministické realitě. Tedy pokusim se to shrnout: vůči okolí mám pouze “omezenou svobodnou vůli”(omezenou nebo žádnou, tady už je to hodně o tom vysavači), ale v našem vědomí jsme plně svobodní. V podstatě schizifrénie by se dala popsat jako rozhodnutí úplně se zříct řádu a ponořit se plně do chaosu. Tak snad je to aspoň trochu srozumitelné.

                • @Nocturnus: díky za vysvětlení, tomu rozumím.

  8. REPLY k @ratka: “lidská spravedlnost neexistuje. je to jen dohoda” – taky hodně dobrý. Neexistuje no. Spravedlnost je jenom ta boží a ta funguje na 100% a je úplně jedno, na čem se lidi dohodnou, protože dostanou přes čumák přesně úměrně tomu, jak moc na boha (realitu) serou.

    Btw. teď jsem si uvědomil, že už mi nějak dělá potíže přemejšlet o tom, jestli je to “OK”, že zločinec jde do vězení za zločin. Přijde mi to jako naprosto nepodstatný a jako něco, co nemám nejmenší potřebu řešit a mít na to jakejkoliv názor, haha… připadá mi, že je to prostě úplně mimo vůbec přemejšlet nad “správností/špatností” něčeho takovýho. Možná jsem jen ospalej…

    REPLY k @Nocturnus: Nemůžeme být plně svobodní v našem vědomí, protože naše vědomí je součástí toho okolí, toho světa, to není nic mimo něj. Tohle co popisuješ je absolutní verze schizoidnosti a přesně takhle schizoid vnímá realitu – nebo lépe řečeno “přesně takhle chce, aby to fungovalo”. Ratka to tady už psala, že člověk a jeho okolí jedno jest. Tenhle tvůj pohled je už právě náběh na tu schizofrenii a právě zase ten klinickej schizofrenik má tu “absolutní svobodu”, kde je v jeho mysli a vědomí všechno možný – protože už se tou myslí oddělil od těla, od světa, už je ta mysl v naprostý izolaci a tím pádem v totálním chaosu… Je to prostě nesmysl, aby byl svět deterministickej a vědomí svobodný – to by pak nezbylo nic jinýho, než utéct do absolutní izolace vlastního vesmíru (jako to lidi dělají a když se jim to povede úplně, končí to tím psychiatrickým oddělením).

    Myslím, že vše nasvědčuje tomu, že svět není plně deterministickej. Viz. kvantová mechanika, která říká, že nic není jisté (známý příklad s elektronem, který je zároveň všude a nikde….) a teprve lidské vědomí a pozorovatel tomu vesmíru dává konkrétní formu (elektron dostane konkrétní polohu až ve chvíli, kdy si na něj posvítí věděc s přístrojem – do tý doby zůstává na mnoha místech zároveň). Nebo-li my tou naší vůlí a vědomím ten svět nějak přímo utváříme a teprve my ho děláme “deterministickým” (ehm).
    (naposledy jsem tohle viděl po stopadesáté po lopatě vysvětleno tady: http://www.csfd.cz/film/29029-mindwalk/)

    Už se to tady někdy teď nedávno, jak je to s tou svobodnou vůli. Podle mě to prostě koreluje s tím, co jsem teď popsal, že ta vůle a svět mají jeden k druhýmu nějakou vztažnost. Že mi skrz tu vůli jsme schopni zcela prakticky ovlivňovat realitu a do jisté míry i “určovat, kde se objeví elektron”.

    Ten svět řekl bych není chaos (absolutní náhoda) ani to není řád (absolutní determinismus) a už vůbec to není teda něco mezi nebo nějakej průnik… no je ty nějaká šílená syntéza těhle dvou možností a ve středu toho stojí člověk se svojí “vůlí”.

    • @Mordemy: Ano, ale neříkam, že schzofrénie je fajn. Cena za chaos je přiliš veliká a každy kdo poznal radost a lásku (to dobré z řádu) si jí nemůže(nechce) vybrat. Zároveň cena za řád je také…
      K polochaosu a polořadu to podle mě je nesmysl nevidim jediný duvod proč fyzika neumí řict jsme, už tak daleko, že pozorovaní je teměř nemožné dál nevíme jestli je chaos nebo řád. A misto toho tam daji chaos(nahodu) do teorie, i kdyz všude na nižších urovních jedou podle řádu…
      Ale určitě vím nemá cenu se tu přesvědčovat jak to je!!! respektuji tvůj pohled na věc.
      Jen jsem poukázat na to, že není tak uplně jasné do jaké míry si mohl důstojník XY uvědomit, že jedná jako hajzl nebo a jak moc si mohl vybrat…. dokud mu pan XX neodpustil….

      • @Nocturnus: To jsou ty paradoxy… Pokud připustíme, že lidé nemají svobodnou vůli nebo že jí mají jen velmi málo a můžou si jen velmi málo vybírat, vše ostatní končí a nic nemá smysl a lidé jsou jen loutky poskakující na provázcích reality. Což ono to tak v jistém smyslu je, ale ZÁROVEŇ není. Moc se mi to nedaří uchopit tohle, ale není to ani chaos ani řád (v tom smyslu, jak tyhle dva pojmy chápeme), je to něco dalšího. Fyzika se v tom taky plácá, ale mají holt zase svoje paradigmata a axiomatický přístupy a pro ně je to jejich víra, ta dualita řád vs. chaos a cokoliv jinýho je nepředstavitelný (nelogický).

        • @Mordemy: Jo paradoxy, ten tenky led. Taky nevím jestli jsem to dobře uchopil. Ono nejspís ani nejde popsat přesně něco čeho jsem součástí. Mě je nejblíš, jak jsem to popsal. Deterministická realita, a v situacích, kde nejde svobodně rozhodnou v realitě (nebo spíš souhlasit s výsledkem v realitě) je možnost svobody uvnitř mysli (schovat se před tím a extrém je schizofrénie). Kde rosah momentálního výběru možností akcí je dán poznáním (co znám,vychovou,okolím, porozuměním). Pokud je na nás realita přiliš drsná a nikdo mi neukaže to dobré z reality stane se ze mě schizofrenik. Ale jestli to tak je kdo ví ? :-)

          • @Nocturnus: Podle mě to nenabádá k nečinosti, že je všechno jedno, protože je osud dán. Je to taky paradox sice nezměním vysledek jako, že místo osídlit cely vesmir jen budem zdokonalovat umění(hudbu tanec atd.), ale mám jisté právo veta (zbláznit se, nebo zabít se) tedy teoreticky, at je osud jakykoli, je mi umozněno svobodně se rozhodnout. Tedy nejsme tu zatrest ani nejsme otroky. Jen bud se budem podílet na realitě budeme vní chtít bejt a radovat se zni, podílet se na osudu nebo se budeme vic a vic uzavirat …zabíjet.

          • @Nocturnus: mám zde jedno vysvětlení ke kauzalitě a svobodě, které mě napadlo zrovna teď když čtu tento dialog. dle chaosteorie se náhodné jevy v mnohosouřadnicovém prostoru (myslím že se mluví o 9 dimenzích) seskupují kolem třidimenzionálních atraktorů. takže kdyby existovalo více dimnezí ve smyslu různých proměnných (mnohosouřadnicový systém) tak se projeví jen třidimenzionálně i když ve skutečnosti něco probíhá (se proměňuje v dalších fiktivních neviditelných souřadnicích) To by vysvětlovalo že prostorově jsme jsou děje závislé, podléhají kauzalitě, vážou se k pevným viditelným jevům. uvnitř v neviditelném světě ale probíhají další jevy které nejsou pro nás představitelné. jsou neviditelné z našeho pohledu. lze je jen vnímat zevnitř. jako stav

            • @ratka: ty neviditelné jevy (samy v sobě kauzální – závislé) se pak projeví jako náhoda. i elektron který můžeme objevit jen s určitou pravděpodobností jako funkci hustoty oblaku ve skutečnosti není nespojitý skákající mizející a náhodně se objevující. ve skutečnosti je spojitý ale jinde a jinak než si dokážemem představit

              • @ratka: přiznám se, že jsem k chaosu do ted přistupoval jako k absolutnímu nepořádku(opak řádu). O teorii chaosu toho moc nevím. Mohla by si mi prosím dopořučit dobrou literaturu nebo zdroj informaci? Pokud by to bylo psané jako pro “debila” a v češtině byl bych rád.

                • @Nocturnus: bohužel, četla jsem zrovna knihu k tematu v němčině Fritjov Capra Lebensnetz

                  • @ratka: Tak sem diky nemoci měl trošku času se seznamit teorií chaosu, ktera se snaží popsat nelineární dynamické systémy,které (za jistých podmínek) vykazují jev známý jako deterministický chaos a traktáty(uz jen, že je to množina možnych vysledků – potvrzuje řád všude kolem a tedy to nijak nevyvraci osud).
                    Dále mi to navedlo na samoorganizaci, o které se vedou sice dohady a je značně zavadějící podle mě.
                    Ale, pořád nikde žádné dimenze jak psala Radka. Nicměne pak na jednou fyzikalním foru jsem na neco podobneho narazil, kde to docela suše sestřlili, že proč jako rovnou se neřeší teorie superstrun, které ač sice neoveřena a nedodělana se tím zabyvá, nicméně v ramci diskuze i teorie supertrun byla dostatečně zpochybněna. (ale byla brana jako kruček spravnym směrek k “teori všeho”) nicměně tam bylo zmíněno: “Nevím, co je to plnohotnotná teorie všeho, ale aby to byla teorie souhlasící s experimentálními skutečnostmi, musela by být teorií kvantovou (předpovídat jen pravděpodobnost).
                    Vysvětlování kvantového chování, například teorií skrytých parametrů (zde to svádí k představě, že by mělo jít o variantu této teorie – parametrů skrytých do těch skrytých rozměrů) zatím selhalo, pokud nevedlo k pravděpodobnostním, z podstaty neurčitým předpovědím. Heisenbergův princip neurčitosti je základní fyzikální princip, který se nedá okecat.”

                    tak sem musel třošku oprášit fyzikalní znalosti a zjistil něco o Heisenbergovu principu neurčitosti, ktery je jasně prokázán pomocí průchodu fotonů štěrbinou.

                    Citace z jednoho článku:

                    Hlavní rys kvantové mechaniky je Heisenbergův princip neurčitosti. Podle tohoto principu je nemožné měřit jak pozici, tak hybnost atomické či subatomické věci v jakémkoliv daném čase. Jakmile je pozice měřena přesněji, hybnost bude měřena nepřesněji, a naopak. Jestliže je pozice měřena absolutně přesně, pak hybnost se stane úplně neznámou, a naopak.
                    Ačkoliv Heisenberg představil princip neurčitosti v roce 1927, je právě tak významný i dnes. Neschopnost přesně měřit jak pozici, tak hybnost mikroskopických věcí, není důsledkem nějakých omezení současnou technologií. Podle mnoha fyziků je toto neodmyslitelná hranice, která nemůže být rozřešená jakýmkoliv dalším pokrokem v technologii.

                    V knize „Za Einsteinem: Kosmické pátrání po teorii vesmíru“ Dr. Michio Kaku, profesor teoretické fyziky na City College v New Yorku napsal: „Princip neurčitosti činí nemožným předpovídat precizní chování jednotlivých atomů, neřku-li vesmíru.“

                    Tedy stou deterministickou realitou to nebude tak horké ;-)

                    • @Nocturnus: traktáty je překlep má tam být atraktory.

                    • @Nocturnus: To je fajn, že si konečně objevil Ameriku a můžeme se posunout dál.

                    • @Nocturnus: Ke konkrétním praktickejm věcem, co máme ve svejch životech udělat.

                      Ty například můžeš přestat chodit do tý hospody.

                    • @Nocturnus:
                      Jak tohle mužeš napsat? nechapu!

                    • @Nocturnus: nejsem fyzik a vůbec ne teoreticky. jen jsem četla knihu. s elektřinou mám do činění v novém zaměstnání, šahám si na ni a zkouším co všecko umí. ty moje úvahy měly jediný smysl a to otevřít si mysl. nikoliv cokolit dokazovat. jen uvolnit mysl aby clovek byl schopen se otevřít neznámu. něčemu co neví ale co by mohlo být. a on to neznámo může pouze prožít, nelze to vyčíst. on neví co má prožít, to není v knížce. al emusí se otevřít – naladit na příjem. aby mu bylo otevřeno.

                    • @Nocturnus: Nokturne, moc se omlouvám MOrdemymu že to tady zaplavuju odkazem. Pokud si chceš pocvičit závity, tak zde něco ke vztahu náhoda a determinismus: http://astronuklfyzika.cz/Gravitace3-3.htm#Determinismus

                    • @Ratka: V pohodě, třeba si taky rád počtu. On tu Nocturnus taky dává celkem fajn linky, akorát prostě musí pochopit, že se to nemůže zaseknout na tom, že tu budeme rozebírat prostoročas.

                      Jinak to nejlepší, co jsem četl na téma Vesmír/fyzika/kvantová mechanika je kniha Elegantní Vesmír od Briana Greena. Je to srozumitelný (populárně naučný) a je tam vysvětleno vše od teorie relativity přes kvantovou mechaniku až po terii superstrun a do toho je tam občas i nějaká ta zajímavá vědecká filozofie.

                    • @Nocturnus: tyhle věci mě kdysi celkem bavily, teď mě mnohem víc láká praxe. teda chcu tím říct že praxe mě láká mnohem víc než teorie

  9. Nocturnus = Grpsi. Teď jsem si toho všimnul v administraci. Ban zatím nebude.

  10. @ratka: K tomu mýmu otci teda – vezmu to zeširoka, ať jsou jasný souvislosti: Jak by řekl Nocturnus (Grpsi), je to pochopitelný, jakej je a rozumím tomu, leč to ho prostě neomlouvá. Můj otec je typickej příklad ustrašenýho autoritářskýho blba. Sám si je tak naprosto nejistej tím, co dělá a jak žije svůj život a je tak strašně mimo, že samozřejmě po všech okolo chce, aby ten život (pokud ten život žijou vedle něho) žili velmi přesně podle něj, protože teprve to, když všichni skášou jak on píská, mu dodává alespoň trochu tej iluzorní jistoty. V praxi je podstatný především držet hubu a krok.

    Chlap pokud si není jistej sám sebou, tak jednoduše dělá drsňáka. A tenhle chlap si vzal za manželku mojí matku, protože to byla pro změnu holčička, která neměla tušení opět naprosto o ničem, a hledala chlapa, kterej by jí dal pocit, že ví, jak na život. Nebo-li ženský tu hru hrajou naopak, a podbízejí se těm chlapům. Matka měla doma autoritativního otce, kterej jí dělal brutálně dusný prostředí doma. Můj otec měl doma taky brutálně autoritativního otce. Moje matka tím pádem okopírovala vzor a našla si autoritativního chlapa. Můj otec okopíroval vzor a stal se autoritativním chlapem. A tohle základní typický schéma vytvořilo moje rodiče.

    Takže rodiče se vzali a pořídili si děcko, ale matka první dítě potratila ještě před porodem. Samozřejmě to prostě nebylo jen tak, že potratila a muselo se s ní něco dít – možná už jí tenkrát začalo docházet, jakou udělala píčovinu (tím, že si vzala mýho otce) nebo se tam stalo ještě něco jinýho, nevím. Byla z toho totálně v prdeli a o dva roky později jsem se narodil já.

    A přichází první šílenost: Už jako malý mimino jsem odmítal fyzickej kontakt se svojí matkou. A teď proč kurva? To je přece naprosto zásadní věc, že se mimino má mazlit s mámou a skrz tohle se utváří sakra spousta věcí kolem všeho toho emocionálního vývoje a tak… no, nemazlil jsem se. A bylo to zřejmě proto, že matka se na mě strašlivým způsobem upnula a už jako dítě jsem cejtil to, že mě prostě a jednoduše dusí (tohle moc hezky popisoval náš Jan Stern v jedný svý knížce, jak tohle “dušení láskou” vzniká…). Teď otec teda že má syna (třikrát sláva!) a super že jo, předá mu všechno, co ví a tak. Jenomže mně se nechtělo, nebavilo mě s tátou pracovat venku a dělat s ním věci, spíš jsem byl zalezlej doma a dělal si něco sám. Opět se lze ptát proč a jaká byla tenkrát atmosféra u nás doma… každopádně otce to začalo srát, že s ním nechci na ničem pracovat kolem baráku a označoval to za lennost.

    Jo ještě na tomhle místě by bylo dobrý zmínit babičku z matčiny strany, která se o mě v útlým dětství starala a kterou kdybych bejval neměl, tak už bych asi dávno někde někoho sériově vraždil.

    Každopádně máme tu teda tu submisivní matku, která žije jenom pro svoje dítě (pro mě) a žádnej jinej smysl života nevidí a máme tu otce, kterej nemá nejmenší tušení, jak by měl vychovat dítě nebo co mu předat, ale má vzor z vlastního domova (mýho dědu, kterej je dnes na práškách, skoro se nehýbe, skoro nevnímá a je naprosto a totálně odvařenej a jen se čeká, kdy chcípne – a babička, matka mýho otce, se o něj stará samozřejmě, což je to, co čeká na mojí matku). Tak teda ten otec jediný, co celý moje dětství dělá je, že zakazuje, přikazuje, říká, co se nesmí, trestá a vyhrožuje. Občas vybouchne a jednou za pár měsíců mě seřeže. Jednou mi dal takovou facku, že jsem křápnul hlavou o zeď a rozrazil si hlavu a bylo z toho šití na několik stehů. To mi nebylo víc, než deset.

    Když přijdu do puberty, začnu se samozřejmě bouřit a otec je čím dál bezradnější, protože absolutně netuší, co se mnou. Neboť on nemá co předat, on mě nemá co naučit, on mi nemá co vysvětlit, nemá mi jak ukázat svět… jelikož o tom, jak funguje svět prostě ví tolik, co průměrnej člověk, co kouká na TV a čte noviny. A já tohle začínám vidět a dávám mu to patřičně sežrat, jakej je to looser (sežrat tím stylem, že napodobuju jeho vlastní chování, což ho vytáčí k nepříčetnosti). Takže přestávají fungovat zákazy, přestávají fungovat hrozby trestů (nejklasičtějším trestem byl “zákaz na počítač”) a někdy kolem těch patnácti se začínáme s otcem řezat. Respektive on nejdřív řeže mě – jednou za půl roku když ho už extrémně naseru, tak mě třeba zkope u zdi nebo tak něco. Časem jak rostu a mám větší svaly, tak už si troufám i já na něj a netrvá dlouho a když se nasere, tak už chlapec taky pár do nosu schytá (poslední dva roky je stav takovej, že otec ví, že kdybysme se porvali, tak už by to nedal, takže se drží zpátky). Byť je to samozřejmě k ničemu, protože potom prostě pro mě totalita v domě stoupne na další level a co z toho, že jo, pokud nemám naprosto žádnej hlas a jedinej, kdo o něčem v domě rozhoduje je otec, tak je to dost kontraproduktivní se s ním řezat… leč takhle to šlo od mejch patnácti do skoro čtyřiadvaceti.

    Co z toho bylo v praxi pro mě: Domov prostě absolutně nebyl domov. Domov byl dům hrůzy, kam jsem se ze školy vracel často víc vynervovanej, než když jsem měl jít do školy. Anebo ne vynervovanej, ale brutálně uzavřenej. Tím, že doma nebylo bezpečí, ale byl tam otec, kterej se mi furt snažil dokázat, jak je drsnej a jak ví víc, než já (byť bylo jasný, že ví hovno), strašně jsem se v pubertě stáhnul do sebe. To ovlivnilo můj život na úplně všech úrovních, protože jsem měl kolikrát problém s lidma i normálně mluvit nebo jsem se pomalu hroutil, když jsem měl jít někam, kde jsem to neznal (alias pokud je člověk v hodně velkejch sračkách, tak ty sračky jsou vždycky jediný místo, kde se člověk může cejtit alespoň trochu bezpečně, přestože se bezpečně necejtí absolutně nikde). Takže permanentní strach, především z lidí a jakýhokoliv mezilidskýho kontaktu. Zároveň samozřejmě touha po tom konaktu. Zároveň naprosto nemožnost projevit jakýkoliv emoca doma před otcem (logicky projevit slabost před nepřítelem nelze… to je přesně schéma, který uplatňuje právě můj otec, který kdykoliv, kdy se cítí nejistě, začne řvát a běsnit – což je velmi často). A tím pádem neprojevování žádnejch (negativních) emocí vůbec nikde (jasně, že jsem se smál, ale smutek na veřejnosti prostě neexistoval). Takže brutální schizoid jako kráva. Tohle je to, “co mi otec udělal”. Nechal mě prožít celý moje mládí ve skořápce vlastní schizoidnosti. Žil jsem s rodičema, ale nebyl jsem s nima, byl jsem naprosto zoufale sám, protože rodiče (otec dělal dusno a matka bulela, občas se s ním pohádala a vesměs se tvářila, že nemůže nic – a na to hraje doteď). Takže jsem nahodil hezky falešný self a pravý self a už to jelo, protože ty bylo otázkou přežítí identity a vyvrcholilo to tím Brnem pár let zpět, kde už ta hra na falešný self byla moc rozjetá a celý se to sesypalo… A dostávám se z toho samozřejmě dodnes a posledních pár let přicházím na to, jak věci doopravdy fungujou a co jsem dělal za chyby, když jsem se snažil stavět si kolem sebe obrannou zeď (chránící původně před autoritářstvím otce a dusivou láskou matky).

    Takže specielně těch posledních necelejch deset let od mejch patnácti do tý doby, než jsem odešel z domu, bylo prostě peklo. Dokud člověk nežije ve svým, může hovno a je vydán napospas rodičům, kteří i když jsou psychopati a kreténi a dělají vám strašný věci, tak s tím nemůžete udělat vůbec nic. Nezbývá, než vypadnout (matka vždycky říkala, že nechce, aby mě otec vyštval z baráku, což de facto udělal; nechtěla to proto, že jí její otec z baráku vyštval – takže si našla chlapa, kterej byl jako její otec…). Jsem si jistej, že kdyby to nebylo doma takový psycho, vypadnul bych podstatně dřív, ale sick system člověka drží na místě. Je to jako droga ve fázi destruktivní závislosti – přestože víte, že by vám bylo mnohem líp bez toho, nejste schopný odejít. Řešil jsem to poslední dva roky, jak vypadnout z domu a tvrdil jsem, že to nedokážu a že to nejde (dneska se tomu strašně směju). A “nešlo to” to paradoxně přesto (právě proto!), že otec neustále vyhrožoval tím, že mě vyhodí na ulici, vyháněl mě z baráku, řval na mě abych vypadnul z baráku a už se nevracel apod. Pokud vám vlastní otec řekne, abyste vypadli z domu, je kurva těžký z toho domu vypadnout.

    Matka přirozeně byla a dodnes je čím dál víc v prdeli z toho, co se u nás dělo. Každopádně v prvý řadě je v prdeli z vlastního života, protože si začíná uvědomovat, jak strašně si to posrala. Dodnes se nepostavila na vlastní nohy a není schopná si ani obsluhovat internetový bankovnictví kupříkladu (samozřejmě by schopná byla, ale nechává to na chlapovi). S otcem se to má aktuálně tak, že fyzicky míří do fáze svýho otce – tj. bejt v prdeli a nechat se obskakovat ženskou. K tomu nic neumí a nic nezná a za chvíli jim dojdou jako rodině prachy. Nechali se slyšet, že počítají s tím, že budou mít důchod. Řekl jsem jim na to, že chcípnou hlady. Strašně vtipný je to pak s mým o sedm let mladším bráchou, ke kterýmu otec ve své moudrosti zaujal v jistým smyslu opačnej přístup, než ke mně. Nebo-li snaží se jakoby být liberální (v kontrastu k tý autoritativnosti, která očividně nefungovala u mě). A jsem strašně rád, že brácha mu to nežere, neboť bratr si na to taky udělal názor a chápe v týhle chvíli určitě víc, než já v jeho věku.

    Strašně vtipný na tom všem je, že mě všechno tohle dohnalo k tomu snažit se chápat, jak fungujou věci a lidi, protože to bylo jakoby otázkou přežití. Kdybych si tím neprošel, tak dneska dost dobře mám dostudovanou VŠ a snažím se o cosi v nějaký korporaci, snažím se zapadnout do společnosti a systému, chodím v volbám, jsem hodný občan a místo psychoanalyza.com mám blog na idnesu, kde rozebírám celospolečenská témata jako je globální oteplování, politickoekonomická situace nebo romská otázka. Takže ano, bylo to “k něčemu dobré”. Akorát to teda ještě ani zdaleka není za mnou a ty rodiče vyřešený nemám, naopak s nima teď v podstatě vůbec nekomunikuju, neboť s nima aktuálně nemá smysl něco moc řešit. Matka musí pochopit, do čeho se navezla, otec se musí zesrat ještě víc, než se sere teď, a pak můžeme něco řešit dále. Navíc se aktuálně musím postarat především sám o sebe. Ale bude zajímavý, až přijde den, kdy rodiče začnou bejt existenčně závislý na mě s bráchou, protože tehdy se prostě začnou vykládat karty na stůl a už nikdo nebude moct tvrdit, že neví, že nechápe, že nic nemůže. Otec čeká, že se na něj totálně vyseru a už s ním nikdy neproluvím a byť mě to jakoby “láká”, tak to neudělám. Teď prostě počkám, než se doma něco pohne (finálně zlomí) a zatím se postárám o svůj život. Každopádně něco mi říká, že vztah s rodiči bude mít ještě dost zajímavej vývoj.

    • @Mordemy: díky za popis. tvoje dětství i mládí se hodně podobá mojemu. nechám si jakékoliv hodnocení od cesty a řeknu ti kde jsou styčné body.

      můj otec je z vesnice, kde musel být každý muž autoritou a ctít tradiční chování. jinak by byl za vyvrhela a vesnice by seho zrekla. takže muj otec dělal co mohl aby byl za patriarchu. Maminka úzkostný bázlivý závislák. První dítě měla těžco postižené a na mě se uplnula jako opica na opičátko. vždycky mi říkala že beze by už tady nebyla a že jen já ji dělám šťastnou a dávám jejímu zivotu smysl. porad mluvila jen o me, dívala se na me a pozorovala me. Proti mému otci nikdy nevystoupila, vždycky říkala že se to musí nějak vydržet. že muži jsou takoví. nesnášela jsem její dotyky. dusila jsem se. mela jsem tiky. nesměla se mě dotknout ani ona a ani otec. postupně se ve me vytvoril odpor k mužům. nesnášela jsem je a bála se jich. nbyla jsem vzpurná. odmítala jsem se podřídit. obklopovala jsem se bordelem a s otceme se hádala natolik, že byly chvíle amoku kdy bych ho zabila. V 18 letech jsem odešla z domu a předstirala že mám rodiče ráda protože jsem se styděla za svůj odpor k nim.

      Tak, a teď se na to podívám z odstupu dalších 30 let náskoku které mám před tebou.
      Takže ted mi je jasné, že mí rodiče mi nijak neublížili. Naopak. Oni prostě byli jací byli. Jsou to lidé jako každý jiný. To já jsem dospěla z dítěte v ženu a nedokázala jsem to akceptovat. Trvalo mi dlouho předlouho než jsem na to přišla že mí rodiče mají právo být takoví jací jsou a mají právo mě milovat i když jsu takoví jací jsou. A že já mám právo odejít a být tím kým jsem a mám právo být úplně jiná než oni a zároveň je nechat být tím čím jsou oni a nechat je aby mě milovala a viseli na mě a vměšovali se. Na tohle jsem ale musela přijít. Že oni mi nijak neublížili. Naopak. Prostě dělali věci tak jak je považovali oni za správné ajak je cítili. Ale já nejsem přece žádná oběť. Od určitého momentu jsem odpovědná za svůj život. Jsem dospělá. Oni mě vychovali a pak prostě musím jít svojí cestou. A tu cestu si musím najít sama. S tím rodiče nic společného nemají. Považovat je za spolupachatele mých potíží je jen výmluva. Jsem dospelá a proto je to moje věc jak si svůj život budu vést. a oni si vedou taky ten svůj.

      Takže takhle. Ptala jsem se jak ti ublizovali a dostala odpoveď. Ublizovali ti stejne jako spousta jiných rodiců hlavně v tvých očích, prostě rodiče jsou chybující, plni rozporů a frustrací protože jsou to jen obycejní lidé. a mozná i ty budes jednou ublizovat svým detem. tyto veci se proste predávají dál ale deti jsou silné a poradí si s tím. a chybu jsi neudelal zádnou. takhle to je. zivot se zije abychom se ucili moudrost nesezral nikdo z nas. my nejsme ti moudri a rodice ti blbí. ono to casem zacne být porát jasnější. je to tak. zivot je proces a jak ríkas v poslední vete. zivot má vývoj.

      můj stredni syn se s otcem taky pral. pobili se hlava nehlava. pak si sli z cesty. pak se respektovali a ted se maji radi. muj muz mel taky pocit ze musi být autoritou. az z toho byl nemocny a malem umrel. ted rika ze se mu zdálo, ze by byl spatným otcem kdyby syny nevychovával. byl mlady, neumel to. u tretího syna je to uplne jinak. uz to nechává být.

      • @ratka: Jako v zásadě ano, jsou to jenom lidi. To je to odpuštění, co popisoval ten citát, že ty lidi prostě člověk chápe a nelze nic jiného, než je mít rád. Ale je to krapet složitější řekl bych:

        Předně s tímhle přístupem se prostě nikam nedostaneme. To můžeš tvrdit, že všechno je vlastně v pořádku, že nikde na světě se nikdy nestalo žádné zlo, nikdo nikomu neubližuje a vše je přesně tak, jak má být. Což ANO, takhle to přesně je no, že je vše přesně tak, jak má být, jen dokud do toho nezačneme cpát ty lidský kategorie, že jo… ale přesto, člověk holt jede na těch kategoriích a dualismu a kromě výjimečnejch stavů, kdy je Bůh na dosah ruky, nic jinýho nemáme, s čím to hrát.

        Jenomže tady prostě je ten aspekt svobodný vůle a lidi se mají možnost rozhodnout, jak se zachovají. A buď se zachovají jako sračky anebo ne. Čím víc se lidi chovají jako sračky, tím víc to negativně ovlivňuje lidi kolem nich. A to je prostě fakt. Když se otec není schopný dostat ze stínu svýho vlastního otce a přenese ten vzorec na svoje dítě, tak to je prostě sráčský. Měl na výběr: Mohl místo tupýho sledování večerních zpráv a chlastání piva v pátek večer v hospodě dělat něco jinýho. Nedělal. Nedělal a pak to vypadalo tak, jak to vypadalo. Stejně jako já mám na výběr, jestli se budu chovat jako hovado a budu řezat svoje dítě až skončí s rozraženou hlavou nebo vykloubeným palcem na chirurgii. Prostě mám na výběr. Mám tu možnost. A buď budu píčus a z nedostatku invence budu řvát a mlátit pěstí do stolu a vyhrožovat a pouštět páru při sebemenší krávovině, nebo se budu snažit komunikovat jinak. A stejně jako mám na výběr já, měl na výběr i můj otec.

        Nedávno se tu řešil otec La Tibora, co má tu rakovinu. Co mám poslední zprávy, vypadá to s ním teď fakt blbě. Nevypadalo by to s ním možná tak blbě, kdyby to nebyl takovej sráč. Je to ovšem sráč, svobodnou vůli se tak rozhoduje (pro tu lehčí variantu) a tím brutálně ovlivňuje život La Tibora a jeho bráchy a “ubližuje tím” těm dvěma. Dělal v životě vše nejlíp jak mohl? No nedělal. Kouřil několik desítek let a žil jak idiot, až z toho dostal rakovinu. Tvoje maminka, která držela hubu tu hubu nedržela proto, že si myslela, že je to tak správný a proto, že to tak cítila. Tvoje maminka držela hubu, protože byla srab. Držela hubu proto, že nedokázala překonat strach z manžela a ze společenskejch konvencí, který jí nakazovali ctít muže svého. To je prostě naprosto zpátečnický myšlení brát to tak, že to ty lidi dělali jak nejlépe mohli. Ano, tímhle si sama sobě ulevíš a jakoby se smíříš sama se sebou a s nima, ale je to klam. Je to na úrovni “vyléčenýho” alkoholika, kterej si po pár měsících relapsu v léčebně řekne, že už pít vlastně nepotřebuje a je to všechno v pořádku, protože dělal jak nejlíp uměl, ale holt se to tak přihodilo no, že chlastal a zruinoval svojí rodinu a manžeku s dcerou nechal na ulici. Už je to ale dobrý, hlavně, že nikomu nebylo ublíženo.

        Nejde mi tu teď o pomstu nebo zlobu na věci minulý, ale o to, že prostě nelze říct, že ten člověk dělal, jak nejlíp mohl, protože prostě nedělal! Lidi nedělají jak nejlíp umí. Lidi jsou sračky. Vím o čem mluvím, protože prostě sám nedělám jak nejlíp umím a jsem sračka.

        To, že mi rodiče ubližovali především “v mých očích” je relativizování a je to jen další level toho deterministickýho nesmyslu. Realita je jen jedna. Bůh je jen jeden. Set pravidel, podle kterejch žít, není relativní! Co je “podle Boha/podle reality” není relativní. Věci, který se dějou nejsou neutrální (tak maximálně ve vztahu k Vesmíru, ale my jsme prostě lidi a jsme zavřený v tom lidským vnímání a musíme se tak chovat). Nebo-li něco hodně šílenýho v tý rodině proběhlo, máme se s tím všichni zúčastnění vyrovnat, oukej. Ale je kravina tvářit se, že se vlastně nic nestalo a de facto to zametat pod koberec.

        Jde o to, že rodiče ještě nejsou mrtví, ani já nejsem mrtvej a pojede to kamsi dále. A bude potřeba pracovat s tím, co je. A jak jsem psal, nakonec to dopadne tak, že já budu s bráchou za pár let skákat kolem rodičů, až budou totálně na hadry a proč? Jenom proto, že jsou to sráči a nebyli na sebe dostatečně tvrdý? Tohle není zdaleka o nějakým vyrovnání se s rodičema v nějaký osobní vnitřní rovině, tohle je o tom, že aktuálně se to řítí do sraček (rodiče se řítí do sraček) a já nemůžu dělat nic jinýho, než stát opodál a držet hubu (protože komunikace není možná a sám mám teď svejch starostí dost).

        Každopádně nějak jsou v tom vztahu rozdaný karty a nelze teď najednou lusknutím prstů to vyřešit, vše odpustit a začít to hrát čistě. I kdybych já nakrásně vše odpustil, pravděpodobně tím vyvolám dost hustou reakci ze strany otce, kterej se v tý chvíli sesype, protože on toho odpuštění není schopen (není schopen odpustit sám sobě – a proto neustále vehementně tvrdí, že naprosto nic nedělá špatně). Případně by to ustál a sehrál by nějakou hru na usmířenou. Tohle není zdaleka jenom o mně, opět je to všechno propojený, a ty věci je potřeba řešit a hejbat s nima, i když je to dost psycho a je to šílený. Protože pak ty lidi končí s rakovinama nebo nehybný v křeslech nadopovaný práškama a nutí ostatní, aby se o ně starali a byli z nich v prdeli. A ti lidé to samozřejmě udělají, protože co jiného zbývá, že jo. Taky nenechám svýho ani matku otce chcípnout. Není jiná možnost, než se o ně postarat. Ale ještě to stále není potřeba a oni mají stále svobodnou vůli s tím něco dělat a můžou se rozhodnout, že nebudou sračky.

        Lidé mají ten prostor a mají možnost volby. A lidi to posírají a lidi dělají chyby a lidi dělají špatný věci. Pokud řekneme, že ne, stává se z celýho Vesmíru loutkohra. Tak to ale není, protože naopak svobodná vůle tvoří ten Vesmír (nikoliv vice versa) a naše rozdhonutí a činy, který uděláme, dělají ten podstatnej rozdíl. A ty naše svobodný činy jsou to, co definuje realitu a co ovlivňuje další lidi a co může ublížit a co může pomoct a co může něco změnit.

        • @Mordemy: Možná by bylo lepší mlčet, ale když nezareaguju tak si budu muset hledat sam pro sebe vymluvu, proč jsem držel hubu i když se nenapsal ani á (ikdyž třebas hned po tom co odpovíš zjistím, že sem měl držet hubu).
          To je podle mě to důležity, jestli k tomu měli ty rodiče tenhle přistup jestli chtěli pro tebe i sebe to nejlepší. (v realu to je nejaký kompromis a je blby, když nemaji ani tucha co je nejlepší pro tebe nebo dokonce pro sebe)
          imho, už jen to ,že k tvému bratrovi se chova jinak je známka, že mu něco dochazí. To, že čeká, že se na něj vysereš, je možna obraz jak vídí, že by reagoval on na tvojem mistě a když se tak nestane tak se mu možná rozsvítí. Ono tak ani nejde o to jestli mu dopustíš ty, ale jestli dokaže potom odpustit sám sobě, až mu to dojde. A pak bude hodně zaležet na tom jestli ubližoval vědome(do jaké míry vědel, že se chová jako svině, ale zapudil to schoval se předtím, protože si například řek nemam čas řešit to a choval se jako jeho otec, kteryho dejme tomu ešte nenavidel) nebo nevědomě ( že myslel, že děla pro tebe skutečně to nejlpší a byl jen uplně mimo) …z tvojeho pohledu je to uplně jedno pro tebe to mělo stejné nasledky. Nevím jestli někdo dokaže uvědoměle ublížit, ja ne. ( jasně, že sem xsetkrat to zesral a nejak se stim musim vypořádat a vetšinou, že sem myslel jen na sebe a neuvědomil si, že sám jsem nic! a zase nemužeš žít jen pro druhé a na sebe uplně srát)
          Já a muj otec i mati od nenavisti v pubertě pak nasledném respektu při studích (sem je moc nevidel) pak nenavist opět pak respekt protože jsme se zase moc neviděli. Je momentálně mám rád, ale nemel jsem to takové jako ty (zase než mi došlo, že sem schizoid mi trvalo mnohem dýl)

          • @Nocturnus:
            myslím, že tohle stojí za to si přečíst
            http://www.klubslunicko.cz/slunce/strach.htm

            • @Nocturnus: No tenhle odkaz si sem neustále vehementně cpal, když si měl ban. Teď ho sem dáváš znovu s jiným nickem a změněnou IP.

              Je to zajímavý, začetl jsem se do tý úvodní části a pak o části o schizoidní osobnosti a je to víceméně to, co popisuje Laing v Rozděleném Self. A už chápu, co tě na tom tak přitahuje… taky se mi v tom hezky čte no, člověk tam tak krásně poznává sám sebe.

            • @Nocturnus: díky za odkaz, ještě jsem to celé nepřečetla ale ten pvní případ schizoidní osobnosti na mě celkem sedí. teda zejména na mé dětství a mládí. později jak se narodily děti tak se to celé postupně srovnávalo. osamělá dávno jesu. ale to zavírání se do domečku, když cítím tlak nebo příliš blízkosti, pořád dělám :o)

          • @Nocturnus: Celý je to o tom, jak moc si to člověk chce/nechce je ochotný/neochotný ty věci ulehčovat a jak moc je prostě pohodlnej. Všichni víme všechno a je celkem putna, jestli si to člověk uvědomuje na vědomý úrovni nebo na tý podvědomí. Tak nebo tak každej víme moc dobře, co je dobrý a co je špatný. Jediný, na čem záleží je, jak moc se zesereme při každý životní zkoušce (který přichází každej den znovu a znovu a my máme znovu a znovu šanci udělat to jinak a líp).

            Lidi si neříkají “Nemám čas to řešit”, lidi si říkají “Nechce se mi to řešit” a tak ty věci neřeší, zvolí se prostě to nejjednodušší řešení (v případě autoritativního otce prostě zařvat, pohrozit a seřezat) a pak se jde do hospody na pivo.

            Lidi jsou prostě srabi. Lidi se vyhýbají realitě a tomu, co je potřeba a co je správný, protože jsou pohodlný a nechce se jim makat. Vím to, protože jsem velmistr ve vyhýbání se realitě a osrávání věcí a vím, že si je člověk vždycky do zatraceně vysoký míry vědom toho, že před něčím uhýbá a že si to ulehčuje. Platí to pro všechny oblasti života, včetně výchovy dětí.

            Ublížení pak není uvědomělí, ublížení je prostě z tej lennosti. Lidi si ubližujou ne z nějaký vypočítavosti nebo proto, že by je to perverzně těšilo způsobovat druhejm bolest. Je to proto, že jsou líný a volí ty lehčí a v tý chvíli snesitelnější řešení. Ale víme jak to je: Vše se vrací jak bumerang a člověk to dostane vždycky nakonec sežrat. I kdyby to mělo bejt až na smrtelnej posteli.

            • @Mordemy: MOrdemy, jsi tak daleko že dokážeš vidět co tvůj otec dělá špatně a co ty děláš jinak. Oted je jinde, jeho svět je jiný a nemá smysl ho soudit. jestli byl sráč nebo nebyl. třeba byl. nech ho být sráčem. to není tvůj úkol.
              ty můžeš nebýt sráč. ty to můžeš dokázat a to i díky tomu že jsi takový jaký jsi. ty tu šancí máš a můžeš ji uchopit. časem uvidíš že i tví rodiče v tom hrají nejen zápornou roli. můžeš se vůči nim vymezit, můžeš se oddělit a díky nim dokážeš něktreré věci skvěle postřehnout. sám jsi řekl že spoustu věcí vidíš díky jim. tak je nech ať se se svojí vinou srovnají sami. třeba se udějí věci. vše potřebuje čas. není třeba se do ničeho nutit. ale není se třeba ani nutit do odsuzování. nenutit se ani do respektu,, ani do lásky ale ani do pohrdání či odporu. každý si žít svůj život a nevměšovat se do života druhému.

              On ti asi říkal že jsi líný. ted mu to vracíš a říkáš že on je líný. ta lenost je něco jako nadávka. něco sprostého. pro mě lenost není nadávka, mě lenost nevadí. řešení něčeho může být taky nadávka. někdo může řešit a přitom mlátit toho druhého klasckem po hlavě. místo aby si každý hleděl svého tak se řeší a vzájemně týrají. každý si má přeče řešit sám sebe. sebe řídit a o sebe se starat. a toho druhého nechat na pokoji.
              jenže člověk má nutkání to dělat opačně. řešit ty druhé a řešit chyby těch druhých… lidé. proč lidé? já sama to musím dělat to o čem píšu. já sama jsem ten co koná. né ten druhý. já jsem ten co má něco udělat. ne nějací lidé

              • @ratka: ty moje řeči jsou pořád o tom samém, že okolí je je reakcí na mě. je to moje zrcadlo. když něco změním na sobě tak se změní i obraz v zrcadle. je zbytečné nadávat na obraz v zrcadle když se tam pořád vidím jen já.

                • @ratka: No já tomu rozumím, co chceš říct, i tomu předchozímu komentáři. A je to určitě vše o nás samotných a rozhodně po nikom nechci (tím spíš ne po rodičích), aby za mě něco měnili nebo řešili nebo tak něco.

                  Na druhou stranu ty si onehdá přiznala, že cejtíš vinu za to, že svoje rodiče necháváš být až moc a raději mlčíš, protože nemáš sílu na to něco říct (nebo jak to bylo; něco s tím tvým nemohoucím otcem si psala v tý šíleně dlouhý diskuzi – ah, už to mám, konkrétně >>>TADY< <<).

                  Řešením není nechat rodiče být. Je potřeba jak měnit sám sebe a svůj život, tak se věnovat těm lidem okolo a obojí dělat pokud možno naplno. Byť často to prostě není možný a někdy to nejlepší, co může člověk udělat, je mlčet.

                  Všichni jsme zrcadla. A všechno jsou to odrazy a fragmenty reality. A to je vše, co máme v ruce.

                  • @Mordemy: ano. od té doby se hodně změnilo. už jsem o tom dokonce i psala. s otcem jesm zažila něco co bys ty možná nazval trip. propojení během 14 denního společného pobytu a od té doby jsme ve vnitřním kontaktu. komunikujeme beze slov. on jakoby se hrozně zklidnil, asi tim že někdo ho uslyšel. smířil se s okolím, zpokorněl
                    s maminkou chodím pravidleně cvičit. jsem trenérkou seniorů a vodím sebou maminku na cvičení. hodně si spolu povídáme o jejim životě. otvírá se pozvolna… ona neví co to je, úplně se poddat. věřit si. jsem velmi opatrná u ní. ale řekla jsem ji všecko o vztahu ke světu. o komunikaci beze slov. o cítění. že není důležité co říká, že ji vnímám jinak. ať se nebojí… že se jí nic nestane. stejně je už hodně stará. je tak těžké se uvolnit. poddat se. je to velmi citlivé téma.

  11. REPLY k @Nocturnus/Grpsi: Podívej se, ono chápat Vesmír je hrozně fajn. Osvícení je taky fajn. A člověk se kolikrát nehne z místa, dokud mu to nějak nedoklapne, případně dělá jednu blbost za druhou, protože mu uniká smysl věcí. Ale rozumět věcem znamená se těch věcí taky účastnit a pracovat s nima. A to lze jen skrze zcela konkrétní praktický akce, který lidi dělají v realitě.

    Tejden zpátky jsem přestal kouřit. Po dvou letech. Začíná to mít konkrétní praktickej dopad na můj život. Co si udělal za poslední tejden ty?

    Je mi jasný, že by ses teď hrozně rád bavil o kvantový mechanice, ale ty tu máš oficiálně ban a máš ho tu za to, co za sračky si tu valil. Teď si sem přijdeš s jinou identitou a děláš, jakoby se nic nestalo a povídáš si tu o podstatě Vesmíru a na konec komentáře dáš smajlíka a pak se hrozně divíš, jak můžu napsat něco tak strašně přízemního, jako že bys neměl chlastat. No, můžu to napsat a budu to psát. Protože tady to není zdaleka jen o tom, aby se člověku něco spojilo v hlavě tím, že se dozví nějakou informaci. Nestačí prolejzat internet, chodit na fóra o kvantový mechanice, diskutovat o smyslu života s Mordemym na blogu, ale jinak si dál žít svůj život stejně jako několik posledních několik let.

    Když už sem někdo přijde, tak nemůže čekat, že zůstaneme u prostého popisu věcí a jevů, bez toho, aby se nezačalo rejpat do zcela konkrétních lidí a jejich životů. Jediný, o co tady doopravdy jde je, jak my lidi žijeme v praxi svoje životy. Jestli chápeš Heisenbergův princip neurčitosti nebo teorii strun, to je ničím v porovnání s tím, jestli seš schopnej pochopit a dodržovat to, že chodit do hospody na pivo je blbost. To je totiž teprve to, co se skutečně počítá a co je podstatný.

    • @Mordemy:
      no takže, jako prostě sem mel vic času a byla chut, abych to schrnul rešit determinismus/svobodná vůle(chaos). Ted zas sem normalne mezi lidma a chodim do prace, kterou mam rád! Nemám problém s lidma mluvit!
      K praxi: to je pravě ten problem já asi sem prilis malo schizoidní, abych jako tohle řešil tu, protože jako je uplna hovadina řešit konkretní přiklady s lidma, ktery u nich nebyli protože to pak je jen o dokonalosti popisu a stejne si jen představíš to co si nekde videl a k realitě jako to ma hodně daleko. K tomu chlastu a hospodam najdi z čeho je akutní zánět slinivky břišní z 99% a představ si co sem asi pak nemuže delat? chlastat! No a ted si vem, že “lev salonů” jako po prvnim večirku co byl uplne střizlivej se ptal barmanky estli jako kdyz chlastal vypadal přesně jako ty kamaradi co tam snima je a co myslíš že mu řekla??? tolik k hospodam a myslim že co je na nich špatny i dobry vim asi 200krát tolik co ty je to pro me uplne nepodstatny dneska(tu maš zasek jen ty). To že si přestal kouřit jako co stim???? kdyby si rači napsal, že už nemáš odpor z nakupovaní nebo že si byl celej tejden mezi lidma třeba i v ty hospodě(je jedno kde), protože to sou lidi a sou součastí ty tvoji reality taky!!! at chces nebo nechces a vyhejbani jako se nikam nedostanes. A jen tak mimochodem maš holku?
      Totiž ten hlavní problém mezi náma proč ani tu praxi jako nemužeme spolu řešit je determinismus, kterej sem tu řešil od začatku totiž, když maš problém s determinismem jako, že máš jen omezenou svobodnou vůli. Každej kdo neni osvícenej stejně jako ty(a to neznamena že si osvicenej spravně!!!) musí pro tebe bejt sráč. A ne uplně stejna bytost stejně dokonala jako ty já kdokoli. A komunikace sni se mnou s kymkoli na jakykoli urovni je dobra sice nemusim rozumet ničemu ale presto ti mužu pomoct :-) a ty mě pokud je čas a chut psat. Praxe je o tom se zvednou od toho PC a jit mezi lidi!!! resit praxi nejlip s lidma co s tebou tu situaci zazili!!! smajlik je pro me prostě symbol pro usměv nic vic nic mín stejně tak vnímaní je pro mě vnímaní a ne cejtení reality atd se skoro nedivim že maš tendence se stranit lidem, už tohle je překažka aby si se dorozuměl.
      To ,že si přišel na to, že grpsi a nocturnus jsou jeden sem rád a ban nenech se vysmát, to ty si zranitelnej a na kazdyho tu budes reagovat staci umet si změnit IP a založit majl a budeme si povidat jak dlouho se mi hodi ….. nicmene to jsem nemel nikdy v plánu, prostě bylo moc času a chuti a za to se ti upřímně omluvam, ale jinak to nešlo měl jsem ban)
      Pokud se tě to dotklo, tak si z toho nic nedelej ja tě neznam a ty mě, možna sem si tě špatně představil tolik k praxi přes internet….
      PS: A víš Heisenbergův princip neurčitosti neřika nic jinyho než že věda už umí říct že neví a dokonce si je dost jistá, že ani vědět nebude!!! tedy jestli je nebo není osud je otázkou víry a chtel jsem jen debatu ukončit mirumilovneji….

      • @Nocturnus: Už vážně ztrácím trpělivost se všema těma psychopatama. Furt vysvětlovat primitivní věci deprivovanejm imbecilům, který naprosto nejsou schopný přijmout základní východiska, je vyčerpávající a nepřináší to žádný výsledky. Takže vypadni Nocturnusi/Grpsi a už se nevracej. Máš svůj názor, tak si ho jdi cpát na svůj vlastní blog, mě to absolutně nezajímá a tady tvoje kecy trpět nebudu. Máš perma ban a platí to i na všechny tvoje další identity. Nechápeš ani to, že každej debil se stejně vždycky projeví, protože si můžeš změnit mail, IP i nick, ale péro máš furt stejně dlouhý a důvod, proč mě vůbec napadlo porovnat Nocturnuse a Grpsiho bylo to, že mi Nocturnus začal připadat jako “Grpsi, kterej se snaží bejt nenápadnej”. Takže do toho, klidně si založ další identitu, chvíli se tu budeme bavit a až se ukáže, že ta identita valí sračky, tak prostě dostane další ban – a je úplně putna, jestli budu vědět, že seš to ty nebo ne. Efektivně lhát se nedá, to už jsme tu řešili mnohokrát. Převracet realitu je pro tebe podstatně těžší a energeticky náročnější, než pro mě pak upřímně reagovat na ten stín/odraz, co sem přijde do komentářů diskutovat. Ty u toho strávíš půl dne, já to tu mám přečtený/zodpovězený za půl hodiny – protože nemusím u každý věty přemejšlet nad tím, aby to vypadalo věrohodně a jestli mě náhodou někdo neprokoukne, že mlžím. Já jsem upřímnej a to je asi tak o pět řádů snažší a funkčnější. No problemo Grpsi, tady je čas/energie na mojí straně, klidně do toho investuj kolik uznáš za vhodný, bez potíží si tu tohle můžeme zopakovat třeba dvacetkrát.

        Tvůj vztah k prostředí, ve kterým se pohybuješ, je úplně šílenej. Jako každej správnej magor si myslíš, že můžeš jen tak někam chodit, jen tak se s někým bavit, a “nemít s tím problém”, že ono se to dělá jen tak samo a interakce je jen o přenosu informací, který si hezky uložíš do svojí soukromý databanky a pak je z ní budeš tahat podle potřeby. Je hodně příznačný, že si sem házel ten odkaz na tu knížku, protože tam je velmi dobře popsaný, jaká blbost je tohle dělat – a právě proto to sem dáváš, protože to víš a doufáš, že ti někdo dokáže, že nemáš pravdu. Opět nelze, než konstatovat, že schizoid chce být odhalen, chce aby mu byla vyvrácena jeho pravda, a chce aby ho někdo “trumfnul”, protože tím v jeho temný ustrašený existenci vznikne světlej bod – vznikne někdo, kdo jakoby rozumí a ví víc, než ty a ke komu se můžeš potom vztahovat. To proto si měníš identity a lezeš sem znovu i po banu. Protože tě přitahuju jako můru světlo. Protože beze mě nemůžeš bejt, jelikož Mordemy je jakoby ten, co tu nejistotu, kterou ty tak palčivě cejtíš, nepociťuje. Proto tě tak vytáčím a seru a meleš tu cosi o tom, že nějaký moje osvícení není správný… protože ty si myslíš, že mám něco, co ty nemáš (návod na to, jak uzavřít tu díru v sobě). A myslíš si to proto, protože chceš, zoufale moc chceš, aby někdo takovej návod měl. A tak se mi tu teď snažíš dokázat, že ten návod nemám, a tajně doufáš, že se ukáže, že jo a já že tě přesvědčím, že tohle je ten bájnej svatej grál, kterej vyřešeí tvoje problémy s odděleností od světa… Amen. To je celej princip všech těhle volání o pomoc. To, že seš tady na blogu, neznamená nic jinýho, než že hledáš nějakou komunikaci a porozumění. A já ti rozumím, ale komunikovat s tebou za tohohle stavu nelze, protože si hraješ na psychouše, co má všechno na háku a všechno mu funguje a je strašně cool a happy, protože v životě “komunikuje na úrovni” (vyměňuje si informace).

        Praxe skutečně NENÍ o tom jít MEZI lidi. Už je to u tom celej jeden článek. Bejt mezi lidma fakt není umění. Chodit do hospody a vést “rozhovory na úrovni”, to pro mě není problém nebo lépe řečeno, teď už “je”, protože to prostě odmítám dělat. Protože je to píčovina. Jsem toho stále schopnej, když na tom někdo hodně trvá a když jsem přesvědčenej, že to k něčemu může bejt, ale na “lva salónů” si nehraju už pár let. Mezi lidi chodí všichni, všichni ti, co každej den v osm ráno docházejí do práce, platí daně, chodí k volbám, a posílají přání k narozeninám, a především si nedokážou představit, že by to mohli dělat jinak a že by to mohlo přinášet výsledky. To, že nechodím mezi lidi není nějakej můj problém nebo nějakej strach nebo něco, na čem bych měl/chtěl zapracovat a co bych si uvědomoval jako nedostatek. Na tom jsem “pracoval” kdysi na střední škole a tak jsem se dostal k pick-upu a k “řeči těla” a vůbec k celý tý moderní formě komunikace. A kam mě to nakonec přivedlo je popsaný v minulým článku. Tohle je prostě volba a je to zatraceně efektivní a funkční volba. S lidma se samozřejmě setkávám, ale snažím se o to, aby to nebyla jen “výměna informací”, ale pokud možno se cosi propojilo. Můžeš za tejden potkat desetkrát víc lidí než já Nocturnusi a můžeš ze sebe vysoukat tisíckrát víc slov, ale všechno je to úplně marný, je to jako blejt do řeky – všechno zmizí, nic nezůstane, lidi do tvýho života přijdou a zase odejdou, mezitím se vzájemně obohatíte o nový poznatky, a nakonec se z toho všichni zblázníte, protože kolem sebe sice budete mít pořád spoustu lidí, ale budete si pořád strašně moc vzdálení.

        To, že se mě ptáš, jestli mám holku, tomu už se vážně lze jen smát a upřímně lituju tu tvojí holku, protože žije s egoistou, kterej jí má jako ozdobu, kterou se může chlubit před ostatníma. A až budu jednou úplně na dně, tak si nějakou takovou holku taky pořídím, abych mohl mentálům jako seš ty dokázat, jak strašně sociální a emočně na výši jsem, že “mám holku”. A bylo by pro mě otázkou pár dnů/tejdnů nějakou holku “na ozdobu” sehnat – jenomže by to bylo za cenu, kteorou odmítám zaplatit. Bylo by to za cenu toho, že bych tu holku zblbnul. Ale to poslední, co teď potřebuju, je holčička, která se na mě pověsí a bude mi zobat z ruky… Tím bych skončil a mohl bych rovnou odepsat celej tenhle blog, protože to pokrytectví by bylo tak velký, že bych už nemohl napsat jedinej článek sem. Ne, nemám teď holku a je to zřejmě dobře. A co jako, že nemám holku? Sorry, ale já nechci holku proto, abych mohl říct, že mám holku, abych jí mohl tahat do společnosti a všem říkat, že spolu chodíme, abych se s ní prezentoval kamarádům a chodil s ní společně na nějaký kreténský společenský akce. V týhle pozici jsem už taky byl, že jsem “měl holku” a je to naprostá píčovina a bylo to totálně marný (s tím, že se celou dobu “hrálo na vztah” samozřejmě). Navíc to prostě opět nelze oddělovat a “mít holku” není prdel, holka je kupodivu člověk a ne šukací panenka na chlubení se borcům v hospodě, a pokud s někým chceš bejt, tak tam musí bejt sakra komunikace a musí se sakra makat na tej blízkosti, jinak to půjde do sraček ten vztah (pravda, někdy to trvá třeba i několik let, v manželství i desetiletí, než se ukáže, jakej to je shit). Prostě tvoje pojetí vztahu s holkou je stejně ujetý a úchylný jako tvoje pojetí reality a vztahů se všema lidma kolem tebe. Smajlík prostě není jenom úsměv. Protože úsměv není “jen úsměv” ty blázne, fakt se prober…

        Dávám ti permanentní ban a to znamená, že s tebou nechci a odmítám komunikovat (pokud chápeš, co to znamená). Nepřipadá mi efektivní tu pořád dokola omýlat to samé s každým dalším nově příchozím šílencem. Ve svým malým vesmíru to můžeš vzít jakože máme každý odlišný názor a tím pádem jsme nekompatibilní a tak si tedy každý půjdeme se svými názory svojí cestou. Což ty ale nedokážeš, protože víš, že tohle ve skutečnosti neníž žádnej konflikt názorů. A tak si prostě změníš identitu a za chvíli to tu povalíš nanovo v nějakým trochu jiným kabátě a budeš se mě snažit přesvědčit, jak moc si můžeme být navzájem prospěšný svojí komunikací… Jenomže základem je prostě nelhat a to ti nejde. Takže já budu čekat na tvojí další reinkarnaci, kterou znovu dokážeš, jak beze mě nemůžeš bejt a jak moc mě potřebuješ ke svýmu životu. Nashle brzy.

  12. Tak jsem přes víkend přemýšlel a došel jsem k závěru že tu máme problém s nadvýrobou. Stačí se podívat do supermarketů na ta kvanta výrobků a reklamy které nás přesvědčují, že si máme koupit blbosti které nepotřebujeme. A pak je tu především nadvýroba nás samých. O tom je tenhle článek. Schraňujeme názory, kterýma se prezentujeme a myslíme si, že nás definují. A bojíme se popření těch názorů, protože se bojíme ztráty “sebe”.
    Předevčírem, když jsem požil houby, ležel jsem v posteli v tichu, ve tmě a dostal jsem strach. Většinu času jsem sám, ale není to opravdová samota, vždy je tu hudba, kniha, nebo třeba myšlenka, co mě od opravdové samoty odvádí. V ten moment jsem musel vstát a pustit hudbu, abych se uklidnil, po minulým tripu, který mě docela odrovnal jsem byl dost nervózní. Ještě mě napadá, že setkání s Bohem bude dost bolestivý, ta neúspěšná snaha udržet si obrany ega…
    Sranda byla, když jsem měl na talíři ještě několik hub, ale už jsem byl dost hight, a musel jsem se dost soustředit abych se nedostal do stavu “paráda mám to” po kterým by nevyhnutelně následoval stav “kur*a jsem v prdel*” (nebo vice versa), ale je tu ta nadvýroba a co jsem si navařil, to jsem si taky musel sníst ^^. No nakonec jsem se ve 4 ráno rozhodl, že se vypravím do nedalekého lesa a bylo to v pohodě. Je pozoruhodné, že když jsem byl v polovině dávky (dával jsem to postupně) tak jsem všude viděl znaky, runy apod., myšlenky dost vířily, dá se říct, že jsem vyčkával a čekal co se bude dít – před tripem jsem jen houby požádal o lekci, která mi bude prospěšná. Když jsem se pak rozhodl pro výlet do lesa, stav se dost zmírnil, i když jsem toho v sobě měl více. Možná samotný záměr utlumil účinek.

    • @lelek: Docela dobrý s tou nadvýrobou ty jo… ta klasická nadvýroba je jasná, popsal to dokonale už Tyler Durden, 99.9% věcí ze supermarketů a obchodů obecně jsou nepotřebný shity a běžnej člověk útrací spoustu peněz za kraviny, přičemž ho do toho nutí celej současnej lifestyle v čele s reklamou. Co se mě týče, žiju už delší čas docela dost skromně, nejvíc utrácím za jídlo (a i tam by se toho dalo hodně omezit), nový věci si nekupuju téměř vůbec (jen v případě, že ta stará přestane fungovat), oblečenej chodím napůl jako trhan… a kupodivu mi to nejenže nevadí, ale řeším to prostě naprosto minimálně (specielně když se teď pár tejdnů prakticky vůbec nepotkávám s žádnejma lidma).

      To, že si s sebou vláčíme ty názory, který nás omezujou, to je fakt podstata tohohle článku a vystihl si to přesně. Snažíme se sami sebe definovat skrze ty vlastní názory a celý je to o hovně. Cesta není přes názory (nebo s názorama/s kabelkou názorů přes rameno), cesta je právě jen ta víra, která jakoby zdánlivě nemá žádnej obsah (nedá se to úplně definovat a popsat v co věříš), ale ve skutečnosti jsou bez obsahu ty názory. Názory jsou jen formy, názory jsou jen střípky všech těch našich konstruktů a lpění na názorech nikam nevede. Pravda je jenom jedna a jediný, co musíme udělat, je jí vnímat a pak je všechno jasný (a přitom to pak ani není tak, že “máme pravdu”, to už by bylo zase asimilovaný to sdělení…).

      K tvýmu případu: Tvoje poslední věta je klíčová a přesně takhle ti to zafungovalo a zafunguje to tak pokaždý a úplně každýmu, kdo do toho s tímhle záměrem půjde. Tohle je prostě aktuální problém všech těch moderních sobeckejch ustrašenejch tripperů, který přistupujou k tripu jako k magický pipulce, která má jakoby zafungovat zcela automaticky a automaticky dodat nějakej boost v podobě rozšíření vědomí (viz film http://www.csfd.cz/film/276351-vsemocny/ – kde LSD říkají NZT). To samý se stalo Vůdci, to samý se stalo jednomu klučinovi, co jsem s ním zkoušel tripovat, to samý je slyšet ze spousty míst poslední dobou… Jenomže ono to není o tý chemii, ono je to o nás. Slabost se projeví a vlastní sobeckost to všechno pošle do hajzlu. Ono můžeš ty houby požádat o radu a je to dobrej přístup snažit se to dělat takhle… ale ono to je kurva těžký udělat to opravdu jen jako pokornou žádost a nedělat tu žádost stylem “já teď pokorně požádám proto, protože se to tak má dělat a protože to CHCI dostat”. Celý je to o tom “let go”, nechat to bejt, netlačit na to, bejt otevřenej a počkat, co přijde.

      Ta poloviční dávka byla možná přesně to správný množství. Říkáš, že si viděl runy, tak si se měl věnovat runám a nechat to na sebe působit. Ty místo toho do sebe rveš další houby a pak se divíš, že to slábne. To přesně ono no… to je ta sobeckost.

      Dva týdny zpátky jsme si dávali trip (asi to nebylo vyloženě LSD, spíš jedna z moderních náhražek ale jelo to taky pěkně) a co se mě týče, neplánoval jsem vůbec nic, byť jsem dopředu věděl, co bude moje hlavní téma na tom tripu (protože to je moje hlavní téma posledních pár měsíců). Ale přesto se mi povedlo si to nenaplánovat a nechat to vyplynout a nakonec to samozřejmě vyplynulo tak, že se stalo to, co bylo “předprogramováno” (tj. tématem tripu bylo to téma, co řeším), ale úplně jinak, neboť jsem ten trip měl společně s někým, kdo byl “shodou okolností” zaseklej v úplně tom samým, v čem jsem zaseklej já. Takže místo toho, abych já něco dostal od tripu (nějaký info, jak dál), tak jsem celej trip strávil tím, že jsem tomu druhýmu člověku vysvětlovat, v čem je podstat toho záseku a proč nám to furt tak strašně nejde a několik hodin v kuse jsem opakoval něco, co už sám dávno dobře chápu. A tím jsem to samozřejmě ve výsledku docela hezky rozetnul i u sebe a ty věci se po tom tripu pohnuly (mimo jiného jsem třeba přestal kouřit…).

      Hrozně vtipný na tom bylo, že pak ráno po tom tripu se ta druhá osoba vyjádřila, že má pocit, jakoby to byl na ní nějakej set-up (že to bylo celý jakoby “nachystaný”). A ono to je svým způsobem nachystaný bylo, akorát ne od někoho, ale od reality. Nebo-li ony ty věci stejně nakonec vždycky vyplynou a dopadnou tak, jak člověk chce a to osvícení nebo kopanec od reality člověk dostane. Jen holt jinak, než si myslel a než by čekal.

      Chce to víc míň plánovat a nebejt tak sobeckej, protože pokud člověk něco chce style malýho dítěte a myslí si, že uvědomění funguje kauzálně (pilulka/houba —> informace), tak takovej člověk nedostane nic. Protože veškerý informace přicházejí v synchronicitách, ve víru…

      • @Mordemy: Říkáš že chodíš jako napůl trhan a skoro z toho cítím jako by ses tím chlubil, jako by to bylo něco, na co seš pyšný. Je určitě kravina kupovat nové “značkové” oblečení kus za 500+, ale dobře oblíct se člověk může i za pár korun. Už přes rok nakupuju na akcích second handu, kde je kus oblečení za 10,- až 30,- kč. Občas chvíli trvá, než tam člověk něco najde, ale jsou tam (mimo jiné) k dostání fakt úžasný věci. Věci co ani běžně v obchodě neseženeš. Zdá se, že to většina lidí nevyužívá. No když budeš mít chuť, tak se tam mrkni. Tady je jejich web: http://www.secondhandpress.cz/prodejni-akce . V Ostravě se to tento měsíc konalo 1.-3., a je to obvykle každý měsíc. Ze své zprávy cítím, jako bych říkal, no já chodím dobře oblečený za pár korun, to jsem ale frajer! No a asi to tam je (pokud ne, tak poslední větou jsem to zpěčetil). Ale vzhledem k nadvýrobě to není špatné. Paradoxně jsem tím, že šetřím, proti systému, když nepodporuju ekonomiku ^^.

        • @lelek: Možná to tak je no, že se “chlubím” tím, že nemám v hlavě Adidas a Nike. A možná to tak je i u tebe, že se “chlubíš” tím, že chodíš dobře oblečenej za pár korun. Ale na tom asi až tak nesejde… Lépe řečeno sejde na tom pouze když to začneme takhle řešit a rozebírat v čem kdo chodí.

          Podstatný je, že se oba alespoň co se oblíkání týče snažíme o nějakou efektivitu řekněme. Na odkaz mrknu a nelze, než souhlasit s tím, co píšeš. Dá se oblíkat i jinak, než v Kenvelu nebo u Vietnamců. Ono si teda nemá cenu hrát na to, že mi je jako jedno, v čem chodím oblečenej (není), akorát to prostě řeším naprosto minimálně a nemám na to energii chodit někde po krámech (nebo spíš já naprosto nesnáším jakýkoliv kamenný obchody, kde se lidi přehrabujou ve zboží).

          Prostě jde o to nežrat nějakej lifestyle – ať už Kenveláckej, skaterskej nebo třeba secondhanďáckej. Ale tenhle tvůj přístup se mi zdá fajn.

        • @lelek:
          tohle je tezky nejak vyresit.. co ma hodnotu? zda se hezky obliknout za par supu nebo zda na to kaslat? jen par nesouvislych poznamek:

          - pokud je obleceni symbolem pro to, ze se snazime myslet na realitu kolem nas, tak muze mit opodstatneni i neco kurevsky draheho ne?

          - cas jsou penize; ty leleku sice hezky popisujes marxistickou realitu, ale nejak ti nedochazi, ze ten cas, co jdes nekam na trh, neco tam vybiras, koukas se do zrcadla, ze zaroven cas, ktery jsi nevynalozil na neco jineho. Ekonomove pro to maji vyraz naklady prilezitosti/opportunity costs. A podle me neni spatny v techhle intencich uvazovat ackoliv se nelze zamerovat jen na penize. Proste za 2 hodiny na trhu jsi utratil skoro nula penez, ale jsi si jistej, ze jsi za tu dobu nemohl delat neco uzitecnejsiho? Je tak dulezity dneska zkraslovat realitu, ktera je v Evrope skutecne vymazlena do detailu? Tim nerikam punkovej fuckoff jako anti-poza ze je spravnej. Tim rikam, ze proste bitva je mozna nekde uplne jinde nez mezi tim vybirat si drahy hadry v nakupnim centru vs. levny hadry v sekaci nebo na aukru. A dost mozna ZVLAST pro chlapy.

          Abych to teda jeste pretocil: me dela dobre koukat se i na hezky oblecenou holku a kdyz se ta moje pro me oblikne, je to super, mam dobrou naladu a neco se hodne zefektivni. Pokud to clovek teda dela timhle stylem, tak je to asi ok. Ale jsi si jistej, ze se takhle oblikas kvuli realite a ne svy identite? V tyhle vyphotoshopovany realite, kde se sposuta lidi snazi neco sdelit sama sobe oblecenim, nekteri mozna i nekomu jinemu, ale postmoderna to cele nasala natolik, ze uz je z toho gulas a vse se tam ztraci. Neni milionkrat udernejsi nez najit vychytany baret za 5 korun proste a jednoduse rict realite na neco zdanlive samozrejmeho “NE”? Nepouziva se snad tahle magie kolem obleceni prave k tomu, abychom na to NE zapomneli nebo ho aspon trochu posunuli?

          • @La Tibor:
            se pridam …
            samozrejme je potreba resit efektivitu a je to tak jak pises proste dve hodiny se prehrabovat v hadrecha vybrat si neco co se libi je pro neefektivni… byla ale doba kdy to efektivni bylo a nesmime zapominat ze to tak proste nekdo ma. Nekdo kdo pracuje 8hodin denne nebo ma nejakou brigadu a tim to hasne ma cas si to prehrabat, ale je to dobre… posledni dobou fakt nestiham a nevim co driv zacinam si dost uvedomovat ze spoustu veci delam dost neefektivne a presto nemam zatim silu ipuls to zmenit i kdyz to proste udelat mam a nekde si v hlave rikam ze cim driv tim lip… mozna je to zase jen srabactvi protoze si potrebuju zahrat na sebe nejakou jistotu a proto se toho drzim… jsem zvedavej co s tim udelam… jo hadru mam 1/3 toho co jsem privezl a porad si nejak vystacim…a urcite je to stylem zivota…proste to nepotrebujes kdyz jses sam…nakonec to kazdej vidi jinak

          • @La Tibor: }a jeste drobnej koment k tomu jak se nase zensky chtej {nam} libit a tak se pro {nas} oblikaj… nerikam ze je to nepekny a ujizdim na tom stejne jako ty a pekne oblecena zenska je pekne oblecena zenska a nebejt jich ak jsou z nas poustvnici o jednom rouchu takze na tom ujizdi asi kazdej pac to neco opravdu zefektivni a toho neco muze byt spousty… ale pak se to prenasi i na nas aniz si to uvedomujem pac nevim jak ty… ale vedle svoji krasne obleceny zensky nejdes asi jako ten nejvetsi trhan… proste uz je tam nejake to ovlivneni o kterym se tu bavime dokola stejne tak jako je clovek ovlivnen komunikaci se svetem a vstrebavanim informaci… proste svet si v nas tu stopu zanecha a je ji treba vnimat …

          • @La Tibor: No tak to co máš na sobě tě ovlivňuje. Každý to bude vnímat jinak, někomu budou staré “hadry” vyhovovat, bude se v tom cítit dobře a bude tu pohodu vyzařovat, zatímco někdo jiný by se v tom dobře necítil a bylo by to znát. K tomu zda se oblékám kvůli realitě, nebo kvůli sobě – no nevidím jasnou linii v těch pojmech, tedy kde končí realita a začínám já. Oblékám se kvůli tomu aby mi nebyla zima/že by nebylo přijatelné abych se promenádoval nahý, ale taky abych nějak působil na sebe a ostatní. Nějakým způsobem působím tak jako tak a proto to má pro mě význam. Samozřejmě ego a celá představa toho kým jsem je falešná – člověk si myslí že je takový jak jej vnímají ostatní. Rodiče řeknou dítěti, že je chytré, ono tomu uvěří a dobře se učí (a vice versa). A ta představa sebe sama je nezbytná při interakci.

            No já spíše uvažuju v pojmu energie. Takže efektivní/správné/dobré je něco, co mě dostane tam, kde být potřebuju být, za nejmenší výdej energie.

            “Tim rikam, ze proste bitva je mozna nekde uplne jinde nez mezi tim vybirat si drahy hadry v nakupnim centru vs. levny hadry v sekaci nebo na aukru. Neni milionkrat udernejsi nez najit vychytany baret za 5 korun proste a jednoduse rict realite na neco zdanlive samozrejmeho “NE”?”
            Něco naznačuješ a já přesně nevidím co. Určitě je tu o tom nějaká diskuze, tak mě na ni kdyžtak odkázej, případně ji časem najdu.
            Z toho co vidím vyvozuju tolik, že asi mluvíš o cestě osvobození. No samozřejmě že jsou tu hlubší otázky, než o nákupu oblečení. Tisíc tváří hrdiny. Grof se zmiňuje, že jeden musí opustit vše co zná a projít obtížnými zkouškami, aby se mohl později vrátit jako hrdina. Tohle ovšem nepovažuju v běžné realitě za možné. I kdyby jeden odešel do cizího kraje, kde by nikoho a nic neznal, tak tu stále zůstáva jeho vlastní tělo, jazyk ve kterém uvažuje, vzpomínky atd. Grof o tom hovořil v kontextu se smrtí, šamanistickou iniciací psychoaktivníma drogama, kdy dokonce i tyto základní předpoklady odpadají.

            • @lelek: Myslim, ze ses uplne mimo a Orbitala si vubec nepochopil. Obleceni nosime vsichni aby nam nebyla, ale plno z nas (a podle toho, co pises) i ty ho nosis proto, aby se nejak predvedli. Snazime se tim nejak symbolizovat to, cim jsme nebo bychom chteli byt.
              Neplati to jen pro fiflenky a managery, kteri si nevezmou nic pod uroven Tommy Hilfigera..svuj styl ma uz dneska kazdej, i ti, kteri jsou povazovani za nizsi tridu maji svuj styl, styl sveho nadakvarka.
              Ja rikam, kasli na styl a na to, co obleceni symbolizuje. Ja si rano na sebe vemu to na co mam zrovna chut, at je to nejaka silena kombinace nebo ne. Neresim jestli jdu nekam, kde bych mel byt obleceni podle urcityho “kodexu”. Jde vzdycky o to, co je uvnitr tebe, to je mnohem dulezitejsi nez symboly obleceni.

              • @Vůdce: Rozjíždí se nám tu moc zajímavá debata o oblečení, tak ti teda na chvíli zruším ten ban, ať ti to furt nepadá do spamu… Třeba z tebe něco užitečnýho vyleze.

                Problém s oblečením je ten, že se vždycky předvádíš, i kdyby si stokrát nechtěl a vždycky to oblečení cosi symbolizuje. Jestli si viděl seriál Sherlock (Orbe tobě by se to mohlo líbit, ústřední postava je stoprocentně asociální psychopat…), tak tam ten moderní třeskutě vtipnej Holmes lidi odhaduje (odhaluje) na základě jejich oblečení – a obávám se, že kdybysme měli Sherlockovu mozkovou kapacitu, tak bysme toho byli schopní taky (na pivo večer s Georgem; nová přítelkyně; vlastní dva psy…) . Prostě jakýkoliv oblečení, který máš aktuálně na sobě (bez ohledu na to, jestli se řadí do nějakýho stylu) o tobě vypovídá a cosi vysílá do okolí a zároveň tě nějak sebedefinuje (i když v prvý řadě asi odrazem – že nejdřív to jde z tebe ta energie, na základě který se oblíkneš a pak když seš oblečenej, tak tě to zase zpětně ovlivňuje; takovej kolotoč).

                Takže to, že si na sebe ráno “vezmeš to, na co máš chuť” není zdaleka tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Protože ta tvoje “chuť” z něčeho vychází (právě z toho, co máš uvnitř a co považuješ za tak důležitý) a oblíkneš se na základě toho svýho vnitřku. Je to zase provázaný, nemůžeš se “vykašlat na styl”, protože ať si na sebe vezmeš naprosto cokoliv, vždycky to má nějaký důvod a vždycky to má výpovědní hodnotu (a Sherlock to z tebe vyčte; pokud tedy nejsi tak drsnej jako slečna Adler, která věděla, že ať si vezme cokoliv, vždycky se v tom odrazí její osobnost a tak se pro jistotu s Sherlockem setkala úplně nahá).

                Jedna věc je společenskej kodex, na kterej můžeš kašlat. Druhá věc je “to, co máš uvnitř” – to ti vždycky nadefinuje velmi přesně to, co si na sebe oblíkneš a vždy tam bude tvůj otisk (právě kvůli tý “chuti”).

                • @Mordemy: Jo to je vlastně fakt. I ta moje chuť z něčeho vzešla…asi nejlíp si to vystihl v tom komentu pod tím, kde píšeš:

                  “že to určitě JE hra a JE to nějaká perverze, ale holt to je perverze takovýho druhu, kdy to prostě není efektivní snažit se to nějak “vyřešit”.

                  Vlastně to jediný, na co je potřeba dávat pozor, aby do toho člověk moc nespadl a nezačal si na tom až příliš ujíždět.”

            • @lelek: K tý cestě hrdiny: Jasně, že to jde, jen to už dneska není úplně prdel a místo toho, aby ses nechal sežrat velrybou, musíš dělat podstatně nesmyslněji vypadající věci (jako třeba vydělat pár mega). To, co je popsaný v Tisíci tvářích hrdiny udělal třeba La Tibor tím odjezdem do Brazílie. Já jsem to udělal odjezdem na Ozoru a prvním tripem. Ale nemusí to bejt zdaleka jen takovýhle věci, kdy někam fyzicky odjedeš. Ono stačí třeba i to přestat chodit do normální práce (tím pádem se vzdát normálního života a zapomenout na to, že budeš žít normálně) a začít dělat sám na sebe (to je taky cesta hrdiny a splňuje to ty kritéria…). Celá ta kniha Tisíc tváří hrdiny popisuje mýty, který jsou jen alegorie – není to čistě o tom jet pryč do cizího kraje (do Brazílie nebo třeba do Japonska…), byť takhle je to samozřejmě vidět nejjasněji.

              Cesta hrdiny je třeba psaní blogu. Posledních pár let nedělám nic jinýho, než že se snažím zapomenout na všechny ty krávoviny, který mě naučili rodiče a škola, když jsem byl malej, a vydávám se po stezkách, který ti v televizi neukážou a o kterejch se v novinách nepíše. A pak ty věci, co jsem se dozvěděl, nějak zpracovávám tady ve formě článků. Hrdina se vždycky vrací zpátky mezi lidi a snaží se jim předat to, co se dozvěděl a tohle je podstata tohohle blogu.

              Celej ten procest popsanej výborně i na tom obrázku v tý knížce je, že seš v tý řekněme “běžný realitě”, pak se z ní vydáš na dobrodružství, během dobrodružství získáš nějaký poznání, a pak se zase obloukem vrátíš do normální reality, kde to poznání máš jako hrdina reprodukovat ostatním. Bohužel máme postmoderní dobu a celý je to totálně rozesraný tím, že lidi tohle schéma dost nechutně zneužívají – viz přesně tvůj případ, kdy tvůj trip byl tím dobrodružstvím, ale to poznání během toho dobrodružství tě jaksi minulo. A jedním z důvodů, proč tě minulo, je to, že si nešel po cestě hrdiny – ty si vůbec ani na okamžik nepomyslel, že by ses pak mohl vrátit zpátky a s tím co znáš někomu pomoct. Ty sis chtěl jen pohonit triko na tom a ano, sice všem říct, co si se dozvěděl, ale primárně proto, abys mohl zamachrovat a posílil si tak vlastní identitu. A z toho důvodu ten tvůj trip nevyšel. A ze stejnýho důvodu nevyšel trip X dalším lidem (například tady našemu milému Vůdci).

              Vůbec dneska je kolem týhle cesty hrdiny strašnejch průserů, co si my lidi na sebe a na druhý šijem. I když se dobrodružství podaří a ty získáš mocnej kouzelnej meč a setneš jím hlavu nestvůře, věci se můžou zkomplikovat při návratu (to je vůbec asi v dnešní době to nejtěžší; vracet se do tý běžný zkurvený reality).

              Viz třeba tenhle paradox:

              a) něco se dozvíš, získáš zkušenost a když se vrátíš, lidi ti strašně začnou žrát tvůj falus (viz. odjedeš do Brazílie = seš ten, co žil na druhý straně světa = máš najednou ten falus, ten kouzelnej meč (!), ten symbol tý zkušenosti; nebo odjedeš na Ozoru, dáš si tam tripa, dotkneš se Boha…)

              b) po tom návratu zpět všem vyprávíš, co se ti přihodilo; lidi to sice strašně žerou, ale zároveň se snaží udržet si svojí běžnou realitu, kterou jim tím svým hrdinským kouskem narušuješ; takže sice máš informaci, máš zkušenost a přestože teď na rozdíl od ostatních máš kouzelnej meč, je ti to k prdu a všichni tě za to začnou v podstatě nesnášet

              c) s lidma se tím pádem dostaneš do konfliktu, buďto proto, že jsou to ignoranti a hrajou si na to, že jich se ta informace, kterou ti to dobrodružství dalo, netýká, nebo proto, že to vědí moc dobře a chtějí si uchránit svojí pevnost

              d) skončíš jako hrdina, kterej je frustrovanej z toho, že ten poklad, kterej přitáhl z toho velkýho dobrodružstív, nemůže stejně nikomu předat a nemůže se o něj s nikým rozdělit, protože lidi by tím, že by ho od tebe přijmuli, museli v jistým smyslu taky na to dobrodružství (museli by zapomenout na to, co znají a vzdát se sami sebe)

              eventuelně pak přichází e) se všema se hádáš, na všechny seš nasranej nebo na ně machruješ, protože ti připadají jako tupci

              Ono lze zažít dobrodružství a vrátit se z něho s pokladem, ale potíž nastává většinou ve chvíli, kdy se to snažíš implementovat zpátky do tý běžný reality. A to jsme pak zase u toho, že vracet se zpátky do tý běžný reality už právě člověk nesmí. Jak se jednou vypravíš na dobrodružství, už tam tak jako tak nějakým způsobem zůstaneš a už to nikdy nebude jako dřív (a nemá to být jako dřív). Vracet se do stejnýho prostředí ke stejnejm lidem, to už prostě nebude fungovat.

              • @Mordemy: Úplně super se v tomhle dá vidět třeba paralela, když se vydal Bilbo v Hobitovi za dobrodružstvím.
                Žil si ten svůj život na dně pytle, kašlal na všechno..ignorant prostě..pak přišel Gandalf (něco jako Orb) a nakopl ho…Bilbo si prošel cestou a našel poznání. Pak se vrátil na Hobitína, ale tam už mu to vůbec nesedělo, protože to byla ta stará ignorantská realita a tak nakonec odjel někam s elfama…

                Ten název “Cesta tam a zase zpátky” toho nakonec skrývá mnohem víc..

          • @La Tibor: K tej tvojí holce konkrétně:

            Když jsem jí naposledy viděl v tom červeným kabátku s černejma punčochama s červenejma puntíkama a tou červenou brašnou ze sedmdesátejch let, byla fakt moc krásná a bylo to úžasný vidět ji takhle oblečenou. Ale nesouhlasím s tím, že je to “OK” a už vůbec ne, že je to kvůli realitě.

            Pokud se oblékne “pro tebe”, neoblíká se kvůli realitě. Oblíká se “aby se ti líbila” a to je věc identity, případně (pravděpodobněji) věc perverze a hry. Ano, šlo by na to koukat tak, že se teda hezky oblíkne, aby se ti líbila a když se ti bude líbit, tak tobě bude líp a budeš moct líp pracovat a věci, kterejma makáš na realitě, půjdou lépe (nebo-li oblíkne se kvůli efektivitě/realitě). Jenomže tohle je už podlě mě příliš složitej myšlenkovej veletoč a TAKHLE se prostě nikdo oblíknout nedokáže a tohohle tvoje holka schopná není (a není toho schopná žádná holka). Takovýhle zdůvodnění už je jen ex post hledání “hezky oblečenýho důvodu”.

            Pak další zajímavá (logická) věc je, že když byla hezky oblečená tvoje holka, tak jsem si všimnul, že ty sám seš oblečenej taky nějak “líp”. A prostě ne, tohle nemůže bejt věc reality, tohle je prostě věc identity a toho, že spolu cosi hrajete (to, že se chcete jeden druhýmu líbit). Samozřejmě vtip je v tom, že to vlastně není žádnej problém, a je to docela hezký tohle a nenapadá mě žádný funkční řešení, kterým by se to dalo dělat jinak. Navíc i ta perverze a hra je provázaná s realitou a ono to skutečně asi i v tý realitě něco pohne dobrým směrem. Jen konstatuju, že to určitě JE hra a JE to nějaká perverze, ale holt to je perverze takovýho druhu, kdy to prostě není efektivní snažit se to nějak “vyřešit”.

            Vlastně to jediný, na co je potřeba dávat pozor, aby do toho člověk moc nespadl a nezačal si na tom až příliš ujíždět.

            Btw debata o oblečení se nikam nehodí víc, než pod tenhle článek, takže jsem rád, že se tu řeší věci k tématu.

            • oblečení je součást života stejně jako jídlo = neobejdeš se bez něho a taky záleží na tom co jíš nebo si na sebe oblíkneš a nepředpokládám že tu někdo z diskuze chodí na Adama nebo žije z energie co přijme ze slunce

              ono například koupit si tričko Nike může znamenat:
              - kupuju si drahý zanočkový oblečení
              - sympatizuju s tou značkou
              - tričko se mi líbí a značku vůbec neřešim

              takže ne vždycky platí že kdo nosí Nike je duševní mrzák

              ale víc se mi líbí to téma “vyparádit se”

              něvěřim tomu že zanedbanej bezdomovec se podívá do zrcadla a upřímě si řekne
              “sem spokojenej s tim jak vypadám a žiju”

              nevěřim tomu že někdo by s takovym člověkem byl ochotnej trávit dost času, zvlášt když jeho oder by byl horší než dávka slznýho plynu a už vůbec nevěřim tomu že s takovym člověkem by někdo měl radost souložit (pokud vyloučim extrémy sebetrýznitelů apod)

              a pokdu pominu připady typu holka si vezme oblečení který z ní udělá sexuální obkejt pro někoho u koho žádá o práci, nebo narcisů, tak vesměs vyparádit se aspoň pro mě znamená ukázat že mi záleží na mě ale i na tom druhym, tzn obětoval sem svuj čas abych se líbil sobě a líbil se například holce s kterou du na rande

              naopak pokud někdo chodí hodně zanedbanej znamená to že na sebe kašle, ale kašle tim i na ty ostatní (doslova řiká nestálo mi to za to a nestálo mi to ani za vás)

              a taky by to nemělo být jen o tom vyparádit se ve speciálních příležitostech, pokud člověk doma žije jako prase a pak se vymydlí na jeden večer tak to neni žádná výhra

              takže jen bych dodal ano je důležitý aby tomu člověk nedával větší váhu než to má, ale stejně tak je důležitý aby na to nerezignoval, protože to jak se člověk o sebe stará a oblíka značí jakej má vztah k sobě i okolí

              • @bmx:
                s tvym komentem ve směs souhlasím, hlavně ten poslední odstavec to podle mě pěkně vystihuje.
                s čím ale nesouhlasím je tohle:
                “ono například koupit si tričko Nike může znamenat:
                - kupuju si drahý zanočkový oblečení
                - sympatizuju s tou značkou
                - tričko se mi líbí a značku vůbec neřešim”

                protože to pořád má vypovídající hodnotu – i když se ti to tričko líbí (hezký triko nike jsem snad ještě neviděla), tak pořád nese otisk té značky, tzn celou její politiku, která je vidět, ale i tu část, která vidět není. vesměs se trička značky nike (apodobně) nosí zejména pro tu politiku, která je vidět, ale která je jenom veřejná hra, protože “hezky tricko nike” nestoji dve kila (ani tri). jasne muzes si ho koupit treba v sekaci, pripadne ho dostat, ale porad se motame v tom stekjnym kruhu. proste ta fajfka uz je taky jakysi symbol.
                myslim, ze nike dela pekny, celkem funkcni, ale stale dost drahy, sportovni obleceni. (resp da se sehnta hezci a lepsi levneji).

              • @bmx: S Nike (a značkama jemu podobnýma) je tu jeden problém a tím je popkulturní podhoubí s takovou značkou spojený. Nike je brutální konzumně-popkulturní symbol a něco takovýho si prostě na sebe NEMŮŽEŠ vzít jen tak “protože se ti tričko líbí a značku vůbec neřešíš”. Prostě ne. Pokud si myslíš, že seš toho schopnej, tak žiješ v bludu. Absolutně nelze. Vzít si na sebe Nike “jen tak” protože je to hezký tričko, to je nesmysl. Nic takovýho neexistuje a nikdo na světě nic takovýho nikdy neudělal (kromě černoušků v Africe, který o Nike nikdy neslyšeli a je jim jedno, co od charity dostanou za značku trička, hlavně, když mají co na sebe).

                Koupit si tričko Nike je to samý jako koupit si Volkswagen Passat “protože se mi líbí” – specielně pokud víš, že tohle auto je v ČR symbolem podnikatelskýho úspěchu.

                Jde prostě o to, že si nemůžeš hrát na oddělenost od reality a sraček v ní a zaujímat pozici “Mě se to netýká, mě je nějaká značka ukradená, mě jde jen o to samotný tričko/auto/iPhone…”

                Psal si mi, že tě zajímá Stern. No takže tady máme krásně tu tvojí pointu, kterou si hledal: Stern dojel PŘESNĚ NA TOMHLE stylu myšlení. Přesně proto se zbláznil! Protože on si myslel, že může bejt nad těma věcma. A teď už mi je jasný, z jakýho důvodu jsem tě považoval v mailu za Sterna. Je to z tebe prostě cejtit to, že si myslíš, že můžeš bejt nad realitou. Nemůžeš. A když v tomhle pojedeš dál a i v dalších věcech, než jenom v tom jaký nosíš tričko, tak prostě skončíš blbě.

                • @Mordemy: já ale nemluvil o sobě, měl bys počítat i s tim že ti černoušci v Africe nejsou jen v Africe a že vážně ještě existujou lidi i mezi náma který můžeš potkávat při cestě městem, který tohle prostě neřeší a je jim jedno jestli nosí Rasta čapku a mikinu Lonsdale dohromady

                  já si na značkách celkem zakládám a u některé značky bych věc nekoupil ikdyby se mi líbla, takže u mě je to takovej průsečík oblíbenosti značky a toho jak se mi oblečení líbí a na pohed pěkný tričko od ťamanů s dvouma fajfkama bych si asi nekoupil

                  ale tohle je osobní preference danýho člověka, já chtěl zdůraznit tu obecnost že je lepší jít mezi lidi s čistym trikem bez fajfky, než s upatlanym zapocenym trikem s fajfkou

                  ohledně Passata: nekoupit si věc jen kvuli tomu co znamená pro druhý taky nebude uplně ideální

                  dejme tomu že máš oblíbenej styl hudby nebo skupinu a najednou někdo z venku jí přiřadí určitej symbol, kterej se ti nebude líbit.. ale to že se mezi příznivcema toho co máš rád najdou debilové přece neznamá že to okamžitě musíš opustit, nebo to vidíš jinak?

                  jinak díky že si napsal i něco ke Sternovi, ale na to abych to dobře pochopil by to chtělo trochu delší a hlubší rozbor

                  • @bmx: ještě mě napadlo že by někdo mohl argumentovat:

                    čistý triko bez fajfky může pro někoho znamenat to stejný jako upatlaný triko s fajfkou

                    ale to by byl podle mě ten případ kdy se trhá realita, kde každej má tu svou a kde v jedné platí jiný zákony než v té druhé (úcta upocenym trikem)

                    je i možný že by to tak fungovalo a do jistý míry funguje (vrána k vráně, bezďák k bezďákovi)

                    ale realita je taková že kdo se o sebe nestará ten zhnije

                  • @bmx: Je zásadní rozdíl mezi tím, jestli někdo něco “řeší” a jestli to na toho člověk pořád ještě působí. Můžeš bejt ignorant a prostě si oblíct Nike a myslet si, že to s tebou nic neudělá. Ale to je asi tak všechno. Ten dopad to na tebe bude mít o to větší, že neřeší, že je to Nike.

                    To, že si nemluvil o sobě je zajímavý. O kom si teda mluvil? O cizích anonymních lidech, kteří neřeší to, že mají na sobě Nike?

                    Upřímně nevěřím tomu, že dneska lze v metru potkat lidi, co neví, co je to Nike. Nevěřím tomu, že dneska lidi neví, co je to Coca-Cola. Jo, věřil bych to svojí babičce, že je tím nezasažená a skutečně to ignorovala… možná. Ale něco mi říká, že ty si nemluvil o důchodcích. Jak říká Žižek: Na dnešní ideologii je fascinující, že je tak všudypřítomná, že už o ní ani skoro nevíme. A o to je ta ideologie silnější, oč víc se tváříme, že nás už se nějaká ideologie netýká.

                    Ano, je spousta lidí, kteří “neřeší” (v uvozovkách), jestli si na sebe oblíknou Nike nebo ne. Respektive jsou lidé, kteří si oblíknou Nike a řeknou, že to neřeší a že se jim pouze líbí to tričko. To ale naprosto neznamená, že takový člověk není zatraceně silně ovlivněnej tím, že má na sobě Nike (že má na sobě ten popkulturní symbol). A dokonce člověk, kterej se tváří, že mu to je jedno, tak takovej člověk je ovlivňenej tím symbolem Nike ještě o kus víc, než člověk, kterej si ten Nike na sebe vezme s plným vědomím toho, co je s tou značkou spojený. I kdyby ten člověk by nakrásně takovej ignorant, že by o Nike nikdy neslyšel (a opakuju znovu, že nevěřím tomu, že takový lidi existujou a pokud, tak jsou asi tak vzácný jako ti perverti, co šukaj smradlavý bezdomovce), tak i kdyby se někdo takovej našel, tak jakmile vyrazí mezi lidi, tak všichni ostatní, kteří moc dobře vědí, co je to Nike, budou tou značkou a tím tričkem tohohle našeho ignoranta ovlivněný. A samozřejmě se to projeví na chování k němu. Nebo-li opět bez ohledu na to, jestli víš nebo nevíš, co Nike je, seš tím ovlivňenej už jen třeba díky tomu, jak k tobě přistupujou ostatní lidé (přistupujou k tobě jako k někomu, kdo má na sobě tričko oděvní megakorporace).

                    No, všechno výše uvedené jsem napsal po přečtení prvního odstavce. Teď jsem si přečetl druhej odstavec tvýho komentu a v něm z tebe leze, že si zakládáš na značkách a pěkný tričko od ťongů by sis nekoupil. No tak to už potom fakt nechápu, co tady teď ksakru řešíme, když si právě přiznal, že žereš hru na značku a ještě to vydáváš za “osobní preferenci každýho člověka” (opět dokonale názornej příklad k tématu článku).

                    Ad. Passat a “nekoupit si věc jen kvuli tomu co znamená pro druhý taky nebude uplně ideální”: Tohle je naopak hodně dobrej postřeh a chtělo by to domyslet do konce, zdá se mi. Každopádně podstata je taková (když to hodně zjednoduším), že když si teda koupím Passata, tak moje hlava bude mít větší tendenci spadnout do módu “Jsem zazobanej podnikatel, co je lepší/má se líp, než většina ostatních.” Jasně, lze si koupit Passata a do takovýhle sračky možná nespadnout, ale stojí to kvantum energie navíc – a to je zoufale neefektivní, vynakládat energii na to snažit se bojovat se silným symbolem. Navíc jsem toho názoru, že ten symbol tě stejně nakonec dostane….

                    Samozřejmě na tomhle místě přichází ta známá diskuze o užitečnosti tý věci, kdy lze argumentovat tím, že Passat má přesně ty parametry, který zrovna potřebuju, je to pohodlný auto, je bezpečný, spolehlivý atd. atp. – ale kolik lidí dneska jezdí takovýmhle autem, protože ho fakt potřebujou? Passat se dneska kupuje kvůli reprezentaci, kupuje se s ním korporátní identita, je to symbol manažerskýho postavení. A já prostě neznám jedinýho člověka, kterej by jezdil v Passatu a zároveň nespadl do tohohle, co popisuju (a že jsem těch lidí s Passatama pár poznal; tímto zdravím kámoše, co prodává sprchový kouty).

                    Ad Stern: Dával jsem ti odkazy na stránky o Sternovi, sám Stern se tu na blogu a na dalších blozích projevuje (odkazy jsou sesumírovaný zase přímo na těch stránkách), už jsme ho tu řešili a dost podrobně rozebírali x-krát. To, že po mě chceš hodinovou diskuzi na ICQ, kde bych ti měl podle tebe rozebrat Sterna a popsat ti, co dělal kde špatně, to mi připadá opravdu silně “sternovský”. Do toho magora už prostě nehodlám cpát další svůj čas a někomu hodinu vysvětlovat, co se dělo.

                    • @Mordemy: asi chápu co se snažíš říct, ale přijde mi že to moc démonizuješ, protože ono na tebe nějak působí i to tričko od Vietnamců a třeba to nakonec může mít daleko horší důsledky než Nike..

                      a s takovym přístupem můžeš řešit i to že nechceš žít v domě kterej je z porothermu nebo ytongu ale potřebuješ ty pravý kameny z Amazonie, nebo ještě zajít dál a přemýšlet jak si sednout na prkýnko aby to na tebe nepůsobilo tak jak ty nechceš

                      to zase přijde mě že se dá zbláznit i tady z toho přístupu kdy to řešíš až moc a přisuzuješ něčmu sílu kterou to ve skutečnosti nemá

                      s takovou to skončí v tom že se musíme zavřít do bubliny aby se tomuhle všemu předešlo

                      a nakonec mi vyjde že nejepší je vůbec neexistovat

                      takže souhlasim s tebou halvně v tom že je důležitý nežrat to tolik, nebo hlavně nenechat se tim sežrat a to do obou extrémů

                      docela k tématu je tenhle díl South Parku
                      http://en.wikipedia.org/wiki/A_Scause_for_Applause

                      a ještě Stern

                      zajímá mě to, ale na druhou stranu mě to nezajímá tolik abych kvuli tomu sedl na týden před monitor a četl a četl, proto sem se tě zeptal jestli bys na to měl čas, protože hodinovej rozhovor s tebou by mi dal myslim si víc než ten týden co bych nad tim strávil

                      a už taky beru v potaz že na to hlavně němáš chuť a to sem přečetl jen zlomek toho jak vyšiloval

                    • @bmx: Tohle je vážně skvělej přístup – něco tě zajímá, ale nezajímá tě to natolik, aby sis to sám přečetl a vyhledal, tak s tím radši otravuješ mě a doufáš, že kvůli tvojí lenosti strávím hodinu vysvětlováním něčeho, o čem víš moc dobře, že si to můžeš najít sám (akorát seš prostě píča líná). Takže máš samozřejmě smůlu a ode mě se nedozvíš nic.

                      K tématu: Nepotřebuju pravý kameny, stejně jako nepotřebuju stoprocentně ekologicky vyrobený tričko, ale nejsem blázen, abych na těle nosil tričko firmy, kterou zná každej teenager v celým západním světě.

                      Nejde mi o to vyhnout se působení sraček a zavírat se někam do bubliny (neboť to nelze), jde mi o to zbytečně na sebe ty sračky nepatlat, když nemusím. Klidně se hezky oblíknu, ale stylem, co na začátku tohohle vlákna popsal lelek, ale žádnou zprofanovanou globální oděvní značku na mě prostě nikdo nedostane.

                      Sílu to má, důkazem je to, že přemejšlíš tak, jak přemejšlíš. Jestli si myslíš, že tvoje ignorace nemá co dělat s tím, jak chodíš oblíkanej, tak seš vedle. Souvisí to spolu naopak velmi úzce a ty seš přímej důkaz toho, že lidi se dají posuzovat podle toho, jak chodí oblíkaný a že to, co má člověk na sobě, o něm vypovídá vcelku HODNĚ.

                    • @Mordemy: podívej prostě sem se tě zeptal jestli máš čas, stačilo naspat ne nemám, to jako když si zapomeneš hodinky tak budeš bloudit městem a hledat hodiny místo toho aby ses zeptal prvního člověka co potkáš abys nebyl piča líná?

                      já mám svuj lifestyl kde se radši oblíknu do značky co se mi líbí než bych abych šel primárně k Vietnamcum, pokud na to mám

                      ty máš svuj lifestyle kde se vymezuješ proti globálním značkám

                      vypovídá to o nás hodně a dál co? každej sme prostě jinej, nebo máš k tomu nějakej jinej závěr?

                    • @bmx: No tak přesně závěr typu “každej jsme jinej” k tomu samozřejmě nemám a větší blbost už si fakt napsat nemohl.

                      Specielně kvůli takovýmhle kecům jsem psal článek výše. Četl si to vůbec? Pochopil si o čem ten článek je a co kritizuje? Nebo seš tak línej, že tu komentuješ bez toho, aby ses obtěžoval si vůbec něco přečíst?

                      Sorry, ale realita je jenom jedna. Postmoderna je shit.

                      Nemůžeš si definovat vlastní lifestyle a nemůžeš si definovat vlastní realitu, jako to děláš teď. Pokud to děláš, jdeš tím totálně do sraček a tvoje sračkoidní myšlení a vnímání se pak projevuje ve všem, co děláš (aktuálně tady na blogu v tvejch komentech). Ohejbání reality nefungovalo Sternovi a nebude fungovat ani tobě.

                      To je asi tak všechno, co k tomu mám.

                    • @Mordemy:

                      máš pravdu že sem článek nečetl

                      teď sem článek dočetl a jediný co sem z toho pochopil je že popíráš sám sebe

                      v článku nabádáš ať jdou všichni s názorama k špíku a je potřeba je zahodit a vstoupit do neznáma

                      takže správně by si měl zahodit svuj názor na Nike, ale zatim si to neudělal, takže popíráš sám sebe

                    • @bmx: Skutečně brilantní analýza! Super, tak já teda zahodím svůj názor na Nike a začnu nosit mikiny s fajfkou a budu strašně vysmátej a úplně v pohodě, protože už vůbec nebudu muset řešit, jak jsem oblečenej a pojedu jen podle toho, co se mi líbí.

                      Dej si oraz a pár dní nekomentuj, točíš se v kruhu a valíš nesmysly. Pokud budeš dál trvat na hovadinách, máš ban.

                  • @bmx: tyhle postmoderni kecy, jak nekdo nevi, co vlastne ma za znacku na sobe a ze triko s fajfkou je stejny jako bez atd maji prave lidi, co si sami snazi nejak ospravedlnit tu svoji zavislost na symbolu

                    (jedinej) bod za to ze to priznavas

                    hele co se techhle veci tyce, tak ja sem hodne velkej mimon, ale kdyz jsem si fakt nekdy koupil omylem neco znackovyho a nevedel to (a tady uz jsem dost mimo v tom, ze nevim esli je za bundu hodne 500 nebo 2000, tudiz jsem schopen si koupit i neco predrazenyho, aniz by me to varovalo pred brandem), tak mi okoli dalo vedet “jeeee, ty mas znacku XY” a od ty doby to proste vim a nejak to na me pusobi

                    “dejme tomu že máš oblíbenej styl hudby nebo skupinu a najednou někdo z venku jí přiřadí určitej symbol, kterej se ti nebude líbit.. ale to že se mezi příznivcema toho co máš rád najdou debilové přece neznamá že to okamžitě musíš opustit, nebo to vidíš jinak?” -> ty jsi fakt hlava dubova… opustit to nemusis a IMHO bys nemel (protoze to je namlich to samy jako opoustet falesny self), ale proste ten vyznam od ty chvile vnimas; pokud jsi nahodou mimon jako ja nebo predseda zidovsky obce co si sel koupit teplaky na behani a dones domu ke zdeseni a smichu vsech Zidu UMBRO, tak ve chvili, kdy zjistis, co ze to mas na sobe to proste na tvy chovani vliv ma a to at si to na sebe vezmes nebo to naschval nechas ve skrini

                    Vcera zrovna jeden ex-wannabe-skin tohle resil na sazkari.

                    Ale to vubec neni TVOJE situace, protoze ty znas znacky a trendy velmi dobre a skutecne se ti nemuzes stat, ze najdes v satniku Umbro jako Zid nebo jako ja znackovy skejtovy hadry, ktery sem si koupil kvuli tomu, at maji my kamosky ve skejtshopu trzbu a zaroven sem si chtel nechat poradit od znamejch, nebot jsem je tehdy mylne povazoval za pricetny lidi a nechapal jsem o cem ze skejt hadry jsou, tj. o outsourcu prace v cine a brandu, tak jako vsechny ostatni hadry. Domnival jsem se, po vsech tech instruktaznich videich cool typku na prknech, co skacou z eifelovky [tu pozu jsem taky nejak vytesnil], ze ty kalhoty budou “nafurt”, protoze esli neco fakt nesnasim tak nakupovani cehokoliv. Kratasy vydrzely 6 fulltime sezon (vcetne brazilie), byly to defacto my jediny kratasy a prave ted se rozpadly. Myslim ze vydrzely vic nez jiny, ale zadna slava.

                    Nicmene dokud ty kalhoty mely aspon puvodni cernou barvu a ne takove seprane zesedle nic, tak jsem VEDEL ze mam nejakou znacku, neb mi to pote co jsem si je koupil cely docvaklo. A v tyhle situaci je dnes v roce 2012 KAZDEJ, krome autistu, protoze reklama se zefektivnila exponencialnim tempem. Ja byl driv zpozdenej, protoze jsem asocial bez televize, ale i me docvaklo o cem ze ty brandy jsou. A me v tomhle je fakt mozno brat za hranicni level retardace, aspon co se hadru tyce.

                    Proste smir se s tim, ze pokud je nejakymu stylu prirazenej urcitej symbol jak rikas (ono je to slozitejsi, ono v prubehu tvoreni toho stylu na tom ta urcita idea spolupracuje), tak ten symbol uz si pak “zije svym vlastnim zivotem”. Je fakt nudny porad dokola poslouchat dnesni jakoby svobodomyslne nazory ve stylu je to “je to jen symbol, tak to neres”. Je to SYMBOL, takze kdyz ho pouzivas, tak BUDES nest odpovednost. Uplne stejne jako kdyz jsem si dal do avataru svastiku nebo nosil triko Hizballahu. Tak proste lidi funguji, tak funguje realita. Muzem s tema symbolama ruzne carovat, jako kdyz jezdim na rozvrzanym kole po Brazilii (hint: muj brand je tady bilej ksicht), ale ty symboly, pokud jsou platny, proste jsou mocny.

                    A ty si tady na tom blogu nevyrves ze nejsou. Je vtipny ze prave tady! Je logicky ze prave tady! Bez na Facebook, tam ti to potvrdi 100 z 100 lidi, ze to co rikas o triku s fajfkou je pravda. Skoro jakoby bylo symbolem nasi doby vubec popirat symboliku (a diky tomu jsme v ni naprosto uvezneni). V tyhle iluzi, ze symboly jsou jen jakesi obrazky, jsem zil taky pekne dlouho.

                    Snaha rozkryt realitu je snaha o desymbolizaci… samozrejme. Vtip je v tom, ze kdyz se na to jde primou cestou (coz tak nejak citim v tomhle ted mnou kritizovanym postmodernim pristupu), tak se do toho clovek zahrabe jeste vic a zjisti, ze ho nekde bicuje domina do krve nebo neco v tom smyslu, coz si postmoderni clovek oduvodni tim, ze ho to jen tak bavi.

                    GOTCHA? (to je znacka tech mejch kalhot, co uz je musim vyhodit)

                    • @la tibor: @la tibor: Jeste chci rict, ze znacky jsou podobne intelignetni jako Stern. Uci se. Tudiz kdyz po silenem vypeti lidi zacnou znacku demaskovat, znacka si prisvoji prave to demaskovani a z toho demaskovani udela brand. Prvni v CR, co si pamatuju, v tomhle byl Sprite a to musi byt konec 90.let. Bylo to neco ve smyslu – nezajimam se o znacku, narazim klidne do kandelabru, PIJU SPRITE.

                      Tohle te, mily bmx, presne dostalo. Prostoze dneska na tomhle jede vetsina znacek pro frikuliny. Naservirujou ti pod nos a ty to sezeres. Je to “funkcni”. Nike by klidne mohla udelat takovou reklamu, uplne to vidim. Mlada holka behajici si svobodne parkem. A do toho patetickej hlas: “nezajimaji me znacky, nezajima me spotreba”… hop preskoci pejska “citim pohyb, energii, zivot”… nejaky zrychleny vzpominky na mladi, detstvi, vecirky… “vim, co je dulezite… neni to neco resit, neni to ani neco neresit”… “jit si svoji cestou… ale prd, to vi kazdy ze to neni mozne”… slap do louze… “zivot je komplikovanej”… zmena hudby na z jemne elektroniky na psychedelickej metal, holcicka bleje u lampy. NIKE logo, konec reklamy.

                    • @la tibor: @la tibor: v první řadě opravdu doporučuju podívat se na ten South Park a jen přidám malou ochutnávku https://www.youtube.com/watch?v=9JXCLwkKFpo, protože po přečtení tvýho druhýho postu vážně myslim že to stojí za to :)

                      v druhé řadě, nedávno sem Sprite měl a zjistil že do normálního Spritu se dává aspartam a to u mě je důvod toho že ikdybych ho miloval a pil od dětství, tak končí

                      když srovnám Adidas a Nike, tak z vlastní zkušenosti můžu říct že Adidas kvalitu má a krom značky opravdu platíte i za kvalitu, kdežto u Nike (s kterym ikdyž to tak možná vypadalo nesympatizuju) mi přijde že se platí hlavně za značku a kvalita už tam tolik neni (ale i tak tam pořád nějaká oproti Tesco Value je)

                      jinak skejtový značky sou dneska na stejný úrovni jako Nike a Adidas.. je to mainstream a nosí je každej druhej a je to vidět i na tom že nejznámější skejtový značky už jdou s trendem a nedělaji tolik volnej střih co dělávaly a pro který je skejtový oblečení skejtovym oblečenim, tzn hlavně funkčnost

                      když vidim děcka co jezdí na skejtu a maji uplý jeany skoro už jak holky tak vážně nechápu jak se v tom můžou na skejtu pořádně hejbat

                      co se týče symbolů, zrovna na svastice je vidět jak jeden symbol může symbolizovat protichůdný věci jako je nacismus a východní náboženství

                      ale pokud si mi tim chtěl říct že když si v ČR připnu na hruď svastiku za cílem identifikace s východnim náboženstvim, tak drtivá většina těch co potkám ve mě budou vidět nácka (stejně jako u tebe s Umbrem), tak asi chápu o čem mluvíš

                      a pokud už sem to neřekl tak teď asi řeknu něco za co dostanu ban

                      největší síla symbolu spočívá v tom jakou sílu mu člověk dá, to že se budeme konfrontovat s lidma kteří ve svastice vidí největší zlo je fakt, ale to je jejich problém (ale beru že pokud vim co symbol symbolizuje v dané kultuře, tak konkrétně svastikou tim vědomě podstpuju riziko že v nejlepším dostanu rychtu od nějakýho antifašisty) a na člověka co v ní vidí jen pár kolmic by destruktivní vliv mít neměla, stejně tak pro někoho je písmeno A symbol anarchismu, pro někoho součástí abecedy

                      a pokud sem dobře pochopil Pána prstenů tak tam onen Prsten je symbolem moci, po které něktěří prahnou, jiní z ní mají hrachy a pro Tom Bombadila je to jen obyčejnej prsten

                      z toho co řikáš ty a vlastně i Mordemy mi plyne že přístup Toma Bombadila je utopie

                      ale v tom případě bych rád věděl PROČ je podle vás lepší se vůži symbolu vymezit..

                      já v tom nevidim rozdíl, buď se se symbolem ztotožním, dávám mu tim sílu a on na mě působí a nebo se vůči němu vymezím čimž mu taky dávám sílu a působí to na mě taky

                      pokud se tim nechám poholtit tak je jedno jestli stojim při symbolu nebo proti němu, dopadnu tak že budu nosit jen značkový hadry a z jakejkoli jinej se osypu nebo doapdnu tak že ikdyby mě měli uříznout koule tak si na sebe nevezmu ani potítko Nike

                    • bmx

                      terminologii jsi pochopil spravne, priklad s tomem bombadilem je perfektni

                      co ti furt unika je to, ze tom bombadil je mistni buzek “co chodil po zemi jeste pred lidmi a elfy” nebo neco v tom smyslu

                      jo, bude nas to pritahovat, budem chtit mit takovou moc, budem pro to vymyslet vsemozny eskapady jako ratka vs. penize, ale jsme jen lidi

                      takze svastika v Cesku dnes NENI bud symbol fasismu nebo symbol zivota z Indie… svastika je symbol tohohle vseho bordelu dohromady; svastika je i symbolem tyhle debaty

                      proste tohle je picovina, kde si hrajes na boha: “největší síla symbolu spočívá v tom jakou sílu mu člověk dá, to že se budeme konfrontovat s lidma kteří ve svastice vidí největší zlo je fakt, ale to je jejich problém (ale beru že pokud vim co symbol symbolizuje v dané kultuře, tak konkrétně svastikou tim vědomě podstpuju riziko že v nejlepším dostanu rychtu od nějakýho antifašisty) a na člověka co v ní vidí jen pár kolmic by destruktivní vliv mít neměla, stejně tak pro někoho je písmeno A symbol anarchismu, pro někoho součástí abecedy”

                      symbol ma silu jakou mu davas ne ty, ale jakou mu davaji vsichni lidi dohromady; nejsi ve vesmiru, kde jsi sam… to je duvod proc se schizoidi stavaji schizoidy, chteji si to cele definovat po svem a cim vic se snazi, tim vic zjistuji, ze sami nejsou a tim vic je ve fazi schizofrenie prave ty symboly otravuji, nici a utoci na ne; tvuj pristup jak se rozcilujes nad tim, ze to Acko na krku pro nekoho nemuze byt JEN to pismeno je presne takovym ukazkovym pristupem schizoida

                      zkus to, bud hlupak jako vetsina ostatnich lidi, co trvaji presne na tom, co popisujes a snaz se byt Tomem Bombadilem; anebo bud pokornej a sleduj proste symboly a jejich promeny ve spolecnosti a zkus s nima pracovat s tim, ze pracovat s nima NEZNAMENA snahu o jejich definici/redefinici/zmenu

                      a pracovat se symbolama dnes znamena prave symboly pochopit a predat to dal -> i proto ti ted tohle pisu

                    • @la tibor: tohle moc nechápu

                      když budu chodit po městě se svastikou s tim že vzdávám hold Indii a žádnýmu nacismu, lžu si tím pádem do kapsy a dělám ze sebe idiota, protože vim že je v ČR i symbolem nacismu? a v tom případě pokud bych nevěděl že symbolizuje i nacismus, tak bych si nelhal do kapsy, ale stejně v kultuře kde ten nacismus symbolizuje to pocítim?

                      takže je uplně jedno jestli svastiku vidim jako pěknej obrázek nebo nebo ji vidim jako druhou světovou válku, symbolizje tohle všecko dohromady – něco víc něco míň a to z ní dělá ten symbol jakym je?

                      a za 200 let může svastika sambolizovat třeba monopol značky na terminátory, to už záleží na tom kam se symbol svastiky historicky posune?

                    • @bmx: Hele chápeš to moc dobře, jenom se tomu bráníš a nechce se ti to implementovat do svýho života, protože by ti to pobořilo tvůj schizo-vesmír, to je celý. Už třetí den si hraješ na nechápavýho a je to fakt úmorný.

                      Pokud nežiješ v jeskyni bez televize a bez připojení k internetu, tak ANO, pocítíš to. Prostě to buď přijmeš nebo ti to bude dělat bordel v hlavě, protože na sebe budeš vymejšlet nějaký šílený mindfucky, kterejma bys to zakryl.

                      Prostě si šáhni do podvědomí a zkus chvíli cejtit. Co CÍTÍŠ směrem k tomu symbolu? Vyser se na nějakou analýzu a zkus vnímat skutečně jen to, jak to máš ten symbol zafixovanej v sobě. Když to uděláš poctivě, tak uvidíš, že seš stejnej jako všichni ostatní (a tvůj “racionální názor” na ten symbol je tak trochu nepodstatnej).

                    • @la tibor: presne tak, jak pise mord od A do Z, s tim, ze kdyz ty ted pujdes do ty jeskyne, tak prave proto, aby sis dokazal, ze mas nejakou moc nad svastikou a lonsdalem

                      je to umorny..protoze je to furt dokola

                      Kde tohle zacalo? U britsky trilogie Black Mirror, ktera je predevsim v tom dile jak jezdi na kolech prave o tomhle, o cem se tady ted s tebou BMX dohadujem. Skutecne ti nikdo nemuze zabranit si myslet ten mainstreamovej nesmysl se svastikou, co tu furt opakujes, ale ver tomu, ze ten serial se zrovna snazil prave tohle zborit a protoze to toceni v kruhu vystihuje velmi dobre, tak o nem je celej clanek.

                      A proc je o tom ten clanek? No prave proto, ze je to neco prekvapiveho pro nas. Neco skryteho. Neco co si zastirame. Skutecne nemusi byt zaplatpanbuh vsechny blogposty a clanky potvrzujici to co vsichni vidime. Tenhle takovej neni. Celej tenhle blog takovej neni. Ale furt sem bude lozit jeden silenec za druhym, co mu to nepujde pod vousy a pak je tu videt fakt pestrej scenar unikovejch manevru.

                      Jeste k “za 200 let může svastika sambolizovat třeba monopol značky na terminátory” jo pokud to tak je, tak to pak bude tohle, ale je to vysoce NEPRAVDEPDOBNE. Symboly se vyvijej podle nejaky psychdynamiky. Jestli za 200 let bude neco svastika symbolizovat, tak si mozna uz nikdo nevzpomene na Hitlera, ale na demenci z pocatku 21.stoleti, kdy se na tom symbolu zasekavalo hafo intelektualnich debat, misto toho, aby lidi sli makat nebo tak neco. Aspon uprimne doufam.

                      Jinak receno..nejen ze nejaky clovek nema moc si ze vzduchu symbol vytvorit (koneckoncu Campbellovy myty ukazuji ze symboly jsou napric kulturami STEJNE – proc asi no? protoze nase mozky jsou stejne a situace temi mozky produkovane dopadaji stejne asi jako vzorky z ruznych casti fraktalu maji stejny zaklad), ale ten symbol se taky neridi nejakym Brownovym pohybem jakoze by v case T+1 byly znova zamichane karty a symbol by nahle symbolizoval neco uplne nahodneho.

                    • @la tibor: nechci se dohadovat, chci pochopit jak to myslíte se symbolama

                      jenže když si přečtu že to chápu dobře (na příkladu se svastikou), ale zároveň opakuju mainstreamovej nesmysl se svastikou, tak sem tam kde sem byl a nechápu nic

                      momentálně cítim ohledně svastiky (a co už tu zmínil la tibor) že je hlavně symbolem (jako Nike) téhle naší diskuze, nebo pro vás možná ztráty času s někym kdo se přišel hádat a trvat si na svym oproti vám zaostalym názoru na symbol

                      evidentně ste mym postojem už prošli, zatim co já tim vašim ne, takže nakonec to může být v tom že sem jednoduše ještě nedospěl do bodu to pochopit

                    • @ bmx
                      no aspon mame nejakyho spolecnyho jmenovatele, i kdyz je to teda dost sileny cislo…

                      zacni tim, cim zacina tenhle clanek: Cernym zrcadlem; je to ve vsech dilech, ale v tom s tema kolama nejvic
                      … o co tam jde? o to, ze cim vic od neceho utikas, tim vic te to dostava; co muze byt to neco? symbol samozrejme; muze to byt i spolecnost, ktera symboly definuje a prave proto, ze ma ta spolecnost takovou moc, tak proto vubec popirame existenci symbolu spolecnosti a chcem byt “individuality”

                      stejnej problem je v L. Carollovi v Alence a problemu cerveny kralovny

                      tohle nepochopis/neprijmes dedukci: na tohle (i na viru) je mozno dojit pouze myslenkovym experimentem, kdy v sobe clovek sebere odvahu a zaroven koncentraci a uvnitr sve mysli dokaze zkonstruovat “jinou” mysl.. staci zlomek vteriny a tou jinou mysli mam na mysli proste pouze teoretickej koncept stylu ted napr: “jak by svet vypadal, kdyby symboly skutecne byly definovany spolecnosti a ne lidma individualne”… pokud si dokazes natolik uvolnit imaginaci a vzit se do toho, tak ti najednou hlavou musi projet neco jako “A DOPRDELE” a v tu chvili to mas a mas to i s bonusem, kterej ti ukaze, proc jsi predtim nebyl schopen vnimat tak evidentni vec

                      tohle neni zadny stoupani po GTD zebricku, je to proste jako predstavovat si furt vesmir, kde ma pravej uhel 45 stupnu

                      btw. podle me prave tohle co sem popsal vyse umi psychedelika uvolnit (pri vhodny prilezitosti); kdyz ted uvolnim svoji palici tim smerem jak popisuju vyse pri zkoumani prave toho co popisuju vyse, tak bych rek, ze je to tim, ze LSD je atomovka, co se nas nepta jestli hodlame svuj mozek uvolnit treba i jinym experimentalnim osobnostem nebo pro prijeti jinych psychickych zakonu a dogmat… LSD proste prijde a s raznosti autisty zapne tlacitko a deal with it

                    • @la tibor: na mě mluvíš moc abstraktně, já tohle nedokážu pobrat

                      vidim že mi něco chceš sdelit ale absolutně nevidim co

                      pro tebe to možná zní jako pes štěká haf ale mě to zní jako kočka píská huu

                      prostě nechytám se.. ale na to Černý zrcadlo se podívám

                    • @bmx: Opět nelze, než konstatovat, že to, že je na tebe něco “moc abstraktní” a nepobíráš to je

                      a) tvoje lenost
                      b) vyplývá to z toho, že máš cosi s vnímáním
                      protože c) někde ve svým životě děláš dost zásadní chybu , která ti to vnímání mrví

                      (jakou tu chybu děláš už jsme si tu řekli – stručně řečeno snažíš se ohýbat realitu na svoji stranu; to se pak nemůžeš divit, že je na tebe ta realita “moc abstraktní”, když jí pořádně nevnímáš…)

                    • bmx:
                      cervena kralovna rika, ze abychom mohli stat, musime bezet stale rychleji (spodoba s rustem HDP a rustem rustu, aby spolecnost zustala stejna NENI nahodna)

                      Na tom neni nic moc k nechapani. Kdyz mas radu 11101001 a invertujes ji na 00010110 tak jakou mas informaci? Opacnou? Z symbolu mas ne-symbol? Ani omylem? Mas uplne totoznou informaci, totoznej symbol (zas sem si vzpomnel na to video Hardbassu a ANTI-ANTIFA to je proste ono).

                      Problem desymbolizace proste narazi na to, ze nektere veci nelze jednoduse scitat jako vlny v repracich, ktery posles proti sobe a mas ticho, jako v modernich sluchatkach, ktery si lidi cpou do usi, aby je nesralo mesto.

                      Jinak se teda omlouvam, ale krome cernyho zrcadla muzu vytahnout zas ten koan, co byl v titulce na Brazilii: “Kdo se nesnazi, niceho nedosahne. Kdo se snazi, taky toho nedosahne.”

                    • napadlo me toto: symboly funguji, protoze lidi maji magicke uvazovani; ale k tomu, abychom pochopili symbol, uz proste magicke uvazovani musime prekrocit (k tomu abychom symbol pouzili, naopak magicke uvazovani potrebujeme… a do toho se lidem zpatky pak uz moc nechce viz. Mordemy a penize)

                    • @Mordemy: na tohle ti můžu říct jen to že ty zase z mýho pohledu dělaš chybu v tom jak moc se snažíš nežrat nějakej lifestyle

                      a taky sem se ti to tu snažil několikrát vysvětlit a chtěl po tobě abys mi trochu rozkryl proč tolik ujíždíš na tom že je to správně

                      a dost pochybuju že nějaký “A DOPRDELE” v tomhle ohledu u tebe proběhlo

                      takže krom toho osvicování a směrování druhejch by ses možná měl taky trochu zamyslel sám nad sebou

                      jediný co si zvládl když sem tě upozornil na to že sám sebe popíráš byl nějakej rádoby sarkastickej odpal kterym si mě měl uzemnit nebo co a jasný vyhýbání se seriózní reakce

                      a je jasný že přesně proto se teď urazíš a buď mi dáš ban (a u toho mi nezapomeneš pěkně naložit na cestu) a nebo na truc mi ban nedáš abys ukázal jak si nad věcí (nade mnou) a budeš se dál snažit o moji nápravu

                      a to je naše společná vlastnost, nemůžeme se navzájem překvapit, proto je takhle diskuze mezi náma už dávno v prdeli a vedeme ji jen proto že nemáme nic lepšího na práci, což je samo o sobě v prdeli ještě víc, což je rozumnej důvod pro to mi dát ban……

                    • @la tibor: díky za snahu, ale tohle vážně nemá smysl, prostě mi to do hlavy neleze ať už je důvod moje lenost nebo absence klíčových buněk, výsledek je stále stejnej

                    • proste se podivej na tu trilogii, koukni se na tu alenku a na veci, co tu byly mineny, koukni se na Memento a jiny Nolanovy filmy… od toho je to tak delany, ze te zaujme pribeh jakoby navrchu a v jednu chvili se to (doufam) sepne

                      mozna budes muset pockat az te treba porazi auto a skoncis na vozejku nebo nejaka jina “katastrofa”, co te vyhodi z klidku a pohodli… ale mel bys tomu jit ve vlastnim zajmu naproti, nicmene je mi jasny, ze presne to neudelas

                    • hele ty tvoje uvahy o banu/nebanu jsou myslim uz na dobry ceste k tomu, to cely nejak pochopit; po vzoru od vedle navrhuju nasilnou zmenu nicku “bmx”, v niz bude zakodovany pochopeni problemu

                    • @bmx: Rozkrejvám ti tady celou dobu něco. Problém je, že seš línej, máš poškozený vnímání a seš sobec. Ano, ty po mě furt jen něco chceš, automaticky očekáváš, že to dostaneš a když se tak nestane, tak se urážíš. Sorry, ale tady prostě nejsi v mateřský školce.

                      Ptáš se mě dokola na věci, na který jsem ti už odpověď dal, akorát holt ta odpověď není taková, jakou by sis ty představoval (nemá to tu snadno stravitelnou neabstraktní formu pro debily, že jo…). Bohužel abysme se někam dostali, tak musím naprosto alibisticky prohlásit, že já se nemusím přizpůsobit tobě, ale ty se musíš přizpůsobit tomu, jak funguje realita (a ano, já “mám realitu” a ty jí “nemáš” v týhle diskuzi – pokud se ti to nelíbí, můžeš jít jinam, nikdo tě tu nedrží, ale já mám pravdu a basta – míra, kdy jsem s tebou dokázal hrát hru na názor už se naplnila). Takže já ti tu nebudu donekonečna znovu a znovu odpovídat na stále ty samý dotazy a ještě k tomu tou formou, kterou ty chceš, naopak ty prostě budeš poslouchat, co já říkám a snažit se to pochopit anebo odsud půjdeš do prdele. Je to dostatečně jasný?

                      To, že popírám sám sebe si prohlásil v souvislosti s tím, že mám “názor na Nike”. Vysvětloval jsem ti, že to prostě není názor a od tý doby se ti tu snažíme vysvětlil, proč je Nike symbol a co to znamená, že je to symbol a co to dělá s tvým myšlením takovej symbol. Nebo-li snažíme se tu popsat realitu (neprezentujeme tu žádný názory). Celou dobu se tu zabejváme symbolama, ke kterejm jsme se dostali od diskuze o oblečení a toho, co si vzít na sebe. A ty stejně po třiceti komentářích napíšeš, že tu na tebe jen machruju a že se vyhýbám seriózní reakci.

                      Můžeme se bavit o tom, jestli se nám jednotlivě subjektivně líbí víc červená nebo modrá, ale nemůžeme se bavit o tom, jestli je voda je mokrá nebo ne. A nemůžeš neustále cpát to, že podle tebe voda mokrá není a obhajovat to a pak po mě chtít, abych se pohyboval v tvejch intencích a argumentoval nějakým protinázorem. To je prostě absurdní. Nebudu argumentovat u něčeho, co nemá s nějakým názorem co dělat. Můžeš mít názor na to, že normální zdravý člověk má tři ruce, ale já odmítám takovou diskuzi vést stylem, že ti budu předkládat argumenty. To prostě musí probíhat jinak – musí tu jít o to srovnat vnímáního toho člověka natolik, aby už tam ty tři ruce neviděl. Nic jinýho smysl nemá. Tady to NENÍ svobodnej demokratickej prostor.

                      To, že je tahle diskuze mezi náma dvěma na hovno je samozřejmě fakt. Na druhou stranu co po mě chceš? Jak jinak už se s tebou v týhle fázi mám bavit? Nebo si mám hrát na demokracii nebo jak? To už bysme to uzavřeli po dvou komentářích s tím, že “každý máme jiný názor” (a proč je to s těma názorama blbost je tu popsaný v článku a nebudu ti to znovu vysvětlovat – vzhledem k tomu, že se ani neráčíš si ten článek přečíst předtím, než pod ním začneš komentovat).

                      Prostě uvědom si, že ty seš v praxi prostě jen další (v pořadí tak stopadesátej) schizoidní chlapeček, co se tu s ním na blogu nesmyslně hádám o píčovinách. A ano, budu se snažit se ti věnovat dokud to půjde, ale až to nepůjde, tak tě odsud prostě vykopnu a budu se věnovat někomu nebo něčemu jinýmu. To, že ty tuhle diskuzi vedeš už jen z nudy, to je tvůj problém (a ani za mák ti tenhle kec nevěřím jen tak mimochodem). Já se ještě pořád snažím ti něco vysvětlit. Pokud už ti to připadá k ničemu, zvedni se a odkráčej, výjimečně mi ten čas naopak ušetříš, než aby ses mi ho pořád snažil urvat pro sebe. Už se párkrát stalo, že tyhle zdánlivě nesmyslný diskuze nakonec udělaly svojí práci a ten člověk se pak fakt otevřel. Zkouším to jak magor znovu a znovu a jednou za sto let mám pak radost, když se to fakt projeví naplno, že to není nesmyslný… A ono není ani tohle marný a k ničemu, ono se v tobě hejbou věci ani o tom nevíš a ukáže se to třeba až v odstupu a zabalený do něčeho úplně jinýho, než je diskuze o symbolech…

                    • @Mordemy: o lidi ti nejde to bys nenapsal co si napsal: já sem ten někdo kterýho všichni otravujou a vy ste ty ztracený nicky co chcou ode mě zachránit

                      a máš pravdu to není machrování, tady už sjíždíš do pohrdání

                      s takovym přístupem nepomůžeš nikomu

                      takhle můžeš probudit pár debilů (realita bude taková že je dostaneš do ještě větších sraček) a ti nejšikovnější z nich se na tebe nalepí, budou ti lézt do zadku aby se ti zavděčili, protože pro ně se staneš bohem co je vytáhl z temnoty a s bohem je dobře být za dobře a nekriticky budou hltat každej tvuj myšlenkovej pochod a ohánět se jim při první příležitosti do roztrhání těla.. stručně řečeno z debila uděláš trosku

                      pro tebe ten člověk bude jen další čárka a asi nějakej duševní fet aby sis upevnil iluze o sobě samym

                      protože tohle co píšeš a hlásáš vůbec nekoresponduje s tim co děláš

                      až se začneš chovat podle toho co řikáš tzn hlavně neohýbat realitu, neutíkat před realitou, teprve pak to co řikáš nabere nějakou váhu

                      @la tibor: něco mi radíš ale je ti jasný že to neudělám, to má stejnej efekt jako radit mrtvýmu jak se udělat, otázka je proč takhle ztrácíš čas

                    • @bmx: Áno, celou dobu se tu s tebou bavím jen proto, abych tě ponížil, jak jinak. A dělám to tak úplně se všema lidma na blogu i v životě. Tohle říkalo konkrétně La Tiborovi už asi tak padesát lidí za tu dobu, co ho znám (to jen takový info, abys to mohl implementovat do tý hry, kterou tady teď na mě a na něho hraješ – a na oba zkoušíš něco trochu jinýho).

                      To, že napíšeš takovouhle sračku opět nejvíc vypovídá o tobě samotným a o tom, jakej máš ty styl myšlení a co ty sám očekáváš od lidí a reality.

                      Těšilo mě. Nevidím důvod, proč se s tebou dál bavit.

                    • @bmx: Mimochodem všiml sis, že bych tebou “pohrdal” na začátku týhle konverzace? Ne, píšu ti až jdeš do prdele až po třiceti komentářích. Protože ani já nejsem splachovací chápeš? A ty už mě teď prostě sereš a serou mě ty tvoje tupý kecy, takhle jednoduchý to je. To, že ty si to ve svý sobecký vztahovačnosti vyložíš tak, že mě serou všichni lidi a všechny posílám do prdele při každý příležitosti a každýmu dávám najevo “pohrdání”, to je zase jen tvoje úzkoprsí vidění světa ve kterým neexistuje nikdo jinej, než ty a tvoje uměle vytvořená perspektiva.

                      Prostě si tentokrát zcela otevřeně dovoluji poslat tě do hajzlu a vynadat ti do vylízanejch kokotů a podzravuj o blog vedle, mentále. Nazdar.

                    • bmx: “neco ti radim, ale je mi jasny ze to neudelas”… co ti radim? radim ti jen at se podivas na Black Mirror + dal dalsich filmu, protoze nesou to samy

                      Sam jsi rikal, ze se na BM PODIVAS.

                      To, ze nastinuju tu realitu, ze to neudelas, ze tu jen plkas na blogu, to je moje zkusenost s lidma. 99% plka ale 1% uz zacne drzet hubu a proste se zacne soustredit jako (mozna) velsan. Tahle debata o %tech uz tu taky nekde byla. Je jedno, ze mizive procento spermii nebo lidi ma sanci to dat, jde o to, ze KAZDEJ ma sanci to dat, neni lepsi nebo horsi konec, za jakej to brat. A zavisi to na tom, jestli v urcity konkretni situaci bude napriklad nekdo porad dokola zvatlat nebo zacne neco skutecne konkretniho delat.

                      Je to tvoje opet mala deviza, pres kterou muzes jit: a to, ze nechavas umyslne na odiv tu nekonzistenci, kde na jednu stranu reknes: “podivam se na BM” a na druhou “je ti jasny, ze se na to nepodivam”. O co jde tobe je jasny, jde ti o tuhle strasne stupidni hru. Jeji stupiditu si uvedomujes, ale nemuzes si pomoct.

                      Podivej se dal, co tu kurevsky nesedi na tech symbolech: ty beres Mordemyho jako svyho psychoterapeuta, chlape. Zadas po nem nekonecnou treplivost. KDYBY byl Mordemy tvuj psychoterapeut, tak je to an miste… jiste.

                      Ale tady je ten grandiozni vtip: proc by mel byt Mordemy psychoterapeut? Protoze pise o psychoanalyza na blogu, oznacenym symbolem-domenou psychoanalyza.com, ze. Proste je to nejakej zmrd, co si vzal ten brand a diky tomu se STAL psychoanalytikem, ze? A diky tomu ty si sem muzes chodit blejt svy nekonzistence, muzes se tu virtualne vysrat a 100x se poprit a 10x prijit s jinou identitou. Skoncit si jak chces, zacit si jak chces. Protoze si hrajes na pacienta, jehoz devizou je vymena dustojnosti a koheze za “svobodu” delat si co chce.

                      Pokud chces znat muj “nazor”, zda by to zde tak melo byt: tak ja rikam ano. Mordemy si s touhle domenou kurevsky zavaril a je jasny, ze to tu bude samej posuk a dobre mu tak. Neboli mel by to snaset trpelive.

                      Ale pozor, uvaha nekonci. Ty pouzivas zcela jiste argumentaci, jak se ma Mordemy jako pan doktor, autorita atd na Psychoanalyze chovat. Neni to nic jinyho nez naroky na tvyho (virtualniho) otce.

                      A tohle je neco velkyho k zamysleni! Na zaklade domeny a nekoho, kdo ji “vladne”, ty mas do detailu propracovanou predstavu, jak maji veci fungovat. TOHLE je symbolika. A takhle te Mordemy a psychoanalyza.com dostala. Mordemy tu NIKDE nerekl, ze je terapeut, naopak, kde muze se tomu vyhyba a spise rika, jak se vice-mene se zpozdenim snazi neco napravit. Ale, co naplat, ma tuhle domenu a tenhle blog a lepsi otec-psychoanalytik (nebo kdokoliv vubec vnimajici a ctouci) v dosahu neni.

                      Tady nejde o to bmx, ze skutecne mas pravdu. Tady jde o to, abys do dusledku pracoval s tim, co tu Mordemymu pises. Tj. napr proc se s takovym debilem, jako Mord, co nema rad lidi, vubec bavis.

              • @bmx: Ha, Rita teď píše to samý, jen o pár minut dřív.

            • @Mordemy:
              k tomu by mel rict neco asi i nekdo jinej

              za sebe muzu rict, ze jestli se nekdy oblecu tak, ze si nevezmu ty deravy hadry co mam kolem sebe, tak obvykle proto, ze nechci nekomu delat ostudu/resp. narusovat jeho hru, at je jaka je, protoze mam hlavu vytizenou tim, co resim… tudiz se prizpusobuju; jediny, kdy hraju/sem hral to co popisujes bylo ve chvili, kdy jsem sel nekam, kde jsem mel/mohl nekoho balit (a to ne vzdy, nekdy jsem zkousel i analistickej opak ve snaze objevit “cistou dusi”)

              muzu ti rict zcela uprimne, ze fakt nemam pocit, ze je na me, tj. na me fyzicke schrance, co k videni (narozdil od zenskych, ktery jsou proste “pekny”)… ponechme stranou jestli to je pravda nebo nejaka moje mylka, ale sam si pripadam jako pneumatickej kompresor, krkavec nebo pocitac…no zkratka jako neco doufam funkcniho, co ale tenhle svet fakt vizazi neohromi… pricemz si ale NEMYSLIM (tak jako driv), ze by forma byla nad obsahem, tj. ze by tenhle svet nemel bejt hezkej a skutecne si myslim, ze od toho jsou tu, co se tela tyce proste baby a ne samponi

              uplatnuju v tomhle hodne fasisticky deleni proste a mam pocit, ze zenska by mela umet byt i hezka a ze je potreba do toho vrazet prostredky; samozrejme, ze ne vzdycky, ale je-li to adekvatni; prijde mi, ze je to soucast ty zensky hry… delat i ze sebe objekt krasy; pricemz o hezkej svet se mame tak nejak starat spolecne

              myslim, ze tohle zenskym muze a ma zbyt az do smrti a prijde mi fajn videt i starou vyfiknutou pani (ktera samozrejme vi co dela a nesnazi se delat gesta z Kunderovy nesmrtelnosti)

              • @la tibor: No “někdo jinej” se tady moc neprojevuje (jen jednou za půl roku mě tu při vhodný příležitosti v jednom krátkým odstavečku seřve jakej jsem ignorant).

                Jo, vidím to v podstatě stejně. Jen jsem teda co se holek týče trochu ujetej na takový ty šedý myši, který se většinou oblíkají takovým tím nenápadným šedo-modro-zeleno myším stylem. Kdysi to byla nejkřiklavější alternativa k těm vymóděnejm fiflenám, o kterejch jsem věděl už na základní škole, že takovouhle holku NE. Takže jsem se dávno přeorientoval na ty myšoidní holčiny (zajímavý, jak člověk hned spadne do kategorizace těch holek, stačí se tu začít bavit o tom, jak se oblíkaj….).

                No když se holka oblíká obecně spíš “nenápadně” a občas na sebe hodí něco hezkýho, to je asi úplně ideální. Mně pak akorát přijde, hm… “podezřelý” pokud ta holka chodí neustále vymydlená a pořád má na sobě nějakej hezkej outfit. Nebo-li důležitější mi přijde ne jestli se holka dokáže hezky oblíct, ale jestli se taky dokáže oblíct nějak úplně obyčejně. Protože v tom obyčejnějším oblečení prostě ten člověk působí přístupněji (ať už chlap nebo ženská) a míň schizoidně.

                Vůbec když to rozebereme, tak ty šminky ale přece jsou v jádru totální schizoidnost. Ono jak říkáš “dělat ze sebe objekt krásy” znamená primárně odstup od reality řekl bych. Jasný, že asi hledám zase nějakou čistotu nebo tak něco (jak jsou tématem ženský, vždycky tam začnu cpát nějakou blbost), ale pokud je něco v dnešním světě skutečně relativní (a pokud má v něčem postmoderna pravdu), tak je to možná lidská fyzická krása. Viz to, že mně se 99% výherkyň soutěží Miss jednoduše nelíbí. Prostě to, jestli se ti někdo líbí je daný tím, jakej druh perverze preferuješ, protože veškerej sex a věci související jsou o tom předobrazu tý ženský, kterej ale tentokrát je zindividualizovanej (plus je to samozřejmě říznutý aktuálním kulturně-společenským obrazem toho, co je teda krásný).

                • @Mordemy: vzpomínám si, jak jsem jako holka neskutečně obdivovala takové ty vyfiknuté krasavice a jak pro mě nebylo možné se takhle vyfiknout protože jsem vypadala jak lehká děva. a proto taky o mě nikdy žádný alfa samec neprojevil zájem (max. když jsem na sebe vzala vizáž dostupné děvy), bylo jasné že nejsem žádná královna – žádná alfa samice. že jsem spíše zálesák-bojovník v ženské kůži. líbila jsem se jemným přemýšlivým typům, často umělcům, atomovým fyzikům a astronomům. zamilovávali se do mě na dlouhá léta, chtěli vedle mě jen být, dotýkat se mých vlasů a já nevěděla co s tím dělat. byla jsem velmi placha uvnitř, rádoby suverení zvenčí. já měla zájem o takové tajemné týpky, uzavřené, různí hašišáci, takoví ti dlouhovlasatí týpci na okraji společnosti co “znají tajemství”, šamani či učitelé… ale jako individulaista jsem byla těžko dosažitelná. jako správná schizoidka jsem se chránila zdí, právě před všemi těmi učiteli a zvěstovateli co mě chtěli. cítila jsem jak ve mě hoří touha po životě, až k šílenství jsem cítila ten tah zevnitř a zároveň jsem cítila že ještě nejsem tak daleko. že je třeba se ještě chránit. že třeba jednou…
                  symboly? možná nějaké byly ale jakobych je nevnímala. možná nějaké jo, možná. snad že musím dostudovat abych jednou se dokázala uživit a nemusela se bát o své děti že jim nebudu mít dát co najíst. že nebudu bloudit společností bez prostředků a budu mít šanci přežít. takže takové studium technické VŠ jako např strojařina, nebo technologické procesy je třeba jasný symbol. škola pro praxi. tkahle nějak jsem to tehdy vnímala. že když budu mít vzdělání tak se uplatním.

                  • @ratka: taky bylo v ty době pro mě důležitým symbolem být vdaná pokud chci mít děti. že jako žena děti mít budu, bylo pro mě samozřejmostí. jako se jí chleba. takže když děti tak taky pro ně otce. tohle je taky hodně symbolické. symbol rodiny jako hnizda pro budoucí potomstvo. tenhle symbol se možná stal vůdčím motivem a červenou linií dalšího života… protože provází člověka dlouhá léta

                  • @ratka: Boží, tak přesně do tohohle typu holek, co popisuješ, jsem se odjakživa zamilovával… a podle toho to taky pak vypadalo samozřejmě – jedno nesmyslný šílenství za druhým. No fakt není nad to bejt blázen do schizoidní holčičky, co furt na něco/někoho čeká. Uf…

                    Mám pocit, že kdybysme se my dva potkali když by nám oběma bylo kolem dvaceti, tak by to bylo solidní psycho.

                    • @Mordemy: asi jo :o) teda mě se vždycky líbili “zvláštní” kluci. Ale nakonec jsem se vdala za úplně normálního. asi jsem mu věřila že to se mnou vyvdrží.

  13. čtu se zájmem diskusi od začátku, to příznačné na diskusi o oblečení a značkách je, že vůbec tato diskuse je. někdo řekne tohle mě zajíma a tohle ne, a tohle vůbec ne. ale to skutečně rozhodující je proč mě to téma zajímá. jestli tohle oblečení jo a tamto ne je vedlejší. zajímavé je o co se člověk zachytí. ideální je když věci ním prochází skrz jakoby nebyl a on vše vnímá. takže proč je oblečení zajímavé? Proč je auto zajímavé? Proč je dům zajímavý? Proč je zaměstnání zajímavé, přítelkyně, děti, koníček atd atd. JInak proč se na tom všem zachytávám?
    Co mi dává to že se toho chytám?

    • @ratka: Tak už prostě fungujeme ratko. Máme v sobě životní energii (Freud jí nazýval libido) a jedním ze základních znaků tý energie je, že je “lepkavá” (že má tendenci se zachytávat a ulpívat na věcech v realitě).

      Tohle je prostě náš základ a podstata, že ulpíváme na věcech (jevech, lidech, značkách, symbolech…) a je to pak rozhodně jeden ze zdrojů našich největších průserů v životě (když se to s tím zachytáváním přežene; což se stane skoro vždycky). Ty hodně speciální momenty jsou pak právě ty, kdy člověk na ničem nelpí, kdy nic nemá, kdy mu to nevadí… to je pak ta svoboda a tehdy je člověk (paradoxně) naplno v realitě.

      Protože ono to proč se zachytáváme na věcech je zase zřejmý: Protože v sobě máme prázdno, úzkost, strach, nejistotu, a tak hledáme ty pevný body, na který bysme se mohli pověsit a “zaháčkovat si realitu”. A přitom čím míň se člověk bojí, tím míň je zaháčkovanej, a tím víc naopak může cejtit všechno dohromady (ne jen ty z kontextu/reality vytržený jednotlivosti).

      Ideální je když věci prochází skrz, to je jasný, ale holt ideální řešení jsou až moc ideální, než aby byly funkční… nejde to se nezachytávat a holt musíme pak teda v životě velmi konkrétně a prakticky řešit na čem se zachytávat. A proto je tu i ta diskuze o oblíkání, protože ať chceme nebo ne, na tom oblečení se vždycky chytneme a když ne my, tak člověk, který nás v tom oblečení uvidí (a tím pádem to dostaneme sežrat od něj, když už ne od vlastní hlavy).

      • @Mordemy: na oblečení se nezachytávám.dnes po probuzení mě něco napadlo a teď během čtení diskuse jsem to opět intenzivně cítím. co mi vlastně dává pocit vědomí že jsem? je to důležité a proč? Jaký smysl to pro mě má být si vědoma že já jsem já co něoc myslí, dělá nebo rozhoduje. Kdyby si nebyla vědoma že já jsem já, tak by možná mohla mnohem klidněji žít. bavit se tím co je, těšit se z uvědomování toho co je a tak nějak prožívat vše kolem intenzivně aniž bychdo toho furt vtahovala sebe. Třeba není vůbec důležité že jsem to já ten kdo si uvědomuje. třeba je důležité jen a jen uvědomování samotné.
        je mi jasné že to zní tak nějak mimo. ale tohle mě přepadlo tak náhle. ten intenzivní pocit že je úplně jedno jestli jsme to já nebo někdo jiný.
        jak jste psali o tom návratu z vandrování. tak taky jsem takový navrátilec který hledá místo a co má dělat. a to co se jinak oproti dřív je skutečnost že si nepřijdu důležitá a nemám chutě cokoliv řešit. teda nepřijde mi důležité se někam cpát. že jako já jsem teď přišla abych ostatním řekla jak to mají dělat protože já teď to vím. spíše naopak. ztratila jsem se. zmizela moje důležitost. vypařila jsem se.
        vnímám svět kolem, dokonce mě baví fabrika a intenzivně v ní pracuji. ale vše je jinak. nejsem to já, co něco řídí… něco jiného jakoby “za mnou” tahá za nitky. nejsem důležitá. nejde vůbec o mě. jde o to co se děje skrzeva mě a je vnímáno. jasně že je to opět vnímáno mnou. ale je to jinak. neumím to vysvětlit.

        • @ratka: Tohle vůbec není mimo! To je naopak úplně přesný a souhlasím s tím, co píšeš, téměř do posledního písmenka. Uvědomění fakt není o “já”, ono to právě funguje tak, jak to popisuješ, že je to spíš jakoby “skrz tebe” a “prostřednictvím tebe”. Výše to popisoval lelek u tý knihy Tisíc tváří hrdiny, že základem každýho poznání je ztratit sám sebe. V článku už jsem to popisoval celkem podrobně tady: http://psychoanalyza.com/kriseni-ega/

          Tohle je právě strašně těžký k pochopení pro každýho schizoida. Protože schizoid vnímá realitu taky jakoby to nebyl on, jenomže to dělá prostřednictvím falešného self a zároveň si kdesi uvnitř opatruje to svoje pravý self, na kterým lpí. A přitom celý to je o tom se právě oprošťovat i od toho pravýho self, respektive od self jako takovýho a “rozplývat se” v realitě.

          Skoro každej popis průběhu psychedelickýho tripu je pak o tom, že se člověk nějak rozpustí. Většina těhle zážitků je právě o tom, že člověk na tom svém já přestane tolik lpět a uvolní se.

          To, že ti to zní mimo, je jen proto, že “mimo” to připadá 99% lidí kolem tebe a tohle, co píšeš, jde úplně proti veškerý současný společenský ideologii, která si naopak na tom já ujíždí a snaží se ho oslavovat. Tohle si popsala něco, co se fakt děje většinou až prostřednictvím nějakýho duchovního zážitku, že se lidi cítí takhle… To je docela dost nářez, ty jo…

          Otázou samozřejmě je z čeho tyhle tvoje pocity pramení. Protože ono mi tam (jako obvykle u tebe) něco trochu nesedí. Myslím si totiž, že chtít se prostě rozpustit a vypařit je trochu moc sobecký a jednoduchý a ono to může bejt taky prostě to, že chceš jít úplně někam pryč a už nic neřešit, nic nedělat, odpočívat, a nestarat se vůbec o nic. Podle mě by tam měla bejt asi i nějaká odpovědnost vůči lidem a realitě a člověk by se měl i o cosi snažit. Je to všechno jakoby správně, co popisuješ, ale dal bych si bacha na to, abys třeba ve chvilce klidného mírumilovného prozření nespáchala sebevraždu nebo tak něco.

          Každopádně podstatný je, že starat se o něco v životě pak nemá bejt kvůli tomu našemu já, protože to naše já není tak důležitý, jak si všichni myslí, že je. Opět zase můžu jen říct, že tady na blogu v podstatě neřeším nic jinýho, než tohle a je nesmírně osvěžující slyšet tu pro změnu něco takovýho jako si teď napsala.

          Vždycky se tu nakonec zasekneme na tom, že lidi moc řeší svoji vlastní identitu a svoje vlastní já. Veškerý ty hádky a nekonečný diskuze s desítkama lidí tady na blogu jsou ve většině případů o tom, že se lidi snaží hájit si ten vlastní píseček a to svoje “já” (nebo “to uvnitř” nebo jak tomu chce kdo říkat). A když se to vztáhne úplně na všechno, tak na hrách o identitu jede celá naše civilizace, všechno je to o tom “já”, celej finanšní systém, veškerá ekonomika jede na tomhle. Kdyby se všichni cejtili jako ty, okamžitě se zhroutí celý světový hospodářství a společnost jak ji známe přestane existovat.

          To, co píšeš úplně na konci, je pak řekl bych skvělej popis toho, čemu říkám “jet na tripu” nebo “bejt napojenej na realitu”. Tohle je fakt hodně hustý, protože tohle je fakt úplně ono. Prostě máme dělat ty věci, protože je to potřeba a neřešit přitom vlastní identitu, existenci, ego, atd.

          Teď mě ještě napdá jedno popculture-friendly vysvětlení pro lidi, co mají nakoukáno Batmana:
          V Temným Rytíři vysvětloval psychopatickej Joker v tý scéně v nemocnici u postele zraněnýho Harveyho Denta, že to, o co mu primárně jde, je ukázat všem těm zabedněncům, že ta snaha o kontrolu věcí je jenom iluze a že on ty věci prostě jen dělá; a mohl by to dělat místo něho kdokoliv jinej, neboť jeho identita není důležitá, protože Joker žádnou identitu nemá. V čemž je celá genialita Jokera a PROTO nosí Joker ten make-up, tu masku. Protože Joker ví moc dobře, že na identitě ve skutečnosti nezáleží a tuhle informaci se snaží předat všem okolo sebe. Joker nemá žádnou minulost, nemá nikde žádný záznamy, nikdo neví, odkud se vzal. Joker nemá žádný jméno a nemá dokonce už ani vlastní tvář. Joker už je jen maska, stejně jako Batman (až na to, že na rozdíl od Batmana šel o ten jeden krok dále a tím logicky ztratil jakýkoliv pouto s civilizací).

          A když to úplně dokončím, tak v tomhle je celej ten vtip, proč existuje Mordemy a proč je Mordemy “reálnější” (blíž realitě), než moje občanská identita a proč existuje čím dál víc lidí, který už mě znají primárně jako Mordemyho… Protože Mordemy už je pak v ideálním případě jen ta šamanská-jokerovsko-batmanská maska, která se nesnaží ovládat realitu a vnucovat jí vrtochy svýho ega, naopak se nechá unášet tím proudem a nechá Boha, ať “tahá za nitky”.

          A nic není správnější, než svěřit se do rukou realitě.

  14. Dám to na nový vlákno: @bmx: Jo, je to víceméně na ban, už jen proto, že jsem ti řekl, ať si dáš na chvíli oraz.

    “největší síla symbolu spočívá v tom jakou sílu mu člověk dá” – tohle se tu taky řešilo už asi dvacetkrát a kdybys nebyl línej, tak už si odpověď na tenhle kec v diskuzích několikrát přečetl. Ale oukej, vysvětlím to teda po jedenadvacáté:

    NEJSI-VE-SPOLEČNOSTI-SÁM. V tom je ten problém, proč tohle nefunguje. Kapišto? Zjednodušený modelový příklad s číslama jako pro debily:

    Mějme stupnici 1 až 10, kde 1 je nejmenší síla symbolu a 10 je největší. Řekněme že ty jako bmx mrkneš na svastiku a přisoudíš tomu 1. Pro tebe osobně to v tuto chvíli má nepatrnou sílu ten symbol. Řekněme, že seš ve Vesmíru sám a s nikým se nemusíš bavit. Pak platí tvoje tvrzení, že síla symbolu je podle toho jakou sílu mu člověk dá a v tomto případě máš pravdu (pokud neexistujou další lidi).

    Teď do našeho modelového příkladu zakomponujeme Frantu. Franta se rozhodne, že symbolu svastiky dá důležitost 9. Tvoje “nastavená důležitost” je 1 a Franty 9. Teď se potkáš s Frantou a Franta ti bude tvrdit, že důležitost svastiky je 9. Ty máš však (ehm) “svůj názor” a budeš tvrdiž, že důležitost je 1.

    Jedním ze základních předpokladů z kterých vycházíme tady na blogu je to, že svět je propojenej a věci a jevy a lidé se navzájem ovlivňují. Takže při setkání tebe a Franty dojde k tomu, že se navzájem ovlivníte a Franta bude tvojí hodnotu (1) tlačit směrem nahoru k devítce a ty budeš Frantovu hodnotu (9) tlačit směrem dolů ke svojí jedničce.

    A teď si představ, že seš tu ty, kterej si přisoudil symbolu svastiky hodnotu 1 a proti tobě tu stojí miliarda lidí, který říkají, že to číslo je 9. Za takovýho stavu nemáš nejmenší šanci udržet svoje vnímání v takovým stavu, aby si skutečně mohl prohlásit, že svastika je pro tebe na levelu 1. Nebo prohlásit to můžeš samozřejmě, ale bude to kec. Pokud naprostá většina lidí v západním světě (kde ty sám žiješ) vnímá svastiku na levelu 9, ty můžeš jít když budeš hodně drsnej tak maximálně na 7.

    Příklad je samozřejmě hodně zjednodušenej (a dalo by se to napadnout ve stylu “Ale to pak musím jít vždycky s proudem”), ale jde tu o princip, kterej říká, že symboly jsou vnímány “skupinově” a ve vztahu k okolí a k tomu, co si o nich myslí ostatní lidé (zjednodušeně řečeno; cpe se tam do toho kultura a to, že ty symboly se vyvíjí už třeba tisíce let). A protože lidé tě ovlivňují, nemůžeš si říct, že pro tebe to má jinej význam, než pro zbytek světa. Stejně jako si nemůžeš říct, že oheň je mokrej a 2+2 je 7. Důsledky jaký to má, pokud se o něco takovýho pokusíš, je opět nejlépe vidět na Sternovi.

    • @Mordemy: Hitler a pár lidí kolem něj dokázali udělat že ty miliardy lidí najednou měli ze svastiky 0 svastiku 10 a ne naopak (Hitler když by byl drsnej tak by se mohl udržet alespoň na 3)

      podle tvé teorie je to nemožný a přesto se to stalo, z toho plyne že masu která tě má ovlivnit hodně přeceněuješ a na druhou stranu podceňuješ dopad jedince (nebo menší skupiny) na masu

      nesouhlasim s tim že všechny to musí ovlivnit přibližně stejně (sejdou se na škále 7-9), záleží právě na tom jakou sílu má ta masa a masa většinou má sílu minimální (viz třeba situace u nás kde masa je politikou zhnusená ale nedokáže sama o sobě s tim udělat nic, ať už přes volby nebo formou nějaké revoluce)

      je větší pravděpodobnost že tě dokáže ovlivnit skupina 5ti lidí (klidně vzešlých z té masy) než celá masa, proto ten tvuj argument o podlehnutí většině (ať už směrem k ní nebo proti ní) je špatně

      a jen taková zajímavost ohledně 2+2=7, matematicky je to špatně ale 2+2 bys mohl vyjádřit i takhle (2)+(+)+(2)=i+i+i=iii, takže nakonec i z 2+2 ti může vyjít 3, záleží jak se na to podíváš a co to pro tebe symbolizuje, tim netvrdim že z matematickýho hlediska bude 2+2 někdy něco jinýho než 4

      já myslim že tady se dál nehnem, já tvrdim něco a ty tvrdíš něco, ale zajímá mě jak si došel k tomu že vymezit se a nežrat Nike je lepší než ho žrát (u mě si jen ten co žere že nežere Nike, takže stejnej problém akorát trochu jinak)

      • @bmx: Hitler tu fakt chyběl no…

        Vůbec neříkám, že není možný hýbat s tím, jak lidi vnímají symboly. Svastika byla původně ten východní symbol ryze pozitivního významu, Hitler to zrcadlově otočil a přidal k tomu červenou a spojil to se smrtí pár milionů lidí.

        Co ale říkám je, že ty NEJSI Hitler a ty nemáš takovou moc ty lidi ovlivňovat. Prostě nemáš. Seš človíček jako každej druhej. Ty žádný symboly netvoříš, ty žádný masy neovlivňuješ. Takže argumentace ad Hitlerum je prostě poněkud zcesty.

        A nejde jenom o “masu” (velkou skupinu jednotlivců), jde o kulturní nevědomí jako celek a obecně to, že žiješ v prostředí západní společnosti. Ta společnost vyznává určitý hodnoty, jede na tom úplně všechno, úplně všechny složky tý společnosti, setkáváš se s tím denně cestou do práce.

        Pochop prostě, že 99% tvýho (mýho, všech lidí…) myšlení je formováno tou masou/společností jako celkem. Prostě je. Celej náš styl života je z větší části danej tím, že jsme vyrostli v západní civilizaci a chodili jsme do školy. Pokud odmítáš tenhle základ, není se o čem dál bavit.

        A vzhledem k tomu, že důsledně trváš na tom, že máme každý prostě jen jiný názor a pohled na věc, skutečně se dál nehnem a nemá smysl se bavit. Takže pokud/dokud nevymyslíš něco dalšího, tak mlč (snad bude stačit říct to takhle jasně a nebudu muset uměle banovat).

        • @Mordemy: hitlera moc zerete; on sam jestli neco stvoril tak mytus o hitlerovi, tj. ja jsem ta 1ka pred 8mi nulama a dohormady jsme 100 000 000 nemcu nebo nejak tak to bylo

          hitler nevymyslel svastiku proboha! hitler pochopil, ze se neco takovyho formuje ve spolecnosti, ten symbol uz tam byl a jen ho nekdo musel pojmenovat a vytahnout… misto svastiky to mohla bejt nejaka Odinova runa, to uz je uplne fuk..kdyby to tak bylo tak samozrejme dneska je svastika v evrope “povolena” a zakazana je “odinova runa”

          nikdo nema moc vymyslet symbol proboha… symbol, tj. ne ten ZNAK symbolu, ale symbol jako takovej se rodi nekde v hloubi lidskyho povedomi, v nemecku to samozrejme bylo vymarskou republikou, versailles, WWI, nedostatkem kolonii, Bismarckem, prusackou pracovitosti, spolecnym jazykem atd atd atd

          Opet ty prsteny moci, ty nejmocnejsi… vykovali BOHOVE. My nejsme bohove. My ten symbol/prsten umime jen najit jako Deagol v bahne, ukrast a zabit pro nej jako Smeagol, umime ho pouzivat, nez nas to znici. Ale nemame moc ho stvorit a neumime ho ani znicit. A neumime se ho ani vzdat. Jedinej kdo mu dokazal jakztakz oponovat byl Faramir, ale s totalnim vypetim vule a je to samozrejme nejsilnejsi postava cely knizky i pro tu svoji pokoru a jak dokaze byt ve stinu Aragorna.

          • @la tibor: Tak svastika existovala sice už předtím, ale myslím, že ne v bílým kruhu v červeným obdelníku. Psal jsem jen že vzal už existující symbol a lehce ho graficky upravil. To už je jedno, to není zase tak podstatný, prostě použil svastiku, která fungovala jako symbol pár tisíc let předtím a mohl použít kterejkoliv jinej symbol, to je fakt…

            Ad Faramir: Už si úplně nepamatuju, jak to bylo ohledně prstenu s Faramirem, ale vím, že on byl takovej, že vyjel na smrt jen proto, že to po něm chtěl jeho šílenej otec (ten tetřeva, co dělal správce trůnu v Bilém městě v Gondoru), kterej když zjistil, že jeho druhej syn, brácha Faramira (Boromir) je kaput, tak se v žalu nasral, že umřel jeho oblíbenej syn Boromir a Faramir že je v pořádku a poslal Faramira zaútočit na obsazenej přístav – což byla totální sebevražda a naprosto nesmyslnej rozkaz. Faramir věděl, že jde na smrt, ale sklopil hlavu a vyjel.
            http://www.youtube.com/watch?v=dm2c4Li1VzI

            • @Mordemy: samozrejme ze vim, ze ji nevymyslel, spatne sem to napsal; hitler ji ani ZNOVU NEZRODIL, nebo nebyl to Hitler, kdo stvoril ten NACISTICKEJ symbol svastiky (symbol neni ta forma, ten znak, symbol je spis to co je pod tim… apon k necemu je tahle debata, protoze to byla tusim Murakamiho otazka v jedny knizce a ted mi to doslo ten rozdil mezi symbolem a znakem… znak je to, co prirazujem symbolu, abychom to mohli vubec nejak uchopit…asi se to castecne nebo uplne kryje s totemem… jsem otevren debate na tohle tema)

              byl to samozrejme Nemecky narod kdo si vytah svastiku z indie a udelal z ni to, co to BYLO, ale ten narod (sam symbolem) se samozrejme nevyskytoval ve vzduchoprazdnu a mel kolem sebe jiny narody s jinyma mytologiema atd

              Stripky toho, jak vznikl IIIrd reich, kterej si samozrejme vybral tu svoji symboliku incl svastika, jde najit treba napr. zde: http://www.imdb.com/title/tt0076686/

              • @la tibor: Asi to zase bude chtít trochu si definovat, co je to ten symbol, už se mi to zase nějak rozjelo tohle: No jak to chápu já, tak symbol je obecně něco, co aby bylo symbolem, musí mít nějaký svůj vnitřní význam. Symbolem je obecně úplně všechno s významem (kus dřeva pokud mu dáme význam může být například stolem a v nejzákladnějším významu vnímáme tímhle způsobem svět skrze symboly – nebo-li jevy a věci jsme pojmenovali řečí a každá ta nálepka, každé to slovo, je samo o sobě symbol).

                Ale teď nám jde spíš o ty hm… kulturní symboly. No podle tý definice, co píšeš, tak znak bude teda pouze čistě ten obrázek tý svastiky, když bychom ho ořízli o to, co to “symbolizuje” (kdybychom odstranili ten význam). Zajímavý je, že to prostě nejde – můžeme to udělat jako myšlenkový cvičení, že si představíme ten obrázek bez významu, ale my mu ten význam stejně vždycky dáme. V řeči je pak znak třeba “a” (graficky tohle, co se mi tu objevilo na monitoru, když jsem zmáčknul klávesu a), ale písmeno “a” to už je zase symbol (protože písmena už mají svůj význam v abecedě, pomocí níž dále tvoříme slova a věty na pojmenování světa – nebo-li každý slovo je pak zase symbolem).

                Každopádně jde o to, že jakejkoliv kulturně silnej symbol (když necháme stranou ty běžný věci z běžný řeči jako je ten kus dřeva alias stůl) nevzniká náhodou, ale je v něm právě cosi zacyklený, zavinutý dovnitř do toho symbolu. A to, co je zacyklený jsou právě ty významu, který jsou v něm svinutý jakoby ve čtvrtým rozměru. Tři rozměry jsou ta fyzická podoba toho, to, že svastika je černej kříž s těma ohnutejma rohama, čtvrtej rozměr jsou ty “schovaný” významy a ten přesah toho symbolu do (ehm) socio-kulturní reality (bleh).

                • @Mordemy: zkusím použít ještě jiné slovo: nástroj. Vnější nálepka kterou dáme symbolu je vlastně nástrojem kterým se snažíme symbol uchopit a dostat ho do našeho trojrozměrného světa. ten význam je pak dotvořen právě dle kulturně sociálního podtextu. proto tolik reklam pracuje se symboly a skrzeva ně se pokouší ovládnout masy. ví jak symbol použít pro svůj prospěch.
                  Takže znovu. Co je to symbol? Troufnu si říct že je to něco neuchopitelného, beztvarého, nepopsatelného ale zároveň obsahujícího nějakou energii, která se uvolňuje (a zároveň koncentruje) právě uchopením symbolu. Je to tak trochu magická záležitost. Svastika představuje všecko možné, kdo si naklikne viki tak si o tom může počíst. Jak je to různé. A každá kultura pak ještě má další podůrovně používání až zneužívání. Takže někde uvnitř zavinutá (jak říka Mordemy) existuje neprojevená síla a lidé pomocí symbolů s touto sílou ať vědomě nebo podvědomě pracují. Zkoušejí se na ni naladit sami v tom lepším případě nebo zkoušejí jejím jménem ladit jiné na sebe a použít je pro sebe (v tom horším).
                  Z východní nauky přichází např. systém 7 energetických hladin. ale opět je to jen symbolická představa i když to na obrázku hezky barevně vypadá. Ve skutečnosti je to jen pomocný nástroj jak si tyto vnitřní síly uvědomit, jak je uchopit a jak s nimi zacházet. Opět jen v symbolické rovině. pomocí symbolů dokážeme strukturovat a uvědomovat si energetické děje které určují naše fyzické bytí. Odkud pocházímé, jaké vztahy generujeme a jak se snažíme ovlivňovat prostor (čím víc síly tím víc vlivu)

                • @Mordemy: vim cos tim chtel rict, chtel sem to napsat uz davno; ale nikdy sem si netrouf, protoze tohle cos psal je popsatelny fakt blbe… no popsals to lip nez bych to kdykoliv napsal ja, ale stejne se to proste popsat neda

                  i u popisu toho, co ten symbol je proste nikdy nepopisem ten ctvrtej rozmer; je to uplne stejny jako na foru vedle, kde se me lidi ptaj, co maj delat, aby umeli vydelat love a ja rikam “ctete forum” uplne stejne jako krestan do zblbnuti opakuje “ctete bibli”… proste je to tam schovany mezi radky

                  a ano ten znak toho symbolu NEJAK s tim symbolem ladit musi, takze kdyby to nebyla pro nacky svastika, tak to mohla byt nejaka poradne OSTRA nordicka runa, ale proste symbolem nacistu fakt nemohlo byt kolecko, vajicko, zensky prsa atd. proste zadnej oblej tvar

                  DNESKA v dobe hardbassu, kdo vi… napada me ze na zivotni cyklus symbolu se vaze prave oral/anal/genital; tj. nejdriv kdyz jsem drsnej nacek tak pouzivam co nejhrubsi symboly, pak se to ale zacne samo popirat a ironizovat (vsimli jste si ze v NFL, tj. drsny lize US fotbalu ted nejak frci ruzova barva obleceni?) az to dojde do nejaky genitalni faze, kde symbol jde umrit… tohle je fakt jen “nadakvarkova” teorie… jinak samozrejme receno se Sternem, my tu prepiname z analu do oralu a nechcem se toho pustit, nechcem ty symboly nechat vysumet uplne stejne jako odmitame treba nechat vysumet svoji 2hou nejsilnejsi oralne/analni perverzi – sexualitu a i kdyz se nam v 80ti nepostavi, tak do sebe perem viagru a to uz vubec nemluvim o 1ni nejsilnejsi oralne/analni perverzi a tou je nas zivot sam, kteryho se taky odmitame pustit a i na smrtelny posteli misto abychom pokorne prijali moznost, ze konec je tady, vymyslime picoviny

    • @Mordemy: no nejsem si vubec jistej esli tu plati ze kdyz jeden ma silu symbolu 9 a druhej 1, ze vsyledek bude nekde v intervalu (1;9) nebo ; podle me musime pocitat s tim, ze vysledek bude sila symbolu o neco vetsi nez 9

      a na to jak symboly konci bychom se meli divat na teorii cernych der a/nebo supernov

      takhle debata totiz vsechny symboly od svastiky, pres nike, mordemyho, bmx, la tibora, po serial Black Mirror posiluje

      • @la tibor: Určitě to neplatí, ten příklad s číslama je vůbec debilní a nesmyslnej, ale už jsem zoufalej z toho, jak si mbx hraje na trotla a tak vymejšlím krávoviny, kterejma bych mu to vysvětlil. To vůbec není o tom, že on to nechápe, on je prostě jen línej a radši si zůstává ve svým schizoidním pohodlíčku (a chce po lidech ať mu po ICQ hodinu vysvětlujou, jak to bylo se Sternem).

  15. rozumím tomu co píše la Tibor. chtěla bych ještě nabídnout jiný nástroj k získání vhledu. Mě trvalo dlouhá desetiletí než jsem začala alespoň trochu rozumět vlastní mysli a zdaleka nejsem na konci. ještě musím mnohému porozumět.

    Tematu se týká možná tento koan mistra Seung Sahna.

    Mnich se zeptal Džušoa:

    „Je i pes Buddhou?“

    Džošu odpověděl: „MU!“

    Buddha řekl, že každá bytost má budhovskou podstatu. Džóšu řekl, že pes nemá. Kdo má pravdu?
    Džóšu řekl: “Mu!” Co to znamená?
    Ptám se tě: “Má pes buddhovskou podstatu?”

    Mumonovy verše:

    Je pes Buddhou?

    Toť otázka všech otázek.

    A řeknete-li že je, nebo že není,

    vaše buddhovství zemře.

    Odkaz na celý text k první bráně je zde: http://www.facebook.com/note.php?note_id=382190961314

    Pro lepší porozumění vhledu do reality se můžete podívat i na ostatní koány. podle mě je to dobrý nástroj. Nejsem expert na filmy nebo počítačové hry. Spíše si tak něco pižlám v koutě sama se sebou. a koany jsou takovým pomalým otvírákem pro mě.

    • @ratka: se v tom trochu ztracim v tom layoutu: ten koan je pouze? “„Je i pes Buddhou?“
      Džošu odpověděl: „MU!“”

      je to tak?

      ten zbytek je uz “jen” vyklad nebo ten vyklad vysvetlujici nesmyslnost vykladu do toho koanu taky patri?

      • @Mordemy záleží na tobě jestli to tu necháš, víc postů sem už sem stejně házet nebudu…

        @La Tibor: že mi radíš něco o čem víš že neudělám sem bral to abych se vydal na cestu kde se vyhodim z klídečku dřiv než mě vyhodí život sám nějakou katastrofou a vůbec mě nenapadlo to vztahovat na radu ať se podívám na BM (ale chápu že podívat se na BM mi k tomu má pomoct)

        BM sem neviděl a podívám se na něj a jestli ti vážně tak záleží na tom jestli tohle udělám, tak mi dej mail a já jakmile to shlídnu tak ti dám vědět, což bude převděpodobně někdy příští týden

        ohledně dalších věcí so si mi doporučil tak Memento sem viděl, ale nijak extra mě nezaujalo

        Alenku sem viděl jen ten poslední film co byl natočenej (s Deppem) a řekl bych že s tou pasáží kde mluvíš o plkání a spermiích docela souvisí

        nespekulovat jestli sem ta pravá Alenka, nespekulovat jestli to dám nebo ne, prostě konec tlachání a useknout tlachapoudovi hlavu

        z toho filmu sem si odnesl že je důležitý si věřit, sebrat odvahu, neuhybat a čelit strachu a překážkám (hlavně těm vnitřním, protože jak sem doufám správně pochopil tlachapoud nebyl normální nestvůra ale symbol Alenčnýho vlastního temna s kterym je potřeba se vypořádat, jinak nedá pokoj a časem by Alenku pohltil)… dělá to tak málokdo a přiznávám že i já s tim mám problém, v tom máš pravdu

        co se týče toho ostatního, proti tomu taky nemůžu říct nic, máš v podstatě ve všem pravdu a já se jen pokusim vysvětlit proč k tomu došlo

        pokud píšu blog (nebo provozuju stránky) veřejně, tak du s kůží na trh a očekává se (podle mě správně, protože jinak existence takovejch stránek nemá opodstatnění) že za věcma který tam píšu si stojim a dokážu je obhájit (jinak bych si to mohl smolit v soukromí do wordu)

        už jen tim se sám Mordemy pasuje do role toho otce-psychoterapeuta

        v článcích tuhle svou poradenskou roli jenom potvrzuje a v diskuzi jakbysmet

        proč se teda pak někdo pozastavuje nad tim že ho tak někdo jinej vnímá a přistupuje k němu?

        tohle mi trochu přijde jako bych si udělal stránky o šťourání v nose a pak se divil že mi tam chodí lidi který zajímá šťourání v nose..

        ti návštěvníci sou tam správně, takže autor by si měl ujasnit co teda těma stránkama vlastně sleduje

        s Mordemym se bavim právě pro tu jeho otcovksou pozici.. že by mě měl navést, ale to znamená kvalitně (tzn když chci českej návod tak mi dát českej abych to zvládl a necpat mi nějakej japonskej s limitovanýma informacema s tim že jestli mi to nestačí tak sem líná piča)

        nebo ať přizná že v tom sám ještě dost plave a tyhle stránky zaheslovat a dávat heslo na požádání těm který projdou vstupnim testem, kde může takový zvídavý líný hovada jako sem já eliminovat

        • @bbb: predne se omlouvam Mordemymu, protoze myslim, ze by se melo dodrzovat to, ze se zabanovanym clovekem se nemluvi; proto necht je tohle cely smazany a nic se nestane

          Nadherna analyza symbolu #51 co se tyce Mordemy/otce a techhle stranek. Neni na ni co vytknout. Jeste ti tam chybi ten malej fracek co hleda identitu skrze testovani bezradnyho otce… Problem je, ze ty si ji vybiras jen v pripade, ze se TOBE hodi (a ano neni to jen tvuj problem, je to problem vsech).

          Tady nejde o to, jestli mas nebo nemas pravdu v tyhle analyze, tady jde o to, ze jsi ultra mega linej a do toho alibista/manipulator, kterej si hraje na chapani a nechapani podle toho jak se mu/ti to hodi.

          Jestli si myslis, ze budu davat tobe email, tak to jsi fakt spadnul na hlavu. Skutecne nechapes, ze je dulezity, aby si se na ty veci podival, abys to pochopil, ale ja o tom s tebou nehodlam vest sahodlouhe kavarenske debaty; zakladat kluby “tech co vedi atd.”. Je to dulezity pro tebe i pro realitu, ja jsem si svoji praci odbyl TADY V TYHLE PRISERNY DISKUZI a vic nechci. Hodnotu ma ta informace sama o sobe a kdyz k tomu proste jeste prictu to, jak jsi fakt s prominutim mrdka manipulatorska, tak skutecne nevidim duvod se s tebou dal bavit.

          Jsi skutecne naprosto presne jako tech 50 zmrdu vedle, kteri prijdou a vysvetluji mi, jak ma vypadat forum o sazeni. Jak jiz ti bylo receno, tady se nehraje na viteze; ale pokud to budes zkouset, tak jsi prohral predem. Neni to totiz tvuj blog. Domeny psychoanalyza.net .org a jine jsou volne a muzes tam hrat, vyhravat a tvorit si jakekoliv iluze. Muzes tam smele psat o tom, jak symboly neexistuji, nebo existuji, kdyz se tomu clovek rozhodne verit. Koneckoncu VESKERE blogy lidi, co hledaji “identitu, svobodu, manual na ziti” tenhle predpoklad implicitne obsahuji, prestoze ho svoji existenci samy popiraji.

        • @bbb: Tenhle tvůj komentář tu nechám jen z toho důvodu, že ti na něj La Tibor tak přesně odpověděl a ve svý odpovědi popsal ještě mnohem líp, co přesně mě na tobě sere (zmrd/manipulátor).

          A věř mi, že mám velmi přesně ujasněno, co těmahle stránkama sleduju a to, že “v tom sám ještě dost plavu” jsem tu už psal (“přiznával”) taky asi tak stokrát (zpravidla jako odpověď na sračku typu “Ha, ale vždyť ty v tom sám ještě taky dost plaveš”).

          Odteď už můžeš jen držet hubu a číst (případně dokázat jak strašně moc potřebuješ k životu mě a tenhle blog a začít si měnit identity a předstírat, že to nejsi ty). Bye.

      • @la tibor: Ano, je to tak. Ty dva další komentáře(Seugh Sahn a Mumonovy verše) jsem dala pro dovysvětlení aby to bylo srozumitelnější pokud se třeba někdo nebude chtít dívat na odkaz. Vidím souvislost s touto větou: “Kdo se nesnazi, niceho nedosahne. Kdo se snazi, taky toho nedosahne.”

        • @ratka: Ten koán je fajn, chápu je až poslední dobou – asi vlastně zase ten poslední rok teprve – předtím jsem to potřeboval víc po lopatě nebo podaný západním stylem třeba ve formě toho hollywoodskýho velkofilmu.

          “A řeknete-li že je, nebo že není, vaše buddhovství zemře.” – jo, výstižný (a dost dobrý k tématu článku, haha). Je to zase ten samej základ, co se kolem něho furt točíme. Žijeme v zajetí dualismu a ten nás svazuje. A ve výsledku nám dává na vybranou mezi špatnou možností a ještě horší možností.

          Je to jako ta otázka jestli je lepší jet na falešný self nebo na pravý self. Jakmile se člověk pro jedno z toho rozhodne, je ztracenej. Falešný self je zmrdí cesta do pekel, pravý self je chlapečkovská cesta do pekel.

          Rozetnout to jde jen opuštěním toho honu za identitou a čistotou/špinavostí. Protože hrát to na falešný self vede k odosobnění a hrát to na pravý self vede ke spoléhání se na kostrukt, kterej je ve skutečně stejně vratkej jako samotný falešný self (jen s tím rozdílem, že je to něco, co si tvoříme od útlýho mládí a je na to nalepenejch pár dalších věcí jako třeba osobnost). Chce to ty dva póly spojit dohromady a jakoby se vysrat sám na sebe.

          • @Mordemy: trvá mi to hodně dlouho, nesmím tlačit na pilu. jen to nechat působit. Mám krásnou malou knižečku od sousedky, která ji dlouho měla doma a nečetla. jmenuje se Pouze nevím od Seugh Sahn. Tato útlá knižečka měla na mě velký vliv. I když jsem tomu nerozuměla tak jsem ji četla. Pořád dokola. Ležela na mém stole a večer než jsem šla spát, tak jsem si v ní četla. Nejdřív jsem nerozuměla ničemu, a postupně jako když se trhají mraky na nebi Začalo svítat. a věty mi dávaly smysl. I proto rozumím tomu co zde píšete. Rozumím tomu, vím co sděluješ. Rozumím tobě i la Tiborovi. Možná se někdy ještě nevyjádříš zcela zřetelně. on to ani nejde hned. cesta k porozumění, k vhledu je klikatá. ale vede k cíli. Pak skutečně se člověku rozsvítí a to co člověku nebylo jasne, najednou jasné je. porozumí

            • @ratka: Měl jsem to takhle právě se spoustou filmů, kdy se mi vždycky nějakej film začal strašně líbit, akorát jsem nechápal proč a nedokázal jsem v tom ty věci vědomě rozklíčovat. Typicky můj oblíbený Fight Club, na kterej jsem koukal snad už někdy od patnácti (nějak se to ke mně dostalo hned potom, co to bylo natočený) a znal jsem to nazpaměť a až teprve někdy po dvacítce mi došlo, že ten hlavní hrdina opravdu není duševně nemocnej a není to blázen, ale že je to úplně naopak (duševně nemocná a šílená je naopak společnost a to prostředí, ve kterým se my všichni pohybujeme).

              “Možná se někdy ještě nevyjádříš zcela zřetelně.” – však ale o tom to je přece, vyjadřovat se méně zřetelně (méně “po lopatě”, méně stylem “pro idioty”). Právě se mi daří i ty posty tady na blogu psát míň polopaticky, dřív jsem měl nutkání psát to fakt pomalu jak kuchařku, teď už to jde i míň “technicky”. A vůbec to neznamená, že tím řeknu míň, právě naopak, tím, že se ty věci neříkají přímo, tak se dá dotknout i těch fakt zásadních věcí, který prostě přímo popsat nelze (a proč nelze to říká ten koán, co si tady přetiskla).

              • @Mordemy: ten koan se mi zdá být velmi zřetelný… nemyslela jsem stylem pro idioty. je možné že ta nezřetelnost je ve mě. že těžko se prokousávám k podstatě, že ta podstata jakoby se ztrácí v záplavě… slov.

  16. nevim kam to dat..zda do pilulek proti bolesti nebo do cernyho zrcadla: http://zpravy.idnes.cz/extaze-pro-valecne-veterany-d13-/zahranicni.aspx?c=A121124_113729_zahranicni_btw

    Takze ilegalni droga ohrozujici zivoty mladych lidi je v pripade mladejch lidi, co byli poslany zabijet a pak se z toho logicky zhroutili, najednou “dobra” a bude se pouzivat jako Lexaurin 2.0, abychom mohli jeste lepe a vykonneji zabijet (napriklad ve valkach proti drogovym gangum a psat o tom na idnes jako o fenomenalnim uspechu hned vedle jineho 5-ti nasobneho postmoderniho obratu).

    PS. Je jedno jestli konkretne MDMA se bude nebo nebude takhle pouzivat. Jde o to, ze idnes je nas hlavny zdroj mytologie a pokud se takovahle ultra pretocena a zmuchlana myslenkova prasarna stala v okamziku zverejneni normou, tak jsou podle ni programovany nase mozky.

    • @la tibor: Asi půl hodiny zpátky jsem ti napsal mail s odkazem na tenhle článek a pak jsem to smazal, protože mi došlo, že si to stejně přečteš.

      • @Mordemy: Aha, koukám, že tenhle tvůj komentář je starej půl hodiny, moc hezký.

        No je to fakt strašně moc překvapivý no, že jim to pomáhá odbourat stavy úzkosti a má to dokonce trvalý pozitivní následky… to by jeden vážně nečekal.

        Ještě bych u toho článku čekal něco jako “Lékaři však varují, že MDMA je samozřejmě velice nebezpečné a nemělo by být používáno jinak, než za zvláštních podmínek a pod dohledem profesionálních psychiatrů.” – ale to už by bylo na mainstream asi příliš konzistentní vyjádření.

      • @Mordemy: email mi nedosel, taky jsem dnes jeden posilal z gmailu a nedosel a neni ani v odeslany poste

  17. dalsi perfektni priklad black mirror efektu:
    http://www.perfectcrowd.cz/2008/12/t%C5%99et%C3%AD-pilulka.html
    (web je o marketingu, jestli to vubec lze v tomhle pripade jeste vymezit)

    • @la tibor: Oni totiž z Žižeka neudělali “moderní filozofickou popstar” jen tak pro nic za nic… Tím, že je Žižek mezi intelektuálama populární podobným způsobem jako je mezi náctiletejma holkama populární Lady Gaga, umožňuje udržet si ten odstup a koukat se na Žižekovi přednášky podobným způsobem jako na televizní sitcom.

      To, že je Žižek takovej psycho-sympaťák (vzezření, hlas, přízvuk, gestikulace…) bohužel není plus, to je naopak jeho prokletí.

  18. Tak už i Mordemy byl asimilován: http://subjective.cz/441-nebylo-koho-volit/

    Posloupnost je zhruba následující:
    I. Klučina si přečte můj článek o tom, kterak je nesmyslné chodit k volbám
    II. Klučinovi se článek líbí a souhlasí s ním
    III. Klučina jde k volbám
    IV. Klučina napíše článek o tom proč a koho volil a cituje v něm Mordemyho článek, který říká, že je nesmysl chodit volit
    V. Mordemy přemýšlí, jestli se má zastřelit nebo oběsit

  19. Info: Druhá série Black Mirror je venku. Stahujte na svých oblíbených warez uložištích.


Přidat komentář